práci a rodinu
... a nezapomenout na sebe Renata Rydvalová, Blanka Junová
Renata Rydvalová, Blanka Junová
Jak sladit práci a rodinu
Jak sladit
SLAĎOVÁNÍ: ROVNOVÁHA A ŽIVOTNÍ SPOKOJENOST JAK SLADIT ZDÁNLIVĚ NESLADITELNÉ, JAK SE VRÁTIT PO DELŠÍ ODMLCE DO ZAMĚSTNÁNÍ A JAK SE NA TO PŘIPRAVIT CO JE DŮLEŽITÉ PRO DĚTI
Jak sladit
práci a rodinu
... a nezapomenout na sebe Renata Rydvalová, Blanka Junová
GRADA Publishing
Upozornìní pro ètenáøe a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná èást této tištìné èi elektronické knihy nesmí být reprodukována a šíøena v papírové, elektronické èi jiné podobì bez pøedchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávnìné užití této knihy bude trestnì stíháno.
Ing. Renata Rydvalová, Blanka Junová JAK SLADIT PRÁCI A RODINU … a nezapomenout na sebe Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4452. publikaci
Odpovìdný redaktor Zdenìk Kubín Sazba a zlom Radek Vokál Návrh a zpracování obálky Daniela Eftimiadisová Poèet stran 152 Vydání 1., 2011
Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., Èeské Budìjovice © Grada Publishing, a.s., 2011 Cover Photo © fotobanka Allphoto.cz
ISBN 978-80-247-3578-8
(tištěná verze) ISBN 978-80-247-7382-7 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2012
5. tisk (OSVIT) - Radek Vokál - 8.6.2011 - rozmìr 144x207
Obsah
OBSAH
9
O AUTORKÁCH 9 11
13 15
Renata, syn 9 let, dcera 3 roky, vdaná Blanka, synové 7 a 5, neprovdána za svého muže
ÚVOD JAK TO VIDÍ DRUZÍ? (RENATA RYDVALOVÁ) 15 16 18
22
Jak je to s tìmi generacemi? Jak je to s tím slaïováním? Jak nám dnešní spoleènost slaïování (ne)ulehèuje?
SLAĎOVÁNÍ ZAČÍNÁ UVNITŘ (BLANKA JUNOVÁ) 23 27 29 32
34
Postoje, stereotypy a oèekávání Mateøství a otcovství: mìnící se obraz Pozitivní pøístup Proaktivita
ZEVNITŘ VEN (BLANKA JUNOVÁ) 35 35 37 38 39 40
Touha jako vnitøní motor Vize a cíle jako opìrné body Slaïování: rovnováha a spokojenost v mém životì Myšlenková mapa Kolo rovnováhy Rodina a pøátelé
5
Obsah
41 43 44 46 47
48
Práce: váš pøínos svìtu nebo životní poslání Zázemí: domov a peníze Zdraví Osobnostní a duchovní rozvoj Mapa nebo kolo?
VENKU: SCHOPNOST UVÉST VŠE DO KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA (BLANKA JUNOVÁ) 48 51 52 53 56 57 57 58 58 58 59 60
67
NÁVRAT DO ZAMĚSTNÁNÍ (BLANKA JUNOVÁ) 72 83 84 85
6
Víra, sebedùvìra, pozornost a odvaha jako pomocníci Priority, vùle a vytrvalost jako výkonná složka Zaènìte drobnými kroky Kreativita všedního dne Podpora Základní potøebné dovednosti Asertivita Znalosti Vyjednávání Delegování Organizace èasu (time management) Organizace èasu je o cílech, úkolech a prioritách
Nové zamìstnání Hurá, mám práci Nikdo mì nechce! Zùstat doma?
Obsah
86
JAK TO VIDÍ ZAMĚSTNAVATEL? (RENATA RYDVALOVÁ) 86 91 105 106 106
109
Rodièem na trhu práce, je to opravdu vždy nevýhoda? Alternativní pracovní úvazky Návrat do práce Co udìlat, aby byl návrat po mateøské nebo rodièovské zpìt do zamìstnání optimální? Firemní školky
JAK TO VIDÍ DĚTI? (BLANKA JUNOVÁ) 112 115 120 128 128 130 132 133
136
Èas na dìti: kvalita versus kvantita Mateøská, otcovská neboli rodièovská vina Hlídání dìtí Zvykání dítìte na cizí prostøedí Když dítì pøi vašem odchodu breèí Samostatnost, odpovìdnost a zapojení se do domácnosti: zaènìte vèas Dìti jsou souèástí domácnosti, nikoliv jejími konzumenty Rozdílné styly výchovy
DĚTI NÁS UČÍ (BLANKA JUNOVÁ) 137 138 140
Klíèové kompetence – moderní zaklínadlo pedagogù i personalistù Jednotlivé lekce Odolnost vùèi stresu a syndrom vyhoøení
7
Obsah
143 143
PŘÍLOHA 1
145 145
PŘÍLOHA 2
148 148
PŘÍLOHA 3
150 151
ZÁVĚR
8
Mozkové hemisféry
Myšlenková mapa
Mùj život v rovnováze
LITERATURA
O autorkách
O AUTORKÁCH Tak, aby nìkdo mohl napsat publikaci na téma slaïování rodinného a pracovního života, musí si to nejprve vyzkoušet na vlastní kùži. Proto, aby ètenáøi mohli informace, které v textu uvádíme, vnímat jako vìrohodné a opravdu prožité, uvádíme zde naše životní slaïovací pøíbìhy.
RENATA, SYN 9 LET, DCERA 3 ROKY, VDANÁ Ing. Renata Rydvalová Pùsobí na pozici øeditelky sekce „Slaïování osobního a pracovního života a 50+“ ve spoleènosti Centrum andragogiky, s.r.o. Organizuje konference, kulaté stoly a další akce na téma slaïování osobního a pracovního života a v souèasné dobì i na velice aktuální problematiku starších zamìstnancù, tzv. 50+. Aktivity jsou urèené pøedevším zamìstnavatelùm a dalším subjektùm, které v tìchto oblastech hrají významnou roli. Zároveò je projektovou manažerkou projektu „Zamìstnatelnost rodièù“, který je zamìøen na podporu rodièù pøi uplatnìní na trhu práce. Aktuálnì je zakladatelkou Mateøské školy U Potùèku v Liberci.
Já vlastnì slaïuji osobní a rodinný život s tím pracovním již po celou dobu, aniž bych donedávna tušila, že na to existuje odborný termín „slaïování“ a že je tato oblast popsána v mnoha studiích rùzných organizací. Teprve když jsem v roce 2009 hledala nové zamìstnání, narazila jsem na Centrum andragogiky, které se touto problematikou již øadu let zabývá. Stala jsem se øeditelkou sekce „Slaïování osobního a pracovního života“ a uvìdomila jsem si, že slaïuji, aniž o tom vím. A tak to všechno zaèalo. Zpìtnì jsem si promítla mùj dosavadní život. Zásadní zlom nastal v mých 25 letech narozením syna Daniela, to jsem právì studovala v Nìmecku na Vysoké škole ekonomické a zároveò sbírala zkušenosti v praxi. Kupodivu jsem nemusela školu ani praxi pøerušit, vše se dalo skloubit. Po tøech letech po ukonèení studia jsme se vrátili zpìt do Èeské republiky a já zjistila, že pokud chci získat kvalitní zamìstnání, chtìlo by to ještì 9
O autorkách
nìco navíc, a tak jsem rok navštìvovala denní studium anglického a španìlského jazyka. Ještì než Daniel nastoupil do školky, našla jsem si zamìstnání. Po dalších dvou letech mì oslovil holandský investor s návrhem na místo jednatelky v novì vznikající spoleènosti. To byla výzva. Pustila jsem se do toho a za tøi mìsíce vedla firmu s 20 zamìstnanci a dvìma poboèkami. Zároveò jsem se pøihlásila na magisterské studium na Technické univerzitì v Liberci, abych si dodìlala kvalifikaci. Firmì se vedlo dobøe, mnì také, a tak jsem dospìla k názoru, že je ta pravá doba na dalšího potomka. Po roce tu byla Klárka. Majitel firmy nemìl vùbec nic proti slaïování, prostì to nechal na mnì a vìdìl, že veškeré procesy ve firmì nastavím tak, aby v dobì mé nepøítomnosti vše fungovalo. V den porodu jsem mìla jít na zkoušku z marketingu a mìla jsem naplánována dvì další jednání. Jednání se zrušila a zkoušku jsem udìlala týden nato. Po 14 dnech po porodu jsem poprvé šla opìt do práce, vždy pouze na dobu mezi kojením. Klárku hlídal manžel, takže byla v tìch nejlepších rukách. Musím se smát, když si vzpomenu na moje-„naše“ služební cesty do Holandska. Tìch se vždy zúèastnila Klárka, protože jsem kojila, manžel, který ji bìhem jednání hlídal, a syn Daniel, aby nezùstal doma sám. Auto plné koèáru, plínek a vìcièek pro miminka a nìkde v rohu nacpaný notebook a dokumenty k jednání. Ani zde nebylo nutné studium pøerušit, a když Klárce bylo 6 mìsícù, úspìšnì jsem složila státnici z managementu a podnikové ekonomie. Po tøech letech se majitel rozhodl firmu zlikvidovat, stejnì jako celý mezinárodní holding, kterého jsme byli souèástí. A já si zaèala hledat novou práci. Našla jsem ji v Centru andragogiky. Nicménì jsem v sobì stále cítila „volné zdroje“ a rozhodla se doma v Liberci založit soukromou mateøskou školu U Potùèku. Pùl roku trvala kompletní rekonstrukce objektu a 1. záøí 2010 se mi podaøilo zapsání do Rejstøíku škol a otevøení školky. Ptáte se proè zrovna školku? Mnì se daøilo slaïovat celý život, ani o tom nevím. Samozøejmì je to o proaktivitì i o prostøedí, které si k dosažení cílù formujete. Ale je to také o podmínkách. Já je mìla – skvìlý peèující manžel a skvìlý hlídací dìdeèek a babièka. Tìm všem moc, moc díky. Ne všichni však to štìstí mají, a právì tìm bych ráda dokázala, že to jde, když se chce.
10
O autorkách
BLANKA, SYNOVÉ 7 A 5, NEPROVDÁNA ZA SVÉHO MUŽE J Blanka Junová Soukromá lektorka a konzultantka, této práci se vìnuje od roku 1999, zamìøuje se pøedevším na témata slaïování pracovního, rodinného a osobního života, komunikaèních, asertivních, prezentaèních dovedností, zvládání stresu a konfliktù. V této oblasti se zaèala vzdìlávat za svého pobytu v Kanadì (1994–1998), poté i v Èeské republice a v Holandsku. Je hlavní lektorkou èásti zamìøené na slaïování rodinného a pracovního života v projektu „Zamìstnatelnost rodièù“, jehož realizátorem je vzdìlávací spoleènost Centrum andragogiky, s.r.o. Je iniciátorkou a pøedsedkyní obèanského sdružení Žen-sen zamìøeného na vzdìlávání, rodièovství a seberozvoj, v rámci jeho èinnosti se podílí na mezinárodních projektech. V souèasné dobì také pùsobí jako lektorka otevøených kurzù pro Neziskovky.cz. Zároveò poskytuje individuální konzultace pro rodièe s dìtmi pøi vstupu na trh práce a služby v oblasti kouèování.
Má cesta ke slaïování zaèala ještì za svobodna, krátce po roce 1989, kdy jsem se vydala do svìta, od nìhož jsem dostala dùležitou lekci: „Ty jsi ta jediná, která se o sebe mùže postarat. Od této chvíle to za tebe nikdo jiný dìlat nebude.“ S mým mužem jsme se znali intenzivnì, ale pomìrnì krátce, když jsem neplánovanì otìhotnìla. V tu dobu jsme bydleli v Praze a bylo nám jasné, že tam své dìti vychovávat nechceme. Nejdøíve jsme se odstìhovali do Jièína a pak do malé vesnièky v Podkrkonoší. Tam zaèalo naše intenzivní období slaïování. Byli jsme sami tøi, v novém prostøedí, bez jakékoliv podpory v dosahu. Pokud jsem se dál chtìla vìnovat své profesi lektorky, bylo potøeba si zaèít vytváøet pøíležitosti. Zaèala jsem se svým synem jezdit na kurzy pro tìhotné a ženy s dìtmi Tamary Markové jako její žaèka. Otevøel se mi svìt zcela jiný, než jak jsem ho dosud vnímala. Uèila jsem se vnímat svou mateøskou stránku, která mi v mé rodinì nebyla pøedána. Krátce nato jsem znovu otìhotnìla. Stále jsem pokraèovala v pravidelném dojíždìní do Prahy a zároveò jsem zaèala v Jièínì pøedávat to, co jsem se tam uèila. V okamžiku, kdy kombinace pokroèilého tìhotenství a cesty do Prahy s 1,5roèním dítìtem zaèala být nároèná, seznámila jsem se „shodou náhod“ s maminkou stejnì starého dítìte z vedlejší ves11
O autorkách
nice, která byla ochotna mého syna pohlídat v dobì mé nepøítomnosti. V kurzech, které jsem vedla, se vytvoøila další skupina pøátel, jež nám pomohla s hlídáním v dobì narození druhého syna. Oba syny jsme tak mìli možnost pøivést na svìt spolu a v porodnici s nimi strávit spoleènì prvních pár dní života. Když byl druhorozenému Vašíkovi 1 rok, zaèala jsem spolupracovat s jedním místním podnikatelem a italským psychologickým institutem. V rámci této spolupráce jsem dostala možnost jet na týdenní stáž do Itálie, kterou jsem využila již samostatnì. Tato spolupráce mì pøivedla k tématu slaïování rodinného a pracovního života, které jsem nejprve místnì a poté celorepublikovì zaèala integrovat do své profese. V té dobì jsem také zaèala jezdit na dílny spontánního tance, které pro mì znamenají ideální formu odreagování a osobnostního rozvoje. Zaèala jsem se intenzivnì zabývat spontánním tancem. Zdaøilo se realizovat jeden z mých plánù a založit obèanské sdružení s tematikou rodièovství, sebevzdìlávání a slaïování. Jelikož profese lektorky a konzultantky je kombinací práce z domova, pracovních cest a sebevzdìlávání u nás i v zahranièí, slaïování je naší denní praxí. V urèitém bodì se ukázalo být velmi nároèné z našeho místa bydlištì. Opìt v okamžiku rozhodnutí o zmìnì pøišla pracovní nabídka pro mého muže a s ní i spojené stìhování. V dobì stìhování a koupì bytu bylo soubìžnì potøeba zvládnout mou práci, psaní knihy, zajištìní dìtí a organizaci našeho prvního mezinárodního workshopu. Nyní bydlíme v Jaromìøi, pouhých 15 km od prarodièù, v místì obèanského vybavení využíváme výhody blízké školy a školky, kroužkù – odpadlo nám tedy neustálé taxikaøení. Díky tomu mohu zaèít uvažovat i o dlouhodobìjším studiu psychoterapie, další fázi rozvoje našeho obèanského sdružení i mé kvalifikace v oblasti kouèování. Vím, že by to nebylo možné bez angažované úèasti mého muže, prarodièù a pøátel, kteøí nám pomáhají. Patøí jim za to mùj upøímný dík.
12
Úvod
ÚVOD Jistì jste se s tím setkali, ať v okolí èi v rodinì nebo pøímo u sebe samých. Mám na mysli nutkání, èi dokonce touhu být dobøí, nejlepší. Nejlepší je ten, kdo všechno zvládá nejlépe a je pøitom v pohodì. V pohodì znamená, že nešílí, nehroutí se, nemá depresi, všechno stíhá, všichni jsou s jeho výkonem spokojeni, a když už je ve stresu, tak pouze v tom pozitivním, který ho nabíjí a dodává energii do dalších akcí. Dnešní doba je velice nejistá. Ten, kdo si chce udržet zamìstnání, a tím i urèitou životní úroveò, musí nejen neustále pracovat na svých schopnostech a dovednostech, ale také na svém osobním životì. Neboť bez kvalitního zázemí se døíve èi pozdìji neobejde nikdo z nás. Dnešní doba je také velice krutá. Proto i ne pøíliš ambiciózním jedincùm èasto nezbývá nic jiného než v dùsledku vzniklé životní situace hledat rovnováhu mezi osobním životem a zamìstnáním, neboť pro nì neexistuje jiná akceptovatelná volba. Takovou životní situací mùže být napøíklad tragédie v rodinì, která zanechala na pøíbuzném trvalé následky a je nutné se o nìj postarat. Stejnì tak jako napøíklad o stárnoucí a nemohoucí rodièe, kteøí potøebují naši péèi. Dnešní doba je ale také velice štìdrá. Umožòuje každému vybrat si, jakým smìrem se v životì bude ubírat, jak naloží s podnìty a problémy, jak se z nich pouèí a jak ze získaných zkušeností bude dále profitovat. Dnešní dobu také významnou mìrou ovlivòuje tzv. generace Y1 narozená v letech 1981–2001. Nejedná se o dravé kariéristy ani o jedince, kteøí se chtìjí profilovat pouze v zamìstnání. Tato generace chce mít èas na své koníèky, kamarády, rodinu a vše ostatní, co ji, avšak každého jednotlivce jinak, obohacuje. Životními hodnotami této generace jsou spokojený pracovní a kvalitní osobní život a prioritou jejich skloubení. Ať jste rodièe na rodièovské dovolené, nebo se na ni teprve chystáte, ať již patøíte nejen datem narození, ale pøedevším životními postoji a hodnotovým žebøíèkem ke generaci Y, nebo chcete sebe a rodinu dobøe zajistit, 1
V souèasné dobì firemními personalisty velice èasto používané, i když znaènì zevšeobecòující rozdìlení jednotlivých zamìstnancù do skupin dle generací.
13
Úvod
a nebo protože si to vaše životní situace vyžaduje, ve všech tìchto pøípadech se nevyhnete „slaïování“. Tak abychom si pod tímto výrazem, který já osobnì nepreferuji (bohužel nic lepšího kromì „skloubení“ se mi doposud nepodaøilo vymyslet), vùbec byli schopni nìco pøedstavit, použijeme ho v následujícím kontextu. Nejèastìji se hovoøí o slaïování osobního a pracovního života, slaïování profesního a soukromého života nebo také slaïování zamìstnání a péèe o rodinu. Nyní již víme, co je pojem „slaïování“, ale co znamená jeho realizace v praxi, jak to vidí spoleènost, rodina, zamìstnavatel, a pøedevším osoba slaïující, to se dozvíte v následujících kapitolách.
14
1 . K A PI T O LA
JAK TO VIDÍ DRUZÍ? Spoleènost a téma slaïování „Ideálnì by spoleènost vypadala asi tak, že by to bylo bezpeèné prostøedí, ve kterém by mohl èlovìk šťastnì žít svùj život.“ (LaFayette, Donald Hubbard)
JAK JE TO S TĚMI GENERACEMI? O generaci Y jsem se struènì zmínila v úvodu, nicménì je zapotøebí toto téma detailnìji rozebrat. Mezi generaci Y patøí lidé narození pøibližnì v osmdesátých až devadesátých letech 20. století. Jako každá generace, má i tato své specifické nároky, životní cíle a pøedstavy o smysluplném naplnìní života. Jedná se o jedince, kteøí nejsou zamìøeni pouze na profesní rozvoj a budování vlastní kariéry, kromì ní se chtìjí vìnovat svým koníèkùm a rodinì. Peníze pro nì znamenají pøedevším prostøedek k dosažení životních cílù, mezi nìž patøí právì skloubení osobního a pracovního života jako hlavních pilíøù každého jednotlivce. Aby se toto skloubení podaøilo, je nutná partnerská spolupráce, celá øada kompromisù a práce na sobì samých. Tato generace si je plnì vìdoma toho, že v pøípadì klasického rozdìlení rolí v rámci rodiny nelze tohoto skloubení dosáhnout, a když, tak pouze na úkor jednoho z partnerù. Tato generace si také více uvìdomuje vlastní zodpovìdnost za dosažení harmonie v osobním životì a zamìstnání. [1] A jak je to tedy s tím klasickým rozdìlením rolí? To je typické pro generaci X, pro lidi narozené v dobì od šedesátých do osmdesátých let. Muž je v tomto pøípadì stále vnímán hlavnì jako živitel rodiny a žena spíše jako matka a peèovatelka. Pøestože se spoleènost od tohoto modelu, v nìmž byla øada z nás vychovávána, zaèíná odklánìt, je to proces velmi pomalý. Uvedený model jasnì vymezuje role obou partnerù na živitele a peèova15
1 . K A PI T O LA
JAK TO VIDÍ DRUZÍ?
telku, tudíž zde neexistují kompromisy a nevyvstává ani potøeba skloubení kariéry s rodinou. Životní pilíøe jsou tu dva; práce jako hlavní pilíø otce a péèe o rodinu jako hlavní pilíø matky. Nutno však dodat, že zmínìná peèovatelka zùstává doma i proto, že manžel je schopen uživit rodinu, což je v dnešní dobì spíše výjimeèné. Jak již bylo uvedeno, podstatné je uvìdomit si, že každá z obou generací X i Y, nejen že se liší žebøíèkem životních hodnot, ale má i jiný životní styl a názor na fungování rodiny jako celku vèetnì rozdìlení rolí. Dìti vyrùstající v rodinì, kde je zcela normální, že otec pomáhá s domácími pracemi a tráví èas s dìtmi, kdykoli je to možné, kopírují tento vzor v dalších letech ve svých vlastních rodinách. Proto by novodobým mužùm nemìlo pøijít až tak moc zvláštní vypomoci partnerce v domácnosti nebo peèovat o potomka v dobì matèiny nepøítomnosti. A což teprve možnost využití rodièovské dovolené, i zde se mùžeme setkat s prvními vlaštovkami. A co na to spoleènost? Názory se rùzní, na jedné stranì obdiv mužùm, kteøí zùstanou na rodièovské dovolené, pøedevším z ženského publika a na stranì druhé posmìchy ve smyslu baèkor a podpantoflákù slýchané pøedevším z publika mužského. Je pravda, že spoleènost se svými názory má na každého jedince znaèný vliv. Nicménì rozhodnutí je na každém z nás, a proto i pøes pøekážky a narážky ostatních, ať už se rozhodneme pro slaïování nebo ne, si jej nenechme vzít.
JAK JE TO S TÍM SLAĎOVÁNÍM? Už tedy víme, co je slaïování osobního a pracovního života, ale co se pod tím všechno skrývá, na to se podíváme nyní. Ve vìtšinì pøípadù se slaïování týká žen. Proè, to už jsme si øekli, ale ono to zase tak pøesné není. Když ženy slaïují, snaží se skloubit rodinu, pøedevším péèi o dìti, s prací. Nicménì souèasné trendy podporují i muže jako otce a peèovatele o dìti. Když se k tomu zároveò pøipojí potøeba finanèního zajištìní rodiny, kdy i leckterá žena vydìlá více než její muž, tak je rozhodnutí o tom, kdo zùstane na rodièovské nebo bude muset slaïovat, zatímco se druhý partner v tomto období bude více vìnovat zamìstnání, 16
JAK TO VIDÍ DRUZÍ?
1 . K A PI T O LA
nasnadì. Ano i muži slaïují. Nicménì role ženy jako matky, peèovatelky a strážkynì rodinného krbu nám zcela jistì zùstane. To jsme si odpovìdìli na otázku, kdo slaïuje, a nyní se podíváme na to, co s èím se vùbec slaïuje. Na jedné stranì je to zamìstnání, mìní se však strana druhá. Nejvyšší podíl ve skupinì slaïujících mají matky na rodièovské dovolené. Když pominu skuteènost, že do zamìstnání musí z dùvodu udržení si urèité životní úrovnì, a tedy z dùvodù èistì ekonomických, pak je tu i celá øada dalších podnìtù. Mezi nì patøí urèitá izolace od spoleènosti bìhem doby péèe o dítì, chybìjící sociální kontakty a potøeba být mezi lidmi. Dalším z dùvodù je potøeba urèité seberealizace, vzdìlávání se a aktivního naplnìní èasu. Samozøejmì, že jsou i matky, které se chtìjí vìnovat pouze výchovì dìtí a nemají potøebu tyto dvì oblasti jakkoliv slaïovat. Nìkdo hnací motor a aktivní zpùsob života má a nìkdo ho nemá a nemá ani potøebu ho mít. Dùležité je, aby se ve své životní roli každý cítil spokojený. Slaïování se však netýká pouze matek s malými dìtmi, slaïovat musí i matky dìtí, které již navštìvují mateøskou školku, školu, dokonce i matky dospívajících, protože matkami a peèovatelkami a strážkynìmi rodinného krbu zùstáváme navždy, a tak je to v poøádku. Slaïovat musí i ti, kteøí si tuto situaci nevybrali dobrovolnì, prostì ji pøinesl život. Tragédie v rodinì, péèe o zdravotnì postiženého, vážnì nemocného nebo starého èlena rodiny, to vše jsou pøíèiny, které nutí jejich aktéry v rámci možností ke slaïování. Slaïování se týká i skloubení zamìstnání se studiem, cestováním, trávením volného èasu. Nicménì v tìchto pøípadech nejsme vázáni povinnostmi k druhým, zodpovìdnost neseme pouze sami za sebe. Samozøejmì existují i rùzné slaïovací kombinace: zamìstnání – rodina – studium; zamìstnání – rodina – volný èas apod. A pøedevším ten, kdo v sobì pomyslný „hnací motor“ má, dokáže sladit úplnì všechno a bude pøi tom v pohodì. V dalších kapitolách se zamìøíme pøedevším na kombinaci: zamìstnání–rodina, a to ve smyslu péèe o dìti. Nicménì vìtšina v knize zmínìných postøehù a tipù je použitelná pro všechny výše zmínìné skupiny osob, které se slaïováním pøicházejí do styku. 17
* 1 . K A PI T O LA
JAK TO VIDÍ DRUZÍ?
JAK NÁM DNEŠNÍ SPOLEČNOST SLAĎOVÁNÍ (NE)ULEHČUJE? Životní postoje nejsou dány pouze tím, zda patøíme datem narození ke generaci X, a nebo Y. Každý jedinec si je v prùbìhu života nastavuje a ovlivòuje sám. Nicménì je to právì spoleènost, která má na tyto postoje znaèný vliv. Všimli jste si, že pokud se nìkdo hroutí z toho, jak skloubit kariéru s rodinou, jsou to pøedevším ženy, kdežto muži jsou v tomto ohledu vìtšinou v klidu? V dnešní dobì chce i leckterá žena budovat kariéru a realizovat se. Proto to musí být právì ona, kdo se aktivnì pustí do zmìny, a to ji samozøejmì stojí spoustu sil, a proto je to ve vìtšinì pøípadù zase ona, kdo se z toho hroutí. Podporu by jí v tomto èinìní mìla poskytnout nejen rodina, která to ve vìtšinì pøípadù také dìlá, ale i zamìstnavatel a spoleènost. K postojùm a možným nástrojùm podpory ze strany zamìstnavatelù se dostaneme v další kapitole. Nyní se zamìøíme na spoleènost a na podporu z její strany. O mnohých dnešních vymoženostech si generace X, nejen pøi péèi o dìti, mohla nechat jenom zdát. A právì tyto vymoženosti, výdobytky moderní doby, technologický pokrok a komunikaèní technologie nám to velice ulehèují a slaïování vùbec umožòují. Jak mohly naše maminky slaïovat práci napøíklad administrativní pracovnice, když nemìly poèítaè, o nìjakém home office nemohla být ani øeè. A co teprve internet, mobil, super praèky, žehlièky, myèky na nádobí, sporáky, trouby, mikrovlnky, vysavaèe a další domácí pomocníci. A to nemluvím o autì. Vaøit mùžeme kdykoliv cokoliv, aniž bychom museli nìkolik týdnù èekat na to, než øezník dostane ten správný kus masa, právì takový, který zrovna potøebujeme. Zeleninu a ovoce nakoupíme v každém roèním období. Ušetøíme èas døíve ztracený zavaøováním okurek, kompotù a dìláním marmelád. To dìláme pouze tehdy, když máme tu správnou náladu a chuť, a když ne, tak bez marmelády urèitì nezùstaneme. Staèí zajít do nejbližšího supermarketu. A když už se nám pøeci jen do vaøení moc nech18
JAK TO VIDÍ DRUZÍ?
1 . K A PI T O LA
ce, tak nìjaká ta hotovka nebo mražená pizza to jednou za èas zachrání. Dokonce jsou prý hotovky pro kojence a batolata zdravìjší než ty doma pøipravované. No tak nevìøte tomu, když to na vás køièí reklamy ze všech možných stran.J Co však naše maminky mìly a my nemáme, nebo alespoò ne v dostateèné míøe, jsou zaøízení péèe o dìti. Sice máme možnost dvouleté rodièovské, co ale potom s dìtmi? My chceme nastoupit do práce a jeslièky nikde. A nejen jeslièky, v mnohých místech i školky. Kdo se opravdu chce vìnovat zamìstnání a rodinì, je pravdìpodobnì schopen tuto situaci vyøešit. Ale v každém pøípadì nám spoleènost to naše slaïování zásadním zpùsobem znesnadòuje. Na tomto místì blahopøeji všem tìm z vás, kdo máte k dispozici „hlídací“ babièky, dìdeèky nebo tetièky, neboť v souèasné dobì je to výhra a opravdu si toho važte. Na druhé stranì nám otevøená ekonomika nabízí celou øadu podpùrných služeb. Pomocnice na úklid, soukromá zaøízení péèe o dìti a baby sitting už v èeských zemích také zakotvil. Otázkou však zùstávají naše priority, tedy zda opravdu chceme slaïovat osobní život s tím pracovním. Jestliže to myslíme vážnì, v tom pøípadì se bez tìchto služeb nejspíš, i když tøeba doèasnì, neobejdeme. Musíme však pøedem poèítat s tím, že nás to nìco bude stát. Je tìžké si pøedstavit, že se rozhodneme pro slaïování, a zároveò nám pøijde zbyteèné za obdobné služby utrácet peníze. S malým dítìtem na klínì se opravdu efektivnì pracovat nedá. Jedním z dalších spoleèenských fenoménù jsou pøedsudky. Pøedsudky, ve kterých se odráží mínìní, nálady, ale i zmìny ve spoleènosti. Zde bych se chtìla zmínit o pøedsudcích vùèi otcùm na rodièovské dovolené. I pøesto, že jsme za posledních 20 let mohli ve spoleènosti zaznamenat celou øadu podstatných zmìn, obraz „ideální“ matky a „ideálního“ otce víceménì pøetrval dodnes. Matka, která se plnì vìnuje péèi o dìti a o domácnost, naproti tomu otec jako živitel rodiny. V dnešní spoleènosti je rozdìlení na mužský a ženský svìt pomalu na ústupu. Ženy studující na univerzitách, ženy v manažerských pozicích a zaujímající vedoucí pracovní místa, ženy-politièky, umìlkynì, vìdkynì. Do velké míry se ženám podaøilo prolomit mnohá tabu a vstoupit na „zakázána“ území mužù. Podaøilo se také mužùm pøekonat tato tabu a vstoupit do sfér tradiènì vyhrazených ženám? Do sféry péèe o malé dìti? 19
JAK TO VIDÍ DRUZÍ?
1 . K A PI T O LA
V Èeské republice je muž na rodièovské dovolené stále spíše raritou, jejich poèet se zde pohybuje okolo 1 %. Proè tomu tak je? Již jsme zmínili jeho úlohu jako živitele rodiny. Ve spoleènosti, ve které muži za stejnou práci u stejného zamìstnavatele obdrží až o 20 % vyšší plat, se tedy není èemu divit, že se jim to lépe vydìlává a pro rodinu je výhodnìjší, když s dítìtem zùstane doma žena. Podle statistického úøadu (viz tabulka) vydìlávají ženy ménì než muži bez ohledu na vzdìlání. Nejvìtší rozdíly byly zjištìny u støedoškolákù bez maturity a u vysokoškolákù s magisterským a vyšším vzdìláním. To, že spoleènost spíše oceòuje muže-živitele než peèovatele, je známá skuteènost a je to právì na muži-otci-peèovateli, aby tomuto tlaku odolal. [2] Tab. 1 Struktura mezd zamìstnancù v Kè Ukazatel
1996
1998
2000
2004
2005
2006
2007
2008
Ženy Prùmìrná mzda
9.449 11.036 12.641 17.256 18.221 19.305 20.684 21.939
Medián mezd
8.400
9.938 11.436 15.645 16.443 17.310 18.322 19.380
Muži Prùmìrná mzda
12.245 15.323 17.251 23.044 24.271 25.593 27.489 29.628
Medián mezd
10.650 13.271 14,. 23 19.329 20.265 21.185 22.850 24.447
Celkem Prùmìrná mzda Medián mezd
11.069 13.361 15.187 20.545 21.674 22.908 24.604 26.349 9.770 11.693 13.100 17.706 18.589 19.512 20.908 22.217
Podíl prùmìrné mzdy Žen na prùmìrné mzdì mužù
77,2
72,0
73,3
74,9
75,1
75,4
75,2
74,0
78,9
74,9
78,2
80,9
81,1
81,7
80,2
79,3
Podíl mediánu mezd Žen na mediánu mezd mužù
Zdroj: ÈSÚ: zaostøeno na ženy a muže 2009
20
JAK TO VIDÍ DRUZÍ?
1 . K A PI T O LA
Jedním z dalších pøedsudkù mùže být i názor, že takovéto rozdìlení rolí je zcela pøirozené a není vhodné do nìho jakkoli zasahovat. Žena je pøeci stvoøena k tomu být matkou a otec ji v žádném pøípadì nemùže zastoupit. Je tomu opravdu tak? Když se nad tím zamyslíme, je to dáno i rozdílným pøístupem k výchovì holèièek a chlapcù. Stále ještì pøetrvávají pohledy na potøebu zcela rozdílné výchovy obou pohlaví, a to jak doma v rodinì, tak ve školách, kdy v rámci tìch „správných chlapských vlastností a dovedností“ není pro hraní si s panenkami nebo s koèárkem místo a již vùbec ne pro projevení citù k dìtem. Nicménì i když se rodièùm a spoleènosti podaøilo vychovat toho „správného chlapa“, neznamená to, že z nìj nemùže být peèující otec. Ty správné kompetence si získá právì každodenní praxí a péèí o potomky. Studie ukazují, že dítì nerozlišuje, zda navazuje úzký vztah s otcem nebo matkou. Pro nìj je podstatná kvalita, se kterou peèující osoba uspokojuje jeho potøeby, ať je to muž nebo žena. Pøedevším ve skandinávských zemích se osvìdèil model støídavé péèe o potomky bìhem rodièovské dovolené. Otec tak nejen, že si „užije“ svého ještì malého potomka, ale zapojí se i do péèe o domácnost, zatímco matka zcela neztratí kontakt se svým zamìstnáním. Muž, kterému se i navzdory spoleèenskému mínìní, mínìní zamìstnavatele, mínìní kamarádù a širší rodiny podaøí vydobýt si právo na rodièovskou dovolenou, se stává hrdinou a okolí na nìj nahlíží vìtšinou kladnì. Takový muž se za svoji životní roli zcela jistì nestydí. Matka, která se rozhodne pro brzký návrat do zamìstnání, se však hrdinkou nestává, spíše naopak, èasto je oznaèována za „krkavèí matku“. Za matku kariéristku, která nemá dostateènì ráda své dìti. Samozøejmì, že tomu tak není, pracující maminky mají svoje dìti stejnì rády, jako ty, které svùj život zasvìtily pouze dìtem. Ale i takto mùže vypadat všeobecný názor spoleènosti. Chcete-li opravdu slaïovat, nenechte se negativnì ovlivnit názory spoleènosti a „dobrých pøátel-našeptávaèù“.
21
2 . K A PI T O LA
SLAĎOVÁNÍ ZAČÍNÁ UVNITŘ „Je-li èlovìk nespokojený se svým stavem, mùže jej zmìnit dvìma zpùsoby. Buï zmìní podmínky svého života, nebo svùj duševní postoj. První není vždy možné, to druhé je možné vždy.“ (Ralph Waldo Emerson) Spoleèenské postoje a stereotypy, pøedstavy o úspìchu a o spokojeném životì, mìnící se spoleèenská struktura rodin, zvyšující se nároky zamìstnavatelù… to vše vytváøí nesmírný tlak na jedince, který je ze své podstaty bytostí sociální. Tento sociální instinkt byl v minulosti spojen s potøebou pøežití – jedinec sám nemìl pøíliš velké šance. Snaha pøizpùsobit se a chovat se dle norem je tudíž pochopitelná a díky své instinktivní podstatì vìtšinou nevìdomá. Velmi jednoduše øeèeno, i když patøíme do již zmínìné generace Y a vìdomì jsme si zvolili odlišný pøístup, uvedení tohoto pøístupu do praxe probíhá i na jiných než vìdomých úrovních. Pokud jim nebudeme vìnovat svou pozornost, znovu a znovu mùžeme pøi pokusech o slaïování narážet na pøekážky nejen ze svého okolí, ale i tìch, které si uvnitø stavíme my sami. Zatímco na úrovni evropské, státní èi firemní politiky je termín slaïování spojen pøedevším s vytváøením možností pro skloubení práce s osobními zájmy, výchovou dìtí, péèí o blízké osoby a podobnì [3], na osobní úrovni jej vnímám jako schopnost zachovat si rovnováhu v osobním a pracovním životì i v tak nároèných podmínkách, jaké naše spoleènost vytváøí – což je platné a využitelné nejen pro rodièe malých dìtí a jiné peèující osoby. Slaïování není ani tak o „technice èi návodu používání“ (ve smyslu „dìlej tohle a bude to fungovat“), ale o zvnitønìní urèitých principù a schopností tyto principy uvést do svého každodenního života. Zkoumání vlastních postojù a stereotypù je startovním mùstkem. Zpùsob, jakým na situace nahlížíme, pøímo ovlivòuje naše myšlenky a chování. Krásným pøíkladem je pøíbìh jedné ženy z knihy „Life matters“ od Rogera a Rebeky Merillových:
22
SLAÏOVÁNÍ ZAÈÍNÁ UVNITØ
2 . K A PI T O LA
Pøi èekání na letadlo na londýnském letišti si jedna žena koupila balíèek sušenek. V èekací hale si vybrala místo a opatrnì urovnala svá zavazadla pod sedaèkou. Když dosedla, k místu pøistoupil jeden muž a jemným gestem naznaèil, zda si mùže sednout vedle ní. Pokývla hlavou a muž se posadil na sedadlo vedle ní. Po chvíli se žena rozhodla, že sní pár sušenek, které pøed chvílí zakoupila a shýbla se pro nì pod sedadlo. Pøi otevírání balíèku si všimla, že muž ji se zájmem pozoruje. Vzala si první sušenku a zaèala jíst, když vtom, k jejímu velkému pøekvapení, si muž s úsmìvem vzal druhou. Žena svou sušenku snìdla v nìmém úžasu nad drzostí onoho muže. Po chvíli sáhla pro tøetí sušenku, ale jakmile vytáhla ruku z balíèku, muž – opìt s úsmìvem a bez jediného slova – sáhl pro ètvrtou. Tak to šlo dál, za úplného mlèení: ona jednu, on jednu. A s každou další rostlo její rozhoøèení. Když v balíèku zbyla poslední sušenka, muž po ní bez otálení sáhl, rozlomil ji na dvì poloviny a srdeènì jí jednu podal. Žena si sušenku vzala s ledovým pohledem. Když muž sušenku snìdl, vstal, s úsmìvem se zdvoøile uklonil a odešel. Žena nemohla uvìøit: „Jak nìkdo mùže být tak arogantní a drzý!“ Byla extrémnì rozèilená a cítila, jak v ní vøe krev. Zašla znovu do letištního obchodu, aby koupila nìjaké prášky na uklidnìní. Když otevøela kabelku, aby vyndala penìženku, zkoprnìla. Na dnì kabelky byl její neotevøený sáèek se sušenkami. [4]
Co zpùsobilo reakci ženy? Co myslíte, že oèekávala? Jakou to mìlo odezvu? Jaké by to asi bylo, kdyby se žena dozvìdìla o svém omylu, kdyby byl z jedné nebo druhé strany komunikován? Byly by její reakce a prožitek jiné?
POSTOJE, STEREOTYPY A OČEKÁVÁNÍ Naše pøedstavy, postoje a stereotypy vytváøejí oèekávání a oèekávání jsou èasto zdrojem konfliktù, zklamání a frustrace. Proto, chceme-li aktivnì mìnit postoje a stereotypy ve spoleènosti, musíme nejdøíve nahlédnout do svého nitra a zjistit, nakolik jim my sami vìøíme. Je potøeba zkoumat svá nejhlubší pøesvìdèení, motivy, postoje a zvyky. Zkoumat ty, které jsme automaticky pøevzali z pøedchozích generací a kterými se èasto podvìdomì øídíme, aèkoliv vìdomì již vìøíme nìèemu jinému. Musíme však zkoumat i ty, které pøebíráme pod vlivem moderní doby – diktát svobody,
23
2 . K A PI T O LA
SLAÏOVÁNÍ ZAÈÍNÁ UVNITØ
úspìchu, konzumu apod. V rámci tématu slaïování si mùžeme klást následující otázky: n n
n n n
n
n
n
n n n n
Jaká je moje pøedstava ideálního života? Je to život bez problémù a bolesti? Bez stresu? Bez rozèilování? Je to opravdu reálné? Jaká je moje pøedstava úspìšné ženy, úspìšného muže? Zamìstnance, kterého si zamìstnavatel cení? Je to ten, kdo stráví v práci více èasu, než se po nìm žádá? Jaké mám pocity, když musím kvùli rodinì odejít z práce døív než mí kolegové? Jaká je moje pøedstava ideální matky, ideálního otce, dcery, syna atd.? Jaká je moje pøedstava osobní svobody? Znamená to dìlat vše dle své vùle? Jaká je moje pøedstava ideálního partnera, ideálních prarodièù mých dìtí, ideálních dìtí? Co od tìchto lidí oèekávám? Jak to vidí oni? Je v jejich silách má oèekávání splnit, je to reálné? Jakou podporu ve svém slaïování èekám od svého zamìstnavatele, od státu, od spoleènosti? Je to v souladu se skuteèností? Jak se vyrovnávám s pøípadným rozdílem mezi mým oèekáváním a skuteèností? Co oèekávám sama/sám od sebe? Jak chci, aby mì vnímali lidé v práci a v soukromí? Co je mìøítkem mého úspìchu v osobním a pracovním životì? Jak moc si dovolím vìnovat se pouze sama/sám sobì? Dokáži dìlat nìco „neužiteèného“ – jen pro pocit radosti? Nebo mi kdesi rezonuje pocit, že jen marním èas? Jaké mám nároky na chod domácnosti? Èí úkol je starat se o domácnost? Kdo má zùstat s dìtmi doma, odvádìt je do školky apod.? Jak si pøedstavuji spokojené partnerství? Co bych pro to mìla/mìl dìlat? Jaká je má role dcery/syna? Co se ode mì oèekává? Jsem s tím v souladu? Pokud ne, jaké mám ohlednì toho pocity? …a mnohé další.
Pokud jste pøeèetli všechny otázky, snad jste si na nì alespoò zèásti odpovìdìli. Toto cvièení má smysl, pokud jste k sobì maximálnì upøímní a jste schopni vypnout svou „automatickou autocenzuru“. Chce to i jistou 24
SLAÏOVÁNÍ ZAÈÍNÁ UVNITØ
2 . K A PI T O LA
schopnost odpovídat spontánnì, otázky lovit z vaší ménì vìdomé kartotéky. Nejste-li zvyklí napojit se na své instinktivní „já“, doporuèuji jim vìnovat trochu více èasu – ponoøit se hloubìji. Pøeèíst si každou otázku zvlášť a odpovìdìt. Pak se zamìøit na oblast svého bøicha èi srdce a zeptat se sám sebe: „Je to opravdu to, co cítím uvnitø? Jaké pocity prožívám pøi této otázce? Co jsem kdy slyšel/a èi vidìl/a v souvislosti s touto otázkou? Co jsem prožíval/a?“ Èím poctivìjší k sobì v této fázi budete, tím více se otevíráte autentickým odpovìdím. Tyto odpovìdi je možné dostat i ve vašem každodenním životì. Kdykoliv, když se budete cítit frustrováni èi rozzlobeni, zastavte se a zeptejte se sami sebe proè. Jaká jste mìli od této situace oèekávání? V èem se liší od skuteènosti? Na jakém základì jste si tato oèekávání vytvoøili? Bylo to reálné? Co mùžete udìlat pøíštì? Pøíklad mùže být velmi jednoduchý. Pøedstavte si, že jste rodiè roèního dítìte a naplánovali jste si urèitý objem práce na brzké odpoledne, kdy vaše dítì vìtšinou dvì hodiny spí. Práce jde ale pomaleji – dìláte podobnou èinnost poprvé a zkrátka jste neodhadli èas. Vaše dítì se navíc probudí o 40 minut døíve než obvykle. Vycházím-li ze zkušeností jedné klientky (øíkejme ji tøeba Romana), v takových pøípadech byla naštvaná na sebe i na dítì. Její frustrace se samozøejmì odrazila na jejím chování a následnì na chování dítìte. Nedokázala se uvolnit, vzít dítì ven a užít si procházku – myšlenkami byla stále u nedodìlané práce, zùstala doma a pokoušela se ji dodìlat, jakmile mìla pocit, že se k tomu naskytla chvilka. Jelikož se dítìti nedostávalo plné pozornosti a zøejmì ze strany matky vycítilo i jistou dávku napìtí a stresu, jeho reakcí byla úzkost a s ní spojené projevy chování (pláè, kòourání, zvýšená aktivita). To eskalovalo do celkovì špatného pocitu z celého odpoledne. Veèer se Romana cítila vyèerpaná a nespokojená, protože prùbìh odpoledne neodpovídal ani jejímu plánu dodìlat práci, ani její pøedstavì milující matky. Spoleènì jsme objevily dva základní dùvody: 1. Romana èasto z úst své matky slýchávala vìty typu: „Dìti jsou jen samá starost a práce.“ Romana si ze svého dìtství nepamatuje pøíliš spoleènì prožitých radostných a uvolnìných chvil. Mateøství jako takové považovala za nìco, co je krásné, avšak vnitønì nenaplòující. Zvlášť toto bylo velmi tìžké si pøiznat.
25
2 . K A PI T O LA
SLAÏOVÁNÍ ZAÈÍNÁ UVNITØ
2. Romana si uvìdomila, že je velmi zamìøená na výkon, má od sebe èasto vysoká oèekávání a nedává prostor pro improvizaci. Také podléhá tzv. „teroru pøíležitostí“, což znamená, že pøijímá každou pracovní nabídku jako výzvu a možnost, která se tìžko odmítá. Bìhem naší práce si urèila strategie pro lepší rozhodování. Zamyslela se, jak snížit oèekávání od sebe sama, jak se zbyteènì nezatìžovat pøijímáním nabídek, které jsou v tu chvíli nad její síly, jak „poctivìji“ naplánovat èas pro èinnost, se kterou nemìla zkušenosti a vymezit si na ni dvojnásobek èasu. Spoleènì jsme si pojmenovaly, jaký pøínos pro ni mateøství má a jak je to možné využít pro svùj osobní rùst. Také vyladila svá oèekávání, že její dítì se mùže probudit i døíve než obvykle.2 Pøi obèasném døívìjším probuzení dítìte si Romana místo eskalace pocitù frustrace svá oèekávání pøehodnotila a prodýchala. Když se zklidnila a nastavila nový reálnìjší plán, dokázala se vìnovat dítìti s plnou pozorností a užila si odpolední procházku jako možnost pobytu v pøírodì, která ji nabíjí. Ne vždy, ale èasto pak veèer byla Romana schopna usednout k práci èi alespoò strávit pøíjemný èas s partnerem.
Pøi práci s postoji a stereotypy máme možnost zkoumat, jak ovlivòují náš život a chování v urèitých situacích. Teprve pak se mùžeme svobodnì rozhodnout, zda je chceme mìnit a za co. Ztotožníme-li se s novì vytvoøeným postojem, naše chování se zmìní a tím i reakce okolí. Na závìr pøidám vtip, který jsem zcela nedávno slyšela od moderátora Františka Novotného v rozhlasovém vysílání. Velmi krátce, jemnì a humornì vystihuje podstatu oèekávání. „Letos bude krutá zima!“ øíká jeden muž druhému. „Jak to víš?“ ptá se ten druhý. „Docela jistì! Manželka si pøeje k Vánocùm kožich… a… nedostane ho!“
2
O vlivu oèekávání píše velmi zajímavì napøíklad David Rock ve své knize „Jak pracuje váš mozek“.
26
SLAÏOVÁNÍ ZAÈÍNÁ UVNITØ
2 . K A PI T O LA
MATEŘSTVÍ A OTCOVSTVÍ: MĚNÍCÍ SE OBRAZ Pøi své práci si stále více a více uvìdomuji „partyzánskou“ roli rodièù zmínìné generace Y. Jelikož staré vzory už nejsou mnohdy sluèitelné s reálnými potøebami, nemùžeme se opøít o zkušenosti a pøístupy døívìjších generací. Nové však ještì nejsou zcela definovány a ukotveny v našich postojích a stereotypech. Èasto se setkávám se ženami, které si stìžují na to, jak domácnost a péèe o dìti leží jen na nich. A jen o pár chvil pozdìji slyším vìty typu „kdyby mi aspoò pohlídal dìti nebo mi pomohl umýt nádobí!“ Pak se jich vìtšinou ptám: „Vy také ty dìti hlídáte nebo se o nì staráte? Pomáháte partnerovi uklidit byt? Kde je v tìchto vìtách odpovìdnost za starání se o dìti, o domácnost? Dáváme my ženy mužùm dostatek prostoru pro jejich zapojení, nebo podvìdomì posilujeme jejich nízkou sebedùvìru v této oblasti? Jsme jim schopny dùvìøovat v péèi o dìti, o domácnost a pøijímat výsledky jejich úsilí (pokud nejdou proti zdraví dìtí J)? Nebo, je-li náš partner s dìtmi, navaøíme horu jídla a kontrolujeme každou hodinu, zda je vše v poøádku? Výsledky výzkumu z roku 2005 ukázaly, že pouze 24 % žen by souhlasilo s tím, aby jejich partner celodennì peèoval o dítì formou rodièovské dovolené. [5] A jak je to s muži? Jsou schopni dát prostor své ženì pro její osobní èas èi pracovní rozvoj? Jsou pøipraveni pøijmout zodpovìdnost za svùj podíl na výchovì dìtí a využít ho ke svému prospìchu? Odpovìï je, naštìstí, ano. Alespoò nìkteøí.3 Pokud mají partnerky, které jsou schopny povolit uzdu ve svém peèovatelství, pak teprve mùže dojít ke skuteènému slaïování. Pøi pøemìnì obrazu „matky-peèovatelky“ a „muže-živitele“ je potøeba zkoumat nejen jejich potøeby a požadavky doby, ale rovnìž jejich ženskou-mateøskou a mužskou-otcovskou úlohu. Aèkoliv cítím, že tato kapitola je dùležitou souèástí naší knihy, je pro mì tìžké ji zaèít. Je to proto, že studiem, pozorováním i pomocí své intuice 3
Pøíkladem mùže být nezisková organizace LOM – Liga otevøených mužù – a samozøejmì mnozí jednotlivci.
27
2 . K A PI T O LA
SLAÏOVÁNÍ ZAÈÍNÁ UVNITØ
a zkušeností poznávám, jak nesmírnì obšírné a složité toto téma je. Zcela nepochybnì se nacházíme v období transformace pojetí mužské i ženské role a identity, která bezprostøednì souvisí s rolí mateøskou a otcovskou. Dle mého osobního názoru je právì úkolem naší generace zaèít tento obraz pøetváøet a hledat nové pojetí. Spolu s pøekotnými zmìnami v jiných oblastech to není úkol jednoduchý. A mùže být také dlouhodobý. Podíváme-li se do historie naší civilizace, zjistíme, že role matky a otce se postupem èasu velmi zmìnila. Z období matriarchátu, kdy rod a jeho identitu nesla matka, ke zmìnì patriarchální (kolem roku 800 pøed n. l.), kdy mìl otec naprostou nadvládu nad svými dìtmi i ženou. Ta se postupem èasu „zmìkèila“ do podoby autoritativního otce, který mìl odpovìdnost za výchovu svých dìtí a èásteènì i za svou ženu. Tento obraz se mìní poèátkem 19. století, kdy se oddìluje pracovní a domácí prostøedí: otec pracuje mimo domov a matka se stará o domácnost a výchovu dìtí. Žena získává více vlivu na výchovu svých dìtí a muž zasahuje jen v pøípadech, kdy ona selhává. Jelikož muž ztrácí svùj vliv na domácí prostøedí, zaèíná hledat smysl svého mužství více v pracovní sféøe mimo domov. Žena se tak poèátkem 20. století stává tou, která je lépe vybavena všemi potøebnými vlastnostmi pro výchovu dìtí – vzniká tzv. „kult mateøství“. V prùbìhu 20. století, kdy ženy zaèínají pronikat „do mužského svìta“ a psychologové hovoøí o dùsledcích „nepøítomných“ otcù, nastává v sedmdesátých letech doba „návratu otcù“ do rodin. Nové tisíciletí pøináší tzv. tøetí vlnu emancipace, která s sebou následnì pøináší potøebu zmìny uspoøádání rodinného a pracovního života, a tím i nového vymezení mužsko-ženské identity a otcovsko-mateøské role. Zkoumáme-li postoje mužù a žen v této otázce pomocí výzkumù, zjistíme, že aèkoliv v myšlení se posunujeme k rovnováze, v praxi stále pøetrvávají staré vzorce uspoøádání rodiny. Výsledky výzkumu [6] ukazují, že muž je vnímán jako úspìšný, pokud dosáhne významného postavení v zamìstnání a finanènì zajistí rodinu. Žena je naopak úspìšná, pokud se jí daøí skloubit rodinný a pracovní život, zatímco postavení v zamìstnání není obecnì vnímáno jako nutné. Posun zcela jistì nastal v možnostech vzdìlávání se, sociálním životì a využití volného èasu. Další nedávný výzkum potvrdil, že drtivou vìtšinu èinností spojených s každodenní péèí o dìti a zajišťování domácnosti mají na starost ženy28
SLAÏOVÁNÍ ZAÈÍNÁ UVNITØ
2 . K A PI T O LA
-matky. Ty v prùmìru obstarávají 75 % domácích prací, 73 % každodenní péèe o dìti a 68 % nákupù. Tento stereotyp rozdìlení „neplacené domácí práce“ a „placené práce v zamìstnání èi podnikání“ posiluje fakt, že vyšší pøíjem ve srovnání s partnerkou má 68 % otcù, pøièemž více než dvojnásobný pøíjem má dokonce ètvrtina otcù. Pouze 23 % párù má pøíjem pøibližnì stejný, a to pøevážnì ve velkých mìstech. Jen 8 % otcù má pøíjem nižší než jejich partnerka a pouze 1 % otcù má pøíjem polovièní èi ještì nižší (toto èíslo odráží i poèet mužù èerpajících RD: 1 %) [7]. Tato nevyrovnanost pøíjmù odráží fakt, že aèkoliv by partnerùm vyhovovalo alespoò èásteèné využití RD otcem, není to z ekonomického hlediska vždy možné. [8] V souèasné dobì se tedy v tomto ohledu toèíme v jakémsi zaèarovaném kruhu. Kam smìøujeme? Vìøím, že do doby, která dává mužùm a ženám stejné pøíležitosti a zároveò oceòuje jejich odlišnosti. Nenutí rodièe volit mezi kariérou a dìtmi, ani pøizpùsobovat své ženství mužskému pracovnímu svìtu, ale naopak oceòuje dimenzi ženských kvalit. Oceòuje pøínos mateøství i otcovství a dává každému prostor pro to, aby dle svých potøeb a preferencí peèoval o sebe, partnerství i rodinu a mìl možnost se realizovat i „ve vnìjším svìtì“. Je to doba vzájemného respektu mezi muži a ženami, kteøí našli správnou míru projevu své ženskosti a mužskosti, a zároveò dokáží využít i opaèný princip, žádá-li si to situace. A to nejen v pracovním svìtì, ale pøedevším ve výchovì dìtí. Sen? Možná. Ale sny se možná… pøece jen… mohou plnit… øíká jemným hláskem Malý princ ve mnì.
POZITIVNÍ PŘÍSTUP Jednoduše øeèeno, pozitivní pøístup je zamìøení se na to, co ve svém životì chceme vytváøet. Je to zamìøení na to, co funguje dobøe. Je to zároveò víra, že na první pohled neøešitelné problémy mohou mít øešení, dùvìra ve své schopnosti, dùvìra v jiné. Obsahuje v sobì také vnímavost ke všemu dobrému, co vám každá situace pøináší, i když se v souèasné dobì jeví jako negativní. Nìkdy nemusíme vìdìt, co to je, jen vìøit, že jednou možná tuto zkušenost budeme vnímat z jiného svìtla.
29
2 . K A PI T O LA
SLAÏOVÁNÍ ZAÈÍNÁ UVNITØ
Vzpomínám si na dobu, kdy se mi hroutil svìt, protože se se mnou rozcházel mùj partner, s kterým jsem plánovala svùj život. Dnes vidím, že tím rozchodem mi otevøel cestu k sobì samotné a k tomu, co dnes vytváøí mùj život, a jsem za to velmi vdìèná!
Pocit vdìènosti je jedním z aspektù pozitivního pøístupu. V rámci spoluprá4 ce tøí amerických univerzit se zjistilo, že zamìøení se na pozitivní aspekty svého života (za co jsme vdìèní) posiluje sebevìdomí, pocit spokojenosti, schopnost empatie. Skupina, která si pravidelnì vedla záznamy „vdìku“, také ve vìtší míøe dosahovala svých cílù. Pøi slaïování osobního, rodinného a pracovního života je nezbytné vìøit, že rovnováha je dosažitelná. „Tøeba ne hned, ani za mìsíc, ale jednou ano. A i když dosáhnu jen 50 % úrovnì mé ideální pøedstavy, stále to bude lepší než teï.“ Pokud vìøíme, do tvorby svého zámìru vkládáme energii. Jestliže nevìøíme, pøešlapujeme na místì a tìžko sbíráme odvahu k prvnímu kroku. Zároveò si ale pozitivním pøístupem nestavme vzdušné zámky. Nejedná se o oèekávání, že vše, co si pøejeme, se musí splnit, ani oèekávání, že až se to splní, pak koneènì budeme moci být šťastní. Není to povrchní hlásání radosti ani pøetváøka, že vše v našem okolí a životì je dobré, není to bezhlavé vrhání se do každé pøíležitosti s vírou a nadìjí v dobré výsledky… Pozitivní pøístup pøímo ovlivòuje výsledky, kterých dosahujeme my i ostatní kolem nás. Tento fenomén byl na konci 20. století pojmenován jako „Pygmalion efekt“, který popisuje fakt, že negativní oèekávání pøináší nejen negativnìjší vnímání celé situace, ale ovlivòuje i výsledky u druhých. Pøi pozitivním oèekávání máme z prožité skuteènosti naopak lepší prožitek a dosahujeme lepších výsledkù, aèkoliv reálná situace je totožná. [9] Pozitivní pøístup, který není povrchním hlásáním radosti, ale vnitøním postojem a pøesvìdèením, se uèíme nejprve od našich rodièù – dle jejich reakcí na jednotlivé události – a pak v širší spoleènosti. Bohužel, vìtšina z nás byla vychována v systému založeném na zamìøení se na chyby, negativní mluva je naším jazykem pøímo protkána. „Národním“ zvykem minulého režimu bylo radìji neøíkat, že se máme dobøe. Sama èasto narážím na „zajeté vzorce“ všímat si hlavnì toho, co není dobré, a sama vím, 4
University of California Davis, University of Miami, Baylor University.
30
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
