JAK PŮSOBIVĚ HOVOŘIT NA VEŘEJNOSTI Dale Carnegie

JAK PŮSOBIVĚ HOVOŘIT NA VEŘEJNOSTI Dale Carnegie První část: Veřejné projevy: snadno a rychle

By Dale Carnegie This booklet reveals the secrets of effective speaking that it took me over 40 years to discover. I have tried to tell you these secrets simply and clearly and to illustrate them vividly. I urge you to carry this booklet with you and to read it at least three times next week. Read it; study it; underscore the vital parts.

Copyright © 2008 Dale Carnegie & Associates, Inc. All rights reserved.

1

VEŘEJNÉ PROJEVY: SNADNO A RYCHLE

Můžete si říci: "Existuje opravdu rychlý a snadný způsob, jak se naučit mluvit na veřejnosti - nebo je to pouze zavádějící titul, který slibuje více, než může splnit?" Ne, nepřeháním. Zasvětím vás opravdu do důležitého tajemství, které vám okamžitě usnadní promlouvání na veřejnosti. Kde jsem jej nalezl? V nějaké knize? Ne. V nějakém univerzitním kurzu, kde se učí, jak hovořit na veřejnosti? Ne. Nikdy jsem neslyšel, že by se tam vůbec o něčem takovém mluvilo. Musel jsem je objevit tvrdým způsobem postupně, pomalu, bolestivě. Kdyby mně v době, když jsem studoval na univerzitě, někdo sdělil toto heslo vedoucí k působivému mluvení a psaní, mohl jsem si ušetřit roky a roky zbytečného

a zničujícího úsilí. Tak například jsem jednou psal o Lincolnovi, a jakmile jsem práci dokončil, vyhodil jsem ji do odpadkového koše - byl to téměř rok promarněného úsilí, které bych si mohl ušetřit, kdybych znal velká tajemství, která vám teď chci prozradit. A ta samá věc se mi přihodila, když jsem strávil dva roky pokusem napsat román. Opět se stalo, že když jsem napsal knihu o mluvení na veřejnosti, znovu jsem mohl vyhodit do koše rok práce, protože jsem neznal tajemství úspěšného psaní a mluvení.

2

POKUD JE TO MOŽNÉ, VĚNUJTE ROKY PŘÍPRAVĚ

Jaká jsou tedy tato cenná tajemství, kterými jsem vám třepetal před očima? Zní takto: hovořte jen o tématu, k němuž se můžete vyjadřovat díky dlouhým rokům studia a zkušeností. Hovořte o tom, co znáte a o čem víte, že to opravdu znáte. Nepřipravujte se k promluvě deset minut nebo deset hodin. Lépe bude, když se budete připravovat deset let. Hovořte o něčem, co vzbudilo váš zájem. Hovořte o tom, co byste z hloubi duše chtěli sdělit posluchačům. Abych ilustroval, co tím míním, vezměme si případ Gay Kellogové, ženy v domácnosti z Roselle v New Jersey. Gay Kellogová nikdy nepronesla žádný proslov k veřejnosti do doby, než se zapsala do našeho kurzu v New Yorku. Byla vyděšená. Obávala se, že mluvení na veřejnosti je jakési tajemné umění, které přesahuje její schopnosti. A přesto ve čtvrté lekci kurzu, když měla pronést proslov bez přípravy, udržela posluchače v napětí, že se od ní nemohli odtrhnout. Požádal jsem ji, aby hovořila na téma "Největší lítost mého života". Gay Kellogová pak pronesla řeč, která byla hluboce dojemná. Posluchači jen stěží zadržovali slzy. Vím, o čem mluvím - já sám jsem se jen s obtížemi ubránil slzám, které se mi draly do očí. Její promluva vypadala asi takto: "Největší lítostí mého života je skutečnost, že jsem nikdy nepoznala mateřskou lásku. Moje maminka zemřela, když mi byl pouhý rok. Byla jsem vychována díky úsilí mých tet a dalších příbuzných, kteří byli tak pohlceni starostmi o své vlastní děti, že na mě už neměli čas. S žádným z nich jsem nikdy nestrávila příliš dlouhou dobu. Litovali, když mě viděli přicházet, a byli rádi, když jsem odcházela. Nikdy se o mě nezajímali a nikdo mi nevěnoval trochu něžnosti.

Věděla jsem, že jsem nechtěná. Dokonce už jako malé děcko jsem to cítila. Často jsem kvůli své osamělosti usínala v slzách. Největší touhou mého srdce bylo, abych měla někoho, kdo by mě požádal, abych mu ukázala svou žákovskou knížku. A nikdo to nikdy neudělal, nikdo se o mě nezajímal. Vše, po čem jsem jako děcko toužila, byla láska - ale nikdo mi jí nikdy nedal ani kousek." Připravovala se Gay Kellová deset let na svou promluvu? Ne. Strávila přípravou dvacet roků. Připravovala se na svou promluvu, když usínala jako malé děcko v slzách. Připravovala se na svou promluvu, když ji srdce bolelo, protože ji nikdo nikdy nepožádalo její žákovskou knížku. A není divu, že mohla vyprávět na toto téma. Nemohla ze své paměti vymazat tyto vzpomínky. Gay Kellogovájen otevřela studnici svých tragických vzpomínek a pocitů, které měla uložené hluboko uvnitř sebe. Nemusela je namáhavě dobývat. Nemusela pracovat na přípravě své promluvy. Všechno, co udělala, bylo, že nechala ze sebe vyjít zadržované vzpomínky a pocity, takže vytryskly na povrch jako olej z podzemního vrtu. Ježíš řekl, "Moje jho netlačí, moje břemeno netíží." A stejně tak je tomu s jhem a břemenem u dobrého řečníka. Neúčinné promluvy jsou zpravidla ty, které byly napsány a memorovány v potu a působí vyumělkovaně. Dobré promluvy jsou ty, které z vás vy trysknou jako pramen. Mnoho lidí mluví asi tak, jako já plavu - bojuji s vodou, vyčerpávám se a uplavu zhruba desetinu toho, co dobří plavci. Ubozí řečníci, stejně jako ubozí plavci, jsou celí stažení a napjatí, kroutí se, až se do toho tak zamotají, že zmaří celý smysl svého snažení.

3

NADCHNĚTE SE PRO SVÉ TÉMA

Dokonce i lidé s průměrnou řečnickou schopností mohou pronést vrcholnou promluvu, pokud hovoří o něčem, co je hluboce vzrušilo. Viděl j sem názornou ilustraci tohoto, když jsem před deseti lety pořádal kurzy pro Brooklynskou obchodní komoru. Byl to příklad, který si budu pamatovat celý život. Přihodil se asi takto: Měli jsme lekci zaměřenou na mluvení bez přípravy. Když se třída shromáždila, požádal jsem je, aby hovořili na téma: "Co je špatného, pokud vůbec něco takového existuje, na náboženství?" Jeden člen třídy (mimochodem muž, který nedokončil střední školu) udělal něco, co jsem ještě neviděl u žádného jiného řečníka za celé roky, co učím lidi, jak mluvit na veřejnosti. Jeho promluva byla tak dojemná, že když skončil, celá třída mlčky povstala na znamení úcty. Tento člověk vyprávěl o největší tragédii svého života: o smrti své matky. Byl tehdy tak zničený a zdrcený smutkem, že ani nechtěl dále žít. Vyprávěl, že když tehdy vyšel ze dveří na prosluněnou ulici, zdálo se mu, jako by chodil v mlhách. Přál si zemřít. Ve svém zoufalství šel do svého kostela, padl na kolena, plakal a modlil se přitom růženec. A tu se náhle kolem něj rozhostil velký mír - božský mír smíření: "Ne má, ale Tvá vůle se staň".

Když skončil svou promluvu, řekl třídě hlasem člověka, kterému se dostalo milosti zjevení: "Na náboženství není nic špatného! Na Boží lásce nemůže být nic špatného." Nikdy nezapomenu na tuto promluvu, pro její emocionální dopad. Když jsem gratuloval řečníkovi k jeho dojemné promluvě, řekl: "Mluvil jsem naprosto bez přípravy." Příprava? Dobrá, pokud se tento člověk nepřipravoval na svou promluvu, pak nevím, co to příprava je. Mínil tím samozřejmě, že nemohl předem tušit, že bude hovořit na toto téma. A já jsem rád, že to nevěděl, protože kdyby byl dopředu upozorněn, jeho promluva by možná byla méně účinná. Možná, že by na své promluvě pracoval a že by se pokusil udělat ji umělečtější. Ale místo toho udělal to samé, co Gay Kellogová udělala o několik let později - postavil se, otevřel své srdce a mluvil jako člověk, který si s někým povídá. Celá pravda, pokud jde o tento případ, je v tom, že se připravoval na svou promluvu, když klečel, plakal a modlil se růženec. Žít, cítit, myslet a snášet utrpení, které přinášejí rány a ostré šípy nemilosrdného osudu“ – to je nejlepší příprava, kterou kdy kdo vymyslel pro mluvení či psaní.

4

ZAPÁTREJTE V SOBĚ PO TÉMATU, O KTERÉM MÁTE VYPRÁVĚT

Pátrají začátečníci v sobě, když hledají vhodné téma pro svou promluvu? Vědí vůbec, že to tak mají dělat? Nikdy o tom neslyšeli! Raději téma shánějí po časopisech. Tak si například pamatuji, jak jsem jednou v metru potkal jednu studentku - ženu, která byla bezradná, protože dělala v kurzu malé pokroky. Zeptal jsem se jí, o čem hovořila minulý týden. Zjistil jsem, že mluvila o tom, jestli se mělo dovolit Mussolinimu, aby udělal invazi do Etiopie. Informace o tématu získala z článku v magazínu Time. Tento článek prý četla dvakrát. Zeptal jsem se jí, zda se o toto téma vůbec zajímá. Řekla mi "Ne." Zeptal jsem se pak, proč o něm tedy mluvila. "To máte tak," odpověděla, "měla jsem o něčem vyprávět, tak jsem si vybrala tohle."

vyprávět o Mussoliniho válečném tažení do Etiopie a přesto připustila, že o tomto tématu ví pramálo a vůbec se o něj nezajímá. Zanedbala zásadu, že se má mluvit o tématu, o kterém si zasloužila hovořit. Po diskusi jsem jí řekl: "Naslouchal bych s úctou a zájmem, pokud byste mluvila o nějaké vaší zkušenosti a o něčem, v čem se vyznáte. Ale ani já, ani nikdo jiný, se nebudeme zajímat o téma, které nezajímá ani vás samotnou, třeba právě o Mussoliniho invaze do Etiopie. Nevíte o tom problému tolik, abyste si zasloužila naši pozornost nebo respekt."

Přemýšlejte o tom: existuje žena, která se pokusila

MLUVTE OD SRDCE-NE JAKO KNIHA

Mnoho studentů, kteří se zajímají o mluvení na veřejnosti, se chová jako tato žena. Chtějí získat svá témata z knih či časopisů, místo toho, aby vycházeli ze svých vědomostí a přesvědčení. Tak jsem například před několika lety byl jedním ze tří porotců, kteří měli hodnotit řečnickou soutěž mezi několika univerzitami. Studenty jsme neviděli, naslouchali jsme jim ve studiu 8G v Radio City. Přál bych si, ach, jak bych si přál, aby každý student a učitel veřejných projevů mohl být svědkem toho, co jsme slyšeli my v tomto studiu. První řečník mluvil o "Demokracii na rozcestí". Další hovořil na téma "Jak zabránit válce". Bylo až bolestivě zjevné, že pouze pečlivě opakovali nacvičená memorovaná slova. Takže ani hosté ve studiu, ani porotci jim nevěnovali příliš pozornosti. Jedním z porotců byl Willem Hendrik Van Loon. Když si začal na papír kreslit karikaturu jednoho soutěžícího, každý povstal a díval se na něj a všichni ignorovali amatérské "orátory" i s jejich "nabiflovanými" slovy, která tu zaznívala.

Ovšem příští řečník mě zaujal okamžitě. Byl to posluchač vyššího ročníku na Yalské univerzitě, který hovořilo tom, co je špatného v jejich ústavu. Měl právo o něčem takovém hovořit. Naslouchali jsme mu s úctou. Ale řečník, který nakonec získal první cenu, začal asi takto: "Právě jsem přišel z nemocnice, kde leží blízko smrti můj přítel, který měl automobilovou nehodu. Mnohé automobilové nehody způsobuje mladá generace. Já sám mezi tuto generaci patřím a tak bych chtěl mluvit o tom, co tyto nehody způsobuje." Když mluvil, nikdo ve studiu ani nedutal. Hovořil totiž o skutečných věcech a nepokoušel se pouze „přednést řeč“. Vyprávěl o něčem, o čem si zasloužil a měl právo vyprávět. Jeho promluva vycházela z něho samotného.

5

MĚJTE DYCHTIVOU TOUHU VYPRÁVĚT

Dovolte, abych vás samozřejmě varoval před tím, že pouze zásluha a tím oprávnění vyjadřovat se k tématu vám nezaručí skvělou promluvu. Musíte k tomu přidat ještě jeden prvek - prvek, který je při mluvení rozhodující. Jednoduše řečeno, jde o tohle: k oprávnění vyjadřovat se k nějaké věci musíme ještě mít navíc hlubokou a trvalou touhu sdělit své přesvědčení a přenést své city na posluchače. Pro ilustraci: předpokládejme, že bych byl požádán o promluvu na téma pěstování kukuřice a chov prasat. Strávil jsem dvacet let na farmě v Missouri, kde jsme pěstovali kukuřici a chovali prasata, takže jsem si jistě zasloužil a měl právo vyjádřit se k tomuto tématu. Ale nemám nijak zvláštní touhu sdělovat vám své myšlenky a svá přesvědčení o tomto tématu. Ale předpokládejme, že bych byl požádán, abych mluvilo tom, co bylo špatného na způsobu vzdělávání na mé vysoké škole. Těžko bych mohl zklamat, pokud bych mluvilo tomto tématu, protože mám všechny tři základní předpoklady, které vyžaduje dobrá promluva. Jednak bych hovořilo něčem, k čemu jsem si zasloužil právo se vyjadřovat. Za druhé bych měl hluboké přesvědčení a pocity, které bych toužil vám předat. Za

třetí bych měl po ruce přesvědčivé příklady k ilustraci, které vycházejí z mé zkušenosti.

Když Gay Kellogová hovořila o největší lítosti svého života - tedy o tom, že nikdy nepoznala mateřskou lásku - měla tedy nejen právo díky svému utrpení o tomto tématu hovořit, ale měla také emocionální touhu vyprávět nám o svém případu. A přesně to platí i o člověku, který ve třídě v Brooklynské obchodní komoře hovořilo smrti své matky - "ne má, ale Tvá vůle se staň." Historii opakovaně změnili lidé, kteří měli touhu a schopnost přenést své přesvědčení a emoce na posluchače. Pokud by John Wesley neměl tuto touhu a schopnost, nikdy by nezaložil metodistickou církev, která se rozšířila po celém světě. Kdyby Petr Poustevník neměl tuto touhu a schopnost, nemohl by nikdy vznítit představivost světa, která uvrhla Evropu do zbytečných a krvavých křižáckých válek o vlastnictví Svaté země. Kdyby Hitler neměl vrozenou schopnost přenést svou nenávist na své posluchače, nemohl by nikdy mít tu obrovskou moc v Německu a nemohl by uvrhnout svět do války.

HOVOŘTE O SVÝCH ZKUŠENOSTECH

Už teď jste připraveni pronést alespoň tucet dobrých promluv takových, jaké nikdo jiný kromě vás nemůže vymyslet, protože nikdo jiný neprošel tou samou zkušeností jako vy. Čeho by se měly týkat? Nevím. Ale vy to víte. Takže s sebou noste čtrnáct dní list papíru a poznamenejte si všechny náměty, které vás napadnou, a o kterých jste připraveni vyprávět na základě vlastní zkušenosti - témata jako "Největší lítost mého života", "Moje největší ctižádost" a "Proč jsem rád (nerad) chodil do školy." Udělejte to a budete překvapeni, jak rychle bude seznam vašich témat narůstat.

poli řečnictví záleží daleko více na tom, jaké téma si pro promluvu vyberete, než na vašich vrozených vypravěčských schopnostech. Můžete se cítit uvolněně a pronést okamžitě skvělou řeč, stačí, když uděláte to samé jako Gay Kellogová: mluvte o nějaké zkušenosti, která se vás hluboce dotkla, o nějaké zkušenosti, na kterou myslíte už dvacet let. Ale nikdy se nebudete cítit úplně v pohodě, když se pokusíte pronést řeč na téma "Mussoliniho invaze do Etiopie" nebo "Demokracie na rozcestí".

Mám pro vás nyní dobrou zprávu: váš pokrok na

6

HOVOŘTE O TOM, CO JSTE PROSTUDOVAL

Zjevně nejkratší cesta k rozvoji odvahy a sebedůvěry je hovořit o svých vlastních zkušenostech. Ale když získáte trochu zkušeností, budete chtít mluvit i o jiných věcech. Jaká by to měla být témata? A kde je najít? Všude. Tak jsem například jednou požádal třídu složenou z vedoucích pracovníků New York Telephone Company, aby si během celého týdne poznamenávali témata na promluvy. Bylo to v listopadu. Jeden student viděl v kalendáři červeně vytištěné datum Dne díků

vzdání a vyprávěl o mnoha věcech, za nichž bychom měli být vděčni. Další viděl holuby na ulici a to mu vnuklo myšlenku. Vyprávěl historku o holubech, na kterou nikdy nezapomenu. Ale cenu získal ten člen třídy, který viděl v metru, jak jednomu člověku leze štěnice po límečku. Proneslo tom takovou promluvu, jakou si pamatuji ještě i po dvaceti letech.

NOSTE S SEBOU NOTÝSEK NA POZNÁMKY

Proč neuděláte to, co dělal Voltaire? Voltaire,jeden z nejschopnějších spisovatelů osmnáctého století, nosil ve své kapse notýsek, který nazýval "Čmáropis" - notýsek, do kterého si poznamenával myšlenky, které se mu honily hlavou. Proč s sebou také nenosíte takový "čmáropis"? Když potom budete rozčileni nevychovaností prodavače, poznamenejte si slovo "nevychovanost" do svého sešitku.

Pak si zkuste vybavit dvě nebo tři jiné pobuřující příhody, které mají co dělat s nevychovaností. Vyberte nejlepší a řekněte nám, jak si s ní poradit. A hotovo! Máte dvouminutovou řeč na téma nevychovanost hotovou. Jakmile se začnete shánět po tématech na promluvy, budete je najednou nacházet všude: doma, v úřadě, na ulici.

HOVOŘTE O NĚČEM JEDNODUCHÉM

Nepokoušejte se mluvit o nějakém světoborném problému, jako je třeba atomová bomba. Vyberte si něco jednoduchého - téměř všechna taková témata okamžitě nabízejí přehršle myšlenek, místo toho, abyste myšlenky musel pracně dolovat. Tak jsem například nedávno slyšel, jak jedna studentka tohoto kurzu, Mary A. Leuerová z Chicaga, měla řeč na téma "Zadní dveře". Možná, že po přečtení názvu vám její promluva připadá jako nudná, ale kdybyste

si ji poslechli, tak jako já, musela by se vám určitě líbit, protože Mary vyprávěla vzrušujícím způsobem o zadních dveřích svého domu. Ve skutečnosti jsem nikdy předtím neslyšel nikoho jiného vyprávět s takovým zápalem o natírání zadních dveří! Proč vám to všechno vyprávím: téměř každá věc, kterou děláte, vám nabízí oprávnění, abyste o této činnosti promluvili, ať už na základě vlastní zkušenosti nebo studia. Jste také vzrušeni touto věcí a máte touhu nám o ní vyprávět.

7

A TADY JE TEN SLAVNÝ PŘÍBĚH O ZADNÍCH DVEŘÍCH

"Před čtyřmi roky, když jsem se přistěhovala do svého současného bytu, zadní dveře byly natřeny stísňující šedohnědou barvou. Bylo to něco příšerného. Pokaždé, když jsem otevřela zadní dveře, padla na mne deprese. A tak jsem koupila plechovku krásné modré barvy a natřela jsem vnější stranu zadních dveří, zárubně a síťku. Byl to nejkrásnější odstín modré barvy, jaký jsem kdy viděla a pokaždé, když jsem pak otevřela dveře, zdálo se mi, jako bych trochu nahlédla do nebe." "V životě jsem nebyla víc rozzuřená než tehdy, když jsem jednoho dne přišla domů a zjistila, že malíř, který dělal nátěry v domě, vypáčil síťku a natřel zvenčí mé krásné modré zadní dveře tím nejškaredějším odstínem šedivé barvy. Nejraději bych milého malíře zaškrtila." "Můžete toho říci hodně o lidech podle jejich zadních dveří, více než by se vám povedlo podle jejich hlavního vchodu. Přední dveře jsou vždy nablýskané, aby udělaly dojem. Lajdácky udržované zadní dveře

prozradí lajdáckého nájemníka. Ale když jsou zadní dveře natřeny veselou barvou a vedle natřených a upravených nádob na odpadky j sou kolem dokola umístěny květináče s rozkvetlými květinami, takové zadní dveře vám napovědí, že zde bydlí zajímavá osoba s nádhernou představivostí. Už jsem koupila plechovku krásné modré barvy a příští sobotu si udělám skvělé odpoledne. Znovu natřu své zadní dveře, aby byly radostné a aby druhé inspirovaly." A tak to chodívá. Celá kniha by se dala zaplnit příklady, které dokazují sílu mluvčího, který:

a) si získal studiem nebo zkušeností právo vyprávět o svém tématu, b) sám je tématem nadšený, c) cítí dychtivou potřebu sdělit své myšlenky a pocity svým posluchačům.

8

JAK PŘIPRAVOVAT A PŘEDNÁŠET VAŠE PROMLUVY

ZDE JE OSM PRAVIDEL, KTERÁ VÁM POMOHOU PŘI PŘÍPRAVĚ VAŠÍ PROMLUVY: I. Dělejte si krátké poznámky o zajímavých věcech, o nichž se chcete zmínit. II. Svou promluvu si nepište. Proč? Jednoduše proto, že byste používali nepřirozený knižní jazyk místo lehkého konverzačního jazyka. A když se dostanete k promluvě, pravděpodobně zjistíte, že se pokoušíte vzpomenout, co jste napsali. A to vás bude zdržovat od toho, abyste hovořili přirozeně a s jiskrou.

III. Nikdy, nikdy, nikdy se svou promluvu neučte nazpaměť, slovo od slova. Když se svou promluvu naučíte nazpaměť, docela jistě ji zapomenete a všichni posluchači budou rádi, protože nikdo neposlouchá rád vyumělkované proslovy. A dokonce, i když svou řeč nezapomenete, bude znát, že odříkáváte naučený text. Budete mít nepřítomný pohled a jakýsi odcizený tón v hlase. Nebude to znít jako když se člověk pokouší něco vyprávět. Pokud se obáváte, že při delším proslovu zapomenete, co chcete říci, pak si udělejte několik poznámek, držte je v ruce a nahlédněte do nich jen příležitostně. Tak to obvykle dělám já.

IV. Svou promluvu bohatě prokládejte ilustračními příhodami a příklady. Zdaleka nejsnadnějším způsobem, jak udělat promluvu zajímavější, je naplnit ji příklady. Abych ilustroval, co myslím, podívejte se na brožurku, kterou právě čtete. Má 58 stran a přibližně polovina těchto stránek je věnována příkladům, které ilustrují text. Nejprve je zde příklad Gay Kellogové, která vypráví o tom, jak trpěla v dětství. Další příklad vypráví o řečníkovi, který promlouval na téma "Co je špatného, pokud vůbec něco takového existuje, na náboženství?" Další ilustrace je věnována ženě, která se pokoušela hovořit o Mussoliniho invazi do Etiopie. Následuje příběh o čtyřech studentech soupeřících v rozhlase v řečnické soutěži - a tak dále. Mým největším problémem, když píšu knihu, nebo si připravuji proslov, není dát dohromady myšlenky, ale sehnat dostatek ilustračních příkladů, které by tyto

myšlenky osvětlily, oživily a učinily nezapomenutelnými. Staří římští filozofové říkávali: "Exemplum docet" (Příklad učí). A jakou měli pravdu! Dovolte mi, abych uvedl cenu ilustrujícího příkladu: Před lety jistý kongresman pronesl bouřlivý proslov, ve kterém obvinil vládu z toho, že mrhá penězi, když tiskne bezcenné příručky. Aby ilustroval, co vlastně míní, uvedl, že vláda nechala vytisknout příručku s názvem: "Milostný život skokana volského". Býval bych po letech tuto řeč zapomněl, kdyby neuvedl tuto jedinou specifickou ilustraci - "Milostný život skokana volského". Zapomněl jsem miliony věcí v posledních deseti letech, ale nikdy nezapomenu jeho obvinění, že vláda mrhá penězi poplatníků, když tiskne takové příručky, jako je "Milostný život skokana volského"! Příklady učí. Ale nejen příklady učí, ale jen s nimi se opravdu něco naučíme. Slyšel jsem skvělé proslovy, které jsem okamžitě zapomněl, protože neobsahovaly žádné příklady, díky nimž by mohly uváznout v paměti.

V. Je třeba, abyste o tématu věděli mnohem více, než nakonec použijete. Ida Tarbellová, jedna z nejlepších amerických spisovatelek, mi vyprávěla, že když před lety přijela do Londýna, dostala kabelogram od pana S. S. McClureho, zakladatele McClure Magazine, ve kterém ji žádal, aby napsala dvoustránkový článek o atlantickém kabelu. Paní Tarbellová interviewovala londýnského ředitele společnosti Atlantický kabel a dostala všechny nezbytné informace, které potřebovala k tomu, aby napsala svůj článek o pěti stech slovech. Ale to jí nestačilo. Šla do knihovny britského muzea a přečetla všechny články v časopisech, které se týkaly atlantického kabelu i biografii Cyruse Westa Fielda, muže, který položil atlantický kabel. Prostudovala vše dostupné, nač narazila v pořadačích knihovny, a pak navštívila továrnu na okraji Londýna, kde viděla, jak se takový kabel vyrábí. "Když j sem konečně napsala ty dvě stránky stroj opisu o atlantickém kabelu," řekla paní Tarbellová, když mi historku vyprávěla, "měla jsem dostatek materiálu na napsání knihy na toto téma. Ale toto široké množství materiálu, které jsem získala a nepoužila, mi umožnilo napsat článek přesvědčivě, jasně a zajímavě. Byla to moje rezervní síla." Ida Tarbellová se naučila díky rokům zkušeností, že si musí získat právo, chce-li napsat pouhých pět set slovo

9

atlantickém kabelu. A stejná zásada platí o mluvení. Udělejte něco pro to, abyste získali oprávnění hovořit o svém tématu. Pracujte s touto cennou věcí, které se říká rezervní síla.

VI. Nacvičte si svou promluvu při rozhovoru s přáteli. Will Rogers připravoval své slavné Sunday night radio talks tím, že o nich rozmlouval s lidmi, které během týdne potkal. Když například chtěl mluvit o ceně zlata, dělal při rozhovorech po celý týden vtipy na toto téma. Tak zjistil, který vtip lidi nejvíce pobavil a jaká poznámka je zaujala. Toto je neskonale lepší způsob, než nacvičovat promluvu i s gestikulací před zrcadlem.

VII. Místo abyste si dělali starosti s tím, jak svou promluvu předneste, raději přemýšlejte nad tím, co by ji udělalo poutavou. Mnoho škodlivých a matoucích nesmyslů už bylo napsáno o tom, jak přednášet řeč. Pravda je taková, že když stojíte tváří v tvář obecenstvu, měl byste zapomenout na všechno ohledně hlasu, dýchání, gest, postoje, důrazů. Zapomeňte na vše, kromě toho, co říkáte. Posluchači chtějí, jak říká Hamletova matka, abyste "mluvili k věci a nehráli si se slovy." Chovejte se jako kočka, když chytá myš. Ta se nerozhlíží kolem a neříká: "Ráda bych věděla, jak vypadá můj ocas, jestli

dobře stojím a jak je to s výrazem mé tlamy?" Kdepak. Kočka je tak zaujatá lovem myši, kterou chce mít k večeři, že se nestará o to, zda stojí dobře a jak vypadá, ani nemůže stát nebo vypadat nevhodně, i kdyby se o to snažila - a stejně tak i vy, pokud se živě zajímáte o své posluchače a o to, co jim říkáte, zapomenete na sebe. Nepředstavujte si, že k tomu, abyste vyjádřili své myšlenky a emoce před posluchači, potřebujete roky technického školení, tak jak je tomu třeba, když se učíte malovat nebo hrát na nějaký hudební nástroj. Každý může pronést nádhernou promluvu, když se rozčílí. Když do vás někdo kupříkladu vrazí a srazí vás na zem, ve vteřině vyskočíte a jste schopni pronést vrcholnou řeč. Vaše gesta, váš postoj, výraz tváře to vše bude dokonalé, protože vyjadřují opravdový hněv. A zapamatujte si, že není třeba, abyste se učili vyjadřovat své emoce. Naprosto dokonale jste vyjadřovali své emoce, když vám bylo šest měsíců. Jen se zeptejte své matky. Pozorujte skupinu hrajících si dětí. Jaká skvělá exprese! Kolik důrazu, gest, postojů a dorozumívání! Ježíš řekl: "Jestliže nebudete jako malé děti, nevstoupíte do království nebeského." A pokud se nestanete stejně přirozenými, spontánními a uvolněnými, jako jsou malé děti, když si hrají, nemůžete vstoupit do sféry dobrého vyjadřování.

10

POKUD MÁTE K TÉMATU DOBRÝ POSTOJ, VAŠE PROMLUVA BUDE DOBRÁ

Vaším problémem nemá být, abyste se pokoušeli naučit, jak hovořit s důrazem, jak gestikulovat, či jak stát. To jsou pouhé efekty. Vaším problémem je starat se o to, co způsobuje tyto vnější efekty. Příčina leží hluboko uvnitř vás samotných, ve vašem mentálním a emocionálním postoji. Jestliže se dostanete do správného mentálního a emocionálního vyladění, budete hovořit skvěle. A nebudete na to muset vynaložit žádné úsilí, půjde vám to se stejnou lehkostí, s jakou dýcháte. Pro ilustraci: jistý námořní admirál se zapsal do tohoto kurzu. Během první světové války velel části flotily Spojených států. Nebál se vést námořní bitvu, ale obával se mluvit k obecenstvu, a tak týden co týden jezdil ze svého domova v New Havenu ve státě Connecticut do New Yorku, aby zde navštěvoval tento kurz. Uběhlo už šest lekcí a on byl stále ustrašený. A tak jeden z instruktorů, profesor Elmer Nyberg, dostal nápad, jak dostat admirála z jeho ulity. Ve třídě byl jeden radikál. Profesor Nyberg si ho vzal stranou a řekl: "Byl byste tak hodný a pronesl úderný projev, ve kterém byste objasnil své pojetí vlády? Zřejmě jím rozčílíte admirála, o což mi přesně jde. Zapomene na sebe a ve snaze obhájit své pozice pravděpodobně pronese dobrou promluvu." Radikál řekl: "Jistě, bude mi potěšením." Nemusel zacházet ve své promluvě příliš daleko, protože admirál vyskočil a zařval: "Stop! Stop! To je pobuřování!" A pak přednesl ohnivou řeč o tom, jak mnoho každý z nás dluží své vlasti a svobodě.

promluvy spokojeni, nepokoušejte se ji změnit. Vrat'te se k samému začátku a přemýšlejte nad příčinami, proč jste ji vyprávěli právě tímto způsobem. Potom změňte svůj duševní a emocionální postoj.

VIII. Nenapodobujte druhé - buďte sami sebou Původně jsem přišel do New Yorku studovat na American Academy of Dramatic Arts. Chtěl jsem se stát hercem. Měl jsem myšlenku, kterou jsem považoval za skvělou - jakousi zkratku k úspěchu. Moje tažení za dosažením úspěchu bylo tak prosté, že jsem nedokázal pochopit, proč tento způsob doposud neobjevily tisíce ambiciózních lidí. Můj plán byl takový: budu studovat nejznámější herce naší doby - Johna Drewa, E. H. Sothema, Waltera Hampdena a Otis Skinnerovou. Potom je napodobím - vyberu si, co je na jejich herectví to nejlepší a stanu se oslnivou kombinací všech těchto mistrů dohromady. Jak prosté! A jak tragické! Musel jsem ztratit roky svého života napodobováním druhých lidí, dokud mi do mé tvrdé missourské lebky neproniklo poznání, že musím být sám sebou, že jednoduše nemohu být někým jiným.

Tak tento admirál objevil to, co objevíte i vy - že když se zapálíte pro něco vyššího než vaše osobní zájmy, způsobí to, že zapomenete na sebe. Zjistíte, že všechny vaše strachy zmizí a nebudete muset usilovně přemýšlet nad tím, jak svou promluvu přednést, protože tyto prvky, na nichž je postavena dobrá promluva, za vás samy neodolatelně pracují.

Abych ilustroval, co tím míním. Před lety jsem se rozhodl, že napíšu knihu o mluvení na veřejnosti, určenou pro lidi ze světa obchodu, knihu, jaká dosud nebyla napsána. Měl jsem, pokud jde o napsání této knihy, stejně pošetilou myšlenku, podobnou té, jako když jsem se předtím chtěl stát hercem: vypůjčím si myšlenky mnoha jiných spisovatelů a sepíšu je do jedné knihy - v níž pak bude úplně vše. Sehnal jsem si stohy knih o mluvení na veřejnosti a strávil jsem rok pokusem vtělit všechny myšlenky autorů těchto knih do svého rukopisu. Ale nakonec mi začalo svítat, že jsem udělal stejně bláznivou věc. Tato míchanice, složená z myšlenek druhých lidí, kterou jsem stvořil, byla tak syntetická, tak nudná, že by o ni žádný podnikatel ani nezavadil. A tak jsem zahodil výsledek své roční práce do koše a začal znovu. Tentokrát jsem si ale řekl: "Narodil jsi se jako Dale Carnegie, se všemi chybami a omezeními, které máš. Nemůžeš jednoduše být někým jiným." Přestal jsem se snažit být kombinací druhých lidí, vyhrnul jsem si rukávy a udělal jsem to, co jsem měl udělat už dříve: napsal jsem knihu o mluvení na veřejnosti na základě svých zkušeností, pozorování a svého přesvědčení.

Dovolte mi zopakovat: Způsob vašeho přednesu je pouze vnějším odrazem toho, co mu předcházelo a co jej vyvolalo. Takže pokud nejste se svým přednesem

Proč byste neměli mít užitečné poučení z toho, jak jsem hloupě ztrácel čas? Nepokoušejte se napodobovat druhé.

Profesor Nyberg se obrátil k admirálovi a řekl: "Gratuluji vám, pane admirále! Vynikající řeč!" Admirál se utrhl: "Nepřednáším tu žádnou řeč, chtěl jsem jen dát co proto tomuhle mladíčkovi." Profesor Nyberg pak vysvětlil, že toto byl jen trik, jak admirála rozhýbat, aby vyšel ze své ulity, aby zapomněl na sebe.

11

NEBOJTE SE BÝT SAMI SEBOU

Buďte sami sebou. Jednejte podle moudré rady lrvina Berlina, jež byla určena Georgu Gershwinovi. Když se Berlin a Gershwin poprvé setkali, Berlin byl slavný, zatímco Gershwin byl mladý skladatel, bojující o své místo na slunci, který pracoval v Tin Pan Alley za třicet dolarů týdně. Berlin, který byl ohromen Gershwinovými schopnostmi, mu nabídl práci - měl pro něho pracovat jako hudební sekretář za téměř třikrát vyšší plat, než doposud dostával. "Ale to místo neberte," radil mu Berlin, "neboť je zde nebezpečí, že byste se mohl stát pouze druhořadým Berlinem. Ale vydržíte-li a budete se snažit být sám sebou, jednoho dne se stanete prvořadým Gershwinem." Gershwin vzal v úvahu toto varování a postupně se stal jedním z nejvýznamnějších skladatelů Ameriky své generace. Buďte sami sebou! Nenapodobujte druhé. Tato spolehlivá rada platí jak pro hudbu, tak i pro psaní a mluvení. Jste originál. A buďte rádi. Nikdy předtím, od úsvitu dějin, tu nebyl nikdo přesně stejný jako vy. A tak využijte co nejvíce svou individualitu. Vaše řeč by měla být živou částí vás samých, vaší pravou kopií. Měla by vyrůstat z vašich zkušeností, vašeho přesvědčení, vaší osobnosti, vašeho způsobu života.

autobiografické. Ať už zpíváte, malujete, píšete nebo mluvíte, nemůžete vyjádřit nic víc, než co ve vás je. Musíte být jen tou osobností, do které vás zformovaly vaše zkušenosti, okolí a prvky dědičnosti. Chtě, nechtě, musíte "kultivovat svou vlastní zahrádku." Chtě, nechtě, musíte "hrát na svůj vlastní nástroj v orchestru, kterému se říká život." Jak řekl Emerson v jednom svém eseji "O spoléhání se na sebe": V procesu vzdělávání každého člověka jednou nastane okamžik, kdy dojde k poznání, že závist je nevědomost, napodobování sebevražda, že musí brát sám sebe se vším dobrým i nedobrým jako svůj úděl, takového jaký je, a že ačkoli veškerý vesmír je plný dobra, ani zrnko výživného obilí mu nespadne do klína bez dřiny, kterou musí vložit do kousku země, jež mu byl dán k obdělávání. Síly, které v něm dřímají, jsou nové, a nikdo jiný, pouze on, ví, co může dokázat, a dokonce ani on sám přesně neví co, dokud to nevyzkouší."

Poslední výzkumy tvrdí, že všechno umění je

V KOSTCE

JAK DĚLAT RYCHLE A SNADNO POKROKY, KDYŽ SE UČÍME MLUVIT NA VEŘEJNOSTI Hovořte o tom: a) o čem jste získali právo hovořit na základě studia nebo vlastní zkušenosti. b) co ve vás vyvolalo emoce. c) co toužíte sdělit svým posluchačům. I. Dělejte si krátké poznámky o zajímavých věcech, o nichž se chcete zmínit.. II. Svou promluvu si nepište. III. Nikdy, nikdy, nikdy se svou promluvu neučte nazpaměť slovo od slova. Pro další informace navštivte, prosím, www.dalecarnegie.cz

IV. Svou promluvu bohatě prokládejte ilustračními příhodami a příklady. V. Je třeba, abyste o tématu věděli mnohem více, než nakonec použijete. VI. Nacvičte si svou promluvu během rozhovoru s přáteli. VII. Místo abyste si dělali starosti s tím, jak svou promluvu přednesete, raději přemýšlejte nad tím, co by ji udělalo poutavou. VIII. Nenapodobujte druhé - buďte sami sebou.

12