Život Židů ve městech na Vysočině

Život Židů ve městech na Vysočině

Prohlášení

Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracovala jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušila autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že s o u h l a s í m s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědoma toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ...................................................... Podpis

Poděkování Touto cestou bych ráda poděkovala své vedoucí PhDr. Vlastě Novotné za odborné vedení mé bakalářské práce a cenné poznámky. Dále chci také poděkovat za odborné rady ředitelce Městského muzea v Polné paní Martě Vomelové a zaměstnancům informačních center navštívených měst. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat rodině a přátelům za podporu, protože bez ní bych to určitě nezvládla.

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Ži v o t ž i d ů v e m ě s t e c h n a Vy s o č i n ě bakalářská práce

Autor: Monika Mokrá Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Novotná Jihlava 2012

Copyright © 2012 Monika Mokrá

Abstrakt a klíčová slova MOKRÁ Monika: Život Židů ve městech na Vysočině. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce PhDr. Vlasta Novotná. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2012. Počet stran 93. Bakalářská práce „Život Židů ve městech na Vysočině“ seznamuje čtenáře obecně s historií židovství a dále s židovskou historií jednotlivých měst, která jsou součástí hvězdicového zájezdu po Vysočině sestaveném pro 14 účastníků. Města, do kterých je zájezd naplánován, jsou: Polná, Puklice, Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou, Jihlava, Třešť, Batelov, Třebíč a Brtnice. Klíčová slova: Židé. Židovství. Židovské památky. Historie Židů. Židovská města Vysočiny.

Abtract and key words MOKRÁ Monika: The Jews life in towns in Vysočina region. Bachelor´s thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of Tourism. Thesis supervizor PhDr. Vlasta Novotná. Degree of qualification: Bachelor. Jihlava 2012. 93 pages. The object of the thesis „The Jews life in towns in Vysočina region“ familiarize readers generally with the history of Judaism and also with the Jewish history of the towns, which are included in the planned trip round Vysočina region. This trip is prepared for 14 participants. Towns, where the trip should be, are: Polná, Puklice, Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou, Jihlava, Třešť, Batelov, Třebíč a Brtnice. Key words: Jews. Judaism. Jewish sights. Jewish history. Jewish towns in Vysočina region.

11

Předmluva Pro svoji bakalářskou práci si vybírám téma „Život Židů ve městech na Vysočině“ z toho důvodu, že mne židovství zajímá a chci se o něm dozvědět něco více. Vždy, když jsem se s tímto tématem setkala ve škole, bylo to jenom okrajově. Dozvěděla jsem se pouze obecné informace a o judaismu na našem území téměř žádné. Rozhodla jsem se zpracovat bakalářskou práci na toto téma, jelikož jsem chtěla získat podrobnější informace o Židech v Čechách a na Moravě. Hlavním cílem práce je seznámit veřejnost se zajímavostmi židovských památek Vysočiny a vytvořit zájezd po těchto památkách. Dle mého názoru nepříliš mnoho lidí zná podrobněji historii naší republiky, do které spadá i téma judaismu na našem území. Mne toto téma zajímá, a proto bych se v mé práci chtěla věnovat sestavení atraktivního zájezdu, který by turisty seznamoval s historií mnou vybraným měst Vysočiny. Většina nabízených poznávacích zájezdů po České republice se zaměřuje na památky nežidovské, protože tématika židovství a památek s ním spojených není pro turisty tak atraktivní. A proto jsem si vybrala sestavení zájezdu po židovských pozůstatcích památek ve městech na Vysočině, abych je více přiblížila širší veřejnosti. Pro lepší sestavení zájezdu jsem všechny jmenované památky navštívila. Abych nasála atmosféru a zjistila, zda by se dal realizovat. Některé památky jsou ve velice dobrém stavu, jako například židovská čtvrť v Třebíči, což na mne velice pozitivně zapůsobilo.

12

Obsah Zadání práce ...................................................................................................................... 3 Prohlášení.......................................................................................................................... 5 Abstrakt a klíčová slova .................................................................................................. 11 Abtract and key words .................................................................................................... 11 Předmluva ....................................................................................................................... 12 Seznam ilustrací .............................................................................................................. 17 Seznam tabulek ............................................................................................................... 18 Slovník cizích pojmů ...................................................................................................... 19 Úvod................................................................................................................................ 21 1

Teoretická část ........................................................................................................ 22 1.1

Obecná historie židovství ................................................................................. 22

1.2

Židovské tradice a zvyky ................................................................................. 25

1.2.1

Svátky ....................................................................................................... 26

1.2.2

Náboženské slavnosti ................................................................................ 28

1.2.3

Židovské zvyklosti .................................................................................... 28

1.3 2

Židé v Čechách a na Moravě ............................................................................ 29

Praktická část .......................................................................................................... 34 2.1

Polná................................................................................................................. 34 13

2.1.1

Historie...................................................................................................... 34

2.1.2

Hilsneriáda ................................................................................................ 36

2.1.3

Památky židovské ..................................................................................... 40

2.1.4

Památky nežidovské ................................................................................. 42

2.2

Puklice .............................................................................................................. 42

2.2.1

Historie...................................................................................................... 42

2.2.2


2.3

Havlíčkův Brod ................................................................................................ 44

2.3.1

Historie...................................................................................................... 44

2.3.2


2.3.3


2.4

Světlá nad Sázavou .......................................................................................... 48

2.4.1

Historie...................................................................................................... 48

2.4.2


2.5

Jihlava .............................................................................................................. 50

2.5.1

Historie...................................................................................................... 50

2.5.2


2.5.3


2.6

Třešť ................................................................................................................. 54 14

2.6.1

Historie...................................................................................................... 54

2.6.2


2.6.3


2.7

Batelov ............................................................................................................. 56

2.7.1

Historie...................................................................................................... 56

2.7.2


2.8

Třebíč ............................................................................................................... 57

2.8.1

Historie...................................................................................................... 57

2.8.2


2.8.3


2.9

Brtnice .............................................................................................................. 62

2.9.1

Historie...................................................................................................... 62

2.9.2


2.9.3


2.10

Zájezd ........................................................................................................... 64

2.10.1

Program zájezdu ....................................................................................... 64

2.10.2

Itinerář zájezdu ......................................................................................... 65

2.10.3

Služební program ...................................................................................... 71

2.10.4

Ubytování.................................................................................................. 72 15

2.10.5

Stravování ................................................................................................. 72

2.10.6

Doprava ..................................................................................................... 72

2.10.7

Kalkulace zájezdu ..................................................................................... 72

3

Závěr ....................................................................................................................... 77

4

Seznam literatury .................................................................................................... 78

5

Brožury ................................................................................................................... 79

6

Elektronické zdroje ................................................................................................. 80

7

Seznam příloh ......................................................................................................... 83

8

Přílohy..................................................................................................................... 84

16

Seznam ilustrací Obrázek 1: Trasa procházky po Polné (zdroj: Google.cz: Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://maps.google.cz/) ......................................................... 66 Obrázek 2: Trasa procházky po Havlíčkově Brodě (zdroj: Google.cz: Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://maps.google.cz/) ......................................... 67 Obrázek 3:Trasa procházky po Jihlavě (zdroj: Google.cz: Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://maps.google.cz/) ......................................................... 68 Obrázek 4:Trasa procházky po Třešti (zdroj: Google.cz: Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://maps.google.cz/) ......................................................... 69 Obrázek 5:Trasa procházky po Batelově (zdroj: Google.cz: Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://maps.google.cz/) ......................................................... 69 Obrázek 6:Trasa procházky po Třebíči (zdroj: Google.cz: Mapy [online]. 2012 [cit. 2012-04-22]. Dostupné z: http://maps.google.cz/) ......................................................... 70

17

Seznam tabulek Tabulka 1: Itinerář zájezdu (zdroj: vlastní) ................................................................ 71 Tabulka 2: Náhrady stravného v Tuzemsku i zahraničí v roce 2012 (zdroj: Škola cestovního

ruchu

Tyrkys

[online].

2012

[cit.

2012-05-04].

Dostupné

z:

http://www.tyrkys.cz/stranka/diety-nahrady-stravneho-v-tuzemsku-i-zahranici-pro-rok2012.html) ....................................................................................................................... 73 Tabulka 3: Nepřímé náklady (zdroj: vlastní) .............................................................. 75 Tabulka 4: Přímé náklady (zdroj: vlastní) ................................................................... 76 Tabulka 5: Výpočet celkové ceny zájezdu (zdroj: vlastní) ......................................... 76

18

Slovník cizích pojmů Adjunkt – úřednický pomocník Antisemitismus – nenávist a předsudky vůči Židům a veškeré protižidovské projevy Diaspora – označuje určité etnikum, které je přinuceno emigrovat ze své vlasti Familiant – otec rodiny, ve které přecházelo právo ženitby pouze na nejstaršího syna, kvůli omezení počtu Židů Ghetto – je to část města, kde žijí lidé stejného náboženského vyznání či stejné národnosti, a to buď dobrovolně nebo nedobrovolně Holocaust – pronásledování a hromadné vyvražďování Židů Chala – speciální chléb, který Židé jí při svátku Šabat Chevra Kadiša – pohřební bratrstvo (dobrovolné spolek, který se stará o nemocné a umírající a zařizuje všechny potřebné náležitosti) Jarmulka – mužská tradiční pokrývka hlavy, vyjadřuje úctu k Bohu Ješiva – židovská škola poskytující vyšší vzdělání – zejména v oblasti náboženské JHVH – Jahve (jméno židovského Boha) Kánon – soubor knih, které tvoří Bibli Kondominium – rozdělení nemovitosti na více vlastníků (většinou 2 – 6, někdy však i 12) Lichva – půjčování peněz za vysoké úroky Maces – nekvašený chléb hranatého či kulatého tvaru, základní pokrm na židovský svátek Pesach 19

Menora – sedmiramenný svícen Mikve – prostor rituální lázně sloužící k očišťování osob a předmětů Mišna – záznam ústní tradice judaismu Občanský letopočet – letopočet, který odpovídá židovskému kalendáři Pogrom – rasové nepokoje zaměřené proti Židům, především probíhaly ve východní Evropě Šames – sluha v synagoze Tóra – prvních pět knih hebrejské Bible

20

Úvod Z důvodu zájmu o židovství jsem si zvolila pro svoji bakalářskou práci téma „Život Židů ve městech na Vysočině“. Součástí mé práce bude část teoretická a část praktická. Teoretická část se dělí na tři oddíly. Nejprve se budu zabývat obecnou historií Židů od jejich počátků až po tu dobu, kdy byli posílání do koncentračních táborů. V druhé části bude zmínka o židovských tradicích a zvycích. Uvedu také jejich nejznámější svátky, jako je například svátek Šabat, což je den odpočinku, nebo poutní svátek Pesach. Popíši též židovské náboženské slavnosti, kterou je Chanuka, což je Svátek zasvěcení. Krátce se zmíním o židovských zvyklostech, jako je chlapcova obřízka osmý den po narození, či o obřadu bar micva v chlapcových 13 letech. Poslední část obsahuje stručnou historii Židů v Čechách a na Moravě. Poté bude následovat již obsáhlejší praktická část, kde se budu zabývat historií vybraných měst Vysočiny. Součástí praktické části mé práce bude i sestavení a kalkulace hvězdicového zájezdu po židovských památkách těchto měst: Polná, Puklice, Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou, Jihlava, Třešť, Batelov, Třebíč a Brtnice. Největší pozornost věnuji městu Polná, jelikož je to město, ze kterého pocházím, a které bude výchozím bodem zájezdu. Všechna města a památky osobně navštívím, abych mohla co nejlépe naplánovat itinerář zájezdu. O problematice židovství, či podobných tématech, byla sepsána řada prací. Na naší škole byly zpracovány práce: Židovské památky Vysočiny nedílná součást CR tohoto regionu (zpracovala Laštovičková Petra, VŠPJ, 2010), dále Otisky židovské kultury na Vysočině (zpracovala Novotná Romana, VŠPJ, 2009), Židé na Vysočině (zpracovala Jirovská Jitka, VŠPJ, 2006), Polná jako středisko CR (zpracovala Buchtová Blanka, VŠPJ, 2012). Avšak v žádné z již zmíněných prací nebyl zpracován hvězdicový zájezd po židovských památkách Vysočiny, který budu zpracovávat já. Zkontaktuji i cestovní kanceláře a zeptám se na jejich názor.

21

1 Teoretická část V teoretické části se budu nejprve zabývat obecnou historií židovství a poté historií Židů na našem území.

1.1 Obecná historie židovství Izraelské (hebrejské) kmeny pronikly do Kenaánu (území Předního východu, kde žili převážně Kenanejci) kolem roku 1250 př. o. l. Je to dnešní Izrael, Palestina, Sýrie a Libanon. Hlavním pramenem, který svědčí o jejich počátcích, je Bible (Písmo). Dle Bible se Mojžíšovi (potomkovi Jákoba) zjevil Bůh a řekl mu, ať vyvede Izraelce z Egypta a přivede je do Kenaánu. Postupem času vzniklo izraelské království, kde byl králem David (1000–960 př. n. l.). David sjednotil izraelské kmeny do jednoho, zatlačil Filištíny a vytvořil silné království, jehož hlavním městem se stal Jeruzalém. Po Davidovi vládl Šalamoun, který nechal postavit jeruzalémský chrám na počest Hospodina. V království však probíhaly spory mezi jeho severní a jižní částí, které nakonec vyvrcholily vznikem dvou království. Jižní judské království mělo hlavní město Jeruzalém a severní izraelské s hlavním městem Samaří. Severní království mělo střety s Asýrií, která roku 721 př. o. l. dobyla Samaří. Judské království zaniklo v roce 587 př. o. l., kdy dobyl Jeruzalém Nabuchodonozor, a horní vrstvy obyvatelstva byly odvlečeny do Babylónie [Sadek, 2005, s. 5–11]. Po vyvrácení novobabylonské říše se mohli židovští vyhnanci vrátit zpět do země. Zaniklé království se již však neobnovilo, ale kolem Jeruzaléma se počalo stavět a oblast, kterou navrátilci obývali, se nazývala Judea. V Judeji proběhl pokus o násilnou helenizaci, to se však nepovedlo a v roce 164 př. o. l. získali Jeruzalém zpět Makabejci. V roce 63 př. o. l. dobyli Jeruzalém Římané. Zanedlouho vystoupil v Galileji a Judeji Ježíš z Nazaretu (Kristus) a po jeho smrti se začaly formovat první křesťanské obce, jejichž členové zpočátku pocházeli z židovského prostředí. Tehdejší židovská společnost byla rozdělena do několika nábožensko-politických stran. Napětí Židů se stupňovalo a vyvrcholilo v roce 66 o. l. protiřímským povstáním, které bohužel skončilo velkou porážkou Židů. Roku 70 o. l. byl dobyt Jeruzalém. Židé raději páchali hromadné 22

sebevraždy, než aby byli zajati Římany. Jeruzalémský chrám byl vypálen a již nikdy nebyl obnoven. Dochovala se z něj pouze západní zeď, která se nazývá Zeď nářků. Při tomto povstání zemřelo několik set tisíc Židů a další byli odvlečeni do Říma jako otroci. Protiřímské povstání opět vypuklo v letech 132–135, ale bylo potlačeno. Židé se stali národem bez vlasti, který byl rozptýlen po světě, téměř na 2 000 let [Sadek, 2005, s. 5– 11]. Izraelský monoteismus zná víru pouze v jednoho Boha, jímž je JHVH. Takto je jeho jméno zachyceno v Bibli. Židé však pro něj z náboženské úcty označení Jahve nepoužívají, nazývají ho např.: Pán nebo Hospodin. Židovské pojetí vnímá Hospodina jako jediného Boha, který nemá ani manželku, sestru nebo děti. Biblický Hospodin nesměl být výtvarně zobrazován, na rozdíl od ostatních božstev jiných kultur. Tento izraelský monoteismus se stal základem pozdějšího židovství tzv. judaismu a čerpalo z něj také křesťanství. Hebrejská Bible odpovídá Starému zákonu křesťanské Bible a člení se na tři části. První část se skládá z Pěti knih Mojžíšových (Pentateuch, Tóra), které jsou: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium. Druhá část Hebrejské Bible se nazývá Proroci a třetí část tvoří tzv. Spisy, jejichž součástí je známá Píseň písní. Nejstarší rukopisy hebrejských biblických textů pocházejí z 2. stol. př. o. l. až 1. stol. o. l. Texty byly uspořádány v kánon (soubor posvátných spisů) po zániku Jeruzaléma v poslední čtvrtině 1. století o. l. Židé se řídili ústní tradicí zákona, dokud ho rabi Jehuda ha-Nasi nesepsal písemně [Sadek, 2005, s. 12–19]. Sbírka zákonů se nazývá Mišna a obsahuje 6 oddílů. První oddíl se nazývá Zeraím, druhý je Moéd, třetí se jmenuje Našim, čtvrtý je Nezikin, pátý je Kodašim a šestý se nazývá Toharot. Tyto oddíly se zabývají předpisy zemědělců, svátečními předpisy, vztahy mezi manžely, předpisy při svatbě a rozvodu, právem etickým a civilním, svatými věcmi a v neposlední řadě zákony rituální čistoty, případně nečistoty. K Mišně vznikly dva komentáře, které se nazývají Gemara (Doplnění). Jeden vznikl v Babylónii a druhý na izraelské půdě. Spojením Mišny a babylonské Gemary vznikl Talmud babylonský a druhý Talmud se nazývá jeruzalémský nebo palestinský. V těchto dobách také vznikaly první synagogy, kdy ty nejstarší se zachovaly především v Izraeli, severovýchodní Africe a na územích Předního východu. V některých z nich se 23

dochovaly bohaté výzdoby s vyobrazeními židovských náboženských symbolů. Mezi tyto symboly patřila v antice převážně menora, což je hebrejský název pro sedmiramenný svícen. V synagogách byly vedeny bohoslužby, ale také sloužily jako školy či duchovní střediska obce [Sadek, 2005, s. 12–19]. Do evropských zemí přicházeli nejprve Židé jako svobodní kupci, ale během 11.–13. století se jejich postavení velice zhoršilo. To se projevilo již během prvních křižáckých výprav. V roce 1189 se nenávist proti Židům projevila i v Anglii, kde spáchali Židé v roce 1190 hromadnou sebevraždu. Židé, kteří žili ve Španělsku, se nazývali Sefardové a ti, co žili v Německu a Francii se nazývali Aškenazové. Hebrejský název Germánie je totiž Aškeny, odtud název Aškenazové. Sefardové používali jako svůj jazyk ladino a Aškenázové používali jazyk jidiš. Ve 13.–15. století se židovská kultura rozvíjela. Židé žijící ve Španělsku vytvářeli nová díla, jak vědecká tak filosofická. Ale také hodně Židů žijících v křesťanském Španělsku na křesťanství přestoupilo. Někteří z donucení, jiní jenom na oko a potají dodržovali židovské svátky, jídelní předpisy judaismu a také den odpočinku v sobotu. V roce 1492 byli Židé ze Španělska vyhoštěni. Při putování do jiných zemí mnoho Židů zahynulo a ostatní se usídlili hlavně v Portugalsku, severní Africe, Itálii a Turecku. Ve 13. století byli Židé prohlášeni za majetek krále, kdy on je bude ochraňovat za to, že mu budou Židé platit nemalé daně. Židé se začali pomalu separovat, až vznikla ghetta. Ochrana krále však nebyla vždy účinná, jak se ukázalo během 13.–14. století, kdy docházelo k vraždění Židů z neopodstatněných důvodů. Ve 13. století museli Židé opustit Anglii, na začátku 14. století také Francii, odcházeli i z Německa a v 16. století byli vypovězeni i z Itálie. Proto byl jejich počet v 16. století v západní Evropě docela malý. Většina Židů se přesunula na východ do Polska, kde měli příznivé podmínky pro život [Sadek, 2005, s. 22–34]. Koncem 18. století a v první polovině 19. století byli postupně Židé zrovnoprávněni s ostatními občany. Během židovského osvícenství se kladl velký důraz na školství, kdy ve střední Evropě byl vyučovacím jazykem, jazyk německý. Během emancipace Židů se utvořily 3 směry judaismu, jimiž byly ortodoxní, konzervativní a reformní judaismus. Ortodoxní směr judaismu je označován za jeho tradiční větev. Jeho vyznavači ctí tradice, které se ustálily především ve východní Evropě od středověku do konce 24

19. století. Reformní, neboli liberální, neboli progresivní judaismus vznikl ve čtyřicátých letech 18. století v Německu. V tomto směru se například používají při bohoslužbách národní jazyky, protože podle jeho zastánců musí podléhat vývoji jako naše civilizace. Konzervativní judaismus je kompromisem mezi ortodoxní a reformní větví judaismu. V této době se také mohl projevit intelekt Židů a někteří z nich se proslavili, jako například Albert Einstein, Sigmund Freud, Alfred Adler, Franz Kafka či Gustav Mahler. Emancipace ovšem neprobíhala bez problémů a ke konci 19. století se opět projevil antisemitismus. Ten dovedl Židy k tomu, že se masově stěhovali z Evropy, ale také k tomu, že založili židovské hnutí národního osvobození tzv. sionismus. Sionismus je ideový směr, který vznikl v druhé polovině 19. století mezi Židy v Evropě. Jeho hlavním cílem je přesídlení všech Židů do biblické země Izrael. Židé se stěhovali převážně do USA. Nejprve po malých vlnách, ale od 80. let 19. století přišlo do USA během 25 let více než dva miliony Židů, kteří byli základem významné židovské komunity. Sionismus si kladl za cíl vytvoření židovského státu, protože tím by se vyřešilo pronásledování Židů. Proto Židé přicházeli do Izraele v pěti vlnách, kde narůstalo napětí mezi nimi a Araby a vyústilo v ozbrojené útoky na Židy. Roku 1947 bylo rozhodnuto Valným shromážděním OSN o rozdělení Palestiny na stát arabský a židovský. S tím arabská strana nesouhlasila a po vyhlášení izraelské nezávislosti (14. 5. 1948) napadla židovský stát. V průběhu let proběhla další napadení, ale Izrael se dokázal vždy ubránit. V 90. letech začal skutečný mírový proces. V roce 1996 žilo v Izraeli kolem 4 600 000 Židů a v největší židovské kolonii (USA) 5 800 000 Židů [Sadek, 2005, s. 22–34].

1.2 Židovské tradice a zvyky Židé se řídí podle předpisů, které jsou obsažené v Tóře. V Tóře se nachází 613 předpisů, z toho 248 kladných a 365 záporných. Avšak mnoho příkazů ztratilo význam po zaniknutí jeruzalémského chrámu, a proto se nyní tradiční Židé řídí podle 270 předpisů (48 kladných a 222 záporných). Dodržují předpisy s láskou a vnitřní opravdovostí, je to pro ně ctnost a odměna a nepovažují je za břemeno. Používají zvláštní kalendář, který určuje měsíce podle lunárního cyklu, roky však počítá podle slunečního cyklu. Židovský měsíc trvá 29, 5 dne, a proto má jejich kalendářní měsíc buď 29, nebo 30 dní. 25

Hebrejské měsíce jsou počítány od prvního jarního měsíce, avšak letopočet se mění na podzim. Hebrejský lunární rok je asi o 11 dní kratší než sluneční rok, takže se do kalendáře vkládá jednou za dva nebo tři roky měsíc třináctý. Sváteční židovské dny spadají do dvou skupin. Jedny jsou obsaženy v Pěti knihách Mojžíšových a druhé byly zformulovány později. Modlitby probíhaly v jeruzalémském chrámě do doby, než byl zbořen. Po jeho zničení se stávají ústředními místy synagogy, kdy slovo synagoga znamená shromáždění. Nejvýznamnější místo v synagoze patří rabínovi a nejdůležitější částí synagogy je svatostánek, kde je ukryta Tóra, a který bývá postaven u východní zdi. Dále se v synagoze nachází řečniště, pult, svícny, umyvadla a pokladničky. Často je v synagoze také vyobrazena menora, která se stala státním znakem izraelského státu. Pokud v synagogách probíhají tradiční modlitby, musí být ženy odděleny od mužů. Buď mají ženy vyhrazeny svou část synagogy, nebo jsou od mužů odděleny zástěnou. V České republice se nachází více než 200 synagog. Modlitby by měly být za den tři (ráno, odpoledne a večer). Při modlitbách musí mít muži pokryté hlavy (např.: klobouk, čepice, jarmulka, což je tradiční pokrývka hlavy), jako projev pokory. Ženy mít pokrytou hlavu nemusí, ale většinou nosí šátky. Muži, kteří dosáhli náboženské plnoletosti (13 let), nosí především při ranní modlitbě modlitební řemínky, jako projev sloužení Bohu. Jeden mají upevněný na čele a druhý na levé paži ve výši srdce. Muži také musí nosit modlitební plášť tzv. talit [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 111–117].

1.2.1 Svátky Jedním ze známých židovských svátků je Šabat, který je dnem odpočinku, čímž je pro Židy sobota. Židé by v tento den neměli pracovat, ale ani psát, cestovat, vařit, jezdit autem, sledovat televizi nebo kouřit. K tomuto svátku patří sváteční oblečení, jídlo, zpěv šabatových písní, návštěva známých nebo také více spánku. Šabat začíná v páteční podvečer před západem slunce, kdy ženy zapálí dvě svíčky. Poté jde rodina do synagogy na bohoslužbu, a když se vrátí, tak otec požehná dětem a také dvěma šabatovým chlebům (chalám). První sousta se musí posolit, jako připomenutí zkázy jeruzalémského chrámu. Během večeře se zpívají písně. V sobotu ráno začíná ranní modlitba později, než ve všední den. Poté se pronáší požehnání. Oběd probíhá jako páteční večeře. Odpolední svačina se podává v synagoze mezi odpolední a večerní 26

modlitbou. Po vyjití prvních tří hvězd začínají večerní modlitby. Šabat je ukončen zhasnutím čtyřramenné svíce vínem [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 118–122]. Takzvané Vysoké svátky jsou Nový rok (Roš ha-šana), Den smíření (Jom kipur) a sedm dní mezi nimi. Tyto svátky se odehrávají v prvním podzimním měsíci. Nový rok je slaven 1. a 2. dne tohoto měsíce a představuje den stvoření světa. V tento den by se nemělo pracovat, jako je tomu při Šabatu. Při oslavách Nového roku se troubí na beraní roh, lidé si připomínají své skutky a kají se, protože v tento den je celý svět od Boha souzen. Vrchol pokání představuje desátý den, což je Den smíření. Ten představuje nejvýznamnější židovský svátek. Tento svátek probíhá podobně jako ostatní, ale Židé navíc drží půst. Při tomto svátku se má obnovit vztah člověka k Bohu. Předtím se ale musí člověk usmířit s lidmi. Večer začíná úpěnlivou modlitbou o odpuštění nesplněných slibů. Ranní modlitba začíná časně ráno a končí až večer. Muži mají v tento den oblečen bílý rubáš, v kterém budou pohřbeni, až nadejde jejich čas [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 122–124]. Svátek Pesach je poutním svátkem, který trvá osm dní. Probíhá přibližně v dubnu (podle židovského kalendáře probíhá od 15. do 21. nisanu) a je při něm oslavováno osvobození Izraele z egyptského otroctví. Druhý název pro tento svátek je „Svátek nekvašených chlebů“, což má symbolizovat to, že Židé opustili místo otroctví tak rychle, že jim nestihl vykvasit chléb, a proto si museli vzít na cestu pouze macesy. Proto se během tohoto svátku nesmí jíst ani pít nic kvašeného. A také se někde používá i speciální nádobí. Po večerní modlitbě nastává slavnostní večeře, kdy jsou na stole tři macesy, pečená kost, vejce, hořké byliny a sladká směs z ovoce, vína a koření. Během hostiny předčítá otec z knihy modliteb a také se pijí čtyři poháry vína. Při tomto svátku se počítají jenom první a poslední dva dny jako dny, kdy se nepracuje. Prostřední čtyři dny se pracovat může, ale modlitby mají slavnostnější charakter [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 124–126]. Šavuót je svátkem, který následuje sedm týdnů po začátku Pesachu. Tento svátek má dva obsahy. Jeden z nich je zemědělský a to proto, že za existence jeruzalémského chrámu do něj nosili Židé po dobu 49 dní mezi svátky snopy ječmene z nové úrody. A proto teď během tohoto svátku zdobí synagogy např. květinami. Druhý význam 27

tohoto svátku je duchovní. Oslavuje se jím den, kdy Hospodin předal Mojžíšovi Tóru na hoře Sinaj. Necelý týden po Dni smíření začínají další poutní svátky. Je jím „Svátek stanů“, který trvá sedm dní a osmý den se slaví „Osmý den shromáždění“. Při „Svátku stanů“ musejí Židé po sedm dní přebývat ve stanech, které jsou pokryté chvojím nebo listím a musí být skrze ně vidět hvězdy. Tento svátek také oslavuje vinobraní a sklizeň úrody, kdy Židé jako poděkování Bohu, mávají při bohoslužbách svazkem čtyř rostlin [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 126–128].

1.2.2 Náboženské slavnosti Náboženské slavnosti se od svátků liší tím, že při nich neplatí úplný zákaz práce. Jedna ze slavností je Chanuka (Svátek zasvěcení) a trvá osm dní. Svátek se slaví na počest vítězství Židů nad vládcem Sýrie v druhé polovině 2. stol. př. o. l. Poté znovu zasvětili jeruzalémský chrám bohoslužbám a zapálili menoru, která měla hořet jeden den, ale hořela osm dní. Na památku tohoto vítězství se v průběhu svátku postupně každý den zapalují svíčky v menoře, až osmý den hoří všechny. Oblíbeným jídlem během svátku jsou horké koblihy. Nejveselejším židovským svátkem je „Svátek lososů“ neboli Purim. Den před tímto svátkem drží Židé půst. Během svátku pořádají Židé hostiny, maškarní průvody pro děti a posílají dárky přátelům (především sladkosti). „Lag be-omer“ oslavuje konec teroru Římanů a také se slaví jako svátek učitelů. Náboženská slavnost je i „Tu bi-ševat“ (Nový rok stromů), kdy se v tento den vysazují nové stromky a jí se hodně druhů ovoce [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 129–131].

1.2.3 Židovské zvyklosti Jedním z židovských zvyklostí je obřízka, které se podrobuje každý chlapec starý osm dní. Tím je vyjádřeno, že pudovost a tělesnost jsou podřízeny vyššímu mravnímu zákonu. Poté dostává chlapec hebrejské jméno, jehož součástí je i jméno otce. Dívky dostávají své jméno dříve a to první Šabat po narození. Chlapci se stávají nábožensky dospělými ve 13 letech, dívky ve věku 12 let. Poté jsou sami plně odpovědní za svoje činy a jednání. První sobotu po chlapcových třináctých narozeninách se koná jeho obřad bar micva, kdy je poprvé přivolán k Tóře [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 132–136]. 28

Před vstupem do manželství je uzavřena svatební smlouva, kterou vlastní žena a je v ní obsaženo, že se muž musí chovat k manželce s úctou, a že ji nenechá bez prostředků. Svatba probíhá většinou v úterý a není určeno kde, pouze musí být pod baldachýnem. Židé mají osobité stravovací návyky a to ty, že se stravují pouze košer jídlem. To, jaké pokrmy mohou jíst, je přesně obsazeno v Tóře a Talmudu. Nejedí vepřové maso, králíky ani zajíce, dále také měkkýše, korýše, obojživelníky a ryby jí pouze ty, které mají jak ploutve, tak šupiny. Zvířata musí být zabíjena čistým řezem, aby nejméně trpěla, ale také aby z nich vytekla všechna krev, jež Židé nesmí pozřít [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 132–136]. Po smrti musí být nebožtík pochován do země, nejlépe v den smrti. Kremace jsou nepřípustné. Do hrobu se nesmí ukládat žádné předměty, jako jsou květiny a jiné věci, kvůli zachování rovnocennosti mezi chudými a bohatými. Po pronesené modlitbě hodí každý na rakev tři lopatky hlíny. Období smutku je rozděleno na tři období. Nejintenzivnější období je před pohřbem a sedm dní po něm, kdy pozůstalí nevychází z domu. Následuje třicet dní, kdy už se pomalu mohou vracet k běžným činnostem a poslední období je jeden rok od smrti zemřelého, kdy musí pozůstalí každý den pronášet modlitbu za zemřelé [Putík, Pavlát, Fiedler, 2005, s. 132–136].

1.3 Židé v Čechách a na Moravě Židé se na našem území zřejmě nacházeli již v římské době (1–400 n. l.), kdy přes naše území procházeli s obchodními karavanami. Písemný doklad o jejich působení u nás se objevil v celním řádu v 10. století. Dále se o nich zmiňuje například Kosmova kronika, která byla sepsána ve 12. století. Na našem území vznikaly v 11.–13. století židovské kupecké osady, které byly podřízeny panovníkovi. Ten jim musel udělit souhlas s usazením. Obce však měly vlastní samosprávu, řídil je většinou nábožensky znalý Žid. Do poloviny 13. století se Židé živili převážně dálkovým obchodem. K nám dováželi luxusní zboží, jako například víno, koření, zbraně, a do 12. století také otroky. Vyváženo bylo dřevo, vosk, kožešiny a dobytek, tím přispívali k rozvoji obchodu a měst. Museli panovníkům odvádět pravidelné daně, jež představovaly platbu za povolení k usídlení a také pravidelný zdroj příjmů do panovníkovy pokladny. Od 29

začátku 13. století se začalo postavení Židů zhoršovat. Postupně byli vyřazování z různých druhů prací. Jediné, čemu se mohli věnovat, bylo peněžnictví. Protižidovské názory se objevovaly především v královských městech, kde se usazovali. Tyto názory často přešly až v násilné činy směřované proti nim a jejich vyhnání z měst. K velkému vypovídání Židů z měst došlo v pohusitské době [Šedinová, 2005, 35–37]. Kromě Prahy a Kolína byli vypovězeni ze všech královských měst v průběhu 15. a počátkem 16. století. Za vlády Marie Terezie a to v letech 1744–1748 podruhé. Důvody, které k tomuto vypovězení vedly, byly převážně náboženské, ale i politické. Nikdy se nepodařilo Židy dostat z našeho území úplně pryč, ale nařízení k jejich vystěhování velmi ovlivnila židovské osídlení. Nově se začali usazovat ve venkovských obcích. Kromě jiného si například pronajímali panské průmyslové podniky, jako byly mlýny, vinopalny a koželužny. Odlišná situace panovala na Moravě. Tam byli Židé vypovězeni během 15. století. Pobyt ve vesnicích měli až na výjimky zakázaný, tak se usazovali na panských statcích. Na Moravě tedy vznikalo hodně velkých obcí v poddanských městech, v Čechách naopak vznikly malé rozptýlené komunity. Proto na Moravě vznikla převážně uzavřená ghetta, kdežto v Čechách Židé žili v oddělených ulicích, ale také v domech, které stály mezi křesťanskými [Šedinová, 2005, 38–40]. Pokud se budeme zabývat vnitřní organizací židovské obce, tak v jejím duchovním čele stál vždy rabín, který byl od 12. století jmenován vedením obce. Funkce rabína byla placená a ve velkých obcích také vykonával povolání pedagoga v ješívách. Ve světském čele obce působila volená rada starších, která sestávala většinou ze členů nejbohatších rodin, které se v obci nacházely. Od 16. století se v ghettech začala vydělovat úzká skupina Židů, tzv. dvorních Židů, kteří působili jako královští a císařští dvorní dodavatelé, finančníci a obchodníci. Nejpočetnější židovská obec v Čechách byla pražská židovská obec. Zároveň byla i hospodářsky nejrozvinutější a organizačně nejpevnější. Také byla hlavním střediskem židovské kultury u nás a do druhé poloviny 17. století držela vedení nad malými venkovskými komunitami. Poté měly komunity již svoji organizaci s úředníky a vedením. Moravské obce získaly samostatné vedení již v průběhu 16. století [Šedinová, 2005, 40–42].

30

Od druhé poloviny 16. století do roku 1618 prožívalo pražské centrum největší rozkvět, který také zasáhl i pražské židovské ghetto. V této době se rozvinul pražský židovský knihtisk, vznikly renesanční budovy židovské radnice a Vysoké synagogy, byla postavena rituální lázeň, škola a špitál. V roce 1592 byla otevřena soukromá synagoga. Židé byli ujištěni císařem, že nebudou vypovídáni z Prahy ani ze země a potvrdil jejich dřívější privilegia. Tento příznivý postoj byl výsledkem finanční pomoci při vedení války proti Turkům. Finanční pomoc chtěl získat také Ferdinand II., a proto rozšířil židovská privilegia, přičemž nejdůležitější bylo, že se Židé mohli usazovat na celém území království a už nikdy neměli být vyhnáni [Šedinová, 2005, 42–43]. V období třicetileté války potřebovali panovníci hotové peníze, jejichž zdrojem byli Židé. V tomto období byli terčem chudinských útoků. Tehdy vedl habsburský stát vůči Židům dvojakou politiku. Na jednu stranu je podroboval omezujícím opatřením a na druhou stranu jim zaručoval určité výsady. Mezi omezení patřila například povinná účast na jezuitských kázáních, anebo cenzura hebrejských knih. Od poloviny 17. století směřovala proti nim nová restrikční omezení, a to i přes podíl Židů na obnově země po válce. V této době se také zvyšoval jejich počet u nás, díky přistěhovalcům z Polska, Vídně a Uher. V roce 1648 byla dřívější židovská privilegia potvrzena, avšak již roku 1650 zase zrušena. V roce 1679 byla jmenována tzv. redukční komise, která měla navrhnout snížení počtu židovských obyvatel Prahy. Toto plánování však přerušila morová epidemie, která postihla město v letech 1680–1681. Při epidemii zemřela téměř třetina židovských obyvatel. V roce 1689 postihl město velký požár, který zničil skoro všechny domy ghetta. I přesto se dále plánovalo omezení židovské čtvrti, které se nakonec nekonalo. Tomuto se říká „úřední antisemitismus“ [Šedinová, 2005, 44–45]. Po neúspěších omezit počet Židů byl v roce 1726 vydán familiantský zákon. Měl zachovat daný počet židovských rodin, z toho 8541 v Čechách a 5106 na Moravě. V této době bylo také zveřejněno přesidlovací nařízení (translokační reskript), které mělo soustředit Židy do uzavřených čtvrtí. Jak jsem již zmínila, v letech 1744–1748 byli Židé vypovězeni Marií Terezií ze země. V roce 1748 povolila jejich podmíněný návrat pouze tehdy, když zaplatí tzv. toleranční daň. Za vlády Josefa II. (18. století) se začalo jejich postavení zlepšovat. Byl vydán toleranční patent, který kromě jiného obsahoval 31

zrušení velké řady diskriminačních omezení proti Židům, jako například zrušení povinnosti nošení židovského znamení, povolení studia na všech školách a také získávání akademických hodností (kromě teologických). Kromě náboženských škol museli zakládat školy světské, kde se učila matematika, zeměpis, etika a němčina. Do roku 1784 měli Židé vlastní soudní pravomoci, ale po tomto roce začali spadat pod státní soudnictví. Povinným vyučovacím a úředním jazykem se stala němčina. A v rámci tohoto procesu germanizace museli přijmout ke svým hebrejským jménům nová osobní jména a německá příjmení. V roce 1797 byl vydán Židovský systemální patent, který shrnoval Josefinské reformy, a tak tvořil základ právního postavení Židů až do roku 1848, kdy byla zrušena omezení jako byl familiantský zákon nebo zvláštní daň. Po Josefinských reformách začali významně podnikat, což se českému obyvatelstvu nelíbilo a zaujalo vůči nim odmítavý postoj. Odmítavé postoje posílily na přelomu 19. a 20. století růst antisemitských tendencí. V období první Československé republiky probíhal rozvoj židovského kulturního i společenského života. V tomto období byla založena v ČSR i Židovská strana. Tento rozvoj však skončil nacistickou okupací v roce 1939 [Šedinová, 2005, 46–53]. V březnu roku 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V této době v něm žilo 118 310 Židů. 103 960 se jich hlásilo k židovskému náboženství a 14 350 vyznávalo jiné náboženství nebo žádné. V prvních letech byla emigrace Židů povolena, ale platily se za ní velké daně a jiné poplatky. [Kárný, 2005, s. 60] „Podle oficiálních statistik se z Protektorátu do konce roku 1939 vystěhovalo 19 016 a v roce 1940 ještě dalších 6176 židovských emigrantů. V příštích dvou letech se to už podařilo jen 817 osobám a od října 1941 bylo vystěhování Židů zcela zakázáno.“ [Kárný, 2005, s. 61] Z území Protektorátu utíkali i bez povolení, proto se jejich počet odhaduje na 30 000. První protižidovská opatření byla přijata již dva dny po vzniku Protektorátu, tedy 17. března 1939. V červenci tohoto roku již přišla další opatření, která jim zakazovala vykonávání velkého množství povolání. Postupně jim byl odebírán majetek a v roce 1940 byli vyřazeni z hospodářského života. Odebrané věci se skladovaly v Ústředním židovském muzeu. Zákazy vůči Židům se začaly stupňovat. Bylo nařízeno, že nemohou navštěvovat divadla, kina, měli zakázaný přístup na některá náměstí a do některých ulic. Mohli nakupovat pouhé dvě hodiny denně, byly jim odebrány šicí stroje, gramofony, 32

telefony atd. Po osmé hodině večer nesměli vycházet ven. Roku 1941 bylo vydáno nařízení, že Židé starší šest let musí nosit židovskou hvězdu. Na konci září 1941 vydal Heydrich rozkaz uzavřít všechny synagogy a modlitebny. Poté již bylo vše připraveno na deportaci Židů. První deportovaní pocházeli z Ostravy a Frýdku-Místku. Toto proběhlo již v roce 1939. Tito Židé měli vybudovat tábor pro ostatní. Tábor byl však v roce 1940 zrušen [Kárný, 2005, s. 61–67]. Z předválečného Československa zahynulo v koncentračních táborech 272 000 Židů. Z toho bylo 80 000 obětí z Čech a Moravy, 70 000 ze Slovenské republiky, 42 000 z jižního Slovenska, 80 000 z Podkarpatské Rusi. V Čechách a na Moravě nebylo obnoveno 153 židovských obcí. Během „konečného řešení židovské otázky“ padlo za oběť 6 milionů Židů [Kárný, 2005, s. 81–82].

33

2 Praktická část V praktické části mé práce se budu zabývat plánováním vícedenního hvězdicového zájezdu na Vysočině, kdy jeho klíčové město bude Polná, protože všechny výlety spojené s tímto zájezdem budou vycházet z něj. Ubytování a stravovací služby budou zajištěny také v Polné. V první části uvedu historii měst a ve druhé části se budu již zabývat samotným zájezdem.

2.1 Polná 2.1.1 Historie První písemná zmínka o Polné je ze 7. 7. roku 1242 a je spjatá s obdarováváním řádu německých rytířů velmožem Janem. Součástí obdarovávání byly například vsi Drobovice, Samoplesy a také kostel v Polné, což svědčí o její existenci již ve 13. století. Listina, která tento dar potvrzuje, byla podepsána tehdejším králem Václavem I., jak píše Čejka a kol. [1992, s. 27]. Podle Prokopa Zaorala bylo Polensko v první čtvrtině 13. století kolonizováno avšak počátky původní Polné sahají zřejmě již do druhé poloviny 12. století [Čejka a kol., 1992, s. 29]. O životě v Polné ve 14. století se mnoho informací nenachází. Avšak jedna přece a to ta, že v roce 1365 byla vydána listina, kde bylo uvedeno, že řezníci mohou užívat 10 masných krámů, které si postavili za vlastní náklady. Z krámů se muselo něco odvádět polenské vrchnosti [Čejka a kol., 1992, s. 33]. Dle mého názoru nejvýznamnější událost 15. století v Polné byl vznik špitálu [Čejka a kol., 1992, s. 38]. V 16. století zasáhlo Polnou více pohrom najednou. V roce 1551 vyhořelo celé město. Oheň se tehdy šířil rychle, a to díky silnému větru. Další pohroma se stala v roce 1552, kdy byla Polná zasažena morovou epidemií, stejně jako Jihlava. O 32 let později, v roce 1584, zapálil blesk horní patro polenského zámku, které vyhořelo i s krovy a veškerým vybavením [Čejka a kol., 1992, s. 47, 48].

34

Nepřímé důkazy o židovské existenci v Polné jsou z roku 1554 a 1608 [Klenovský, 2000, s. 3]. Avšak první konkrétnější zmínky o Židech v Polné se datují do roku 1626. V roce 1626 bydleli pouze ve dvou domech. Postupně jivh však v Polné přibývalo, a proto se v roce 1676 jednalo o vystavení dalších 4 domů pro ně. Původní návrh byl ten, aby se domy postavily v podzámčí. To se však nelíbilo jak Židům, tak vrchnosti, a tak bylo vystaveno židovské ghetto za horní branou města [Čejka a kol., 1992, s. 61, 62]. V tomto roce byl také vydán řád pro Židy, který jim například dovoloval usazovat se ve městě, ale maximální počet rodin, které se tu mohly usídlit, byl 16. Dále si mohli vést obchody, jaké chtěli, ale nemohli se vměšovat do městských řemesel. V rámci omezení jejich vzrůstajícího počtu byl vydán tzv. familiantský zákon [Klenovský, 2000, s. 4, 5]. „Do roku 1682 postavila obec 16 dřevěných domků s kamennou podezdívkou, které se staly základem rozrůstajícího se židovského města, které bylo přímo podřízeno majiteli panství. Těchto 16 domů bylo prodáno Židům po 150 zlatých – 12 zlatých závdavku a pak 8 zlatých ročních splátek. Až do splacení byli Židé osvobozeni od pravidelného ročního nájmu ve výši 30 krejcarů. V roce 1684 byla vybudována první synagoga.“ [Čejka a kol., 1992, s. 62] Roku 1712 postihl židovské ghetto požár, avšak jeho následky byly odstraněny rychle. Do 2 let se v ghettu dostavěly poslední budovy a jejich počet v roce 1714 byl 32 [Čejka a kol., 1992, s. 63]. Do dnešní doby se všech těchto 32 domů i se synagogou zachovalo, žádný z domů nebyl zbořen a to je v českých zemích vzácné [Klenovský, 2000, s. 20]. Další dva požáry, které zasáhly židovskou obec, byly v letech 1734 a 1740 [Čejka a kol., 1992, s. 63]. V roce 1785 byla v židovském městě díky školské reformě Marie Terezie postavena škola, kde se vyučovalo v německém jazyce [Klenovský, 2000, s. 6]. Roku 1811 stálo v židovském městě 33 domů, avšak byly rozděleny na více částí, které vlastnily různé rodiny, tzv. kondominium [Klenovský, 2000, s. 23]. Ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo, a výjimka se našla i v židovském městě a to ta, že dva domy měly stejného majitele, jímž byl Josef Seegen. Roku 1823 postihla židovské město opět katastrofa v podobě požáru a celé město vyhořelo. Po tomto neštěstí se mnoho Židů odstěhovalo, ale přesto jich bylo v roce 1841 v Polné 557 [Čejka a kol., 35

1992, s. 63]. Židé se také dočkali udělení plných občanských práv a to v roce 1848 [Klenovský, 2000, s. 6]. V roce 1863 židovské město opět hořelo a oheň značně poškodil mimo jiné i synagogu. V roce 1921 se konalo v celé republice sčítání lidu. V Polné tehdy bylo napočítáno 4 187 obyvatel a židovská obec jich měla 85 [Čejka a kol., 1992, s. 86, 119, 126]. „Obec také získala určité prostředky tím, že v srpnu 1938 udělila domovské právo několika židovským rodinám z Vídně, které musely prchnout před nacisty. Je zajímavé, že se tento krok setkal s nesouhlasem některých občanů, příznak Hilsneriády zřejmě ještě visel nad městem.“ [Čejka a kol., 1992, s. 146] Vybudování židovského uprchlického tábora v Polné bylo schváleno městskou radou v prosinci 1938. Mělo se tam vejít 800–1000 lidí a podmínkou pro ně bylo, že by nemohli vykonávat obchodní ani politickou činnost. Avšak tento plán se nikdy neuskutečnil. Během 2. světové války, konkrétně v roce 1942, museli všichni Židé do transportu a většina jich bohužel nepřežila [Čejka a kol., 1992, s. 147, 153].

2.1.2 Hilsneriáda Dne 29. 3. 1899 se v Polné v lese jménem Březina stala vražda mladé křesťanské dívky Anežky Hrůzové. Vražda se pravděpodobně stala takto. Vrah zřejmě uhodil Anežku zezadu holí a osmkrát ji praštil kameny do hlavy. Anežka již byla omráčená, ale asi se ještě snažila bránit. V tom z ní začal útočník strhávat šaty. Neví se, jestli s ní chtěl vykonat soulož či ho jenom vzrušovalo se na ni dívat, ale ať už to bylo jakkoliv, tak soulož vykonaná nebyla. Anežka již silně krvácela a možná dostala křeče, které však vrah považoval za snahu bránit se, a proto začal Anežku škrtit již připraveným provazem. Poté vzal nůž a prořízl Anežce hrdlo. Anežčino tělo ukryl asi 8 metrů od cesty a přikryl jej čtyřmi smrčky. Spekuluje se o tom, jestli při ukrývání těla neprováděl nějaké fetišistické úkony, jelikož si potom z místa činu odnesl například i její část košile a další „suvenýry“. Neví se, zda se čin opravdu takto stal, jelikož nejsou žádní svědci. Toto jsou pouze tvrzení na základě lékařských posudků a fakt, která byla nalezena s tělem, tj. 1. 4. (v sobotu). Tělo našel dvanáctiletý student a možná již na místě bylo vyřčeno podezření z rituální vraždy. Leopold Hilsner, který byl z vraždy Anežky 36

obviněn, se s obětí pravděpodobně vůbec neznali. Oba pocházeli z velice chudých rodin a žili pouze s ovdovělými matkami. Hilsnerovi bydleli v Polné a Hrůzovi bydleli v Malé Věžnici (dnešní Věžnička) [Kovtun, 1994, s. 11–13]. Anežka se narodila 16. 4. 1879. Byla menšího vzrůstu, měla modré oči a zrzavé vlasy. V osudný den ráno vyšla Anežka z domu kolem sedmé hodiny a vydala se k Blandině Prchalové, která měla v Polné malý krejčovský salonek, kde pracovalo několik švadlen a učednic. Mezi nimi byla i Anežka. Ze salonku odcházela Anežka 29. 3. 1899 domů asi ve čtvrt na šest. Poslední člověk, který ji viděl živou, byl švec Petr Horáček a to asi o půl 6. Hilsner se narodil 10. 7. 1876 v Polné. Do školy chodil do svých čtrnácti let a podle výpovědí učitelů nebyl příliš chytrý. Chtěl se vyučit obuvnickým tovaryšem, avšak tato snaha mu vydržela pouze asi šest týdnů. Nechal se živit matkou a občas si vydělal peníze nějakou prací, například jako hlídač mrtvol nebo prodejem kůžiček. Hilsner měřil jeden metr a šedesát devět centimetrů, měl modré oči, světle hnědé vlasy a velký „orlí“ nos. Podle výpovědí kamarádů byl mírné povahy, i když byl jednou odsouzen k jednodennímu vězení za poslání výhružného dopisu své bývalé přítelkyni. Leopold se rád toulal v lesích kolem Polné a v onen den, tj. 29. 3. 1899 tomu nebylo jinak. Podle jeho výpovědi byl dopoledne na Kateřinském kopci, vrátil se domů na oběd a po obědě opět vyrazil zpět na kopec, kde byl asi do třetí hodiny, pak odešel. Od čtyř do šesti (nebo do půl sedmé) se nacházel na náměstí se svým kamarádem Zelingerem. Potom měl jít do synagogy a zúčastnit se pobožnosti. Kolem sedmé se měl vrátit domů nebo kouřit na schodech před domem [Kovtun, 1994, s. 14–21]. Pojem rituální vražda je mýtus a pověra. Případ Anežky Hrůzové nebyl případem prvním, který byl nazván jako „rituální vražda“. Tato obvinění odstartoval případ Eszter Solymosiové ze severovýchodního Maďarska. Eszter zmizela 1. 4. 1882 a brzy po tom se začalo mluvit o rituální vraždě v souvislosti s jejím zmizením. I když se po pár měsících našlo tělo utopené dívky, kde byla patrná sebevražda, nebylo to bráno v potaz a z vraždy bylo obžalováno patnáct židovských občanů. Proces se konal v létě 1883 a naštěstí se ukázalo, že chybí jakékoliv důkazy, které by těchto patnáct občanů z vraždy usvědčovaly. Následovala další obvinění z rituálních vražd v různých městech,

37

jak v Čechách, tak v zahraničí, avšak vždy byla prokázána neexistence rituální vraždy až do případu Anežky Hrůzové [Kovtun, 1994, s. 22–29]. Když se našlo Anežčino tělo, byla svolána soudní komise, aby ho ohledala. Jimi byl sepsán protokol o místním ohledání, který byl však často kritizován pro nedostatečnou odbornost. Další sporný dokument, který byl vydán v souvislosti s případem, byl protokol o pitvě. Nebyly prozkoumány všechny skutečnosti pro určení toho, na co Anežka zemřela. Vyšetřujícímu strážníkovi Klenovcovi se nezdálo pozdní ohlášení zmizení Anežky, které podala její matka až v pátek, i když Anežka zmizela již ve středu. Matka byla divně v klidu a také měla modřinu pod okem, což by mohlo, ale také nemuselo, svědčit o matčině vině. Deset dní před vraždou měla také proběhnout hádka mezi sourozenci Hrůzovými, o které informovali obyvatelé vesnice. Po nálezu těla však lidé své výpovědi změnili [Kovtun, 1994, s. 29–36]. Ze začátku byli z vraždy podezřelí tři lidé. Jeden neznámý mladík v šedivém obleku, František Pytlík a Leopold Hilsner. Pytlík byl známý starosty, který se za něj zaručil, že čin nespáchal a neznámého mladíka se nepodařilo vypátrat. Proto byl obviněn Hilsner a vzat do vazby, i když o jeho vině žádné důkazy nesvědčily. Z důvodu antisemitských nepokojů byl přestěhován do věznice v Kutné Hoře a jeho matka a bratr byli přestěhováni do Velkého Meziříčí. Nepokoje přesto nastaly, výtržníci vymlátili okna několika bytů v židovské čtvrti a také zaútočili na židovské obchody. V Hilsnerově kauze vypovídalo mnoho svědků, kteří ani nepotvrdili ani nevyvrátili jeho vinu. Najednou se objevil svědek jménem František Cink. Tvrdil, že viděl Leopolda Hilsnera a ještě další dva Židy, jak kolem páté hodiny někam utíkají, a Hilsner prý měl dlouhou úzkou věc zabalenou v papíru, kterou si strkal do kapsy a také na sobě měl mít šedivý oblek. U Hilsnera byly nalezeny šedivé kalhoty (sako ovšem nikoliv), které byly prý potřísněny krví. Mračna se nad ním více a více stahovala. Také díky svědectví o dalších dvou Židech, se kterými měl v osudný den být, protože rituální vražda nemohla být provedena jedním pachatelem. Vrah musel mít pomocníka, který by držel nádobu, kam by tekla krev. Další jméno, které se v procesu objevilo, bylo jméno Karel Janda. Za vraha ho označil anonymní dopis, který byl poslán na okresní hejtmanství v Německém Brodě. Janda byl za vraha označen kvůli svým záchvatům šílenství a alkoholismu. Alibi 38

mu však podala jeho tchýně a tak se vina opět začala soustředit na Hilsnera [Kovtun, 1994, s. 36–94]. V dobovém tisku se objevovalo mnoho antisemitských článků, které svalovaly vinu na Hilsnera. Státní zástupce Schneider-Svoboda byl přesvědčen o rituální vraždě, proto na něj podal 18. 6. žalobu pro spáchání zločinu úkladné vraždy. V srpnu se objevilo další důležité, ale nevíme, zdali pravdivé, svědectví. Tentokrát vypovídal Petr Pešák a tvrdil, že viděl Hilsnera a další dva muže kousek od místa, kde byla Anežka zavražděna v době, kdy měla být zavražděna [Kovtun, 1994, s. 100–112, s. 126]. Proces s Leopoldem Hilsnerem začal 12. 9. 1899 v Kutné Hoře. Jeho obhájcem byl Zdenko Auředníček a rodinu Hrůzovu zastupoval Karel Baxa [Kovtun, 1994, s. 153]. Hilsner byl odsouzen 16. 9. 1899. Dle poroty jeho vina spočívala ve spoluúčasti na vraždě s dalšími spolupachateli. Soud vynesl takovýto rozsudek: „Leopold Hilsner je vinen zločinem úkladné vraždy a odsuzuje se k trestu smrti, k náhradě útrat soudního řízení a k náhradě za pohřebné ve výši 97 zlatých.“ [Kovtun, 1994, s. 213] Proces nebyl sledován pouze v Čechách, ale také ve velkých evropských městech [Kovtun, 1994, s. 218]. 20. 9. 1899 se Hilsner přiznal a uvedl své dva spolupachatele, kteří ovšem mohli dosvědčit své alibi, a proto víme, že Leopoldovo přiznání bylo falešné. Soudní adjunkt Otto Baudyš poslal dopis vrchnímu státnímu návladnímu, kde obviňoval z vraždy Anežky jejího bratra Jana. Dopis o neexistenci rituální vraždy sepsal také tehdejší profesor T. G. Masaryk [Kovtun, 1994, s. 227–236]. V Čechách se vytvořily dva tábory. Jeden v čele s profesorem Masarykem a druhý tábor byl tábor antisemitů [Kovtun, 1994, s. 275]. Většina Masarykových studentů s jeho postojem nesouhlasila, a proto začali proti Masarykovi demonstrovat. Demonstrace začaly 13. 11. Masaryk používal krycí jméno Dr. Boeck. Pod tímto jménem přijel v prosinci 1899 dvakrát do Polné, aby se podíval na místa spojená s vraždou Anežky a vyvrátil rituální vraždu [Kovtun, 1994, s. 308]. Odpůrci Hilsnera se ho snažili usvědčit i z vraždy Marie Klímové, která zmizela 17. 7. 1898 [Kovtun, 1994, 328]. Komise pražské lékařské fakulty však zjistila okolnosti, které vyvracely rituální vraždu, a proto vydal kasační soudní dvůr 25. 4. 1900 nález o zmateční stížnosti a ten zněl takto: „Zrušit výrok poroty a rozsudek kutnohorského soudu a odevzdat trestní věc 39

k přezkoušení dosavadních výsledků vyšetřování a k novému soudnímu projednání krajskému soudu v Písku.“ [Kovtun, 1994, s. 358] Proces v Písku začal 25. 10. 1900 v 9 hodin ráno. Přelíčení se účastnilo více než 120 svědků a trvalo 3 týdny. Bohužel se nekonal žádný posun oproti Kutné Hoře, naopak přibylo obvinění účasti na vraždě Marie Klímové [Kovtun, 1994, s. 397, 400, 411]. Ve dnech 12. a 13. 11. byly předneseny závěrečné řeči a dne 14. 11. 1900 byl vynesen nad Leopoldem Hilsnerem rozsudek smrti provazem, kvůli spoluúčasti na vraždách Anežky Hrůzové a Marie Klímové, a také kvůli křivému obvinění svých údajných spolupachatelů. Dále musel uhradit škodu rodině Hrůzové (230 korun) a rodině Klímové (52 korun). Po návrhu změnit Hilsnerovi trest na „pouhé“ doživotí se tak stalo. Návrhu vyhověl 11. 6. 1901 císař František Josef [Kovtun, 1994, s. 438–451, 468]. Hilsnerovi stoupenci za něj dlouho orodovali a on nakonec dostal císařskou milost a byl osvobozen a propuštěn z vězení a to 24. 3. 1918. Avšak milost mu byla udělena spíše kvůli novému císaři (Karlovi I.) [Kovtun, 1994, s. 546]. Po propuštění si Hilsner změnil jméno na Leopolda Hellera, oženil se s Terezií Rosenfeldovou a pravděpodobně neměli děti. Žil v Praze, Vídni. Zemřel 9. 1. 1928 v nemocnici ve Vídni a příčiny smrti jsou nejasné [Kovtun, 1994, s. 548, 549].

2.1.3 Památky židovské Polenské ghetto Založeno v roce 1680. Jednu část ghetta tvoří trojúhelníkový půdorys a druhou část tvoří tzv. Rabínský plácek. V roce 1740 bylo pár domů dostavěno, a tak se nyní v ghettu nachází 32 domů v novodobém stylu, synagoga a rabínský dům. Jediná historicky dochovaná rokoková fasáda se nachází na Bělohlávkově domě na dolním náměstí. Dnes už bohužel nenalezneme kamennou kašnu, která stávala vprostřed horního náměstí, protože byla v polovině 20. století odstraněna [6].

40

Židovský hřbitov Hřbitov byl zřejmě založen na počátku 16. století. Byl několikrát rozšiřován a naposledy to bylo v roce 1887. Poslední pohřeb zde byl v roce 1976. Nejstarší náhrobek, který je čitelný, je z roku 1683. Existuje zde i speciální dětská sekce. U vchodu jsou dochovány zbytky zdí márnice s pamětní deskou z roku 1887 [Večeřová, 2009, s. 236]. Márnice zde měla stát do 70. let 20. století a zřídilo jí Židovské pohřební bratrstvo Polná a Židovská náboženská obec Polná. Na hřbitově se nachází 900 náhrobků ve 32 řadách a jsou barokního, klasicistního i novodobého původu. Novodobé náhrobky jsou v jižní části hřbitova, naopak starší náhrobky jsou v severní části [7]. Od poloviny 20. století podléhal hřbitov půdní erozi a zarůstal, mnoho náhrobků bylo povaleno. V roce 1988 se rozhodl Spolek přátel na ochranu židovských památek v Polné o hřbitov pečovat. Postupně opravují náhrobky a umisťují je na původní místa, kde stály [brožura Polná historické město roku 2006]. Židovská synagoga Byla postavena v barokním stylu v roce 1684. Při požárech, které zachvátily Polnou, byla zasažena, a proto byla přestavována [Večeřová, 2009, s. 235]. V roce 1717 se dostavělo jedno patro sousedního domu synagogy a tím vzniklo sídlo rabína a obecní dům [brožura Polná historické město roku 2006]. Naposledy přestavěna byla v roce 1863, ale drobné úpravy se uskutečnily ještě v roce 1936. Do druhé světové války sloužila k bohoslužebným účelům a stala se skladem nábytku, který Židům zabavili nacisté. Cenné předměty ze synagogy byly převezeny do Prahy. V roce 1969 se v synagoze zřítila střecha a strop. Snahy o záchranu synagogy se v 80. letech 20. století nezdařily a synagoga měla být zbořena. Naštěstí byla hned na začátku 90. let zastřešena a v letech 1997–2000 zrestaurována (dlažba, omítky a malby z různých období a také byla obnovena ženská galerie). Nyní slouží synagoga jako regionální muzeum. Když židovská obec vzkvétala a rostla, fungovala kromě synagogy i zimní modlitebna. Byla umístěna v prvním patře obecního domu. Nazývala se také jako malá synagoga nebo rabínská kaple [Večeřová, 2009, s. 235]. Na počátku 19. století bylo v synagoze 80 dřevěných stolic pro ženy a 118 míst pro muže v hlavní místnosti. Každý muž měl své místo. Nyní je synagoga ve vlastnictví Federace židovských obcí v Praze. Pro veřejnost 41

byla zpřístupněna v září 2000 [8]. Slavnostního otevření synagogy se zúčastnil také například francouzský a izraelský velvyslanec. Během září a října 2000 ji navštívilo téměř 3000 lidí [brožura Polná historické město roku 2006].

2.1.4 Památky nežidovské Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, Kunštátská síň, Městské muzeum Polná, Kostel svaté Kateřiny, městské kino, kostel svaté Anny, kostel svaté Barbory, Sousoší Nejsvětější Trojice, Stará škola, budova Kaplanky, Měšťanský pivovar, Areál hradu a zámku, budova bývalé městské elektrárny.

2.2 Puklice 2.2.1 Historie Puklice byly založeny asi ve 13. století, ale první zmínka o nich je z roku 1318, kdy český král Jan Lucemburský potvrzuje listinou směnu Puklic a Petrovic. Název Puklic byl dříve psán jako Puklowitz, Puklitz, Puklovitze, Puoklitz, Pucklitz. Velký úpadek zažila obec Puklice v období husitských válek a také v 15. století, kdy krajem prošli Uhrové, kteří ničili vše, co se dalo [18]. V roce 1678 se v Puklicích nacházelo 13 selských statků, kdy 3 z nich byly neobydlené. Z roku 1722 se nachází zmínka o synagoze a podle odhadů Židé získali jeden neobydlený statek již na konci 17. století [1]. Ovšem jiný zdroj tvrdí, že je židovské osídlení v Puklicích doloženo po vyhnání Židů z Jihlavy v roce 1425 [Večeřová, 2009, s. 239]. V roce 1842 bylo v Puklicích 71 Židů a tak byla založena samostatná židovská obec. Domy se stavěly kolem synagogy, v níž se nacházela pekárna, školní učebna a modlitebna. Hřbitov, masné krámy a rituální lázeň (mikve) stály na jiném místě. Do poloviny 19. století byly židovské domy ve vlastnictví majitele panství. Židovská obec zanikla v roce 1891 a zbylo tam jenom pár rodin. Většina rodin se přesídlila do Jihlavy, kde začali podnikat. Těch pár Židů, co v Puklicích zůstalo, odešlo 14. 5. 1942 do Třebíče a z Třebíče do Terezína, kde většina našla smrt v plynových komorách. Přežili pouze dva sourozenci [1]. 42

Celek židovského sídelního okrsku je zachován, i když většina domů prošla přestavbou. Pouze dva domy byly zbořeny a to tehdy, když se stavěla samoobsluha. „V roce 1927 byla budova synagogy prodána Salomonu Kohnovi, který zde zřídil skladiště a sýpku. Po druhé světové válce byla budova přestavěna a slouží obytným účelům.“ [Večeřová, 2009, s. 239]

2.2.2 Památky židovské Židovský hřbitov Hřbitov byl zřejmě založen již v 15. století. Byli zde pohřbíváni lidé ze širokého okolí, např.: z Luk nad Jihlavou, Velkého i Malého Beranova, z Jihlavy a dalších okolních obcí. Pohřbíváni tu byli do roku 1932. Na hřbitově se nachází zhruba 90 náhrobků. Nejstarší náhrobek měl být z roku 1421, avšak ten je dnes bohužel nezvěstný. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1699 [Večeřová, 2009, s. 239]. Z márnice na hřbitově zbyly pouze stopy zdiva. Kamenná zeď, která kryla hřbitov, je dochována pouze částečně [19]. Židovská synagoga V prvním patře synagogy se nacházela modlitebna, která se dělila na dvě místnosti. Jedna menší místnost byla pro ženy a byla spojená otevřeným oknem s hlavní bohoslužebnou místností pro muže. U dveří bylo cínové umyvadlo, které sloužilo k umývání před bohoslužbou, aby k ní Židé nezasedli špinaví. Jako v každé synagoze i v této byly svitky Tóry. Nacházelo se tam 12 sedadel se stolky. Poslední člověk, který vykonával bohoslužby a učil, nebyl rabín, ale košerák. To byl člověk, který vykonával zabíjení dobytka podle náboženských předpisů a to tak, že místo pouhého zapíchnutí zvířete ho podřízl velkým košeráckým nožem, aby všechna krev vytekla [2].

43

2.3 Havlíčkův Brod 2.3.1 Historie Nejstarší zmínka o Židech z Brodu je z roku 1310 a je spojena s otázkou židovských daní. Měli ve městě zvláštní postavení a to proto, že byli jediní, kdo mohl půjčovat peníze na úrok, tzv. lichva. V letech 1379–1380 bylo doloženo 25 případů půjčování peněz. V dobách husitských a pohusitských byli Židé z měst vyháněni a tak se tomu asi také stalo v Brodě, protože neexistuje doposud žádný zdroj, který by svědčil o přítomnosti Židů v Brodě v 15., 16. a ani 17. století. Měli zakázaný přístup do Brodu až do roku 1848. První rodinou, která se zde objevila, byla rodina Mahlerů. Poté přicházeli do Brodu i další rodiny a vznikla zde náboženská obec, která v roce 1873 čítala 85 členů. V tomto roce měla židovská obec pronajatou synagogu, avšak neměla rabína. Také měla jednu školu s 30 žáky. Již v roce 1892 měla židovská obec vlastní hřbitov i modlitebnu. Počet obyvatel obce se zvyšoval a na konci 19. století už obec měla přes 200 obyvatel. Prvním rabínem se stal v roce 1896 Jakub Singer. Ten však nevykonával pouze funkci rabína, ale také kantora (sloužil při bohoslužbách, oddavkách a pohřbech), učitele (vyučoval náboženství) a správce matrik. Funkce vykonával až do své smrti roku 1914. Obec měla také na konci 19. století svého vlastního košeráka [Kašparová, Kamp, 2008, s. 91–103]. V roce 1906 obývalo brodskou židovskou obec 380 obyvatel. V Brodě, na rozdíl od jiných měst, se obyvatelstvo skládalo převážně ze středních vrstev, chudina zde nebyla příliš zastoupena. Židé museli odvádět náboženské daně. Z 380 obyvatel bylo 76 platících a vybrané peníze sloužili k různým účelům, např.: plat rabína, platba topení a osvětlení modlitebny, podpora chudých atd. V první polovině 20. století se většina Židů v Brodě hlásila k české národnosti jako výsledek českého národního hnutí. Díky tomuto byla v roce 1896 zrušena německá židovská škola a židovské děti musely chodit do škol s ostatními dětmi, pouze předmět katolického náboženství pro ně byl nahrazován předmětem židovského náboženství [Kašparová, Kamp, 2008, s. 102–113]. V době 1. světové války přicházelo na naše území hodně uprchlíků, protože zde byly zřízeny uprchlické tábory. V Moravské Třebové byli uprchlíci tříděni a posíláni dále. 44

Na Moravě byly 3 velké tábory a největší tábor v Čechách byl právě v Brodě. Brodský tábor byl zřízen v roce 1915. Tábor se skládal z 60 dřevěných domků vojenského typu. Než byl tábor postaven, bydleli uprchlíci ve městě. Po postavení tábora se postupně stěhovali tam a vzniklo takové malé samostatné městečko s vlastní samosprávou. Prvními obyvateli se stali lidé z Istrie. Ti však byli v roce 1916 přestěhováni a do tohoto tábora byli dovezeni židovští uprchlíci z Haliče a Bukoviny. Uprchlíci měli vši, proto byla zřízena odvšivovací stanice. A i přes veškerá opatření se infekční nemoci šířili a umíralo mnoho lidí. Nejvyšší počet uprchlíků v táboře byl zřejmě 9 684 osob. A počet zemřelých osob byl 640. Kvůli velkému počtu zemřelých musel být zřízen zvláštní hřbitov za táborem, jelikož židovský hřbitov ve městě neměl dostatečnou kapacitu. V táboře bylo vše potřebné. Byla zde např.: škola, chorobinec, ševcovské dílny, pekárna, chladírna masa, hasičská věž atd. Velkou zajímavostí pro mne je, že v táboře byly splachovací toalety, které neměla ani většina obyvatel Brodu a také byla v táboře elektřina, i když v Brodě ještě nebyla elektrifikace dokončena. V březnu roku 1918 se mohli uprchlíci vracet zpět do svých vlastí. Když skončila válka, tábor byl zbořen a na jeho místě byla postavena psychiatrická léčebna [Kašparová, Kamp, 2008, s. 119–130]. Nejvýznamnější rodina v Brodě byla rodina Mahlerova. Jejich první dům, který v Brodě obývali, byl již bohužel v 60. letech 20. století zbořen. Rodina Mahlerova se postupem času velice rozrostla. Její členové byli obchodníci a podnikatelé. Obchody jim šly dobře do roku 1939, kdy se zpřísnily podmínky. Židé nemohli prodávat zboží nikomu jinému než Židům, což bylo pro obchod nepřínosné. V roce 1942 byli zbylí členové rodiny Mahlerovi, kteří neutekli do zámoří a zůstali v Brodě, posláni do Terezína. To byl úděl Mahlerů z jedné větve. Bratři Mahlerovi z druhé větve zdědili po otci továrnu a začali ji rozvíjet. Přistavěli konírnu, kůlnu, studnu na odběr vody a také byty pro kočího a zahradníka. Také si nechali postavit vilu, jejíž stavba započala v roce 1907 na místě, kde stávalo fotbalové hřiště. To se proto muselo přesunout jinam. V roce 1916 jeden z bratrů zemřel, ale druhý pokračoval ve vedení továrny, která začala ještě více prosperovat, a proto bylo nutné zajistit další prostory, kterými se staly okolní domy. Vrcholem činnosti továrny byla 30. léta, kdy bylo více než 50% zboží (především ponožky a punčochy) vyváženo za hranice a to například do Anglie, Belgie, Norska, Švýcarska a dalších. V roce 1939 byl Hanuš Mahler, jakožto Žid, donucen opustit 45

továrnu i se svou chotí. Továrna byla během války přejmenována na PLEAS. V roce 1949 byl znárodněn a stal se součástí Pletařských závodů, což byl národní podnik v Jihlavě [Kašparová, Kamp, 2008, s. 137–154]. Další významná brodská židovská rodina byla rodina Stiassných, která si tam zřídila v roce 1879 továrnu na sukna. Sukno se prodávalo do Budapeště, Brna i Vídně. Během války postihla továrnu krize, ale v roce 1922 se zase postavila na nohy. Továrna dále prosperovala, až v roce 1942 byly sebrány podíly rodiny Stiassné. Její členové byli v tomto roce odvezeni do Terezína a poté do Osvětimi, kde v roce 1944 našli smrt v plynové komoře. Po válce byl majetek rodiny v roce 1948 znárodněn a poté byl převeden do vlastnictví národního podniku Synthesia [Kašparová, Kamp, 2008, s. 155– 161]. Třetí významný židovský podnikatel byl Albert Bauer, který se svými syny postavil v Brodě pobočku své humpolecké továrny na sukno. Továrna dobře prosperovala až do války, kdy měla problémy jako ostatní. Po válce se z ní stala akciová společnost, vedená Ottou, synem Alberta [Kašparová, Kamp, 2008, s. 161–164]. Manželé Löwyovi byli další továrníci v Brodě. Odkoupili továrnu od Bohumíra Musila v roce 1917 a otevřeli si textilní továrnu. Kvůli probíhající válce však obchody nešly dobře, a proto do firmy přistoupil Rudolf Drucker a stal se spolumajitelem. Ale ani tehdy se situace nezlepšila. V roce 1929 svůj podíl Drucker prodal zpět Löwyho manželce. V roce 1939 byl Ervín Löwy vězněn v Buchenwaldu, poté v Praze a zemřel v Osvětimi. Jeho žena zemřela v roce 1944 v plynové komoře v Osvětimi [Kašparová, Kamp, 2008, s. 164–168]. V roce 1933 byly založeny noviny Naše hlasy, jejichž redakce měla sídlo v Brodě. Redakci v Brodě měly též noviny Havlíčkova stráž. Od roku 1939 se začalo postavení Židů výrazně zhoršovat a nevyhnulo se to ani brodským Židům. Většina židovských rodin byla transportována do Terezína transporty z Kolína a to 9. a 13. června 1942. Někteří brodští Židé byli do Terezína odvezeni z Prahy a konečné číslo všech transportovaných Židů z Brodu a okolí do Terezína a jiných koncentračních táborů je 123 osob. Z těchto 123 osob přežilo jenom minimum, kolik přesně není známo. Jedním z přeživších byla Věra Moravcová, která sepsala knihu s názvem „Vzpomínky a harmonika“ a v ní popsala osud své rodiny. Kniha však byla vydána pouze pro 46

soukromé účely. Další dokument, který zachycoval život v ghettu, byl deník Willyho Mahlera pocházejícího z Brodu. Willy bohužel neměl štěstí a zemřel v roce 1945 v Dachau. Židé ze smíšených rodin byli většinou transportováni až v roce 1945, což jim zajišťovalo větší naději na přežití [Kašparová, Kamp, 2008, s. 164–185].

2.3.2 Památky židovské Židovský hřbitov Židovský hřbitov v Havlíčkově Brodě byl založen v roce 1888. Před založením hřbitova byli zemřelí pohřbíváni na hřbitovech ve Světlé nad Sázavou, Humpolci a jinde v okolí. Jména zakladatelů jsou umístěna za dveřmi hřbitovního domku na zakládající tabuli. Vedle hřbitova byla postavena budova, kterou obýval hrobník starající se o hřbitov. Nad dveřmi do této budovy bylo umístěno desatero a nápis „Prach jsi a v prach se obrátíš“. Dodnes se dochovalo 267 náhrobků, z nichž je 123 čitelných. Na tomto hřbitově byli pohřbíváni lidé nejenom z Brodu, ale i z okolí. Většina náhrobků má jednoduché tvary. Měly se zde ovšem nacházet také více zdobené hroby bohatých Židů, ty však byly zřejmě během druhé poloviny 20. století rozkradeny. Při hřbitově působilo pohřební bratrstvo (Chevra Kadiša), aby doprovázelo lidi na poslední cestě. S postupem času pohřbívaných osob na židovském hřbitově ubývalo, až po druhé světové válce úplně zaniklo [Kašparová, Kamp, 2008, s. 113–117]. Tyfový židovský hřbitov Tyfový židovský hřbitov byl používán jako hřbitov haličských uprchlíků v letech 1916– 1918, mezi kterými vzplála tyfová epidemie. Nachází se zde asi 86 stejně vypadajících jednoduchých náhrobků. Takovýto hřbitov nemá v České republice žádné obdoby [Večeřová, 2009, s. 166]. Býval ohrazen dřevěným plotem a uprostřed hřbitova stával zřejmě také dřevěný domek, do dnešní doby se však ani jedno nedochovalo [5]. Na tomto hřbitově bylo pochováno asi 400 uprchlíků [Kašparová, Kamp, 2008, s. 123].

47

2.3.3 Památky nežidovské Stará a Nová radnice, Havlíčkův dům, kašna se sochou Tritona, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Morový sloup, socha Karla Havlíčka Borovského, Galerie výtvarného umění, Klášterní kostel Sv. Rodiny, kostel sv. Vojtěcha, kostel Nejsvětější Trojice, Štáflova bašta.

2.4 Světlá nad Sázavou 2.4.1 Historie První zmínky o židovských obyvatelích Světlé nad Sázavou jsou z roku 1654, kdy byla sepsána tzv. Berní rula, která stanovovala výši daní. V Berní rule byli zaznamenáni 3 Židé, kteří žili ve Světlé. Na konci 18. století měla Světlá nad Sázavou 50 židovských občanů. V roce 1854 byla ustanovena židovská náboženská obec. V roce 1873 čítala 36 členů a v roce 1900 bylo v obci již 117 členů, kteří se hlásili k židovské víře. Do roku 1889 byla modlitebna umístěna v pronajatých prostorech, ale v tomto roce obec koupila budovu, kde vybudovala synagogu. V devadesátých letech 19. století se v obci objevuje první rabín. Po něm nastoupil ještě druhý rabín, který však v roce 1905 zemřel a obec již jiného rabína nenajala, měla pouze učitele náboženství. Učitel jménem Rudolf Blann však neplnil své povinnosti dobře, a proto začala obec hledat rabína. Po dlouhém hledání jednoho našla, ten však podal asi po půl roce výpověď a hledání začalo znovu. Prozatím byl požádán o pomoc rabín z Golčova Jeníkova. 1. 9. 1913 nastoupil na místo rabína Josef Bloch, který v obci zůstal až do roku 1930 [Kašparová, Kamp, 2008, s. 217–230]. Během první světové války zasáhly do života světeleských Židů tyto věci: příchod haličských uprchlíků, nedostatek zboží, drahota a také narukování mužů na vojnu, která se Židům nevyhnula. První uprchlíci přišli do Světlé již v září 1914. I když byli uprchlíci a obyvatelé židovské obce stejného vyznání, jejich způsob života a praktikování víry se lišilo, a proto si zřejmě uprchlíci vedli vlastní bohoslužby. Ve třicátých letech byla zavedena do synagogy elektřina a byla vymalována. Avšak v těchto letech ve všech obcích, i v té světelské, docházelo k úbytku obyvatel, proto 48

bylo synagoze věnováno pár užitečných věcí ze zrušených okolních synagog. Obec musela opět podat inzerát na nového rabína, jelikož ten dosavadní v roce 1930 zemřel. Jeden zájemce se brzy přihlásil, avšak okresní úřad v Ledči nad Sázavou jej nepovažoval za vhodného kandidáta a odmítl ho přijmout. Poté se začali scházet zástupci okolních obcí, které také neměli rabíny, aby společně něco vymysleli. Jednání však trvala dlouho a rabín byl vybrán teprve v roce 1935 a byl jím dr. Josef Kraus. Ten zřejmě působil jako rabín až do roku 1938. Poslední zápis ze schůze je z listopadu 1939. Po druhé světové válce se náboženská židovská obec již neobnovila [Kašparová, Kamp, 2008, s. 231–241]. Významnou postavou ve Světlé byl Adolf Mahler. Vlastnil kamenický podnik a obchod se smíšeným zbožím, který měla na starosti jeho manželka Klára. Další dvě rodiny, které vlastnily velké podniky, byly Popperovi a Morawetzovi. Rodina Popperova vlastnila parní pilu a Richard Morawetz vlastnil 10 statků, 5000ha lesů, zámek s 16ha parku a dvěma rybníky. Ostatní členové obce se věnovali většinou obchodování a patřili mezi střední vrstvu. Další z mála, který se nevěnoval obchodování, byl doktor Alfréd Weinstein, který se stal ve třicátých letech 20. století starostou. Obyvatelé židovské obce ve Světlé byli velice asimilovaní a svědčí o tom fakt, že v roce 1921, kdy proběhlo sčítání obyvatel, uvedli všichni obyvatelé obce za svoji národnost českou, nikoliv židovskou. Jak v Brodě, tak i ve Světlé byly zřizovány uprchlické tábory. Největší počet uprchlíků dorazil do Světlé v říjnu 1938, z nichž někteří bydleli na zámku. První tanky ve Světlé jsou datovány k 17. 3. 1939. Poté proběhlo vydání mnoha zákazů pro Židy, které dosáhly vrcholu v roce 1940. V roce 1942 bylo přepraveno ze Světlé do koncentračních táborů 66 Židů, z toho 42 jich v koncentračních táborech zahynulo [Kašparová, Kamp, 2008, s. 244–260].

2.4.2 Památky židovské Starý židovský hřbitov „Byl založen v r. 1742 a užíván do r. 1886. Původně cenný hřbitov byl během nacistické okupace zcela zničen. Všechny náhrobky byly odvezeny a hřbitov změněn na zemědělský pozemek. Po r. 1980 zde byl postaven obytný dům.“ [Večeřová, 2009, 186] 49

Nový židovský hřbitov Byl založen v roce 1886. Je zde dochováno asi 110 náhrobků, z nichž jenom 5 je silně poškozených, ostatní jsou v dobrém stavu. Na hřbitově se objevují i náhrobky ze zaniklého hřbitova v Uhlířských Janovicích, které stojí podél zdi [Kašparová, Kamp, 2008, s. 252] [20]. Mnoho náhrobků se vyrobilo v Mahlerově kamenické dílně. Na některých byla doplněna jména obětí holocaustu, pokud zůstal nějaký příbuzný oběti [Kašparová, Kamp, 2008, s. 252]. Původní plocha hřbitova byla rozdělena na dvě parcely a v roce 1995 byl volný prostor pronajat dlouhodobě městu jako urnový háj. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1760. U hřbitova stával hřbitovní domek, který byl však zbořen před rokem 1980 [9]. Památky nežidovské Středověké podzemí, kostel sv. Václava, zámek, zámecký park,

2.5 Jihlava 2.5.1 Historie Historie Jihlavy spadá do konce 12. století, kdy to byla malá osada s kostelem sv. Jana Křtitele. V první polovině 13. století byla v okolí Jihlavy objevena ložiska stříbrných rud, kvůli kterým přišlo do Jihlavy velké množství obyvatel, a tím se Jihlava stala jedním z největších měst v království. Jihlava je dnes nejstarším horním městem u nás. Obklopovaly ji hradby, které se dochovaly dodnes. V té době se řídila ustanoveními horního zákoníku, čímž se stala prvním městem ve střední Evropě, které se řídí i jiným právem nežli městským. Koncem 14. století začal význam Jihlavy jakožto horního města klesat, díky vytěženým ložiskům, štol zničených zemětřesením a zatopených podzemní vodou. Její význam opět stoupl až v 18. století, kdy začala s výrobou sukna. Ve druhé polovině 18. století již byla druhým největším producentem sukna v Rakousku-Uhersku [21].

50

V 17. století probíhala v českých zemích třicetiletá válka. V roce 1639 se na našem území nacházelo švédské vojsko a Jihlava očekávala jeho vpád do města. Stalo se tak ovšem až o pár let později a to 13. března 1645, kdy někdo zapomněl zavřít padací most a tím usnadnil vpád švédských vojsk do města. Veškerá bojová technika (včetně ručních granátů a děl) byla zabavena. Jihlavu začala odstřelovat císařská vojska, proto byli obyvatelé Jihlavy nuceni opravovat hradby a stavět nová opevnění, ale nezdolala ji. Ve městě však panoval hlad a nespokojenost obyvatel. Švédská vojska byla pomalu z našeho území vytlačována. Celou Jihlavu obklíčilo císařské vojsko a tak bylo pomalu jasné, že bude konec. Ten nastal 8. prosince 1647. Po švédském vojsku zůstalo v Jihlavě 84 zcela zničených domů, 133 pustých a pobořených, úplně zbořené mlýny a sýpky, a z osmi pivovarů zbyl jeden [22]. Židé se usadili v Jihlavě již ve 13. století, ze kterého o nich máme první písemné zmínky. Větší vlna nově příchozích byla až ve čtrnáctém století a to především díky vydanému nařízení o přijímání Židů do Jihlavy ze srpna roku 1345. Věnovali se převážně obchodu a finančnictví a bydleli především v okolí dnešní ulice Matky Boží. Středověká čtvrť měla synagogu, školu i hřbitov. Komunita prosperovala až do roku 1425, kdy bylo vydáno nařízení na vyhnání Židů z Jihlavy. Stejné nařízení vyšlo v roce 1454, ale i přesto se v Jihlavě vyskytovali. V 18. století byla Židům povolena účast na trzích, avšak přenocovat museli vždy za hradbami města. V roce 1858 byl v Jihlavě založen židovský náboženský spolek, který byl později povýšen na obec. Modlitebna byla nejprve umístěna v soukromém domě, ale díky velkému počtu věřících a nedostatečné kapacitě modlitebny, byla v letech 1862–1863 postavena synagoga v Benešově ulici. Tato budova byla 30. 3. 1939 vypálena a poničena nacisty. Na židovském hřbitově byla poničena spousta náhrobků i obřadní síň. V roce 1941 čítala jihlavská židovská obec ještě 1700 členů, ale poté nastalo období postupného omezování Židů, které vyvrcholilo rokem 1942, kdy byli deportováni do různých koncentračních táborů. Po roce 1945 byla obec ještě na chvíli obnovena. V roce 1950 však byly strhnuty poslední zbytky synagogy. V místech bývalé synagogy byla v roce 1992 odhalena pamětní deska a v roce 2010 byl slavnostně otevřen Mahlerův park, který se nachází v místech, kde stávala synagoga. Park byl otevřen na počest 150. výročí narození skladatele Gustava Mahlera [brožura Židé v Jihlavě]. 51

2.5.2 Památky židovské Židovský hřbitov O hřbitově se jednalo od roku 1867 kvůli velkému počtu úmrtí mezi Židy a s tím spojenými problémy s přepravou nebožtíků na židovský hřbitov v Puklicích. Hřbitov v Jihlavě byl založen o dva roky později, tj. roku 1869. Pohřební bratrstvo (Chevra Kadiša) bylo založeno roku 1870. Na hřbitově byla též postavena obřadní síň a to v roce 1904. Po jejím vypálení nacisty se vedla dlouhá jednání o tom, zda objekt opravit či zbourat. Druhá varianta nakonec vyhrála a obřadní síň byla koncem 60. let 20. století zbořena. Zachovala se pouze márnice s dvěma mramorovými deskami obsahující hebrejské modlitby [10]. Na hřbitově se nachází více než 1000 náhrobků. Rekonstrukce, kterou hřbitov prošel, byla dokončena v roce 1993. Památník obětem holocaustu byl odhalen 8. 5. 1995 [11]. Jihlavské synagogy První jihlavská synagoga byla postavena někdy kolem poloviny 14. století v Židovské ulici díky příchodu většího množství Židů. Po vypovězení Židů z Jihlavy v první polovině 15. století byla synagoga nejprve přeměněna na špitál a poté na kapli. V první polovině 16. století vyhořela a na jejím místě se postavil obytný dům. Další modlitebna se zřídila zřejmě v roce 1856 pro několik věřících. Po velkém přílivu Židů do Jihlavy se vystavěla velkolepá synagoga v dnešní Benešově ulici. Finanční prostředky na její výstavbu byly získávány ze všech náboženských obcí v monarchii. Díky těmto prostředkům mohla být synagoga 9. 9. 1863 vysvěcena. Sloh, ve kterém byla synagoga postavena, byl románskomaurský. Renovace synagogy proběhly v letech 1896 a 1921, kdy se do synagogy zavedlo osvětlení, pořídily se nové varhany a interiér byl vymalován. Dne 30. 3. 1939 ve 2 hodiny ráno byla synagoga vypálena. Po vypálení synagogy se k bohoslužbám používal dům číslo 30 v Benešově ulici. Byla v něm knihovna, byt rabína a také jedna místnost, která v zimě sloužila jako modlitebna. Po vypálení synagogy sloužila jako skladiště [23].

52

Park Gustava Mahlera Hlavním prvkem parku je socha Gustava Mahlera, která je obklopena kamennými plastikami ptáků a ryb, což má spojitost s Mahlerovými hudebními texty. V parku u jezírka se také nachází deset vodních střiků, které symbolizují počet Mahlerových symfonií. Park připomíná historické stopy míst, jako jsou základy synagogy, která byla v roce 1939 vypálena, dále plochu hradebního parkánu a také linii městských hradeb v místech, kde byly zbořeny. Slavnostní otevření parku a odhalení sochy Gustava Mahlera proběhlo 7. 7. 2010 za přítomnosti mnoha významných hostů, například i Václava Klause. V ten den bylo i 150. výročí skladatelova narození [24]. Dům Gustava Mahlera Dům stojí na horním Masarykově náměstí vedle zlatnictví. Jeho počátky sahají do 16. století. Na začátku 19. století prošel přestavbou, kdy bylo zřejmě přistavěno druhé patro a byla mu udělána nová fasáda. Rodina Mahlerova se v Jihlavě objevila v roce 1860. Gustav Mahler zde žil v letech 1860–1875. Po smrti svých rodičů v roce 1889 Mahler dům prodal. Po druhé světové válce se stal dům majetkem města, pak státu. 19. 6. 1960 byla na průčelí domu odhalena pamětní deska připomínající, že zde skladatel 15 let žil. Deska byla odhalena při 100. výročí jeho narození. Od roku 1953 do počátku 90. let využívaly dům Moravské kovárny jako ubytovnu. V roce 1993 začala jeho rekonstrukce, která trvala 7 let. V roce 2006 byla v domě zřízena stálá expozice „Gustav Mahler a Jihlava“. Dům byl zrekonstruován a v roce 2008 znovu otevřen. V přízemí domu je nekuřácká kavárna a také prodejní a informační místo [12].

2.5.3 Památky nežidovské Brána Matky Boží, jihlavské podzemí, kostel sv. Ignáce z Loyoly, kostel sv. Jana Křtitele, kostel sv. Jakuba Většího, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Mariánský sloup.

53

2.6 Třešť 2.6.1 Historie Třešť, založená v průběhu 13. století, stojí na křižovatce dvou obchodních cest. První písemná zmínka o Třešti pochází z roku 1349. Ve městě se v té době rozvíjela řemesla i cechy. V roce 1753 žilo v Třešti 187 řemeslnických mistrů a 19 tovaryšů. V 19. století začaly vznikat v Třešti továrny, a později vznikl oděvnický a strojírenský průmysl. Třešť byla povýšena na město v roce 1901. V tomto roce dostalo město povolení používat svůj znak a v roce 1998 dostalo město povolení k užívání městského praporu. Město má nyní kolem 6000 obyvatel [brožura Třešť po stopách historie]. Židé se v Třešti zřejmě objevili již ve 13. století. V roce 1541 dostali všichni Židé, kteří žili v Českém království, nařízení, aby se odstěhovali ze země, protože byli obviněni, že založili požár v Praze. Předpokládá se, že toto stěhování museli podstoupit i třešťští Židé. Žádné písemné zmínky o tom se ovšem nedochovaly. V roce 1551 vyšlo oficiální oznámení, že se Židé mohou v Českém království opět usazovat. První zmínka o Židech v Třešti je z roku 1576. Během třicetileté války židovské osídlení téměř zaniklo. Po vyhnání z Vídně se v roce 1672 přistěhovalo do Třeště 8 nových rodin, které se věnovali soukenické výrobě. Roku 1686 pro ně byla zřízena zvláštní čtvrť, kdy už zřejmě ve městě existovala i synagoga. Čtvrť byla časem ohraničena malou zdí se třemi brankami, aby byla oddělena od křesťanské části. Hlavní ulice čtvrti se nazývala Židovská (dnes Nádražní), kde se nacházely většinou patrové domy. Čtvrť se bohužel nemohla rozrůstat mimo území, na kterém stála, musela se zahušťovat zástavba, což mělo za příčinu zhoršení hygienických podmínek obyvatel a také větší náchylnost k požárům. Požár postihl ghetto v roce 1824, kdy vyhořelo celé a velký požár ho zachvátil také v roce 1920. V ghettu existovala škola, která stála naproti synagoze, ale byla po 1. světové válce zrušena. Do roku 1848 se zde nacházelo vyšší odborné učiliště (ješiva), a také mikve, rabinát, špitál, obecní dům, chudobinec, masné krámy i hostinec. V roce 1830 žilo v Třešti 750 Židů, jejichž počet však postupně klesal. V roce 1900 jich zde bylo pouze 169 a o 29 let později jen 38. Židé obývající třešťskou obec byli majetní a vážení, a i židovská obec měla věhlas, proto se jí mezi Židy přezdívalo „Malý Berlín“. 54

Žili tam majitelé továren, obchodníci i lékaři [Bukvaj a kol., 2001, 55–66]. „V l. 1900– 1907 zde pobýval u svého strýce dr. Siegfrieda Löwyho pozdější slavný spisovatel Franz Kafka.“ [Večeřová, 2009, s. 253] Historie některých židovských rodin v Třešti sahá i do 17. století a končí rokem 1942, kdy jsou jejich členové 14. 5. odvlečeni do koncentračních táborů. Na čtyřech listech papíru bylo napsáno 105 jmen třešťských Židů, kteří byli posláni do koncentračních táborů. V roce 1992 byl v Třešti odhalen Památník židovským spoluobčanům na bývalém vězeňském dvoře. Tohoto aktu se zúčastnil jediný třešťský přeživší Žid Walter Isternitz [Bukvaj a kol., 2001, 55–66].

2.6.2 Památky židovské Synagoga Nejspíše byla postavena již někdy kolem roku 1672, kdy přišla do Třeště židovská komunita, ale první zmínka o ní se datuje do roku 1693. Postavena byla v barokním stylu, zničena požárem v roce 1824 a opět přestavěna v klasicistním slohu. Synagoga sloužila k bohoslužbám až do druhé světové války a během ní se ze synagogy stalo skladiště pro zkonfiskovaný židovský majetek. V roce 1954 synagogu odkoupila Československá církev husitská a té byla synagoga přizpůsobena například tím, že byl zlikvidován svatostánek, byla zazděna východní okna a další úpravy. Synagogu tvoří hlavní loď, která byla výhradně pro muže a také ženská galerie v prvním patře. V synagoze jsou umístěny expozice o historii třešťské náboženské obce (Zaváté stopy), o Franzu Kafkovi a také expozice třešťských betlémů. Konají se zde také komorní koncerty [Večeřová, 2009, s. 253]. Je to jediná synagoga u nás, která má podloubí [13]. Židovský hřbitov Hřbitov byl nejspíše založen již ve středověku, ale první zmínky o něm jsou až v 17. století. Pohřbívalo se na něm až do druhé světové války, kdy byli Židé násilně odvlečeni do koncentračních táborů. Je tam dochováno asi 1306 náhrobků a nejstarší čitelný je z roku 1705. Náhrobky jsou barokního a klasicistního typu. „V roce 2003 se zde konal poslední pohřeb, kdy byl do rodinného hrobu uložen třešťský rodák Wolfgang Münch. V roce 2009 byla do rodinné hrobky uložena urna s ostatky jeho manželky.“ [brožura 55

Třešť po stopách historie] „Dochována je také márnice s kamennou pokladničkou s železným poklopem a s fragmenty hebrejských liturgických textů na omítce.“ [Večeřová, 2009, s. 253, 254] Márnice je 150 let stará a v roce 2000 byla nově zastřešena [brožura Třešť po stopách historie].

2.6.3 Památky nežidovské Kostel sv. Martina, kostel sv. Kateřiny, zámek, dům J. A. Schumpetera, Kozí plácek, Vězeňský dvůr, hřbitovní kaple, barokní sochy Na Hrázi, Svatá Rodina, Sluneční hodiny na náměstí, Betlémy – třešťský unikát, dům Siegfrieda Löwyho.

2.7 Batelov 2.7.1 Historie Nejstarší zmínka o obci Batelov pochází z roku 1279. Roku 1675 tam byl vystavěn špitál. Kdy byla v Batelově založena škola, se přesně neví. První zmínka o ní je z roku 1788, ale zmínka o učitelích je již z dřívějších let. Školu navštěvovalo 267 katolických dětí a 24 židovských dětí. Roku 1804 navštěvovalo školu 339 katolických dětí a 29 židovských dětí. Škola byla roku 1819 rozšířena [25]. V roce 1755 započala stavba kostela, která byla dokončena roku 1760. V letech 1874– 1875 byl kostel opravován. Nacházejí se v něm varhany z roku 1839. V Batelově byla například továrna na sukno, lihovar, panský pivovar. Obchod, jako ve většině měst, měli v rukou Židé. V roce 1832 postihla Batelov cholera a v roce 1848 požár. Ten zachvátil více než 60 stavení [25]. V roce 1426 přišli do Batelova Židé vypovězení z Jihlavy. V 18. století a v první polovině 19. století smělo v Batelově bydlet pouze 26 židovských rodin, což mohlo čítat až dva tisíce osob. V letech 1834–1857 žilo v Batelově nejvíce Židů a to 196 [Večeřová, 2009, s. 191]. V roce 1900 jich tam žilo 77 osob a v roce 1930 pouze 31. Židovská náboženská obec nebyla po druhé světové válce obnovena [27].

56

2.7.2 Památky židovské Židovská čtvrť Tvořilo ji 18 domů včetně školy a synagogy. V roce 1790 postihl čtvrť požár, ale znovu byla obnovena na původním půdorysu. Většina domů se dochovala dodnes. A v roce 1995 byl instalován památník obětem holocaustu [Večeřová, 2009, s. 191]. Synagoga Synagoga byla postavena v letech 1790–1794 v klasicistním stylu na místě, kde stála modlitebna, která byla zničena požárem. Po dalším požáru v roce 1825 byla synagoga opravena. K bohoslužebným účelům sloužila jako většina synagog do druhé světové války. V polovině 80. let 20. století byla adaptována na klub zahrádkářů. Lustr ze synagogy se v roce 1982 stal součástí obřadní síně židovského hřbitova v Brně [Večeřová, 2009, s. 191]. Nyní je synagoga zamčená a není možné se podívat dovnitř. Nebylo by ani nic vidět, jelikož je synagoga prázdná a jenom někdy slouží k dočasným výstavám. Židovský hřbitov Hřbitov byl založen v druhé polovině 15. století a lidé zde byli pohřbíváni do druhé světové války. Na hřbitově je dochováno asi 300 náhrobků. Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1715. Náhrobky jsou barokního a klasicistního stylu [Večeřová, 2009, s. 191, 192]. Nachází se zde zbytky márnice s kamennou pokladničkou. V roce 2010 proběhla jeho celková rekonstrukce [26]. Hřbitov se nachází na kopci uprostřed polí.

2.8 Třebíč 2.8.1 Historie Kdy byla prokázána přítomnost Židů v Třebíči? To jest otázka! Jelikož byl prý pamětní kámen synagogy datován do roku 978 či do roku 933, což se jeví jako nedůvěryhodný zdroj, protože v té době by musela synagoga stát vedle kláštera, což bylo v té době více 57

méně nemyslitelné. Poté přišla se svou verzí Marie Tischlerová, která by zařadila počátek židovského osídlení v Třebíči do roku 1238. Tento fakt uvedla autorka na konferenci o dějinách českých a moravských Židů, avšak paní Tischlerová vycházela pouze z teoretických předpokladů. Několik málo Židů se v Třebíči vyskytovat mohlo, avšak neexistenci ghetta lze téměř jasně prokázat. Rok 1338 je rokem, kdy už lze židovskou přítomnost ve městě potvrdit a to díky souvislostem s pronásledováním Židů u nás. Do doby, než byl objeven pramen dokazující přítomnost Židů v roce 1338, to byl rok 1410, který se bral jako rok první zmínky o Židech v Třebíči. V tomto roce měl nějaký zločinec zadržovat třebíčského Žida nebo Židy. Nedochovaly se žádné prameny dokládající jejich přítomnost zde během doby husitských válek a těsně po nich. Dále existuje listina z dvacátých let 16. století, která vypovídá Židy z Třebíče. Avšak v roce 1573 zde již mělo být 6 židovských rodin. Roku 1617 vlastnilo domy v Třebíči 18 židovských hospodářů. Počet židovských rodin se zvyšoval a v roce 1654 bývalo v Třebíči 36 židovských vlastníků domů [Fišer, 2005, s. 21–27]. V letech 1639–1642 byla vybudována Stará synagoga, která se dnes nazývá Přední Synagoga. V průběhu druhé poloviny 17. století vznikl velký počet nových židovských domů a to celkem 30. Díky výstavbě nových domů se postupně začalo utvářet Židovské Město. Součástí toho byla i výstavba Nové (Zadní) synagogy, která byla postavena roku 1669. V devadesátých letech však byla postavena a opravena mohla být až v letech 1705–1707. V roce 1723 dostali křesťanští obyvatelé, kteří žili v domech mezi židovskými, nařízení od hraběte, aby si domy vyměnili s Židy. A tímto oficiálně vzniká ghetto. Židovské město postihly dva větší požáry a dvě povodně, ale vždy se z toho dokázalo rychle vzpamatovat. V polovině 19. století obsahovalo 110 domů [Fišer, 2005, s. 21–27]. Do koncentračních táborů bylo z Třebíče odvezeno 281 Židů, z nichž pouze 19 přežilo. Tito přeživší dožili v Třebíči svůj život a jsou zde i pochováni. Ze 110 domů v ghettu bylo zbořeno pouze 5. Dochovaly se obě synagogy, školy, rabinát, chudobinec, nemocnice, židovský hřbitov a řada domů. V letech 1849–1924 byla židovská čtvrť samostatnou politickou obcí s názvem Třebíč Obec Židovská. A v roce 2003 byla tato Židovská čtvrť zapsána na seznam UNESCO spolu s bazilikou sv. Prokopa [brožura Židovské památky].

58

Třebíčská židovská čtvrť je jedinou kompletně dochovanou čtvrtí v Evropě a jedinou židovskou památkou UNESCO mimo území Izraele [Večeřová, 2009, s. 249, 250].

2.8.2 Památky židovské Přední synagoga Synagoga byla zřejmě postavena v letech 1639–1642, i když některé zdroje řadí její vznik již do 10. Století. Tato tvrzení se ale neberou jako věrohodná. V průběhu let prošla synagoga několika přestavbami, také díky požárům, které ghetto postihly. V roce 1859 se mělo v synagoze nacházet 114 mužských a 80 ženských sedadel [Fišer, 2005, s. 75, 76]. Jako většina synagog sloužila k bohoslužebným účelům do druhé světové války a poté byla využívána jako skladiště [Večeřová, 2009, s. 251]. Zadní synagoga Zadní synagoga neboli Nová synagoga či Nová škola, byla postavena v roce 1669. V této době se jevila potřebnou z důvodu narůstání židovského obyvatelstva. Roku 1693 žádali židovští obyvatelé Třebíče o povolení k rozšíření synagogy, které jim bylo zamítnuto a stavbu bylo nařízeno zbourat. To se však nestalo, zřejmě byla stržena pouze střecha. Nový majitel panství svolil synagogu opravit a opět ji používat k bohoslužebným účelům. Oprava proběhla v letech 1705–1707. Byla vymalována v barokním stylu, na zdech jsou vyobrazeny květinové a ovocné motivy a také hebrejské nápisy. Zadní synagoga se zřejmě moc nelišila od Přední synagogy. Ženská galerie byla přistavěna v roce 1837 [Fišer, 2005, s. 76, 77]. K bohoslužebným účelům sloužila do první světové války, potom se z ní stalo skladiště. V letech 1987–1988 byl vypracován projekt na opravu synagogy, který byl realizován a synagoga je otevřena veřejnosti od roku 1997. Konají se zde výstavy, koncerty a jiné kulturní akce a od roku 2000 je v synagoze stálá expozice „Historie židovské obce v Třebíči“ [Večeřová, 2009, s. 251].

59

Židovské muzeum – Dům Seligmanna Bauera Budova, kde dnes sídlí židovské muzeum, byla postavena před rokem 1798 a sousedí se Zadní synagogou, se kterou je spojena schodištěm, které vede na ženskou galerii. V přízemí domu se nalézá vetešnictví, což bylo mnohdy činností obživy Židů. V prvním patře se nalézá kuchyň a ložnice. V podkroví můžeme naleznout přednáškový sál, kde se pořádají přednášky a semináře. Objekt byl zrekonstruován a v roce 2011 byl zpřístupněn veřejnosti jako židovské muzeum [brožury Zadní synagoga a Židovské muzeum Dům Seligmanna Bauera a Židovské muzeum Dům Seligmanna Bauera]. Radnice O budově radnice nelze bohužel přesně říci, kdy byla vystavěna, jelikož jakožto obecní, nikoliv soukromá budova, nebyla zapsána do pozemkové knihy. Její počátky však zřejmě sahají do druhé poloviny 17. století. V budově radnice se mimo jiné také nacházela ženská lázeň, studna, výsek masa, 4 kupecké krámky a klenutá kuchyně. V roce 1899 prošla budova velkou rekonstrukcí, čímž se změnila i původní její podoba [Fišer, 2005, s. 78, 79]. Rabínův dům Dům se nachází naproti vchodu do Přední synagogy. Přesný letopočet, kdy byl dům postaven, nelze určit, ale přibližné období spadá do let 1613–1621. Rabínský dům je patrový. V přízemí domu byly umístěny dva krámky, kdy jedním z nich měla být pekárna macesů [28]. Škola Škola sídlila v patře domu číslo popisné 43. Židovská obec si nejprve pronajímala prostory v soukromých domech pro místnost učebny a nejpozději v první čtvrtině 18. století si pronajala část domu 43. Učebna měla necelých 60 m2 a čtyři okna směřující do ulice [Fišer, 2005, s. 81]. Budova školy se nachází v blízkosti Zadní synagogy. Objekt byl v letech 1993–1994 zrekonstruován a nyní v něm sídlí Fond Třebíče a Galerie L. Nováka. 60

Špitál Přesné založení špitálu bohužel neznáme, ale zřejmě byl založen na konci třicetileté války. O jeho existenci se poprvé píše v roce 1654 v rámci soupisu židovského majetku. V popisu majetku jsou uvedeny dvě zahrady a předsíň, avšak není tam zmínka ani o kuchyni či záchodu bez čehož by se špitál neobešel [Fišer, 2005, s. 81]. Na počátku 19. století byli Židé léčeni v obecním domě. V roce 1852 nechala židovská obec postavit jednopatrovou budovu nemocnice pro 24 pacientů, která byla na tehdejší dobu vybavena moderními lékařskými prostředky [29]. Židovský hřbitov První písemná zmínka o hřbitovu je z roku 1629. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1631. Kde se však nacházel hřbitov před tím, není jasné. Mělo by se tam nacházet okolo 3 000 kamenných náhrobků a 11 000 hrobů. Svoji rozlohou se počítá mezi největší hřbitovy v České republice. V roce 1903 tam byla postavena obřadní síň financována z dobrovolných darů členů židovské obce. Budova obřadní síně je velmi cenná díky dochované výmalbě a interiéru. Asi nejvýznamnějším prvkem je porcelánové umyvadlo, které je umístěné po levé straně vchodu. Jsou zde pochováni i přední představitelé obce, jako například rabíni Joachim Josef Pollak aDr. Samuel Pollak a další. V roce 1922 byl na hřbitově vztyčen památník dvaceti židovských vojáků, kteří padli za první světové války. A v roce 1957 byl na hřbitově odhalen Pomník obětí rasové genocidy za 2. světové války pocházejících z Třebíče [zdroj: Informační a turistické centrum v Zadní synagoze, Subakova 1/44, Třebíč].

2.8.3 Památky nežidovské Bazilika sv. Prokopa, městská věž, kostel sv. Martina, Kruhová bašta Na Hrádku, Černý dům, Malovaný dům, kostel sv. Václava a sv. Ludmily, Valdštejnský zámek, Větrný mlýn.

61

2.9 Brtnice 2.9.1 Historie První zmínka o městě je z roku 1234. Počet a hustota obyvatel zřejmě dosáhly maxima v první polovině 14. století. V 15. století měla Brtnice 500 až 550 obyvatel. Během třicetileté války byla Brtnice zpustošena. V 17. Století však město prodělávalo opět rozkvět. V roce 1760 postihl městečko velký požár, při němž skoro celé shořelo. Podlehlo mu asi 200 domů, část zámku, dva kostely a také klášter a fara. Roku 1843 měla vrchnostenský pivovar, lihovar, mlýn, koželužnu a 3 pily. Po roce 1848 tam vznikaly různé spolky, jako například Sokol, Sbor dobrovolných hasičů atd. V letech 1908–1909 vznikla v Brtnici měšťanská škola, která v roce 1910 dostala k dispozici větší budovu. Během první světové války zemřelo na bojištích a frontách téměř 100 mužů z Brtnice [Měřínský a kol., s. 51–60]. Židé, kteří byli vypovězeni z Jihlavy, se usazovali v okolí Jihlavy a předpokládá se, že se usadili i v Brtnici a to v roce 1426. Usuzuje se také, že Židé zde byli přítomni již v polovině 14. století. Prý se totiž našla kostra se zbytky židovského rubáše [14]. V první polovině 19. století měla brtnická židovská obec 62 rodin, což čítalo 418 lidí. Po roce 1848 se však jejich počet výrazně snížil [Měřínský a kol., s. 59]. V roce 1873 vznikla v obci první četnická stanice. Důležitá byla jednotřídní židovská škola, kde se učilo všem předmětům v němčině. Roku 1890 ji navštěvovalo 20 žáků. Po smrti židovského učitele v roce 1918 škola zanikla. V roce 1913 měla brtnická náboženská obec pouze 26 členů, z toho pouze 7 mužů, proto nemohla být provedena volba zastupitelů, kterých mělo být 9 (mužů) a 3 náhradníci. V roce 1933 měla obec 44 členů. V obci bylo hodně židovských podniků a obchodů, také 2 hospody. V roce 1942 bylo posláno do koncentračních táborů 48 Židů z Brtnice. Přežili pouze dva, ale ti se už zpět nevrátili. Roku 1944 byli posíláni do koncentračních táborů osoby ze smíšených manželství, ti se však všichni v pořádku vrátili v květnu 1945 domů. V roce 1947 byl odhalen památník všem obětem druhé světové války. Jeho autorem byl J. Šlesinger [14].

62

2.9.2 Památky židovské Židovský most Most byl postaven v první čtvrtině 18. století a v průběhu let byl doplněn sochami svatých. Byl již dvakrát rozšířen. Sochy na něm jsou z mušlového vápence, ale postupně jsou restaurovány [15]. Židovské hřbitovy Nejstarší židovský hřbitov, který se v Brtnici nacházel, byl před rokem 1600 na žádost vrchnosti zrušen. Proto byl ihned poté založen druhý hřbitov. Nachází se zde asi 250 náhrobků převážně z místní žuly. Jsou střídmě barokní a nejstarší náhrobek pochází z roku 1672, kde byl text o vyhnancích z Vídně [16]. Poslední židovský pohřeb se v Brtnici konal v roce 1953 [brožura Po památkách Brtnice]. Synagoga Synagoga byla postavena v roce 1629. V roce 1888 prošla přestavbou. Roku 1989 byla synagoga, rabínský dům (který stál blízko od synagogy a byla v něm škola) i některé další domy zbourány, aby místo nich mohlo vzniknout nákupní středisko. V roce 2007 byla na obchodním domě umístěna pamětní deska [17]. Kamenné desky s nápisy ze synagogy se nalézají ve dvoře Valdštejnského domu. Ten se nachází na náměstí a je v něm umístěno informační centrum [brožura Po památkách Brtnice].

2.9.3 Památky nežidovské Hoffmannův dům, radnice, most před radnicí, Valdštejnský dům, farní kostel sv. Jakuba Většího, Fara, bývalý kostel Paulánů, Klášterní (Zámecký) kostel, zámek, kaple Panny Marie Pomocné.

63

2.10 Zájezd 2.10.1 Program zájezdu 1. den: příjezd účastníků zájezdu kolem 17:00 hod. do města Polná vlastní dopravou, ubytování v Zámecké restauraci, večeře. Neplacené parkoviště se nachází nedaleko restaurace (asi 50 metrů od ní). 2. den: snídaně, poté pohlídka židovských památek v Polné. První zastavení bude u hrobu Anežky Hrůzové a pak se půjdeme podívat na polenské židovské město. Po jeho prohlídce se vydáme společně na oběd do Zámecké restaurace a po něm navštívíme nedaleký židovský hřbitov. Po prohlídce hřbitova pojedeme všichni zajištěným mikrobusem do Puklic, kde se nachází také židovský hřbitov. Potom se vrátíme do Polné, kde bude v Zámecké restauraci večeře. Dále budou mít účastníci již volno na prohlídku dalších památek, které se v Polné nacházejí. 3. den: snídaně, dále odjezd autobusem do Havlíčkova Brodu, kde účastníky čeká prohlídka židovského a tyfového hřbitova. Následuje rozchod, kdy si účastníci mohou prohlídnout nežidovské památky v Havlíčkově Brodě, dojít si na oběd a odjezd do Světlé nad Sázavou. Tam si prohlédneme židovský hřbitov. Bude následovat opět rozchod na prohlídku města a potom odjezd do Polné, kde bude připravena večeře. 4. den: snídaně, odjezd do Jihlavy, prohlídka židovského hřbitova a prostory, kde stávala synagoga, Mahlerova domu a jihlavského muzea. Bude následovat rozchod na oběd a odjezd do Třeště. V Třešti navštívíme židovský hřbitov a synagogu. Ještě se podíváme do Batelova, kde se nachází synagoga a židovský hřbitov. 5.

den: snídaně, odjezd do Třebíče. V Třebíči se nalézá velice dobře zachovalá židovská čtvrť s židovským hřbitovem. Účastníci dostanou rozchod, aby si čtvrť mohli prohlédnout sami, a také si zašli na oběd. Cestou zpět do Polné uděláme zastávku v Brtnici, kde se nacházejí dva židovské hřbitovy. Místo, kde stávala synagoga, je teď zastavěno obchodním domem. Z Brtnice se vrátíme do Polné a účastníci budou po večeři odjíždět svými dopravními prostředky domů.

64

2.10.2 Itinerář zájezdu 1. den (11. 6. 2012): Příjezd hostů do Polné okolo 17:00. Ubytování v Zámecké restauraci. 18:00 večeře. 2. den (12. 6. 2012): 8:00 – 9:00 snídaně. V 9: 30 sraz hostů před budovou Zámecké restaurace. Společně se všichni vydáme k hrobu Anežky Hrůzové, kde si vyslechneme výklad o Hilsneriádě. K hrobu bychom měli přijít v 10:00. V 10:30 se vydáme směrem k židovskému městečku. V 11:00 se budeme nacházet uvnitř městečka. Bohužel nebudeme moci navštívit synagogu, jelikož se opravuje sousedící rabínský dům, a proto je po celý rok 2012 nepřístupná. Avšak průvodce s sebou bude mít fotografie interiéru synagogy, které bude účastníkům zájezdu ukazovat a podávat k nim výklad. V židovském městě se nachází dům s historicky dochovanou rokokovou fasádou, který si také účastníci prohlédnou. Po prohlídce městečka půjdeme společně do Zámecké restaurace, kde se bude od 13:00 podávat oběd. V 14:30 bude opět sraz před restaurací a vydáme se na židovský hřbitov. U hřbitova se budeme nacházet v 14:45 a poslechneme si výklad o jeho historii. Hřbitov má sice zamčenou branku, jejíž klíč je umístěn v muzeu, ale díky zbořené kamenné zdi je hřbitov volně přístupný. V 15:30 bude u zámecké restaurace přistaven mikrobus, který nás zaveze do Puklic, kde se nachází židovský hřbitov. V Puklicích budeme v 16:00, u hřbitova pak v 16:15. Ten je volně přístupný díky zbořené zdi. Po prohlídce hřbitova se půjdeme podívat k obytnému domu poblíž Sokolovny, kde dříve stávala synagoga. V 17:15 nasedneme do mikrobusu, který nás odveze zpět do Polné. V Polné budeme v 17:45 a v 18:00 se bude podávat v Zámecké restauraci večeře. Následuje volno.

65

Obrázek 1: Trasa procházky po Polné (měřítko mapy

)

3. den (13. 6. 2012): 8:00 – 9:00 snídaně. V 9:30 sraz účastníků před budovou Zámecké restaurace a odjezd do Havlíčkova Brodu. V 10:15 zastaví mikrobus u městského hřbitova, od kterého se vydáme pěšky na tyfový hřbitov, který se nachází v poli, proto musíme doufat v dobré počasí, jinak by jeho návštěva pravděpodobně nebyla možná. Po prohlídce půjdeme opět k mikrobusu a ten nás odveze k náměstí, kde budeme v 11:00. Zde si dáme rozchod na oběd 66

a prohlídku nežidovských památek. V 14:00 se sejdeme na náměstí před budovou informačního centra a společně půjdeme pěšky k židovskému hřbitovu, kde budeme asi v 14:40. U hřbitova nás vyzvedne v 15:00 mikrobus a pojedeme do Světlé nad Sázavou. V 15:30 přijedeme do Světlé nad Sázavou. Zaparkujeme kousek od hřbitova a půjdeme se podívat na židovský hřbitov. V 16:00 nasedneme do mikrobusu a vydáme se do Polné, kam přijedeme před 17:00. Tento den bude čekat účastníky už jenom večeře, která bude podávána v 18:00 v Zámecké restauraci. Po večeři budou mít účastníci volno.

Obrázek 2: Trasa procházky po Havlíčkově Brodě (měřítko mapy

)

67

4. den (14. 6. 2012): 8:00 – 9:00 snídaně. V 9:30 bude čekat u Zámecké restaurace přistavený mikrobus, který nás odveze do Jihlavy. V 10:00 budeme na autobusovém nádraží. Z něj se vydáme na židovský hřbitov, kam přijdeme asi v 10:30. V 11:00 se vydáme směrem na město. První zastávku uděláme v Mahlerově parku, kam dojdeme v 11:35. V 12:00 si dáme rozchod, aby si účastníci mohli zajít na oběd. V 13:30 se sejdeme u kašny na Horním náměstí a půjdeme do Muzea Vysočiny a Mahlerova domu, kde budeme do 15:00 a v 15:15 odjedeme mikrobusem z autobusového nádraží do Třeště, kde dorazíme v 15:40. Nejprve si prohlédneme synagogu a v 16:45 nastoupíme do mikrobusu, který nás zaveze na židovský hřbitov, kam přijedeme v 16:50. V 17:15 odjedeme z Třeště do Batelova, kde zastavíme v 17:30 u synagogy a v 17:40 vyrazíme směr židovský hřbitov. Pod hřbitovem, který se nachází na vršku kopce, budeme v 17:45 a kousek půjdeme pěšky. V 18:10 nasedneme do mikrobusu a vrátíme se zpět do Polné, kam přijedeme v 18:55. V 19:00 budeme mít připravenou večeři v Zámecké restauraci a po ní následuje volno.

Obrázek 3:Trasa procházky po Jihlavě (měřítko mapy

)

68

Obrázek 4:Trasa procházky po Třešti (měřítko mapy

Obrázek 5:Trasa procházky po Batelově (měřítko mapy

)

)

69

5. den (15. 6. 2012): 8:00 – 9:00 snídaně a vystěhování z pokojů (úschova věcí domluvena). V 9:30 bude přistaven mikrobus u Zámecké restaurace a zaveze turisty do Třebíče. V Třebíči vystoupíme v 10:30 na autobusovém nádraží a vydáme se do Židovské čtvrti. Třebíčská čtvrť je velice rozsáhlá, proto budou mít účastníci čtyřhodinový rozchod (od 10:45), aby si jí stihli v klidu projít a ještě si stihli dojít na oběd. V 14:45 budeme mít sraz se všemi účastníky u Přední synagogy, odkud se společně vydáme na židovský hřbitov. V 15:10 budeme u hřbitova, kde si nejprve prohlédneme obřadní síň a poté budou mít účastníci 30 minut na prohlédnutí hřbitova. V 16:00 půjdeme od hřbitova na autobusové nádraží, kde na nás bude čekat mikrobus, a v 16:30 pojedeme do Brtnice. V 17:10 zastavíme u židovských hřbitovů. Turisté budou mít 20 minut na prohlídku a v 17:30 odjedeme z Brtnice do Polné. V 18:10 je očekáván příjezd do Polné, kde budou mít účastníci poslední večeři v Zámecké restauraci a odjedou vlastními prostředky domů.

Obrázek 6:Trasa procházky po Třebíči (měřítko mapy

)

70

Tabulka 1: Itinerář zájezdu Den Příjezd 1. 17:00 2.

3.

4.

5.

Město Polná

15:30 16:50 10:00 15:40 17:30

Polná Puklice Polná Havlíčkův Brod Světlá nad Sázavou Polná Jihlava Třešť Batelov

18:55 10:30 17:10 18:10

Polná Třebíč Brtnice Polná

16:00 17:45 10:15

Odjezd

km

km (celkem) Komunikace

Poznámky vlastní doprava procházka po Polné

15:30 17:15 9:30

25,5 25,5 25,5

25,5 51 76,5

351, 602, 404 351, 602, 404 348, 38, 150

15:00 16:00 9:30 15:15 17:15

19 44,5 17 21,5 10

95,5 140 157 178,5 188,5

18:10 9:30 16:30 17:30

36,5 37 22 26

225 262 284 310

150 348, 38, 150 352 602, 406 402 639, 406, 602, 38, 352, 348 351 23, 405 404, 353, 351

2.10.3 Služební program 2. den: Polná – Hrob Anežky Hrůzové je volně přístupný. Židovské město je taktéž volně přístupné. Synagoga je pro veřejnost v roce 2012 zavřená. Židovský hřbitov je sice zamčený, ale díky zbořené kamenné zdi je volně přístupný. Puklice – Židovský hřbitov je díky zbořené zdi volně přístupný. 3. den: Havlíčkův Brod – Tyfový židovský hřbitov je volně přístupný. Leží však v polích, a proto je k jeho návštěvě potřeba hezké počasí. Židovský hřbitov je přístupný celoročně od 7:00 do 19:00 (kromě sobot). Světlá nad Sázavou – hřbitov je přes den otevřený. 4. den: Jihlava – Židovský hřbitov je otevřený od 8:00 do 17:00. Mahlerův park je volně přístupný. Mahlerův dům je otevřený od úterý do neděle od 10:00 – 12:00 a 13:00 – 18:00. Vstupné v Mahlerově domě je 70 Kč. Muzeum Vysočiny je otevřeno kromě pondělí od 9:00 – 12:00 a od 12:30 – 17:00. Vstupné v Muzeu je 40 Kč. Třešť – 71

Otevírací doba synagogy je od pondělí do neděle od 8:00 do 12:00 a od 13:00 do 17:00. Vstupné v synagoze je 25 Kč. Židovský hřbitov je volně přístupný. 5. den: Třebíč – Židovská čtvrť je volně přístupná. Zadní synagoga je otevřena od 9:00 do 17:00 a vstupné je 60 Kč. Židovský hřbitov je otevřený od 9:00 do 18:00. Brtnice – Židovské hřbitovy jsou volně přístupné.

2.10.4 Ubytování Ubytování bude zařízeno v Zámecké restauraci ve dvoulůžkových a třílůžkových pokojích se sociálním zařízením na pokoji. Snídaně a večeře budou podávány ve stejné budově. Ubytování stojí 400 Kč.

2.10.5 Stravování Stravování bude probíhat v budově Zámecké restaurace, kde je zařízeno i ubytování. Snídaně stojí 100 Kč a večeře 90 Kč. Bude vybráno jedno jídlo pro všechny, které si účastníci zvolí první večer. Kdyby si chtěl každý vybírat jiné jídlo, tak by se cena zvýšila z 90 Kč na minimálně 130. Pokud by si někdo vybral jiné jídlo, než které by bylo připraveno, bude si hradit náklady nad 90 Kč sám. Na obědy bude při výletech vyhrazen čas, avšak účastníci si je budou hradit sami.

2.10.6 Doprava Doprava bude probíhat minibusem Volkswagen LT 46 (19 + 1) pronajatým od Autobusové dopravy Milan Šauer, která sídlí ve městě Vír. Taxa je 16 Kč/km a pro čekání je sazba 120 Kč/km. Přístavní kilometry jsou 58 kilometrů na jednu cestu, takže 116 na obě cesty z Víru do Polné a naopak. Informace získané mailem od paní Radky Šauerové.

2.10.7 Kalkulace zájezdu Předpokládaný počet účastníků: 14 72

Riziko neobsazenosti 20%, tj. 11 účastníků. Nepřímé náklady Průvodce: Mzda: 800 Kč/den Ubytování: 4 noci, sazba 400 Kč/noc Stravování: 100 Kč/osoba/snídaně + 90 Kč/osoba/večeře Diety: Tabulka 2: Náhrady stravného v Tuzemsku i zahraničí v roce 2012 Částka (Kč) 64–76 96–116 151–181

Délka pracovní cesty (hod.) 5–12 12–18 18 a více

Dle novely zákoníku práce došlo ke změnám v ustanovení § 163. Od 1. 1.2 012 platí, že pokud zaměstnavatel vyšle zaměstnance na pracovní cestu a neurčí předtím nižší hodnotu snížení stravného za poskytnutí bezplatného jídla, bude zaměstnanci poskytnuto stravné snížené o nejvyšší hodnotu, což je o 25 % za každé bezplatné jídlo poskytnuté při pracovní cestě trvající více jak 18 hodin. Diety před krácením: 1. den: 64 Kč + 2. den: 151 Kč + 3. den: 151 Kč + 4. den: 151 Kč + 5. den: 151 Kč Diety po krácení: 1. den: 48 Kč (kráceno 25%) + 2. den: 75,5 Kč (kráceno 50%) + 3. den: 75,5 Kč (kráceno 50%) + 4. den: 75,5 Kč (kráceno 50%) + 5. den: 75,5 Kč (kráceno 50%)

73

Dopravné: Polná – Puklice a zpět = 51 km; Polná – Havlíčkův Brod – Světlá nad Sázavou a zpět = 89 km; Polná – Jihlava – Třešť – Batelov a zpět = 85 km; Polná – Třebíč – Brtnice = 85 km Celkem = 310 km, Cena: 16 Kč/km Čekací doba: 42 hodin a 5 minut (1. den: 1 hod. + 2. den: 11 hod. + 3. den: 9 hod. a 35 min. + 4. den: 10 hod. a 40 min. + 5. den: 9 hod. a 50 min.), sazba 120 Kč/hod Přístavné kilometry: 116 km, sazba 16 Kč/km Objížďky: 5% Parkovné: není nikde požadováno. Mýto: minibus nepojede po zpoplatněných úsecích. Ubytování pro řidiče: 4 noci, sazba 400 Kč/noc Stravování řidiče: 100 Kč/osoba/snídaně + 90 Kč/osoba/večeře Diety řidiče před krácením: 1. den: 64 Kč + 2. den: 151 Kč + 3. den: 151 Kč + 4. den: 151 Kč + 5. den: 151 Kč Diety řidiče po krácení: 1. den: 48 Kč (kráceno 25%) + 2. den: 75,5 Kč (kráceno 50%) + 3. den: 75,5 Kč (kráceno 50%) + 4. den: 75,5 Kč (kráceno 50%) + 5. den: 75,5 Kč (kráceno 50%) Mzda řidiče zahrnuta v ceně dopravy. Tankování nebude potřeba. Vůz Volkswagen LT 46 má nádrž na 100 litrů a průměrná spotřeba je 11 litrů/100 km. Naše spotřeba bude tedy necelých 50 litrů.

74

Tabulka 3: Nepřímé náklady Nepřímé náklady Doprava ujeté km objížďky 5 %

DPH

čekací hodiny

426*16=6 816 Kč 21,3*16=340,8 Kč 42h.5min.*120=5 050 Kč

ubytování řdiče

4*400=1 600 Kč

strava řidiče diety řidiče Průvodce mzda

4*100+5*90=850 Kč 4*75,5+48=350 Kč 5*800=4 000 Kč

ubytování

4*400=1600 Kč

strava diety

4*100+5*90=850 Kč 4*75,5+48=350 Kč

Cena s DPH

0% 0% 0% 14%=224 Kč 20%=170 Kč 20%=70 Kč 0% 14%=224 Kč 20%=170 Kč 20%=70 Kč

1 824 Kč 1 020 Kč 420 Kč

1 824 Kč

Náklady celkem

21 806,80 Kč

928 Kč

1 020 Kč 420 Kč 22 734,80 Kč

Náklady na 1 osobu (riziko neobs. 20%=11 os.)

1 982,40 Kč

84,40 Kč

2 066,80 Kč

Přímé náklady Ubytování: 400 Kč/osoba/noc Strava: 100 Kč/osoba/snídaně + 90 Kč/osoba/večeře Vstupné: Jihlava – Mahlerův dům 70 Kč, Muzeum 40 Kč; Třešť: Synagoga – 25 Kč; Třebíč – Zadní synagoga 60 Kč

75

Tabulka 4: Přímé náklady Přímé náklady ubytování strava vstupné Náklady celkem

DPH Cena s DPH 14%=224 4*400=1 600 Kč Kč 1 824 Kč 20%=170 4*100+5*90=850 Kč Kč 1 020 Kč 70+40+25+60=195 Kč 20%=39 Kč 234 Kč 2 645,00 Kč 433 Kč 3 078,00 Kč

Tabulka 5: Výpočet celkové ceny zájezdu Celkové náklady součet přímých a nepřímých nákladů na 1 osobu bez DPH součet DPH přímých a nepřímých nákladů na 1 osobu součet přímých a nepřímých nákladů na 1 osobu s DPH 30% marže ze součtu cen bez DPH 20% zdanění marže součet marže s 20% zdaněním součet marže s 20% zdaněním + součet nep. a př. nákl. s DPH Výsledná cena zájezdu Prodejní cena zájezdu

2 645+1 982,4=4627,4 Kč 517,40 Kč 5 144,80 Kč 1 388,20 Kč 277,60 Kč 1 665,80 Kč 6 810,60 Kč 6 810,60 Kč 6 819,00 Kč

76

3

Závěr

Cílem mé bakalářské práce bylo vytvořit hvězdicový zájezd po židovských památkách Vysočiny a následně ho nabídnout cestovním kancelářím a zjistit, zda bude o daný zájezd zájem. V teoretické části jsem stručně popsala obecnou historii židovství ve světě a také na našem území. Nechtěla jsem se o těchto obecných informacích příliš rozepisovat, protože jsem se chtěla zaměřit na historii jednotlivých míst zájezdu popsaných v praktické části. Nejvíce jsem se zaměřila na město Polná, jelikož je to mé rodné město, a proto jsem o jeho historii věděla nejvíce z uvedených měst. K ostatním městům jsem se snažila napsat co nejvíce informací, které jsem zjistila při osobní návštěvě jednotlivých památek a také informačních center. V rámci druhé části praktického oddílu jsem sestavila pětidenní zájezd. Jeho centrum jsem udělala v Polné a naplánovala jsem výlety po židovských památkách v okolí. Program a kalkulaci jsem poslala do cestovních kanceláří a zde jsou reakce. Reakce CK KRASIM TOUR spol. s r.o. Jihlava (Alena Chňapková): Dobrý den, Váš návrh zájezdu jsme si prohlédli. Program je zajímavý, ale cena by byla pro zákazníky rozhodně moc vysoká. Co se týče zájmu o tento zájezd, myslíme si, že by příliš velký nebyl. Lépe by možná uspěl kratší zájezd, ale i tak by se našlo asi jen pár zájemců o tuto tématiku. Reakce ostatních CK jsou velice podobné. Cena zájezdu je podle nich příliš vysoká. Pro snížení ceny zájezdu by se musel zájezd například zkrátit nebo z něj udělat cyklistický výlet. Jenže cyklistický výlet by nebyla dobrá volba, protože problematika židovství zajímá především starší generace, a navíc by se z něj musel udělat vícedenní zájezd, jelikož na kole se cesta nedá stihnout tak rychle, jako motorovým vozidlem. Všeobecně se o tuto tématiku zajímá velmi úzký okruh lidí. I snížená cena by nám nedala záruku plné obsazenosti zájezdu, což potvrzovaly reakce CK. Možným řešením této situace by byla propagace přes Federaci židovských obcí, která spravuje polenskou synagogu a rabínský dům, a mohla by nabízet zájezd návštěvníkům pražského ghetta. 77

4 Seznam literatury BUKVAJ, František, a kolektiv.: Třešť 1349 – 2001. 1. vyd. Třešť: Město Třešť, 2001. 214 s. ČEJKA, Jiří, a kolektiv.: Polná 1242-1992. 1. vyd. Polná: Městský úřad, 1992. 212 s. FIŠER, Rudolf.: Třebíč – Osudy židovských domů (1724–1850). Vydáno nákladem 2000 ks. Třebíč: vydavatelství FIBOX, 2005. 175 s. ISBN 80-85571-18-8 KAŠPAROVÁ, Alena, KAMP, Michal.: Židé na Havlíčkobrodsku. I. Golčův Jeníkov, Havlíčkův Brod, Světlá nad Sázavou. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Muzeum Vysočiny, 2008. 302 s. ISBN 978-80-254-2831-3 KLENOVSKÝ, Jaroslav.: Židovské město v Polné. 1. vyd. Polná: Nakladatelství Linda, 2000. 56 s. ISBN 80-238-5733-9 KOVTUN, Jiří.: Tajuplná vražda / Případ Leopolda Hilsnera. 1. vyd. Praha: Sefer, s.r.o., 1994. 574 s. ISBN 80-900895-9-3 MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk, NOVOTNÁ Dana, STRAKOVÁ Martina.: Brtnice Rodiště Josefa Hofmanna. Grafické zpracování: 20 – 20 Vision Graphics. 70 s. PĚKNÝ, Tomáš.: Historie Židů v Čechách a na Moravě. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Sefer, s.r.o., 2001. 702 s. ISBN 80-85924-33-1 SADEK, Vladimír, ŠEDINOVÁ, Jiřina, KÁRNÝ, Miroslav, FRANKOVÁ, Anita, PAVLÁT, Leo, PUTÍK, Alexandr, FIEDLER, Jiří.: Židé dějiny a kultura. 3. doplněné vyd. Praha: Židovské muzeum, 1997, 2001, 2005. 160 s. ISBN 80-86889- 11 -4 VEČEŘOVÁ, Petra.: Navštivte…Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Olympia a. s., 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4

78

Židé v Čechách. Sborník příspěvků ze semináře konaného 24. a 25. října 2006 v Liberci. Praha: Židovské muzeum ve spolupráci se Severočeským muzeem v Liberci. 2007. 227 s. ISBN 978-80-86889-58-0 Židé v Čechách 2. Sborník příspěvků ze semináře konaného 24. a 25. září 2008 v Nýrsku. Praha: Židovské muzeum. 2009. 166 s. ISBN 978-80-86889-96-2

5 Brožury Polná historické město roku 2006. Vydalo: Město Polná, 2007. Text: Jan Prchal. Tisk: APAGE, v. o. s. 59 stran. Po památkách Brtnice. Vydalo město Brtnice za podpory Kraje Vysočina, 2011. Informační centrum Brtnice, nám. Svobody 74, 588 32 Brtnice. Třešť po stopách historie. Vydáno v nákladu 3000 ks. Vydalo: Město Třešť, 2011. Sazba: Zdeněk Hajn, www.cwave.cz. Fotografie: Archiv města, www.trest.cz Zadní synagoga a Židovské muzeum Dům Seligmanna Bauera. Vydalo: MKS Třebíč, 2011. Informační a turistické centrum Zadní synagoga, Subakova 1/44, 674 01 Třebíč. Židé v Jihlavě. Vydáno 5000 ks. Statutární město Jihlava, 2010. Tisk Antonín Prchal PROTISK – Velké Meziříčí. Židovské muzeum Dům Seligmanna Bauera. Vydalo: město Třebíč jako svou propagační tiskovinu pro volnou distribuci. Foto: Pavel Heřman. Tisk: Apage v.o.s. Informační a turistické centrum, Karlovo nám. 53, 674 01 Třebíč. Židovské památky. Vydal: Krajský úřad kraje Vysočina, Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, květen 2011. Žižkova 57, 587 33 Jihlava, tel.: 564 602 111, www.kr-vysocina.cz

79

6 Elektronické zdroje [1] VILÍMEK, Ladislav. Puklice. Regionalist [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.regionalist.cz/vilimek/vil01_2.htm [2] VILÍMEK, Ladislav. Poslední ohlédnutí za synagogou v Puklicích u Jihlavy. Regionalist [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.regionalist.cz/vilimek/vil01_25.htm [3] VILÍMEK, Ladislav. Příseka... Regionalist [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.regionalist.cz/vilimek/vil01_3.htm [4] VILÍMEK, Ladislav. Židé v Přísece. Regionalist [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.regionalist.cz/vilimek/vil99_39.htm [5] Židovské památky Čech, Moravy a Slezska: Havlíčkův Brod – Tyfový hřbitov [online]. [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://pamatky.kehilaprag.cz/hledani/havlickuvbrod-tyfovy-hrbitovsvetla-nad-sazavou [6] Klub Za historickou Polnou: Židovské město. Klub Za historickou Polnou [online]. 2009 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.kzhp.cz/zide [7] Klub Za historickou Polnou: Židovský hřbitov. Klub Za historickou Polnou [online]. 2009 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.kzhp.cz/zide [8] Klub Za historickou Polnou: Synagoga. Klub Za historickou Polnou [online]. 2009 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://www.kzhp.cz/zide [9] Židovské památky Čech, Moravy a Slezska: Světlá nad Sázavou [online]. [cit. 201204-10]. Dostupné z: http://pamatky.kehilaprag.cz/hledani/svetla-nad-sazavou [10] Iglau.cz: Židovský hřbitov v Jihlavě [online]. 9. 4. 2012 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.iglau.cz/letopisy.php

80

[11] Turistické informační centrum v Jihlavě: Památky: Židovský hřbitov [online]. [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://tic.jihlava.cz/vismo/o_utvar.asp?id_org=100399&id_u=43256&p1=1015 [12] Dům Gustava Mahlera: Historie domu [online]. 2009 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z: http://www.mahler.cz/cz/dgm/historie-domuid_org=100399&id_u=43256&p1=1015 [13] Město Třešť Oficiální stránky města: Bývalá židovská synagoga v Třešti [online]. 2012

[cit.

2012-04-10].

Dostupné

z:

http://www.trest.cz/mesto-a-

samosprava/infocentrum/navstivte-v-tresti/ [14] VILÍMEK, Ladislav. Regionalist: Židé v Brtnici [online]. [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.regionalist.cz/vilimek/vil99_31.htm [15] Oficiální web města Brtnice: Historické památky - Židovský most [online]. 2008 [cit.

2012-04-11].

Dostupné

z:

http://www.brtnice.cz/historicke-pamatky/d-

87565/p1=3048 [16] Oficiální web města Brtnice: Židovský hřbitov [online]. 2008 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.brtnice.cz/historicke-pamatky/d-87565/p1=3048 [17] Oficiální web města Brtnice: Synagoga [online]. 2008 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.brtnice.cz/historicke-pamatky/d-87565/p1=3048 [18] Obec Puklice: Historie obce [online]. 1992 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.obecpuklice.cz/historie/historie.htm [19] Obec Puklice: Historie obyvatelstva a domů [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.obecpuklice.cz/historie/obyv.htm [20] KyTICe Kulturní zařízení Světlá nad Sázavou: Židovský hřbitov [online]. [cit. 201204-18]. Dostupné z: http://www.kyticesvetla.cz/2011/07/08/zidovsky-hrbitov/ [21] Zjihlavy.cz: Založení a vznik města Jihlavy [online]. 2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.zjihlavy.cz/s1-zalozeni-a-vznik-mesta 81

[22] VILÍMEK, Ladislav. Regionalist: 8. prosinec 1647: Konec švédské okupace Jihlavy

[online].

[cit.

2012-04-18].

Dostupné

z:

http://www.regionalist.cz/vilimek/vil_44.htm [23] Regionalist: Synagogy v Jihlavě [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.regionalist.cz/vilimek/vil99_3.htm [24]

Jihlava:

Kam

v

Jihlavě?

[online].

[cit.

2012-04-18].

Dostupné

z:

http://tic.jihlava.cz/vismo/o_utvar.asp?id_org=100399&id_u=43527&p1=1015 [25] Batelov: Historie Batelova [online]. 7. 5. 2007 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.batelov.eu/historie-batelova/d-1267/p1=1249 [26] Židovské památky Čech, Moravy a Slezska: Batelov [online]. [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://pamatky.kehilaprag.cz/hledani/batelov [27] Holocaust.cz: Batelov [online]. 25. 6. 2003 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.zidovskedejiny.cz/cz2/resources/jcom/fiedler/batelov [28] Třebíč: Židovská čtvrť - Rabinát [online]. 2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.trebic.cz/unesco/zidovska-ctvrt-rabinat.asp [29] Třebíč: Židovská čtvrť - Nemocnice [online]. 2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.trebic.cz/unesco/zidovska-ctvrt-nemocnice.asp?p1=9222

82

7 Seznam příloh Obrázek 7: Polenský židovský hřbitov (zdroj vlastní) ................................................ 84 Obrázek 8: Židovský hřbitov v Havlíčkově Brodě (zdroj vlastní) ............................. 85 Obrázek 9: Židovský hřbitov v Třešti (zdroj vlastní) ................................................. 86 Obrázek 10: Třešťská synagoga (zdroj vlastní) .......................................................... 87 Obrázek 11: Batelovská synagoga (zdroj vlastní) ....................................................... 88 Obrázek 12: Židovský hřbitov v Třebíči (zdroj vlastní) ............................................. 89 Obrázek 13: Obřadní síň na židovském hřbitově v Třebíči (zdroj vlastní) .............. 90 Obrázek 14: Přední synagoga v židovské čtvrti v Třebíči (zdroj vlastní) ................. 91 Obrázek 15: Židovský hřbitov v Brtnici (zdroj vlastní) ............................................. 92

83

8 Přílohy

Obrázek 7: Polenský židovský hřbitov

84

Obrázek 8: Židovský hřbitov v Havlíčkově Brodě

85

Obrázek 9: Židovský hřbitov v Třešti

86

Obrázek 10: Třešťská synagoga

87

Obrázek 11: Batelovská synagoga

88

Obrázek 12: Židovský hřbitov v Třebíči

89

Obrázek 13: Obřadní síň na židovském hřbitově v Třebíči

90

Obrázek 14: Přední synagoga v židovské čtvrti v Třebíči

91

Obrázek 15: Židovský hřbitov v Brtnici

92

93

Život Židů ve městech na Vysočině

Recommend Documents