Hydrobiologie pro terrestrické biology
• Téma 14:
Život ve stojatých vodách : řasy, rostliny, zastoupení typů
Primární producenti ve vodách • Organickou hmotu ve vodách vytvářejí především fototrofní organismy a dále něco chemotrofních bakterií • Vodní fototrofové jsou široká škála typů zelených organismů : • sinice (cyanobakterie) • řasy různých skupin • mechorosty • kapraďorosty • cévnaté kvetoucí rostliny různých čeledí
jednobuněčné řasy - kryptomonády
vláknitá řasa Spirogyra
mech Fontinalis
plavuňovitý kapraďorost šídlatka Isoëtes
kapraďorost šídlatka Isoëtes
ponořená kvetoucí rostlina - Elodea
stolístek Myriophyllum
rdest Potamogeton crispus
rdest Potamogeton lucens
lakušník Ranunculus (Batrachium) aquatilis
emergentní (tvrdá) vegetace - tráva zblochan
rákos Phragmites australis
orobinec Typha latifolia
ostřice Carex
Primární producenti stojatých vod: • Různá doba potřebná k vyprodukování rostlinné hmoty: - u jednobuněčných řas malý počet dní, proto i malá jejich biomasa vytvoří za rok produkci v několika desítkách cyklů – a tedy většinu vyprodukované biomasy - cévnaté rostliny většinou jedenkrát za celou sezónu
Primární producenti stojatých vod: • Ve volné vodě (limnetická zóna jezer) jsou to převážně jednobuněčné řasy (málo s několikabuněčnými cenobii) nebo sinice (Cyanobacterie) s koloniemi tvaru vláken z desítek až stovek buněk - fytoplankton • celkem desítky až stovky druhů současně • mají výrazný sezónní cyklus výskytu a střídání druhů a skupin druhů
Primární producenti stojatých vod: • Na jaře obvykle rychlý rozvoj několika málo druhů – zelené řasy, rozsivky nebo často kryptomonády - pastva pro rozvoj herbivorů • Pak obvykle výrazné vymizení autotrofů = „období čiré vody“ – sežráním nebo oddělením od živin v hlubinách stratifikací • V létě sinice nebo jiné druhy řas
Nádrž Římov : objem buněk fytoplanktonu černá plocha : buňky nebo kolonie větší než 40 µm
sinice
sinice Anabaena
sinice Aphanizomenon
sinice Aphanizomenon
sinice Microcystis
rozsivky
rozsivka Asterionella
rozsivky
rozsivka Aulacoseira (dříve Melosira)
rozsivka Aulacoseira
Kryptomonády
Cryptomonas
chrysomonády
Dinobryon
zelení bičíkovci
Pandorina morum
různé typy zelených chlorokokkálních řas
Pediastrum
zelené řasy r. Scenedesmus
Scenedesmus opoliensis
krásnoočka
krásnoočko Euglena
krásnoočko Colacium přisedlé na buchance
obrněnky
obrněnka Ceratium hirundinella
dvojčatkovitá řasa (desmidie) Staurastrum
Staurastrum planctonicum
dvojčatkovitá řasa Micrasterias (obv. kyselé vody)
velká diverzita fytoplanktonu : • planktonní společenstva vynikají velkým počtem druhů autotrofů • jde přitom převážně o jednobuněčné řasy s velmi podobnými nároky na prostředí a zdroje • např. v nádrži Slapy najednou i 200 druhů teoretických kompetitorů • v čistých průtočných rybnících běžný jev, i více druhů
• proč se vzájemnou kompeticí nevytlačí ? • proč nezbude jen několik málo druhů ?
velká diverzita fytoplanktonu : • proč se vzájemnou kompeticí nevytlačí ? • proč nezbude jen několik málo druhů ? • vysvětlení je v nepatrných rozdílech v požadavcích na jednotlivé zdroje a ve způsobu, jak se tyto rozdíly promítnou do růstových rychlostí : - podal TILMAN (1982)
Téma 14 - pokračování:
• Život ve stojatých vodách: rostliny a kompetice ve volné vodě
Tilman (1982) : o přežití a dalším osudu populace rozhodují vzájemný poměr (= rozdíl) 1) rychlosti množení závislé na limitujících zdrojích a 2) rychlosti úmrtnosti závislé (také a především) na jiných faktorech.
Tilmanův (1982) výklad, tedy princip závislosti rozmnožování a nezávislosti úmrtnosti na zdrojích lze považovat za centrální princip ekologie.
Výsledek kompetice dvou druhů limitovaných společnými zdroji je dán souhrou rychlostí natality obou druhů závislých na koncentraci zdrojů a rychlostí mortality převážně nezávislých na koncentraci limitujících zdrojů
Obr. 14.20. Kompetice rozsivek o křemík v Tilmanových pokusech.
TILMANův model: TILMAN, D., 1980: Resources: A graphical-mechanistic approach to competition and predation. – Amer. Naturalist 116:362-93
Rychlost množení b je funkcí koncentrace limitujících zdrojů, a to funkcí rostoucí a shora limitovanou, zatímco rychlost úmrtnosti d je na koncentraci těchto zdrojů nezávislá (kromě oblasti velmi nízké koncentrace zdroje) (následující obr.).
Při zkoumání vztahu rychlosti rozmnožování populace ke koncentraci zdroje se setkáváme s pravidly platnými pro vztah rychlosti děje x koncentrace zdroje i v jiných přírodních jevech: vztah Michaelise + Mentenové = vztah enzymu x substrát, růst kontinuální kultury organismů (Monod).
Kinetiku enzymatické reakce i růst kontinuální kultury mikroorganismů lze popsat na stejném principu jako vztah růstových rychlostí populací k množství zdrojů (obr.)
Obr. 14.24. Jednotlivé zdroje ovlivňují různým způsobem rychlost natality a mají tedy různou kritickou hodnotu koncentrace, která je zapotřebí k přežití druhu (od které výše je růstová rychlost populace kladná).
V grafu (obr. 14.25.) udávajícím koncentrace dvou zdrojů (každý bod odpovídá jisté kombinaci koncentrací každého ze dvou zdrojů) je oblast přežití druhu dána nadlimitními koncentracemi obou zdrojů (svisle nebo vodorovně šrafovaná část horního grafu). Čarkovaná linie vyznačuje hodnoty odpovídající kombinacím kocentrací o optimálním poměru obou zdrojů. Hodnoty vlevo a dole jsou nedostatečné pro přežití populace.
Dolní graf naznačuje důsledky různé úrovně mortality pro hraniční hodnoty koncentrací zdrojů.
Obr. 14.26: Kompetice dvou druhů A, B o dva zdroje 1 a 2, z nichž jeden druh je náročnější na koncentraci jednoho i druhého zdroje. (tento druh B v kompetici podlehne).
Obr. 14.27: Kompetice dvou druhů A, B o dva zdroje 1 a 2, z nichž druh A je náročnější na koncentraci zdroje 2 a druhý druh B je náročnější na koncentraci zdroje 1.
Obr. 14.28.: Situace při kompetici čtyř druhů o pouhé dva limitující zdroje může vyústit v řadu různých výsledků (písmena uvnitř šrafovaných ploch označují kombinace koexistujících druhů).
Tilman své první pokusy prováděl s planktonními druhy řas námitky o obecné platnosti jeho závěrů pro vícebuněčné organismy. Tilman sám později prokázal platnost svých závěrů pro cévnaté rostliny.
Další autoři potom experimentovali se systémy, v nichž zdroji byly jednotlivé druhy rostlinné potravy a kompetitory herbivorní živočichové.
Rothaupt (1988) : vířníci druhů Brachionus rubens a B. calyciflorus živící se rozsivkou Monoraphidium a zelenou řasou Chlamydomonas ukazují platnost stejných principů i pro živočichy.
Obr. 14.29. Růst dvou druhů vířníků, Brachionus rubens a B. calyciflorus, při kompetici o potravu složenou ze dvou druhů řas, Monoraphidium a Chlamydomonas.
Vířník Brachionus rubens představuje druh schopný rychleji využít i menších koncentrací zdrojů. Při bohatších zdrojích už nedokáže zvýšit svůj populační růst. B. calyciflorus je oportunista - s rostoucími zdroji zvyšuje svoji růstovou rychlost (obr. 14.30.).
Téma 14:
• Život ve stojatých vodách : řasy, rostliny, primární produkce.
Rostliny a produkce vodního společenstva •
• •
Koloběh látek a tok energie (energetická bilance ekosystému) jsou hlavním předmětem studia vodního ekosystému Fototrofové jsou základem produkčního řetězce ekosystému Informace o společenstvu má několik úrovní: 1) 2) 3) 4)
•
druhové složení počty jedinců okamžitá biomasa jednotlivých druhů produkce = vyprodukovaná hmota za určité období
Metodický přístup pro jednotlivé úrovně : ...
Druhové složení a počet jedinců : • Druhové složení : determinace druhů • Počet jedinců : • Fytoplankton : dostatečně reprezentativní vzorek, spočtení všech buněk v definovaném podílu vzorku (po fixaci Lugolovým roztokem). Potíže u koloniálních sinic a vláknitých rozsivek. • Cévnaté rostliny : vodní jsou často modulární – počet ramet, prýtů, atd. Zvláště náročné u některých sumbersních rostlin. Často místo počtu jedinců údaj o jejich biomase.
Biomasa : • = údaj o hmotnosti přítomných jedinců • Několik možností zjištění a vyjádření : 1) hmotnost živé hmoty organismů (včetně vody obsažené v jejich tělech – „mokrá váha“) 2) hmotnost sušiny (vysušení při 65 nebo 110 °C) 3) hmotnost sušiny bez popelovin (ash-free dry weight, AFDW) – po vysušení vyžíhat a odečíst hmotnost popela 4) hmotnost některé chemicky stanovitelné složky živé hmoty : uhlík C, bílkoviny, cukry, tuky, bílkovinný N, celkový N dle Kjeldahla 5) energetický ekvivalent některé z předchozích hodnot 6) energetický obsah spálením v kalorimetru, J (dříve cal)
Některé konstanty a převodní vztahy: • • • • • •
sušina bez popelovin ... 47 (45 až 50) % C 1 mg sušiny (AFDW) ~ 17 J ~ 4 cal (1 cal = 4,1868 J) 1 mg C ~ 2 mg sušiny (AFDW) ~ 3 mg O2 1 mg uvolněného O2 ~ 0,7 mg sušiny (AFDW) 1 mg uvolněného O2 ~ 0,33 mg C
Biomasa : • Biomasa je vždy vztažena k určitému časovému okamžiku (okamžitá biomasa, standing stock, někdy nesprávně standing crop) • Biomasu je třeba vyjádřit na jednotku rozměru prostředí : u vodních biotopů buď jednotka plochy nebo objemu • Jednotka plochy hladiny má smysl (přísun sluneční energie na plochu hladiny, u mělkých částí stojatých vod s kořenující vegetací je život rostlin vázán na plochu dna) • Jednotka objemu se používá pro fytoplankton volné vody – pak ale obvykle jen pro eufotickou vrstvu a konkrétní hloubky (v afotické vrstvě „tma“ a neprodukující rostliny)
Biomasa : • Biomasa fytoplanktonu : často se využívá zjištění objemu buněk (měřením rozměrů a výpočtem objemu jako jednoduchých těles) a pak toho, že hustota fytoplanktonu ≈ 1,0 a tedy hmotnost = objemu buněk. • Jinak sušina po odfiltrování známého množství vody přes filtry ze skleněných vláken • Často se místo hmotnosti odfiltrovaných buněk stanoví obsah chlorofylu a v extraktu (aceton nebo lépe metanol) z filtru s odfiltrovanými buňkami
Biomasa cévnatých rostlin • Vzorek všech rostlin z vhodně velké jednotky plochy (obvykle 1 m2) se získá vytrháním – pozor na kořenové systémy • Jednotlivé druhy se usuší – stanovení sušiny nebo AFDW • K biochemickým analysám lze pak použít rozemletou sušinu (kulové mlýny) • Biomasa emergentních rostlin „roste“ po celou vegetační sezónu – maximum před koncem • U mnoha ponořených rostlin to neplatí – velké ztráty během sezóny, náhrada novou hmotou
Biomasa vodních autotrofů
• fytoplankton (0-) 2-5 g.m-2 sušiny max. 15 g.m-2 (= 300 mg.m-2 chl. a) • submerzní makrofyta 400-700 g.m-2 sušiny • emergentní (tvrdá) makrofyta 3.000-10.000 g.m-2 sušiny • mořské makrofytické řasy 3.000-6.000 g.m-2 sušiny • (les ~ 50.000 g.m-2)
Produkce • Produkce je dána množstvím vyprodukované organické hmoty daného organismu za určité časové období (buď za krátkou jednotku času, např. den, nebo za celou vegetační sezónu) • Množství organické hmoty lze změřit některou z výše uvedených cest stanovení biomasy – nebo:
• U fototrofů lze využít skutečnosti, že produkce cukrů se v nich děje příjmem uhlíku z okolního prostředí a to za současného uvolňování kyslíku do vody • Lze tedy měřit buď 1) (citlivěji a složitěji) inkorporaci označeného 14C nebo 2) (jednodušeji) uvolňování O2 fotosynthesou do vody
Produkce • Fytoplankton : • k měření produkce se vzorek fytoplanktonu uzavře do dvou láhví – jedné z bílého skla (fotosynthesa probíhá) a druhé zcela zatemněné (jen respirace) – a exponuje in situ (v příslušné hloubce – světlo a teplota) na dobu několika hodin (až 24, obvykle jen světelná část dne) • u „kyslíkové“ metody se stanoví rozdíl v obsahu O2 po exposici mezi světlou a černou láhví • u metody 14C se ke vzorku předem přidá známé množství Na214CO3 , po exposici se fytoplankton odfiltruje a stanoví aktivita inkorporovaného 14C – obvykle nelze v přírodě in situ (práce s radioisotopy jen v laboratorní lázni – teplota jako v přírodě, světlo ?)
Souprava láhví na stojanu pro měření primární produkce fytoplanktonu v mělké vodě rybníků a mezi vegetací
Produkce • Hrubá a čistá produkce : • rostliny spotřebují část cukrů vzniklých fotosynthesou pro svůj vlastní metabolismus (vlastní respiraci) – tato část je rozdíl mezi hrubou a čistou produkcí • hrubá primární produkce (brutto p.p., BPP, gross primary production) je celkové množství vyprodukované rostlinou (jako cukr, nebo v něm obsažený C, nebo jako ekvivalent uvolněného O2) • čistá primární produkce (netto p.p., NPP, net primary production) je čistý přírůstek primární produkce po odečtení vlastní spotřeby fototrofního producenta • „kyslíková“ metoda měří BPP (nebo hodnotu tomu blízkou), metoda 14C měří něco mezi NPP a BPP
Světlo, hloubka a produkce • V dostatečně transparentní vodě je množství světla u hladiny příliš vysoké a světlo je pro fotosynthesu inhibující - oblast světelné inhibice • Maximum primární produkce nemusí proto být u hladiny, ale často v nějaké hloubce pod hladinou – oblast světelné saturace • Ve větší hloubce světla ubývá a primární produkce se zmenšuje – oblast světelné limitace • v hloubce kompenzačního bodu postačuje světelná intenzita právě k takové hodnotě BPP, jejíž celý produkt rostliny spotřebují pro vlastní respiraci, tedy respirace = BPP, takže NPP = 0 • pod kompenzačním bodem BPP nestačí na respiraci
rybník Velký Pálenec, BPP a světlo (Secchi – úsečka, optická polotloušťka – černé sloupce, Fott et al., 1980)
rybník Velký Pálenec, vertikální profily BPP (Fott + Pechar)
Vertikální rozvrstvení
• Světelným poměrům a jimi určené stratifikaci produkce pak zpětně odpovídá i stratifikace počtu buněk a jejich biomasy (váhové nebo zjištěné jako množství chlorofylu) • Nádrž Slapy za silného vegetačního zbarvení velkou dvojčatkovitou řasou Staurastrum planctonicum : (následující graf)
dvojčatkovitá řasa (desmidie) Staurastrum
Staurastrum v nádrži Slapy : počet buněk a množství chlorofylu
Primární produkce a sezónní cyklus • Fototrofové jsou závislí na přísunu sluneční energie • Ten je prakticky všude na planetě Zemi sezónně proměnlivý • Tím je dán sezónní cyklus rozvoje fototrofů a často pozorované střídání jejich druhů na témže vodním stanovišti v průběhu sezóny • Pro tuto skutečnost se někdy mezi hydrobiology používá termín „sukcese druhů“ - ve skutečnosti nejde o sukcesi (ani primární, ani sekundární) druhů osídlujících nové stanoviště • Jde o cyklickou změnu přítomnosti vegetačních forem jednotlivých druhů – ty jinak stále zůstávají přítomny na stanovišti a ve společenstvu
Sezónní cyklus fytoplanktonu stojatých vod:
• Výrazný sezónní cyklus výskytu a střídání druhů a skupin druhů • Na jaře obvykle rychlý rozvoj několika málo druhů – zelené řasy, rozsivky nebo často kryptomonády - pastva pro rozvoj herbivorů • Pak obvykle výrazné vymizení autotrofů = „období čiré vody (clear water)“ – sežráním nebo oddělením od živin v hlubinách stratifikací • V létě sinice nebo jiné druhy řas
nádrž Římov, biomasa fytoplanktonu černě: buňky > 40 µm (nepoživatelné pro zooplankton)
nádrž Římov, biomasa fytoplanktonu jako množství chlorofylu, mg.m-3
nádrž Římov , biomasa fytoplanktonu jako množství chlorofylu, mg.m-3
nádrž Římov , biomasa fytoplanktonu jako množství chlorofylu, mg.m-3
nádrž Slapy , biomasa fytoplanktonu (chlorofyl)
rybník Smyslov, BPP (1968: clear water period)
Primární producenti stojatých vod: • Ve volné vodě (limnetická zóna jezer) jsou to převážně jednobuněčné řasy (málo s několikabuněčnými cenobii) nebo sinice (Cyanobacterie) s koloniemi tvaru vláken z desítek až stovek buněk - fytoplankton • celkem desítky až stovky druhů současně • mají výrazný sezónní cyklus výskytu a střídání druhů a skupin druhů
Primární producenti stojatých vod: • V mělčích vodách kořenující ponořené cévnaté rostliny – zcela ponořené nebo vzplývavé – submersní vegetace • Poblíž břehu kořenující emergentní (z vody vynořené) rostliny – „tvrdá“ vegetace až mokřadní plochy zarostlé bažinnými druhy – emergentní vegetace • Konsumovatelnost pro herbivory omezená
submersní rostliny : • vázány na vodní sloupec mělkých částí stojatých vod • (některé druhy ve vodách tekoucích) • v mírném pásmu obvykle na počátku sezóny zcela začínají růst (ze semen, kořenů na dně) • po vegetační sezóně většinou mizí • jejich porosty často pokryty nárostem (řasy) a hustě osídleny živočichy – jak planktonními, tak přisedlými (larvy hmyzu)
submersní rostliny : • výskyt submersních rostlin v hloubce je limitován světlem : • ve vodách se silným rozvojem fytoplanktonu je submersní vegetace omezena na mělká stanoviště • v jezerech s velkou průhledností do značných hloubek : • L. Titicaca Potamogeton do 11 m, mech Hygrohypnum do 29 m • L. Tahoe (USA) Chara a mechy do 75 m
submersní rostliny a nárosty : • na povrchu submersních rostlin (i na povrchu podvodní části emergentní vegetace) rostou různé přichycené organismy : nárost – periphyton – Aufwuchs • část těchto organismů jsou fototrofové : řasy jednobuněčné i vláknité (často skupiny buněk t.zv. iniciálních stadií vláknitých řas), sinice • jsou potravní základnou pro mnoho živočichů, a to jak vázaných na nárostové společenstvo, tak volně se pohybujících v porostu
vzplývavá a ponořená (submersní) v. :
lakušník Ranunculus (Batrachium) aquatilis
ponořená - submersní v.: Elodea
rdest Potamogeton lucens
rdest Potamogeton crispus
submersní v.: rdest Potamogeton pectinatus
submersní v.: rdest Potamogeton pectinatus
submersní v.: Zanichellia palustris
alespoň jeden příklad odjinud: • Eichhornia crassipes je silně invazivní americký tropický a subtropický druh šířící se po více kontinentech • k uchycení na lokalitě stačí úlomky rostliny • vytváří souvislé porosty zcela zaplňující vodní prostor pod hladinou
submersní v.: Eichhornia crassipes
submersní v.: Eichhornia crassipes
emergentní („tvrdá“) vegetace : • porosty v mělkém příbřeží („litorál“) stojatých vod, často velmi rozsáhlé • při kolísání hladiny zasahují až mimo vodu • některé druhy (rákos, orobinec) tvoří uniformní husté jednodruhové porosty se silnou kompeticí o světlo – pak v porostu málo světla, málo řas či sinic, společenstvo ve vodě závislé na odumřelé hmotě rákosu rozložené bakteriemi • rákos a podobné druhy sice vytvářejí velkou biomasu (ale jen 1x za sezónu) a ta je přístupná herbivorům až po rozkladu = velmi ztrátové
emergentní v.: rákos Phragmites australis
emergentní v.: orobinec Typha latifolia
emergentní v.: porost zblochanu Glyceria maxima
emergentní v.: skřípinec jezerní Schoenoplectus lacustris
emergentní v.: zevar Sparganium erectum
emergentní v.: puškvorec Acorus calamus
emergentní v.: ostřice Carex nigra
vegetace rašelinišť : mech Sphagnum
Primární producenti stojatých vod: • Různá doba potřebná k vyprodukování rostlinné hmoty: - u jednobuněčných řas malý počet dní, proto i malá jejich biomasa vytvoří za rok produkci v několika desítkách cyklů – a tedy většinu vyprodukované biomasy - cévnaté rostliny většinou jedenkrát za celou sezónu
Primární produkce vodních autotrofů ( g sušiny.m-2.sezóna-1 ) • rybníky: až 1.700 g.m-2.sezóna-1 • ponořené rostliny (= submersní makrofyta): 1.000-1.500 g.m-2.sezóna-1 • pobřežní rostliny (= emergentní makrofyta): 4.000-11.000 g.m-2.sezóna-1
Primární produkce vodních autotrofů • • • • •
( g sušiny.m-2.sezóna-1 ) Fytoplankton - přehrady: Lipno 275 g.m-2.sezóna-1 Slapy 220 g.m-2.sezóna-1 Vrané n/Vlt. 1.520 g.m-2.sezóna-1 Kníničky 500 g.m-2.sezóna-1
Primární produkce v mořích (vyšší: mělká šelfová moře, vysoké zeměpis. šířky)
Rostliny a produkce vodního společenstva • fototrofové jsou základem a východiskem produkce • odtud snaha hledat vztah mezi velikostí primární produkce a dalšími produkčními články (úrovněmi) ekosystému • zejména vztah k produkci ryb v produkčních (chovných) nádržích = rybnících • pro kaprové rybníky – viz dále
Kaprové rybníky: produkce ryb a primární produkce
Řasy a ostatní organismy společenstva
• toxické řasy a sinice: • množství druhů vodních rostlin vylučuje do svého okolí alelopatické až toxické látky • ty mohou být silně toxické pro živočichy včetně teplokrevných obratlovců a člověka, jindy vyvolávají alergické reakce • ve vnitrtozemských vodách jsou to především
sinice (Cyanobakteria): • v (mělkém, příbřežním) moři to jsou zejména mořské obrněnky (Dinoflagellata) :
toxické sinice • Některé druhy (a někdy jen jejich některé kmeny) sinic produkují různé toxiny několika kategorií – peptidy o několika málo aminokyselinách nebo alkaloidy • neurotoxiny (alkaloidy) znemožňují normální funkci nervových vláken : • anatoxin-a se váže na receptory acetylcholinu → svalová kontrakce, ale není degradován acetylcholinesterázou - nevratná křeč • anatoxin-a(s) blokuje degradační funkci acetylcholinestarázy •
./…
toxické sinice • saxitoxin a neosaxitoxin blokují sodíkové kanály na nervovém vlákně - Anabaena, Aphanizomenon
• hepatotoxiny (peptidy, které jsou daleko častější) jako microcystin a nodularin poškozují stěny jaterních buněk a tím působí rozlévání krve v jaterní tkáni - Microcystis
• některé sinice produkují lipopolysacharidy vyvolávající kožní alergie a gastroenteritidy lidí - Gleotrichia
sinice Aphanizomenon
sinice Anabaena
sinice Anabaena
sinice Microcystis
sinice Microcystis
sinice Gloeotrichia
sinice Gloeotrichia
toxické řasy • Nejzávažnějším toxickým jevem vyvolaným řasami jsou některá vegetační zbarvení v moři způsobená obrněnkami (Dinoflagellata) • obvykle se používá označení „red tide“, ale jev nemá nic společného s přílivem, toxické obrněnky nejsou vždy červené a naopak ne každé červené vegetační zbarvení je toxické a ne vždy je vyvoláno obrněnkami • proto je přesnější termín „harmful algal bloom“, krátce „HAB“ • běžně se ale jev označuje jako red tide, protože červená pobřežní voda je velmi nápadná
pobřežní voda za „rudého přílivu“
toxické řasy • Toxické obrněnky produkují neurotoxiny (jako saxitoxin, brevetoxin) a další toxické produkty • v Pacifiku např. druhy r. Alexandrium (dříve r. Gonyaulax), jako A. catenella s řetízkovitými koloniemi (též jih Afriky, Australie), nebo A. tamarense • v Mexickém zálivu (Florida) Karenia brevis • při pobřeží severní Ameriky (stát Maine) A. fundyense • u evropských břehů Atlantiku některé druhy r. Gymnodinium . /…
toxické řasy „red tide“ • vegetační zbarvení se rozvíjí po přísunu živin, např. splachem z pevniny po silných deštích • celý jev je (ne vždy) velmi nápadný barvou vody a nočním světélkování obvykle současně se množících bičíkovců Noctiluca • toxické obrněnky usmrcují ryby (ty se pak přílivem dostanou na pláže a rozkládají se) i další mořské živočichy → značné škody • toxiny se hromadí v tkáních mořských mlžů, jako slávek jedlých, které pak mohou po požití otrávit a usmrtit lidi → ztráty lovu a chovu mlžů
obrněnka Alexandrium (dříve Gonyaulax) catenella
obrněnka Alexandrium (dříve Gonyaulax) catenella
obrněnka Karenia brevis
obrněnka Karenia brevis
