Rostliny. ve svitu evropských hvìzd. Rostliny soustavy NATURA 2000 v Èeské republice

Rostliny

ve svitu evropských hvìzd

Rostliny soustavy NATURA 2000 v Èeské republice

Autoøi dìkují všem, kteøí jim byli nápomocni pøi pøípravì publikace radou èi terénním doprovodem. Publikaci vìnujeme všem ohroženým rostlinám, které v Èeské republice dosud vydržely.

Rostliny

ve svitu evropských hvìzd Autoøi textu:

Vlastik Rybka, Romana Rybková, Renata Pohlová

Autoøi fotografií:

Rostliny ve svitu evropských hvìzd

Romana Rybková, Vlastik Rybka, Zbynìk Hradílek

Autoøi textu: Vlastik Rybka, Romana Rybková, Renata Pohlová Autoøi fotografií: Romana Rybková, Vlastik Rybka, Zbynìk Hradílek Sazba a grafická úprava: Jiøí K. Jureèka Vydala Sagittaria - Sdružení pro ochranu pøírody støední Moravy s finanèní podporou Ministerstva životního prostøedí, kraje Vysoèina, Olomouckého kraje a NadaceVeronica Náklad: 5000 výtiskù Vydání první Olomouc, Praha 2004

ISBN 80-239-4177-1

Rostliny soustavy NATURA 2000 v Èeské republice

Obsah

Popelivka sibiøská (Ligularia sibirica)

Rostliny soustavy NATURA 2000 v Èeské republice Šikoušek zelený Dvouhrotec zelený Srpnatka fermežová Mozolka skalní Sleziník nepravý Vláskatec tajemný Omìj tuhý moravský Zvonovec vonný (liliolistý) Matizna bahenní Pelynìk Panèièùv Zvonek èeský Zvonek jesenický Rožec kuøièkolistý Pcháè žlutoostenný Puchýøka útlá Katrán tatarský Støevíèník pantoflíèek Hvozdík píseèný èeský Hvozdík Lumnitzerùv Hvozdík moravský Vèelník rakouský Hadinec èervený Svízel sudetský Hoøeèek mnohotvarý èeský Meèík bahenní Jazýèek jaderský Kosatec píseèný skalní Sinokvìt chrpovitý Popelivka sibiøská Hlízovec Loeselùv Žabníèek vzplývavý Kuøièka hadcová Všivec krkonošský Lipnice jesenická Koniklec velkokvìtý Koniklec otevøený Srpice karbincolistá Kavyl olysalý Starèek dlouholistý moravský Lnìnka bezlistenná

str. 4 - 7 str. 8 - 9 str. 10 - 11 str. 12 - 13 str. 14 - 15 str. 16 - 17 str. 18 - 19 str. 20 - 21 str. 22 - 23 str. 24 - 25 str. 26 - 27 str. 28 - 29 str. 30 - 31 str. 32 - 33 str. 34 - 35 str. 36 - 37 str. 38 - 39 str. 40 - 41 str. 42 - 43 str. 44 - 45 str. 46 - 47 str. 48 - 49 str. 50 - 51 str. 52 - 53 str. 54 - 55 str. 56 - 57 str. 58 - 59 str. 60 - 61 str. 62 - 63 str. 64 - 65 str. 66 - 67 str. 68 - 69 str. 70 - 71 str. 72 - 73 str. 74 - 75 str. 76 - 77 str. 78 - 79 str. 80 - 81 str. 82 - 83 str. 84 - 85 str. 86 - 87

Rostliny soustavy NATURA 2000 v Èeské republice Se vstupem do Evropské unie (EU) se urèitým zpùsobem nemìní život jenom nám lidem, ale také rostlinám, živoèichùm a vlastnì celé krajinì. Dostává se do celoevropského systému ochrany pøírody, který je zkrácenì nazýván NATURA 2000. Je to soustava chránìných území evropského významu, která chrání nejvzácnìjší a nejohroženìjší pøírodní stanovištì, rostlinné a živoèišné druhy, které se na území státù EU dochovaly. Vytváøení soustavy Natura je nejdùležitìjší povinností vyplývající ze smìrnic EU na ochranu pøírody (smìrnice è. 79/409/EHS o ochranì volnì žijících ptákù a smìrnice è. 92/43/EHS o ochranì pøírodních stanoviš, volnì žijících živoèichù a planì rostoucích rostlin. Bìžnì se používají zkrácené názvy „smìrnice o ptácích“ a „smìrnice o stanovištích“). Povinnosti vyplývající ze smìrnic jsou u nás zakotveny v novele zákona na ochranu pøírody a krajiny 218/2004 Sb. Touto brožurou vás chceme seznámit s druhy rostlin, které se vyskytují v Èeské republice a budou chránìné soustavou NATURA 2000. Pøiblížíme vám, proè jsou tak vzácné a co je ohrožuje, èím jsou zajímavé, kde se vyskytují ve svìtì i u nás, ale také co se dìlá pro jejich ochranu. Existuje sice Èervená kniha ohrožených a vzácných druhù rostlin a živoèichù ÈR a SR, díl 5 Vyšší rostliny (Èeøovský a kol. 1999), kde je mnoho dostupných informací o daleko vyšším poètu rostlinných druhù, ale my jsme se snažili pøiblížit 40 vybraných evropsky významných druhù ménì vìdeckým jazykem širšímu okruhu ètenáøù. Zùstaneme tedy jenom u rostlin. Jako v každém moderním ochranáøském 4

systému spoèívá ochrana na dvou hlavních bodech - územní ochranì a druhové ochranì. Územní ochrana je vždy nejlepší formou a spoèívá v kvalitní odborné péèi o území s výskytem pøedmìtù ochrany (tj. vzácných spoleèenstev a druhù, obvykle nejen rostlinných, ale i živoèišných) a jeho komplexní ochranì pøed nevhodnými zásahy. V rámci soustavy NATURA 2000 je v Èeské republice pøipraven návrh evropsky významných lokalit. Bude do znaèné míry navazovat na již chránìná území pøírodních rezervací, prvních zón chránìných krajinných oblastí a národních parkù. Lokality soustavy Natura 2000 v ÈR byly navrhovány pro 40 druhù evropsky významných rostlin (36 cévnatých a 4 mechorosty), které jsou uvedeny v pøíloze smìrnice o stanovištích. Z toho 24 druhù rostlin bylo do pøíloh smìrnice dodáno bìhem rozšíøení EU o státy støední a východní Evropy. Èlenské státy jsou povinny o tyto lokality peèovat se zvýšenou pozorností. Definitivní seznam evropsky významných lokalit v ÈR bude schválen naøízením vlády. Nesprávné èi nedostateèné naplòování smìrnic není již jen morální a etickou záležitostí, ale mùže znamenat i citelné sankce z Evropské komise. Pro všechny druhy se pøipravuje systém pravidelného monitoringu - tedy dlouhodobé sledování vývoje poèetních stavù jejich populací a pøípadné další navazující výzkumy. .

Struktura textu publikace je u všech druhù shodná. V prvním odstavci s nadpisem „Jak se pozná?“ si všímáme dùležitých rozlišovacích znakù. Brožura není zamýšlena jako urèovací pøíruèka, takže zmiòujeme pouze vybrané dùležité znaky. Pro zájemce o podrobnìjší infor-

mace odkazujeme pøedevším na Klíè ke kvìtenì Èeské republiky (Kubát [red.] 2002). Mnoho druhù je snadno poznatelných, takže doprovodné fotografie poskytují dostateènou informaci pro spolehlivé urèení vìtšiny popisovaných druhù. Menší je skupina druhù, které se podobají nìkterému z hojnìjších, blízce pøíbuzných taxonù. Jejichž rozlišování je úkolem spíše pro specialisty. Do této kategorie patøí pøedevším kavyl olysalý, rožec kuøièkolistý, svízel sudetský a kuøièka hadcová, ale také hvozdíky a zvonky.

Meèík bahenní (Gladiolus palustris)

Ve druhém odstavci „Nìco ze života“ uvádíme informace o tom, jak se pøedstavovaný druh chová, tedy je-li jednoletý èi vytrvalý, zda jeho množení probíhá spíše rozrùstáním (vegetativnì) nebo semeny (generativnì), doplòujeme bližší informace o kvetení, šíøení semen, klíèení a jiné zajímavosti. Celkovì je pøedstavovaná skupina velmi pestrá, zahrnuje mechy (4 druhy), kapradiny (sleziník

nepravý, vláskatec tajemný), jednoleté druhy (puchýøka útlá), víceleté, plodící jedenkrát za život (matizna bahenní, hoøeèek mnohotvarý èeský) i vytrvalé (mnoho dalších druhù). K informaci o rozšíøení druhu v bodu „Kde roste ve svìtì a u nás?“ je kromì slovního popisu pøipojena ještì mapka rozšíøení v Èeské republice. Mapky jsou zpracovány pouze pro lokality ovìøené v roce 2000 a pozdìji, nepostihují tedy historické rozšíøení druhu, které bylo v nìkterých pøípadech rozsáhlejší. Bod „V jakém prostøedí roste“ pøibližuje velmi èastý základní problém mnoha ohrožených druhù rostlin - potøeba nezapojených rozvolnìných porostù. Popisované druhy mají v tomto ohledu hodnì spoleèného. Chybí jim døívìjší pestrý zpùsob využití krajiny s rozptýlenými stádeèky koz, ovcí, tu a tam kravkou i drùbeží potulující se po okrajích vesnic. Nejsou již sedláci hospodaøící na malých polích s mezemi a do lesa jezdící koòským povozem pro nìkolik kmenù podle potøeby. Dnešní krajina rozmanitost ztratila. Zná jen velkoplošnou orbu, poseèení mnoha hektarù luk v pár hodinách, tìžbu døeva se vznikem rozlehlých pasek, všudypøítomnou dopravu pøivážející k nám nové a nové druhy zavleèených rostlin. Ustupující druhy s jejich pøizpùsobením mùžeme pøirovnat k zápasníkùm, kteøí jsou sice schopni porazit kohokoliv na své osvìdèené žínìnce, ale již si neumìjí poradit ve svìtì palných zbraní. Ètyøicet vybraných druhù zastupuje svými nároky témìø všechny typy prostøedí, vèetnì našich nejohroženìjších stanoviš - tedy slanisek, slatiniš a písèin. Nechybìjí rostliny horské, skalní, stepní, luèní, druhy okrajù lesù a prameniš, v omezené míøe i druhy alespoò èásteènì lesní. Z významnìjších biotopù nejsou zastoupena pouze rašeliništì, která jsou velmi èastá v severní Evropì. Zajímavým biotopem jsou stanovištì na 5

hadcovém podkladu, na kterých u nás rostou ètyøi do seznamu øazené druhy (sleziník nepravý, rožec kuøièkolistý, svízel sudetský a kuøièka hadcová). Hadce mají vysoký obsah hoøèíku, nízký obsah vápníku a jsou svým chemickým složením jedineèné. Pro mnoho rostlin jsou hadce jedovaté. Setrvává na nich pouze vybraná spoleènost nejodolnìjších druhù rostlin. Avšak i v populaci každého rostlinného druhu probíhá výbìr tìch nejlépe pøizpùsobených jedincù extrémním hadcovým podmínkám a tak zde dochází k pomìrnì rychlému vzniku nových druhù. Celý proces je urychlen izolací, protože hadce jsou osamocenými ostrùvky v krajinì s jiným podkladem. V odstavci „Proè je tak vzácný/á“ si všímáme dùvodù ohrožení èi vzácnosti druhù. Nejprve musíme zdùraznit urèitý rozdíl mezi pojmy vzácnost a ohroženost. Vzácný druh má pouze nìkolik lokalit, ale na nich se jeho poèetnost

Hvozdík Lumnitzerùv (Dianthus lumnitzeri)

nemusí mìnit, takže jeho ohrožení mùže vyplývat pøedevším z jeho celkové vzácnosti. Ohrožený druh oproti tomu má zøetelný a výrazný trend ústupu a to v poètu lokalit a/nebo v poèetnosti jednotlivých populací. Je jasné, že vzácnost 6

a ohroženost od sebe nelze plnì oddìlit, ale v našem pøehledu najdeme více druhù, které aè vzácné, nejsou pøíliš ohrožené. Pøi pohledu na pøíèiny ohrožení mùžeme najít velkou souvislost s pøedchozím odstavcem, tedy jaké prostøedí druhùm vyhovuje. Problémem mnoha ohrožených druhù je skuteènost, že jsou konkurenènì málo zdatné a vyhovuje jim obèasné narušování jejich stanoviš, které oslabí jinak suverénní dominanty porostù. Nejzøetelnìjšími zástupci této kategorie jsou hoøeèky a orchideje. Nìkteré druhy patøí mezi endemity Èeské republiky, to znamená, že se nevyskytují nikde jinde mimo území našeho státu (rožec kuøièkolistý, zvonek jesenický, lipnice jesenická, hvozdík píseèný èeský, hvozdík moravský a kuøièka hadcová), pøípadnì jsou subendemity s malým pøesahem do sousedních státù (omìj tuhý moravský, hoøeèek mnohotvárný èeský, zvonek krkonošský, svízel sudetský, starèek dlouholistý moravský). Ve všech pøípadech jde o takzvané neoendemity, tedy druhy, které na našem území vznikly až po skonèení doby ledové. Proto jsou mezi nimi zástupci takových rodù, které mají vlastnosti umožòující rychlý vznik nových druhù. Ke zmínìným vlastnostem patøí pøedevším schopnost køížit se s jinými druhy svého rodu, pøípadnì vytváøet násobné chromosomové poèty, což se oznaèuje jako polyploidizace. Dùležitým faktorem pøi vzniku nových druhù je také možnost izolace od blízkých pøíbuzných, aby se od nich, zjednodušenì

øeèeno, druh mohl nerušenì vzdalovat ve svém vývoji. Jinak mu hrozí, že bude pohlcen. Ostatnì, na jeden úspìšnì vzniklý nový druh pøipadá vysoký poèet neúspìchù. Novì vznikající druhy zùstaly izolovány pøedevším ve vysokých horách, které se po oteplení staly ostrùvky chladnomilné vegetace a na hadcových podkladech, o kterých je zmínka výše. Mnoho v publikaci uvedených druhù je v Èeské republice vzácných èi ohrožených, protože zde rostou na samém

kterým vyhovuje vyrovnanìjší klima související s relativní blízkostí moøe tlumícího výkyvy poèasí, èímž zajišuje menší rozdíly teplot a pravidelnìjší srážky. Protože i ze západních Èech je to k moøi ještì dost daleko, je nutné zdùraznit, že nejzápadnìjší až severozápadní Èechy jsou pro vìtšinu druhù absolutním limitem a daleko více jich konèí ještì pøed našimi hranicemi v Nìmecku. Do skupiny subatlantù mùžeme zaøadit zejména žabníèek vzplývavý, puchýøku útlou a vláskatec tajemný. Další jasnou skupinou jsou druhy, které se k nám dostaly ze severovýchodu a oznaèujeme je jako sarmatské migranty. Jejich centrum rozšíøení je v Pobaltí, pøípadnì i dále v Rusku a pøes Polsko a severní Nìmecko zasahují na naše území, zejména do severozápadních a støedních Èech. Do této skupiny patøí koniklec otevøený, matizna bahenní, lnìnka bezlistenná a hvozdík píseèný. Pro všechny tyto druhy je bohužel typický také výrazný ústup bìhem posledního století.

Koniklec otevøený (Pulsatilla patens)

okraji svého areálu. Nejvìtší skupinu tvoøí druhy panonské (pcháè žlutoostenný, hvozdík Lumnitzerùv), zasahující na jižní Moravu z prostoru panonské nížiny a pontické až ponticko-panonské (katrán tatarský, kosatec skalní píseèný, hadinec èervený) s tìžištìm areálu v oblasti Èerného moøe a východní Evropy. Mùžeme sem pøiøadit i druhy oznaèované jako submediteránní, pocházející z území dotýkajícího se oblasti Støedomoøí (jazýèek jaderský). Jejich opakem jsou druhy oznaèované jako subatlantské,

V posledním odstavci „Co se dìlá pro další pøežití“ zmiòujeme rùzné aktivity pøispívající k ochranì druhu, napøíklad posilování populací, záchranná pìstování, podrobnìjší výzkumy, zvláštní úpravy biotopù a podobnì. Uvádíme také, zda se druh vyskytuje v chránìných územích. V souvislosti s vytváøením soustavy NATURA 2000 bude pro každý pøedstavovaný druh vytvoøená reprezentativní soustava chránìných území, která by mìla zajistit jeho pøežití. Stejnì tak by mìly být vybrané populace každého druhu dlouhodobì sledovány (monitorovány). Dále si všímáme, nakolik je poznaná životní historie každého druhu a které vlastnosti je dùležité blíže zkoumat.

7

Šikoušek zelený Buxbaumia viridis (Moug. ex Lam. et DC.) Brid. ex Moug. et Nestl.

èeleï šikouškovité - Buxbaumiaceae

Jen s tobolkou štìt vztyèený prozradí šikoušek zelený

1

2 3

1 šikoušek vyhledává velmi vlhká stanovištì, zde roste v sevøeném údolí se stabilním mikroklimatem, na padlém kmeni pøímo nad vodou

2 nìkolik nezralých tobolek na kùøe mrtvého kmene 3 pøítomnost tohoto druhu lze odhalit pouze pokud vytvoøí tobolky a stejnì je jeho nalezení obtížné tobolka svým tvarem pùsobí pøímo vyzývavì

Jak se pozná? U nás se mùžeme setkat se dvìma druhy šikouškù, které se odlišují bradaviènatostí štìtu, barvou tobolky a nìkolika dalšími charakteristikami. Jednotlivì rostoucí èervené jemnì bradaviènaté štìty šikoušku zeleného, které dorùstají výšky asi 1 cm, nesou v mládí zelenou pozdìji žlutohnìdou, oválnou, šikmo nachýlenou a mírnì zploštìlou, asi 1 cm dlouhou tobolku, jejíž povrchová matná vosková vrstvièka (kutikula) v dobì zralosti podélnì puká.

Nìco ze života Šikoušek patøí mezi krátkovìké, dvoudomé mechy. Tìžko bychom u nìho hledali „klasickou“ zelenou mechovou rostlinku, která by byla tvoøena lodyžkou s lístky a pøíchytnými vlákny. Tato èást životního cyklu je u šikouškù znaènì redukována. Nìkolikabunìèné samèí rostlinky jsou vèetnì pohlavního orgánu velké maximálnì 70 - 80 mm. U samièích rostlinek jsou 1 - 2 pohlavní orgány obaleny 3 - 4 jednoduchými lístky bez žebra. Štìty s tobolkami, v nichž se tvoøí kolem 5,5 milionù výtrusù, se vyvíjejí bìhem podzimu a dozrávají koncem jara èi poèátkem léta pøíštího roku. Tobolky se vìtšinou po vyprášení výtrusù rozpadají, ale staré štìty mùžeme na lokalitì nalézt i bìhem nìkolika následujících let.

Kde roste ve svìtì a u nás? Výskyt šikoušku zeleného je znám z jižní, støední a severní Evropy (z Francie, Belgie, Španìlska, Itálie, Nìmecka, Dánska, Finska, Švédska, Norska, Velké Británie, Rakouska, Estonska, z území bývalé Jugoslávie, Litvy, Polska, Švýcarska, Èeské republiky, Slovenské republiky, Maïarska, Turecka, Albánie, Bulharska, Rumunska, evropské èásti Ruska a Ukrajiny), z Asie (z Kavkazu) a ze Severní Ameriky (z USA a Kanady).

8

U nás byl šikoušek zelený v minulosti nalezen na více než 70 lokalitách, zejména v jižních Èechách, na severní Moravì a roztroušenì v podstatì na celém území Èeské republiky. V posledních 5 letech bylo navštíveno v mnoha pøípadech i opakovanì více než 50 z tìchto historických lokalit a výskyt druhu byl prokázán celkem na 37 lokalitách, které se nacházejí v Jeseníkách (napø. v NPR Pradìd, v údolí Malínského, Vrchovištního a Studeného potoka), v Beskydech (napø. v údolí øíèek Hluchová, Hrubá Brodská, Kobylská), v Javorníkách (na svahu Dolní Kobyláøky, v údolí Senice), v propasti Macocha, v PR Štíøí dùl, na Èeskomoravské vrchovinì (v Trenckovì rokli u Drahonína, v údolí pravostranného pøítoku øíèky Nedvìdièky u Vìžné), v okolí Starého Hobzí, v PR Peklo u Nového Mìsta nad Metují, v Mìstském lese u Varnsdorfu, u Mnichovic (okres Praha-východ) a na Šumavì v NPR Èerné a Èertovo jezero), pøièemž ve 20 pøípadech se jedná o novì objevené lokality. Zjištìné populace jsou vìtšinou málo poèetné, èítající nìkolik jedincù, s výjimkou lokality na svahu Dolní Kobyláøky, kde bylo v roce 2002 zaznamenáno více než 160 tobolek a témìø 550 štìtù šikoušku zeleného na 38 sledovaných paøezech.

V jakém prostøedí roste? Šikoušek zelený na našich v souèasnosti známých lokalitách roste na padlých tlejících kmenech a paøezech jehliènatých (pøedevším smrku a jedle) ménì èasto listnatých døevin a výjimeènì na lesním humusu, v nadmoøské výšce 330 - 1220 m, pøièemž podstatná èást lokalit leží ve 400 - 800 m n.m, ve vlhèích zèásti zastínìných až stinných porostech pøirozených horských smíšených lesù èi klimaxových smrèin. V pøípadì pøítomnosti vhodného substrátu a dostateèné vzdušné vlhkosti lze

tento mech nalézt i v umìle založených smrèinách. Šikoušek zelený je velice citlivý na zmìnu vlhkosti klimatu i substrátu.

Proè je tak vzácný? Nalézt šikoušek zelený v pøírodì je velice obtížné. Vìtšina nových lokalit byla nalezena víceménì náhodnì, pouze v nìkterých pøípadech byly lokality vytipovány na základì pøítomnosti vhodného substrátu. Vyvstává tedy otázka, zda je šikoušek zelený u nás opravdu tak vzácný èi nikoliv. Co se úbytku historických lokalit týèe, tak se pøedpokládá, že pøíèinou snižování jejich poètu je úbytek vhodného substrátu v dùsledku zintenzivnìní hospodaøení v lesních porostech, zejména odstraòování trouchnivìjících paøezù, padlých kmenù a klád a úbytek pøirozených lesních porostù pralesovitého charakteru.

Co se dìlá pro další pøežití? Na místech, kde se šikoušek zelený vyskytuje, jsou ponechávány pøítomné padlé kmeny, tlející klády a paøezy a jsou omezeny zmìny složení pøítomných porostù. Mnohé z tìchto lokalit leží ve zvláštì chránìných územích. Velikosti populací šikoušku zeleného jsou sledovány a jejich zmìny jsou zaznamenávány. Biologie, ekologie tohoto mechu a hledání nových lokalit jsou a budou pøedmìtem dlouhodobého studia.

9

Dvouhrotec zelený Dicranum viride (Sull. et Lesq.) Lindb. èeleï dvouhrotcovité - Dicranaceae

Dvouhrotec zelený má výskyt tajemný

pro dvouhrotec zelený je typická nápadná tmavì zelená barva a zahnuté špièky listù

Jak se pozná? Mezi šestnácti druhy dvouhrotcù, které se u nás vyskytují, patøí dvouhrotec zelený spoleènì s dalšími ètyømi k tìm drobnìjším. Rostlinky s hnìdým vlášením a s pøímými, celokrajnými, lámavými lístky vytváøejí husté, slabì lesklé, zelené až tmavì zelené trsy, o velikosti až nìkolik cm2. Jen oko zkušeného odborníka je však schopné za pomoci lupy a mikroskopu dvouhrotec zelený skuteènì správnì urèit, protože od ostatních drobných druhù se liší pøedevším mikroskopickými znaky.

Nìco ze života Dvouhrotec zelený je dvoudomý, 1 - 4 cm vysoký, dlouhovìký mech. Na žlutém levotoèivì zkrouceném 1 - 1,5 cm vysokém štìtu se vytváøí malá, krátce válcovitá, pøímá, pravidelná, slabì zakøivená, svìtle hnìdá až hnìdá, hladká tobolka. Na našich, v souèasné dobì známých, lokalitách však nebyla tvorba tobolek ani štìtù pozorována. Laboratorní pokusy prokázaly, že dvouhrotec zelený je schopen tvoøit nové rostlinky z odlomených špièek lístkù.

(Debrník) a v Èeském lese (Èerchov), v okolí Šumperka a v Bílých Karpatech (Javoøina). V souèasnosti je známo 6 lokalit, které se nacházejí v jižních Èechách (v PP Baba, v PR Karvanice, ve Staré oboøe u Hluboké nad Vltavou) a na Moravì (v PR Údolí Oslavy a Chvojnice, v PR Zajeèí skok a v NPR Velký Špièák).

V jakém prostøedí roste? Dvouhrotec zelený patøí ke svìtlomilným druhùm. Roste v listnatých i smíšených lesích s relativnì vysokou stálou vlhkostí vzduchu. Na lokalitách, které jsou u nás v souèasnosti známé a které leží v nadmoøských výškách 360 - 700 m, porùstá kmeny a báze listnatých stromù (duby, buky a lípy). Mùže se však vyskytovat i na kmenech jehliènanù, na ztrouchnivìlém døevì a koøenech stromù. Je udáván i z nevápnitých skal, ale v tìchto pøípadech není odborníkùm zcela jasné, zda se nejedná spíše o formu na silikátových skalách rostoucího druhu dvohrotce hnìdožlutého. Dvouhrotec zelený upøednostòuje substrát s vyšším obsahem bází a živin.

Kde roste ve svìtì a u nás?

Proè je tak vzácný?

Dvouhrotec zelený je znám ze severní polokoule. Tìžištì evropského výskytu leží v Alpách a v jihozápadním Nìmecku. Druh byl nalezen ale i v dalších evropských zemích (ve Francii, Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Portugalsku, Irsku, Belgii, Lucembursku, Norsku, Švédsku, Finsku, Polsku, Èeské republice, Slovenské republice, Maïarsku, Rumunsku, Bulharsku, na území bývalé Jugoslávie, v Estonsku, Lotyšsku, Litvì, na Kavkazu, v centrální èásti evropského území Ruska). Dále roste i ve východní a jihozápadní Asii (v centrální a jižní Èínì, Japonsku, Koreji, v asijské èásti Ruska a v Turecku) a v Severní Americe (v USA a východní èásti Kanady). U nás byl tento druh v minulosti nalezen na 19 lokalitách, zejména v jižních Èechách, na jižní Moravì (okolí Brna), ojedinìle na Šumavì

Dvouhrotec zelený je zvláštì citlivý na zmìny vlhkosti porostù a zneèištìní ovzduší, které následnì zpùsobuje zmìny kyselosti a obsahu živin v substrátu, jež mohou vést k vytlaèení tohoto mechu jinými konkurenènì silnìjšími druhy. Je velice tìžké odhadnout skuteèný výskyt a vzácnost dvouhrotce zelného u nás. Historické i v souèasné dobì známé lokality jsou souhrnem náhodných nálezù, odvislých od probíhajících prùzkumù mechorostù v daných oblastech.

10

1 2 3

1 dub zimní v pøírodní rezervaci Baba v kaòonu Vltavy hostí na své kùøe nejbohatší známou populaci dvouhrotce 2 pohled na kmen dubu s bohatým mechovým spoleèenstvem 3 dvouhrotec zelený ve spoleèenstvu s dalšími druhy mechù

Co se dìlá pro další pøežití? Vìtšina lokalit druhu leží ve zvláštì chránìných územích a pøítomné populace jsou sledovány. Je tøeba zachovat stávající podmínky a provádìt v porostech pouze minimální (nezbytnì nutné) lesnické zásahy.

11

Srpnatka fermežová Hamatocaulis vernicosus (Mitt.) Hedenäs

èeleï - rokýtkovité Amblystegiaceae

Zahnuté lístky barvy fermeží této srpnatce náleží

1 2 1 lokalita Rašeliništì Vidláku v Èeském ráji v popøedí s trsem srpnatky 2 trs srpnatky v pokosené mokøadní vegetaci

olivovì zbarvená srpnatka s nápadnì zatoèenými listy

Jak se pozná? Èeské jméno srpnatka nese celkem 15 druhù mechù, které jsou odborníky øazeny do 6 oddìlených rodù a pro které jsou typické srpovitì až kruhovitì zahnuté lístky. Rostlinky srpnatky fermežové jsou pøímé nebo poléhavé, 10 - 15 cm vysoké a pravidelnì èi nepravidelnì vìtvené. Mají žlutozelenou, nahnìdlou až naèervenalou barvu a tvoøí až nìkolik cm² velké trsy. Pro druh je typické, že lístky koncových èástí lodyžek vytváøejí helmám podobné útvary, které jsou od ostatních lístkù na lodyžce ponìkud oddálené. Od ostatních srpnatek se odlišuje øadou dalších mikroskopických znakù na lístcích a lodyžce, které jsou bohužel pro laika tìžce rozlišitelné a vysvìtlitelné.

Nìco ze života Srpnatka fermežová je dvoudomý, dlouhovìký mech, který bývá jen velmi vzácnì plodný a vytváøí drobné výtrusy. Na žádné z našich lokalit nebyla tvorba štìtù ani tobolek pozorována. Dùležitou úlohu proto plní rozmnožování šíøením úlomkù èástí rostlinek.

Kde roste ve svìtì a u nás? Srpnatka fermežová je pøedevším druhem severní polokoule, vyskytuje se ale i v horských oblastech Jižní a Støední Ameriky. Tìžištì evropského rozšíøení je ve Skandinávii, druh byl nalezen ale i v dalších zemích (ve Francii, Velké Británii, Irsku, Belgii, Nizozemí, Nìmecku, Rakousku, Švýcarsku, Pobaltí, evropské èásti severního Ruska, Polsku, Èeské republice, Slovenské republice, Maïarsku, Rumunsku, Bulharsku, v Chorvatsku, Slovinsku, Španìlsku, v severní Itálii, v Turecku, v gruzínské èásti Kavkazu). Druh roste i v severní Africe, v Severní Americe (v USA, Kanadì, na Aljašce, v Grónsku) a v Asii (v Mongolsku, Afganistanu, Èínì a Japonsku).

12

U nás byl v minulosti nalezen na více než 50 lokalitách pøedevším v jižních Èechách (napø. na Tøeboòsku a Jindøichohradecku) a na Èeskomoravské vrchovinì (na Jihlavsku a ve Žïárských vrších), dále v severních Èechách (na Èeskolipsku) a severní Moravì (zejména v Hrubém Jeseníku a na Šumpersku). V souèasnosti je známo celkem 26 lokalit v jižních Èechách (napø. NPR Ruda, PR Staré jezero, PR Dolejší rybník, NPR Øežabinec a Øežabinecké tùnì, Odmìny u rybníka Svìt u Tøebonì), v severních Èechách (napø. PR Podtrosecká údolí, NPR Novozámecký rybník, NPR Bøehynì-Pecopala), na Èeskomoravské vrchovinì (napø. PR V Lísovech, PR Na Oklice), na Moravì dále napø. v PR Øeka, PP Ratajské rybníky, PR Šimanovské rašeliništì a PR Skalské rašeliništì. Zcela nedávno byly objeveny 2 nové lokality ve støedních a východních Èechách (PR Prameny Klíèavy, PR Bažiny). Velikosti známých populací srpnatky fermežové se pohybují v rozmezí od nìkolika desítek cm2 až po nìkolik desítek m2.

V jakém prostøedí roste? Srpnatka fermežová roste na neutrálním až slabì kyselém substrátu na bažinatých loukách, rašeliništích, vlhkých místech a v mìlkých stojatých vodách. Vyhledává otevøená èi slabì zastínìná, trvale vlhká stanovištì. Naše lokality leží v nadmoøských výškách 250 - 740 m.

Proè je tak vzácná? Vhodné podmínky pro výskyt srpnatky fermežové zanikly na mnoha historických lokalitách v dùsledku zmìn v jejich obhospodaøování a zemìdìlském využívání, které bylo èasto spojeno s odvodòováním a zvyšováním obsahu živin. Srpnatka fermežová je konkurenènì slabý druh a na slatinných loukách

a rašeliništích, kde se pøestalo hospodaøit, proto není schopna konkurovat rozrùstajícím se bylinám (zejména rákosu) a døevinám. Polovina, z celkového poètu našich souèasných lokalit byla objevena v prùbìhu posledních ètyø let, mnohé další pravdìpodobnì ještì èekají na své objevení, proto na otázku míry vzácnosti tohoto druhu zatím neznáme pøesnou odpovìï.

Co se dìlá pro další pøežití? Známé populace srpnatky fermežové jsou sledovány. Vìtšina lokalit leží ve zvláštì chránìných územích. Je nezbytnì nutné v nich zachovat stálý vodní režim. Tam, kde v minulosti docházelo ke kosení a spásání je nutné v tomto zpùsobu obhospodaøování nadále pokraèovat. Tam, kde dochází k zarùstání bylinami nebo døevinami, je nutné je odstranit. V souèasné dobì jsou studovány rùzné charakteristiky prostøedí nìkolika lokalit, kde srpnatka fermežová roste. Jsou sledovány i vlivy rùzných zpùsobù obhospodaøování na populace tohoto mechu. Lze pøedpokládat, že získané výsledky pøispìjí k bližšímu poznání ekologických nárokù druhu a tím ke zvýšení možnosti jeho ochrany a dalšího pøežití.

13

Mozolka skalní Mannia triandra (Scop.) Grolle èeleï Aytoniaceae

Už jen vrch Šumný je pro ni u nás vhodný

1 2 3 1 vrch Šumný je skalnatý, vystavený extrémùm horského poèasí 2 místa, kde mozolka skalní roste, jsou oznaèena èervenými tyèkami

stélky mozolky skalní dorùstají obvykle velikosti kolem 1 cm a mají srdcovitý tvar

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

U nás se vyskytují dva druhy mozolek. Jsou to drobné modrozelené vìtvící èi nevìtvící se pentlicovité játrovky srdcovitého tvaru. Na rozdíl od mozolky vonné mozolka skalní nevydává pøíjemnou vùni a není políèkovaná. Její velikost se pohybuje od 0,5 do 1,5 cm.

Mozolka skalní dává pøednost neutrálnímu až mírnì zásaditému prostøedí (pH pùdy 7 - 8) stinných, vlhèích štìrbin zejména vápencových skal a zdí, èerstvì obnažených strmých svahù a zvìtralé pùdì, toleruje ale i mírné oslunìní a sušší stanovištì. Z území Èeské republiky je tento druh znám z nadmoøských výšek 550 1070 m.

Nìco ze života Mozolka skalní je krátkovìký, jednodomý druh, charakteristický tvorbou velkých výtrusù, které dozrávají v prùbìhu èasného jara v rozmnožovacích orgánech umístìných v terèících na prodloužených stopkách. Po vyprášení výtrusù vìtšinou dochází k odumírání stélek, pouze na vlhèích stanovištích mohou pøetrvat i déle, pøípadnì za vhodných podmínek pokraèovat v rùstu boèními výrùstky.

Kde roste ve svìtì a u nás? Výskyt mozolky skalní je vázán na severní polokouli. Tìžištì evropského výskytu je v Alpách, druh však byl nalezen v mnoha zemích støední a jižní Evropy (ve Francii, Španìlsku, Švýcarsku, Nìmecku, Itálii, Rakousku, Maïarsku, Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku, Bosnì a Hercegovinì, Albánii, Slovinsku, v Èeské a Slovenské republice, v Polsku a na Ukrajinì). Roste také ve støední a severovýchodní Asii (v Èínì, Japonsku a dále na území Ruska až k Beringovì úžinì), v Severní Americe (v Kanadì, na Aljašce a v USA) a v Grónsku. U nás se v souèasné dobì vyskytuje pouze na jediné lokalitì na vrchu Šumný v Hrubém Jeseníku. Historické lokality jsou známy ještì z Krkonoš (Rudník, Èerný dùl, Maršov, Horní Lánov).

14

3 mozolka skalní si vybírá èásteènì zastínìná místa mezi trsy trav

Proè je tak vzácná? Tento druh velice citlivì reaguje na zmìny vodního režimu a svìtelných podmínek stanovištì. U nás existuje pouze omezené množství míst, kde jsou pro jeho výskyt pøíhodné podmínky. Vìtšina našich lokalit (vápencové èi erlánové skalky, arsenikové haldy), kde se druh v minulosti vyskytoval, byla znièena nebo v dùsledku sukcesních zmìn (zvyšování zapojení bylinného a stromového patra) pøestala být pro výskyt mozolky skalní vhodná.

Co se dìlá pro další pøežití? Lokalita se nachází ve zvláštì chránìném území. Pøítomná populace je zmapována a od roku 2000 pravidelnì sledována a protože se toho o biologii a ekologii tohoto druhu pøíliš mnoho neví, jsou sledovány i další charakteristiky prostøedí.

15

Sleziník nepravý Asplenium adulterinum èeleï sleziníkovité - Aspleniaceae

MILDE

Ani èervený, ani zelený, ani hadcový - zkrátka nepravý

detail listu s vytvoøenými podlouhlými výtrusnicovými kupkami, na snímku je viditelná i zmìna barvy listového vøetene

Jak se pozná? Sleziník nepravý lze zamìnit se dvìma podobnými druhy - sleziníkem èerveným a s. zeleným. Všechny vytváøejí husté trsy a jejich listy obvykle nepøesahují délku 20 cm. Odlišují se zejména zbarvením vøetene listu. Barvu prozrazuje druhové jméno, je tedy hnìdoèervená (s. èervený), zelená (s. zelený) a v pøípadì sleziníku nepravého u báze hnìdá a v horní èásti zelená. Se sleziníkem nepravým roste spoleènì i sleziník hadcový, ale ten má vícenásobnì dìlené listy jako petržel.

Nìco ze života Vytrvalý druh pøežívá zimu zelenými rùžicemi. Od èervence do záøí tvoøí na spodní stranì listù výtrusy. Z nich klíèí samèí i samièí zelené gametofyty (prokly) s polovièním poètem chromosomù. Splynutím spermatozoidu a vajíèka v samièím zárodeèníku dojde k vytvoøení tzv. sporofytní fáze, což je ona dobøe viditelná zelená kapradinka, která má opìt plný poèet chromosomù (každý chromosom v páru). Aby poèty vycházely, je nutné dodat, že chromosomy se opìt redukují na polovinu (z každého páru zùstává jeden) v dobì vzniku výtrusù.

Kde roste ve svìtì a u nás? Areál druhu je rozsáhlý, v Evropì roste roztroušenì od Alp a francouzského Massif Central až do Polska. Vzácnì se nachází také v Øecku, Bosnì, Rumunsku a izolovanì ve Skandinávii. Novì byl potvrzen z Kanady. Èeská republika hostí bohaté a celoevropsky významné populace. Centrum výskytu leží ve Slavkovském lese, kde je sleziník hojný na všech vhodných stanovištích, celkovì se odhaduje pøes deset tisíc jedincù. Dvì lokality s nìkolika sty rostlin existují na Domažlicku (PR Drahotínský les) a obdobná situace je na

16

jihozápadní Moravì (Rojetín). Pìt lokalit se zhruba tisícovkou jedincù se nachází na Hanušovicku (napø. PR Na hadci u obce Raškov).

V jakém prostøedí roste? Patøí mezi serpentinofyty, tedy druhy rostoucí na hadcích. Sleziník nepravý vyhledává suché skalní spáry a štìrbiny, vìtšinou pouze doèasnì oslunìné. Plný zástin nesnáší.

Proè je tak vzácný? Sleziník nepravý vznikl køížením sleziníku èerveného a zeleného a následným zdvojením poètu chromosomù. Fascinující je, že tenhle proces se patrnì odehrál nezávisle na mnoha místech a výskyt sleziníku nepravého je tak èásteènì omezen malou pravdìpodobností setkání pohlavních bunìk obou rodièovských sleziníkù. Vzácnost vyplývá také z výjimeènosti hadcového podkladu, který existuje jen v nìkolika oblastech Èeské republiky, ovšem ne v každé sleziník nepravý roste. Nìkteré lokality byly poškozeny tìžbou hadce. Neprospívá mu sešlap pøi vysoké návštìvnosti nìkterých stanoviš, nebezpeèím je i zastínìní døevinami.

Co se dìlá pro další pøežití?

1 2 3

1 NPR Køížky hostí tøi rostlinné druhy soustavy NATURA 2000, kromì sleziníku nepravého ještì rožec kuøièkolistý a svízel sudetský 2 trs sleziníku v hadcové štìrbinì 3 rostliny sleziníku poèetnì vyrùstající v mírnì zastínìné štìrbinì

Vìtšina výskytù je územnì chránìna a riziko úplného znièení lokalit patrnì nehrozí. Témìø všude je zajištìna dostateèná péèe garantující, že skalky se sleziníkem nezarostou. Pokud nedojde k nìjakým globálnìjším makroklimatickým zmìnám nebo se hadec nestane strategickou surovinou, nemìlo by sleziníku nepravému v Èeské republice hrozit nìjaké výraznìjší nebezpeèí.

17

Vláskatec tajemný Trichomanes speciosum èeleï blánatcovité - Hymenophyllaceae

WILLD.

Vzpomínka na teplo

výtrusy se u vláskatce tvoøí na koncích listových úkrojkù

Jak se pozná? Èeské gametofytní populace vypadají jako povlak nìjaké sytì zelené øasy, pøi bližším pohledu je patrná struktura vláken vatovitého vzhledu. Sporofyt má velice jemné a mìkké listy vypovídající o potøebì vysoké vzdušné vlhkosti.

Nìco ze života Støídání gametofytní a sporofytní fáze, tedy takzvaná rodozmìna, bylo vysvìtleno již u sleziníku nepravého. V podmínkách støední Evropy není vláskatec schopen tvoøit sporofyty, tedy to, co každý bez zdráhaní oznaèí jako kapradinu. Pøíèiny jsou v nevyrovnanosti klimatu, sprofyty vláskatce vyžadují mrazuprosté prostøedí s trvale vysokou vlhkostí vzduchu. U nás tedy rostou pouze gametofyty, které se množí vegetativními útvary oznaèovanými jako gemy. Je ukázkovým pøíkladem vynikající strategie, kdy rostlina umí pøeèkat nepøíznivé podmínky prostøedí v ménì výhodné, ale dostaèující podobì.

Kde roste ve svìtì a u nás? Celkový areál se táhne z Makaronésie (Kanárské ostrovy, Madeira, Azory) pøes jižní Evropu (Španìlsko, Portugalsko a Itálie) a Anglii do Francie - zde všude se vyskytuje i jako sporofyt. Pouze v gametofytní podobì se vyskytuje v Belgii, v Lucembursku, v Nìmecku a v Èeské republice. Objev v Èeské republice v roce 1993 byl uskuteènìn zahranièními badateli v Labských pískovcích, kteøí výskyt oèekávali na základì zkušeností z Nìmecka. Jejich objev vyvolal znaèný rozruch, ale ještì vìtší pozdvižení probìhlo po roce 2001, kdy byl opìt cizincem nalezen na Dokesku. Teprve poté se zaèal náhle zvyšovat poèet nalezených lokalit, potvrzen byl na Kokoøínsku a následnì i v Èeském ráji až do Prachovských skal. Velikost kolonií se pohybuje od sotva nìkolika

18

mm2 až po rozsáhlé porosty dosahující vzácnì pøes 1 m2. Celkovì je nyní známo nìkolik desítek lokalit v rozsahu nadmoøských výšek je od 130 do 420 m. Nález dokazuje jaká pøekvapení lze zažít i v dobøe prozkoumané støedoevropské krajinì pøi použití netradièních pøístupù.

V jakém prostøedí roste? Vláknitý gametofyt tvoøí nepravidelné kolonie porùstající holý pískovec v tmavých a vlhkých jeskyních, pøevisech, štìrbinách a voštinách, kde zpravidla nemá konkurenci dalších druhù rostlin. Dùležité je vyrovnané mikroklima bez vìtších výkyvù, vyšší teplota a vlhkost jsou klíèové vlivy.

Proè je tak vzácný? V tuto chvíli je již jasné, že u nás není vzácný, spíše zranitelný, navíc faktorem, který je do znaèné míry mimo naše pùsobení - tedy klimatem. Nìkteré lokality mohly být znièeny tìžbou pískovce, nìco mohli ponièit turisté. Vliv patrnì mùže mít také odtìžení lesního porostu v blízkosti jeho výskytu. Naše klima je na úplném okraji jeho životních možností a tyto lokality jsou památkou na teplejší a vlhèí podnebí, kdy se zde patrnì vyskytoval i jako zelená sporofytní kapradina.

Co se dìlá pro další pøežití? Vìtšina lokalit je v chránìných územích, což by mìlo pro ochranu druhu staèit. Na vybraných lokalitách probíhá sledování teplot, které nám snad umožní pochopit jeho hranice pro pøežití. Budoucnost vláskatce u nás záleží výhradnì na klimatu - zvedne-li se teplota a vlhkost, budeme obdivovat na pískovcových stìnách jeho krásné listy, naopak pøi ochlazení zmizí i dosud existující gametofyty.

1 2 3

1 drobné pískovcové jeskyòky, jako tato na Kokoøínsku, ukrývaly dlouho své tajemství

2 porost gametofytu vláskatce na stropì jeskyòky je tvoøen z jednotlivých navzájem spletených vláken 3 listy sporofylu najdeme nejblíže v Bretani

19

Omìj tuhý moravský Aconitum firmum REICHENB. subsp. moravicum SKALICKÝ èeleï pryskyøníkovité - Ranunculaceae

Beskydská jedovatá „prilbica“

1 2 3

1 horské prameništì pod Hubertkou v masivu Smrku hostí bohatou populaci omìje

2 plodné rostliny vytváøejí mìchýøky a to nejèastìji po tøech 3 dokvétající rostlina omìje; hlavní osa kvìtenství již tvoøí plody a naplno kvetou postranní vìtve

detail kvìtù ukazuje stavbu kvìtu s nápadnou pøilbou a poèetnými prašníky, viditelné je také výrazné ochlupení kvìtù

Jak se pozná? Omìje snadno pozná každý laik, ale pøesné urèování druhù, poddruhù a pøípadných køížencù mùže být velice obtížné i pro zkušeného botanika. Celý rod se vyvíjí, vznikající druhy s malými areály nejsou izolované od dalších omìjù a mohou se s nimi køížit. Omìj tuhý moravský je statná bylina pevného vzrùstu s dlanitì dìlenými listy a pøitiskle chlupatými lodyhami. Tmavì modrofialové kvìty s nízkou pøilbou (odtud i trefné slovenské jméno prilbica) vyrùstají v hustém kvìtenství. Nominátní poddruh A. firmum firmum je ve všech èástech kvìtenství zcela lysý a plody mìchýøky má vždy po tøech, moravský poddruh je chlupatý a mìchýøky mohou být i po dvou. V oblasti, kde se jejich areály setkávají, však rostou pøechodné formy. Popisovaný poddruh se køíží s omìjem pestrým (A. variegatum).

Nìco ze života Vytrvalý dlouhovìký druh pøežívá øepovitým vícehlavým oddenkem, ze kterého vyrùstá jedna až nìkolik lodyh. Vykvétá koncem èervence a ve vyšších polohách kvete do konce srpna. Nejprve rozkvétá hlavní lodyha, poté pøípadné postranní vìtve. Opylovaèem je hmyz, pøedevším èmeláci. Semena klíèí znaènì rozvlekle a nespolehlivì. Omìje obsahují jedny z nejprudších alkaloidových jedù a byly odedávna využívány travièi.

Kde roste ve svìtì a u nás? Omìj tuhý je karpatský druh s výskytem v Karpatech od Moravy pøes Slovensko, Polsko a Ukrajinu (tam velmi vzácnì) do Rumunska. Poddruh A. f. moravicum roste jen v nejzápadnìjší oblasti Karpat na Moravì, Slovensku a v Polsku a nominátní poddruh A. f. firmum, jej støídá od Oravy a Roháèù dále na východ.

20

V Èeské republice roste výhradnì v Moravskoslezských Beskydech a masívu Ondøejníku. V Beskydech existuje asi tøicet lokalit, bohatých populací je však necelá desítka, a to v oblasti Smrku, Knìhynì a v nivì toku Èeladenky.

V jakém prostøedí roste? Omìj tuhý je typický druh trvale vlhèích až podmáèených stanoviš. Oblíbeným biotopem jsou pøedevším prameništì, najdeme jej však i ve vysokobylinných pobøežních nivách horských potokù. Stanovištì musí být aspoò èásteènì oslunìná a s nižší konkurencí ostatní vegetace. Vyhovují mu prudké toky tvoøící nová øeèištì, jejichž zarùstající okraje je schopen doprovázet. Ve vyšších slovenských a rumunských pohoøích využívá otevøená místa vznikající pùsobením lavin. S omìjem se však mùžeme setkat i na vlhkých okrajích lesù, pøípadnì okolo cest.

Proè je tak vzácný? Omìj tuhý moravský vznikal na okraji areálu druhu v kontaktu s jinými omìji. Dál mimo Beskydy se nerozšíøil, takže naše republika hostí okrajové a z vìdeckého hlediska velmi cenné populace. Nìkteré výskyty zanikly neuváženým hrazením a regulacemi tokù, stavbou pøehrad, výstavbou lesních svážnic a tyto aktivity zùstávají hlavní hrozbou dodnes. Plodnost druhu snižuje na nìkterých lokalitách také køížení s omìjem pestrým. Závažnost køížení pro další pøežití druhu dosud nebyla studována.

Co se dìlá pro další pøežití? Èást lokalit se nachází v chránìných územích (napø. NPR Radhoš, NPR Knìhynì-Èertùv mlýn). Probíhá mapování rozšíøení a sledování vývoje poèetních stavù. Na území CHKO Beskydy je zajištìna také ochrana pøed

nevhodnými stavbami a vodohospodáøskými úpravami. Druh patrnì pìstuje pouze ÈSOP Myricaria v Dobré, ale semena nejsou uložena v semenné bance a nikdo také nezkoumal biologii druhu. Pøesto má omìj tuhý moravský vcelku dobré pøedpoklady pro svou další existenci.

21

Zvonovec vonný (liliolistý) Adenophora liliifolia èeleï zvonkovité - Campanulaceae

(L.) A. DC.

Komu zvoní hrana?

z kvìtù zvonovce nápadnì vyènívá dlouhá blizna

Jak se pozná? Z celkem šedesáti druhù rodu v Èeské republice roste jediný, zvonovec vonný. Od všech zvonkù jej odlišuje nápadná blizna vyènívající z bílých až modrých kvìtù. V dobrých podmínkách dorùstá kvetoucí rostlina témìø metrové výšky. Listy v pøízemní rùžici jsou øapíkaté, srdèité až okrouhlé s pilovitým okrajem.

Nìco ze života Vytrvalý dlouhovìký druh pøežívá silným øepovitým koøenem. Promìnlivé prostøedí jeho stanoviš vedlo zvonovec ke dvìma životním pøístupùm - vyèkávání i hledání nových možností. Dospìlé rostliny pøi zhoršení svìtelných èi jiných podmínek zùstávají dlouhodobì nekvetoucí. V pøíznivých podmínkách však vykvétají znaèným poètem kvìtù a jejich drobná kulatá semena se rozsévají vìtrem do širokého okolí a mohou se dostat na další vhodná stanovištì. Kvete od konce èervna do srpna, kvìty opyluje hmyz.

Kde roste ve svìtì a u nás? Areál zvonovce se táhne z východní Asie až do støední Evropy. Zde je rozšíøení mezerovité. Pomìrnì hojný je ještì v Polsku a v Karpatech. Vzácnì zasahuje do Švýcarska, severní Itálie a na území bývalé Jugoslávie. V Èeské republice známe v souèasné dobì pouhých pìt lokalit. Z minulosti existuje ještì nìkolik nálezù z Rožïalovicka. Vyskytoval se patrnì také na Drahanské vrchovinì a na Opavsku, scházejí však herbáøové doklady. Dodnes roste zhruba tøi sta jedincù v Èeském Støedohoøí na Babinských loukách. Nìkolik rostlin lze najít ve Džbánu v prostoru Bílichovského údolí. Trochu lepší situace je v Èeském krasu, v NPR Karlštejn a v PR Karlické údolí roste nìkolik desítek zvonovcù. Novì potvrzena je více než stovka jedincù z Jaromìøska z lesa Vražba. V prostoru Rožïalovicka

22

a Jaromìøska se snad mùže skrývat pár dalších populací.

V jakém prostøedí roste? Zvonovec je ve svých požadavcích vybíravý. Roste sice na loukách i v lese, ale upøednostòuje spíše polostinná stanovištì, pøípadnì toulavý stín s nìkolikahodinovým oslunìním. Pùdy musí být hluboké, mírnì vlhké, nevysychavé, ale také nepodmáèené, bohaté na živiny.

Proè je tak vzácný?

1

2 3

1 semena dozrávají v tobolkách s tenkou stìnou, ve které vznikají ještì na podzim trhliny 2 zvonovec na Babinských loukách má nízký vzrùst a sytì modrofialovì vybarvené kvìty

3 na Babinských loukách roste naše nejbohatší populace zvonovce

Èeská republika leží na okraji areálu, kde bývá ménì lokalit. Zvonovec hodnì poškodilo lesní hospodaøení, nebo mu vyhovovaly døívìjší paseèné a paøezinové svìtlé lesy s prùbìžným odebíráním døeva. Souèasné temné vysokokmenné lesy s plným zápojem se mu nelíbí. Dnes obsazuje hlavnì okraje lesních cest, kde se však èasto musí utkávat s ostružiníkem a kopøivou, což je nerovný souboj. Navíc velmi chutná srnèí zvìøi. Nynìjší populace jsou málo poèetné a izolované, ztrácí se genetická rozmanitost a jakmile se takhle roztoèí vír vymírání, je tìžké ho zastavit.

Co se dìlá pro další pøežití? Všechny lokality jsou nebo budou územnì chránìné, složitìjší je ovšem zajistit vyhovující typ lesního porostu. Na Karlštejnì roste v pravidelnì kosené oplocence, což je pouze krátkodobé východisko. Do budoucna je nutné vytvoøit bohaté populace zvonovce na vìtší ploše lesa. Babinské louky jsou v posledních letech koneènì seèené a poèet rostlin se zvyšuje, ne vždy se však podaøí seno také sklidit. Pøipravuje se také záchranný program. Populace z Èeského krasu je ze semen namnožená v Botanické zahradì Praha, pìstuje se snadno a zaèínají se zkoušet výsadby zpìt. Ochrana zvonovce je mezi druhy ze soustavy NATURA 2000 jednou z nejkomplikovanìjších, pro jeho další pøežití u nás bude tøeba hodnì úsilí.

23

Matizna bahenní Angelica palustris èeleï miøíkovité - Apiaceae

(BESSER) HOFM.

Mrkev bude. Ptejte se v pøíštím desetiletí.

1 hlavní složený okolík je daleko mohutnìjší než pozdìji rozkvétající postranní okolíky

1 2 3

2 národní pøírodní památka Hrdiboøické rybníky; pohled na rybník Raška pøes louky, na které je zpìt vysazována matizna

3 porost kvetoucích matizen na Hrdiboøických rybnících v roce 2003; zatím nejvìtší poèet kvetoucích rostlin za poslední nejménì ètvrtstoletí

detail okolíèku, z kvìtù èní dvì blizny, viditelné je i žláznaté stylopodium, které vyluèuje nektar

Jak se pozná? Pro nezasvìcené je to pomìrnì obyèejná „mrkev“ vysoká 0,8 - 1,5 m. Z bìžných druhù se podobá dìheli lesnímu, lidovì známìjšímu jako andìlika. Odlišit je však lze i v nekvetoucím stavu. Matizna má listy svìtle zelené, mírnì lesklé a zvláštnì dolù zalomené v místech listových jaøem. V dobì kvetení je tøeba si všimnout rýhované lodyhy a dobøe vyvinutých kališních lístkù. Matizna patøí do skupiny rodù s pøítomnými obalíèky, zato obal tvoøí pouze nìkolik záhy opadavých listenù. U okoliènatých jsou dùležitým rozlišovacím znakem také nažky. Matizna je má slámovì žluté až svìtle hnìdé, elipsoidní. Na okrajích jsou pomìrnì široká køídla a na høbetní stranì tøi nízká žebra.

Nìco ze života Dvouletá, zøídka víceletá rostlina kvete jedenkrát za život, a to od èervna do záøí, nejèastìji však v èervenci. Nektarem bílých kvìtù ve složených okolících se živí rùzné druhy hmyzu, které zajišují opylení. Celá rostlina usychá v prùbìhu dozrávání nažek, kterých mùže být nìkolik set až nìkolik tisíc a šíøené jsou vìtrem. Jejich klíèivost bývá vysoká, èást klíèí hned na podzim, ale vìtšina na jaøe.

Kde roste ve svìtì a u nás? Matizna je kontinentální druh mírného pásma, který patrnì vznikl v oblasti západní Sibiøe. Hlavní areál se nachází v pásu zhruba mezi 40. a 50. stupnìm severní šíøky a táhne se od Polska, Bìloruska a Ukrajiny až na západní Sibiø. Nejsevernìjším místem výskytu je pobøeží Estonska, nejjižnìjší záznam pochází ze Srbska. Ve støední a západní Evropì roste matizna znaènì roztroušenì a patrnì jde o poslední zbytky jejího západního šíøení v klimaticky pøíznivìjších poledových dobách. Vzácnì se vyskytuje v Nìmecku, Maïarsku a Rumunsku, na jedné lokalitì roste také na Slovensku v oblasti Záhoøí.

24

V Èechách byla známá pouze od Všetat, naposledy zde byla zaznamenána v roce 1902. Na Moravì byla prokázána na šesti lokalitách, všechny zanikly nejpozdìji na zaèátku druhé poloviny 20. století. Nejbohatší moravská populace matizny rostla na Èernovírském slatiništi u Olomouce, dále byla zjištìna ještì u Èelèic, Èejèe, Vacenovic a Vracova. Poslední lokalitou zjištìnou teprve v sedmdesátých letech minulého století jsou slatiny u Hrdiboøic, dnes chránìné jako NPP Hrdiboøické rybníky. I tady ovšem témìø vyhynula a další pøežití závisí na aktivní podpoøe druhu.

V jakém prostøedí roste? Matiznu najdeme v otevøených luèních spoleèenstvech. Vyžaduje pùdy s vyšším obsahem organických látek a obvykle živinami bohaté. V Èeské republice roste na slatinách, na východì Evropy také na èernozemích. Je vlhkomilná, ale rozhodnì ne výslovnì bažinná. V oblibì má nížiny, pouze na jihu svého areálu vystupuje vzácnì do nižších poloh hor.

Proè je tak vzácná? U nás roste témìø na okraji svého areálu, a co znalosti botanikù sahají, byla vždy vzácná. Matizna navíc rostla na místech s úrodnou pùdou, v blízkosti obcí a v územích s kvalitní pitnou vodou. Její výskyty tak byly znièeny narušením vodního režimu odvodnìním nebo èerpáním pitné vody, nìkteré lokality byly rozorány, u Èernovíra je dnes na vìtší èásti plochy seøaïovací nádraží. Rozorány byly i louky u Hrdiboøic a matizna tam pøežila v kanálku podél cesty.

Co se dìlá pro další pøežití? Pro druh byl jako pro první rostlinu v Èeské republice schválen podrobný záchranný program, který zajišuje obèanské sdružení Sagittaria. Na hrdiboøické lokalitì provádí posilování populace výsevy i výsadbami. Obdobnì usiluje o obnovení populace na

Èernovírském slatiništi. Na obou lokalitách došlo ke zlepšení vodních pomìrù. U Hrdiboøic se uskuteènila rozsáhlá revitalizace pøivádìjící vodu z øíèky Blaty a u Èernovíra pomohla povodeò v roce 1997. Zlepšila se i péèe o luèní porosty (u Hrdiboøic obnovené), která spoèívá v pravidelném seèení až dvakrát roènì. První seè do zaèátku èervna matiznu pøíliš nepoškodí, druhou seè je dobré posunout na konec srpna po dozrání nažek, pøi døívìjším seèení kvetoucí rostliny obsekat. Druh je umìle pìstován v Olomouci a v Botanickém ústavu v Prùhonicích, témìø 1 kg nažek je uložen v semenné bance. Sagittaria rovnìž vyhodnocuje možnosti obnovy populace druhu na jižní Moravì, hledáním vhodných metod ochrany druhu se také zabývaly dvì diplomové práce. Pøežití druhu však nadále závisí na intenzivní péèi.

25

Pelynìk Panèièùv Artemisia pancicii (JANKA) RONN. èeleï hvìzdnicovité - Asteraceae

Zapráší se nad spraší a pelyòku není

1 pohled na kvetoucí rostlinu se nemusí 2 povést v každém roce 2 pøízemní listová 3 rùžice sestává obvykle ze 2-3 listù 3 porost pelyòku Panèièova na Lišèím kopci v Dunajovických kopcích je nejvìtší v Èeské republice 1

detail ještì nerozkvetlých úborù. Dobøe viditelné je husté bìlošedé odìní rostliny

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Pelyòkù u nás roste šest druhù a pøestože se laikovi mohou zdát znaènì podobné, existují u nich dobré rozlišovací znaky. Pelynìk Panèièùv vytváøí porosty nízkých, hnìdých a tuhých lodyh. Z každé vyrùstají obvykle dva listy s širokými, støíbrnì plstnatì chlupatými úkrojky. Kvete úzkým kvìtenstvím drobných úborù.

Je to teplomilný druh vysychavých, hlubších, nejèastìji sprašových pùd, bohatých na živiny. Nikdy neobsazuje nejexponovanìjší a nejteplejší místa na lokalitì, obvykle roste v místech s èásteèným pøistínìním.

Nìco ze života Vytrvalý druh se rozrùstá podzemními oddenky do hustších èi rozvolnìných porostù, hranice mezi jednotlivými rostlinami nelze na první pohled rozlišit. Kvetení je velmi vzácné a probíhá od poloviny srpna do záøí. Pelyòky obecnì opustily zdobnost úborù jiných hvìzdnicovitých a spoléhají se spíše na opylení vìtrem. Tvorba nažek v Èeské republice není známa, stejnì jako pøítomnost semenáèkù na lokalitách.

Kde roste ve svìtì a u nás? Pelynìk Panèièùv je panonský endemit malého území a poèet veškerých lokalit lze spoèítat na prstech. Nejjižnìji roste ve Vojvodinì v Banátu v píseèné oblasti Deliblat. V Rakousku se vyskytuje v Burgenlandu u Neziderského jezera u obce Parndorf a v Dolním Rakousku u Vídnì (Hainburger Berg a Bisamberg). V Èeské republice se nachází výhradnì v panonské oblasti jižní Moravy, kde dosahuje severozápadní hranice svého areálu. Existují údaje o šesti lokalitách, pøièemž na tøech z nich (Výhon u Židlochovic - nejsevernìjší lokalita, Zázmoníky u Boøetic a Valy u Mutìnic) jeho výskyt patrnì zanikl. Dosud roste na Pouzdøanské stepi, Špidláku u Èejèe a Lišèím vrchu v Dunajovických kopcích. Poèetnost na lokalitách není pøíliš vysoká, nejbohatší populace se rozrùstá na Lišèím vrchu.

26

Proè je tak vzácný? Nìkdy záhy po konci doby ledové se do Evropy rozšíøily jihosibiøské stepní druhy a s nimi i pøedek pelyòku Panèièova, který se patrnì ještì køížil s dalšími pøíbuznými pelyòky. Po oteplení klimatu se jednotlivé populace dostaly do izolace a vznikaly z nich postupnì samostatné druhy. Nyní pøežívají v malých územích v klimatu, který jim pøíliš nevyhovuje. Pelynìk Panèièùv je tedy svými možnostmi na pokraji existence. Jeho lokality jsou již vzájemnì izolované, druh obvykle nekvete a množí se pouze vegetativnì. V nejhorší variantì mùže být dokonce každá populace jediným klonem a to by znamenalo hodnì nízkou genetickou variabilitu - tedy zhoršenou schopnost reagovat na mìnící se podnìty z prostøedí. Z dalších ohrožení v minulosti je tøeba zmínit zakládání vinohradù, terasování svahù a zemìdìlskou chemizaci. Vážným problémem je také zarùstání akátem.

Co se dìlá pro další pøežití? Všechny tøi lokality se nacházejí v pøísnì chránìných územích s kvalitní péèí. Populace pelyòku jsou zmapovány a výskyty zakresleny. Zaèíná probíhat dlouhodobé sledování. Na lokalitách se provádí v pøípadì nutnosti seèení (obvykle v èervenci až srpnu), pelynìk se obsekává. Málo se ví o biologii druhu, vèetnì dùvodù špatného kvetení. Pelynìk Panèièùv patrnì není nikde pìstován. Celková vzácnost spolu s faktem, že v Èeské republice se nachází významná èást svìtové populace nás zavazuje k pøijetí promyšlených ochranáøských krokù, riziko vymøení je znaènì vysoké.

27

Zvonek èeský Campanula bohemica èeleï zvonkovité - Campanulaceae

HRUBY

Krakonošovy zvoneèky na pláních

detail kvetoucí lodyhy

Jak se pozná? Zvonek èeský patøí do skupiny nízkých zvonkù s úzkými listy a jemnými lodyhami. V Èeské republice se do ní øadí ještì bìžný zvonek okrouhlolistý a vzácné druhy zvonek jemný, z. moravský a z. jesenický. Zvonek èeský roste jednotlivì, netrsnatì a pøízemní listy ještì pøed rozkvìtem odumírají. Má rovnomìrnì a øídce olistìné lodyhy vysoké 20 až 40 cm a blanité tobolky (nikoliv kožovité nebo døevnatìjící). V pøírodì ho lze potkat spoleènì (a pouze vzácnì) jen se zvonkem okrouhlolistým, od kterého se odlišuje výraznì hranatými lodyhami a vìtšími kvìty. Rozdíly vùèi zvonku jesenickému najdete v textu o tomto druhu.

Nìco ze života Tento pùvabný horský druh je vytrvalý, v zemi pøežívá oddenkem, z nìhož na zaèátku sezóny vyraší pøízemní listy. Lodyhy vyrùstají jednotlivì nebo nejvýše po nìkolika. Kvìtenství je chudý hrozen s 2-5 kvìty opylovanými hmyzem. Kvete od èervna do konce èervence. Plodem je tobolka. Drobná semena vypadávají vesmìs do blízkého okolí. Scházejí informace o klíèivosti v pøírodì, patrnì je však dobrá a k obnovì populací tímto zpùsobem dochází. Vzácnì se køíží se zvonkem okrouhlolistým a jejich køíženec se jmenuje zvonek Pilousùv (C. x pilousii).

Kde roste ve svìtì a u nás? Zvonek èeský je krkonošským endemitem, roste na naší i polské stranì na mnoha lokalitách, èasto velmi poèetnì. Modøe barví plánì od Pece pod Snìžkou až po Luèní boudu, hojný je také v okolí Svatého Petra. Jeho výskyt zaèíná zhruba v 800 metrech nad moøem a sahá až po Snìžku.

V jakém prostøedí roste? Vybírá si oslunìná místa na kvìtnatých vlhkých horských loukách s dostateènou

28

zásobou živin. Roste i na okrajích porostù kosodøeviny.

Proè je tak vzácný? Výjimeènost souvisí s jeho zajímavým vznikem. Pøedkem je alpský druh zvonek Scheuchzerùv (C. scheuchzeri), který se koncem doby ledové dostal do Vysokých Sudet a v Krkonoších se z nìho v izolaci postupnì vyvinul samostatný druh zvonek èeský. Vzácnost je v tomto pøípadì relativní pojem a je dána zejména faktem, že roste výluènì v Krkonoších. Dosud je hojný, ale mùže být ohrožen zmìnami v obhospodaøování luk a opuštìním tradièních lukaøských postupù, které fungovaly v Krkonoších po staletí. Dlouhodobým pùsobením došlo k vytvoøení hodnotných a druhovì bohatých luèních spoleèenstev v nichž je zvonek èeský doma. Pokud by nìkoho napadlo luèní porosty zaèít mulèovat, zvonek by zaèal mít vážné potíže. Urèitým rizikem je také pøítomnost zvonku okrouhlolistého, který spolu s lidmi proniká do stále vyšších území Krkonoš. Èastìjší køížení tìchto dvou druhù by mohlo ohrozit pùvodní èisté populace zvonku èeského. Právì z Krkonoš bohužel takový špatný pøípad známe u krásné velkokvìté violky žluté sudetské, kterou geneticky témìø zlikvidovala novì proniklá plevelná violka trojbarevná.

1 2

1 rozsáhlý porost zvonku v nízkostébelné druhovì bohaté vegetaci 2 zvonek èeský je v Krkonoších dosud velmi poèetný

Co se dìlá pro další pøežití? Témìø všechny výskyty jsou souèástí Krkonošského národního parku, mnohdy jeho jádrové první zóny s nejpøísnìjší ochranou. Kromì nejvyšších poloh jsou louky jednou roènì seèeny, což zvonku èeskému vyhovuje. Dokud v Peci pod Snìžkou nevzniknou vlivem oteplení meruòkové sady, nehrozí tomuto druhu vážnìjší nebezpeèí.

29

Zvonek jesenický Campanula gelida èeleï zvonkovité - Campanulaceae

KOVANDA

Sabatùm odzvonìno

detail jednotlivé rostliny zvonku jesenického

Jak se pozná?

Proè je tak vzácný?

Je velmi podobný pøedešlému zvonku èeskému. Pohled na jeho zaøazení prošel zajímavým vývojem. Popsán byl v roce 1968, poté jej samotný autor popisu pøeøadil jako poddruh zvonku èeského. V souèasnosti mezi taxonomy opìt pøevažuje názor, že se jedná o samostatný druh. Odlišuje se zejména bohatì trsnatým rùstem, má také menší kvìty i tobolky. Kvìty vyrùstají jednotlivì nebo v nejvýše ètyøkvìtém hroznu, lodyhy nepøevyšují 20 cm. Pøízemní listy v rùžici pøetrvávají až do odkvìtu, což je dobøe vidìt i na fotografii.

Jeho vzácnost je dána existencí jediné svìtové lokality a pøibližnì padesátkou trsù. Vznik druhu stejnì jako u zvonku èeského vychází z alpského zvonku C. scheuchzeri. V izolaci od alpských, ale také od krkonošských rostlin se v Jeseníkách vyvinul svébytný zvonek jesenický. Dùvody malého poètu jedincù jsou však bohužel v døívìjší nedostateèné ochranì lokality a neukáznìnosti návštìvníkù, kteøí sešlapem likvidovali tuto unikátní rostlinu. I autor pamatuje z dìtství školní výlet se skupinovou fotografií na vrcholu Petrových kamenù. Atraktivní zvonek byl také snadnou koøistí pro nenechavé skalnièkáøe.

Nìco ze života Zvonek jesenický je vytrvalý, schopný vytváøet i vìtší porosty. Kromì rozrùstání trsù se dobøe množí také semeny, uchycování semenáèkù v nehostinném horském prostøedí je obtížné. V kvìtech opylovaných hmyzem se (podobnì jako u ostatních zvonkù) nejprve uvolòuje pyl z prašníkù a teprve následnì se rozvíjí blizna. Tento jev zabraòuje samoopylení.

Kde roste ve svìtì a u nás? Je endemitem jediné lokality Petrovy kameny v Jeseníkách. Roste roztroušenì na skalce a v jejím tìsném okolí (na ploše pøibližnì do 300 m2) v celkovém poètu zhruba padesát trsù.

V jakém prostøedí roste? Je vystaven extrémnímu horskému prostøedí s èastými vìtry, nízkými teplotami a pùsobením snìhu. Vìtšina jedincù roste na svìtlých èi pøímo oslunìných stanovištích, nìkolik trsù se ukrývá v hlubším stínu skalních štìrbin. Zasahuje také na nízké kostøavové trávníky na úpatí skal, kde se rozrùstá do šíøe a je obtížné stanovit rozsah jednotlivých rostlin.

30

Co se dìlá pro další pøežití? Petrovy kameny jsou nyní pøísnì chránìnou zónou chránìné krajinné oblasti Jeseníky v národní pøírodní rezervaci Pradìd. Aè se to mnoha lidem nelíbí, je na nì právem zakázán vstup (a to i pro èarodìjnice). Zvonku takový poklid vyhovuje a pomalu se opìt zaèíná šíøit. Je nutné øešit také zimní provoz vlekù, aby nedocházelo k ohrožování okolí Petrových kamenù. Pracovníci Správy CHKO Jeseníky na patì skalky vyøezávají šíøící se maliník. Populace zvonku jesenického je zmapována a je zahájeno dlouhodobé sledování jejího vývoje. Známe základní informace o biologii zvonku jesenického a jeho pìstování je zvládnuté.

1 2 3

1 Petrovy kameny jsou jediným místem na svìtì s výskytem zvonku jesenického; kromì samotné skály roste také na travnatém úpatí 2 menší rostlina zvonku jesenického ve skalní spáøe, na snímku jsou viditelné pomìrnì široké kališní cípy - ušty 3 jeden z nejrozsáhlejších bohatì rozkvetlých trsù na úpatí skály

31

Rožec kuøièkolistý

Ende mit endemit? Nein! Cerastium alsinifolium TAUSCH èeleï hvozdíkovité - Caryophyllaceae

detail kvìtu i plodu, dobøe viditelné jsou i pomìrnì okrouhlé, živì zelené listy

Jak se pozná? Rožec kuøièkolistý je nízká, trsnatá až polštáøovitá, bíle kvetoucí rostlinka. Od ptaèincù poznáme rožce podle pìti ènìlek v kvìtu. Od podobného a blízce pøíbuzného rožce rolního (C. arvense) jej odlišil F. I. Tausch již v roce 1828 podle svìtleji zeleného až žlutavého vybarvení, okrouhlejších listù, kratších kalichù a listenù bez blanitých špièek.

Nìco ze života Málo víme o délce života tohoto druhu, je však víceletý a kvete opakovanì. Do vìtších trsù se rozrùstá boèními výbìžky. Rostliny vytrvávají zelené i pøes zimu. Kvetou od dubna do èervna, v menším rozsahu i bìhem léta. Kvìty opyluje hmyz. Semen tvoøí dostatek, o klíèivosti a dalším vývoji semenáèkù údaje scházejí. Patrnì se køíží s rožcem rolním, ale nemáme dostatek informací o rozsahu køížení a jeho vlivu na populace rožce kuøièkolistého.

Kde roste ve svìtì a u nás? Pøedstavovaný druh je endemitem velmi malé oblasti v CHKO Slavkovský les u Mariánských Lázní. Vyskytuje se pouze na hadcích v okolí obcí Mnichov a Prameny v nadmoøských výškách okolo 800 metrù. Celkový poèet lokalit je zhruba 13. Hlavními místy výskytu jsou NPR Pluhùv bor, NPP Køížky, NPP Upolínová louka, PR Planý vrch, PR Vlèek a PP Dominova skalka.

V jakém prostøedí roste? Je obligátní serpentinofyt, roste tedy pouze na hadcích. Právì hadcové prostøedí svými specifickými vlastnostmi s nadbytkem hoøèíku a nedostatkem vápníku vyluèuje pøítomnost mnoha druhù rostlin. Pro drobný rožec kuøièkolistý je dùležitá pøedevším rozvolnìnost porostu, protože svým vzrùstem nemùže konkurovat statnìjším druhùm

32

rostlin. Lze si tedy pøedstavit, že po skonèení doby ledové se pøedek tohoto rožce v izolaci vyvíjel a pøizpùsoboval extrémnímu podkladu, zatímco jinde byl vytlaèen konkurencí. Rožec patøí k druhùm, které se nazývají S-stratégové, což je oznaèení pro rostliny snášející stresové nepøíznivé vlastnosti prostøedí. Kromì substrátu již není pøíliš vybíravý, nejèastìji ho najdeme ve štìrbinách skal a na mìlkých pùdách, ale také ve svìtlejších lesích nebo dokonce v blízkosti prameniš.

Proè je tak vzácný? Ve své malé oblasti výskytu je dosti èastý, vzácnost je dána jeho omezeným areálem. V jiných èeských hadcových územích neroste. Ohrožuje ho zarùstání nelesních lokalit náletovými døevinami a ostružiníky, poté co z oblasti zmizely pasoucí se kozy a ovce, které svými kopýtky rozrušovaly porost a vytváøely pro rožec volná místa. Rožci škodí také velkoplošné lesní hospodaøení, vyhovovaly mu døívìjší, prùbìžnì tìžené svìtlé lesy. Ohrožuje jej i sbìratelský zájem botanikù na nìkterých navštìvovaných lokalitách.

1 bohatý porost rožce na hadcové skalce na lokalitì Køížky

1 2 3

2 kvìty svou velikostí mnohdy pøesahují listové rùžice, viditelné jsou odumøelé listy, které nepøežily tvrdou zimu 3 rostliny vyrùstají z drobných puklin hadcových skalek, mohou však rùst i mimo skály

Co se dìlá pro další pøežití? Vìtšina jeho výskytù se tìší pøísné územní ochranì. Na samotných lokalitách se rozvolnìné porosty zajišují pastvou a vyøezáváním náletových døevin. Nedostateènì je prozkoumána jeho biologie a již zmiòovaný vliv køížení s rožcem rolním.

33

Pcháè žlutoostenný Cirsium brachycephalum JURATZKA èeleï hvìzdnicovité - Asteraceae

Panonskému pichlavci sùl nad zlato

detail úborù vyrùstajících na krátkých stopkách až témìø pøisedle

Jak se pozná? Jako správný pcháè je notnì ostnitý na listech i køídlatých lodyhách. Dorùstá až dvoumetrové výšky. Celá rostlina má svìtlezelený a štíhlý vzhled s pomìrnì drobnými a krátce stopkatými úbory nahlouèenými v horní èásti stonku. Lodyžní listy odstupují v ostrém úhlu od lodyhy. Pøízemní listy jsou celokrajné a podlouhle kopinaté.

Nìco ze života Je to dvouletý až krátce vytrvalý druh s kùlovitým koøenem. Umí vytváøet i boèní listové rùžice. Kvete od èervna do záøí, kvìty opylují motýli a rùzný blanokøídlý i dvoukøídlý hmyz. Životní strategií pcháèe žlutoostenného je vytváøení vysokého poètu nažek. Konkurenènì není pøíliš zdatný a právì množství nažek s dobrou klíèivostí šíøených vìtrem mu umožòuje nacházet vhodná, dosud málo zarostlá stanovištì. Na nich krátkodobì roste a opìt dá vzniknout novému potomstvu, než ho vytlaèí agresivnìjší druhy. Na rozdíl od vìtšiny našich pcháèù netvoøí køížence.

Kde roste ve svìtì a u nás? Je typickým panonským endemitem. Centrum rozšíøení je v maïarských slaných stepích a odtud pøesahuje severozápadním smìrem na Slovensko, na jižní Moravu a do Rakouska. Roste také ve Vojvodinì a v severní èásti Rumunska. Na jižní Moravì byl tento pcháè vzácný i v minulosti a s jistotou se vyskytoval pouze na nìkolika lokalitách v okolí Rakvic a na slatinné louce poblíž Moravského Písku. Dnes roste nìkolik stovek rostlin na dvou lokalitách u Trkmanského Dvora.

V jakém prostøedí roste? Pcháè žlutoostenný je zcela nížinný druh, nejvýše položené lokality nepøesahují

34

1 detail okøídlené ostnité lodyhy, mezi pcháèi patøí 2 k tìm ménì pichlavým, pro druh je charakteristická také svìtle zelená barva 4 3 2 vysoké rostliny pùsobí díky krátkým postranním 1

200 m n.m. Roste na tìžších zasolených pùdách, které jsou alespoò èást roku pøelité vodou èi výraznì podmáèené. Zasolení vzniká v oblastech s výparem pøevažujícím nad srážkami, kde z pùd bohatých živinami vzlínají vzhùru soli. Potøebuje stanovištì urèitým zpùsobem narušená, vìtšinou jsou to rozvolnìné okraje rákosin, slaná luèní nebo ještì lépe pastvinná spoleèenstva, okraje pøíkopù a podobnì. Obì moravské lokality jsou znaènì ovlivnìné lidskou èinností. Blíže Trkmanskému Dvoru roste na hromadì zeminy vzniklé vyhrnutím okraje vodní nádrže. Dále k Rakvicím, již za dálnicí, najdeme stovky jedincù na zamokøeném, jen obèas oraném poli zarostlém øídkou rákosinou. Narušení stanovištì èlovìkem, zvìøí nebo zaplavením je pro existenci druhu nezbytné.

vìtvím štíhlým dojmem, úborù je vytvoøen znaèný poèet 3 lokalita u Trkmanského dvora, kde pcháè roste na vyhrnuté hromadì substrátu na okraji rybníka 4 plodné úbory chmýrnatých nažek

Proè je tak vzácný? Tento panonský druh byl v Èeské republice vždy zcela okrajový. Má v oblibì slaná stanovištì, která jsou na jižní Moravì témìø znièená vysušováním krajiny a rozoráváním na pole.

Co se dìlá pro další pøežití? Obì lokality jsou mimo chránìná území, na plochu blíže k Trkmanskému Dvoru se pøipravuje vyhlášení pøírodní rezervace. Poèítá se však, že i v budoucnosti bude nutné narušovat jeho prostøedí, nejlépe pomocí diskových bran, pøípadnì orbou na menších plochách. Lokality nesmí zarùst hustým porostem rákosu, který by pcháè vytlaèil. Obì populace jsou sledovány a pøipravuje se ucelený záchranný program. Druh je pìstován v botanické zahradì Pøírodovìdecké fakulty Masarykovy Univerzity v Brnì. Pro lepší porozumìní potøebám pcháèe bude nutné prostudovat podmínky na lokalitách v Maïarsku i v dalších zemích.

35

Puchýøka útlá Coleanthus subtilis èeleï lipnicovité - Poaceae

(TRATT.) SEIDL

Obnažená krátkost bytí

pøi blízkém pohledu jsou vidìt žlábkovité zakøivené listy, blanité jazýèky a stažené kvìtenství

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Puchýøka je drobná trsnatá travièka, charakteristická výraznì nafouklými pochvami listù a krátkou široce jehlancovitou latou s válcovitými klásky. V dnešním svìtì již nemá blízké pøíbuzné a taxonomové ji považují za skuteènou raritu.

Puchýøka je v požadavcích na stanovištì mimoøádnì vyhranìným druhem. Vyžaduje vlhké prostøedí holého písèitého bahna až okraje vody bez pøítomnosti dalších druhù rostlin. V Èeské republice tento požadavek splòují obnažená dna rybníkù, jinde ve svìtì jsou to doèasnì holé øíèní bøehy za nízkých vodních stavù.

Nìco ze života Extrémnì krátkovìká jednoletá rostlina žije nejvýše dva mìsíce, èasto i ménì. K vyklíèení potøebuje plné oslunìní a pokles hladiny vodní nádrže, èímž dojde k zahøátí substrátu. Semenáèky dospívají velmi rychle. Pyl mezi kvìty pøenáší vítr, plody (obilky) se vytváøejí v obrovském množství a po zaplavení brzy klesají ke dnu. Nejèastìji je na svém tìle roznášejí vodní ptáci. Ponoøené v bahnì mohou obilky pøežívat více let. Pokud v suchém létì klesá postupnì hladina, vytváøí puchýøka nìkolik generací.

Kde roste ve svìtì a u nás? Puchýøka má velmi zvláštní, rozsáhlý, roztrhaný suboceánský areál - je tedy vázána na spíše oceánsky ladìné klima s vyrovnanìjšími srážkami a teplotami. V Evropì byla v minulosti známa z Norska, Itálie a Nìmecka. V souèasné dobì existují v Evropì lokality asi jen v Bretani a Rakousku v návaznosti na èeské lokality. Nezvìstná je v evropské èásti Ruska, ale bohatší výskyty jsou známy v povodí dolního Obu a Irtyše a na dolním toku Amuru. Vzácnì roste rovnìž v západní èásti USA ve státech Oregon a Washington a v Kanadì v Britské Kolumbii. V Èeské republice se jí daøí v pahorkatinných polohách Èeského masivu. Tìžištì výskytu je v jihoèeských pánvích a na Èeskomoravské vrchovinì. Existují nálezy také z Rokycanska, Podbrdska, Krušných hor, Chrudimska a Pardubicka. Asi ze 140 lokalit zjištìných dosud na území Èeské republiky, je z posledních 10 let známá pøibližnì stovka.

36

Proè je tak vzácná? V Èeské republice leží jedno z hlavních center svìtového rozšíøení, takže statisíce pøítomných puchýøek na stovce lokalit mohou vést k domnìnce, že vlastnì vzácná není. Každoroènì však roste z této stovky lokalit jen na tìch rybnících, které mají pro její rùst vhodné podmínky. Vzácnost, pøesnìji øeèeno ohroženost je dána pøedevším zvláštními požadavky na stanovištì. Rybníky nesmìjí být hnojeny ani vápnìny, natož vyhrnovány. Letnìní se musí opakovat ve zhruba ètyøletém cyklu, pøi kratším intervalu se nadmìrnì namnoží jiné, plevelnìjší druhy, které puchýøku utlaèí. Delší interval mùže vést k nižší klíèivosti a slabším populacím puchýøky. Vyhovoval jí starý tradièní systém letnìní rybníkù a v tìch dobách se její populace velmi pravdìpodobnì zvìtšily do rozsahu, jaký je dokumentován z minulého století.

1 2 3

1 obnažené dno Maòovického rybníka u Nepomuku hostí nejen bohatou populaci puchýøky, ale také kriticky ohrožený plavín štítnatý 2 dobøe narostlý porost puchýøky na mokrém bahnitém substrátu 3 dva evropsky chránìné organismy spolu probírají radostné zítøky

Co se dìlá pro další pøežití? Puchýøka je chránìna pouze na nìkolika rybnících, pøièemž modelovým pøíkladem je NPR Velký a Malý Tisý na Tøeboòsku, kde jsou její potøeby promítnuty do plánu péèe. Vìtšina lokalit však územnì chránìna není. Kultivace druhu je zvládnutá bez vìtších nesnází, puchýøka je pìstována v Hydrobotanickém oddìlení BÚ AV ÈR v Tøeboni. Úroveò našich znalostí o rozšíøení puchýøky i jejich biologických vlastnostech je vcelku dobrá. Pomyslný klíè k pøežití puchýøky drží v rukou správci rybníkù.

37

Katrán tatarský Crambe tataria SEBEÓK èeleï brukvovité - Brassicaceae

Jarní oveèky jihomoravských stepí

detail ètyøèetných kvìtù, proto se døíve brukvovité rostliny oznaèovaly jako køížaté

Jak se pozná? Kvetoucí katrán nelze zamìnit, rostliny tvoøí statné, až metrové bílé koule a lokality v tu dobu vypadají jako stránì s pasoucími se ovcemi. Vzhled listù katránu si mùžete prohlédnout na fotografii.

Nìco ze života Vytrvalá rostlina pøežívá zimní období hlubokými silnými koøeny s vrcholovým pupenem. Množí se výhradnì generativnì pomocí semen, která jsou po jednom pevnì uzavøena v zvláštnì stavìném plodu - nažce. (U brukvovitých rostlin jsou nažky vzácné, typickým plodem jsou šešule a šešulky.) Katrán kvete od dubna do èervna a kvìty jsou opylovány rùznými druhy hmyzu. Má zajímavý zpùsob šíøení semen, kdy se celá nadzemní èást uschlé plodné kulovité rostliny oddìlí od zemì, vítr ji koulí po okolí a semena se postupnì odlamují. Takové druhy se nazývají stepními bìžci.

Kde roste ve svìtì a u nás? Katrán tatarský má eurasijský areál táhnoucí se bezlesým pásem od jihozápadní Sibiøe Ruskem a Ukrajinou do Rumunska, severního Bulharska, Srbska, Maïarska, Slovenska a Rakouska. V Èeské republice roste na severozápadním okraji areálu v panonské oblasti jižní Moravy. Roste poblíž Újezda u Brna (PP Špice), Krumvíøe (PR Louky pod Kumstátem), Hovoran (PR Hovoranské louky), Èejèe a Èejkovic (PR Špidláky), Velkých Bílovic (Zimarky), Pouzdøan (NPR Pouzdøanská step - Kolby) a v NPP Dunajovické kopce. Druhotné výskyty byly zaznamenány u Oslavan, Dukovan a v Brnì-Štýøicích (NPP Èervený kopec). Pravdìpodobnì ze

38

zámìrné výsadby pochází výskyt na vrchu Raná v Èeském støedohoøí. Na vìtšinì jihomoravských lokalit se druh vyskytuje ve stovkách až tisících jedincù.

V jakém prostøedí roste? Je typickým stepním druhem vyžadujícím svìtlé, suché, otevøené polohy na hlubokých a živinami bohatých sprašových pùdách. Na Moravì jsou to vìtšinou jižnì orientované, èasto prudké stránì, ale mimo naše území roste i v rovném terénu. Vyhovuje mu urèitý zpùsob narušování pùdního povrchu, obsazuje králièí výhrabky a dovede se šíøit na úhory i do okrajù zahrad. Velmi dobøe snáší také vypalování lokalit.

1 Pouzdøanská step s rozkvetlými katrány

1 2 3

2 plodný katrán s tobolkami a význaènou návštìvou modlící se za jeho dobrou plodnost 3 nekvetoucí jedinec s výraznì dìlenými sivými listy

Proè je tak vzácný? Vzácnost je dána pøedevším okrajem areálu. Jinak je pomìrnì pøizpùsobivý, na lokalitách roste stále v hojném poètu a má schopnost se šíøit. V minulosti jistì rostl i na místì mnoha dnešních vinohradù. Také výsadby akátù a jejich následné šíøení znièilo nìkterá jeho stanovištì.

Co se dìlá pro další pøežití? Témìø všechny jeho výskyty se nacházejí v chránìných územích, ve kterých je zajištìno seèení a odstraòování náletových køovin, zarùstání lokalit tedy nehrozí. O jeho biologii máme k dispozici jen velmi málo informací. Bylo by vhodné využít naše bohaté populace k dalšímu studiu. Katrán je vcelku bezproblémový druh o jehož další existenci na Moravì se nemusíme obávat.

39

Støevíèník pantoflíèek Cypripedium calceolus èeleï vstavaèovité - Orchidaceae

L.

A tuhle znáte? O pantoflíèku, který vlezl do kdejaké rezervace.

1 2 3

1 semena v tobolce dozrávají v podzimních mìsících a nìkdy vydrží lodyha s tobolkou až do dalšího kvetení 2 Bílé stránì u Pokratic hostí jednu z bohatších populací støevíèníku

3 støevíèník mùže vytváøet rozrùstáním oddenku bohaté trsy

støevíèník je pro svou neobvyklost a vzácnost jedním ze symbolù ochrany pøírody

Jak se pozná? Kvetoucí støevíèník si nesplete opravdu nikdo, je slavnou ikonou ochrany pøírody. V nekvetoucím stavu jsou nápadné jeho široké, okrouhle zakonèené, podél žilnatiny zprohýbané listy.

Nìco ze života Støevíèník je vytrvalý a dlouhovìký druh, jsou známy i více než stoleté rostliny. Na jaøe raší nové lodyhy z podzemního oddenku. Ten se v prùmìru každých pìt let vìtví a vznikají tak mnohdy rozsáhlé trsy, jejichž rozpadem dochází k vegetativnímu množení. Množí se také semeny. Kvìty vyrùstají na lodyze po 1-3 a jsou šálivé, tedy neposkytují opylovaèùm, jimiž jsou pøedevším menší samotáøské druhy vèel, za jejich práci žádnou odmìnu. Kvete od poloviny kvìtna do èervna a kvìt mùže vydržet i více než deset dní. Plody (tobolky) se tvoøí jen z každého tøetího až desátého kvìtu a otevírají se bìhem záøí až øíjna. Drobná semena jsou postupnì uvolòována a šíøena vìtrem. Ze semene vyrùstá zárodek, který v zemi spolupracuje se symbiotickými houbami ve vztahu zvaném mykorrhiza. Poprvé rostlina kvete obvykle okolo desátého roku života.

Kde roste ve svìtì a u nás? Celkové rozšíøení støevíèníku zaujímá vìtší èást Evropy, od Anglie na severozápadì a Skandinávie na severu, na jihu vzácnì až do hor Støedomoøí, na východ pak pøes celou Sibiø do Japonska. Izolovanì roste na Kavkaze. Ve Švýcarsku vystupuje až do 2700 m n. m. V Èeské republice roste v nížinách a pahorkatinách po vìtšinì území, schází pouze v Moravskoslezském, Plzeòském a Karlovarském kraji. Celkovì je známo 76 lokalit. Poèetnost jednotlivých populací se pohybuje

40

od nìkolika rostlin pøes desítky jedincù až po nejbohatší lokality s více než stovkou støevíèníkù.

V jakém prostøedí roste? Je druhem otevøených luèních porostù až svìtlých lesù, nejlépe mu vyhovují polostinná stanovištì. Najdeme ho nejèastìji v habøinách až buèinách, ménì èasto v suových lesích. Také luèní porosty mohou být znaènì rozmanité od mírnì vlhkých strání až po bezkolencové louky. Velmi vybíravý je k pùdnímu prostøedí. Roste na minerálnì bohatých pùdách s neutrální až zásaditou pùdní reakcí. Velmi èastý je na vápencovém podkladu, na tzv. bílých stráních s tìžkými jílovitými opukovými pùdami nebo na bìlokarpatském flyši.

probíhá pravidelné seèení nebo alespoò odstraòování køovin. Druh se dá dobøe laboratornì namnožit, takže je zájemcùm o pìstování dostupný komerènì a nemusí jej likvidovat v pøírodì.

Proè je tak vzácný? Mluvit v Èeské republice o vzácnosti, když uvážíme pøes sedm desítek existujících lokalit je trochu problematické. Støevíèník byl do seznamu zaøazen západoevropskými zemìmi, kde je skuteènì vzácný. Z hlavních rizik je možné uvést pøedevším nevhodné lesní hospodaøení, napøíklad pøevody listnatých lesù na smrkové monokultury. Nìkteré nelesní lokality byly znièeny rozoráním nebo hnojením. V souèasné dobì je nejsilnìjším ohrožením vyrýpávání atraktivních rostlin do zahrádek, které obvykle konèí úhynem støevíèníku.

Co se dìlá pro další pøežití? Velká èást lokalit se nachází v chránìných územích. Druh je na mnoha místech sledován, takže existují dlouhodobé èasové øady o vývoji poètu jedincù. Na mnoha lokalitách se upravují lesní hospodáøské plány a odstraòují nevhodné smrky, na vìtšinì nelesních lokalit

41

Hvozdík píseèný èeský Dianthus arenarius L. subsp. bohemicus (NOVÁK) O. SCHWARZ èeleï hvozdíkovité - Caryophyllaceae

Zelené rodinné støíbro od praotce Èecha

1 2 3 1 bohatì kvetoucí trsy na místech se strženým drnem 2 otevøená tobolka 3 lokalita hvozdíku píseèného èeského pod Øípem je jeho jediná na svìtì

detail kvìtù

Jak se pozná? Hvozdík píseèný èeský je sivozelený, hustì trsnatý druh. Bílé kvìty jsou stopkaté a mají výraznì hluboce døípené èepele korunních lístkù. Køíženec s hvozdíkem kartouzkem (D. x lucae) má ménì døípené narùžovìlé kvìty. Od ostatních poddruhù jej odlišuje sivé zbarvení, zašpièatìlost podkališních listencù a nižší, obvykle jednokvìté lodyhy. Žádný z tìchto znakù však není výhradní vlastností èeského poddruhu a mùže se objevit i v jiných populacích.

Nìco ze života Je vytrvalý, patrnì dlouhovìký a starší trsy se mohou rozpadat na více samostatných jedincù. Množí se vegetativním rozrùstáním oddenku a semeny. Kvìty opylují rùzné druhy zejména blanokøídlého hmyzu. Vykvétá postupnì od èervna do záøí. Mladá rostlina kvete poprvé vìtšinou ve druhém roce života.

Kde roste ve svìtì a u nás? Uvedený poddruh je endemitem malé oblasti Roudnických pískù. Další poddruhy rostou v Nìmecku a pøes Polsko do Pobaltí a na Ukrajinu. Nominátní poddruh Dianthus arenarius arenarius najdeme ve Švédsku. Dnes roste v Èeské republice na jediné lokalitì na stráni nad obcí Kleneè zhruba 200 jedincù. V minulosti se vyskytoval ještì u nedalekého Vražkova. V roce 1987 byla vytvoøena záložní populace na druhém bøehu Labe u obce Kyškovice, ale pøežívá tam pouze nìkolik vysazených rostlin.

V jakém prostøedí roste? Je výhradní obyvatel písèin - psamofyt. Ke klíèení a dalšímu rùstu dochází jen na otevøených nezarostlých plochách. Staré trsy mohou pøežívat i v zástinu stromù a v ponìkud zapojenìjších porostech.

42

Proè je tak vzácný? Už samotná izolovaná existence èeského poddruhu je pozoruhodná a podtrhuje jeho jedineènost a vzácnost. Písèiny patøí k nejohroženìjším typùm stanoviš Èeské republiky. Zaniknul totiž starý zpùsob obhospodaøování s pastvou a nìkdy i ohnìm, který je udržoval otevøené. Mnoho lokalit zarostlo nebo bylo aktivnì zalesnìno, použito na rekultivace apod. Lokality u Roudnice již dávno nejsou pasené, zarostly akátem a také se tam místnì tìžil písek. V souèasné dobì už v Èeské republice písèiny s aktivním pøemisováním písku vìtrem neexistují. Budoucnost této vegetace hodnì závisí na vhodné lidské èinnosti.. V posledních desetiletích se na lokalitì šíøí jedna z nejvìtších ochranáøských hrozeb tøtina køovištní, která je schopná vytvoøit souvislé porosty, v nichž žádný jiný druh nemá šanci. Poupata hvozdíku navíc chutnají nosatci druhu Hypera arator, èímž je snížena tvorba semen a možnost uchycení nových jedincù. Úspìšné pøežití hvozdíku píseèného ohrožuje také køížení s hvozdíkem kartouzkem, jeho závažnost patrnì není vysoká, ale riziko nelze pøehlížet.

však patrnì nebude nutné dále využívat, protože nové rostliny se objevují na lokalitì spontánnì ze semen. Ochrana hvozdíku píseèného èeského bude urèitì i v budoucnosti pracná a závislá na lidském úsilí, ale pokud nedojde k neèekaným událostem, mìla by být jeho další existence za uvedených pøedpokladù zajištìna.

Co se dìlá pro další pøežití? Hvozdík píseèný èeský má asi nejpropracovanìjší postupy druhové ochrany mezi našimi ohroženými rostlinami. Stanovištì druhu je územnì chránìno a probíhá na nìm intenzivní péèe spoèívající v seèení, prosvìtlování, ale také velmi radikálním stržení drnu na velké ploše. Tam nalézá hvozdík vhodné podmínky pro uchycení nových rostlin. Celá populace je podrobnì sledována na systému trvalých ploch. Byla vytvoøena již zmínìná záložní populace. Druh je pìstován a bylo zvládnuto i jeho množení v tkáòových kulturách, které

43

Hvozdík Lumnitzerùv Dianthus lumnitzeri èeleï hvozdíkovité - Caryophyllaceae

WIESB.

Májová ozdoba pálavských skal

1 2 1 vápencové skalky a jejich okraje jsou v ÈR jediným domovem hvozdíku Lumnitzerova 2 rozkvetlý velký trs na ploché øímse vápencové skály

v detailu jsou názornì vidìt hodnì døípené okraje korunních lístkù, barva kvìtù bývá mnohdy narùžovìlá, typiètìjší je však bílá

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Trsnatý a sivý hvozdík Lumnitzerùv kvete bílými, vzácnì až rùžovými, stopkatými, døípenými kvìty. V pálavské populaci se vyskytují i rostliny s velmi širokými korunními lístky, pøi bázi rùžovì chlupatými, které jsou oznaèovány jako forma palaviensis NOVÁK.

Vyhledává výhradnì vápencový podklad, v nìmž roste ve skalních štìrbinách (tzv. chasmofyt) èi na kamenitých svazích a plošinkách. Nepreferuje žádnou svìtovou stranu. Vyžaduje svìtlá, nezastínìná stanovištì.

Nìco ze života Hvozdík Lumnitzerùv je vytrvalý druh se silným kùlovitým koøenem, kterým proniká do skalních spár. Rozrùstá se do rozsáhlých trsù, které se mohou ve stáøí rozdìlit na nìkolik jedincù. Hlavní zpùsob rozmnožování je pomocí semen. Kvete jednorázovì a hodnì bohatì v prùbìhu kvìtna až èervna, bìhem tøí týdnù je kvetení skonèeno. Kvìty opyluje rùzný, zejména blanokøídlý hmyz. Z tobolek otevøených ètyømi zuby se postupnì uvolòují semena a vìtšina jich dopadá v blízkosti mateøské rostliny. O uchycování semenáèkù není nic známo, lze však pøedpokládat, že v extrémním skalním prostøedí jich vyroste jen nepatrný zlomek.

Kde roste ve svìtì a u nás? Druh je endemitem nevelkého prostoru severozápadní Panonie, jeho lokality však zasahují na území ètyø státù. Na západním Slovensku roste na Dìvínì, v Malých Karpatech, Èachtických a Tematínských kopcích, v Dolním Rakousku na Hainburských kopcích a v severním Maïarsku na Pilišských kopcích.

Proè je tak vzácný? U nás je na severním okraji svého areálu. Vzhledem k tomu, že je vázán výluènì na vápencový podklad, nemá kromì Pálavy na jižní Moravì jiné vhodné stanovištì, na vápence v Moravském krasu se patrnì vùbec nerozšíøil. Na samotné Pálavì je vcelku èastý. Existuje riziko sbìru rostlin do skalek, ale øada lokalit je naštìstí velmi obtížnì dostupná.

Co se dìlá pro další pøežití? Všechny jeho výskyty se nacházejí v pøísnì chránìných územích v biosférické rezervaci Pálava. O biologii druhu toho víme pomìrnì málo. Snadno se pìstuje a pro každého zájemce je tento hvozdík na trhu dostupný k zakoupení. Pokud se z Pálavy nestane raketová základna proti útokùm z jihu, nezaroste lesem komunikaèních stožárù èi ji horliví tìžaøi nerozemelou na cement, pak budoucnost tohoto hvozdíku není pøíliš ohrožena.

V Èeské republice se s ním lze setkat pouze na Pálavì, kde je známo nìkolik lokalit (Dìvín, Soutìska, Kotelná, Rùžový vrch a Stolová).

44

45

Hvozdík moravský Dianthus moravicus èeleï hvozdíkovité - Caryophyllaceae

KOVANDA

Skalní Moravák odhalen Èechem

detail kvìtù s typickými hloubìji døípenými korunními lístky

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Sivý, hustì trsnatý hvozdík moravský kvete sytì rùžovými až èervenými, vonnými kvìty, s mìlce zubatými èepelemi korunních lístkù. Od blízce pøíbuzného a velmi podobného hvozdíku sivého byl oddìlen teprve v roce 1982. Liší se od nìho pøedevším delšími kalichy, tobolkou stejnì dlouhou jako kalich a bylinnými podkališními listenci bez blanitých okrajù.

Najdeme ho pøevážnì na skalách a skalnatých stráních, zejména pøi horních okrajích hluboce zaøíznutých øíèních údolí. Roste na rùzných geologických podkladech - vápnitých slepencích, granodioritech, granulitech a rule. Vždy jsou to stanovištì otevøená, nezarostlá další vegetací. Mírnì upøednostòuje severní expozici.

Nìco ze života Obdobnì jako pøedchozí hvozdíky vytváøí rozsáhlé trsy, které se mohou stáøím rozpadat na více jedincù. Silným hlavním koøenem proniká hluboko do skalních spár. Vykvétá v kvìtnu až èervnu, vzácnì lze zastihnout jednotlivé kvetoucí rostliny ještì v záøí. Kvìty opylují rùzné druhy hmyzu. Produkce semen je na lokalitách výraznì snižována pùsobením parazitù a jejich klíèivost omezuje periodické vysychání pùdního povrchu. Druh se tedy na lokalitách za bìžných podmínek generativnì nerozmnožuje a jediným úèinným zpùsobem rozšiøování je vegetativní rozrùstání trsù, popøípadì zakoøeòování odlomených lodyh.

Kde roste ve svìtì a u nás? Hvozdík moravský je endemitem nevelkého území jihozápadní Moravy. Je známo sedm existujících a dvì zaniklé lokality v údolí øek Dyje (Rùžový vrch u Chvalatic), Želetavky (PR Suché skály u Lubnice), Rokytné (Florián, Buben a Køížová hora † u Moravského Krumlova, Tábor u Rokytné a Baba u Budkovic †) a Jihlavy (PP Pekárka, Èervená skála u Moravských Bránic). Není vylouèeno jeho pøípadné objevení v pøilehlém území severního Rakouska.

46

Proè je tak vzácný? Jeho vznik a vývoj zùstává nejasný, je však zøetelnì izolován od blízce pøíbuzných hvozdíkù a zùstává svým výskytem omezen na nevelkou oblast s vhodnými strmými øíèními údolími. Jeho dalšímu šíøení semeny zabraòují zmiòovaní hmyzí škùdci. Možným ohrožením je zarùstání lokalit køovinami nebo akátem, pøípadnì tìžba kamene. Pùvabné rostliny jsou také pøedmìtem zájmu skalnièkáøù, kteøí mohou páchat škody sbìrem.

1 2 3

1, 2 rozkvetlý trs na strmé slepencové skále s rozvolnìnou vegetací 3 Svatý Florián se vypíná nad Moravským Krumlovem a øekou Rokytkou; na jeho strmých svazích roste bohatá populace hvozdíku moravského, který byl odsud vìdecky popsán

Co se dìlá pro další pøežití? Dvì lokality jsou v chránìných územích a další jsou k vyhlášení pøipraveny. Máme k dispozici dostatek informací o ekobiologii druhu a jeho pìstování ze semen èi oddìlkù je snadné. Nìkteré lokality hvozdíku moravského jsou velmi obtížnì pøístupné, což je ta nejlepší ochrana. Pokud nevznikne v hlubokých øíèních údolích jihozápadní Moravy smìlá hladová zeï pøehradních kaskád, nemìl by být na své existenci ohrožen.

47

Vèelník rakouský Dracocephalum austriacum èeleï hluchavkovité - Lamiaceae

L.

Pozùstalé draèí hlavièky

pøi blízkém pohledu na kvìty vèelníku chápeme latinské pojmenování drakohlavec

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Vèelník rakouský je nezamìnitelná rostlina s listy zpeøenými do úzkých jehlicovitých úkrojkù. Dorùstá výšky okolo 40 cm. Kvìty jsou velké, modrofialové.

Vèelník je velmi teplomilným druhem výhøevných stanoviš. Vyhledává výhradnì plnì oslunìná místa v otevøené vegetaci. Podkladový substrát mùže být rùzný, vždy však bývá minerálnì bohatý. Dosti èasto roste na vápenci, ale na Moravì se vyskytuje na spraši. V Èeském krasu jej najdeme témìø vždy na šikmých skalkovitých plošinách pod hranami horních okrajù skalních stìn.

Nìco ze života Dlouhovìká vytrvalá bylina až polokeø se pomalu rozrùstá do trsù. Kvete v kvìtnu, dokvétá ještì v první polovinì èervna. Kvìty opyluje blanokøídlý hmyz s dlouhým sosákem, nejèastìji èmeláci. Plody (tvrdky) jsou umístìny po ètyøech. Semena bývají dobøe klíèivá, úspìšnost uchycení nových semenáèkù je pomìrnì nízká.

Kde roste ve svìtì a u nás? Jeho výskyt v Evropì je silnì roztroušený a izolovaný. Roste ve východních Pyrenejích, Francii, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, na Slovensku (zde 6 lokalit), v Maïarsku, Rumunsku a na Ukrajinì. Nejvýchodnìji dosahuje Pøedkavkazí. Témìø nikde není hojným druhem. Èeské lokality tvoøí severní okraj areálu. Tìžištì rozšíøení vèelníku se nachází v CHKO Èeský kras, kde roste na osmi lokalitách zhruba pìt set rostlin. V NPR Karlštejn ho najdeme na Haknovci, Velké hoøe a v Kozelské rokli, v NPR Koda roste v Císaøské rokli a na Kodské stìnì. Vyskytuje se také v PR Karlické údolí a Na Vanovicích. Zasahuje až na území Prahy, v souèasnosti roste pouze v Radotínském údolí, v minulosti byl zaznamenán i v údolí Prokopském. Umìle byla založena populace u Konìpruských jeskyní. V Èeském Støedohoøí na lokalitì Deblík již vyhynul, poslední rostlina byla pozorována v roce 1996. Izolovanì rostou dva trsy na Moravì na lokalitì Zázmoníky u Boøetic.

48

1 2

3

1 vèelník na svém typickém stanovišti otevøených skalních stepí na prudkých svazích, obvykle nedaleko vrcholové hrany 2 plodné uschlé lodyhy bývají ještì dlouho viditelné 3 kvetoucí rostlina na vápencové skále; na snímku je dobøe patrná loòská odkvetlá lodyha a také opad listù vèelníku v pravém dolním rohu snímku

Proè je tak vzácný? Je dobrým pøíkladem toho, èemu øíkáme reliktní druh. Znamená to, že z kdysi bohatšího výskytu zùstal jen na nemnoha, pro nìho nejvhodnìjších stanovištích, zatímco jinde vyhynul. Ohrožuje jej zarùstání køovinami, což je pøípad nìkolika lokalit v Èeském krasu. Velkým potenciálním rizikem je samozøejmì také tìžba kamene. Pøi svém pùvabu je hodnì ohrožen i sbìrem do skalek. Na nìkolika lokalitách vyhynul kombinací výše uvedených pøíèin v uplynulém století. Je ostudou slovutné èeské ochrany pøírody, že dopustila nenávratné vyhynutí vèelníku na jeho nejsevernìjší svìtové lokalitì na Deblíku.

Co se dìlá pro další pøežití? Prakticky všechny jeho výskyty jsou dnes územnì chránìny. Na nìkolika lokalitách v Èeském krasu se provádí vyøezávání køovin. Je dobøe zvládnuto pìstování rostlin, jak ze semen, tak pomocí øízkù. Vèelník se pìstuje v Botanické zahradì Praha a pøipravuje se záchranný program s cílem posílit slabé populace namnožením místních zbývajících rostlin. Všechny populace jsou podrobnì sledovány a probíhá výzkum rozmnožování druhu. Pokud se podaøí splnit všechny potøebné kroky a Èert si nepostaví schody až na Karlštejn, nemusíme se dívat na budoucnost vèelníku úplnì chmurnì.

49

Hadinec èervený Echium maculatum èeleï brutnákovité - Boraginaceae

L.

Stepní hadí jazyky mají rádi králíky

1 2 3

1 dvojice kvetoucích rostlin v pomìrnì hustém trávníku

2 kvetoucí i loòská suchá lodyha na jednom místì potvrzují, že tenhle hadinec kvete vícekrát za život 3 na stráni Horky u Milotic roste nejbohatší moravská populace hadince

ze srostlých korun hadince vyènívají prašníky a blizny, odkvétající kvìty modrají

Jak se pozná? Hadinec èervený si nelze splést, pøestože i jiné druhy tohoto bohatého rodu mají výraznou èervenou barvu kvìtù. Hadinec èervený dorùstá do výšky okolo 60 cm, vzácnì až témìø 1 m. V Èeské republice roste ještì jeden druh - hadinec obecný, ten však kvete modøe, má širší listy a jeho štìtinovité chlupy vyrùstají na bradavkách.

Nìco ze života Oznaèuje se jako dvouletý až krátce vytrvalý druh, není však známo jakého vìku se mùže dožít a kolikrát kvést. Množí se pøedevším semeny, ale nìkteré trsy se rozrùstají do více vrcholù. Z pøezimující listové rùžice na jaøe vyrùstá kvìtonosná lodyha s poèetnými kvìty ve vijanech. Kvete v prùbìhu èervna, poslední rostliny dokvétají poèátkem èervence. Opylovaèem je hmyz, ale mùže docházet také k samoopylení. Z každého kvìtu mohou vzniknout ètyøi plody (tvrdky) dozrávající v prùbìhu èervence. Klíèivost semen bývá vysoká, pøírodní výbìr pak vyøazuje semenáèky vyklíèené na nevhodných místech. Semena patrnì pøežívají delší dobu v semenné pùdní bance.

Kde roste ve svìtì a u nás? Hadinec èervený je východoevropský druh zasahující do støední Evropy. Tìžištì areálu je na Ukrajinì a v Rusku. Západní hranici tvoøí východní Rakousko, Morava a Slovensko, chybí ve vìtší èásti panonské nížiny. Nìkolik lokalit má ve východním Polsku. Na jihu Evropy roste v Makedonii a jihozápadním Bulharsku. Z Kavkazu pøesahuje do Turecka a Íránu, izolovanì se vyskytuje v Turkmenistánu. V Èeské republice druh najdeme výhradnì v panonské oblasti jižní Moravy. Historicky je znám z okolí Znojma, Brna, Vyškova, z Hustopeèska, Ždánicka, Èejèska a z jihozápadní èásti

50

Bílých Karpat. V souèasné dobì je udáván ze ètrnácti lokalit s celkem asi sedmi sty jedinci. Vìtšina lokalit se nachází v oblasti mezi Hustopeèemi, Kyjovem a okrajem Hodonínské Dúbravy. Nejbohatší populace je v PR Horky u Milotic. Roste také na Hádecké planince nad Brnem a nejsevernìji velmi vzácnì na Vìtrnících u Dražovic na Vyškovsku. Po delší dobì byl znovu potvrzen z Bílých Karpat na tøech lokalitách v širším okolí Hluku.

V jakém prostøedí roste? Tento stepní druh vyhledává otevøená suchá a teplá stanovištì, èasto na prudkých svazích. U nás roste témìø výhradnì na hlubokých sprašových pùdách, ale na Slovensku ho najdeme i na pùdách kamenitých. Vždy je dùležitý vysoký obsah živin v pùdì. Vyhovuje mu urèitá míra narušení stanovištì, výbornì roste tøeba na králièích výhrabcích.

populace. Na lokalitì Horky se znaèí jednotlivé rostliny pro ovìøení délky jejich života. Pøipravuje se záchranný program spoèívající v posílení slabých populací druhu. Šance na další existenci u nás jsou vysoké a oèekávatelná extrémnost klimatu mu mùže svìdèit.

Proè je tak vzácný? Hlavním dùvodem je nepochybnì okraj areálu druhu. Nìkolik lokalit bylo úplnì znièeno, jinde mohl zmizet i vlivem hnojení. Na vìtšinì stanoviš roste pouze pár jedincù, takže jakýkoliv nevhodný vliv mùže zlikvidovat celou populaci. Pøi jeho nápadnosti je velkým rizikem také odebírání rostlin, tøeba jen do kytic, ale s ohledem na jeho krátkovìkost a závislost na èasté obnovì ze semen je i takový zásah vážný.

Co se dìlá pro další pøežití? Témìø všechny lokality jsou územnì chránìny a provádí se vhodné obhospodaøování spoèívající v odstraòování køovin a pøípadnì seèení. Hadinci by vyhovovalo i mírné narušování pùdního povrchu. Druh je detailnì prostudován, všechny lokality podrobnì zmapovány, pìstování je snadné. Na Hádech byla vytvoøena z pùvodních rostlin nová záložní

51

Svízel sudetský Galium sudeticum èeleï moøenovité - Rubiaceae

TAUSCH

V Sudetech vznikl svízel

1 2 4

3

1 v Èertovì zahrádce v Krkonoších roste populace svízele v balvanité suti na strmém svahu

2 hustý porost krkonošské populace; je vidìt jak se lodyhy plazí mezi kameny na nová místa 3 drobné ètyøèetné kvìty mohou vrcholy lodyh nìkdy zcela zakrýt 4 na hadcích Slavkovského lesa nemají rostliny tak bujný vzrùst, ale velké porosty mohou vytváøet také

detail drobných ètyøèetných kvìtù

Jak se pozná? Velmi obtížnì, spolehlivé urèení je problémem i pro odborníky. Obecnì lze øíci, že je to drobný nejvýše 20 cm vysoký, vytrvalý trsnatý svízel s lysými lodyhami bez sterilních koøenujících výbìžkù. Listy má v pøeslenech po 5-6, jednožilné a špièaté, na okraji ploché a hladké. Kvìty jsou bílé a plody (tvrdky) skládající se ze dvou tzv. merikarpií, mají na povrchu polokulovité hrbolky. S vìtší jistotou lze urèovat pøedevším plodné jedince. Rostliny z Krkonoš a Slavkovského lesa se od sebe v nìkterých znacích mírnì liší.

Nìco ze života Svízel sudetský je vytrvalý druh, nìkdy mùže pøezimovat i èásteènì zelený. Množí se pøedevším generativnì semeny. Vegetativní rozmnožování rozrùstáním krátkých oddenkù je omezené. Kvete od èervna do záøí a je opylován hmyzem.

Kde roste ve svìtì a u nás? Je endemitem malé oblasti, v souèasnosti prokazatelnì roste ve dvou izolovaných územích. V Krkokonoších má tøi lokality na èeské stranì - Rudník, Kotelní jámy a Èertova zahrádka a dvì v Polsku - Malá Snìžná jáma a kar Malého Rybníka. Ve Slavkovském lese roste na nìkolika hadcových lokalitách v okolí obce Prameny, vèetnì nejvýznamnìjších jako jsou Køížky a Dominova skalka. Historicky je uvádìn i z Velké Kotliny v Jeseníkách, jeho výskyt však nebyl v posledních letech ovìøen.

nelesních skalek, pøípadnì i na svìtlinách a skalkách v borech.

Proè je tak vzácný? Svízele ze sekce Leptogalium mají sklon vytváøet populace, které se popisují jako samostatné druhy, pøièemž je odlišuje nìkolik znakù, zejména na plodech. Vyznaèují se pomìrnì malými areály. To je i pøípad svízele sudetského, který vzniknul na území Èech nìkdy v poledové dobì patrnì kombinací zmnožení chromozómù (polyploidizace) a izolace od jiných pøíbuzných druhù. Malý poèet lokalit je tedy základní pøíèinou jeho vzácnosti. Mùžeme to chápat i tak, že pøírodní výbìr zkouší úspìšnost vzniklých rostlin a v pøípadì svízele sudetského není výsledek zkoušky ještì jasnì vyøèen. Na lokalitách ho ohrožuje zarùstání, vadil by mu i pøílišný sešlap. Dvojznaèná je role lavin v Krkonoších. Vytváøejí sice pro svízel vhodná stanovištì, ale stejnì tak ho mohou smést a vìtší èást populace zlikvidovat.

Co se dìlá pro další pøežití? Všechny populace se vyskytují v pøísnì chránìných územích. Aktivnì se pro druh dosud nevykonalo témìø nic a málo se ví i o jeho základních biologických vlastnostech. Doplnìní našich znalostí je tedy žádoucí, ale svízel zatím vcelku dobøe roste i se svým nepoznaným tajemstvím.

V jakém prostøedí roste? Vždy vyžaduje stanovištì otevøená, velmi svìtlá a v rámci dané lokality hodnì výhøevná. Pùda bývá vìtšinou mìlká, ale je vždy neutrální až bazická a minerálnì silná. V Krkonoších mu vyhovují skalní terásky a suové kužele. Ve Slavkovském lese roste na hadci na okrajích

52

53

Hoøeèek mnohotvarý èeský Gentianella praecox (A. et J. KERNER) E. MAYER subsp. bohemica (SKALICKÝ) HOLUB èeleï hoøcovité - Gentianaceae

Hoøká èeská lahùdka optimistùm nechutná

podzimní kvìty hoøeèkù jsou krásným rozlouèením s probìhlou sezónou

Jak se pozná? Hoøeèky mohou být podle podmínek drobné nìkolikacentimetrové rostlinky s nemnoha kvìty, ale i krásné svazèité kytky s desítkami kvìtù a výškou až k pùl metru. Jejich urèování je hodnì složité, každý druh totiž mívá letní a podzimní formy hodnocené jako poddruhy. Tyto sezónní formy jsou od sebe èasto odlišnìjší než dva rùzné druhy. Hoøeèek mnohotvarý èeský má pìtièetné kvìty vìtší než 2 cm. Vìtšina dùležitých znakù je na kališích - záøezy mezi kališními cípy mívají alespoò u nìkterých rostlin tvar širokého U, kališní cípy jsou delší než kališní trubka a nejsou pøítomné lištovité a papilnaté švy. Nominátní poddruh G. p. praecox kvete v èervnu a èervenci a má menší poèet internodií. U nás rostl pouze ve vysokých polohách Šumavy a poslední èeský doklad pochází z roku 1914. Je dokonce možné, že tento poddruh již vyhynul v celém areálu. Existují i mezidruhoví køíženci, jejichž urèování zvládnou pouze specialisté.

Nìco ze života Dvouletý druh se množí výhradnì pomocí semen. V prvním roce vytvoøí listovou rùžici, která pøezimuje. V druhém roce listovou rùžici zvìtší a vykvétá od konce srpna do øíjna. Kvìty opyluje rùzný hmyz, možné je i samoopylení. Semen vzniká v tobolkách znaèný poèet. Po celý život nebo pøinejmenším v prvním roce podporuje jeho vývoj urèitý druh houby uvnitø koøenù (endotrofní mykorrhiza).

Kde roste ve svìtì a u nás? Hoøeèky vytváøejí malé areály. Tento poddruh je témìø endemitem Èeské republiky, pøesahuje pouze do bavorské èásti Šumavy a pøilehlého Rakouska, v obou státech má dnes pouze nìkolik lokalit. V minulosti rostl také v jižním Polsku. V Èeské republice se tento hoøeèek vyskytoval v širokém pásu od Šumavy pøes jihozápadní

54

a jižní Èechy, Vysoèinu a Železné hory až na Drahanskou vrchovinu. V Pošumaví je dosud jeho výskyt nejpoèetnìjší, izolované lokality zùstaly ve Žïárských vrších, na Drahanské vrchovinì a jedna i na Táborsku. V jihozápadních Èechách se setkává s areálem hoøeèku drsného Sturmova (G. obtusifolia sturmiana) a existují tam i lokality s køíženci. Rostl také v Jesenickém podhùøí a dosud ho najdeme pod Orlickými horami, na Broumovsku a v Krkonoších. V této oblasti se potkával i køížil s hoøeèkem nìmeckým a stále se ještì dají najít rostliny pøechodného vzhledu. V souèasnosti je v Èeské republice známo zhruba 50 lokalit.

V jakém prostøedí roste? Druh vyhledává otevøené plochy luk, lad, pastvin, bez vazby na nìjaký geologický podklad. Také vlhkost lokalit mùže být rùzná, mírnì upøednostòuje spíše sušší stanovištì. V souèasnosti se vyskytuje ve vyšších pahorkatinných až podhorských polohách. V nížinách byl vzácný i døíve, dnes zde již neroste.

Proè je tak vzácný? Hoøeèky jsou nejlepším pøíkladem rostlin nevhodných do dnešní krajiny. Drastický úbytek nastal zejména od padesátých let minulého století, spolu se zavedením velkoplošného plánovitého využití krajiny k pochybeným cílùm. Ale mizel i mimo oblast socialistického experimentu, jak zvolna dochází k mizení èlovìka hospodáøe z krajiny. Hoøeèkùm dnes schází pastva nejrùznìjší zvìøe, zejména koz a ovcí, pøípadnì drùbeže, pohyb vozù tažených zvíøaty, drobné maloplošné narušování pùdního povrchu, kdy krajina byla pestrou mozaikou, ve které se suverénnì pohyboval. Mechanické narušování zajistilo smísení semen s pùdou a jejich zapravení na vhodná místa do pøíznivých vlhkostních podmínek pro klíèení.

Nepøíznivou roli má i chemizace krajiny, která porušuje složité vyvážené vztahy mezi hoøeèky a houbou. Pohledné kvetoucí rostliny mohou být také trhány. Umìlé pìstování hoøeèku se vùbec nedaøí, takže jeho pøežití závisí pouze na tom, jak se o nìj postaráme v pøírodì. Závislost na pravidelné obnovì ze semen situaci ještì zhoršuje. Napøíklad v roce 2003 velmi utrpìl pøísuškem v horkém létì a jen málokde kvetl. Opakování takovýchto událostí v oslabených populacích mùže být osudové.

Co se dìlá pro další pøežití? Mnoho lokalit je v chránìných územích, což však èasto nestaèí, dokonce ani když jsou pravidelnì seèeny a vyhrabávány. Pouze nìkolik stanoviš je pasených. Druh je intenzivnì sledován v rámci diplomových i disertaèních prací a o jeho ekobiologii již máme dostatek informací. Pøipravuje se záchranný program. Ani toto znaèné úsilí však nemusí mít šastný konec v podobì zachránìného hoøeèku, vždy šest poddruhù již v Èeské republice vyhynulo. Zaèínáme s úsilím na poslední chvíli a je otázkou, zda se podaøí udržovat lokality zpùsobem, který bude hoøeèkùm dlouhodobì vyhovovat.

1 3

2

1 suché podhorské louky a ještì lépe pastviny jsou stanovištìm hoøeèku, zde na lokalitì u Protivanova 2 v dobrých podmínkách jsou hoøeèky statné, bohatì vìtvené a obalené kvìty 3 plodná rostlina s otevøenými tobolkami

55

Meèík bahenní Gladiolus palustris GAUDIN èeleï kosatcovité - Iridaceae

Pozdì tasený meèík

detail kvìtù s viditelnou bliznou i prašníky

Jak se pozná? Meèík pozná témìø každý a mnoho lidí užasne nad informací, že dva druhy rostou i u nás. Od èastìjšího meèíku støechovitého se meèík bahenní pozná nejspolehlivìji podle sínatých obalù hlízy. Vyrýpávat takovou vzácnost však nemùžeme a tak si povšimneme zašpièatìlého spodního listu (celkem mívá listy 2, kvetoucí 3) o šíøce do 1 cm. Kvìtù èervenì nachové barvy bývá ménì, od 3 do 7, jejich trubka je témìø rovná. Dorùstá výšky okolo 60 cm.

V Èeské republice bylo historicky známo 15 lokalit, v souèasnosti druh pøežívá na tøech z nich. V lese Dúbrava u Hodonína jsou ètyøi mikrolokality dohromady s pøibližnì 60 jedinci. Z bohatšího výskytu v Bílých Karpatech je dnes známo asi deset jedincù z okraje NPR Èertoryje na Vojšických loukách. Tøetím místem výskytu je NPP Slatinná louka u Velenky s poèetnou populací, roste tu více než 400 jedincù.

Nìco ze života

V jakém prostøedí roste?

Dlouhovìký vytrvalý druh pøežívá zimu podzemní hlízou. Starší hlízy se mohou dìlit a dávat vznik rostlinám s více lodyhami, nelze vylouèit ani oddìlování od mateøských rostlin. Kvetení bývá znaènì nepravidelné a dosud s jistotou nevíme, zda nekvetoucí rostliny mohou zùstávat zcela pod zemí. Kvete velmi krátce, nejèastìji na pøelomu èervna a èervence. Kvetoucí rostliny vìtšinou vytváøejí dostatek semen, pøedevším ze spodních kvìtù. Opylovaèi jsou rùzné druhy hmyzu, hlavnì blanokøídlého a dvoukøídlého. Semena vypadávají do blízkého okolí rostliny. Pro vyklíèení nemusí projít obdobím mrazu, v pøírodì patrnì klíèí již na podzim.

Druhový název vytváøí pøedstavu hodnì mokøadní rostliny, což není úplnì správné. Meèík bahenní vyhledává spíše periodicky vlhká, než trvale mokrá stanovištì. Nejèastìji roste na bezkolencových loukách, ale také v støídavì vlhkých svìtlých doubravách, rovnìž s bezkolencem. Pùdy jsou vždy minerálnì bohaté, obvykle neutrální až mírnì zásadité.

Kde roste ve svìtì a u nás? Meèík bahenní je evropsko-kontinentální druh s nesouvislým areálem od Litvy pøes Polsko (zde vyhynulý), støedním Nìmeckem do Porýní. Vzácnì roste ve Francii, Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Slovensku (již poslední lokalita na Záhoøí), Maïarsku, Rumunsku, státech bývalé Jugoslávie a v Albánii. Na východì je izolovaná arela v jižním Bìlorusku a v pøilehlé èásti Ukrajiny. Všude je vzácný, což lze doložit pøíkladem z Rakouska, kde se od roku 1982 zmenšil poèet lokalit z 21 na 8 (v roce 2001) a celkový poèet jedincù poklesl ze zhruba 1200 na 463 v roce 2000 a 391 v roce 2001.

56

Proè je tak vzácný? Z jeho ústupu v celém areálu lze usuzovat, že mùže být obecnì vymírajícím druhem. Ale pøíèiny mohou být tøeba jen v nadmìrné likvidaci jeho stanoviš. Narušování celkového vodního režimu krajiny znamená pro tento citlivý druh vážnou hrozbu. Mnoho vhodných míst bylo odvodnìno, rozoráno, vyhnojeno apod. V lesích jej ohrožuje zmìna druhové skladby døevin a velkoplošná tìžba. Nelze vylouèit ani sbìr rostlin, kvetoucí rostliny jsou velmi atraktivní. Jeden fakt jeho vzácnost pøece jen mírnì relativizuje. Nekvetoucí rostliny se hledají neobyèejnì obtížnì a mohou být pøehlíženy i pøi podrobných prùzkumech.

Co se dìlá pro další pøežití? S výjimkou nìkterých populací na Dúbravì jsou všechna další místa výskytu v chránìných územích s vhodnou péèí, což znamená seèení lokalit po vysemenìní meèíkù na konci èerven-

1 2

1 rozvolnìná vlhká bezkolencová doubrava v Hodonínské Dúbravì nedaleko Hovoranské cesty hostí bohatou populaci meèíku

2 kvetoucí rostlina v Hodonínské Dúbravì

ce až v srpnu. Vìtšina èeských i moravských rostlin je oznaèena a zahájeno dlouhodobé sledování. Pøipravuje se záchranný program, který spoèívá pøedevším v uložení semen do semenné banky a pìstování v kultuøe jako pojistce pro pøípad problémù na stanovištích. V úvahu pøichází i vytvoøení èi obnova populace v Polabí. Aèkoliv situace v okolních zemích moc rùžovì nevypadá, máme nadìji, že pøi troše ochranáøského úsilí nemusí zùstat jeho výskyt v Èeské republice jen temnou minulostí.

57

Jazýèek jaderský Himantoglossum adriaticum BAUMANN èeleï vstavaèovité - Orchidaceae

S vyplazeným jazykem od Jadranu k moravskému jadernu

v detailu kvìtu je vidìt dlouhý jazykovitý støední úkrojek pysku na konci rozdvojený a krátké postranní úkrojky

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

V dobì kvìtu je jazýèek jedineènou a zcela nezamìnitelnou orchidejí s vyplazenými jazykovitými rozeklanými pysky. V Èeské republice se jiný jazýèek nevyskytuje. Dorùstá výšky 30-50 cm, vzácnì až témìø 1 m. Listové rùžice jsou poznatelné obtížnìji, lze je splést s jinými druhy orchidejí.

Jazýèek jadranský je polostinný druh svìtlých šípákových doubrav a jejich lemù, èi výslunných køovinatých strání. Roste na vysýchavých, vìtšinou mìlkých kamenitých pùdách s neutrální až zásaditou reakcí.

Nìco ze života Jazýèek je vytrvalou bylinou. V zemi má vejèitou hlízu, která se vzácnì mùže rozdìlit a dát vznik nové rostlinì. Protože se celý rod vyvíjel v teplém støedomoøském klimatu, vytváøí jazýèek již na podzim zelené listové rùžice, které mohou celou zimu za vhodných podmínek dorùstat. Nejsilnìjší z nich vykvétají zaèátkem èervna, ostatní zasychají již v bøeznu. Opylovaèi jsou dosud blíže nezjišované druhy patrnì blanokøídlého hmyzu. Semen se tvoøí velký poèet, ale jen nepatrný zlomek z nich dá vznik nové rostlinì. Z drobného semene totiž ve stádiu proembrya vzniká klíèek, který musí spolupracovat s urèitým druhem houby pronikající do nitra jeho koøenù (endotrofní mykorrhiza).

Kde roste ve svìtì a u nás? Druh byl rozlišen teprve v roce 1978 od jazýèku kozlího (Himantoglossum hircinum). Areál má nevelký, vyskytuje se od Itálie, Slovinska, Chorvatska pøes Rakousko, Maïarsko a Slovensko na Moravu a do Èech. U nás rostl kdysi na úpatí Milešovky (vìtšinou uvádìn chybnì jako jazýèek kozlí), na Hádech u Brna, na Pálavì, na Výhonu u Židlochovic a v Podyjí. V souèasné dobì pøežívá zhruba 40 jedincù na jediné lokalitì v údolí Chvojnice u Ketkovic.

58

Proè je tak vzácný?

1 lokalita jazýèku

1 2

3

2 kvetoucí rostlina má již témìø zaschlé listy 3 kvìtenství jazýèku

U nás roste na okraji areálu a témìø jistì nebyl nikdy pøíliš hojným druhem. Potøebuje polosvìtlá stanovištì s toulavým stínem, která se pøi dnešní lesácké snaze o plné zakmenìní mohou stát pøíliš stinná. Jako atraktivní rostlina mùže být trhán èi dokonce vyrýpáván. Jeho pìstování je krajnì obtížné a rozmnožování se dosud nepodaøilo zvládnout.

Co se dìlá pro další pøežití? Jediná lokalita je územnì chránìna a pravidelnì seèena v èervenci až srpnu po vysemenìní jazýèkù. Proøezávky se provádìjí i v okolí, aby se zvìtšila nabídka vhodných stanoviš a došlo k posílení populace. Všechny jazýèky jsou každoroènì sèítány a je zahájeno znaèení každé rostliny. Pøipravuje se záchranný program, který by mìl podpoøit snahu o zvládnutí jeho množení jako pojistky pro neèekané události. Souèasná populace jazýèku vypadá životaschopnì, ale je svou jedineèností a nízkým poètem rostlin hodnì zranitelná. Orchideje mají èasto tendenci vytváøet doèasné nové lokality a pøenos lehkých semen z Rakouska èi Slovenska až na Moravu je možný. Nelze tedy vylouèit ani možnost nálezu nové lokality, i když s velmi nízkou pravdìpodobností.

59

Kosatec píseèný skalní Iris humilis GEORGI subsp. arenaria (WALDST. et KIT.) Á. et D. LÖVE èeleï kosatcovité - Iridaceae

Padl kosatec na kámen

1 2

1 kosatec rozkvétá v prvních májových dnech jako jeden z prvních jarních pozdravù

2 skupina kosatcù na mìlkém skalnatém podloží

celek rostliny s nápadnými kartáèky na vnìjších okvìtních lístcích

Jak se pozná? Kosatec skalní píseèný je malý druh o výšce do 15 cm. Lze ho zamìnit pouze s kosatcem nízkým, pøedstavovaný druh však má na lodyze vìtšinou dva tmavìji žluté kvìty s rozestálými, nikoli nazpìt ohnutými okvìtními cípy. Poznávání nekvetoucích rostlin je obtížnìjší, kosatec nízký má širší listy.

Nìco ze života Vytrvalý druh pøežívá tenkým oddenkem uloženým tìsnì pod povrchem pùdy a vytváøí výbìžky, kterými se rozrùstá do šíøky. Nìkdy je proto obtížné stanovit rozsah jedné rostliny. Kvete bohatì a hmyzím opylovaèùm nabízí jednu z prvních možností obživy, nebo rozkvétá již koncem dubna a pravidelnì kvete v prvních májových dnech. Každý kvìt se rozvíjí pouze na jeden den, takže i celková doba kvetení je krátká. Velká semena se tvoøí v tobolkách, z kterých se postupnì bìhem léta uvolòují do okolí. O klíèení a dalším osudu semenáèkù informace scházejí.

Kde roste ve svìtì a u nás? Tento ponticko - panonský taxon se vyskytuje v jižním Rusku a na støední Ukrajinì (zdejší populace mohou být taxonomicky odlišné), dále v Rumunsku, Maïarsku, Rakousku, na jižním Slovensku (jediná lokalita Èenkovská lesostep) a v ÈR na jižní Moravì, kde dosahuje absolutní severozápadní hranice svého areálu. U nás roste na ètyøech lokalitách v okolí Moravského Krumlova, napø. u Vémyslic (PR Na Kocourkách) a Bohutic (PP U Michálka). Pìt lokalit je známo z Pálavy, nejznámìjší výskyt je na Svatém Kopeèku v Mikulovì.

drenovaných kamenitých pùdách na žule, rule i na vápenci. Je druhem slunných a výhøevných poloh s nízkou konkurencí ostatní vegetace.

Proè je tak vzácný? U nás roste na okraji areálu, takže celkový poèet lokalit je vcelku pøíznivý, navíc není patrný žádný výraznìjší negativní trend. Jedna populace zanikla tìžbou vápence a další poté, co stanovištì s kosatci zarostlo døevinami, což zùstává nejvážnìjším ohrožením. Jiným výraznìjším ohrožením pak mùže být atraktivnost druhu a jeho vyrýpávání do zahrádek, pøípadnì nadmìrný sešlap na jeho stanovištích.

Co se dìlá pro další pøežití? Vìtšina lokalit je územnì chránìna. O biologii druhu není k dispozici mnoho informací. Bylo by dobré využít naše izolované a dosud bohaté jedineèné populace k podrobnìjšímu ekobiologickému a populaènímu studiu. Jeho pìstování je možné, ale je hodnì citlivý. Patrnì není v bezprostøedním ohrožení a mùžeme se tìšit na jeho jarní pozdravy.

V jakém prostøedí roste? Témìø všude ve svém areálu roste na písèinách, jak øíká jeho poddruhové jméno. Na jižní Moravì ho však nalezneme na mìlkých, dobøe

60

61

Sinokvìt chrpovitý Jurinea cyanoides (L.) REICHENB. èeleï hvìzdnicovité - Asteraceae

Nehybný písek v soukolí pøežití

1

2 3

1 celek lokality Písèina u Tišic, v minulosti jistì dìlaly sinokvìtu dobøe požáry z parních lokomotiv

2 plodný úbor sinokvìtu má také svùj pùvab; v roce 2003 ovšem takto dozrál v celé ÈR jediný 3 celkový pohled na kvetoucí rostlinu sinokvìtu s bohatou pøízemní rùžicí dìlených listù

detail úboru sinokvìtu s patrnými dvouramennými bliznami typickými pro všechny hvìzdnicovité

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Sinokvìt na první pohled pøipomíná nìkteré chrpy. Nejspolehlivìjším znakem jsou na rubu hustì bìloplstnatì chlupaté listy s èárkovitými úkrojky. V paždí nìkterých listù na lodyze vyrùstá drobný úžlabní pupen. Kvìty jsou uspoøádány v úborech sestávajících výhradnì z jazykovitých kvìtù. Kvetoucí rostlina dorùstá do výšky okolo pùl metru.

Je typickým druhem písèin (psamofytem). Jeho stanovištì bývají slunná až mírnì zastínìná. Potøebuje otevøené porosty bez zapojené vegetace, které nachází na píseèných dunách, vøesovištích, v øídkých borových lesích, a mnohdy také na místech ovlivnìných èinností èlovìka jako jsou pískovny, záøezy a náspy tratí èi cest a jejich okraje nebo vojenská cvièištì. Pùdy vyžaduje zásadité až mírnì kyselé. Ve støední Evropì roste tento druh na velmi jemnozrnných, minerálnì bohatých pùdách. V oblasti svého hlavního areálu roste i na èernozemích nebo výslunných vápnitých stráních.

Nìco ze života Vytrvalá bylina se mohutným oddenkovým systémem rozrùstá do vìtších porostù. Vegetativní rozmnožování výraznì pøevažuje. V dobrých podmínkách rostliny bohatì kvetou a jsou opylovány rùznými druhy hmyzu. Kvete od èervence do záøí a kvìty bývají napadány larvami bejlomorek, které snižují tvorbu plodù (nažek). Na èeských lokalitách se semenáèky v posledních desetiletích již témìø neobjevují.

Kde roste ve svìtì a u nás? Sinokvìt chrpovitý je druh s rozsáhlým kontinentálním rozšíøením. Souvislý areál probíhá Bìloruskem, Ukrajinou, Kavkazem, Turkestánem, západní Sibiøí a zasahuje až k Altaji. Izolovanì roste ve støední Evropì v Nìmecku (Støední Polabí, pøedhùøí Harzu, Niederausitz, údolí Rýna a údolí Mohanu) a v Èechách. U nás se z pùvodních tøiceti lokalit ve støedním a západním Polabí ležících pøibližnì mezi Nymburkem a Litomìøicemi do souèasnosti dochovaly pouhé dvì a sice nedaleko obcí Oleško a Tišice. Obì populace jsou momentálnì velmi slabé, èítají nìkolik desítek rùžic, které mohou patøit pouhým nìkolika klonùm.

62

Proè je tak vzácný? Již mnohokrát zmiòovaný faktor okraje areálu a izolace od ostatních populací je sám o sobì nepøíznivý, protože zdejší populace jsou geneticky ochuzeny. Je to právì rozmanitost, která dává druhùm do rukou trumfy pøi høe pøírodního výbìru. Souèasný stav èeských populací sinokvìtu je ještì vyhnaný do extrému a již témìø není z èeho vybírat. Je možné, že nízká tvorba plodù je zpùsobena právì faktem, že všechny zbývající rostliny jsou si pøíliš blízce pøíbuzné a rozmnožují se jen obtížnì nebo už vùbec ne. O ohrožení písèin jsme psali již u hvozdíku, takže lze jen struènì shrnout, že písèiny jsou již stabilizované, nehybné a navíc leckde zlikvidované tìžbou písku, zalesòováním (nejèastìji akáty, což znamená nenávratný konec, protože pùda se obohatí dusíkem), pøípadnì zemìdìlskou èinností (buï pøímou likvidací nebo nepøímo pøes hnojení). Živiny se do pùdy dostávají ve zvýšené míøe také deštìm z ovzduší. Na lokalitách se pak šíøí nìkteré agresivní druhy naší kvìteny, nejèastìji tøtina køovištní.

Co se dìlá pro další pøežití? Nejlépe bylo by douti tak, aby se písek na lokalitách do pohybu dal. Leè to jest nemožné, staré èasy jsou pryè. Zbývají tedy spíše drobnìjší úpravy jako je proøezávání døevin, snaha o likvidaci tøtiny køovištní, rozhrabávání povrchu a jiné èinnosti udržující otevøený pùdní povrch. Lokalita u Tišic je územnì chránìna, u Oleška se tak stane. Pìstování sinokvìtu není pøíliš obtížné, bohužel však v tuto chvíli nikde neprobíhá. Pøipravuje se záchranný program, který by mìl zpøesnit péèi o lokality, rozpracovat zpùsoby množení sinokvìtu a hlavnì zajistit studium genetické struktury obou populací, abychom mìli jasno, co tu vlastnì zbylo. Bez toho jsou všechny návrhy støelbou na terè se zavázanýma oèima. Sinokvìt mizí v posledních desetiletích tak rychle, že je ze všech pøedstavovaných druhù v této brožuøe nejohroženìjší a nejblíže vymøení. Jeho ochrana bude možná jen s krajním vypìtím, k nìmuž bude nutné už i hodnì štìstí a intuice.

63

Popelivka sibiøská Ligularia sibirica (L.) CASS. èeleï hvìzdnicovité - Asteraceae

Pravá to dcera boreálu truchlivá (Sádlo J., 2001)

1 2

1 popelivka bývá dobøe plodná, nažky jsou opatøeny chmýrem 2 porost popelivky na Klokoèce na slunném podmáèeném stanovišti, zasahuje až do olšin, kde však nekvete

detail úborù s rozlišenými jalovými jazykovitými a plodnými trubkovitými kvìty, nápadné jsou také dvouklanné blizny

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Nádherný, statný a v dobì kvetení urèitì naprosto nezamìnitelný druh vytváøí nápadná úzká kvìtenství velkých žlutých úborù. V pøíznivých podmínkách dorùstá výšky až 1,5 m. Listy mají oválnì ledvinitý tvar a podobají se podbìlu èi devìtsilùm.

Popelivka roste v takových ostøicových až rákosinových mokøadech, kde se pùsobením vysoké vlhkosti a nepøístupu vzduchu hromadí v pùdì organické látky. Snáší doèasné mírné zaplavení, nejvíce jí však vyhovují stanovištì s vodou trvale na úrovni povrchu nebo tìsnì pod ním. Má schopnost pøežít i déletrvající sucho, v konkurenci ostatních expanzivních druhù však vysychání nezvládne. Je svìtlomilná, roste však i v zástinu stromù vìtšinou olší a tam nekvetoucí dlouho pøežívá. Vyskytuje se od nížin do podhorských poloh.

Nìco ze života Popelivka je vytrvalá bylina, která v pozdìjším vìku vytváøí boèní listové rùžice. Starší rostliny se tak rozrùstají do bohatì kvetoucích trsù. Vykvétá zhruba v polovinì èervence a kvetení trvá do konce léta. Opylovaèem je rùzný blanokøídlý hmyz. Poèetné ochmýøené nažky rozšiøuje vítr. Mají dobrou klíèivost, v pøírodì však vìtšina semenáèkù nepøežije svou první sezónu.

Kde roste ve svìtì a u nás? Je to kontinentální druh mírného pásma, nejlépe se jí daøí v oblasti Sibiøe, na východ zasahuje až do Poamuøí a Japonska. Do støední a západní Evropy se popelivka rozšíøila tìsnì po dobì ledové v tzv. preboreálu a vzácnì zùstala dosud. Roste na nìkolika lokalitách na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Maïarsku, Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku a zcela izolovanì ve Francii. V Èechách ji najdeme ve dvou oblastech na Dokesku. V nivì øeky Bìlé mezi Bìlou pod Bezdìzem a Reèkovem rostou desetitisíce popelivek v chránìných územích Reèkov a Klokoèka. Další oblastí výskytu je prostor mezi Starými Splavy a Jestøebím, v pøírodní rezervaci Sluneèní Dvùr a jejím širokém okolí. Novì byla nalezena populace o nìkolika stovkách jedincù v Pošumaví u rybníka Olšina severnì od Lipna.

64

Proè je tak vzácná? Je postglaciálním reliktem, který pøežil na nemnoha místech. Takové druhy bývají citlivé na rùzné zmìny a také se již obvykle nešíøí na nová místa. Nejvíce by popelivku mohlo poškodit snížení hladiny podzemní vody, jak se stalo na Sluneèním Dvoøe. Oslabuje ji také zarùstání lokalit olšemi.

Co se dìlá pro další pøežití? Popelivka je naštìstí na svých lokalitách dosud poèetná a vìtšina výskytù je v chránìných územích, takže její pøežití je dobøe zajištìno. Lokality na Dokesku jsou seèené, pro samotnou popelivku postaèuje opakování za 3-5 rokù, ale vzhledem k dalším vzácným druhùm je seè každoroèní až dvouletá. Vhodná doba seèení je od zaèátku èervence do konce srpna. Souèástí péèe by mìlo být také proøezávání náletových døevin. Alespoò nìkteré popelivky je dobré obsekat, aby mohly vytvoøit semena. Na Sluneèním Dvoøe se nyní provádí stavba jezù, které mají zvýšit hladinu vody. Druh je na více místech také pìstován a rozumné bude ještì uložení nažek v semenné bance. Studiu biologie druhu je vìnována diplomová práce, pøinášející cenné poznatky o jejím životì.

65

Hlízovec Loeselùv Liparis loeselii (L.) L. C. RICH. èeleï vstavaèovité - Orchidaceae

Zelený drobeèek ze slatin

1 3

1 tohoroèní a loòské kvìtenství hlízovce 2 2 rozkvetlá rostlina hlízovce v popøedí s rosnatkou okrouhlolistou 3 stanovištìm hlízovce jsou podmáèené louky s øídkým porostem ostøic a rákosu

detail kvìtu

Jak se pozná? Drobná, zelenì kvetoucí orchidej s lesklými listy dorùstá maximální výšky do 25 cm, vìtšinou však ménì. Proto je vìtším problémem hlízovec nalézt, než jej pak správnì urèit.

Nìco ze života Vytrvalý, patrnì i dosti dlouhovìký druh pøezimuje hlízami. Z nich vyrùstají v dubnu smìrem vzhùru listové rùžice, v kvìtnu až èervnu mohou rostliny vykvétat. Po odkvìtu staré hlízy pøedávají zbytek zásobních látek a na bázi listových rùžic vznikají nové hlízy. Tím se hlízovec trvale udržuje pøi povrchu pøirùstajícího mechového polštáøe. Vegetativní rozmnožování dceøinnými hlízami tvoøí významný podíl z celkového rozmnožování druhu. Kvìty jsou opylovány hmyzem, ale mají i schopnost samosprášení. Drobných semen ve stavu proembrya vzniká velké množství, ovšem cesta k nové rostlinì je pomìrnì složitá a trvá nìkolik let s nutnou spoluprací houbového partnera (endotrofní mykorrhiza). Dospìlé rostliny hlízovce jsou již na houbové složce ménì závislé. Semena se uvolòují v prùbìhu podzimu až zimy, uschlé lodyhy èasto zùstávají až do dalšího jara.

Kde roste ve svìtì a u nás? Hlízovec Loeselùv má obrovský, ale mezerovitý areál na celé severní polokouli. Jižní a jihovýchodní hranice euroasijského rozšíøení se táhne pøes evropskou èást Ruska, Rumunsko, Bosnu, severní Itálii, Francii a Pyreneje. Východní hranice souvislého výskytu konèí ve støední Asii, izolovanì roste v okolí Jakutska. Severní hranice v Eurasii probíhá pøes jihozápadní Anglii, jižní Skandinávii, Pobaltí až po øeku Ob v západní Sibiøi. V Evropì je již všude vzácný. V Severní Americe roste hlízovec od Nového Skotska po Saskatchewan, na jih sahá po Alabamu a Missouri. V Èeské republice v souèasnosti známe 14 lokalit, z nichž 8 se nachází v oblasti Èeskolip-

66

ska. Na Shnilých loukách u Jestøebí existuje více než tisícikusová populace, která tak èítá více hlízovcù, než kolik jich roste v celém zbytku republiky. Další lokality najdeme v Èeském ráji (rašeliništì Vidlák), u Byšièek a u rybníka Broumar. V jižních Èechách je jediná, zato vcelku bohatá populace u Horusického rybníka a na Moravì roste pouze nìkolik jedincù v Bílých Karpatech.

V jakém prostøedí roste?

ný obraz o jeho stavu. Základním pøístupem pøi jeho ochranì musí být udržení nìkolika bohatých populací, které mohou sloužit jako trvalý zdroj semen pro další šíøení. Hlízovci se zatím u nás vyhynout nechce a pokud mu budeme trochu prosvìtlovat lokality, pak snad v nejbližších desetiletích nevymizí.

Hlízovec má velmi vyhranìné požadavky na svá stanovištì. Musí být pomìrnì proslunìná, jen s mírným zástinem, tvoøeným pøedevším vyššími travinami, nikoli stromy. Dùležitá je vysoká hladina vody, pøi jeho návštìvì si obvykle namoèíte boty. Pùdu vyžaduje neutrální až zásaditou, ale živinami spíše chudou. Celkový vzhled stanovištì bývá mechový, s øídkým rákosem èi ostøicemi. Hlízovec èasto roste na patách trsù drobnìjších ostøic.

Proè je tak vzácný? Specifická stanovištì, která hlízovci vyhovují, se nevyskytují na mnoha místech. Navíc bývají hodnì ohrožována lidskou èinností, pøedevším odvodòováním nebo úplnou likvidací. Škodlivý je i zvýšený pøísun živin zpùsobený zemìdìlstvím. Lokality také samovolnì zarùstají olšemi. Hlízovec v posledních desetiletích na více lokalitách, vèetnì chránìných území zmizel, ale objevil se na nìkolika nových místech, patrnì dálkovým pøenosem semen.

Co se dìlá pro další pøežití? Vìtšina lokalit je územnì chránìna. Probíhá na nich odstraòování narùstajících døevin a seèení rákosu v období po odkvìtu hlízovce, vìtšinou s ponecháním oznaèených rostlin. Nìkteré roky se seèe až pozdìji, v srpnu po dozrání semen. O biologii druhu máme pomìrnì hodnì informací a na více místech svého rozsáhlého areálu je dále studován. U nás jsou všechny populace pravidelnì sèítány, takže máme pøes-

67

Žabníèek vzplývavý Luronium natans (L.) RAFIN èeleï žabníkovité - Alismataceae

Na západní vodì kvìt

detail kvìtu

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Kvetoucí žabníèek lze urèit snadno, drobná vodní rostlinka má charakteristické oboupohlavné trojèetné kvìty bílé barvy. Obtížnìjší je poznávání ponoøených rostlin, které vyrùstají v rùžicích s èárkovitými listy, ale ani zde není mnoho možností zámìny.

Žabníèek roste od mìlkých vod až do ètyømetrových hloubek, tam ovšem nekvete a netvoøí plovoucí listy. Dovede snášet stres, z èehož vyplývá pomalý rùst v podmínkách, kde se jiným rostlinám již nedaøí. Nedovede soupeøit se statnìjšími vodními druhy a tak se uchýlil do studenìjších a hlavnì živinami chudých vod, kde má jen malou konkurenci. Dlouho se usuzovalo, že to je jeho skuteèné optimum. Ovšem francouzské výzkumy dokazují, že je schopen rùst i ve vodách mnohem bohatších na živiny, kde je však nutné trvalé narušování vlnobitím, lodní dopravou a podobnì. Je to opìt jakýsi stres, se kterým se žabníèek umí vyrovnávat lépe a hlavnì umí nové prostøedí po takovém narušení rychle obsadit díky rozrùstání lodyh.

Nìco ze života Vytrvalá vodní rostlina se rozrùstá vegetativnì oddenky, které mohou koøenit. U vodních rostlin je ostatnì témìø pravidlem, že vegetativní množení pøevažuje. Žabníèek ovšem nezanedbává ani množení generativní, na vhodných stanovištích bohatì kvete a tvoøí poèetná semena, kterými se pøemisuje mezi vodními nádržemi. Zajímavostí je, že kvìty se mohou vyvíjet i ponoøené, vùbec se neotevøou a k opylení dojde v zavøeném kvìtu.

Kde roste ve svìtì a u nás? Roste výhradnì v Evropì, pøièemž je hodnì nápadnì vázán na pás území vzdálený sotva do tisíce kilometrù od moøe (subatlantský druh). Èím mu vyhovuje právì pøímoøské klima není pøíliš jasné, nejpravdìpodobnìjší je souvislost s mrazy a èastìjším, silnìjším, pøípadnì delším zamrzáním vod dále ve vnitrozemí. Tìžištì výskytu je ve Velké Británii, pøedevším ve Walesu. Roste také v Irsku. Dvì lokality se nacházejí ve Španìlsku, èastìjší je ve Francii, Belgii a Nizozemí, najdeme ho rovnìž v Nìmecku, Polsku a na východ zasahuje až do Litvy. Na severu Evropy roste v Dánsku na Jutském poloostrovì a v jižním Švédsku. Žabníèek byl prvnì doložen pro naše území ve Frýdlantském výbìžku, kde vymizel. V Labských pískovcích byl zjištìn v roce 1999, èímž se stal znovunalezeným druhem naší kvìteny. V souèasnosti roste v rybníku u Králova mlýna a v nepøíliš vzdálené menší požární nádrži. V tìsné návaznosti na tyto dvì lokality v blízkosti hranice v Sasku leží další výskyt druhu v rybníce Taubenteich.

68

1 Královomlýský rybník, kde žabníèek roste ponoøený

1 2

3

2 porost žabníèku, na ponoøených lodyhách se pøi dosažení hladiny tvoøí vzplývavé listy 3 kvìty a vzplývavé listy žabníèku

Proè je tak vzácný? Žabníèek je pro Èeskou republiku okrajovou záležitostí a dále do vnitrozemí neproniká. Ohrozit ho u nás mùže zvyšování obsahu živin ve vodách jeho lokalit.

Co se dìlá pro další pøežití? Královomlýnský rybník byl hned po nálezu vyhlášen jako chránìné území. V roce 2001 byl žabníèek vysazen pro snížení rizika vyhynutí ještì do nìkolika novì vytvoøených drobných vodních nádrží v tìsné blízkosti požární nádrže. Z téže populace byl vysazen také na Tøeboòsku, kde byl jeho výskyt historicky doložen ve 30. letech. O jeho biologii existuje dostatek znalostí, je spolu s orchidejemi jedním z nejlépe prozkoumaných druhù z Naturové skupiny. Nadìje na další existenci žabníèku u nás jsou vcelku pøíznivé. Mimo naši kontrolu jsou klimatické zmìny, které ho mohou vyhnat.

69

Kuøièka hadcová Minuartia smejkalii DVOØÁKOVÁ èeleï hvozdíkovité - Caryophyllaceae

Každý endemit se poèítá

detail kvìtù i novì vznikajících tobolek po jejich opylení

Jak se pozná? Kuøièka hadcová byla pro vìdu popsána teprve v roce 1988. Její správné urèení je obtížné v herbáøích, v pøírodì se s jinými druhy kuøièek nepotkává. Je to drobná, do 15 cm vysoká, hustì trsnatá rostlina s jednožilnými èárkovitými listy. Bílé kvìty jsou uspoøádány v koncových vidlanech po 3-12, dosahují šíøky v prùmìru do 8 mm a mají 3 ènìlky. Kališní lístky s úzkým blanitým lemem jsou kratší než korunní. Prašníky se po vypylení zbarvují do bledì rùžové a semena jsou ježatá s hrbolky vyššími než širšími.

Nìco ze života Tento vytrvalý druh mùže na bázi pomìrnì silné lodyhy až døevnatìt. O stáøí trsù není nic známo, ale patrnì jsou kuøièky hadcové spíše dlouhovìké. Rostliny zaèínají kvést koncem kvìtna, vìtšina jich odkvete v prùbìhu první poloviny èervna a dokvétají ještì do èervence. Bohatá násada kvìtù láká rùzné drobné opylovaèe. Semen v tobolkách se tvoøí velké množství a rostliny se jimi pokoušejí uchytit na dalších vhodných místech. Úmrtnost mladých rostlinek je pravdìpodobnì znaèná.

Kde roste ve svìtì a u nás? Kuøièka hadcová je výluènì èeský druh, který je endemitem malého území Èech jihovýchodnì od Prahy. Byla zjištìna ve tøech oblastech, ale na Chotìboøsku již vyhynula v 70. letech minulého století. Nejbohatší populace existují v oblasti Dolnokralovických hadcù u Želivské pøehrady, kde roste zhruba do 500 jedincù, spíše však o nìco ménì. Poslední oblastí je Kambersko u Mladé Vožice, kde se z nìkolika lokalit dochovala pouze jediná u Hrnèíøù s nìkolika desítkami rostlin.

V jakém prostøedí roste? Obligátní serpentinofyt znamená, že druh roste výhradnì na hadcích. Na tomto nehos-

70

tinném podkladu vyhledává štìrbiny pøímo ve skalkách, najdeme ho v mìlké pùdì v okolí skalek, v hodné øídkých travnatých porostech, obvykle na mírnì zastínìných lokalitách svìtlých hadcových borù a v jejich okrajích podél cest. V hustých, zapojených lesích nemá šanci a ustupuje.

Proè je tak vzácná? Pøedkem je kuøièka jarní (Minuartia verna), která v dobì ledové ustoupila z Alp do nižších poloh a poté se opìt vrátila. Ovšem nìkteré její populace se v izolaci zaèaly mìnit v nové druhy, což je pøípad i této kuøièky. Již v døívìjších kapitolách jsme psali že hadce svými extrémními vlastnostmi vývoj druhù urychlují. Nyní je tedy kuøièka hadcová „uvìznìna“ na jí vyhovujících hadcích, ze kterých se však nedokáže šíøit na jiná stanovištì s vyšší konkurencí. Její pøežití tak závisí na udržení vhodného prostøedí tìchto stanoviš. Èást populací byla znièena stavbou pøehrady Želivka a možná i dálnicí Praha-Brno procházející tìsnì kolem nejbohatších populací. Pøíèiny vyhynutí u Borku na Chotìboøsku nejsou jasné. Nejvíce ji poškozují zmìny druhového složení stromù v lesích, pøedevším nahrazování borovic smrkem èi modøínem, které zvýší zástin lokality a kuøièku zahubí.

1 2

1 stanovištìm kuøièky jsou nejèastìji hadcové skalky pøípadnì jiná otevøená stanovištì v øídkých borových lesích

2 v hustých trsech mùže být i více než stovka kvetoucích lodyh

Co se dìlá pro další pøežití? V souèasné dobì není žádná lokalita územnì chránìná, ale na vyhlášení ochrany se již pracuje. Kuøièky se zaèínají dlouhodobì sledovat a pøipravuje se záchranný program. V jeho rámci bude prosvìtlen les u Hrnèíøù a studovány možnosti jejího pìstování a uložení v semenné bance. Pøi mírnì zvýšené pozornosti než tomu bylo dosud, by kuøièka hadcová nemusela být druhem smìøujícím k vymøení.

71

Všivec krkonošský Pedicularis sudetica WILLD. èeleï krtièníkovité - Scrophulariaceae

Poloparazit zapomenutý ledovcem pod Snìžkou

kvetoucí rostlina

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

V oblastech svého výskytu se nesetkává s žádným jiným všivcem. Výraznì zpeøené listy v pøízemní rùžici, nízký vzrùst a syté kvìty v hustém hroznu jej èiní nezamìnitelným.

Roste na mokrých místech s vyvìrající pramenitou èi protékající vodou, nehybnou vodu rašeliniš nesnáší. Jsou to stanovištì s porosty mechù a jen roztroušenými bylinami èi travinami. Nadmoøské výšky se pohybují od 1150 do 1450 m, ale urèitì by rostl až po vrchol Snìžky, pokud by tam nalezl vhodná stanovištì. Pùvodnì se pøedpokládalo, že vyhledává místa s dlouho ležící snìhovou pokrývkou, ale detailní sledování toto oèekávání nepotvrdilo.

Nìco ze života Všivec krkonošský je vytrvalý poloparazitní druh. Na rozdíl od úplných parazitù je zelený a umí si fotosyntézou vyrábìt dùležité organické látky. Má však slabý koøenový systém a nezbytné prvky z pùdy pro své životní pochody získává napojením na koøeny hostitele, jichž existuje bohatá škála od kapradin až po døeviny. Rozrùstá se pøedevším vegetativnì. Kvete v prùbìhu èervna až zaèátku èervence, kvìty opylují pøedevším èmeláci a motýli. Pokud nedojde k opylení cizím pylem, jsou kvìty schopné samoopylení. Semen se tvoøí sice dostatek, ale klíèivost je nízká, pøi experimentech byla na lokalitì zjištìna nejvýše 5%, v laboratoøi 17%. Dùvody jsou patrnì v poloparazitismu a mykorhizním soužití s houbou.

Kde roste ve svìtì a u nás? Má cirkumpolární areál, což znamená, že roste kolem polárního kruhu na všech kontinentech, a to hodnì vysoko na sever, na Nové Zemi zasahuje až na 74° severní šíøky. Krom tohoto severního pásu roste již pouze v 2 500 km vzdálených Krkonoších na polské i èeské stranì. Odtud byl také popsán, takže i kanadské rostliny nesou pøídomek sudetica. Nìkdy jsou severské populace popisovány jako jiný poddruh. Všivec krkonošský má vìtšinu lokalit ve východní èásti Krkonoš, pøedevším v širokém okolí Luèní boudy a kolem bývalé Rennerovy boudy, ménì èastý je v západních Krkonoších, kde roste hlavnì na Labské louce. Ze 30 historicky doložených lokalit je jich v souèasnosti známo 12.

72

Proè je tak vzácný?

1 2

3

1 v okolí Luèní boudy jsou nejbohatší populace všivce krkonošského 2 plodné rostliny, tobolky nevznikají z každého kvìtu 3 všivce vyrùstají v místech s dobøe vyvinutým mechovým patrem

Spolu s ostružiníkem moruškou je nejcennìjších pøíkladem tzv. glaciálního reliktu, tedy druhu, který zde pøežil od doby ledové. Pøi maximálním zalednìní se všivec dostal až na naše území a v Krkonoších našel natolik vhodné podmínky, že zùstal a pøežil dodnes. Velké problémy mìl v posledních desetiletích pøedevším v západních Krkonoších s vlivem imisí a to je patrnì hlavní dùvod celkového snížení poètu lokalit. Nìkteré výskyty zanikly také neuváženými výsadbami kosodøeviny.

Co se dìlá pro další pøežití? Všechny lokality leží v jádrových zónách Krkonošského národního parku s pøísnou ochranou. Populace všivce jsou dobøe zmapovány a dlouhodobì sledovány. Pøipravuje se sledování teplotních pomìrù na vybraných lokalitách. Právì klima je v souèasnosti faktorem, který mùže všivec v Krkonoších vážnì ohrozit, chladno jej k nám pøivedlo a oteplování ho mùže zahubit.

73

Lipnice jesenická

Všechna sláva - jesenická tráva

Poa riphaea (ASCHERSON et GRAEBNER) FRITSCH

èeleï lipnicovité - Poaceae

detail laty

Jak se pozná? Lipnice jesenická je velmi tuhá, trsnatá sivá tráva s kápovitými listy. Dolní vìtévky pomìrnì chudé laty vyrùstají jednotlivì nebo po dvou, žlutozelené klásky jsou rovnomìrnì rozložené. Výška rostliny nepøesahuje 20 cm.

Nìco ze života Vytrvalý trsnatý druh lipnice se rozrùstá tzv. vnìpochevními výbìžky (tj. prorážejí listovou pochvu, která obaluje stéblo, již v její spodní èásti, zatímco vnitropochevní výbìžky jsou uzavøené v listové pochvì a ven prorùstají až v místì, kde listová pochva pøechází v èepel). Kvete v èervenci až srpnu, k opylování dochází pomocí vìtru. Plodù (obilek) vytváøí dostatek, dozrávají zpravidla v záøí. Uchycování semenáèkù v nehostinném prostøedí je pravdìpodobnì spíše vzácností než pravidlem.

Kde roste ve svìtì a u nás? Jejím jediným místem výskytu na svìtì jsou Petrovy kameny, dokonce pouze jejich východnì orientovaná èást. Celkovì zde roste zhruba 150 trsù.

V jakém prostøedí roste? Roste ve skalních spárách a štìrbinách, nejèastìji zcela samostatnì, pouze na plošších teráskách ji doprovází nìkolik dalších druhù.

Proè je tak vzácná? Patøí do okruhu lipnice sivé (Poa glauca), která se do støedoevropských pohoøí dostala v chladnìjším klimatu doby ledové. Rostliny, které zde zùstaly na exponovaných skalních místech v extrémním prostøedí a izolaci se od výchozí lipnice sivé postupnì stále více odlišují. Je tøeba si uvìdomit, že vznik druhù není nic ustrnulého a pøírodní výbìr neustále pracuje a ponechává pouze rostliny, které jsou

74

v daných podmínkách schopné nejen pøežít, ale také se rozmnožit. V extrémnì suchých letech bývají trsy znaènì oslabené a mohou se rozpadat. V minulosti také výraznì škodil sešlap na lokalitì, který poškozoval trsy.

Co se dìlá pro další pøežití? O Petrových kamenech je vìtšina podstatného uvedena již u zvonku jesenického. Struènì tedy lze shrnout, že územní ochrana je v souèasnosti zajištìna na dobré úrovni. Lipnice je nyní intenzivnì studována po stránce taxonomické a také populaèní, zjišuje se vzájemná pøíbuznost jednotlivých trsù, tedy nakolik rùznorodou populaci tato jedna skála hostí. Trsy jsou pøímo na skále jednoznaènì oznaèeny a pravidelnì sledovány. Cílem je získat informace o dlouhovìkosti trsù, jejich rozrùstání a èetnosti kvetení. Zkoumání by mìlo také odhalit jak èasto a poèetnì vzcházejí nové rostliny. Lipnice je úspìšnì pìstována. Její perspektivy se v souèasnosti zdají vcelku dobré, vše záleží jakým smìrem se bude vyvíjet klima, horká a suchá léta lipnici jesenické jednoznaènì nesvìdèí.

1 2 3

1 Petrovy kameny poskytují jedineèné útoèištì svému endemitu, na kolmých skalních stìnách tu roste více než sto trsù

2 trs lipnice ve skalní štìrbinì s viditelnì sivým zbarvením a tuhými lodyhami 3 velký trs lipnice s mnoha kvetoucími stébly ve skalní štìrbinì

75

Koniklec velkokvìtý Pulsatilla grandis WENDEROTH èeleï pryskyøníkovité - Ranunculaceae

Všade roste koniklec, EU jej chce chránit pøec

kvìty vyrùstají jednotlivì nebo v trsech

Jak se pozná? Poznat koniklec dokáže skoro každý, ovšem rozlišení jednotlivých druhù je trochu složitìjší. Všechny koniklece se spolu køíží a navíc mezi jednotlivými druhy jsou dosti plynulé pøechody. Koniklec velkokvìtý má fialové kvìty s vystupujícími tyèinkami, jeho pøízemní listy se vytváøejí až po odkvìtu a jsou vícenásobnì dìlené do úzkých úkrojkù. Zamìnit jej lze pøedevším s dvojicí blízce pøíbuzných druhù. V západní Evropì roste koniklec nìmecký (P. vulgaris), jehož listy se objevují už pøi rašení poupat, jsou pøitisklé k zemi a mají jen 2-3 mm úzké úkrojky. Koniklec slovenský (P. slavica) má naopak úkrojky širší (až 8 mm) než oba pøíbuzní a má také vìtší kvìty. Všechny tøi druhy bývají pìstovány v zahrádkách. Koniklec velkokvìtý se u nás køíží s koniklecem luèním èeským (P. pratensis subsp. bohemica) a vzniklý hybrid se nazývá P. x mixta. V Nìmecku se køíží i s k. nìmeckým.

Nìco ze života Vytrvalý, znaènì dlouhovìký druh se rozrùstá do vìtších trsù podzemními oddenky. Trsy se mohou s vìkem rostlin rozpadat. Kvete bohatì a v pøíznivých podmínkách pravidelnì. Kvìty se otevírají v prùbìhu bøezna až dubna a bývají lákavou potravou pro rùzný blanokøídlý hmyz. Tvorba plodù (nažek) je dobrá. Dozrávají v èervnu a klíèí ještì bìhem léta. Klíèivost bývá vysoká, mnoho semenáèkù však uhyne a populace se doplòují o nové rostliny jen pozvolna.

Kde roste ve svìtì a u nás? Koniklec velkokvìtý má areál sahající od støední Moravy na západní Slovensko, do Rakouska, severního Maïarska, Vojvodiny a podél Dunaje na západ až do východního Bavorska. V Èeské republice je výhradnì moravským druhem, roste od Grygovských kopcù u Olomouce pøes Prostìjovsko na Brnìnsko, více

76

lokalit má také v Bílých Karpatech. Od Brna je rozšíøen až do podhùøí Vysoèiny na Tøebíèsko a také do Podyjí. Dosti vzácnì roste také na Pálavì. Nejbohatší populace mají až nìkolik tisíc jedincù. Celkem je evidováno témìø 200 lokalit.

V jakém prostøedí roste? Je druhem suchých a výhøevných otevøených lokalit na hlubokých, živinami bohatých pùdách obvykle s vápnitým podkladem, ale roste také na kyselých substrátech a výjimeènì i na hadci.

Proè je tak vzácný?

1 2

3

1 pøestože jsou Grygovské kopce nejsevernìjší lokalitou druhu, roste tam jedna z nejvìtších svìtových populací

2 chlupaté hlavièky poupat dokáží dobøe odolávat mrazíkùm 3 po odkvìtu se tvoøí na zrajících nažkách dlouhých chmýr, který pomáhá šíøení vìtrem; souèasnì je vidìt dole u zemì mladé rašící dìlené listy

Na Moravì rozhodnì nelze mluvit o jeho vzácnosti, roste na vìtšinì vhodných stanoviš, dokonce není v èerveném seznamu Èeské republiky uveden mezi kriticky ohroženými druhy. Jeho zaøazení mezi druhy soustavy NATURA 2000 znamená pro Èeskou republiku spíše komplikaci. Roste u nás na severním okraji svého rozšíøení a naše populace jsou významnou souèástí jeho nevelkého areálu. Poškozuje ho nièení stepních lokalit, jejich rozorávání, hnojení a podobné zásahy a také zarùstání køovinami. Naopak výbornì snáší vypalování. Velkou škodnou jsou zahrádkáøi a v blízkosti koniklecových lokalit jej lze spatøit skoro v každé zahrádce.

Co se dìlá pro další pøežití? Roste v reprezentativní síti chránìných území. Jeho lokality jsou vìtšinou seèeny podle stavu porostù každoroènì èi ve víceletém cyklu. Pro druh je dùležité, aby seèení probìhlo až po vysemenìní, tedy nejdøíve v èervenci. Na lokalitách se také podle potøeby odstraòují køoviny. Vyhynutí koniklece velkokvìtého na Moravì v nejbližším desetiletí by snad mohl zpùsobit jedinì podlý èeský teroristický herbicidní útok.

77

Koniklec otevøený Pulsatilla patens (L.) MILL. èeleï pryskyøníkovité - Ranunculaceae

Otevøená otázka pøežití koniklece otevøeného v Èechách

1 2

1 trs koniklece otevøeného na Holém vrchu

3 2 plodný trs s viditelnými listy typického tvaru, nažky jsou opatøené chmýrem pro šíøení vìtrem 3 kvetoucí trs na Humnickém vrchu v Doupovských horách

detail kvìtu

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Jako jediný z našich koniklecù má trojèetné listy, což jej odliší kdykoliv, protože listy zùstávají zaschlé na bázi rostliny až do doby kvetení a tìsnì po odkvìtu nebo témìø souèasnì se tvoøí listy nové. Dorùstá výšky do 20 cm, v dobì plodu až okolo 40 cm. Na svých stanovištích se potkává pouze s koniklecem luèním èeským (P. pratensis subsp. bohemica), který má kvìty tmavì fialové až naèernalé, pøevislé a válcovité. S tímto druhem se také èastìji na spoleèných lokalitách køíží a výsledný køíženec má pojmenování P. x hackelii.

Koniklec otevøený je zdánlivì málo vyhranìný ve svých nárocích. Vždy roste na svažitých stanovištích s pøevažující severní èi západní expozicí, na sušších, ale i na mírnì vlhkých místech. Je spíše teplomilný, ale vystupuje až do 700 metrù nad moøem. Pùdy mohou být hluboké i kamenité, pøevážnì kyselé na rùzných podkladech vèetnì pískovce. Roste i ve svìtlých borech.

Nìco ze života Život koniklece otevøeného se pøíliš neliší od situace u koniklece velkokvìtého.

Kde roste ve svìtì a u nás? Roste od Ruska, Ukrajiny a Bìloruska pøes Polsko do Èech a døíve i do severního Nìmecka, kde však již vyhynul. Na severu ho najdeme ještì v jižním Finsku a støedním Švédsku. Na jihu má znaènì ostrùvkovitý, roztrhaný areál zahrnující Rumunsko, Maïarsko, jižní Slovensko a Bavorsko u Mnichova. V Èeské republice se nachází v pìti oblastech. Nejvíce lokalit je v Doupovských horách, roste také v Podkrušnohoøí, v Èeském Støedohoøí, na Èeskolipsku a nìkolik rostlin ještì pøežívá i jižnì od Prahy v Povltaví. Celkovì došlo ke znaènému ústupu druhu a pøestože dosud zùstal ve všech svých oblastech výskytu, je situace na mnoha místech velmi špatná. Celkem existuje 17 lokalit s pøibližnì dvìma tisíci rostlin. Literatura uvádí pokles lokalit v Èeském støedohoøí ze zhruba tøiceti na souèasné tøi a na Holém vrchu snížení poètu jedincù z desetitisícù na souèasných pár desítek.

78

Proè je tak vzácný? Druhy s širšími stanovištními nároky bývají obvykle relativnì hojné. Koniklec otevøený však patøí mezi pøedstavovanými druhy hned za hoøeèek v hodnocení rychlosti a rozsahu ústupu. Svou roli v jeho vzácnosti jistì hraje okraj areálu, ale patrnì tady pùsobí nìjaký výraznìjší, dosud neznámý vliv citlivosti na nìkteré prvky zneèištìní prostøedí, protože zmizel tøeba v celém severním Nìmecku. Snad je to jen odezva na celkové zarùstání lokalit agresivnìjšími druhy trav jako jsou tøtina køovištní, ovsík vyvýšený a na zapojování porostù, kde se nedaøí uchycení semenáèkù. Hodnì lokalit bylo poškozeno také hospodaøením v podobì rozorávání èi použití chemie. Ovšem neménì stanoviš zaniklo naopak na následky nepéèe po ukonèení pastvy èi jiného nepøíliš intenzivního obhospodaøování. Pøi své atraktivnosti je dost èasto vyrýpáván zahrádkáøi a rostliny jsou v permanentním ohrožení tímto vandalstvím. Bývá také okusován zvìøí.

Co se dìlá pro další pøežití? Nìkteré výskyty leží v chránìných územích, ale dost jich zatím zùstává územnì nechránìných, což doøeší právì ochrana v rámci Natury 2000. Na lokalitách se zkouší všechno možné, co by vytvoøilo pro koniklec vhodné podmínky. Odstraòují se køoviny a vìtšina porostù se seèe v letním termínu. Narušování

pùdního povrchu se øeší hrabáním a vláèením. Zkouší se vliv požárù. Nikde neprobíhá pastva, ale ani ona již ve zmìnìných podmínkách prostøedí nemusí být záchranou. Nìkteré lokality jsou støeženy nebo oploceny, aby se snížily ztráty sbìrem rostlin. Probíhá záchranné pìstování vèetnì kultur in vitro, dosevù na lokality a pøedpìstování semenáèkù s výsadbami na pùvodní místa. Koniklec otevøený je zajímavým oøíškem, na který se ochranáøi nevykašlali, ale pøesto zatím nemají mnoho úspìchù, které by si pøipnuli na hruï. Další pøežití koniklece otevøeného v naší pøírodì je tedy nejasné.

79

Srpice karbincolistá Serratula lycopifolia èeleï hvìzdnicovité - Asteraceae

(VILL.) KERNER

Starobylá Evropanka váhá se sexem

1 2 1 celek Hovoranských luk s rùžovými skvrnami rozkvetlé srpice 2 srpice mùže rùst v rozsáhlých porostech a v roce 2003 bylo její kvetení velmi bohaté

detail úboru s viditelnými dvouklannými bliznami a lysými zákrovními listeny pod úborem

Jak se pozná? Kvetoucí rostliny se podobají našim chrpám, mají však jediný koncový, velký úbor. Kvìty se nezvìtšují ani na okraji úboru, kde u mnoha hvìzdnicovitých rostlin bývají jalové paprskující kvìty. Zákrovní listeny podpírající úbor nemají žádné pøívìsky. Lodyha je v horní èásti bezlistá, nejhoøejší listy jsou dìlené až témìø na støední žilku (peøenoseèné) a nápadnì se podobají listùm hluchavkovité rostliny jménem karbinec.

Nìco ze života Vytrvalá rostlina s bohatým oddenkovým systémem tvoøí mnohdy rozsáhlé porosty, kde již nelze rozlišit hranici mezi jedinci. Generativní množení není pøíliš èasté, rostliny kvetou z neznámých pøíèin nepravidelnì. Doba kvetení pøipadá na druhou polovinu èervna, pøípadnì ještì zaèátek èervence a rostliny bývají èasto poseèeny pøed rozkvìtem. Pokud se kvìty vytvoøí, jsou opylovány motýly a rùzným blanokøídlým a dvoukøídlým hmyzem. Plody (nažky) mají chmýr a šíøí se vìtrem do okolí. Klíèivost v kultuøe je vcelku dobrá, ale o klíèení v pøírodì se nic neví.

Kde roste ve svìtì a u nás? Srpice karbincolistá je starobylým evropským druhem s nepøíliš rozsáhlým a roztrhaným areálem. Hlavní centrum rozšíøení se nachází kolem Èerného moøe a ve Velké Uherské nížinì (tzv. ponticko panonský areál). Nejhojnìji tedy roste na Ukrajinì, v Rumunsku a jižním Rusku a odtud je rozšíøena do Maïarska, Rakouska, Slovinska, Chorvatska, ale také Polska. Vzácnì se vyskytuje také na Slovensku, v souèasnosti je jediná známá lokalita v Bílých Karpatech, døíve byla zjištìna i v okolí Nitry. Izolované výskyty byly zaznamenány v horách støední Itálie (Abruzzo) a v jihovýchodní Francii. V Èeské republice roste výhradnì na jižní Moravì, celkovì na devíti lokalitách. Ètyøi lokali-

80

ty jsou v Bílých Karpatech s plošnì rozsáhlými porosty na Èertoryjích, další ètyøi na stráních vinorodého kraje mezi Èejèí a Velkými Pavlovicemi, hojnì napøíklad na Hovoranských loukách. Nejdále k západu je vysunuta slabá populace na Dunajovických kopcích u Mikulova.

V jakém prostøedí roste? Roste na výslunných, nejvýše mírnì zastínìných travnatých a køovinatých stráních, na spraších nebo vápnitých pískovcích, na pùdách hlubších, spíše tìžších, minerálnì dobøe zásobených. Není to vyloženì suchomilná rostlina, vyhledává spíše vlhèí místa. Typický výskyt je v druhovì velmi bohatých, ochranáøsky mimoøádnì hodnotných porostech, kde je jedním z cenných ukazatelù neporušenosti prostøedí.

Proè je tak vzácná? Není výslovnì vzácným druhem, poté co se ji nauèili botanici hledat, zjistili, že její populace jsou pomìrnì bohaté. Je možné, že na pár dosud neznámých lokalitách u nás ještì roste. Ale také ji nemùžeme oznaèit za hojnou rostlinu. Scházejí nám doklady z minulosti, abychom mohli posoudit, zda ustupuje nebo se šíøí. Populace poškozují všechny nevhodné krajináøské a zemìdìlské zásahy trvale opakované v celé naší publikaci.

Co se dìlá pro další pøežití? Její vazba na druhovì bohaté, velmi cenné porosty zajišuje vìtšinì území kvalitní ochranu vèetnì každoroèního seèení. Na nìkterých lokalitách se ponechává èást porostù nepokosená, aby mohlo dojít ke kvetení a vysemenìní. Jinak je tento druh èistým listem, nikdo jej nezkoumal, témìø nic se o nìm neví. Samotné srpici to jistì pøíliš nevadí, ale botanikové by mìli tuhle zajímavou výzvu zvednout. Pøedpokládáme, že stejnì jako si tu v klidu rostla bez našeho vìdomí, pøežije i drobet naší pozornosti.

81

Kavyl olysalý

Ozdobný travní fousatec ukrytý mezi jinými Stipa zalesskii WILENSKI fousatci èeleï lipnicovité - Poaceae na oblinách Støedohoøí

dùležitým rozlišovacím znakem je ochlupení na rubu listù

Jak se pozná? Zatímco odlišení kavylù od ostatních trav zvládne i rekreaèní zahrádkáø, urèit pøedstavovaný druh mezi jinými kavyly dokáže v republice jen pár odborníkù. Autoøi tìchto øádkù mezi nì žel nepatøí. Shrneme tedy alespoò teoreticky, èeho je nutné si všímat. Øadí se mezi jarní druhy kavylù s výraznými dlouhými péøitými osinami na obilkách. Listy nejsou vytažené do dlouze osinaté špièky a bez štìtièky chlupù. Pochvy stébelných listù jsou hustì chlupaté. Listy na rubu jsou drsné díky pøítomnosti hrubých výstupkù (papil), ale nikdy ne chlupaté. Je tedy vulgárnì øeèeno, nejlysejší mezi chlupatými kavyly.

Nìco ze života Všechny kavyly jsou vytrvalé, dlouhovìké, hustì trsnaté trávy. Témìø všechny vykvétají èasnì na jaøe již koncem dubna a bìhem kvìtna, osinaté obilky dozrávají a vypadávají nejpozdìji v èervnu. Opylování kvìtù se dìje, jako u témìø všech trav, vìtrem. I obilky se spoléhají na vítr, který je roznáší do okolí. Osina sbírá vzdušnou vlhkost, tím se stáèí a zavrtává semeno do zemì, kde jsou pøíznivìjší vlhkostní pomìry pro klíèení. Zavrtávání usnadòuje drobný, ale ostrý zahnutý drápek na konci obilky. K vyklíèení potøebuje chladné pøezimování, klíèí tedy na jaøe.

Kde roste ve svìtì a u nás? Tento kavyl má velmi pozoruhodný areál zahrnující stepi Ukrajiny a daleko na západ vysunutý výskyt v Èeské republice. U nás roste pouze v Èeském støedohoøí, což je kavylùm zaslíbené území s extrémnì suchým klimatem v srážkovém stínu Krušných hor. Celkovì je znám z pouhých pìti lokalit, z èehož tøi pøipadají na sblížené vrchy Oblík, Brník a Srdov, kde roste okolo 500 trsù. Nìkolik trsù roste na Holém vrchu u Sutomi

82

a nejsevernìjší lokalita s pøibližnì 50 trsy je na Deblíku.

1 2

V jakém prostøedí roste? Preferuje jižní až západní expozice a roste na hlubokých, extrémnì vysychavých, zásaditých pùdách. Vyžaduje plné oslunìní bez pøítomnosti keøù.

Proè je tak vzácný? Jeho výskyt u nás je zcela bez kontaktu se souvislým ukrajinským výskytem jako pozùstatek z dob, kdy se stepní druhy mohly z východu lépe šíøit západním smìrem. Jednou z otázek je také, nakolik umíme tento druh rozlišovat od dalších kavylù - podrobné studium by možná obraz jeho rozšíøení zpøesnilo. Na svých lokalitách je ohrožován pøedevším sbìrem atraktivních plodných stébel do kytic, èímž se omezuje vznik nových generací. Nìkdy jsou vykopávány do zahrádek celé trsy pochopitelnì bez druhového rozlišování, padni komu padni, hojný kavyl Ivanùv stejnì jako tento supervzácný druh. Na Deblíku jej omezuje také tìžba kamene.

3

1 na Oblíku roste nejbohatší populace kavylu olysalého, a to v jeho vrcholových èástech

2 kavylová stepní vegetace Oblíku je tvoøena více druhy kavylù, které jsou od sebe obtížnì rozlišitelné 3 trs kavylu olysalého na vrcholu Oblíku

Co se dìlá pro další pøežití? Na Oblíku roste v pøísnì chránìném území, zbývající výskyty budou pøiøazeny do soustavy chránìných území v rámci NATURY 2000. Jinak se pro jeho pøežití dosud nedìlá nic, zaèíná snaha o dlouhodobé sledování, pøièemž nejdùležitìjší je správné urèení a oznaèení trsù tohoto kavylu. Bez výzbroje znalostí o ekobiologii se špatnì hodnotí jeho další vyhlídky. Nevíme totiž ani jaké má vztahy k dalším kavylùm, s nimiž roste na spoleèných lokalitách, zda jej napøíklad nìkterý z nich nevytìsòuje. V tuto chvíli však pøevládá názor, že budoucnost kavylu olysalého u nás není výraznìji ohrožena.

83

Starèek dlouholistý moravský Tephroseris longifolia (JACQ.) GRISEB. et SCHENK

moravica HOLUB èeleï hvìzdnicovité - Asteraceae subsp.

Na hrušovských lúkách našel sem já dukát

kvìtenstvím starèku je okolík úborù, støedový úbor zaèíná od okraje rozkvétat

Jak se pozná?

V jakém prostøedí roste?

Starèek dlouholistý moravský je vytrvalý druh s pøízemní rùžicí listù. Øapíky má delší než listové èepele, listy jsou jen mírnì pavuèinatì chlupaté, zatímco u nominátního poddruhu jsou chlupaté výraznì. Dorùstá výšky okolo 0,5 m, vzácnì až 0,7 m. Od starèkù rodu Senecio odlišuje rostliny øazené do samostatného rodu Tephroseris pøedevším jiné základní chromozómové èíslo svìdèící o odchylných evoluèních cestách a chybí jim také v úboru drobné spodní listeny tzv. zákroveèek.

Starèek dlouholistý moravský je druh pahorkatin a podhorských poloh, kde roste vìtšinou na loukách èi køovinatých stráních, ale také ve svìtlých lesích. Nejvíce mu vyhovují takzvané ekotony, tedy rozhraní lesního a nelesního prostøedí s mírným zástinem, ale již neseèené nebo pouze nepravidelnì seèené. Pùdy vyžaduje hlubší, hlinité, mírnì vlhké.

Nìco ze života Vytrvalý starèek pøezimuje krátkým oddenkem tìsnì pod povrchem pùdy. O délce života nejsou informace. Kvete od kvìtna do èervna, jeho kvìty opyluje blanokøídlý i dvoukøídlý hmyz a motýli. Vytváøí velký poèet ochmýøených nažek, které vítr šíøí na vìtší vzdálenosti. Jejich klíèivost ve vhodných podmínkách na otevøených místech je dobrá, èasto však bývají napadány hmyzem. Vegetativnì se starèek dlouholistý moravský rozrùstá spíše vzácnì.

Kde roste ve svìtì a u nás? Na úrovni druhu je støedoevropským endemitem. Vyskytuje se pøedevším ve Východních Alpách v Rakousku s pøesahem do severovýchodní Itálie, Slovinska, severního Chorvatska a také do západního Maïarska. Izolovanì roste v Bosnì. Moravský poddruh obývá jen malé území Západních Karpat na Moravì a na Slovensku, kde se vyskytuje na 9-10-ti lokalitách. V Èeské republice roste výhradnì v severní èásti Bílých Karpat v okolí Brumova na tøech lokalitách v blízkosti slovenské hranice, v poètu pøibližnì 500 až 600 rostlin. Nejbohatší populace je známa z Hrušové doliny u Nedašova.

84

Proè je tak vzácný? Tento poddruh vzniknul v izolaci na okraji areálu druhu a patrnì nikdy nebyl pøíliš rozšíøený. V posledních desetiletích však byl výraznì poškozen velkoplošnými tìžbami v lesích, zmìnami druhové skladby ve prospìch jehliènanù a omezením paøezinového hospodaøení, takže lesy jsou stinnìjší. Na loukách mu škodí hnojení a rozorávání, ale bohužel asi také pravidelné seèení. Vhodnìjší by možná byla pastva, ale o požadavcích starèku víme jen málo.

1 2

1 rozkvetlé rostliny v Hrušové dolinì 2 starèek dlouholistý patøí k èasnì jarnì kvetoucím druhùm

Co se dìlá pro další pøežití? Lokalita s nejbohatší populací se nachází v chránìném území a je seèena bìhem èervna až èervence, kdy má již starèek dozrálé nažky. Je zvládnuto i jeho pìstování. Dosavadní malá pozornost vìnovaná tomuto poddruhu rozhodnì není pøimìøená jeho celkové vzácnosti. První výzkumy již zaèínají a tak snad mùžeme vìøit, že zùstane souèástí naší kvìteny, by velmi vzácnou.

85

Lnìnka bezlistenná Thesium ebracteatum èeleï santalovité - Santalaceae

HAYNE

Slavnosti lnìnek

drobné kvìty lnìnek vypadají trochu jako hvìzdièky

Jak se pozná? Lnìnky by vìtšina nebotanikù ponechala bez povšimnutí pro jejich drobný vzhled s malými bílými hvìzdièkovitými kvìty. U lnìnky bezlistenné chybìjí listence pod kvìty, které jsou dùležitým urèovacím znakem. Horní èást lodyhy zùstává sterilní bez kvìtù. Okvìtí je zvonkovité a za plodu kratší než nažka. Rostliny nepøevyšují 30 cm. Za pozornost stojí, že lnìnky jsou jediným našim zástupcem pøevážnì tropické èeledi santalovité.

Nìco ze života Vytrvalý druh se rozrùstá podzemními výbìžky, což je pravdìpodobnì hlavní zpùsob rozmnožování. Kvete bìhem kvìtna a opylovaèem je hmyz. Plody (nažky) dozrávají v èervnu. Okolnosti klíèení jsou neznámé. Lnìnky jsou poloparazity rostoucími patrnì na širším okruhu hostitelù, ale bližší informace scházejí. Pro tento druh lnìnky je typická také znaèná meziroèní nepravidelnost kvetení.

Kde roste ve svìtì a u nás? Lnìnka bezlistenná je východoevropský druh zasahující vzácnì do støední Evropy. Její areál se táhne od Uralu pøes Rusko, Bìlorusko, severní Ukrajinu a Pobaltí do Polska. Na jihu roste v Moldavsku a støedním Rumunsku. Na západním okraji areálu zùstávají jednotlivé izolované výskyty ve Vídeòské pánvi (s ní souvisela jediná zaniklá lokalita na slovenském Záhoøí), v severním Nìmecku a historicky i v Dánsku. Do této kategorie patøí i èeský výskyt na jihozápadním okraji areálu. K nám lnìnka dorazila ze severovýchodu (tzv. sarmatský migrant). Celkem je doloženo šest lokalit, z nichž dodnes existuje jediná Slatinná louka u Velenky, ležící nedaleko Kerska. Zde se dosud vyskytuje ve vìtším poètu. Na dalších lokalitách (Mìlnická Vrutice,

86

Sadská, Døísy, Bìchovice u Prahy a Èeský Dub) nebyla lnìnka nìkolik desetiletí až více než století spatøena. Vzhledem k nenápadnosti druhu nelze vylouèit, že by mohl být ještì nìkde znovu potvrzen èi novì nalezen. Optimimus tohoto tvrzení však musí být brzdìn s ohledem na okraj areálu a celkový ústup druhu.

V jakém prostøedí roste? V Èeské republice je její výskyt spojen s vlhkými, minerálnì bohatými loukami slatinného typu s neutrální pùdní reakcí. Na východì svého areálu roste i na mnohem sušších stanovištích, ponejvíce na písèitém podkladu. Je druhem otevøených luèních spoleèenstev až polostinných svìtlých lesù. U nás vždy rostla na loukách v blízkosti nebo uvnitø vìtšího lesního komplexu.

1 2

1 Slatinná louka u Velenky je v dobì kvìtu lnìnky ještì bez výrazných barevných dominant 2 plodná lnìnka

Proè je tak vzácná? V pøípadì lnìnky bezlistenné lze jednoznaènì odkázat pøedevším na okraj areálu. Stejnì jako dalším sarmatským migrantùm (matizna bahenní, koniklec otevøený) se jí ve støední Evropì za souèasného klimatu pøíliš nelíbí. Jejich areály se trhají na nesouvislé oblasti s pøíznivìjšími podmínkami, ale i tam dále ustupují. Ve chvíli, kdy se takto dostanou do izolace od ostatních populací je cesta buï k novému pøizpùsobování zmìnìným podmínkám a vzniku nového druhu (to je ta optimistiètìjší a ménì pravdìpodobná varianta) nebo k pozvolnému vyhynutí. Tøetí cestou je jakási nehybná nemìnnost, setrvání na vhodném stanovišti. Lnìnce potenciálnì škodí pøedevším nièení luèního prostøedí, odvodòování a chemizace.

Co se dìlá pro další pøežití? Její jediný výskyt leží v pøísnì chránìném území. Populace je detailnì sledována. O její biologii máme jen mizivé informace, nevíme, zda je možné ji umìle pìstovat. Uložení semen do semenné banky brání nedostatek znalostí o klíèení. V tuto chvíli vypadá její výskyt zajištìný, ale pøedpovìdi se musí, s ohledem na jedinou existující lokalitu, vyslovovat s opatrností hodnou politikù.

87

SAGITTARIA Sdružení pro ochranu pøírody støední Moravy

Kdo jsme? Nevládní nezisková organizace, zabývající se praktickou ochranou pøírody a pøírodovìdným výzkumem.

Kde pùsobíme? Zejména v regionu støední Moravy, ale pracujeme také na nìkolika celorepublikových projektech.

Co dìláme? • inventarizaèní prùzkumy a mapování cenných èástí krajiny • plány péèe o chránìná území a návrhy na vyhlášení nových chránìných území • praktická péèe o cenná pøírodní území • podpora dutinovì hnízdících dravcù a sov • ochrana ohrožených druhù rostlin (záchranné programy, monitoring a výzkum) • osvìta a výchova veøejnosti v ochranì pøírody (brožury, letáky, nauèné stezky, informaèní panely u cenných pøírodovìdných území) • spolupráce s místními samosprávami Adresa a kontakty: pøi ochranì pøírody SAGITTARIA • pronájmy a výkupy cenných pøírodSdružení pro ochranu pøírody støední Moravy ních území a péèe o nì - Pozemkový Lazecká 6 Tel./fax: 585 228 438 spolek Sagittaria 779 00 Olomouc [email protected] • ochrana a výzkum ohrožených druhù www.sagittaria.ecn.cz motýlù

Pøijïte se podívat do Botanické zahrady hlavního mìsta Prahy Otevírací doba:

Adresa: .

Botanická zahrada hl. m. Prahy Nádvorní 134 171 00 Praha 7 - Troja

Pøipraveno ve spolupráci s Botanickou zahradou hlavního mìsta Prahy

Venkovní expozice duben dennì kvìten - záøí dennì øíjen dennì listopad - bøezen úterý - nedìle

9,00 9,00 9,00 9,00

-

18,00 19,00 17,00 16,00

hod. hod. hod. hod.

Skleník Fata Morgana duben úterý kvìten - øíjen úterý øíjen úterý listopad - bøezen úterý -

9,00 9,00 9,00 9,00

-

18,00 19,00 17,00 16,00

hod. hod. hod. hod.

nedìle nedìle nedìle nedìle

Pøípravu a vydání publikace umožnily svou finanèní podporou následující organizace: • Ministerstvo životního prostøedí z grantu podpory projektù nestátních neziskových organizací • Olomoucký kraj z Operaèního programu Olomouckého kraje 2004 • kraj Vysoèina z Fondu Vysoèiny • Nadace Veronica

.

Tel.: 234 148 111 e-mail: [email protected] www.botanicka.cz

Mapy rozšíøení rostlinných druhù v Èeské republice poskytla AOPK ÈR. Údaje o výskytu rostlinných druhù byly pøevzaty z výsledkù mapování pro soustavu NATURA 2000, které v letech 2001 až 2003 organizovala a financovala AOPK ÈR.

Spojení: bus 112 ze stanice metra Nádraží Holešovice do zastávky ZOO nebo Botanická zahrada Troja

A zazvonil zvonovec...