Jak zpracovat závěrečnou práci

Fakulta strojního inženýrství VUT

ENERGETICKÝ ÚSTAV – odbor termomechaniky a techniky prostředí

Jak zpracovat závěrečnou práci © Michal Jaroš 2009

Fakulta strojního inženýrství - Energetický ústav Odbor termomechaniky a techniky prostředí Technická 2, 616 69 Brno

Vysoké učení technické v Brně



Účel závěrečné práce  Má prokázat schopnost absolventa řešit samostatně

daný problém na odpovídající úrovni odborné i formální.  Práce dokladuje vlastní činnost uchazeče a shrnuje jím získané poznatky.  Je tedy výstupem a završením celého procesu zpracování a vizitkou studenta i jeho školitele.



Písemné (tištěné) práce hodnotíme z hlediska

 celkové koncepce  věcné správnosti  formulačního  stylistického  pravopisného  typografického

} }

obsahová hlediska

formální hlediska

Dobrá práce by měla vyhovovat ve všech těchto kritériích.

„Dokonalost se skládá z maličkostí, ale dokonalost není maličkost.“ (???)



K oncepce práce 1 

Především musí být jasně patrno, co chtěl autor čtenáři sdělit.



Častým nešvarem odborných článků je skrytá reklama: autora, jeho práce, určitých výrobků atd. U seriózních vědeckých časopisů a konferencí je striktně odmítána !



Tento požadavek platí na všech úrovních hierarchie textu – práce jako celku, jednotlivých kapitol, podkapitol i odstavců.



Vždy by mělo být patrno, proč o dané věci autor na daném místě hovoří.



K oncepce práce 2  Text by měl plynout hladce, bez zjevných zádrhelů a nelogičností, s maximální srozumitelností.

 Proto by se v něm neměly vyskytovat pojmy dosud neuvedené ani věci, které s tématem přímo nesouvisí (míněno tématem dotyčné části textu).

 Mnohdy jde však jen o vhodné umístění dané pasáže ⇒ velký význam má posloupnost jednotlivých částí textu.

 Návaznost je důležitá jak u odstavců téže kapitoly, tak u jednotlivých podkapitol ⇒ z následující kapitoly by mělo být zřejmé, proč jsme se zabývali tématem kapitoly předchozí, a naopak.



K oncepce práce 3 Problémy vznikají zejména u rešeršní části :

 Dobrá rešerše není pouze kompilátem odjinud získaných

poznatků (a už vůbec ne jejich doslovným přepisem !).

 Jejím úkolem je shrnout a kriticky utřídit dosud známá fakta o dané problematice jako východisko pro další výzkum (nemá smysl „zkoumat vyzkoumané“).

 Proto je vždy vhodné porovnávat více různých zdrojů

(„Důvěřuj, ale prověřuj !“) – důležité zejména u internetových zdrojů, jejich věrohodnost je mnohdy pochybná.

 Samozřejmým předpokladem je uvedení všech použitých zdrojů ! (Otázka citací bude rozebrána dále.)



K oncepce práce 4 Všechny části práce by měly být navzájem vyvážené (zejména obecná vs. specifická část).



P ráce se zdroji 1  Tvrzení (myšlenky) uváděné v práci lze rozdělit do 3 kategorií: • vlastní tvrzení autora (podložená věcnými údaji) • tvrzení jiných autorů (převzatá odjinud) • obecně známá fakta  U čehokoli, co jsme převzali odjinud, musí být uveden zdroj, jinak se vystavujeme nařčení z plagiátorství:

• citace = doslovné uvedení textu: „v uvozovkách“

(vyskytuje se hlavně v humanitních oborech, ve vědeckotechnických textech zřídka).

• parafráze = volné použití zdroje (tj. vše mimo citace) obvyklá forma ve VT textech – uvádíme údaje získané odjinud



P ráce se zdroji 2  Odkaz na zdroj se uvádí vždy bezprostředně za převzatým textem (údajem).

 Problémem jsou citace z internetových zdrojů: • nepovažují se za příliš věrohodné • dají se snadno změnit (i zrušit) ⇒ uvádět datum citace !  Obecně známá fakta není nutné dokládat citacemi !

Z výše uvedeného vyplývá, že v textu by se (teoreticky vzato) neměla vyskytovat (ani jedna) stejná věta jako někde jinde !



Věcná správnost  Práce by neměla uvádět nepravdivé údaje: ⇒ Odpovědnost za správnost vlastních tvrzení nese autor. ⇒ Odpovědnost za tvrzení jiných autorů nesou ani sami. ⇒ Autor odpovídá pouze za správnost přepisu (citace !). ⇒ Obecně známá fakta sice není nutné dokládat citacemi,

ale je nutné je správně uvádět a interpretovat !

 Vědecká poctivost ! (R. P. Feynman: nezkreslovat výsledky a uvádět vše, co by je mohlo nějakým způsobem ovlivňovat).



Form ulační a stylistické hledisko 1 se do značné míry překrývají:

 Text by měl být přehledný, srozumitelný, věcný, neměl by

obsahovat domněnky, ale fakta – není to esej.

 Měl by být přesný i stručný zároveň (protichůdné požadavky !).  Formulace by měly být přiměřeně odborné, ale zároveň i

srozumitelné (danému okruhu čtenářů).

 Podstatná je přesná formulace myšlenek.  Posoudit, zda čtenář bude textu rozumět stejně jako autor (podívat se na to „jeho očima “).



Form ulační a stylistické hledisko 2  Použitý styl vždy vychází z určení daného textu (noviny, beletrie, reklama atd.).

 Zde se jedná o vědeckotechnický text, jehož primárním smyslem je sdělovat věcné poznatky, fakta – nikoliv názory autora (ponechme čtenáři právo učinit si vlastní názor !).

 Tím se zásadně liší od jiných druhů textů (beletrie, reklamních

textů atd.), jejichž primárním cílem je vyvolávat pocity a emoce.

 Proto bychom zde měli v maximální míře omezit tvrzení

charakteru názorů (ať už vlastních nebo přejatých), která nejsou doložena věcnými fakty.



Form ulace a stylistika – doporučení 1  Zásadně nepoužíváme první osoby j. č. – volíme buď tzv. autorský plurál nebo neosobní formulace (trpný rod).

 Vyhýbáme se podmiňovacímu způsobu a neurčitým formulacím („bylo by dobré, kdyby…“, „myslím, že …“ apod.).

 Vyhýbáme se – pokud možno co nejvíce – citově zabarveným

slovům, jimiž skrytě podsouváme svůj názor čtenáři.

 Ošidná jsou rovněž kategorická tvrzení (nepřipouštějící jinou

možnost) – většinou se dá nalézt dostatek případů, kdy neplatí.

 Omezíme na minimum nepodstatná slova, tzv. „vatu“ (… pak,

vlastně, ovšem, však, samozřejmě, …).



Form ulace a stylistika – doporučení 2  Srozumitelnost i atraktivitu textu naopak výrazně zvyšují obrázky, schémata, tabulky a grafy – používáme je všude tam, kde je to možné („jeden obrázek vydá za dvě strany vysvětlování“).

 Uvádíme je pokud možno přímo na tom místě textu, k němuž se vztahují.

 Přílohy na konci práce omezíme na minimum (většinou jen výkresy a další materiály, které se vzhledem ke svému formátu nevejdou přímo do textu).

 Používáme výhradně odbornou terminologii (definice není

nutno uvádět, stačí odkaz na příslušnou odbornou literaturu).



Běžné stylistické a pravopisné prohřešky  Opakování slov (blízko sebe).  Tvary „by jsme“ ⇒ „bychom“, „by jste“ ⇒ „byste“ …  Spojení „když …, tak …“  slova „měřicí“ vs. „měřící“, „chladicí“ vs. „chladící“  pořadí slov ve větě

(např. „… má mnoho společných rysů s programováním.“)

 atd. atd. atd.



Typografické hledisko 1 „Typografie je – stručně řečeno – nauka o tom, jak tištěný text uspořádat, aby byl nejen dobře čitelný, ale pokud možno i vizuálně líbivý. Jinak řečeno – má text učinit napohled pěkným a usnadnit čtenáři jeho čtení a porozumění (např. zvýrazněním jeho logické struktury).



Typografické hledisko 2 zahrnuje otázky:

 celkového rozložení stránky,

 výběru vhodného typu a velikosti písem (fontů) – max. 3 fonty,

 rozložení (toku) textu na stránce,  … až po:  pravidla psaní (sazby) jednotlivých slov a výrazů.



Základní typografická pravidla 1  Kapitoly číslujeme v desetinném třídění – pozor, na konci se

nepíše tečka (např.: „1 Úvod“).

 Používáme max. 3 úrovně – více je na úkor přehlednosti !  Nadpisy kapitol se nezarovnávají do bloku (mezery) !  Novou kapitolu umísťujeme na novou stránku (POZOR – jen

kapitoly základní úrovně !)

 Odstavce můžeme oddělovat vertikálně i horizontálně.  Zarovnání volíme obvykle „do bloku“ (pro dokonalý vzhled je

nutné ruční „doladění“).



Základní typografická pravidla 2  Rovnice se číslují na pravém okraji strany.  Popisy obrázků se umísťují pod ně: „Obr. X – Popis …“, popisy tabulek nad ně: „Tab. Y – Popis …“

 Odkazy na ně (v textu) píšeme s malým písmenem (pozor na

Word – rád si dělá, co chce !).

 Číslování lze volit buď průběžné, nebo po jednotlivých kapitolách (více úrovní se nepoužívá).

 Rovnice, obrázky i tabulky číslujeme zvlášť (v oddělených

číselných řadách).



Základní typografická pravidla 3  Hodnoty veličin se píší ve tvaru „číslo jednotka“: 14 C, 25 %  Mezi číslo a jednotku se vkládá mezera (nejlépe pevná); nesmí se dělit na dva řádky !

 Jiným případem je, vyjadřuje-li číslo přídavné jméno: 15%-ní  Výjimkou jsou úhly – ty se píší bez mezer: 15 30′45″  Čísla se píší ve skupinách po 3 číslicích (kromě tisíců: 5402);

ty se oddělují pevnými mezerami (aby se číslo „nerozlezlo“ na dva řádky).

 Používáme desetinnou čárku, nikoliv tečku (americký zápis !).



Základní typografická pravidla 4  Datum se píše s mezerami (21. 4. 2009).  Časové údaje se píší • s tečkou mezi hodinami a minutami (12.05 hod, 12.05 h), • s dvojtečkou, jsou-li tam i sekundy (9:17, 12:05:45).  Pro vyznačení násobku (5 ) používáme speciální znak místo písmena „x“.

Čísla a hodnoty se nesmějí dělit na více řádků !



Základní typografická pravidla 5  Rozdělovník (spojovník) („krátká pomlčka“) • u dělení slov, • v souřadných spojeních (propan-butan) • u podmiňovacího způsobu („bude-li“).  Pomlčka • ve významu místo čárky ( „… což je – jak sami vidíte – …“) • při dělení smí být jen na konci řádku, nikoliv na začátku, • označení rozmezí („pondělí–pátek“), soupeřů (Baník–Slávie) • pak bez mezer a bez rozdělování • znaménko „mínus“ (ve vzorci i u hodnoty: 7 – 5 = 2; –5 C)



Základní typografická pravidla 6  Závorky se směrem dovnitř píší bez mezer, zvenčí s mezerami.  Stejně tak uvozovky; ty používáme české (POZOR ! Nezaměňovat se znaky pro palec a stopu.).

 „Uzavírají celý úsek citovaného textu (včetně tečky).“  Interpunkční znaménka sázíme rovněž bez mezery (otázkou je

použití mezery před otazníkem „?“ a vykřičníkem „!“ ).

 Dělení slov: • na konci řádku neponecháváme jednopísmenné předložky a spojky (jedinou přípustnou výjimkou je spojka „a“) • řešíme pomocí tzv. pevné mezery.



Základní typografická pravidla 7  Zkratky: Ing., MUDr., spol. s r.o., s.r.o., aj., apod., atd.

 Píší se dohromady (i zkratky víceslovných spojení), nedělí se.  Ukončují-li výčet, nepíše se před nimi čárka: „Havel, Pavel aj.“.  Je-li zkratka na konci věty, další tečka se již nepíše (jiné

znaménko samozřejmě ano).

 Jiná je situace, je-li tečka uzavřena v závorce „(apod.).“ nebo v uvozovkách. Slovo „viz“ není zkratkou (je to rozkazovací způsob slovesa „vidět“) a nepíše se proto s tečkou.



Závěrem :  Výše uvedená pravidla nejsou dogmaty, ale doporučeními.

 Konečnou odpovědnost za svou práci nese autor

– finální rozhodnutí je tedy na něm (každý má právo na vlastní styl).

 Není problém napsat něco složitě a dlouze, ale jednoduše a krátce.

 Nemá smysl honit se za stránkami - není problémem napsat jich dost, ale vejít se do limitu.



Závěrem : Práce s textem je mnohokrát se opakující cyklus – k textu je zapotřebí se mnohokrát vracet a posuzovat jej znovu a znovu (každá další kapitola ovlivní nejen následující, ale i předchozí). Tenisový úder je pro dokonalé zvládnutí zapotřebí zopakovat 100 000 – 200 000krát.


ENERGETICKÝ ÚSTAV – odbor termomechaniky a techniky prostředí Konec prezentace

Děkuji za pozornost Thank you for your attention

Kontakt na autora: [email protected]

Jak zpracovat závěrečnou práci

Recommend Documents