JACÍ MŮŽEME BÝT? Podoby demokracie a identity. v multikulturní situaci. Jiří Přibáň

Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci

JACÍ MŮŽEME BÝT?

Jiří Přibáň

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jiří Přibáň

Jací můžeme být?

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS169714

Vydalo SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ (SLON), Praha 2011. Vydání první. Ediční řada POST, 8. svazek. Rediguje Miloslav Petrusek. K vydání připravila Alice Šimonová. Odpovědný redaktor Jiří Ryba. Návrh obálky Jiří David. Grafická úprava a sazba studio Designiq. Adresy vydavatelů: Alena Miltová, Rabyňská 740/12, Praha 4-Kamýk. Jiří Ryba, U Národní galerie 469, Praha-Zbraslav. Adresa nakladatelství: SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ Jilská 1, 110 00 Praha 1; [email protected]; www.slon-knihy.cz Copyright © Jiří Přibáň 2004 ISBN 80-86429-30-X


Jiří Přibáň

Jací můžeme být? Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci

SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ PRAHA 2012



Obsah

Úvodní poznámka

7

První část Mezi světadíly I. Otevřenost aneb Úvaha transkontinentální II. Rozředěnost aneb Úvaha kalifornská

21 31

Druhá část Ve vlastním domě III. Překlad aneb Úvaha britská IV. Autenticita aneb Úvaha kanadská

45 57

Třetí část Za branami civilizace V. Existence aneb Úvaha jihoafrická VI. Strach aneb Úvaha newyorská

73 83

Čtvrtá část Místa, sítě, národy VII. Válka aneb Úvaha irácká VIII. Národ aneb Úvaha evropská Ediční poznámka

95 105 115

5


Zvláštní poděkování Alici Šimonové.


Úvodní poznámka Následující úvahy vznikaly postupně v období mezi zářím roku 2001 a říjnem 2003. Jejich společným tématem je multikulturní proměna současných západních společností a její vliv na individuální i kolektivní identitu všech, kdo v takových společnostech žijí. Doba, ve které jsem tyto texty psal, byla kromě jiného poznamenaná i mimořádnými výbuchy politického násilí, ať ve formě nábožensky motivovaného terorismu či válečného konfliktu, a proto téma násilí do značné míry ovlivnilo celkový způsob argumentace. Hlavním impulsem ke vzniku většiny úvah byla nicméně každodenní zkušenost života ve svobodných a demokratických společnostech západního blahobytu, jejichž demografické složení a následně i kultura procházejí v posledních desetiletích radikálními změnami. Tento impuls byl potom umocněn skutečností, že dotyčné změny se začínají již nyní postupně projevovat i v českých zemích a dříve či později bude česká společnost vystavena kulturním vlivům, s nimiž má doposud pramalou zkušenost a které dalece přesahují rámec právě ukončeného procesu integrace do Evropské unie. Tato kniha je především souborem reflexí, nikoli politických konstrukcí a morálních pouček. Její styl záměrně kolísá mezi publicistikou, odborným pojednáním a kulturní kritikou s přesvědčením, že tímto způsobem lze ve zkratce a přitom věrohodně popsat zásadně důležité jevy a klíčové problémy. Všechny texty také původně vyšly ve zkrácených či upravených verzích v literárních přílohách či zvláštních rubrikách denního tisku nebo kulturně politických periodik. Narozdíl od mnoha knih a statí publikovaných v poslední době na téma multikulturalismu se následující úvahy záměrně vyhýbají ideologickému slovníku, který by multikulturalismu přiřazoval pozitivní či negativní hodnotu. Vycházejí spíše ze snahy důsledně pozorovat kulturně společenské proměny a zachytit procesy a stavy, které se stávají součástí naší reality 7


bez ohledu na to, zda je chceme nebo s nimi souhlasíme. Multikulturalismus proto nechápu jako něco, k čemu by současná společnost měla směřovat nebo čeho by se měla vyvarovat, nýbrž jako to, co již bezprostředně utváří její charakter. Je to společenský fakt, nikoli norma, do které bychom měli vtěsnat naši morálku či politické hodnoty. To ovšem samozřejmě neznamená, že bychom k tomuto faktu neměli přistupovat z morálních či politických hledisek. Takovou reflexi považuji naopak za zcela zásadní, a proto jsem ji také použil jako osu, kolem níž krouží většina z předkládaných myšlenek.

Otevřenost a estetický rozměr multikulturní situace Příslušníci etnických skupin a národů, kteří přicházejí do bohatých západních demokracií za prací nebo kvůli politickému azylu, si s sebou přinášejí svou původní kulturu, a zpětně tak ovlivňují charakter většinové kultury. To je první a nejzřetelnější obraz, který si zpravidla spojujeme s představou multikulturní společnosti a který se také na mnoha místech v těchto textech objevuje a slouží jako východisko obecnějších úvah na téma tolerantního soužití či vzájemné komunikace jednotlivých kultur. Ve skutečnosti se ovšem podmínky toho, co multikulturalismem rozumíme, rozvinuly postupně a z vnitřního uspořádání moderních společností. Multikulturalismus je potom zvláštním důsledkem otevřenosti těchto společností, a to ve sféře politické, morální i estetické. Je to současně kulturní situace i tvořivost, faktická existence i nová výzva hodnotám západní kultury. Snažil jsem se vyhnout tomu, abych otevřenost chápal jako úzce politickou či morální kategorii. Například dnes již klasický Popperův pojem „otevřená společnost“, sám o sobě nesmírně inspirativní a přesvědčivý, je příliš zaměřen na oblast filosofického myšlení a politických ideologií, takže má 8


jen omezenou schopnost vypovídat o kulturních proměnách současných společností. Z těchto důvodů se v jednotlivých textech mimo jiné pravidelně obracím k umění jako tématu a zdroji porozumění naší multikulturní situaci. Především na rozdílu uměleckého modernismu a postmodernismu jsem chtěl alespoň v náčrtu ilustrovat možný estetický klíč k tomu, jak lze rozumět současné kultuře a změnám v chápání lidské identity. Zatímco reprezentace a autenticita jsou klíčové pojmy modernismu, postmoderna, která je estetickým výrazem multikulturní situace, vychází z jiného pojmosloví a estetického kódu. V postmoderně totiž jednoznačně dominuje diference, což v důsledku znamená, že význam díla není dán tím, co zobrazuje, nýbrž jeho vztahem k ostatním artefaktům a postavením v rámci určitého kontextu. Současně s diferencí je pro postmoderní estetiku příznačná také transgrese, protože umělecké dílo zpravidla každý kontext, z něhož vychází, překračuje, zpochybňuje a „hřeší proti němu“. Tato schopnost překračovat potom zpětně vyvolává nestabilitu ve vnitřní struktuře díla. Jak jsem se snažil ukázat především v prvních dvou úvahách, v takovém umění přestává platit rozdíl mezi nízkým uměním kýče a autentickým uměním avantgardy, mezi „primitivní“ a „vyspělou“ kulturou. V českých podmínkách se tímto způsobem spojujícím diferenci, transgresi a nestabilitu vyjadřují například umělci z okruhu bývalé skupiny Tvrdohlavých, jako Jiří David nebo Petr Nikl, či generačně mladší David Černý. Jistě máme všichni v paměti Davidovu instalaci neonového Srdce na Hradě na konci funkčního období prezidenta Havla na přelomu roku 2002 a 2003 nebo Niklovu instalaci Hnízda her v pražském Rudolfinu v roce 2000. Oba projekty jinak umělecky podstatně odlišných výtvarníků spojuje právě schopnost destabilizovat prostory, které jsou pevně zabudované do kolektivního vědomí. Rudolfinum se tak stává místem, v němž „se hrají“ nejen klasické žánry, nýbrž v němž „si hraje“ každý, koho Niklova transgrese této kulturně kon9


zervativní budovy oslovila. Obdobně i Davidovo použití znaků typických pro kýčovité svaté obrázky nebo obchodovatelný sex a jejich zapuštění do něčeho zdánlivě nedotknutelného, jako je historické centrum Prahy, naléhavě vyvolává otázku, zda právě to, co považujeme za nedotknutelné, tj. „Praha historická“, není reprezentováno jako kýč. Postmoderní umění, o němž se zmiňuji především v souvislosti s kulturním životem Kalifornie, tak v estetickém rámci otevřelo nové možnosti vzájemných kulturních vlivů a „umění přechodu“, které z různých břehů umělecké tvorby dokáže budovat rozmanitá a často improvizovaná přemostění k jiným břehům. Umělecká tvořivost se přesunula z břehů na samotná přemostění. Akademický minimalismus se spojuje se západoafrickou či latinskoamerickou populární hudbou a společně přejímají za vlastní základní postupy rockové hudby. Eklekticismus, Goethem považovaný za případ kulturního úpadku, otevírá nové spektrum uměleckých projevů. Schillerova oslava člověka jako svobodného a hravého tvora zde nabývá často nečekaných forem, které se však obejdou bez odkazu na romantický status umělce coby výjimečné bytosti oprávněné k autentické interpretaci světa.

Mezi „námi“ a „cizinci“ spor o lidskou identitu, autenticitu a svobodu Tváří v tvář takové otevřenosti umění v multikulturní situaci je potom nutné položit si otázku po změnách v oblasti politiky či morálky. Do jaké míry lze estetickou otevřenost a eklekticismus vztáhnout i na svět politiky či morálky a jak se proměnily v multikulturní situaci veřejnost a veřejný prostor? Odpovědět na tyto otázky si vyžaduje přeformulovat téma otevřenosti pro politiku v multikulturní situaci. Představa demokracie jako neomezeného diskursu a neustálého zveřejňování, jak ji ve své politické filosofii rozvinul na10


JACÍ MŮŽEME BÝT? Podoby demokracie a identity. v multikulturní situaci. Jiří Přibáň

Recommend Documents