Jak je to s obleky na míru? Exklusivně s Jaroslavem Mejtou Menstyle »Móda a styl
Jaroslav Mejta, foto:Robert Vano
30.09.2011 10:38 | Michaela Lejsková
S Jaroslavem Mejtou jsem měla několikrát příležitost setkat se pracovně, když pro focení do našich rozhovorů oblékal Laďu Kerndla, Jiřího Suchého a Roberta Vana. Byl vždy perfektně připravený, a pokud to možnosti dovolovaly, šilo se gentlemanům přímo na míru. V čem spočívá kouzlo na míru šitého obleku? Že právě v tom, jak dokonale padne? Nejen pánové znalí oboru vědí, proč si nechávají šít u svého dvorního krejčího. V případě Jaroslava Mejty jde přímo o vizionáře v oblasti pánské módní tvorby! Fotografie pro náš rozhovor zhotovil Robert Vano v prostředí pražské restaurace Zlatý had.
Foto: Robert Vano
Oblečení má podtrhnout, nebo zvýraznit. Ale mnozí lidé rádi šokují a provokují. Jak to vnímáte vy? To záleží na každém jednotlivci. Je dobře, že žijeme ve společnosti, která je tolerantní a umožňuje každému projevit se podle vlastního uvážení. Ale i tady platí určitá nepsaná pravidla o tom, co je estetické a vhodné pro tu
kterou příležitost. Záleží na každém, jak se k věci postaví. Určitá kulturnost v oblékání, chování, jednání, dodržování určitého kodexu slušnosti a pravidel signalizuje okolí nášpostoj a postavení ve společnosti víc, než si kolikrát myslíme. V jakém směru narážíte na problematická místa v oblasti komunikace s klientem? Mojí prioritou je splnit klientovy požadavky a proto se musíme sejít v takovém bodě, ve kterém si porozumíme. Ale s tím může být někdy potíž, když se klient neumí správně vyjádřit. Třeba přiléhavé... Co to je přiléhavé? Pro každého je to něco jiného. Takže pokud je něco problematické, tak to hlavně bývá vyjádření klientovy představy. Jaký na vzájemné porozumění máte recept? Neustále se v průběhu zkoušek ujišťuji, že si opravdu rozumíme a že tvoříme oděv podle představ zákazníka. Protože pokud zhotovíme něco, s čím je klient nespokojen, dostaneme se do situace, kdy není jeho představa realizována tak, jak by chtěl. Nikdy nemůžeme vycházet z vlastních domněnek či předpokladů. Vnímáte ve své firmě nějaké problémy se zaměstnanci? Na své zaměstnance si v posledních letech nemohu stěžovat, je to týmová práce a všichni ve firměse maximálně snaží odvést svoji práci v maximální kvalitě. Nebylo to tak vždycky, ale filozofii firmy – spokojený zákazník – vnímají moji zaměstnanci jako svoji prioritu. Utužily se v souvislosti s finanční krizí ve vaší firmě pracovní vztahy? V průběhu „krize“byla reakce zákazníků v zadávání objednávek o poznání opatrnější. Vyžadovalo to větší péči o klienta, maximální zkvalitnění práce, služeb a přístupu. Všichni ve firmě jsme věděli, že jenom touto cestou můžeme vzniklou situaci překonat. Myslím, že se nám to podařilo a jsem svým způsobem rád, že nás to donutilo využít všech rezerv, které jsme ještě měli. V doběkonjunktury není žádný problém podnikat, ale v době krize obstojí jen silné firmy.
Foto: Robert Vano Kdybyste za dobu, kterou podnikáte, hodnotil změny – jakými výraznými změnami vaše podnikání procházelo? Velkými. Hlavně je to zkvalitnění práce, individuální přístup, využívání nových technologií, materiálů, zpracování výrobku tak, aby již na první pohled měl klient pocit, že tento jeho oděv je výjimečný, vytvořený jen pro něj,
podtrhující a zdůrazňující jeho osobnost. Začátky byly hodně složité, nejen co se týká technologického vybavení, ale hlavně v přístupu zaměstnanců. Tento obor byl v našich podmínkách hodně podceňován. Najít a vybrat kvalitní tým lidí byl téměř nadlidský úkol. Kvalitní řemeslník, který je samostatný a dobře zvládne danou práci, je téměřk nezaplacení – toto je platné pro každou profesi. Jak je to vlastně s historií a současností zakázkového krejčovství? Zakázkové krejčovství bylo vždy prestižní záležitostí. Lišilo se jen kvalitou odvedené práce. Dřívější móda a styl odívání byly sice konzervativní, neměnily se tak často módní trendy a styly. Obleky byly standardní součástí pánského šatníku pro všechny možné příležitosti – od společenských obleků po obleky vycházkové, lovecké, sportovní, speciální… Vždyť ještě na začátku 19. století se většina sportů jako jezdectví, golf či lyžování provozovala v oděvech vycházejících z klasického obleku, jen mírně upraveného k dané situaci. I dělnické profese vykonávaly svoji pracovní činnost v saku a kalhotách. To ovšem dnes už neplatí a oblek je vnímán ze zcela jiného úhlu pohledu. Jak byste kategorizoval oblek současnosti? V současné době je móda mnohem volnější, více specializovaná na danou profesi a účel. Klasický oblek se stává více prestižnější a noblesnější záležitostí. Je nenahraditelný v určité společenské a profesní oblasti. Je důležitým znakem kulturní vzdělanosti a konkrétní určité situace. Tak, jako se již dnes neprovozují sporty v oblecích, tak je zcela nemístné přijít na společenskou akci ve sportovním oděvu. Vypovídá to o kulturní inteligenci daného jedince. Masová produkce konfekčních obleků všech cenových hladin a značek je také jednou z variant, jak tuto situaci řešit. Oblek šitý individuálně na míru a přání zákazníka vždy zůstane prestižním a luxusním prvkem garderoby a je nezaměnitelný s jakoukoliv konfekcí.
Foto: Robert Vano Pozná se na obleku, z jakého období je? Ano, zcela jednoduše! Přestože pánská móda se nemění tak často jako móda dámská, vždy lze poznat, že je kravata či oblek mimo trend. Pozná se to podle fazony, vypracování, tvaru v ramenou. I když má oblek módní vzor, tak střih vždy prozradí vše. Dvouřadové obleky se nosily v devadesátých letech, pak se šily obleky na čtyři
knoflíky a uzavřené vesty, všechno sladěné v jednom tónu. V současné době je silueta hodně vyštíhlená a zkrácená – působí mnohem mladistvěji a svěže, neformálně a uvolněně. Je možné předvídat, jaké přijdou trendy? V drobnostech snad, ale jinak se jedná o velkou marketingovou strategii. Společnost osloví nějaký prvek, silueta, film, zpěvák… něco na ni udělá dojem, dokáže si ji získat svojí image či praktičností, odlišností. Nic nemá rozumné zdůvodnění. Všechno se vyvíjí dle nálady, atmosféry a společnosti. Kdyžse muž obléká, chce svým stylem něco vyjádřit. Co zpravidla bývá základem? Muži chtějí podtrhnout, kým jsou, zapůsobit v tom smyslu na své okolí a mnohdy chtějí i právěoblečením změnit svou image v očích druhých – příslušnost k určité skupině. Nebo právě naopak. Nedávno jsem viděl muže, který vlastnil nové Porsche a vzhledem k ceně vozu usuzuji, že si jistě mohl dovolit i lépe se obléknout. Přesto měl na sobě kraťasy a tričko z tržnice, věci, které nosím na zahradu. A proč o tom mluvím? Bylo to neadekvátní. Tento muž také projevoval něco, čím chtěl upozornit a současně to nebylo adekvátní situaci a zcela jistě ani jeho postavení. Osobnějsem zažila situaci, kdy jsem šla do divadla s mužem oblečeným v džínách. Jeho reakce na moji námitku, proč si obléká do divadla džíny byla, že je může mít, protože byly velice drahé! To měl možná pravdu, ale cena neovlivňuje to, že džíny zůstávají stále džínami, přestože stály X tisíc korun. Do divadla jsou nevhodné a zavádění volnočasové módy do těchto kulturních prostor mi nepřijde ani nadčasové, ani trendy, ani ničím praktickéči zajímavé. Podle toho, co si lidé oblečou na sebe, projevují, jakou váhu přisuzují konkrétní situaci či společenské události. Každá situace vyžaduje přiměřené oblečení. V takovém případě se asi také pozastavujete nad tím, když v zimě potkáváte ve městě lidi oblečené do lyžařských bund. Být free za každou cenu, je určitý způsob buranství. Kdybych přišel na lyžařský svah v obleku, budou si lyžaři ťukat na čelo, proč nemám oblečení vhodné na hory. Proč myslíte, že někteří muži neradi nosí obleky? Obecně se na tom podepsala konfekce, styl prodeje a absence estetického cítění. Masovost konfekce přináší nutnost obléci co největší skupinu zákazníků. Podle zprůměrovaného reprezentativního vzorku populace se zhotovily konfekční obleky, které samozřejmě nemohly splnit očekávané nároky. Muži přistupují k nákupu oblečení naprosto odlišně od žen. Při nákupu nejsou tak informovaní a nároční –ke své škodě. Nevědí, že oblek má zcela jiné specifikace, parametry a nároky než sportovní bunda, džíny či mikina. Většinou nemají trpělivost je zkoušet a vybírat tak, jako to dělají ženy. Pod určitým tlakem něco zakoupí, dost často naprosto nevhodný oblek,
který má dlouhé rukávy, je volný přes záda i v pase. Nedivím se, že jej nosí neradi, necítí se v něm příjemně,když jim postavu spíše deformuje. Soudíte,že se na této problematice podepisují i prodavačky? Nekvalifikované prodavačky jsou pod tlakem, většinou jsou nuceny prodat cokoliv. A z velké většiny ani nevědí, co prodávají, neznají materiál, číslování, typ postavy… ale snaží se zákazníka přesvědčit, že mu oblek sedí. A naopak muži jsou přesvědčeni, že rozumějí úplně všemu, nenechají si poradit, podle nich móda a nakupování oděvů přece nevyžadují žádné znalosti a informace. Pak z toho vzniká problém, který vidíme denně okolo sebe na ulici, ale i mezi představiteli kultury a vrcholné politiky.
Foto: Robert Vano Muži si neumí vybrat? Ale umí, jen se bojí být trochu výjimeční a elegantní. Je tady naprostá absence estetiky a vkusu. Toto se vstřebává už v raném mládí a dětství. Od děvčat se jaksi automaticky očekává, že se budou strojit a hezky vypadat. Na muže nikdo takové nároky neklade, ale všichni přece chtějí vypadat hezky, přitažlivě a dobře. Je
naprosto nelogické, aby třicetiletého muže doprovázela na nákup oblečení maminka a stále za něj rozhodovala, co si má koupit, upravovala mu košili v kalhotách a zavazovala mu boty. Na to je kvalifikovaný personál. Jak je to ve vašem oboru se získáváním státních zakázek? V tomto moc zkušeností nemám, ačkoliv jsem byl v několika tendrech. Je to určitě dobrý business, ale pro nás je prioritou individuální zákazník a maximální péče o něj. Všimla jsem si, že poslední knoflíček přišíváte červenou nití. Je v tom nějaký záměr? To nebylo prvoplánové. Napadlo mě to samovolně, že bych měl obleky nějak označit, zanechat na nich svůj rukopis ještě nějak jinak. A pak mě napadla ta červená nit, což nakonec působí i velmi elegantně a nápaditě, ujalo se to, a tak jsem u toho zůstal. Je to můj rukopis. Děkuji za rozhovor.
Michaela Lejsková a Jaroslav Mejta, foto: Robert Vano
Text a produkce: Michaela Lejsková Foto: Robert Vano www.robertvano.cz Jaroslav Mejta – majitel firmy Mejta Zlín www.mejta.cz Foceno v restauraci Zlatý had www.zlatyhad.cz