Řízení o udělení patentu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Řízení o udělení patentu Bakalářská práce

Autor:

Elena Lashchenova Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LL.M.

duben, 2014

Prohlášení: Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

bakalářskou,

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen/a se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 30.04.2014

Elena Lashchenova

2

Poděkování

Toto poděkování patří vedoucímu mé práce za profesionální přístup. Dále za moţnost prozkoumat toto zajímavé téma. Učitelům, které mi pomohly studiuem projít a mé rodině za pochopení a podporu, kterou jsem cítila během celého studia i při přípravě na zkoušky a psaní bakalářské práce.

3

Annotace. Cílem Bakalářské práce je zjištění postupu řízení o udělení patentu. Dále jsou prostudovány také mezinárodní organizace a smlouvy, které slouţí k podpoře vynálezců. Kromě faktických informací, týkajících se procesu vydání patentu, jsou zde popsané i jiné důleţité body daného právního institutu. Především historický vývoj patentu, příčiny a následky jeho vzniku. Dále vznik, vývoj a právní následky patentového práva na území ČR.

Klíčová slova Patent, patentové řízení, řízení o udělení patentu, historie vzniku patentu, ochrana duševního vlastnictví.

Annotation Aim of this thesis is the finding of the procedure for grant of a patent. In addition, they are also studied international organizations and treaties, which are used to support inventors. In addition to factual information concerning proceu grant of a patent are robrány other important points of the institution. In particular, the historical development of patent causes and consequences of its occurrence. Furthermore, the creation, development and legal consequences of patent law in the Czech Republic.

Key word Patent, patent management, patent, history of patent, protection of intellectual property.

4

Obsah ÚVOD......................................................................................................................................... 7 Lidské ambice ......................................................................................................................... 9 1.

Pojem intelektuálního vlastnictví (duševní vlastnictví)................................................. 10

1.1.

Problematika ochrany intelektuálního vlastnictví ...................................................... 11

1.2.

Historie ochrany intelektuálního vlastnictví .............................................................. 13

1.3.

Vznik patentu ............................................................................................................. 13

2.

Způsoby ochrany intelektuálního vlastnictví................................................................. 15

2.1.

Paříţská Úmluva ........................................................................................................ 16

2.2.

WIPO ......................................................................................................................... 19

2.3.

Ochrana Itelektuálního vlastnictví v ČR .................................................................... 21

2.3.1.

Průmyslová práva ................................................................................................... 23

2.3.2.

Úřad průmyslového vlastnictví České republiky ................................................... 24

3.

Patentové řízení ............................................................................................................. 25

3.1.

Patentové řízení v ČR ................................................................................................ 28

3.1.1. 3.2.

Patentová statistika v ČR ....................................................................................... 30 Poplatky ..................................................................................................................... 31

3.2.1.

Správní poplatky .................................................................................................... 31

3.2.2.

Udrţovací poplatky ................................................................................................ 31

3.3.

Subjekt a objekt patentového práva ........................................................................... 32

3.3.1.

Subjekt.................................................................................................................... 32

3.3.1.1.

Spoluautorství ..................................................................................................... 33

3.3.1.2.

Postoupení autorství ........................................................................................... 35

3.3.2.

Objekt ..................................................................................................................... 36

5

3.4.

Patentová přihláška .................................................................................................... 37

3.5.

Věstník ....................................................................................................................... 38

3.6.

Zrušení, zánik a porušení patentového práva ............................................................. 38

3.7.

Nejznámější patenty ................................................................................................... 40

4. 4.1.

Konkurenční prostředí ................................................................................................... 42 Průmyslová špionáţ ................................................................................................... 42

ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 45 ZDROJE ................................................................................................................................... 48 1.

Kniţní tituly ................................................................................................................... 48

2.

Právní předpisy .............................................................................................................. 49

3.

Časopisy ........................................................................................................................ 50

4.

Internetové odkazy ........................................................................................................ 50

5.

Televizní pořady ............................................................................................................ 51

PŘÍLOHY ................................................................................................................................. 52

6

Bohatí lidé mají velkou knihovnu. Chudí – velkou televizi. Dan Kennedy.

ÚVOD K napsání této bakalářské práce mě probudil zájem o dané téma. Vznik nápadu a jeho realizace je procesem velmi intimním s veřejným následkem. Kontrast, vznikající uvnitř člověka, který můţe do světa přinést něco nového a uţitečného je neskutečným příběhem narození vskutku geniální myšlenky. Lidé si navzájem usnadňují ţivot a chrání jej. Uţ jen úvaha

o

tom

fascinuje

a

poukazuje

na

nekonečné

moţnosti

našeho

rozumu.

Lidé vytvořili kolem sebe celý svět aniţ by se jej naučili správně řídit. Toto chápání přichází zjevně později společně s potřebou se bránit. Nekonečné moţnosti intelektuálního rozvoje jednoho člověka mohou být velmi nepříjemně zneuţity jinou osobou. Pro mě v této práci je velmi důleţité nejenom sepsat proces řízení, ale také poukázat na skutečnosti a okolní jevy, které se mohou navzájem propojit do mozaiky, jenţ předvede úplně jiný a velmi odlišný pohled na situaci. Není dostatečné vědět jak probíhá ochrana průmyslových práv. Je velmi významnou otázkou také, co k tomu přivedlo a jaké to má následky. Vše, co se děje v ţivotě člověka má své příčiny i následky. Zde jde o celé lidstvo. Bohuţel, ne kaţdý jedinec dokáţe ctít a správně uvaţovat o idejích osob ve svém okolí. Jsou známé příklady krutých trestu, projevů egoismu a pokusů o vykradení uţitečných nápadů pro osobní vyuţití. Právě pro ochranu myšlenek, na které má kaţdý člověk právo, je zde mnou sepsán soubor nástrojů ochrany intelektuálního vlastnictví s akcentem na patenty. Sam o sobě výraz intelektuální vlastnictví svědčí o neskutečném bohatství – nehmotném majetku. Neceněnějším pokladu ze všech darů přírody. Vše, co máme v ţivotě důleţitého nemá materiální povahu. Pocity, emoce, víra a rozum se nedají změřit. Lidé, kteří se vědě plně obětovaly si zaslouţí aby si jich svět váţil. Zaslouţí si uznání nejenom duchovní ale budiţ v dnešním světě i jediné platné – a to právní. Během studia v BIVŠ, kdysi odpověděl vyučující Mgr. Lukáš Urban, Ph.D. na otázku o tom, jak se píše kvalitní diplomová práce. Podle jeho názoru, musí být kaţdá práce během studia 7

pokusem o nalezení něčeho nového, součástí intelektuální činnosti a výsledkem této činnosti zároveň. Patenty jsou hlavním tématem práce, protoţe se v nich tak zjevně projevuje pokus o tvůrčí proces. Je velmi příjemné a zajímavé uvaţování o původu myšlenek pro vznik nápadů v nich uvedených. Je to historický přehled o lidském uvaţování a o změnách. Historie se píše na naších očích a my máme moţnost ji uchovat. Obecně uţ ta skutečnost, ţe někdo přišel na potřebu ochrany nápadů jiných osobností zanechává po sobě stopu naděje na lidskost a vzájemnou podporu.

8

Lidské ambice "Co s tím chceš dělat, Johne?": "zapatentuji. –Byla má odpověď. - "A jak to chceš patentovat?" - "No, vezmu si patent". Načež William začal uvažovat o tom, jak krutý a nespravedlivý je zákon o patentech. "Johne, - obrátil se na mě William, - pokud oznámíš svůj nápad pro získání patentu, někdo ti ho může ukrást, a sklízet tak plody tvé tvrdé práce. Je to vlastně špatně, ať se rozhodneš jakkoliv: buď budeš muset uzavřít dohodu velmi nerentabilní – najít si někoho, kdo bude souhlasit s placením předem a uhrazením veškerých nákladů na patent, což stojí hodně, anebo budeš lítat mezi lidmi - od jednoho k druhému, každému svůj vynález předvádět a než se naděješ je po něm"..1 Od raného věku se lidi setkávají s potřebou prosazení vlastní identity, usnadnění ţivotních podmínek. Kaţdý je postaven čelem světu, ve kterém bojuje o přeţití. Právě lidské ambice jsou hlavním zdrojem nápadů a dokonalých řešení. Světově známé zázraky jsou dnes dostupné v mnoha případech pro výjimečnost jejich autorů, ambiciózní plány a motivaci. Po celé věky byla právě výjimečnost hlavním zdrojem intelektuálního rozvoje zemí – není zde uvedeno jedinců pouze z rétorických důvodu. Člověk se rozvíjel a poznával svět i překrásné kolem. A byl zneuţíván. Kromě válek o území se vládní představitelé snaţili konkurenci předvést i duševní pokrok svého národa. Literární, umělecký či technický. V psychologii člověka je běţným jevem egoistická touha o získání nejlepších podmínek ke své existenci. Je to situace naučená2. Alternativní zdroj realizace pro získání uznání je moţné mít prostřednictvím materiální superiorním. V historickém přehledu této práce jsou uvedené mnohé ze světově známých příkladu krutých pravidel pokrokové války rozvíjejících se zemí. Pravidla platí však pouze pro ty, kdo se války účastní přímo – pracovníci, umělce a vynálezce byly po dlouhou dobu vyuţívány stojícím u vlády hráčem šachové partie. Potřeba ochrany ačkoliv existovala vţdy, byla prosazena aţ tehdy, kdy se stala objektem zájmu většího počtu subjektů. Neboli v okamţiku, kdy byla ohroţena bezpečnost celé společnosti, trţního a ekonomického sytému a rozvoje společnosti. To vše je pozitivním následkem včasného zasaţení právního systému do propojení hospodářských vztahů s uměleckou či vynálezeckou činností.

1 2

DICKENS CHARLES, A Poor Man's Tale of a Patent. (pozn. překlad autora) ERICH FROMM: Mít, nebo být?

9

1. Pojem intelektuálního vlastnictví (duševní vlastnictví) Tento typ nehmotného majetku není nijak přesně definován zákonným předpisem. Obecně se duševním vlastnictvím3 rozumí souhrn nebo produkt duševní činnosti, který je realizován v pravidlech, jimiţ se řídí vztahy, vytvářené, měněné a určené k uţití tohoto výrobku. V souladu s mezinárodní praxí a materiály stockholmské konference z roku 1967 o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví se do rámce duševního vlastnictví zařazují práva vztahujících se k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, výkony, vynálezy, vědecké objevy, průmyslové vzory, ochranné známky, servisní značky, obchodní názvy a obchodní označení. Rozvoj intelektuálních aktivit v různých formách vede ke vzniku nového druhu duševního vlastnictví a rozšiřuje tak nabídku předmětů práv. Je to také majetek. Majiteli daného typu majetku tak vznikají práva obdobná klasické vlastnické triádě. Stejně tak mají právo svůj majetek drţet, vyuţívat a nakládat s nim. Samozřejmě význam je přenesený ale výhody zůstávají. Jako příklad se uvede patent. Vynálezce má právo objekt své vynálezecké činnosti patentovat. Následně si patent nechat pro vlastní vyuţití případně jej začít vyuţívat anebo patent prodat. V kaţdém případě si nechává práva vlastníka svého nehmotného majetku. Obecně dnes je pojmem duševní vlastnictví charakterizováno právo, jenţ se vztahuje k výsledkům tvůrčí činnost lidí nehmotného charakteru, neboli k projevům jejich intelektu. Jsou to práva, která mají absolutní povahu, tzn. vůči všem působí, jak jiţ bylo výše uvedeno jako vlastnické právo a jsou chráněna pouze na území toho státu, ve kterém vznikla a řídí se národním právním řádem. Říká se tomu také zásada teritoriality. Právní úpravy se přitom v odlišných státech mohou od sebe velmi odlišovat. Právě proto trvala snaha omezení právní ochrany na určité teritorium od téměř 80. let 19. Století vyuţitím různých mezinárodních smluv. Pojmem duševní vlastnictví můţeme dnes uvést jednoduchý souhrn. Děli se na: 1. Práva na označení Jsou to vzniklá práva k označení původu výrobků, práva na ochranu proti nekalé soutěţi ochranným známkám, obchodní firmě. Jou charakteristická označením a uvedením vlastní značky nebo logo firmy, které toto právo patří. 3

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

10

2. Práva autorská. Rozumí se tím právo k uměleckým, literárním čí vědeckým dílům. Jsou to také práva k uměleckým výkonům, rozhlasovým a zvukovým záznamům. Také právo k televiznímu vysílání. 3. průmyslová práva Toto jsou práva, která se v této práci uvádí nejčastěji. Rozumí se tím právo k vynálezům, uţitným vzorům, průmyslovým vzorům a zlepšovacím návrhům. Dále se k nim uvádí topografie polovodičových výrobků, nová plemena zvířat a nové odrůdy rostlin, nové metody prevence, diagnostiky a léčby. Význam hodnot duševního vlastnictví je stále vyšší, coţ svědčí nejenom o duchovním a intelektuálním rozvoji celé společnosti. Patří sem také technický rozvoj a vývin v nových ekonomických podmínkách, kde si často majitelé práv duševního vlastnictví mnohem silněji neţ dříve dokáţí uvědomit jejich hospodářský význam, a tím i následnou potřebu efektivní a zákonné ochrany.

1.1.

Problematika ochrany intelektuálního vlastnictví

Patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově vyuţitelné. Patentovat lze nejen nové výrobky a technologie, ale téţ chemicky vyrobené látky, léčiva, průmyslové produkční mikroorganismy, jakoţ i biotechnologické postupy a produkty získané jejich pomocí. Patentovat naopak nelze objevy nebo vědecké teorie, programy pro počítače, nové odrůdy rostlin a plemena ţivočichů či způsoby léčení lidí a zvířat.4 Historie zná jiţ z dávných dob spousty příkladů, kdy řemeslníci byli nuceny pečlivě chránit tajemství podniku. Tajemství bylo výhradní zárukou zachování monopolního práva na výrobu některých produktů. Mnoho talentovaných vynálezců měli následkem svých tvoření těţký osud. Historie nás nenechá bez náhledových příkladu krutého lidského chování a arogancí rozenou vznešeností nad jinými uţitím tajemství. Podvědomé sny o moci a její dosaţení i v určité míře

4

http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/vynalezy-patenty.html. Úřad průmyslového vlastnictví.

11

jsou velmi dobrou půdou pro rozkvět tyranie. Moc ať uţ má jakýkoliv význam dává svému majiteli kromě práv i určité povinnosti, jenţ mohou často zničit vše rozumné a stát se nesnesitelně těţkým břemenem. Tato situace nastává u člověka příliš talentovaného, kterého můţe napadnout například vyrobit hodiny, jenţ nebyly nikdy předtím postavené s podobou hvězdného nebe a astronomických těles. Krásu, která okouzlí a nikdy nebude opakovaná pro svou sloţitost. Úţas, který nakonec svému tvůrci přinese jen bolest a neštěstí. Je zřejmé, ţe se jedná o jednu z nejkrutějších legend této země – o historii vzniku Staroměstského orloje. A oslepení velikého vynálezce, jehoţ bolest byla následkem geniality a umění vidět a vytvářet překrásné.5 Jiným příkladem je práce na doţivotí. Výroba světoznámých ozdob chráněná přísně střeţeným tajemstvím. Řemeslníci s ostrova Murano byli nucení po příjezdu celý ţivot trávit na ostrově bez moţnosti jej opustit. Svazovalo je totiţ jedno pouto – výroba uměleckých děl natolik známých a cenných, ţe si je váţily osoby velmi vznešené a bohaté. Muranovské sklo je dnes dostupnou ozdobou ale příběh o jeho vzniku se krásnému výsledku nepodobá. Trest za narušení hranice ostrova a i pouhý pokus o opuštění Murano se trestal smrtí. Skláři a umělci benátského skla se nemohli práce vzdát a proţívaly své ţivoty uvěznění v pracovních dílnách ostrova6. Přísně střeţené sekrety výroby hedvábí je další historickou zápletkou. Dle pravidel ochrany výrobního tajemství, se pokus o krádeţ či výrobu hedvábí zde také trestal smrtí. Čínské kroniky nám však uvádí historii o vládci Khotanovi, který chtěl získat tak pilně střeţené tajemství výroby hedvábí a zvolil k tomu pomoc čínské princezny. Poţádal vládkyni o ruku, aby pro něj přinesla vejce bource morušového, které nenápadně schovala do vlasů a stala se tak prvním historickým příkladem průmyslové špionáţe, popsané v čínských kronikách z 15. století.7 Jak vyplývá z historie výroby vzácných a tajemných produktů, je tato oblast velmi nebezpečným předmětem činnosti pro obyčejné vynálezce. Proto bylo potřeba zabezpečit a ochránit vynálezce i předmět jejich vynálezecké a tvůrčí činnosti aniţ by to ohrozilo autora. Státní zásah se zdál být nezbytný ale mezitím nebyl nijak zákonným způsobem veden pro všechny země zároveň. 5

ALENA JEŢKOVÁ. 77 praţských legend. GIANFRANCO TOSO. Murano Glass: A History of Glass. 7 VLADIMÍR KULIKOV. Néznámá Čína. 6

12

1.2.

Historie ochrany intelektuálního vlastnictví

Další myšlenka o potřebě ochrany práv autorů vznikla aţ po objevení techniky tisku, coţ vedlo k novým zdrojům příjmů, a zároveň, novým problémům souvisejícím s ochranou autorských práv, a zejména práv na vydavatelskou činnost. To znamená, ţe první vydavatelé, kteří chtěli na trh uvést jakékoliv vydání, museli nést náklady na pořízení rukopisů pro srovnání s jinými rukopisy a kontrolu chyb a t.d. V praxi se ukazovalo, ţe vydání knihy, se ale brzy setkávalo tváří v tvář s konkurenci jiných vydavatelů, kteří se na vytištěných kopií pokoušeli vydělat tak, ţe ušetřili náklady, vzniklé prvnímu vydavateli a navíc prodej uskutečnili výhodněji, čímţ předchozí vydání plně krachovalo. Existuje však předpoklad, ţe jistá forma ochrany duševního vlastnictví (t.j. předchůdce dnešního patentu) byla známa ještě ve starověkém Řecku. V roce 500 př. nl., se poprvé objevila upomínka o tomto jevu v řeckém městě Sybaris (dnešní území jiţní Itálie), "podporu získá kaţdý, kdo objeví dosud neznámý způsob výdělku a můţe si tak své znalosti nechat pro vlastní pouţití po dobu jednoho roku za finanční odměnu tomu, kdo mu takové to právo ponechá"8 Athenaeus. Psáno ve třetím století n.l., Phylarchus také uvádí skutečnost, ţe bylo v Sybarisu vskutku uděleno exkluzivní právo na vaření jedinečných kulinářských pokrmů po dobu jednoho roku. Historie patentového práva tak začíná s právy na vynálezy, které se objevily aţ na konci středověku. Původně bylo vydáváno oprávněními volitelné monarchiemi a byly jistým druhem monopolu poskytovaným konkrétní osobou nebo společností. U tohoto patentu nebylo nutné udávat vynálezce některých zařízení, protoţe se jim mohl stát kdokoliv, přitahující k sobě pozornost nebo zaplatíc dostatečnou peněţní částku. V tomto smyslu, se výsady tohoto vynálezu se nelišily kupříkladu od výsad prodeje tabáku do Ruska nebo obchodování s Indií.

1.3.

Vznik patentu

Slovo „patent“ pochází z latinského Litterae Patentes9, coţ znamená otevřená listina. V té době byly patenty vydávány orgány k potvrzení práva na monopolizaci výroby a prodeje určitého zboţí, sluţeb nebo vynálezů. Patent byl těsně spojen s odpovídajícím razítkem tak, 8

Charles Anthon, A Classical Dictionary: Containing An Account of the Principal Proper Names Mentioned in Ancient Authors. Harper & Bros, 1841, str. 1273. 9 Česko/latinský slovník starověké i současné latiny. Leda, 2002.

13

aby se certifikát otvíral bez zasaţení do razítkového symbolu a nenarušoval jej tak při předvedení obsahu. Právě tímto se Litterae Patentes odlišovali od tradičních a klasických listin, které nelze bylo otevřít aniţ by se roztrhlo státní razítko. Od té doby se tento vzor v různých podobách uchoval v mnoha zemích. Vznik institucí ochrany intelektuálního vlastnictví má vlastní historii. Obecně se předpokládá se, ţe první patent byl vydán v roce 1421 ve Florencii. Nicméně se historie patentového práva objevila aţ v Benátkách, kde byl poprvé v roce 1474 vydán dekret nařizující zpravovat státní orgány o realizovaných nových vynálezech v praktickém provedení. Cílem tohoto dekretu bylo zabránit zneuţívání vynálezů třetími stranami. Patent se vydával Dogem na základě doporučení Sovětu. A uţ v roce 1594, získal Galileo Benátský patent na „prostředek pro čerpání vody“. Prvním zákonem, který upravuje patentové řízení a vydání patentu na vynález je „Statut o monopolích“, vydaný v Anglií roku 1623. Stanovení vlastnického práva na vynález se nejčastěji spojuje s patentovým zákonem Francie z roku 1791 a federálním patentovým zákonem Ameriky od roku 1790. Monopoly,

které

byli

velkoryse distribuované panovníky,

obohacovaly

oblíbence

a

tím zabrzďovaly hospodářský rozvoj země. Dle právních norem federálních států se vydání patentů řadilo mezi výsady královské moci a bylo povaţováno za projev svrchované milosti, svého druhu vazalem.

V roce 1623 byl za vlády Jamese Ianglického parlamentem vydán „zákon o monopolích“, podle něhoţ patenty byly uděleny pro „projekty nových vynálezů“ na pouhých 14 let. První evropské přirozené právo na vlastnictví vynálezce za jeho vynález patentového práva bylo prohlášeno za přijaté konvencí revoluční Francií v lednu 1791. Ve své preambuli zákon zakazuje

veškeré

vyuţívání

vynálezu

bez

souhlasu

subjektu

práva,

který

jej zapatentoval. „Patent Law of France“ a „statut dominantní postavení“ se shodli v základu. Oba odstraňovaly suverenitu monopolu jakoţto ţivé dědictví feudální éry a prohlašovaly monopol majitele patentu pro průmyslový rozvoj. Od té doby ,patent na vynález, vzniklý současně s kapitalismem podporuje jeho průběh.10

10

VISHNEVETSKII L.M., IVANOV B.I., LEVIN L.G. Formula Priority: Vznik a vývoj autorského a patentového práva. Leningrad: Nauka, Leningrad. finance 1990.

14

2. Způsoby ochrany intelektuálního vlastnictví Jak je uvedeno v historickém přehledu, potřeba ochrany vlastních myšlenek vţdy existovala a s největší pravděpodobností nikdy neuhasne. Celý systém právní ochrany duševního vlastnictví je nyní sapsán v NOZ a v ČR jej zajišťuje a spravuje Úřad průmyslového vlastnictví, avšak mez

dalším státním orgánům, kteří se podílejí na správě a ochraně

duševního vlastnictví, jsou Česká obchodní inspekce, Policie ČR, celní úřady, profesní komory aj. Vzhledem k odlišnosti objektů ochrany duševního vlastnictví, existuje několik variací nástrojů ochrany duševního vlastnictví. Mezi ně patří 5 základních institutů průmyslových vzorů: 1. Patenty

Je to existující forma právní ochrany, která se vztahuje na vynálezy, jenţ jsou průmyslově vyuţitelné, nové a také vznikly jako výsledek vynálezecké činnosti. Patent obecně platí 20 let, za předpokladu kaţdoroční platby udrţovacích poplatků. Důleţitou roli při získání patentu hrají patentoví zástupci, protoţe poskytují odbornou pomoc majitelům vynálezu a jejich role je tak velmi významná. V rámci Evropy existuje také evropský patent, který je udělován Evropským patentovým úřadem. 2. Uţitné vzory

Obecně uţitným vzorem lze chránit určité nové technické řešení, které je průmyslově vyuţitelné a přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti. Uţitný vzor platí 4 roky, ale je zde také moţnost jej za poplatek dvakrát prodlouţit vţdy o tři roky (max. tedy 10 let). Zapsání uţitného vzoru se nepřezkoumává, proto je jeho zápis rychlejší. 3. Průmyslové vzory

Při ochraně průmyslového vzoru nejde o technickou či funkční řešení produktu či sluţby, ale chceme právně chránit vizuální vlastnosti či sloţku výrobku. Ochrana zapsaného průmyslového vzoru trvá 5 let. Jde ale vţdy prodlouţit celkem 5 krát (max. doba 25 let). 4. Ochranné známky

Ochranná známka znamená označení, které umoţňuje rozlišit shodné výrobky od různých výrobců či shodné sluţby od odlišných subjektů působících ve sluţbách. Ochranná známka je spojena vţdy s konkrétním zboţím nebo sluţbami, které jsou pod touto známkou 15

poskytovány. Ochranná známka zapsána v ČR je platná pouze na jejím území, ale lze poţádat také o mezinárodní zápis ochranné známky u Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO)se sídlem v Ţenevě. 5. Označení původu a zeměpisná označení

Tyto ochrany průmyslového vlastnictví se pouţívají při ochraně zboţí, které má určitou kvalitu, vlastnosti spojené s lidským faktorem nebo pověstí, vše v návaznosti na vymezenou zeměpisnou oblast. Označení původu a zeměpisné označení představují právo na uţívání takového označení kaţdému, kdo dané výrobky ve vymezené oblasti produkuje. Slouţí jako záruka pro spotřebitele.

2.1.

Pařížská Úmluva

Paříţská úmluva je nejuniverzálnější multilaterální mezinárodní dohodou v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví . Úmluva neobsahuje jednotné právní normy týkající se ochrany průmyslového vlastnictví v zúčastněných zemích. To vychází ze skutečnosti, ţe hlavní otázky ochrany průmyslového vlastnictví jsou regulovány výhradně vnitrostátními předpisy smluvních stran, a tím účast v Úmluvě neodstraňuje potřebu patentování objektů v jiných zúčastněných zemích podle přání přihlašovatele. Univerzálnost úmluvy je v tom, ţe poskytuje přistupujícím zemím svobodu jednání v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy na ochranu průmyslového vlastnictví, s výjimkou několika ustanovení, která musí být nutně splněna smluvními zeměmi. Ve většině z nich se projevuje univerzálnost k vytváření příznivých podmínek pro ochranu průmyslového vlastnictví pro cizince. Píše se 20.března rok 1883. Jedenáct států se sešli k podepsání Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, v níţ se nachází jiţ tehdy vytvořená a dodnes platná ustanovení, která se vztahují k ochraně duševního vlastnictví. Dne 1. ledna 1990 patří do členů Paříţské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví jiţ 100 států. Za dobu existence významné Paříţské úmluvy, která napočítává více neţ 100 let, byla opakovaně revidována, její text byl pozměněn. V současné době jsou zachovány právní rozdíly patrné v pozdějších vydáních: 16

v Bruselu (1900 r.), Washingtonu (1911 r.), Haaga (1925 r.), Londýně (1934 r.), Lisabonu (1958 r.) a Stockholmu (1967 r.). Kaţdá země je vázána podmínkami, smlouvy kterou ratifikovala. Drtivá většina zemí ratifikovala Stockholmské vydání, ale některé stále mají právní podmínky Londýnského a Lisabonského vydání. Úmluva je veřejně otevřená pro všechny státy . Přistoupení k Úmluvě znamená uznání některých ustanovení a získání Úmluvou stanovených výhod . Zde jsou některá obecná ustanovení Paříţské úmluvy týkající se ochrany průmyslového vlastnictví: 1. Jedním ze základních principů Paříţské úmluvy je princip národního reţimu. To znamená, ţe cizí státní příslušníci a společnosti poţívají práva, která stanoví vnitrostátní předpis pro

ochranu

průmyslového

vlastnictví

uchazečů,

které

jsou státními příslušníky. Stejné zacházení by mělo být věnováno i občanům států, které nejsou smluvními stranami této úmluvy, ale mají trvalé bydliště, výrobní nebo obchodní pobočku na území smluvních stran. 2. Nejdůleţitější výhodou, která je k dispozici pro členské státy je právo přednosti (konvence priority). Toto ustanovení uvádí, ţe kaţdý ţadatel nebo jeho právní nástupce, který dle náleţitotí a pokynů správně provedl podání ţádosti o patent na vynález, uţitný vzor, průmyslový vzor nebo ochrannou známky v jedné zemi, se můţe domáhat ochrany ve všech ostatních členských zemích a zachovat si při tom prioritu dne podání první ţádosti. U patentů a uţitných vzorů je tato doba 12 měsíců od data podání původní ţádosti, u průmyslových vzorů a ochranných známek je to 6 měsíců. 3. Prioritou pravidlo úmluvy umoţňuje ţadatel zajistit podání ţádosti dokumentů, v patentových úřadů zúčastněných zemí bez obav ve stanovené lhůtě ztratit novinku ţádosti o předmětu , jako veškeré činy spáchané v období mezi dnem podání ţádosti a později ve stanovené lhůtě , nezbavují ţadatele o právo obdrţet ochranu dokumentu pro pozdější pouţití. 4. Podle konvence, první a následné ţádosti mohou být podány odlišnými osobami. Úmluva dovoluje podání s „několika“ a „částečnými“ priority. Vícenásobná priorita vzniká v případě dvou nebo více souběţných ţádostí o patenty týkající se stejného 17

technického řešení, podané v jedné nebo více zemích, a poté jsou sloučeny do jediné aplikace pro podání v zemi, která je smluvní stranou úmluvy. Právo přednosti pro toto opatření spočívá na jednotlivých částech aplikace, které mohou mít různý den vzniku práva přednosti. 5. V zájmu zachování stability nových účastníků zemí v souladu s jejich zákony o poskytnutí dočasné ochrany na vynálezy, uţitné vzory, průmyslové vzory a ochranné známky pro výrobky vystavené na úředních nebo úředně uznaných mezinárodních výstavách konaných na území jedné ze zemí uvedených dočasných objektů zabezpečení můţe být provedeno vnitrostátními právními předpisy různými způsoby: v některých zemích je poskytována privilegia priority, v jiných - výhody pro takové země. 6. Dle úmluvy se pro stejný vynález v různých členských zemích vydávají patenty na sobě nezávislé. Hlavním důvodem pro zavedení principu nezávislosti patentů jsou významné rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech, je-li patent udělen v zemi, kde je posléze uznán jako neplatný, neznamená to, ţe tato skutečnost nastane i v jiné zemi. Dokonce i v případě, ţe priority patentů v jiných zemích, je stanovena na základě této moţnosti následného znehodnocení patentu. 7. Úmluva také obsahuje pravidlo, stanovující pro kaţdou zemi moţnost vyuţití sankcí pro nedostatečné vyuţití vynálezu nebo jeho neuţití. Takové sankce mohou spočívat ve vydání nucené licence nebo úplném zrušení patentu. Poţadavek o udělení nucené licence v důsledku nedostatečného uţití můţe být uděleno pouze po určitou dobu s lhůtou 4 let ode dne podání přihlášky nebo 3 let ode dne takového udělení, v závislosti na tom, co nastává později. Povinné licence mohou být vydané také na základě „veřejného zájmu“, kdy patent či jeho objekt má velmi důleţitý sociální, ekonomický nebo vojenský význam pro zemi, ve které byl vydán. Nucená licence je nevýlučná a nebrání majiteli patentu k uţívání vlastního vynálezu či dobrovolnému vydání licence jiné osobě. Patent můţe být zrušen pouze v případech, kdy udělení nucené licence není dostatečnou sankcí, aby se zabránilo zneuţívání obecně prospěšného vynálezu svým majitelem. Tak řízení o zrušení patentu nemůţe začít před uplynutím dvou let od udělení nucené licence.

18

8. Pouţití chráněných objektů na vozidlech v rámci Úmluvy se nepovaţuje za porušení patentu - pro vodní, leteckou a pozemní dopravu, je-li vozidlo ve vlastnictví jedné ze zemí Evropské unie, a pouze přechodně, dočasně nebo náhodně se ocitlo na území státu, kde je patent platný. Tato skutečnost však platí pouze za předpokladu, ţe vynález se vyuţívá pouze pro potřeby dopravy. 9. V některých zemích, kde se poskytují ochranné známky je rovněţ povinnost jí po registraci po určitou dobu plně vyuţívat. V opačném případě můţe být ochranná známka vyloučena z registru. Vyloučení nastává je-li prokázané nevyuţití značky majitele. Vyloučení neprobíhá jsou-li prokazatelné okolnosti, za kterých majitel nemohl značky vyuţívat například státní zákaz dovozu daného produktu v zemi. 10. Článek 6a zavazuje země - účastníky Úmluvy odmítnout registraci nebo zrušit zápis a zakázat uţívání ochranných známek, které mohou přijít do konfliktu s jinými, jiţ „existujícími“ v těchto zemích. O skutečnostech zda je ochranná známka existující a známá s vlastní dobrou tradicí, rozhodnou příslušné správní nebo soudní orgány. Ochranná známka by neměla být uţívána za předpokladu, ţe je podobná jiné jiţ povědomé a existující ochranné známce, v tom smyslu, ţe výrobky by mohly uvést spotřebitele do klamu. 11. Státní symboly, oficiální název a logo mezinárodních organizací popsané v článku 6, který poţaduje, aby smluvní a zúčastněné země, zamítali registraci a zakázaly zneuţívání symbolik jiných států a státních znaků ve prospěch svého výrobku. Zde jsou uvedeny pouze některé podmínky přijetí země do Paříţské smlouvy. Mnohé prosazují obecný zájem jak je vidět (např. bod č. 8.). Coţ opět stáčí jisté mravní normy do poloh odpovídajících státním potřebám. Nicméně drtivá většina poţadavků jsou objasnitelné a z mravní stránky řádně sepsané.

2.2.

WIPO

Existují organizace zabývající se ochranou nemajetkových práv na příkladě nejznámější z nich je zde uvéden způsob výkonu jejich funkce.

19

Světová organizace duševního vlastnictví byla zaloţena v roce 1970 a v roce 1974 se stala specializovanou agenturou OSN. Její úlohou je přispívat k ochraně duševního vlastnictví na celém světě prostřednictvím spolupráce mezi 179 členskými státy a podporovat spolupráci mezi svazy na ochranu duševního vlastnictví. Nejvýznamnější svazy jsou: Paříţský svaz, oficiálně Mezinárodní svaz na ochranu průmyslového vlastnictví. Bernský svaz, oficiálně Mezinárodní svaz na ochranu literárních a uměleckých děl. Duševní vlastnictví zahrnuje dvě hlavní odvětví: průmyslové vlastnictví (zejména patenty, ochranné obchodní známky, průmyslový design a označení původu) a autorská práva (zejména na literární, hudební, umělecká, fotografická a audiovizuální díla). WIPO je administrativním orgánem 23 mezinárodních úmluv, z nichţ 16 se týká průmyslového vlastnictví a 6 autorského práva. WIPO má tři řídící orgány: 1) valné shromáţdění, které se skládá z členských států WIPO; ty jsou zároveň členy Paříţského nebo Bernského svazu; schází se jednou za dva roky. 2) konferenci, kterou tvoří všechny členské státy, schází se rovněţ jednou za dva roky. 3) 79členný koordinační výbor; schází se kaţdoročně.11

Do organizace WIPO patří Česká Republika od 01.01.1993.12 Je to globální mezinárodní fórum pro ochranu duševního vlastnictví za vyuţití sluţeb, politiky, informací a následnou spolupráci všech státu, které jsou členy této organizace. Je to agentura Spojených národů se 187 členskými státy. Posláním WIPO je vést k rozvoji vyváţené a účinné mezinárodní duševní vlastnictví (IP). Je to systém, který umoţňuje inovaci a kreativitu ve prospěch všech. Mandát WIPO, řídící orgány a postupy je stanoven ve WIPO úmluvě, která byla společností WIPO zaloţena v roce 1967.13

11

http://www.osn.cz/system-osn/specializovane-agentury/?i=127 http://www.wipo.int/pct/en/pct_contracting_states.html 13 http://www.wipo.int/about-wipo/en/index.html#accountability 12

20

Hlavní politikou a rozhodováním orgánů WIPO je uskutečnění valných hromad a koordinačních výborů. Dvacet Sestav a dalších orgánů členských států WIPO, dále pak i unie spravované organiazací WIPO, se tradičně schází v řádném nebo mimořádném zasedání na konci září. Tato setkání jsou velmi důleţitá, aby spolu členské státy WIPO, coţ jim umoţní zhodnotit pokrok v organizaci práce a diskutovat o budoucím směřování politiky. Smlouva o patentové spolupráci (PCT) pomáhá ţadatelům z členské země při hledání patentové ochrany na mezinárodní úrovni pro jejich vynálezy, také pomáhá patentovým úřadům s jejich rozhodnutím o udělení patentu, a usnadňuje přístup veřejnosti k bohatství technických informací týkajících se těchto vynálezů. Podáním jedné mezinárodní patentové přihlášky podle PCT, mohou ţadatelé současně usilovat o ochranu vynálezu ve 148 zemích po celém světě. PCT

je tudíţ mezinárodní smlouvou, kterou spravuje Světová organizace duševního

vlastnictví (WIPO). Smlouva je podepsána více neţ 125 členskými zeměmi Paříţské úmluvy. PCT umoţňuje patentovou ochranu vynálezu současně v kaţdé z velké řady zemí podáním jediné "mezinárodní" patentové přihlášky místo podání několik samostatných národních nebo regionálních patentových přihlášek. Vydání patentů zůstává pod kontrolou vnitrostátního nebo regionálního patentu oddělení v tzv. „národní fázi“.

2.3.

Ochrana Itelektuálního vlastnictví v ČR

Tradice, která je jednou ze známek této země má i v oblasti ochrany duševního vlastnictví určité body. Potřeba ochrany duševního vlastnictví je v České Republice následkem velmi vyvinuté Judikatury jiţ ve 20. Letech minulého století v tehdy existující Československé Republice. A předcházející tomu průmyslový rozvoj byl také krokem k potřebě realizace ochrany nehmotného majetku. Historie poukazuje na vznik Patentního úřadu a zároveň i Patentního soudu v na území ČR v roce zákonem č. 305/1919 Sb. ze dne 27. května 1919. Uţ tehdy je Československá Republika vázána několika mezinárodními smlouvami14. V této době byl Odvolacím orgánem Nejvyšší soud. Od 1. dubna 1952 je zaloţen Úřad pro vynálezy a zlepšovací náměty, který bude později znám jako Úřad pro vynálezy, neboli Státní úřad pro vynálezy a normalizaci15.

14 15

http://www.upv.cz/cs/upv/zakladni-informace/historie.html, [01.08.2012] http://upv.cz/cs/upv/zakladni-informace/historie.html, [01.08.2012]

21

Autorské právo bylo označováno tzv. Autorským osvědčením (jenţ dávalo přednostní právo vyuţití pouze státu.), které bylo zrušeno aţ roku 1990 novým patentovým zákonem a novým zákonem o ochranných známkách. Následkem vzniku nového zákona byly přesně stanovené podmínky, za kterých mohl autor svůj vynález patentovat, dobu, na kterou mohl být tento patent vydán. A také jiná ustanovení, spojená s ochranou, vznikem a následky procesních a hmotných práv tak, aby se tyto náleţitosti protínaly s jiţ existující Evropskou právní úpravou. Pro tuto zemi je vůbec velmi důleţitým a významným krokem snaha o dosaţení vysoké úrovně členských států Evropských zemí v oblasti ochrany duševního a intelektuálního vlastnictví, coţ se projevilo ihned po pádu komunistického reţimu. Tak se Česká Republika stala historický první zemí, pocházejících z postkomunistického reţimu, kde byla zavedena moţnost patentování léčivých přípravků. Rozvoj v této oblasti pokračuje a jiţ roku 2000 nastaly v českém právním řádu změny a předpisy o ochraně biotechnických vynálezů, farmaceutických vynálezu a designu. Od roku 2002 je aktuální ochrana původu a zeměpisných označení16. Zde je uvedena jen část chráněných existujícími právními předpisy oblastí. Dnes je Česká Republika součástí hned několika světově významných organizací, spojených s ochranou duševního vlastnictví. Mezi ně patří: spolupráce s Úřadem pro harmonizaci ve vnitřním trhu (OHIM), World Intellectual Property Organization (WIPO) od roku 1993 a jiné. Podrobněji je ochrana práv k nehmotnému majetku jmenována průmyslovými právy.

2.3.1.

Nový občanský zákoník

Rokem 2014 nabyl platnosti na území České Republiky Nový občanský zákoník (dále jen NOZ) 17. Dle zákoníku se části autorského práva, jenţ se týkají licenčních smluv, přepsaly do NOZ. Změny jsou patrné po 01.01.2014. Nejedná se tak jiţ o Zákon č. 121/2000 Sb. (Autorský zákon), nýbrţ o Zákon č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník). V NOZ tak budou veškerá práva autorská i jim příbuzná sjednocena v jednom právním předpisu. Postup vyhledání potřebných informací, kdyţ veškerá práva, týkající se autorství jsou sepsána v jednom zákoníku je jednodušší.

16 17

Úřad průmyslového vlastnictví (s. 2, 3, 4, c) Zákon č. 89/2012 Sb.

22

Od § 2358 NOZ se pod názvem Licence, týká úprava v první řadě Licencí obecně. Následně jsou sepsány zvláštní ustanovení pro licenci k předmětům chráněným autorským zákonem, také jsou jmenována ustanovení speciální a také některá ustanovení pro licenční smlouvu nakladatelskou, potom práva související s autorským právem a právo pořizovatele databáze, neboli subspeciální ustanovení. Z praktického hlediska se budou uţívat obecná ustanovení o Licencích pouze pro závazky týkající se průmyslových práv, dále speciální a subspeciální ustanovení se uţijí pro závazky stran autorských práv a práv souvisejících.

2.3.2.

Průmyslová práva

Tento typ práv vychází z několika mezinárodních smluv. Veškeré počátky najdeme převáţně Paříţské smlouvě na ochranu průmyslového vlastnictví. Smlouva byla podepsána dne 20.3.1883. Pro Českou republiku je závazné znění publikované ve Sbírce zákonů ČR, vyhláškou ministerstva zahraničí č. 64/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb. Pro harmonizaci českého patentového práva se stejnojmenným právem v ekonomicky rozvinutých zemích, ČR přistoupila v roce 1991 (vyhláška č. 296/1991 Sb.) ke Smlouvě o patentové spolupráci (PCT – Patent Cooperation Treaty), jenţ byla přijata ve Washingtonu v roce 1970. Tato smlouva vytváří systém mezinárodní spolupráce, která umoţňuje zjednodušení v postupu získání ochrany na vynález, za předpokladu, ţe je poţadována ve více zemích současně. Podstata PCT spočívá v usnadnění přihlašovateli kontaktu poţadovánými zeměmi vlastními silami organizace (viz. 3.2.).18 Mezinárodní přihláška se přihlašovatelem podá u Úřadu průmyslového vlastnictví, v ní se uvedou státy, ve kterých se ţádá o ochranu. Řízení o mezinárodní přihlášce, její rozhodnutí o ní a projednání je příslušné uvedeným státům, v souladu s právním řádem. ČR přistupuje k projednání přihlášek prostřednictvím Úřadu průmyslového vlastnictví, jenţ sídlí v Praze. A je Ústředním orgánem státní správy, který vykonává veškerou funkci spojenou s ochranou průmyslového vlastnictví. Úřad rozhodne o poskytnutí ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, uţité vzory, topografii polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původu výrobků. Jako základ právní úpravy na ochranu průmyslového práva je uveden zákon o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích (č.237/1991 Sb., v platném 18

Popis činnosti organizace na příkladu WIPO.

23

znění), zákon o ochraně topografií polovodičových výrobků (č.529/1991 Sb.) a zákon o uţitných vzorech (č.478/1992 Sb.). Při právní ochraně průmyslových práv plní důleţitou funkci patentoví zástupci, odborníci na průmyslové právo a práva na označení. Jejich úlohou je pomáhat klientům při získávání a udrţování jejich průmyslových práv. Profese patentového zástupce je tzv. svobodné povolání upravené zvláštním zákonem. Patentoví zástupci se organizují v Komoře patentových zástupců, která jim vydává oprávnění k činnosti a zapíše je do rejstříku.

2.3.3.

Úřad průmyslového vlastnictví České republiky

Před zánikem jediné Československé Republiky roku 1993, existoval pro Česko a Slovensko jediný ústřední orgán státní správy. Tento orgán se plně zabýval průmyslovým vlastnictvím. Jmenoval se Federální Úřad pro vynálezy. Zánikem Československé Republiky také

zanikl

tento

úřad

aby

jej

nahradil

nově

vzniklý

od

roku

1993

Úřad

průmyslového vlastnictví (dále jenom Úřad). Ten se stal jedním z ústředních orgánů státní správy rozhodnutím České národní rady.19 Úřad je zaměřen na ochranu průmyslového vlastnictví. Veškerá poskytovaná Úřadem informace je veřejně dostupná. Nalézt jej je moţné v Praze. V čele Úřadu stojí předseda, jmenovaný a odvolávaný vládou České Republiky.20 Pokud se osoba, zajímá o poskytnutí ochrany na vynález, topografii polovodičové výrobky a průmyslové vzory, veškeré informace můţe získat v budově Úřadu, konkrétněji v informačním středisku studovny pro veřejnost neboli na veřejně dostupných webových stránkách Úřadu. Pro vzniklé dotazy je také moţné se obrátit na zaměstnance Úřadu dle oblasti, kterou je potřeba konzultovat s příslušným oborem. Podatelna je zde pro příjem přihlášek, návrhů, stíţností a ţádostí či předání rozhodnutí Úřadu.21

19

Telec, I. (1994, s. 321, a) Effmert, J. (s. 235) 21 http://www.upv.cz/cs/upv/zakladni-informace/poslani-uradu-a-jeho-postaveni-ve-statni-sprave.html, [ 01.08.2012] 20

24

Proti rozhodnutí Úřadu je moţné podat odvolání neboli rozklad.22 Ten směřuje proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, v tomto případě proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví. Na návrh komise, royhodne o rozkladu osoba, která stojí v čele Úřadu. Dle obsahu a náleţitostí je to akt odvolání. Podává se písemně do jednoho měsíce od doručení napadeného rozhodnutí. Při podání se platí poplatek a kauce.

3. Patentové řízení Pro získání patentu je uţ ode dne jeho vzniku důleţité nejenom splnit veškeré podmínky a náleţitosti, potřebné pro podání přihlášky ale také si uvědomit, ve které zemi se bude přihláška podávat a jaké právní následky od vzniku patentu očekáváme. Patent tak můţe mít platnost v jedné zemi nebo několika v souladu s poţadavky a následnými činy přihlašovatele. Pro vznik patentu v několika zemích je několik moţností: 1. Ve stejnou dobu, je moţné podat samostatné patentové přihlášky v několika zemích, ve kterých je poţadována právní ochrana patentu. 2. Můţe se vyuţít působení Paříţské úmluvy. V tomto případě se přihláška podává do země, která je vázaná Paříţskou úmluvou. Na základě této skutečnosti, má přihlašovatel zákonem stanovenou lhůtu 12 měsíců na podání přihlášek s předností dne podání první přihlášky. (viz. 3.1.,2). 3. Moţnost vyuţití např. PCT jakoţto mezinárodní smlouvy pro jednodušší postup. (viz. 3.3.1.). Patentová přihláška se ve většině případů podává k vnitrostátnímu patentovému úřadu, nebo přímo u mezinárodní organizace. Je-li to povoleno vnitrostátním bezpečnostním předpisem dle vnitrostátního práva. Oba tyto úřady působí jako PCT "přijímající úřady". Pro státní příslušníky nebo rezidenty země, která je smluvní stranou Dohody o OAPI Bangui na ARIPO Harare protokolu, euroasijské patentové úmluvy nebo Evropské patentové úmluvy, se můţe případně podat mezinárodní patentovou přihlášku u regionálního představenstva výše uvedených zemí nebo u patentového úřadu v souladu s platným vnitrostátním právem.

22

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozklad_%28pr%C3%A1vo%29

25

Přihlášky mohou být také podány elektronicky prostřednictvím aplikací neboli formulářů. K přihlášce je moţné připojit textové aplikace a kresby ve formátu XML23. Obecně platí, ţe přihlašovatelé patentů, kteří chtějí získat právní ochranu ke svému vynálezu ve více neţ jedné zemi, nejprve podávají národní nebo regionální patentovou přihlášku k národnímu či regionálnímu patentovému úřadu, a to do 12 měsíců od data podání této první ţádosti (lhůta je stanovená v Paříţské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví). Níţe je uvedený příklad pro snadnější demonstraci procesu vydání patentu (viz. Tabulka 1). Vlastník vynálezu se obrací na Úřad průmyslového vlastnictví pro vznik ochrany předmětu vynálezu prostřednictvím patentu. Následně probíhá tzv. zvláštní patentové řízení. Obecně existují dva druhy patentového řízení. Jeden je principem registračním, druhý se jmenuje principem průzkumovým. V České republice postupuje Úřad průmyslového vlastnictví dle průzkumového principu. Úřad tak prověřuje, splňuje-li vynález tři podmínky potřebné ke vzniku patentovatelnosti: 1. průmyslovou vyuţitelnost 2. novost 3. zda je vynález výsledkem vynálezecké činnosti Pro začátek patentového řízení se podává písemná ţádost o udělení patentu, taktéţ nazývaná přihláška vynálezu. V přihlášce musí být uvedeny tyto informace: popis vynálezu, výkresy a názorné předvedení vynálezu, patentové nároky a samozřejmě ţádost o udělení patentu.24 Do patentových nároků musí být přesně uveden důvod, pro který se ţádá ochrana. Musí být správně a řádně zapsány s uvedením popisu. Nesmí zde chybět ani podpis přihlašovatele patentu nebo jeho zástupce. Obvykle se veškeré patentové nároky skládají z úvodní a význakové částí. Úvodní část do svého popisu zahrnuje kromě přesného názvu vynálezu také znaky nutné pro určení předmětu. Význaková část obsahuje znaky, pro které je ve spojení se znaky z úvodní části ţádána ochrana.25 Sestavení patentových nároků je velmi náročnou a kvalifikovanou práci, která je ve většině případů provedena na ţádost majitele vynálezu profesionálním patentovým zástupcem nebo patentovým inţenýrem.26

23

eXtensible Markup Language Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. (2007, s. 274, 275, a) 25 http://www.techtydenik.cz/slovnik_prumyslove_vlastnictvi.php?part=11 26 Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. (2007, s. 274, 275, b) 24

26

Kaţdá patentová přihláška je přezkoumána Úřadem průmyslového vlastnictví před začátkem patentového řízení. Proto prochází přihlášky takzvaným předběţným průzkumem. Cílem průzkumu je okamţité vyloučení přihlášek, jenţ obsahují nepatentovatelné předměty nebo vady, které brání k zveřejnění.27 Je-li přihláška v pořádku, potom je ve lhůtě 18 měsíců po obdrţení oznámena ve Věstníku Úřadu. Zde je uvedena ukázka postupu, kterým prochází na ţádost přihlašovatele přihláška s úplným průzkumem, aby bylo zjištěno, jestli splňuje veškeré podmínky patentovatelnosti. Úřad je povinen provést průzkum ve lhůtě 36 měsíců ode dne podání ţádosti o udělení patentu. Za předpokladu, ţe Úřad úplným průzkumem zjistí patentovatelnost vynálezu a splnění všech podmínek, získá jeho majitel patentovou listinu. Jako předchozí, je i tato krok je stejně jako předchozí skutečnost zveřejnění přihlášky oznámena ve Věstníku Úřadu..28

27 28

http://upv.cz/cs/prumyslova-prava/vynalezy-patenty.html Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. (2007, s. 274, 275, c)

27

Tabulka 1

3.1.

Patentové řízení v ČR

Úřad průmyslového vlastnictví provádí o udělení patentu řízení na základě patentové přihlášky, kterou můţe podat původce vynálezu nebo ten, na něhoţ toto právo původce 28

převedl. Jde-li o zaměstnanecký vynález, přechází právo na patent přímo na zaměstnavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Právo na patent však musí zaměstnavatel uplatnit ve stanovené lhůtě. Patentová přihláška se zpravidla podává na předtištěném formuláři. Vedle vlastní ţádosti o patent musí obsahovat popis vynálezu, popř. jeho výkresy a tzv. patentové nároky, které přesně vymezují předmět, pro nějţ se ochrana poţaduje. Přihlášku lze obdrţet v podatelně Úřadu, kde se také podává osobně nebo poštou. Přihlášku lze rovněţ podat elektronicky s ověřeným elektronickým podpisem. Úřad podrobí kaţdou přihlášku předběţnému průzkumu. Jeho smyslem je vyloučit z dalšího řízení ty přihlášky, které obsahují předměty zjevně nepatentovatelné, nejednotné, popř. obsahující vady, které brání jejich zveřejnění. Všechny nedostatky se úředním výměrem sdělují přihlašovateli. Po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti Úřad přihlášku zveřejní a zveřejnění oznámí ve Věstníku. V souladu s evropským patentovým systémem se úplný průzkum patentovatelnosti provádí na základě ţádosti přihlašovatele. Tato ţádost musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky. Teprve na základě úplného průzkumu, v němţ bylo shledáno, ţe vynález splňuje všechny podmínky patentovatelnosti, Úřad udělí patent. Za úkony v patentovém řízení se platí správní poplatky. Majitel patentu rovněţ musí platit poplatky za jeho udrţování v platnosti.29 Patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově vyuţitelné. Patentovat lze nejen nové výrobky a technologie, ale i chemicky vyrobené látky, léčiva, průmyslové produkční mikroorganismy, jakoţ i biotechnologické postupy a produkty získané jejich pomocí. Patentovat naopak nelze objevy nebo vědecké teorie, programy pro počítače, nové odrůdy rostlin a plemena zvířat a způsoby léčení lidí a zvířat. Patent udělený v České republice platí 20 let od podání přihlášky a jeho základní účinek spočívá v tom, ţe bez souhlasu jeho majitele jej nikdo nesmí vyuţívat. Souhlas k vyuţití patentu se uděluje licenční smlouvou. Patent lze rovněţ prodat. V případě porušení patentu je zaloţena plná občanskoprávní a trestní odpovědnost.

29

http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/vynalezy-patenty.html. Úřad průmyslového vlastnictví.

29

3.1.1.

Patentová statistika v ČR

Český statistický úřad publikuje ve spolupráci s ÚPV ČR podrobné patentové statistické údaje v různých tříděních, a to dle Patentového manuálu. Cílem této činnosti je zpřístupnit široké veřejnosti úroveň patentové aktivy subjektů působících na území České republiky, a to prostřednictvím statistických čísel. Počínaje rokem 2002 dochází v souvislosti s přístupem ČR k Evropské patentové úmluvě, a tím i k moţnosti dosaţení patentové ochrany na území ČR prostřednictvím evropského patentu, k poklesu počtu přihlášek vynálezů od zahraničních přihlašovatelů v ČR. Mnozí zahraniční přihlašovatelé upřednostňují dosáhnout patentové ochrany na území ČR prostřednictvím evropského patentu podaného u Evropského patentového úřadu (EPO). Tato skutečnost je dobře patrna z výše uvedeného grafu, kde zatímco dochází k poklesu počtu podaných patentových přihlášek (přihlašovatelé přihlašují u EPO), tak počet udělených patentů roste. Tento nárůst je dán zvyšujícím se

počtem

evropských patentů validovaných pro ČR.30 Z grafů, které jsou veřejně dostupné je moţné soudit o růstu vynálezu a častém podání patentových přihlášek v České Republice.

Graf 1

30

30

3.2.

Poplatky

Platnost patentu platí 20 let. Avšak pro získání patentu a jeho následné udrţení je nutné hradit zákonem stanovené poplatky. Potřebu daného výkonu si stanoví sami vynálezci. Je velmi sloţité odhadnout jak významný bude patentovaný vynález v konečné podobě. Avšak Úřad musí kaţdé přihlášce věnovat řádnou pozornost. Logika poukazuje na moţnost výrazného zvýšení počtu přihlášek a následné zpomalení pracovní výkonnosti Úřadu, budou-li poplatky omezeny či úplně zrušeny. Praktický význam poplatků je tedy rozumně stanoven. Veškeré informace o poplatcích jsou veřejně dostupné jako libovolná jiná informace na informačním středisku Úřadu průmyslového vlastnictví. Obecně se v Úřadu poplatky dělí na správné a udrţovací.

3.2.1.

Správní poplatky

Správními poplatky se rozumí zákonem stanovené částky potřebné k realizaci a vzniku patentu. Patří sem poplatky za podání příhlášky, vydání listiny či přijetí ţádosti. Se správními poplatky se kaţdý sociálně fungující jedinec běţně setkává na Úřadech. Jsou to částky, spojené s výkonem orgánů státní správy a první poplatky, které mohou být se vznikem patentu spojené.31

3.2.2.

Udržovací poplatky

Majitel patent je následně povinen hradit poplatky i za udrţování patentu v platnosti (viz. Tabulka 2). Tyto poplatky se hradí ročně za jednotlivá období ode dne podání přihlášky. Úřad průmyslového vlastnictví určuje výši prvního udrţovacího poplatku za patent na základě dané sazby. Splatnost poplatku trvá nejdéle tři měsíce ode dne, kdy vstoupila v platnost právní moc rozhodnutí o udělení patentu. Následně je majitel patentu povinen uhradit udrţovací poplatek do dne, ve kterém uplývá předcházející roční období, za kaţdé následující období. Nejdříve Udrţovací můţe být poplatek zaplacen s předstihem maximálně jednoho roku do dne splatnosti. Plátce tak musí u kaţdé své platby řádně uvést, kterého patentu se týká daný poplatek. Neobdrţí-li Úřad poplatek ve stanovené lhůtě, nastává dodatečná lhůta šesti měsíců, ve které můţe být platba provedena.32 Udrţovací poplatky jsou také veřejně dostupné:33 31

Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích Zákon č. 173/2002 Sb. o poplatcích za udrţování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů, §1, §5, §8 33 http://www.upv.cz/cs/prumyslova-prava/vynalezy-patenty/poplatky.html 32

31

Tabulka 2

a) za první rok ode dne podání přihlášky vynálezu

1 000

b) za druhý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

1 000

c) za třetí rok ode dne podání přihlášky vynálezu

1 000

d) za čtvrtý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

1 000

e) za pátý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

2 000

f) za šestý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

2 000

g) za sedmý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

2 000

h) za osmý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

2 000

i) za devátý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

3 000

j) za desátý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

4 000

k) za jedenáctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

6 000

l) za dvanáctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

8 000

m) za třináctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

10 000

n) za čtrnáctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

12 000

o) za patnáctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

14 000

p) za šestnáctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

16 000

q) za sedmnáctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

18 000

r) za osmnáctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

20 000

s) za devatenáctý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

22 000

t) za dvacátý rok ode dne podání přihlášky vynálezu

24 000

3.3.

Subjekt a objekt patentového práva

3.3.1.

Subjekt

Subjektem patentového práva a práva průmyslového vzoru jsou autoři, následkem jejichţ tvůrčí práce, jsou vytvořeny vynálezy, inovační nápady či průmyslové vzory. V případech stanovených zákonem nebo smlouvou – mohou se za předměty povaţovat i jiné osoby (např. nástupci a vyuţívat vynález nebo průmyslový design oprávněně). Osoba je subjektem patentového práva jakoţto vynálezce za předpokladu, ţe je prokazatelně vynálezcem tvůrčího řešení po technické a umělecké stránce. 32

Před

vydáním

bezpečnostních

dokumentů

a

řešení

o

oprávněné

rozpoznávání

patentovatelnosti, nebude osoba, která je autorem vynálezu či průmyslového vzoru zákonným subjektem. Nicméně tato skutečnost nebrání tomu, aby se mohla povaţovat za autora nápadu získáním externího výrazu v popisu, výkresů, modelů, atd. Ve vztahu souvisejícím s vytvořením, zapsáním a pouţíváním vynálezů, uţitných vzorů a průmyslových vzorů, se podílí velký počet subjektů, zastoupených občany i právnickými osobami. Mezi nimi jsou tvůrci kreativních řešení, patentáře, nástupce a další osoby.

Jiţ od počátku má majitel patentu výlučné právo uţití vynálezu a poskytnutí souhlasu k jeho vyuţívání i jiným osobám (licence), neboli na tyto osoby patent převést. Tyto účinky patentu však nastávají aţ ode dne oznámení ve Věstníku o udělení patentu.

Převod patentu se vţdy vykonává v písemné smlouvě, která nabývá zápisem do patentového rejstříku účinnosti vůči třetím osobám. Písemnou licenční smlouvou se dříve dle ObchZ nyní dle NOZ poskytuje od majitele patentu souhlas k vyuţívání vynálezu, jenţ je chráněn patentem. Vůči třetím osobám také nabývá tato smlouva účinnosti aţ zápisem do patentového rejstříku. Nedošlo-li u patentu k uzavření licenční smlouvy, Úřad můţe udělit také nucenou licenci (dle Pařížské úmluvy). Tu je však moţné udělit pouze za splnění následujících podmínek: a)

nevyuţívá-li majitel patentu vynález vůbec nebo jej vyuţívá nedostatečně aniţ by zde existovaly k tomu řádné důvody

b)

veřejný zájem je ohroţen nevyuţíváním důleţitého vynálezu.

Udělením nucené licence samozřejmě není za ţádných okolností dotčeno právo majitele patentu na úhradu ceny licence.

3.3.1.1. Spoluautorství Pokud se vytváření objektu průmyslového vlastnictví účastnilo několik osob, jsou povaţovány za jeho spoluautory. Podle statistik, podíl objektů vytvořené společnou tvůrčí

33

práci dvou nebo více osob stále stoupá a nyní dosáhl čtvrtiny z celkového počtu patentovaných produktů. Základem pro vznik spoluautorství je společná tvůrčí práce několika lidí, zúčastněných ve společném úkolu. Není při tom důleţitá míra účasti na tvůrčí práci společně nýbrţ existence takové účasti. Není nutné, aby všichni spoluautoři uvedly stejný příspěvek na společné tvůrčí práci, nebo prošli společnou cestu od počátku aţ po kontrolu konečného výsledku. Práce můţe být zahájena jednou osobou, pokračována jinou, a dokončená třetí. Není povinným rysem díla spoluautorů práce na jednom místě. Spolupracovníci mohou být odděleny od sebe tisíce kilometrů, ale v za předpokladu, ţe je jejich práce zaloţena na pravidelné a efektivní výměně výsledků získaných za dobu práce, potom nebrání nic tomu, aby se staly spoluautory určitého výrobku. Jinými slovy, spoluautorství můţe nastat v celé tvůrčí cestě, a projevit se v různých formách. Je pouze nutné, aby kaţdý z autorů uvedl tvůrčí příspěvek na společné práci. Jednoduchá technická pomoc však není započítávána a nevytváří vztahy podobné spoluautorství. Zejména se za spoluautory nepovaţují osoby, které mají prokázanou pouze technickou, organizační nebo finanční podporu (např. zhotovení výkresů, fotografií, modelů a vzorků, kontrola dokumentaci, experimentální testování a t.d.), stejně jako ti, kdo provádí pouze jisté řídící úkony ale nepodílí se na tvorbě kreativních vynálezů, uţitného nebo průmyslového vzoru. Společná tvůrčí činnost vedoucí k spoluautorství, je obvykle uvedena na základě předchozího souhlasu všech členů tvůrčího procesu, jenţ sloţili úsilí k nalezení potřebného výsledku. Nicméně, na rozdíl od autorského práva, není v právě patentovém povinné uzavření předběţné dohody o spolupráci. Pro výskyt spoluautorství je dostačující objektivní skutečnost, ţe vynález, uţitný vzor nebo průmyslový vzor je vytvořen kreativním úsilím několika jedinců. Postup pro pouţití práva, které patří sponzorům je předem definováno na základě dohody mezi nimi. Zejména sami spoluautoři si předem sami určují formu a míru jejich účasti na vynálezu. Mohou působit společně nebo poskytnout zplnomocnění příslušnému orgánu či svěřit své záleţitosti do rukou patentového zástupce, a t.d. Dle uváţení spoluautorů se mění rozdělení podílu v jejich právech na vytvořený objekt průmyslového vlastnictví.

34

3.3.1.2. Postoupení autorství Za majitele patentu se povaţuje osoba, která vlastní patent pro průmyslové vlastnictví a patenty vyplývající z výlučných práv k jeho uţívání. Můţe se jim stát autor, jeho nástupce, zaměstnavatel nebo jiná osoba. Zpočátku, má autor návrhu právo získat patent na své jméno, nestanoví-li zákon jinak. Tento zákon je zaloţen na skutečnosti, tvorby patentovatelného řešení a je jedním ze základních práv autora. Nicméně autor a majitel patent nemusí za kaţdou cenu být jednou osobou. Naopak, jak statistiky ukazují, v roli majitele patentu se mnohem častěji ukazují jiné osoby. Velmi rozšířené jsou situace, kdy majiteli jsou dědicové a další nástupci, na které příslušná práva autorů přichází dle zákona. Samozřejmě, za předpokladu, ţe majitel patentu uvedl jinou osobu, musí tato osoba souhlasit se získáním patent na své jméno. Obvykle takové postoupení práva na získání patentu je zaloţeno na zvláštní dohodě mezi autorem a vlastníkem budoucího patentu. Autor vynálezu, jenţ získal patent na své jméno, jej můţe kdykoliv postoupit jiné osobě. 1) Pokud by zaměstnavatelům byla odepřena moţnost stát se majiteli patentů, je z velké části pochybné, zda by byl na msítě jejich zájem o financování badatelské a vynálezecké činností 2) Tato skutečnost by zasáhla především přímo zájmy vynálezce, jak ukazuje praxe, většina produktů se pouţívají především na podniku, pro který byly vytvořeny. Proto je zřejmé, ţe pokud by nemuseli zaměstnavateli hradit autorům (vlastníkům patentového práva) honoráře, neměli by často vynálezce ze své práce ţádné výdělky 3) Přesně tak se tato situace řeší v celém světě. Co se týče práv autorů na úţití patentového práva, jsou zabezpečené tím, ţe: a) Je jim zaručeno právo obdrţet zvláštní odměnu od zaměstnavatele b) při nástupu do práce, mohou určit jiné pořadí výlučných práv k rozvoji, vytvořenému při výkonu sluţebních povinností

35

c) pokud nepodá zaměstnavatel do čtyř měsíců ode dne, kdy mu byl výrobek předveden ţádost o patent nebo nepřiřadí k jiné osobě, nebo neuvědomí tvůrce o svém záměru pouţívat výrobek jako obchodní tajemství (know-how), sám autor je oprávněn přihlásit a získat patent na svoje jméno Pokud jsou drţitelé patentu více osob, všechny otázky týkající se uţívání patentových práv se řeší vzájemnou dohodou. Při absenci souhlasu kaţdé z nich lze pouţít průmyslového vlastnictví na základě vlastního uváţení, ale nesmí, bez souhlasu ostatních drţitelů patentů, nechat do uţití licenci nebo postoupit patent jiné osobě. V případě smrti autora nebo majitele patentu subjektem patentového práva se stává jeho dědic. Dědictví vynálezeckých a patentových práv se provádí jak na základě zákona, také vyplývá ze závěti. Fungují zde přibliţně stejná pravidla jako s autorskými právy, a to - v rámci dědictví prochází práva, která se týkají majetkových práv či jsou nezbytné k realizaci těchto práv. Osobnostní práva nejsou převáděna v rámci dědictví, ale dědici můţou jednat jejich jménem.

3.3.2.

Objekt

Hlavní podmínkou patentovatelnosti objektu je (absolutní světové) novost, vynálezecká činnost a průmyslová pouţitelnost. V patentovém zákonu je moţné nalézt obsah kompletního seznamu průmyslových vzorů, které nemohou být uznány jako patenty. Jedná se o rozhodnutí, která jsou určena výhradně technickým funkcím výrobků, architektonickým objektům (s výjimkou malých forem), průmyslovým, hydraulickým a jiným pevným strukturám, tiskovinám jako takovým, objektem nestabilních forem: kapalných, plynných, práškových nebo podobných látek, jakoţ i rozhodnutí, která by následně mohla být v rozporu s veřejným zájmem a se zásadami lidskosti a mravnosti. Vše ostatní tak můţe být objektem patentu. Zde je nutné dodat, ţe právě tato skutečnost má jistě násedek v podobě poplatků. Není moţné ani potřebné zastavovat lidskou tvůrčí činnost. Avšak moţnost jí dat pouze jedincům, které jsou si jití ve svých produktech pomáhá pracovníkům Úřadu plnit svoji práci.

36

3.4.

Patentová přihláška

Podání přihlášek pro získání patentu a celé řízení o přihláškách vynálezů stejně jako veškerá práva a povinnosti vyplývající z patentů na vynálezy jsou upraveny zákonem.34 Pro správné vyplnění přihlášky je důleţité splnit veškeré náleţitosti. Tyto informace jsou také stanovené zákonem: 1. Neprve se vyplňuje druh přihlášky – v souladu s potřebami přihlašovatele se určuje, zda je přihláška národní nebo zahraniční. 2. Poté se na přihlášce uvádí úplný název vynálezu. Přičemž musí být název shodný s názvem uvedeným v popisu přihlášky vynálezu. Název musí být přesný a stručný a v obsahu méně než než 10 slov. 3. Dále se uvádí počet přihlašovatelů, které podávají přihlášku. 4. Údaje o přihlašovateli nebo přihlašovatelích také patří do přihlášky. Kromě základních údajů (u fyzické osoby – Jméno, titul, adresa, kontakt, u právnické osoby – název společnosti, sídlo, IČO) se uvádí zda je vynálezcem osoba fyzická či právnická. 5. Uvádí se počet původců předmětu přihlášky. 6. Původcem se rozumí osoba, která předmět podání přihlášky svou intelektuální činnosti vytvořila. Původce je vždy osobou fyzickou a může být zároveň i přihlašovatelem. Ůdaje o původci jsou stejné jako údaje o přihlašovateli. Za potřebných okolností je možné původci zajistit anonymitu vyznačením přílušného bodu. 7. Zátupce přihlašovatele. Uvádí se také veškeré informace o zástupci včetně skutečnosti, že je evidován v obchodním nebo jiném rejstříku. Za předpokladu, že přihlašovatel pověřil zástupce prezidiální plnou mocí, jejíž originál je uložen u Úřadu, je třeba v přihlašovacím formuláři dodat přidělené číslo této plné moci. 8. Doručovací adresa se také do přihlášky uvádí za účelem komunikace Úřadu s přihlašovatelem (resp. Přihlašovateli, pokud jich je více). 9. Uvede se uplatňované právo přednosti (priorita). Přihlašovatel musí právo přednosti uplatnit již v přihlášce a současně musí, uvést číslo přihlášky, ze které se toto právo přednosti odvozuje, datum jejího podání a stát, ve kterém byla přihláška podle mezinárodní smlouvy podána, respektive, jedná-li se o přihlášku regionální (např.

34

Zákon č. 527/1990 Sb.

37

přihlášku podle Úmluvy o udělování evropských patentů), úřad, u kterého byla tato přihláška podána. 10. Uvede se celkový počet patentových nároků. 11. Křížkem se vyznačí, jedná-li se o podnikový vynález či nikoli. 12. Křížkem se v příslušném okénku vyznačí, existuje-li nabídka licence či nikoli. 13. přílohy přikládané k přihlášce se v seznamu také vyznačují. Potřebný počet exemplářů je vždy u každé z příloh předepsaných v seznamu uveden jednotlivě. 14. Za podání přihlášky je třeba uhradit příslušný správní poplatek stanovený Sazebníkem správních poplatků, údaje o zaplacení i druh platby e uvádí do přihlášky. 15. Posledním údajem jsou případné a nepovinné poznámky.35

3.5.

Věstník

Věstníkem je soubor aktuálního stavu jiţ vydaných patentů, vydávaný v písemné podobě v elektronickém nebo textovém formátu. Po získání patentu se informace o něm stává veřejně příslušná. V ČR je tato skutečnost potvrzována právě Věstníkem. Věstník vydává Úřad Průmyslového vlastnictví, který je v ČR příslušný ke kontrole a ochraně průmyslových práv jako takových. Veškeré publikace věstníků je moţné nalézt přímo v Úřadě v Praze nebo na webových stránkach Úřadu průmyslového vlastnictví. Analogická vydání existují v celém světe a jsou dnes hlavním informativním zdrojem o vydaných patentech.

3.6.

Zrušení, zánik a porušení patentového práva

Patent udělený v České republice platí 20 let od podání přihlášky a jeho základní účinek spočívá v tom, ţe bez souhlasu jeho majitele jej nikdo nesmí vyuţívat. Souhlas k vyuţití patentu se uděluje licenční smlouvou. Patent lze rovněţ prodat. V případě porušení patentu je zaloţena plná občanskoprávní a trestní odpovědnost.36 Je to z toho důvodu, ţe patent se vyuţívá jako nástroj ochrany nehmotného majetku pro zabezpečení průmyslových práv. A tato skutečnost jak je zřejmé také potřebuje zákonem evidovanou právní ochranu. „Patentové právo rozlišuje přímé porušování patentu a nepřímé porušování patentu. Za přímé porušování patentu se považuje výroba, nabízení nebo uvádění na trh či použití výrobku, který je 35 36

Nápověda pro vyplnění formuláře č. P01 http://upv.cz/cs/prumyslova-prava/vynalezy-patenty.html

38

předmětem patentu, nebo výrobek za tím účelem dovážet nebo skladovat. V případě, že je předmětem patentu technologický způsob, považuje se za porušení patentu využití tohoto způsobu anebo nabízení, uvádění na trh, dovážení či skladování výrobku přímo získaného patentově chráněným způsobem. Za nepřímé porušování patentu, které má stejné následky jako přímé porušení, se považuje obdobné nakládání na trhu prostředky, které se týkají podstatného prvku chráněného vynálezu a slouží k jeho uskutečnění.“37 Zrušení patentu můţe nastat následkem skutečností, kdy se dodatečně zjistí: a) ţe vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti b) ţe vynález není v patentu popsán tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit c) ţe předmět patentu přesahuje obsah původního podání přihlášky vynálezu nebo ţe předměty patentů udělených na základě rozdělení přihlášky přesahují obsah jejího původního podání nebo byl-li rozsah ochrany vyplývající z patentu rozšířen d) ţe majitel patentu na něj nemá právo (není původcem vynálezu nebo jeho právním nástupcem); zrušení v tomto případě Úřad provede na návrh oprávněné osoby. Za předpokladu, ţe se důvodů zrušení týká jen část patentu, zruší se patent částečně. Částečné zrušení patentu se provádí změnou jeho nároků, popisu nebo výkresů. Zrušení patentu má zpětnou platnost ode dne počátku jeho platnosti. Návrh na zrušení patentu je moţné podat i po zániku patentu, byl-li navrhovatelem prokázán právní zájem. Zánik patentu je také následkem uplynutí jeho platnosti (20 let od podání přihlášky), nezaplacením poplatků za udrţování, či vzdání se patentu majitelem. Zjistí-li patentový úřad dodatečně, ţe nebyly dodrţeny podmínky pro udělení patentu, potom jej také můţe zcela nebo částečně zrušit. Za návrh na zrušení patentu se platí kauce a správní poplatek. Kauce se navrhovateli vrací jen v případě, ţe bude návrhu vyhověno. Právní patentová ochrana trvá 20 let od data podání přihlášky, ale patent můţe „skončit“ i dříve z ekonomických nebo obchodních důvodů, např. vlivem zastarání technologie, anebo pokud o výrobek na trhu není zájem. V takovém případě se majitel patentu můţe rozhodnout, ţe jiţ nebude platit udrţovací poplatky a nechá patent zaniknout ještě před uplynutím lhůty 20 let.38

37 38

Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. a kol. (2007, s. 276, d) http://www.vynalez-patent.cz/zruseni-a-zanik-patentu

39

3.7.

Nejznámější patenty

Souhrn světově nejznámějších patentů nám dává moţnost analyzovat a určovat důleţitost a potřebu uchování přirozeného konkurenčního prostředí pro obecně lidské potřeby. Není potřebné uvádět, jak je důleţitá konkurence pro stálý vývoj, rozvoj a evoluci lidských zdrojů. Pro přesnější příklad jsou však uvedena: 1. Margaret Knight. Známá téţ jako „Edison v sukni“ za celý ţivot získala 20 patentů. Jiţ ve 12 se stala autorkou Stopového zařízení pro zastavení průmyslových strojů zapadne-li do jejich mechanismu cokoliv a zachránila tím spousty pracovníků od invalidity. Zde je však uvedená pro jiný vynález. Jedná se o klasickou hranatou papírovou tašku. (viz. Obrázek č.3). Zde je historicky znám i soudní proces, ve kterém musela Margaret své autorství prokázat. V roce 1870 vynálézla i speciální přístroj na vytvoření takových tašek. Pro získání patentu bylo potřebné vytvoření kovového prototypu. Ve stejné době zjistila, ţe jistý Charles Annan jí nápad ukradl a také se pokouší o získání patentu. Ţalovala jej u soudu, kde její oponent uvedl, ţe „ţena tak sloţitý přístroj není schopná vymyslet“. Načeţ soudní řízení prohrál.

2. Josefina Cochran Ačkoliv je známo, ţe prví patenty na mechanické myčky byly vypsány v Americe roku 1830 a roku 1865, historický první autorkou dnes známé myčky Josefina Cochrein, vnučka Johna Fitče (vynálezce amerického parníku). Kvůli nepříjemnému zacházení sluţebnictva s drahým porcelánovým nádobím se rozhodla vyrobit nástroj, který by mohl mýt nádobí pečlivěji. (viz. Obrázek č. 4). 3. Mary Anderson Stěrače z patentu od roku 1903 napadly vynálezce cestou domů, kdyţ během jízdy tramvají přes zasněţený New Yorku, kdy sledovala, jak se řidič zastavuje, aby mohl očistit sklo a viděl na cestu. Ručně. Ihned po návratu domů se zabývala rozvojem myšlenky o tom jak dosáhnout toho, aby se dalo čistit sklo aniţ by musel řidič vozu vystoupit z kabiny. Jako první myšlenka zde byl uveden gumový stěrač, nasazený na určitý mechanismus, jehoţ druhý konec je uvnitř kabiny, a je otáčen odpovídající rukojeti. Aţ po deseti letech obdrţel Anderson patent na svůj 40

vynález, a dala nový krok rozvoji techniky.(viz. Obrázek č. 2) Dnes jiţ všechny vozy jsou vybaveny stěrači na oknech. 4. Thomas Edison Mnohem důleţitější v historickém přehledu jsou dodnes uchované patenty významných vynálezců. Mezi nimi můţeme uvést například Thomase Alva Edisona. Je to způsob uchování historických prvků s moţností je předávat dále potomkům. Thomas Edison se proslavil ve studiích a pokusech s elektřinou. V té době vznikly mnohé jeho vynálezy v oboru telegrafie. Jeho první pozoruhodný vynález v daném oboru je duplex telegraf, jímţ se stala umoţněna telegrafie dvou zpráv současně obratným směrem na témţe drátě. Uţ jenom v telegrafním oboru získal 35 patentů. Jeden z nich je znázorněn v přílohách (viz. Obrázek 5). Celkově jich měl přes 700. V telegrafním oboru kromě výše zmíněného duplex telegrafu vynalezl Edison také quadruplex telegraf, pro telegrafování čtyř depeší současně v obratném směru na témţe drátě. Pomocí indukčních proudů dokázal předvést, jak je moţné telegrafovat kupříkladu i z jedoucího vlaku. Jeho uhlový telefon následně podstatně přispěl k rychlému rozšíření telefonie. Patent na tento přístroj prodal za 100.000 dollarů. Zachování takových historických a právních prvků motivuje mnohé k současnému technickému rozvoji. Kromě ochrany práv tak vidíme v patentu i jinou funkci. Mezi představitelé motivujících vynálezců patří i polední příklad velmi široce známých patentů ve světě. 5. Nikola Tesla. Tesla byl elektroinţenýrem, který vynalezl mimo jiné střídavý proud a indukční motor, čímţ umoţnil obecné rozšíření elektřiny. Nejdříve v Gratzu (Štýrský Hradec) studoval fyziku a matematiku, následně potom filozofii na Praţské univerzitě. Pracoval jako elektroinţenýr v Budapešti, ve Francii a nakonec i v Německu. V roce 1888 učinil objev, ţe lze vytvořit rotující magnetické pole, jestliţe jsou dvě cívky postavené do pravého úhlu napájeny střídavým proudem s fázovým posunem 90 stupňů. Tento objev umoţnil vynález střídavého indukčního motoru. Hlavní výhodou daného typu motoru motoru je to, ţe ke své činnosti nepotřebuje kartáč, coţ bylo v tehdejší době povaţováno za téměř nemoţné.(viz. Obrázek 6) V roce 1884 Tesla se přestěhoval do Spojených států, kde pracoval pro Thomase Alvu Edisona. Z kolegů se staly rivalové, jelikoţ Edison prosazoval méně výhodný stejnosměrný 41

přenosový systém elektřiny. V této době se měly nainstalovat konstrukce střídavých generátorů u Niagarských vodopádů, kam byl Tesla pověřen. George Wesinghouse zakoupil později patent na jeho indukční motor a poloţil tak základy k Westinghousovu energetickému systému, o který se veškerý energetický průmysl opírá dodnes.

4. Konkurenční prostředí Hospodářská soutěţ je formou vzájemných soupeření subjektů trţní ekonomiky, způsobená svrchovaným právem kaţdého z nich realizovat svůj trţní potenciál. Hospodářská soutěţ - je jednou z hlavních hnacích sil na trhu. Je to hlavní nástroj rozvoje trhu, výrobku, průmyslu a jako následek i společností a boje za kvalitní a obecně prospěšné názory. Hospodářskou soutěţí se rozumí zákonná konkurence. Nemůţe být proto v této bakalářské práci opomenuta vzhledem ke vztahu, kterým je s patentem přímo spojená. Obecně vznik ochrany autorství a libovolného druhu ochrany nemajetkových práv je nástrojem vzniku správného konkurenčního rozvoje, který bude mít pozitivní vliv na trţní a ekonomickou situaci v zemi. Efektivní hospodářská soutěţ je tak klíčovým motorem pro generování správné konkurenceschopnosti a ekonomického růstu. Efektivní je zejména tehdy, kdyţ je trh tvořen na sobě navzájem nezávislými výrobci, které jsou vystaveny konkurenčnímu tlaku. Konkurence je tedy teorii přirozeného výběru v dnešních podmínkách ekonomicky vyzrálých zemí. Kaţdý jedinec se automaticky stává součástí tohoto výběru a je na něm zda si svá práva obrání a získá si tím silné stránky k prosazení vlastních názorů a jejich prokázání či ne.

4.1.

Průmyslová špionáž

Právě průmyslové špionáţi v podstatě vděčí svět za vznik patentu. Protoţe z mravní stránky je velmi nespravedlivá a demotivující okolnost – krádeţ nápadu či vynálezu. Poté co tráví člověk roky studováním a nalezením správného řešení, můţe být toto řešení ukradeno aniţ by dostal odměnu, pro kterou to dělal. Opět jde hlavně o výdělek. A zábranou proti této nespravedlivosti je právě patent, získáním kterého, můţe jedinec prokázat své autorství oficiálně. Patentem je zde tedy jak jiţ bylo výše uvedeno, dokumentace potvrzující a pověřující majiteli patentu výhradní právo na uţití výsledku své snahy. Majitel patentu tak můţe ovlivňovat

42

vyuţití svého vynálezu – buď soudním řízením, pokud není uţíváno oprávněně nebo vydáním povoleni či licence třetí osobě. Avšak patent teoreticky směřující proti průmyslovému špionáţi k ní paradoxně vybízí. Tento jev můţeme spatřit u konkurujících mezi sebou značek, které v některých ojedinělých případech nepředstavují široké veřejnosti vlastní vynálezy aby je uchovaly v tajemství. Z historie je známo, ţe první patentový zákon z Franci vybízel ke špionáţi, protoţe uváděl obdobné výhody jak pro vynálezce tak pro kaţdého jedince, který tento vynález do Francie přiveze. Kdyţ se uvaţuje o patentovatelnosti vynálezu, získává jeho majitel výhradní právo obdodbné jako má monopolista z ekonomického pohledu. Nehmotný majetek se totiţ stává majetkem oficiálním a nechává právo na výrobu daného produktu vynálezci neboli majiteli patentu. Zjednodušeně řečeno, patent poskytuje skutečné výhody na dobu sedmi let, aby přinesl značný zisk svému majiteli. Na druhou stranu, vznik patentu, který zakazuje pouţívání jakéhokoli patentovaného otevření přímé konkurenci, nutí je k rozvoji některých nových technik a technologií. Navíc, mnoho významných vynálezů často nejsou patentované, jak jiţ bylo uvedeno výše proto, aby nedošlo k upoutání pozornosti na objektu patentu a výrobek se tak nestál předmětem zvýšeného zájmu konkurence. Často se odkazuje na technologie a těţce kopírovatelné technické postupy, které prvě slouţily k vytvoření těchto nových produktů. Cesta od vynálezu k obchodním uţití ţádá velkých finančních vkladů, dále pracovních a materiálových nákladů. Proto, pokud není výrazné nebezpečí, ţe konkurence dokáţe potenciální vynález na trh uvést dříve neţ společnost sama, není zde akutní potřeba patentovatelnoti nového výrobku. Pokud však takové to obavy jsou na místě, provádí se okamţité patentování výrobku za účelem poskytnutí konkurenci časové rozmezí 10-15 let na výrobu alternativního výrobku. Nebo čekání na dny, kdy se výrobní tajemství přestane skrývat. Přítomnost patentu je velmi silným nástrojem pro řízení trhu, a jeho porušení se trestá i konfiskací nezákonně vyrobené produkce, úhradou škody na majetku a zaplacením vysokých pokut. Patenty se aplikuji v mnoha případech pro ochranu spotřebitele před padělky a zboţím niţší kvality, vydávaným za jiné výrobky.

43

Tento jev je velmi problematickou situací pro vysoce kvalitní značky. Kromě výrazného odtoku klientů po uvedený padělků na trh se společnost setkává i z horšími následky. Většina padělků jsou tvořena z prvků niţší kvality, coţ společnosti velmi kazí reputaci. Bohuţel dnes je průmyslová špionáţ na tak vysoké úrovni, ţe je velmi sloţité s jistotou tvrdit zda výrobek je či není originální. Speciální technologie dnes umoţňují zachytit veškerou informaci, která je předávaná bud ústně, telefonicky, faxem či počítačem. Dokonce i okenní skla se můţou stát mikrofony aniţ by o tom věděli jejich majitele: dle viklání a určitých speciálních prostředků je moţně plně sepsat rozhovor, který se obecně skrývá. Vyuţití podobné techniky se hradí monopoly, které jsou součástí této obchodní války. S rozvojem techniky a vytváření různých typů počítačových sítí jakoţto globálních (celosvětových), a různých lokálních sítí, jako je například bankovnictví, je problém ochrany informačních zdrojů stále aktuálnější. Technický rozvoj a pokus o špionáţ v běţném světě ohroţuje také lidské soukromí.

Neoprávněné zasahování do bankovního systému a v

důsledku vyuţití těchto informací pro jakékoli osobní zisk. Vývoj počítačů a počítačových sítí společně s vývojem softwarového pirátství a krádeţe donutila mnohé představitelé vlády uplatňovat různá opatření. Například, ve USA je organizována zvláštní skupina odpovědná za bezpečnost a ochranu počítačových sítí a počítačových databází. Jelikoţ kdokoliv, kdo má přístup k počítači je schopen narušení nejenom reklamního zákona ale nýbrţ i jiných zákonů, stanovujících osobnostní klid. 39

39

JACQUES BERGIER. Průmyslová špionáţ / L’espionnage industriel, 1969.

44

ZÁVĚR Řešení problémů v kaţdé oblasti vyţaduje snahu k vytváření nových a vyuţití stávajících technologií, které jsou zaloţeny na duševním vlastnictví. Řízení o udělení patentu je dnes veřejně dostupnou formou ve světe vlastní osobu prosadit. Pro lidé, kteří by se této oblasti chtěli věnovat jsou splněné veškeré podmínky. Podle přání se dá jednoduše vybrat oblast působení, země, ve které je zájem o působení právní ochrany patentu. Mezinárodní organizace a smlouvy byly vytvořeny pro lidstvo. Pro jeho rozvoj a intelektuální činnost. Zkušenosti ve vývoji lidstva poukazuji na to, ţe i v zemích s vyvinutou trţní ekonomikou a svobodným podnikáním jsou způsoby výdělku nejenom týkající se podpory soukromých a zjevně výhodných investorů, také ale se rozvijí státem podporované přímé veřejné inovativní projekty, jenţ realizují i malé podniky a univerzity. Inovace dnes se povaţují za objektivně oceněný proces, důleţitou roli ve kterém nehrají peníze ale transformace poznatků do vhodné k prodeji technologie nebo výrobků. Je zřejmé, ţe takové cílené financování rozvoje by nejspíše nemělo tak efektivní výsledky bez podpory a zlepšování systému ochrany duševního vlastnictví a bez spolehlivého mechanismu právních předpisů, a to zejména proto, ţe umoţňují drţiteli rozumového prvku uplatnit svá práva. Existují dva hlavní důvody k vytváření zákonů na ochranu duševního vlastnictví, vzájemně propojené , ţe země přijaly zákony zaměřené na ochranu duševního vlastnictví . Jednou z nich je potřeba správně a formálně zachovat morální a ekonomická práva tvůrců intelektuální činnosti. Druhou je touha podpořit v rámci plánované politiky vládou tvořivosti lidí, šířit a uplatňovat tak následně jeho výsledky. Kromě těchto důvodů jako příčin vzniku právní ochrany nehmotného majetku existují mnohem důleţitější věci, jimiţ jsou následky. Je sloţité o následcích posoudit přesně, protoţe sepsání práce po obě nechává více otázek neţ odpovědí. Do kladů je moţné uvést velmi výrazný příspěvek k ekonomickému stavu země. V přirozeném konkurenčním prostředí vzniká spravedlivá hospodářská soutěţ. Společnosti bojují o inovace a lidstvo se posouvá technicky o krok dál. Nil Armstrong říkal, ţe „malý krůček člověka můţe znamenat obrovský skok pro celé lidstvo“. Přesně toto rčení odráţí ty astronomické pokroky, které se stávaji běţné pro svět. Kaţdý jedinec aniţ by se věnoval 45

naučné činnosti můţe sledovat technický pokrok, který ve světě je všude kolem. Není moţné nevidět změny, které proţívají technologie kolem nás. Motivace. To je následkem vzniku a vyuţití práva ochrany duševního vlastnictví. Kaţdý vědec, který usiluje o zisk patentu předpokládá, ţe tím si získá hned několik výhod. Kromě toho, ţe vynález, i kdyţ je ve slabším technickém stavu ale s geniální myšlenkou se dá prodat. Jméno autora se stane světově známým. Získá financování na rozvoj svého projektu a moţnost věnovat se dále naučné oblasti a stát se tak veřejně prospěšným vynálezcem. Financování a přítok finančních prostředků do země je také kladným následkem instituce ochrany průmyslového vlastnictví. Například sám o sobě zisk patentu na vynález v určité zemi stimuluje investici peněz do inovačních technologií a koncentraci lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji. Kromě financování se tak sniţuje i úroveň nezaměstnanosti. Poskytnutí patentu stimuluje posléze i další financování a investice jiţ do průmyslového vyuţití vynálezu. Opět se zde zapojí lidé, které mohou působit ve výrobní sloţce. Oficiální zveřejnění patentu v Globálním fondu je pokladem pro dokumentárních prameny a historický rozvoj. Thomas Edison a Nikola Tesla stimulují i dnes velký počet badatelů k vynálezům stejného rozsahu. Spousty vynálezců, mluví-li se o lidech, které jsou vědou a technikou fascinování přitom velmi altruisticky uvaţují o následcích svých činu. Sen o veřejné prospěšnosti je přivádí k jedinému přání – vlastní důleţitosti. Bohuţel právě ambice, o kterých se psalo na začátku práce přivádí vynálezce i jeho investora ke stejné minci o dvou stranách. Kromě výše uvedených kladných a pozitivních vlivů je zde i skutečnost, se kterou je velmi sloţité je srovnávat. Pobývající na hranici etické stránky ve věděckém procesu pokrok. Technologie dnes dělají dostupné téměř cokoliv. Aniţ by bylo lidstvo obecně řízeno, dobrovolně se vzdalo svého soukromí. Informace jsou často veřejné a současné technologie jsou tomu nejlepší podporou. Systém bankovnictví, škola, práce i soukromý ţivot je v technickém pokrokovém systému. Vše je dokumentováno zde. Kromě toho stát uvaţuje o tom, zda bude vynález vyuţít a nebude-li „zneuţit“. Coţ dává kupříkladu v perspektivách válečného období velmi nepříjemné uvaţování o budoucnosti. Na místě jsou zde podle mého názoru mezinárodní smlouvy a organizace. Coţ je určitou garanci objektivního posouzení bezpečnosti lidstva za vyuţití nového vynálezu.

46

Je zřejmé, ţe pokrok je potřebný. Lékařství, školství i bydlení – vše co je kolem. Je následkem lidské tvůrčí činnosti. Vše, co je uţitečné a veřejně prospěšné, je s největší pravděpodobností předmětem patentu. Obyčejná touha mírové existence nutí k zamyšlení a jen ona teď posuzuje klady a zápory rozvoje a vyhledává jejich následky. Je sloţité soudit o potřebách lidstva obecně. Důleţité ale je si pamatovat, ţe vše má jako mince dvě strany. Patenty jsou početnou a vyvinutou ochrannou nehmotného majetku. Mají však i jisté následky, které nemusí být tak jednoduché jako jeho získání.

47

ZDROJE 1. Knižní tituly 1. VISHNEVETSKII L.M., IVANOV B.I., LEVIN L.G.: Formula Priority: Vznik a vývoj autorského a patentového práva. Leningrad: Nauka, Leningrad. finance 1990. (Dějiny vědy a techniky). ISBN: 5020272116 2. DICKENS CHARLES, A Poor Man's Tale of a Patent, časopis Reprinted Pieces, 1861. 3. ERICH FROMM: Mít, nebo být? Praha: Aurora, 2001. ISBN: 80-7299-036-5 4. LANDES, William M., POSNER, Richard A.: The Economic Structure of Intellectual Property Law. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 2003. ISBN: 0674012046 5. Česko/latinský slovník starověké i současné latiny. Leda, 2002. ISBN 80-7335-032-7 6. EFFMERT, J. Předpisy se vztahem k průmyslovému vlastnictví. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 2001. 7. ALENA JEŢKOVÁ: 77 praţských legend. Praha: Práh, 2006. ISBN: 80-7252-138-1. 8. GIANFRANCO TOSO. Murano Glass: A History of Glass. Arsenale Editrice, 2000. ISBN: 9788877432155 9. VLADIMÍR KULIKOV. Néznámá Čína. Evrazia, 2005. ISBN: 5934940996 10. DĚDIČ, J. a kolektiv. Učebnice práva. Praha: PROSPEKTRUM, 1995. ISBN 807261-025-2. 11. MARTA KNAPPOVÁ, JIŘÍ ŠVESTKA, JAN DVOŘÁK a kol.: Občanské právo hmotné. 4.vyd. Praha: Aspi, 2007. ISBN 9788073572303 12. JOSEF BEDNÁŘ, JIŘÍ BUCHTA, MICHAL PETR: Zákon o ochraně hospodářské soutěţe s komentářem a předpisy souvisícími. 2. vyd. Praha: Linde, 2006. ISBN 8072015834 13. JOSEF BEDNÁŘ: Aplikace soutěţního práva v rozhodovací praxi: z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, Komise a Evropského soudního dvora. Praha: Beck, 2005. ISBN 8071794287 14. JEŢEK, Jiří: Patentový zákon. Praha: C.H.Beck, 1998. ISBN 8071791733

48

15. ELIÁŠ, K., BEJČEK, J., HAJN, P., JEŢEK, J. a kolektiv. Kurs Obchodního práva. Obecná část, Soutěţní právo. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-781-4. 16. JENERÁL, E. Uţitné vzory. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1999. ISBN 8085100-87-8 17. ABRAMOVA G.S. Uvedení do prakcitké psychologie. Mokva: Mezinárodní pedagogická akademie. 1994. ISBN 5-87977-012-5 18. HORÁČEK, R., ČADA, K., HAJN, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-879-7 19. KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. a kolektiv. Občanské právo hmotné 3. Praha: ASPI, a. s., 2007. ISBN 80-86395-31-6 20. MALÝ, J. Obchod nehmotnými statky. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-3205. 21. RENDULOVÁ, E., Leks, J. Autorské a průmyslové právo. Brno: Computer Press, 2003. ISBN 80-85851-14-8 22. JACQUES BERGIER: Průmyslová špionáţ / L’espionnage industriel, Praha: Orbis 1969. ISBN: 11-074-74

2. Právní předpisy 23. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích 24. Vyhláška č. 21/2002 Sb., o řízení ve věcech vynálezů a průmyslových vzorů 25. Výroční zprávy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe 26. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád 27. Zákon č. 106/1999 Sb., o poskytování informací 28. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon 29. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe 30. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích 31. Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe 32. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 33. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákon 34. Zákon č. 529/1991 Sb. o ochraně topografií polovodičových výrobků 35. Zákon č. 478/1992 Sb o uţitných vzorech 49

36. Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník 37. Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

3. Časopisy 38. CHARLES ANTHON, A Classical Dictionary: Containing An Account of the Principal Proper Names Mentioned in Ancient Authors, And Intended To Elucidate All The Important Points Connected With The Geography, History, Biography, Mythology, And Fine Arts Of The Greeks And Romans Together With An Account Of Coins, Weights, And Measures, With Tabular Values Of The Same, Harper & Bros, 1841. 39. LERNER, Joshua: The Importance of Patent Scope: An Empirical Analysis. RAND Journal of Economics, Summer 1994, v. 25, iss. 2, pp. 319-33. I

4. Internetové odkazy 40. Úřad průmyslového vlastnictví [online]. Czech Republic. Dostupné z: http://www.upv.cz 41. Internetová knihovna[online]. Free library. Dostupné z: http://flibusta.net 42. Nápověda pro vyplnění formuláře č. P01 (PŘIHLÁŠKA VYNÁLEZU se ţádostí o udělení patentu) Dostupné z: webové stránky Úřadu průmyslového vlastnictví 43. University of California Television (UCTV). Dostupné z Youtube: the video server. Dostupné z: http://www.youtube.com/user/UCtelevision 44. WIPO. World Intellectual Property Organization [online]. Dostupné z: http://www.wipo.int 45. Český tatistický úřad Dostupné z: http://www.czso.cz 46. OSN. Dostupné z: http://www.osn.cz 47. Ţivotopisy významných osob. Dostupné z: http://www.biografguru.ru

50

48. Nový Občanský Zákoník Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/

5. Televizní pořady 49. University of California Television (UCTV). Intellectual Property: How to Review a Patent Application.

51

PŘÍLOHY Obrázek 1. Benátský patent. Vydán Senátem Benátek (1474) jeden z nejstarších patentů na světě. ......................................................................................................................................... 53 Obrázek 2. Mary Anderson. Stěrače na skla. 1903. ................................................................. 53 Obrázek 3. Margaret Knight. Stroj na výrobu papírové tašky. 1870........................................ 53 Obrázek 4. Josephine Cochran. Myčka na nádobí. 1886.......................................................... 53 Obrázek 5. Tomas Edison. Telegraf. 1884. .............................................................................. 53 Obrázek 6. Nikola Tesla. Motor střídavého proudu. 1890. ..................................................... 53

52

Obrázek 1

Obrázek 2

Obrázek 3

53

Obrázek 4

54

Obrázek 5

55

Obrázek 6

56