Ivan ice mají sv j první kruhový objezd

L I S T O PA D 2 0 1 1

LISTOPAD 2011

Ivan�ický zpravodaj RO�NÍK XL

Ivančický zpravodaj ROČNÍK XL

Obr. č. 1 Foto Jiří Široký Ivančice mají svůj první kruhový objezd Více v článku Co se děje v Ivančicích na str. xy

Ivan�ice mají sv�j první kruhový objezd Více v �lánku „Co se d�je v Ivan�icích“ na str. 8 1

Junior Fed Cup 2011 v Mexiku – družstvo ČR třetí na světě Zleva: Aneta Dvořáková (TK Sparta), Petra Rohanová (I.ČLTK), Barbora Krejčíková z Ivančic (TK Agrofert Prostějov) a kapitán Luboš Štych O dalším úspěchu ivančické tenistky se dočtete na straně 61. Foto TK Sparta

Stánek s medovinou na Svatováclavských trzích 2011. Medovina hřeje už napohled (více o medovině na str. 15)

Z USNESENÍ ZASTUPITELSTVA IVANČIC na veřejném zasedání, konaném dne 12. září 2011 A) SCHVALUJE *** zrušení usnesení ze dne 13. 12. 2010, že zastupitelé budou vedle zápisu dostávat zvukový záznam na nosiči CD *** Dodatek č. 6 ke Smlouvě o zajištění financování Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje *** předložené projednané a upravené „Zadání Územního plánu Ivančice“. *** zřizovací listinu příspěvkové organizace „Besední dům Ivančice“ *** obecně závaznou vyhlášku č. 4/2011, kterou se stanovují pravidla pro pohyb psů na území města Ivančice se změnou textu ve článku 2 Pohyb psů bod 1, „Fyzická osoba zodpovídá za psa při pohybu psa na všech veřejných prostranstvích města Ivančice.“ *** smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem je součinnost při výstavbě hypermarketu Tesco, při výstavbě přístupové komunikace a následné majetkoprávní vypořádání. Účastníky smlouvy jsou Město Ivančice, Tesco Stores ČR, a.s. a Rezidence Boží hora, s.r.o. *** novou hranici katastrálního území Hrubšice-Polánka, Hrubšice-Jamolice a Hrubšice-Řeznovice podle předložených příloh označených jako přílohy 1A, 1B, 1C a 1D. B) BERE NA VĚDOMÍ *** zprávu o svozu a likvidaci komunálních odpadů *** analýzu provozu Besedního domu za II. čtvrtletí 2011 REVOKUJE *** usnesení přijaté na svém zasedání dne 26. 4. 2011 ve věci schválení „Zadání Územního plánu Ivančice“ Podrobný zápis z veřejného zasedání Zastupitelstva města Ivančic najdete na internetových Oficiálních stránkách města Ivančic. 3

Z USNESENÍ RADY MĚSTA Ve zveřejněných výpisech jsou vypuštěny osobní údaje ve smyslu z.č. 101/2000 Sb. (zákon o ochraně osobních údajů) v platném znění.

29. schůze konaná dne 26.09.2011 Ö Svoz komunálního odpadu v Ivančicích RM souhlasí s návrhem společnosti KTS Ekologie s.r.o. na svoz komunálního odpadu na celém území města Ivančice včetně místních částí od 01.09.2011 do 31.12.2011 v týdenním intervalu za cenu smluvenou pro rok 2011. Ö Výpověď Smlouvy o zajištění poskytování služeb občanům – pedikérské služby RM schvaluje výpověď Smlouvy o zajištění poskytování služeb občanům uzavřené dne 13.12.2000 s Kosmetikou H – Hana Vojáčková, IČ 69753857, z důvodu dalšího zajišťování pedikérských služeb vlastní pracovnicí pečovatelské služby. Ö Smlouva o poskytnutí dotace z rozpočtu Jihomoravského kraje na akci 17. Slavnosti chřestu v Ivančicích RM schvaluje uzavření Smlouvy o poskytnutí dotace z rozpočtu Jihomoravského kraje k dotaci na akci 17. Slavnosti chřestu v Ivančicích 2011 ve výši 80.000,- Kč. Ö Čestné prohlášení k žádosti o poskytnutí dotace na výstavbu 4

multifunkčního hřiště – žadatel SPORTOVNÍ, o.s., Řeznovice RM schvaluje znění čestného prohlášení o způsobu vypořádání v případě zániku Smlouvy o nájmu částí pozemků p.č. ZE 84/1 a 84/2 v k.ú. Řeznovice a vypořádání vztahů se státním rozpočtem. Čestné prohlášení bude předloženo k žádosti o poskytnutí dotace od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na výstavbu multifunkčního hřiště žadatelem o dotaci, kterým je SPORTOVNÍ, o.s., IČ 22670718. Ö Smlouva o nájmu - umístění automatu na svíčky RM schvaluje Smlouvu o nájmu části venkovní zdi sociálního zařízení na hřbitově v Ivančicích za účelem umístění automatu na svíčky, nájemce KREJČÍ&KREJČÍ, s.r.o., IČ 60704641, nájemné 1800,- Kč/rok (+inflace). Ö Smlouva o smlouvě budoucí o bezúplatném převodu majetku – kanalizačního a vodovodního řadu – převodce Cihelna Ivančice RM schvaluje Smlouvu o smlouvě budoucí o bezúplatném převodu majetku – kanalizačního a vodovod-

ního řadu v rámci akce „Výstavba RD komunikační napojení a inženýrské sítě v Ivančicích“, převodce Cihelna Ivančice, a.s., IČ 15530337. Ö Pořízení stacionárního radaru RM schvaluje pořízení stacionárního radaru pro měření rychlosti vozidel v obci Městskou policií Ivančice. RM ukládá odboru správních činností zajistit podklady k výběrovému řízení na výše uvedené zařízení. Ö Přidělení zakázky a schválení Smlouvy o dílo na akci „Doplnění herních prvků pro děti“ RM na podkladě zápisu z jednání výběrové komise konané 21.09.2011 přiděluje zakázku na akci „Doplnění herních prvků pro děti“ firmě Lubomír Straka – FLORA SERVIS, IČ 11484497, Brno za cenu 156.935,- Kč vč. DPH, a to z důvodu výrazně delší

záruky a rozšířenější nabídky u prvku č. 2 ve srovnání s uchazečem č. 1. Komise vybírala z 8 nabídek. Současně RM schvaluje Smlouvu o dílo s výše uvedenou firmou na akci „Doplnění herních prvků pro děti“. Bude hrazeno ze schváleného rozpočtu 2011. Ö Měsíční houpačka – záměr zřízení kavárničky RM bere na vědomí záměr občanského sdružení Měsíční houpačka zřídit v prostorách pronajatých městem kavárničku. RM nemá proti zřízení kavárničky námitky za předpokladu, že veškeré náklady spojené se zřízením kavárničky včetně případných stavebních úprav provede Měsíční houpačka vlastním nákladem, a že kavárnička bude zřízena v souladu s příslušnými předpisy, zejména hygienickými, živnostenskými a předpisy pro činnost občanských sdružení.

30. schůze konaná dne 29.9.2011 Ö Provozování hotelu Besední dům, opakované vyhlášení výběrového řízení na funkci ředitel příspěvkové organizace Besední dům Ivančice RM v návaznosti na návrh výběrové komise na obsazení funkce ředitel příspěvkové organizace Besední dům Ivančice, která nedoporučuje ke jmenování žádného z uchazečů, schvaluje zrušení výběrového řízení a vyhlášení dalšího výběrového řízení na obsazení uvedené pozice.

RM ukládá odboru vnitřních věcí zajistit nové výběrové řízení – předpokládané datum jmenování do funkce ředitele 1.1.2012 – a současně zveřejnit inzeráty v MF dnes, Zrcadlo a Právo. Do doby jmenování ředitele příspěvkové organizace Besední dům Ivančice bude zařízení provozováno dosavadním způsobem.

5

31. schůze konaná dne 10.10.2011 Ö Městské lesy Ivančice – žádost o udělení souhlasu k výpůjčce lesních pozemků od města Dolní Kounice RM uděluje souhlas příspěvkové organizaci Městské lesy Ivančice k výpůjčce (bezúplatnému užívání) lesních pozemků od města Dolní Kounice (cca 18 hektarů). Ö Smlouva o spolupráci s Mgr. Tělupilem – sociálně-právní ochrana dětí RM schvaluje Smlouvu o spolupráci s psychologem Mgr. Tělupilem, IČ 73263672 pro zkvalitnění práce na úseku sociálně právní ochrany dětí a stanovuje její účinnost od 1.11.2011. Ö Žádost o poskytnutí veřejné finanční podpory pro K. P. – SKM Ivančice RM schvaluje poskytnutí dotace z rezervy rady ve výši 15.000,- Kč občanskému sdružení SKM Ivančice na úhradu nákladů spojených s přípravou K. P. na OH v Londýně 2012 v rámci „Projektu na podporu reprezentace města Ivančice, Jihomoravského kraje a ČR“ na MS v Tokiu 2011 a OH v Londýně 2012; příjemce podpory zajistí vhodným způsobem propagaci města Ivančice. Hlasováno o usnesení: 4 pro, 1 proti

6

Ö Rozšíření výkonu pečovatelské služby RM schvaluje rozšíření doby výkonu pečovatelské služby v závažných případech; nad standardní pracovní dobu (pondělí až pátek od 7.00 do 15.30 h) lze v závažných případech poskytnout pečovatelské služby od 6.00 do 19.00 h včetně sobot a nedělí. Rozšířený výkon pečovatelské služby bude zajištěn stávajícím počtem zaměstnanců. Ö Koupě mobilního kotce na přechodné umístění odchycených psů RM schvaluje pořízení 1 ks mobilního kotce na přechodné umístění odchycených psů. RM ukládá odboru technickému a investičnímu ve spolupráci s MěP provést poptávkové řízení na pořízení mobilního kotce, Ö Prezentace města firmou ÉTER cz, spol. s r.o. RM schvaluje prezentaci města na webových stránkách www.etercz.cz a v oblastním katalogu Brno-venkov firmou ÉTER cz, spol. s r.o., Olomouc, IČ 25900161 za celkovou cenu 2.100,- Kč/rok. Hrazeno bude z rezervy rady.

32. schůze konaná dne 17.10.2011 Ö Přidělení zakázky a schválení Smlouvy o dílo na akci „Oprava krytu místní komunikace v Hrubšicích“ RM, dle zápisu z jednání výběrové komise konané dne 10.10.2011, přiděluje zakázku na akci „Oprava krytu místní komunikace v Hrubšicích“ firmě STRABAG a.s., OZ Brno, IČ 60838744 za cenu 1.076.962,- Kč vč. DPH. Komise vybírala ze 7 nabídek. Současně RM schvaluje Smlouvu o dílo s výše uvedenou firmou na akci „Oprava krytu místní komunikace v Hrubšicích“. Bude hrazeno ze schváleného rozpočtu 2011. Ö Odstranění náletových dřevin podél náhonu od mostku u areálu bývalého JBS IVEX po objekt Obnovy

RM souhlasí s odstraněním náletových dřevin podél náhonu od mostku u areálu bývalého JBS IVEX po objekt Obnovy ve dnech 12. a 13. 11. 2011; odstranění dřevin včetně likvidace dřevní hmoty, větví a klestu provede SDH Němčice. Ö Informace o probíhajících přípravách na převedení dávkových agend odboru sociálních věcí MěÚ Ivančice pod Úřad práce RM bere na vědomí informace o postupových krocích v souvislosti s převedením dávkových agend odboru sociálních věcí MěÚ Ivančice od 1.1.2012 pod Úřad práce v rámci reformy připravované Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR.

Nezaměstnanost v Ivančicích Dle aktuálních statistik z Úřadu práce činila míra nezaměstnanosti v Ivančicích v měsíci září 2011 10,0%, což odpovídá 457 dosažitelných uchazečů o zaměstnání z celkového počtu 4592 ekonomicky aktivních obyvatel. Oproti srpnu tak nedošlo k žádné změně. V Mikroregionu Ivančicko činila míra nezaměstnanosti 10,1 %. Oproti měsíci srpen se počet uchazečů o zaměstnání zvýšil o 5 osob na 1.127 uchazečů.

7

DOMOV JE DOMA V týdnu 21.–27. 11. 2011 bude v celé republice probíhat informační kampaň Týden rané péče. V tomto období se můžete častěji než jindy setkat s informacemi o zajímavé sociální službě – rané péči. Co děláme? Poskytujeme podporu a pomoc rodinám, ve kterých vyrůstá dítě raného věku (0–7 let) s vážnějším postižením zraku, případně i s dalším postižením. Jak to děláme? Dojíždíme k rodině domů, vozíme s sebou nápady a informace, stejně jako speciální hračky a pomůcky. Učíme dítě dívat se na svět či využít ostatních smyslů k poznávání svého okolí. Vymýšlíme spolu s rodiči aktivity a hry vhodné pro rozvoj dítěte. Nasloucháme tomu, o čem potřebují členové rodiny mluvit, sdílíme s nimi jejich starosti i radosti. Pokud se chcete dozvědět ještě více, přijďte v úterý 22. 11. 2011 do Střediska rané péče, Nerudova 7 v Brně, kde Vás čekají od 9.00. do 17.00. otevřené dveře a pracovníci ochotní odpovědět na Vaše otázky. Pokud raději hledáte informace na internetu, navštivte naše webové stránky www.ranapece.cz. Podpořit naši službu rané péče můžete také prostřednictvím sbírkového konta: 243988498/0300. Děkujeme.

Co se děje v Ivančicích V současné době (kolem 15. října) jsme svědky několika stavebních akcí v Ivančicích. Probíhají rekonstrukce kanalizační sítě, celkem na 8 ulicích. V mnoha případech jsou již provedeny i domovní přípojky. Ale to hlavní bude propojení Široké ulice přes Palackého náměstí k Drůbežním trhu a dále do Chřestové a Rybářské ulice. Část trasy v ulici U Nové brány je rozpracovaná. 8

Rekonstrukce čistírny odpadních vod je Výkop pro kanalizaci na Palackého náměsfakticky její celkovou přestavbou tí. Jak na snímku vidíme, kopíruje cihlami zděný kanál z r. 1855. Foto je ze dne 22. 10. 2011.

Výstavba supermarketu TESCO se zrychluje 9

Začaly také práce na pokládání potrubí směrem k Oslavanům, které budou napojeny k čistírně odpadních vod v Ivančicích. Pro veřejnost nepozorovaně probíhá rekonstrukce Čistírny odpadních vod v Ivančicích. Velkou akcí je také Boží hora II, při které nejdále pokročila výstavba prodejny TESCO, u které se nyní v říjnu provádí zastřešení budovy a montují rámy pro upevnění obvodových stěn. Směrem k Oslavanům se připravuje plocha pro další obchodní galerii. Kruhový objezd u Boží hory II. (viz foto na titulní straně) je již v provozu, dokončuje se část silnice směrem k Oslavanům, včetně úpravy rigolů a osvětlení kruhového objezdu. Text a foto i na titulní straně Jiří Široký

Zajímavosti o kruhovém objezdu První kruhový objezd byl postaven v Paříži kolem Triumfálního oblouku v 1901. První kruhový objezd v automobilové velmoci USA byl z roku 1904. Na území bývalého Československa byl první kruhový objezd vybudován v roce 1932 v Praze-Dejvicích na tzv. Kulatém náměstí (Vítězné náměstí). Po zřízení tohoto kruhového objezdu objížděly středový trávník po okruhu i tramvaje, ale toto uspořádání bylo roku 1942 přestavěno tak, aby koleje vedly rovně, jak je tomu dodnes. Kruhový objezd zvyšuje bezpečnost silničního provozu. Díky jednoduchosti, s jakou se kruhovým objezdem projíždí, a pravidlu, že přednost má auto již na objezdu jedoucí, je propustnost kruhového objezdu obvykle vyšší než tomu bývá u křižovatek řízených buď jen dopravními značkami nebo semafory. Také kruhový objezd však má určitou maximální intenzitu provozu, kterou snese. Pokud ji překročí, zahltí se i kruhový objezd. Kruhové objezdy se často ve městech využívají jako okrasný prvek. Každý projíždějící totiž nemůže přehlédnout jeho středový kruh. Umělecká výzdoba kruhu je velmi populární např. ve Francii. Podobný zvyk se začíná prosazovat i v Česku.

10

Společenská kronika VZPOMÍNÁME Dne 13. listopadu by se dožila 90 let paní MARIE ČERNÁ z Ivančic Vzpomínají dcera Jaroslava, syn Vratislav, vnoučata a pravnoučata „Ta jižní Morava je jistě krásná zem…. v té zemi chci spát“ Již 20 let spí na ivančickém hřbitově naše drahá paní MARIE FRAŇKOVÁ Za všechny kdo vzpomínají sestra Stáňa

Jak se u nás pohřbívalo V jedenatřicátém roce, když jsem začal chodit do gymnázia, byl jsem už dva roky žákem v hudební škole Václava Dusíka. Vyučoval housle i klavír ve svém bytě v dřívější staré škole za kostelem. Měl blízko do kostela, kde byl ředitelem kůru. Říkalo se mu proto Pan regenschori. V tom roce taky začal učit na gymnáziu zpěv, takže jsme se i odtud dobře znali. Měl organizační schopnost, ty, kteří uměli hrát nebo zpívat, připoutat do svých aktivit spojených s chrámovou hudbou. Tak mě přivedl jako kluka na kůr, abych zpíval v altu s dospělými slečnami Fialovou a Kelblovou. Později, po mutaci, mě postavil k druhým houslím, a když se uvolnilo místo u pultu houslí prvních, skončil jsem tam. Ta klukovská léta v altu byla však spojena i se zpíváním o pohřbech. A o tom je moje vzpomínka. Tenkrát nebyl v Ivančicích pohřební ústav nebo podobná služba jako dnes, která by obstarala pozůstalým, co bylo kolem pohřbu potřeba. Ti si museli všecko zařídit sami. A ve chvíli, kdy prožívali truchlivé dny, to nebyla záležitost nijak snadná, protože úmrtí příbuzného přichází nečekaně a s vypravením důstojného pohřbu je třeba mít zkušenosti. Zato já, desetiletý kluk, zpěvák v malém smutečním sboru, jsem mohl k této věci leccos povědět. Tak třeba jen ta skutečnost, že se obřady klasifikovaly podle 11

Na fotografii ze 30. let minulého století prochází pohřební průvod Záloženským (dnes Tesařovým) náměstím. Foto z archivu J. Širokého

tříd. Od první do páté. V těch mých altových letech si pohřeb první třídy nepamatuji. Zato ve druhé třídě se s pozemským světem rozloučila řada občanů, dalo by se říci movitých a společensky ctihodných. Takový pohřeb se konal z kostela se mší a bohatým hudebním doprovodem na kůru. I počet kněží byl větší. Druhý den pak bylo ještě requiem, zádušní mše. Dostal jsem velkou svíčku a dvě koruny. Za to se dalo koupit u Machačů na náměstí 10 křupavých rohlíků nebo plátek uzeného bůčku u řezníka pana Vlčka na náměstí Žerotínově. Střední společenská třída vypravila zesnulého pohřbem ve třídě třetí se dvěma knězi. Za to byla jedna koruna a svíčka obyčejná. Nejpočetnější byly pohřby ve čtvrté třídě s jedním knězem. Svíčky dostal jen kněz a pan Dusík. Já jsem se spokojil s padesátníkem. Ale i to byly peníze, třeba do kina. V páté třídě se loučili se zesnulým lidé chudobní, nemajetní, někdy i bez průvodu. Tyto pohřby se vypravovaly z márnice v Široké ulici, ze smutného stavení patřícího špitálu, které nemělo okna, zato vrata se železnou závorou. Navenek bylo na první pohled poznat, že je tento funus záležitostí pohřbít nebožtíka spíše z povinnosti. I na pohřebním vozu to bylo patrné. Ze dvou, které vlastnilo město pro tuto příležitost, neměl ten v páté třídě skla. Byl to jen smutný výkrop bez zpěvu a o hudebním doprovodu, který byl u jiných pohřbů běžný, ani řeči. 12

Pár slov o té hudbě. Ve městě byly tři kapely. Městskou kapelu řídil pan Kelbl, rolník, z Kounické ulice. Ve Fortně bylo stolařství Bínovo. Pan mistr byl i zkušeným dirigentem své kapely. A třetí Karmazinova kapela měla vedoucího z Uličky. Z toho výčtu se dá tušit, kolik aktivních muzikantů žilo ve městě a v nejbližším okolí. Ti byli všude velmi užiteční, i na pohřbu, protože svým způsobem oživovali smuteční průvod, který se vlekl městem pomalým tempem někdy předlouhou cestou. Bydleli jsme na Kocperkách, dnes na Volvách, kde zemřel v osmapadesátém roce můj tatínek, a odkud bylo na hřbitov hodně daleko. A co měli říkat Němčičtí? Než došli na hřbitov, byla to dlouhá štreka a muzikantům dala zabrat. V dnešní uspěchané době jsou tyto skutečnosti nepředstavitelné. Ale tak to bylo a nikomu nepřišlo zatěžko jít na tak dlouhý funus. Čas nespěchal a rozloučit se se spoluobčanem, sousedem, známým, bylo samozřejmou povinností. A když procházel smuteční průvod ulicemi a náměstím, lidé jej zdravili: postáli a smekli. K užitku byla i kaple Svaté Trojice, kde se po odchodu ze hřbitova zastavil každý na Otčenáš. Končím vyprávění. Hodí se k Dušičkám. Je ponuré, nevšední, ale svým tématem se dotkne, až přijde čas, i vás, milí čtenáři. To mi věřte.

Moudrá slova o člověku Člověk je nejinteligentnější z živočichů. Ale taky nejpošetilejší. Diogenes Člověk je společenský tvor, který nenávidí své bližní. E. Delacroix Člověk je opice, která proklouzla cenzurou. G. Laub Člověk je celistvý, pokud ovšem jeho bližní nerozhodnou jinak. S. J. Lec Člověk je jediný tvor mezi živočichy, který se umí červenat, ale taky jediný, který má k tomu mnoho důvodů. M. Twain Žádný člověk nemůže být spoután jinak než sám sebou. J. G. Fichte Každý jsme ve vesmíru sám. Nějak si z toho musíme pomoci. J. Osborne Pulchra res est homo, si homo est. – Nádherná věc je člověk, je-li člověkem. Latinské přísloví Jak snadné stát se mulou, jak nesnadné člověkem. Tádžické přísloví Dobrý člověk potřebnější než kamenný most. Maďarské přísloví Každý jsme do pasu člověk, od pasu skot. Španělské přísloví Kráva je pestrá na povrchu, člověk uvnitř. Uzbecké přísloví Člověk – to jsou oči a srdce. Osetínské přísloví Od mrtvého nic zlého, od živého nic dobrého. Arménské přísloví 13

Famózní úspěch Ivančic v partnerském městě Stupava V rámci přeshraniční návštěvy v partnerském městě Stupava na akci „Slávnosti kapusty – deň zelá 2011“ se prezentovalo také město Ivančice. Tato akce v našem partnerském městě probíhá již 15. rokem. V sobotu 1. října se soutěžní tým z Ivančic zúčastnil soutěže „My varíme ze zelá“. Soutěž zde probíhá každoročně za účasti týmů nejen z celého Slovenska, ale také sousedních evropských států (Polsko, Maďarsko, Rakousko). Tříčlenný soutěžní tým má za úkol připravit zelnou polévku na kotli ve venkovním prostoru na louce za kulturním domem. Od pořadatelů dostane k dispozici kotel a dřevo, ostatní suroviny si každý zajišťuje sám. Město Ivančice zastupoval soutěžní tým ve složení: Jaroslav Vyskočil – provozní Besedního domu Ivančice, Josef Sedmík – zaměstnanec MěÚ Ivančice a Jaroslav Pospíchal, bývalý místostarosta města Ivančice. Při odpoledním vyhodnocení se ivančičtí dozvěděli radostnou zprávu – stali se vítězi soutěže. Vybojovali první místo mezi dvaceti týmy. Ochutnat ivančickou zelňačku ve Stupavě měli ostatně možnost také občané z Ivančic. KIC Ivančice uspořádalo, jako minulé roky, autobusový zájezd na Slovensko, jehož součástí byla návštěva partnerského města Stupava. Projektový manažer Ing. Smutný, který má na starosti také projekty přeshraniční spolupráce Města Ivančice k tomu dodal: „Kde jinde by dokázali lépe ocenit kuchařskou dovednost a profesionalitu, než ve městě, které žije zelím a dokáže ocenit i jemné chuťové nuance. Vaření zelňačky ve Stupavě se účastníme již 4. rokem a letos jsme tento úspěch zaznamenali poprvé díky sehranému týmu za přispění Besedního domu Ivančice. Tento jedinečný úspěch nás těší o to víc, že hodnocení vzorků bylo anonymní a dokázali jsme zvítězit v souboji s opravdu nelehkou konkurencí. Děkuji všem, kteří se na této skvělé prezentaci našeho města podíleli.“ Účast Ivančických v soutěži byla dále doplněna Městem Dolní Kounice prezentací vín z dolnokounické oblasti a ochutnávkami piva, které připravil Besední dům Ivančice. Převzato z www.ivancice.cz Člena vítězného týmu ve Stupavě p. Josefa Sedmíka zdobí také titul vítěze 1. Grilfestu, který se konal při Svatováclavských trzích v Ivančicích. Pana Sedmíka, zručného údržbáře MěÚ Ivančice, který má vaření jako hobby, jsme se zeptali, zda nám prozradí recept vítězů. Jejich polévku totiž ocenila kromě odborné poroty i veřejnost, neboť mezi 20 soutěžícími byl o produkt naše týmu největší zájem a z jejich stánku 200 čtvrtlitrových porcí rychle zmizelo. 14

Pan Sedmík nám rád pro čtenáře IZ vítězný recept prozradil:

Ivančická zelňačka Recept na 50 litrů polévky – 200 porcí 35 litrů vody, 7 uzených kolen, 1,5 kg sádla, 2 kg cibule, 1,5 kg uzené slaniny, 1,5 kg anglické slaniny, 7 kg kvašeného zelí, 3 kg čabajské klobásy, 4 balíčky červené sladké papriky, 50 kuliček celého černého pepře, 20 ks bobkového listu, 50 kuliček nového koření, 5 polévkových lžic cukru, 3 polévkové lžíce soli, 1 litr sladké smetany, 1 litr zakysané smetany Postup: Na sádle se orestuje pokrájená cibule, anglická slanina a uzená slanina téměř dohněda, k tomu se přidá červená paprika a koření. Ještě chvíli restujeme. V druhém hrnci se uvaří kolena ve 35 litrech vody. Po uvaření se vývar vlije na orestovanou cibulku se slaninou, paprikou, kořením, přidá se sůl a vaří se cca 1/2 hodiny. Po této době vaření se přidá kvašené zelí a povaří se cca 10 minut. Nakonec přidáme nakrájené maso z kolen bez kůže a povaříme. Polévku odstavíme a opatrně vmícháme šlehačku a zakysanou smetanu, kterou nejprve rozmícháme ve vlažném vývaru, aby se smetana nesrazila. Po ochutnání případně dosolíme a přidáme opatrně cukr na doladění chuti.

Oslavy 100. výročí včelařů – včelařská výstava v PAM Oslavy výročí 100 let organizovaného včelaření na Ivančicku vyvrcholily včelařskou výstavou, konanou od 15. října do 4. listopadu v prostorách Památníku A. Muchy v Ivančicích. Kromě této výstavy spojené s ochutnávkami pochoutek ze včelích produktů, uspořádali naši včelaři také několik přednášek s promítáním filmů pro žáky ivančických ZŠ v kině Réna a žáky ZŠ Oslavany v oslavanském kině. Dále se věnovalii třídenní návštěvě včelařů ze spřátelené Radoulice ve Slovinsku a slovenské Stupavy. Předsedou organizačního výboru oslav byl Ing. Jan Maloch, kterému jsem položil několik otázek. Oslavy k významnému výročí jste pojali velkoryse. Kolik členů vaše organizace má a jak, odkdy a v jakém počtu se na přípravách oslav podíleli? Nevím, zda jsme oslavy pojali velkoryse, protože pod tímto pojmem může každý z nás mít různou představu o jejich rozměru. V každém případě jsme si již v říjnu loňského roku stanovili cíl, že by jejich charakter měl důstojně nám, vče15

Mezi členy organizačního výboru patřili na snímku zleva Jiří Vítámvás, Stanislav Kubálek a Ing. Jan Maloch.

lařům i veřejnosti stoletou práci mnoha generací včelařů připomenout. Tento cíl byl schválen na výboru základní organizace a šlo o to, jak ho konkrétně naplnit. Konkrétní podoba oslav byla výborem v listopadu 2010 po diskusi schválena. Základem bylo uskutečnění včelařské výstavy ve větším rozsahu jako kdy v minulosti, ale také na delší čas. Samotná výstava byla připravována tak, aby pro návštěvníka, který jí neproletí, ale opravdu zhlédne, zachytila historii jak včelařských osobností i historických dokumentů, tak dokumentaci zejména obrazovou ze současného činného období, včetně ukázky těch nejmodernějších včelařských zařízení a pomůcek. Samozřejmě, že jsme chtěli více méně technickou výstavu zpestřit i ukázkou všech včelích produktů a výrobků včetně práce našich žen, sester, dcer a známých v podobě medníkových perníčků a cukroví. Taková byla představa na začátku, jak se zdařila, ať posoudí návštěvníci výstavy. Je faktem, že ve spolupráci s KIC Ivančice se nám v Památníku A. Muchy podařilo zajistit termín výstavy i v čase konání výstavy chryzantém v Besedním domě a tak celkem logicky jsme zařadili do konání výstavy i prodejní dny medu s ochutnávkou medoviny. Další metou oslav bylo zpracování a vydání včelařského Almanachu k tomuto výročí. Zatím bez obsahové představy, ta v průběhu roční přípravné práce vykrystalizovala. Ukázalo se, že najít formu, jak veřejnosti přiblížit včelaření a jeho význam zajímavě a přitažlivě, nebude až tak snadné. Výborem organizace byl proto zvolen pracovní kolektiv, jehož vedením a koordinací celých příprav jsem byl pověřen. Má celkem 13 členů, přátele Mirka Pokorného, Mgr. Karla Novotného, Jiřího Vítámváse, Jiřího Voborného, Jaroslava 16

Sigmunda, Emila Heteše, Jindřicha Budila, Stanislava Kubálka, Karla Píci, Ing. Aleše Stýskalíka, Josefa Bendu, Ing. Mirka Holého a moji maličkost. Členská základna naší organizace čítá 95 členů. Složení přípravné skupiny představuje tedy cca 15% členské základny. Dostatečný počet na to, aby se celý záměr oslav připravil, protože velký počet členů pracovní skupiny by se těžce názorově i věcně koordinoval. Skupina začala pracovat. Minimálně jednou, spíše dvakrát měsíčně se scházela a vždy se věcně připravily i zkontrolovaly úkoly. Zajištění financí, spolupráce s městem a KIC, která byla vzorná a byla cítit velmi vstřícná podpora, stálo na prvním místě příprav. Každý ze skupiny dostal úkol přiblížit článkem ve Zpravodaji naši činnost, produkt nebo výrobek, čímž obsáhneme ve Zpravodaji celý rok 2011. Samozřejmě jsme se presentovali v Zrcadle, v celostátním včelařském časopise Včelařství, i v brněnském vysílání českého rozhlasu. Na jaře byla pracovní skupina rozdělena v zásadě na dvě části. Mirek Pokorný odpovídal za zpracování obsahu Almanachu a Standa Kubálek za přípravu dokumentace i veškerých exponátů na výstavu. Navíc byl Karel Novotný pověřen zajištěním medového pečiva a perníků. Mým úkolem bylo přípravu jako celek koordinovat a zajistit přiměřené finanční krytí. S problémem titulní a zadní strany Almanachu nám velmi vstřícně vyhověl Bohumil Zimmermann, čímž přispěl k estetickému a uměleckému výrazu našeho Almanachu. Stal se spolupracovníkem a rádcem, celou výstavu detailně vyfotil a jeho snímky budou uloženy do archivu naší organizace na památku pro příští generace. Standa Kubálek se svou partou písemné, obrazové a technické exponáty zajistil v rozsahu, jako málo kde, to jistě posoudí a ocení zejména návštěvníci včelaři. Osobně se domnívám, že expozice medových perníků mluví sama za sebe a všem děvčatům, které je bez nároků na odměnu upekly a nazdobily, patří náš včelařský dík a poklona. Na výstavě je velké množství exponátů cenných nejen z hlediska historického, ale ty moderní technika i z hlediska finančního. Kde jse tyto exponáty získali? Historické exponáty jsme získali ze včelařského skansenu, tedy musea v Rosicích. Část z nich pak byla dodána přímo našimi včelaři. Moderní včelařské zařízení a technické pomůcky nám zajistila firma TZB MONT, Vinařství a včelařství Pavel Řezníček z Moravského Krumlova. Jejich vystavovaná tržní hodnota přesahuje čtvrt miliónu korun. Na výstavě mně podával výklad s odbornou zaujatostí pan Stanislav Kubálek. Kteří jsou další průvodci u vaší výstavy? Okolnost, že výstava bude trvat celé tři týdny znamená, že do služeb na ní se musí zapojit všichni schopní a volní včelaři. Tedy i ti, kteří se na její faktické přípravě a instalaci nepodíleli. Je tedy logické, že Standa Kubálek ovládá jak motivační námět výstavy, tak každý jeho exponát excelentně a může provázet 17

a vyhovět každému návštěvníkovi. Ale není sám. Stejných kvalit určitě dosahuje Jindřich Budil, Mirek Holý, Mirek Pokorný, Karel Novotný, Jiří Vítámvás, Jara Sigmund a někteří další. Ti se také na výstavě pohybují nad rámec svých povinností a měli by být návštěvníci tedy spokojeni. Je to náš zájem. Na vernisáži výstavy jsem si všiml, že včelaři jsou pospolitý dobře spolupracující spolek. Jak často a v jakém počtu se scházíte a co na schůzích projednáváte. Zda na vernisáži výstavy tobě a rádo by jiným, vznikl dojem pospolitosti včelařů, pak podle mého soudu a osobní zkušenosti je to dojem správný. Je to dáno zájmem o činnost, zálibu, která je Od pana Kubálka jsem se dozvěděl, že tyto úly upletené ze slámy, stály na dřevěných specifická, náročná na manuelní práci špalcích. Včely si jejich prostor přes léto i znalosti. My se prostě potřebujeme zaplnily voskovým dílem, které naplnily scházet, protože o složitosti chovu včel medem. Teprve v březnu si včelař polovinu si těžko můžeš s nevčelařem popovídat. tohoto díla s medem odebral a druhou po- Snad je toho dokladem i samotná výstalovinu jim nechal, aby se mohly dožít jarní va a další aktivity, které zajišťujeme. To pastvy a dílo zase obnovit. je kolektivní práce. Běžně se scházíme každou první neděli v měsíci, tak to nastavili již naši předchůdci v roce 1937. Stále to dodržujeme. Schází se tak výbor organizace a úsekoví důvěrníci. Asi 20 lidí. To by mělo stačit, aby se vše podstatné dostalo k ostatním včelařům. Na výstavě byla věnována velká pozornost i včelím matkám. Jsou ony ten rozhodující činitel při šlechtění včel nebo se šlechtí i trubci? Ivančičtí chovatelé chovají jeden druh včel nebo chovají i další druhy? Kolik stojí včelí matky a odkud se kupují? (Fotografii žlutě označené matky v úle najdete v barevné příloze uvnitř časopisu) Kvalita včelí matky, která svoje vlastnosti přenáší na celé včelstvo, je absolutně rozhodující činitel, jak se včelařovi daří. Proto ta pozornost i na výstavě. Mírné bodavosti, útočnosti, dobré čistící schopnosti, malého tmelení a vysokého medného výkonu těžko dosáhne včelař, který se o původ svých matek a chování svých včel nestará. Není místo na historii, dnes je však faktem, že každý z nás, 18

středně velkých a velkých včelařů, rozchovává již řadu let genetiku liniových matek od rakouského chovatele pana Singera a v posledních letech též linie matek Kraňských včel ze Slovinska.Tyto druhově stejné matky pocházejí z Alpských oblastí, každá z jiné strany. Zkušenosti se včelstvy těchto matek jsou velmi dobré a myslím, že u nás jsou důvody v tomto rozchovu pokračovat. Především posunem jejich dcer ostatním včelařům v organizaci si tak zajišťujeme určitou stabilitu chovatelských vlastností včel v našem včelařském regionu a to včetně působících trubců. Kvalitám matky odpovídá i cena. Ze Slovinska a Rakouska je kupujeme přibližně v rozpětí 40 až 200 EUR. Vernisáže výstavy se zúčastnili různé osobnosti a také hosté ze spřátelených měst Stupavy na Slovensku a Radovlice ve Slovinsku. Kteří to jmenovitě byli a jak se jim výstava líbila? V roce 2010 v dubnu jsme se zúčastnili družební návštěvy našeho města ve Slovinské Radovljici v Kraňské oblasti. Místní včelaři nás srdečně přijali, věnovali se nám a měli jsme možnost navštívit přímo jejich provozovny, včelíny, včelnice a chovné stanice. Bylo by vadné, kdybychom při organizování pro nás tak významné akce, která měla maximální podporu Města i Kulturního a informačního centra Ivančice na slovinské včelaře zapomněli. Dostali pozvání, přijelo jich devět, včetně dvou zástupců města. Byli vedeni zastupitelem Janko Sebastianem Stuškem. Byly mezi nimi dvě ženy, Alenka Langus, Helena Kolarič a včelaři Franjo Peternel, Brane Kozinc, France Šolar, Sandi Malord, Igor Luzar a Jožef Korošec, který je presidentem jejich včelařského družstva. Skutečnost, že naše město má družbu i se Slovenskou Stupavou, byla důvodem k pozvání i včelařů z tohoto poměrně blízkého města. Pozvání bylo přijato a přijeli dvě manželské včelařské dvojice, manželé Demeterovi a manželé Predajňovi. Krátkodobě, s účastí na naší vernisáži přijel i primátor Stupavy Ing. Pavel Slezák a jeho další kolega a kolegyně zastupitelé. Měli jsme pro ně připraven sobotní, ryze včelařský program. Ten jsme v sobotu zkulturnili Epopejí v Krumlově a v neděli při jejich odjezdu prohlídkou Lednického zámku. Snad byli spokojeni. Alespoň to tak osvědčují jejich děkovné emaily, které jsem po jejich odjezdu obdržel. V rámci oslav pořádáte přednášky pro základní školy spojené s promítáním včelařských filmů. Máte ve včelařském spolku i mládež? S mládeží v našem spolku je to horší. To je problém na delší povídání, ale jestli budeme považovat za mládež naše včelaře, nástupníky po svých otcích, kteří již včelaří a vysokoškolského studenta, pak máme. Problém, kdo po nás bude pokračovat, trápí snad každého včelaře a méně je těch, kde je to jasné. Na začátku přípravy oslav před rokem jsem nabídl kolegům, že se pokusím s jejich spoluprací natočit videodokument o roční práci včelaře. Jednak na památku a ze19

jména právě pro možnost osvěty nevčelařům a mládeži. Videodokumentace je můj malý koníček. V tomto případě však z toho vypadl velký kůň. Spoléhal jsem na svého kamaráda Petera Polláka z Čučic, že mě natočený materiál do konečné zhlédnutelné podoby upraví, což už je nad mé technické znalosti i možnosti. Nebýt jeho ochoty a stovky hodin jeho i společné práce, zůstalo by vše jen v kameře. Tam sice tvá otázka nesměřovala, ale chci využít i této možnosti, abych mu poděkoval, protože s jeho pomocí se dílko podařilo. Dnes slouží pohledu na práci našich včelařů nejen na výstavě, ale také při besedách o včelaření s žáky oslavanské a ivančických škol.

Celkový pohled do galerie Památníku A. Muchy se včelařskou výstavou

Je o med ivančických včelařů dostatečný zájem, prodá se při prodeji všechen? Jsem osobně přesvědčený, že zájem občanů o med našich včelařů je dostatečný. Samozřejmě celoročně. Medy na výstavě a jejich množství tam, jsou spíše nabídkou pro okamžité rozhodnutí návštěvníka, že si teď koupí. Z toho důvodu není podstatné a ani nemůže být pro naše včelaře zásadní, jaké množství bude na výstavě prodáno. Je pravdou, že po bídném roce 2010 byl ten letošní mimořádně štědrý a stále více lidí si svého včelaře se zárukou kvality medu hledá. A můžu to všem občanům Ivančic i širokého okolí jenom a jenom doporučit. Žijeme v naší přírodě a jejím okolí. Z tohoto prostředí, kde máme své kořínky, nám naše včely vyprodukují med, který když vám domácí včelař prodá přímo na dvoře je jistotou 20

místa, které důvěrně znáte. Nákup medů neznámých, dovážených bez znalosti původu, vám nikomu tuto jistotu dát nemůže. Mě osobně trochu trápí jiná otázka. Jde o problém tak říkajíc ve vlastních řadách, jde o ceny medu. S vědomím volného trhu si mezi sebou prodiskutujeme obecně nějaké doporučení, za jaké ceny na dvoře u včelaře by bylo rozumné prodávat. Když v roce 2010 poptávka po medu na Ivančicku daleko převyšovala naše možnosti, drželi včelaři cenu kolem 100 Kč za kilogram, tak jako v letech minulých. Letos je medu více a na našem trhu se objevují, podle sdělení kupujících, ceny od včelařů podstatně nižší. Tady se ta naše pospolitost jaksi vytrácí a svědčí to o tom, že jsou včelaři, kteří nedokáží rozumně svou práci ocenit. Objevují se tu medy i dovážené od vzdálených dodavatelů, také s výrazně nižší cenou. Každý má právo výběru, je to jen a jen na něm, ale určitě stojí za zamyšlení, zdali ta výrazně nižší cena, kterou mi včelař dává, nebo je na tržnici, neodráží kvalitu. Jenom pro srovnání. Kolegové včelaři ze Slovinska nám při této návštěvě sdělili, že u nich na dvoře u včelaře se prodává 1 kg medu za 8 EUR, tedy přibližně 200,- Kč. A na závěr možná hloupá otázka: Poznají včely svého včelaře? Otázka není hloupá, ale je častá. Lidé vycházejí z toho, že včelař se včelami v průběhu roku často pracuje a že by si na něj mohly včelky zvyknout. Třeba jako pes, kočka, slepice a další domácí zvířata. Málo ví, že život včel je podstatně kratší a že včely se nikdy a nikomu nepodařilo domestifikovat. Tedy udělat z nich tvory, kteří by respektovali nějaký domácí řád nebo svého ošetřovatele. Včely se řídí výhradně svými přirozenými pudy a je jim v podstatě jedno, kdo o ně pečuje. Samozřejmě, poznání zákonitostí života včel a z toho následné vhodné chování včelaře pak někdy mylně vypadá, že jej znají. Není tomu tak. Když má včelka důvod, píchne včelaře úplně stejně jako kohokoliv jiného. Za odpovědi děkuje Vít Karas

Medovina – hřejivá chuť medu Tento nápoj se ve střední Evropě pije od nepaměti, a i když se před několika desítkami let mohlo zdát, že upadne do zapomnění, v posledních letech prožívá opět své zlaté časy. Obliba medoviny v současné době rychle roste a tak se s ní můžeme setkat nejen ve specializovaných obchodech se včelími produkty, ale už i v jiných obchodech, super a hypermarketech, na pouličních stáncích, v restauracích a dokonce i v letadlech. Příprava roztoku Medovina je vlastně jakési víno vzniklé kvašením medného roztoku. Ten se obvykle připravuje tak, že se rozpustí asi 30 kg medu v 80 l vody. (Pozor, tento 21

poměr 30 : 80 platí jen pro hmotnostní, nikoli objemové díly, protože hustota vody a medu je jiná – 1 litr medu váží asi 1,4 kg.) Dříve se takto připravený roztok musel dlouho vařit, aby se odstranily bílkoviny přítomné zejména v pylových zrnech. Medový roztok však dlouhým vařením ztratil řadu hodnotných látek. Dnes už je možné odstranit pylová zrna šetrnějším způsobem a to filtrováním. Velmi jemné filtry používají zejména vinaři, aby z vína odstranili veškeré kvasinky a zajistili tak jeho vyšší trvanlivost. Pro takový způsob přípravy roztoku použijeme zejména vysoce kvalitní druhy medů lahodné vůně a chuti, jenž by se zahříváním roztoku znehodnotil. Kvašení Filtrací jsme z medoviny odstranili veškeré kvasinky, a proto je nyní musíme přidat. Běžně se používají např. kvasinky Malaga nebo Madeira. Výzkumný ústav včelařský v Dole nabízí speciální kultury kvasinek, které zaručí řádné prokvašení roztoku. První kvašení by mělo proběhnout při pokojové teplotě kolem 22 °C, v nádobě naplněné asi do 4/5 a uzavřené kvasnou zátkou. Trvat bude asi 6–8 týdnů. Pak je třeba medovinu opatrně stočit do menší nádoby až po hrdlo. Přitom musíme dát pozor, abychom nerozvířili kvasinky usazené na dně. Nyní bude medovina při teplotě asi 12–15 °C zrát, a to přibližně 9–24 měsíců, než ji budeme moci stočit do lahví. Různých receptů na výrobu medoviny je mnoho, např: • KRÁLOVSKÁ MEDOVINA Ta se nám podaří z množství 1,5 kg medu, 0,5 l vody a 3,5 g chmele. Vařit bychom ji neměli. Zato doba zrání je víc než dlouhá: 5–10 let. Recept, kde se roztok medu musí převařit: • BERNADINSKÁ MEDOVINA Potřebovat budeme 1,5 kg medu, 2 l vody, 1,5 g chmele, 0,5 g fialkového kořene a růžové silice podle chuti. Doba zrání je 1 rok.

Moje medovina Medovina je nápoj vyrobený kvašením roztoku medu ve vodě. Pokud si dnes chce někdo ze začátečníků vyrobit dobrou medovinu první otázky jsou: Jak silný roztok? Vařit nebo nevařit? Kde vzít kvasinky? Co do toho roztoku přidat? Jak dlouho kvasit? Pokusím se na tyto otázky odpovědět postupně, a pokud to svedu, tak jednoduše. Předesílám, že před výrobou medoviny jsem měl pár roků zkušenosti s výrobou ovocných vín. Přečetl jsem si o teorii výrobě přirozených lihovin všechno možné a myslím, že ty zkušenosti nebyly na škodu. Zásadní rozdíl při výrobě medoviny a ovocných vín je v tom, že vína z ovoce kvasí celkem ochotně a rychle. Dobře se čistí, mají dost kyselin a enzymů, které rozkládají roztok. Na rozdíl od toho medovina kvasí neochotně, vlivem baktericidních látek v medu, které potlačují růst kvasinek a obsahu propolisu. Proto se medovina musí hýčkat 22

a stále hlídat, aby nepřestala kvasit. Teplo je podmínkou alespoň v první fázi kvašení. 25-30 st. C je ideální, nevadí i víc (například ve skleníku). Jak silný roztok? V každé publikaci o výrobě vín je teorie, která říká, že kvasinky začínají hynout při koncentraci lihu v roztoku asi 14%. Další fakt je, že z 1 kg cukrů vzniká 0.6 litru 100% lihu. V medu je asi 70% cukru. Z těchto výchozích informací lze jednoduchou matematikou dojít k receptu: 35 kg medu na 100 litrů roztoku. Jen pro ilustraci malý výpočet: Ve 35 kg medu je 28 kg cukru (70%). Z 24 kg cukru vznikne 24*0.6 = 14.4 litrů lihu a 4 kg nám zbývá na zbytkový cukr, což je 40 g na litr - je to v normě. To znamená 14.4 objemových % ve 100 litrech. Líh má nižší hustotu než voda. Když je na lihovině uváděn obsah lihu, je tam taková malá zkratka VOL. To znamená % objemová, která vychází víc a budí lepší dojem. Hustota ethanolu je 0.79 kg/litr. To jsou všechno jen orientační výpočty. Zkušenost mi říká, že řidší roztoky kvasí rychleji, dosladit se dá vždycky medem a zředit vodou také. Normální medovina má mít minimálně 14% lihu a 40 g cukru na litr. Potom má typickou chuť, jako sladší víno. Profesionální výrobci medovinu pro větší stabilitu dolévají čistým lihem na 18% a doslazují cukrem. V normách pro technologii výroby medoviny jsem našel, že na výrobu 100 litrů medoviny se musí použít minimálně 28 kg medu. Z toho si odvozuji, že pro větší zisk výrobci doslazují výsledný produkt cukrem. To se mi také potvrdilo po přečtení nálepky na jedné dražší medovině (100 Kč za 0.5 litru). Sám líh nedolévám, protože ho nemám a upozorňuji na to každého, komu ji dávám, že moje medovina se může v teple znovu rozkvasit ze zbytkového cukru. Zatím to nehrozilo, protože byla vždy rychle „zlikvidována“. Kromě toho dolévat do medoviny bůhvíjaký líh a doslazovat ji řepným cukrem považuji za barbarství. Ale to je věc názoru. Vařit nebo nevařit? Já medovinu nevařím, ale před kvašením odfiltruji z medové vody pylová zrna, která v medovině být nemají. Snažím se však o co největší čistotu všech použitých nádob a roztoku, aby nedošlo k nežádoucímu rozmnožení divokých kvasinek. Můj první ověřený návod na výrobu medoviny. Po vyzkoušení různých metod dochucování medoviny kořením a bylinkami jsem nakonec skončil u toho nejjednoduššího. Po nafiltrování medové vody, její malou část dm vařit, nasypu přiměřeně koření podle fantazie: skořice, hřebíček, mátu, meduňku, oregano, když mám tak trošku chmele, srdečník apod. co dům dal. Ještě se mi nestalo, že bych to s bylinkami přehnal. Nechám to vychladnout a přecedím. Dodám rozkvašené kvasinky v 1-2 litrech šťávy, pár oloupaných a rozřezaných citronů, zamíchám a dám do tepla. Druhý den už to pěkně pění jak se kvasinky začnou rozmnožovat. 23

Kde vzít kvasinky? Ze začátku jsem používal obyčejné droždí a taky to dobře fungovalo. Teď si každý druhý rok koupím ušlechtilé kvasinky v Dolu a mezitím použiju zbytek po stočení staré medoviny ze dna. Pokud tam nějaké kvasinky jsou, musí to být ty nejodolnější. Ty právě potřebuji. Vloni (červen 2006) jsem vyzkoušel nové kvasinky Schimansky a osvědčily se mi. Medovina byla s nimi nezvykle rychle hotová (v září) a vynikající. V zimě jsem kamarádovi dělal z „prošlého“ lesního medu 40 L medoviny a použil jsem dolské kvasinky, zdají se mi dobré - roztok pořád kvasí a má na povrchu pěnu. Co do roztoku přidat? Jak jsem uvedl dříve, bylinky a citron a také živnou sůl. Ta se dodává v balení kvasinek z Dolu. Je to nějaký fosorečnan amonný, či co, to je uvedeno v každém návodu na výrobu domácích vín. Jak dlouho kvasit? První fáze kvašení, takzvané bouřlivé kvašení, trvá 1-2 týdny, pak to kvasí minimálně 2 měsíce i déle a postupně se zákonitě snižuje hustota. Zajímavé to začne být, až se hustota sníží na 1.02 a budeme moci používat tabulku. Orientačně bez tabulky se vypočítá obsah alkoholu takto: Například průběžně zjistíme hustotu 1.06 - Výchozí hustota byla 1.12. To znamená, že se ztratilo 6 kg váhy. K tomu došlo tak, že 15 kg cukru se přeměnilo asi na 11 litrů lihu (který váží 9 kg). To znamená, že v roztoku bude asi 11% lihu vol. Všimněte si na obrázku drobounkých bublinek a pěny na hladině. Vypadá to jako právě otevřený sekt. Tak to je celá moje teorie výroby medoviny, kterou mám v hlavě. Pak to už chce trochu zkušeností. Koho to zajímá více, může si koupit knihu o medovině, kde je spousta zajímavých informací a receptů o historii a výrobě medovin. Vzhledem k tomu, že v květovém medu je obsažen jednoduchý cukr glukóza, vzniká kvašením velmi čistý alkohol, jehož blahodárný účinek pocítíte při mírném popíjení. Odpadají různá bolení hlavy a přiotrávení těmi všelijakými propyl, butyl, metyl alkoholy, když se to například přežene při pití přírodního vína. Sám to zatím nedělám, ale přátelé mi nabídli pálenku z medoviny a to je zase o řád čistší pití než slivovice. Možná také někdy pár litrů medoviny obětuji na pálenku. Na závěr jednu moji specialitu: Ohřátou medovinu na asi 60 st. C dosladíme podle chuti medem. Může se přidat i citronová šťáva. Tento teplý nápoj pak zmůže v zimě skoro každou nemoc z nachlazení. A když ne, tak se aspoň stoná příjemněji. Nesmíme přitom ale brát penicilin, nebo jiné léky zatěžující játra. Jiří Vítámvás 24

Na výstavě mohl každý ochutnat med a medovinu od ivančických včelařů

Medovina obecně, a jak ji dělám já V tomto roce, při příležitosti stého výročí založení včelařského spolku, chceme Vás tímto článkem, který je součástí širšího seznamování občanů Ivančic s životem včel a činností včelaře v průběhu roku, seznámit s průběhem výroby medoviny. Medovina je nám všem známa již z historie, ale málokdo zná způsob nebo průběh její výroby . Medovina je alkoholický nápoj, který vzniká zkvašením medového roztoku. Nápoje ze zkvašeného medu se používaly v dávné historii všude tam, kde lidé dokázali sbírat a zároveň skladovat med. Tedy nelze říct, že by medovina byla nápojem pouze slovanským. Medovina, která byla v mnoha evropských zemích oblíbeným nápojem, byla postupně vytlačena z důvodu zvýšené konzumace vína. Zároveň ale historické prameny uvádějí, že nebylo snadné vyrobit medovinu stejné kvality. Ve 30 letech 20 století došlo k mírnému oživení výroby medoviny, ale velkovýroba se nerozšířila. Teprve v posledním desetiletí došlo k výraznějšímu posunu ve výrobě medoviny a medových vín. Výroba medoviny se provádí v současné době převážně tradičním způsobem. Vytvoříme medový roztok v určité hustotě, která rozhoduje o množství alkoholu v medovině. Medovina nesmí být příliš slabá, protože by docházelo k jejímu zkažení. Tento roztok pak vaříme a sbíráme pěnu, která se při vaření vytváří. Jsou to v podstatě bílkoviny, které z medu odstraňujeme. Sbíráním pěny odebíráme kvasinkám živiny, které pak musíme nahradit. Vařením medového roztoku jsme se zbavili divokých kvasinek, které by mohly ohrozit kvalitu medoviny. Proto použijeme ušlechtilé kvasinky, které dokážou žít v roztocích s vyšší koncetrací cukrů. Tyto kvasinky nám umožní docílit vyššího procenta alkoholu. 25

Pro dobrý rozvoj kvasinek musíme do medového roztoku přidat dusíkatou výživu, která je obsažena v živných solích, jež jsou pro tyto účely připravovány Každý výrobce medoviny si vytváří svoje receptury podle své chuti a to přidáváním různých koření například – skořice, hřebíček, chmel, kardamon, citrónová kůra a další dle svého zvážení. Takto připravený medový roztok se dá do skleněných nádob (demižónů), které umístíme do místnosti s teplotou nad 20 °C. Tady potom probíhá bouřlivé kvašení čtyři až šest týdnů. Po vykvašení medovinu stáčíme, abychom ji zbavili kvasinek usazených na dně nádoby. Při stáčení medovinu rozstřikujeme, aby se zbavila přebytečného kysličníku uhličitého. Medovinu pak přemístíme do teploty nad 10 °C. Přibližně po dvou měsících stáčíme medovinu podruhé. Při tomto stáčení již není potřeba medovinu zbavovat kysličníku uhličitého. Další stáčení lze několikrát opakovat uvedeným způsobem, tým se docílí co nejvyšší čirosti nápoje. Přibližně po půl roce je medovina čirá. Můžeme jí stáčet do lahví nebo přemístit na trvalé stanoviště do vinného sklepa na dozrání. Medoviny dozrávají za rok nebo i více let. Emil Heteš, člen výboru ČSV Ivančice

Provoz ivančického Lesního klubu „Za humny“ ����������������������������������� inspirovaného lesní mateřskou������������������� školou zahájen Ivančický zpravodaj zveřejnil v minulém čísle informační leták o zahájení provozu dětské lesní školky v Ivančicích. Zakladatelka tohoto zařízení Mgr. Martina Turečková popsala v následujícím článku Jak proběhl první měsíc v lesní školičce „Za humny“ první zážitky z provozování tohoto atraktivního pedagogického projektu. Před článek zařazujeme další doplňující informace, které nám Mgr. Turečková na naše dotazy sdělila: Bývalé staveništní zařízení, které zůstalo ze sedmdesátých let min. stol. po stavbě železničního mostu, bylo již určeno k likvidaci. Pro uměleckou dílnu je však zakoupili majitelé Galerie Stříbský mlýn manželé Irena a Josef Zahradníkovi a část této přízemní budovy poskytli o.s. Měsíční Houpačka ke zřízení „lesní školky“. (Co je to lesní školka vysvětluje Asociace lesních mateřských škol tako: „Lesní mateřská škola je založena na myšlence být s dětmi venku za každého počasí bez zdí a plotů. Věříme, že pravidelný pobyt v přírodě může dětem dát plnohodnotnou přípravu do života. Děti i pedagogové čerpají nekonečnou inspiraci z přírody, která je každý den nová.“) 26

Lesní školka užívá část přízemní budovy u „Železňáku“

27

Svůj příbytek u „Železňáku“ si jeho uživatelé nazvali „Chatrčka pod vulkánem“. Užívají dvě místnosti – společenskou místnost a ložničku. Ve společenské místnosti jsou stolečky, židličky a kamna a obě místnosti jsou propojeny dveřmi. Široká chodba podél obou místností umožnila vytvořit dětskou šatničku. Lesní školka tak užívá celkem cca 80 metrů čtverečních. Venkovní část příbytku tvoří dvoumístný suchý separační záchůdek a zastřešený dřevník, kde školka skladuje dřevo na topení. Nyní probíhá provoz lesní školky od středy do pátku a na tyto tři dny je zápis průběžný (denní kapacita dětí je 15 a zatím není zcela vyčerpaná). Příští rok, dne 13. března 2012 proběhne „Jarní lesní školička nanečisto“, kdy se předem může nahlásit deset dvojic – dítě + rodič – a prožít v našem běžném provozu den v lesní školičce, včetně 2 obědů za 200 Kč. Týden na to, 20. března, proběhne jarní zápis do lesní školky, a to přednostně na dny pondělí - úterý. Celotýdenní provoz lesní školky by měl být zahájen od 2. dubna 2012.

Jak proběhl první měsíc v lesní školičce „Za humny“ Respektive – vše začalo už v předvečer, tedy ve středu 31. 8. Na 17:00 jsme pozvaly všechny rodiče, sourozence a další rodinné příslušníky „lesních dětí“, aby je slavnostně předali lesu. Před zázemím lesní školičky pod Železňákem z toho byl docela slušný vozopark – a my si radostně přitakávaly, že díky dostatečnému prostoru na parkování zde bude předávání dětí probíhat dobře. Zazněl zvuk koncové flétny z černého bezu, tzv. koncovky, sesbírali jsme se a vyrazili všichni společně (tedy cca 70tičlenná skupina) údolíčkem ohraničeným železniční tratí na Moravský Krumlov zprava a plotem obory zleva. Po kilometru jsme odbočili k tunýlku pod tratí, kde děti dostaly Klíč od Brány lesa, vzaly se za ruce a teď už samy, bez rodičů, zamířily „na druhou stranu“. Rodiče dostali láhev ořechovky a zůstali sami před „branou“, inu, co naplat, neměli klíč. Na druhé straně na děti čekal pozdrav od Vládce lesa a jeho pomocník, malý Skřítek. Toho si děti odnesly zpět do „Chatrčky pod vulkánem“, jak se ujalo označení pro naše zázemí pod železničním mostem. Tam si děti vybraly své místo a umístily spací pytle a karimatky. Na závěr předvečera jsme všichni hodovali kolem ohně a já si říkala, čí budoucnost se časem změní na základě nově navozených kontaktů a přátelství. Něco po sedmé jsme všichni odcházeli, vždyť zítra v osm začínáme naostro. Celé září se s dětmi ve školičce neslo v duchu nastavení a osvojování základních pravidel – Pravidel lesa a Pravidel chatrčky. Pro základní představu uvedu např. šermování s klacky: ano, mohu, ale klacek držím jen do výše prsou. Nebo, že při cestě na nějaké místo v lese čekám na předem domluvených místech, např. na kraji lesa, u rozcestníku apod. 28

Důležitým pravidlem je být v lese na doslech učitelce a nejdále tak, abych ji měl na dohled. Také nejím žádné bobulky, které v lese vidím, případně až potom, když mi to odsouhlasí učitel. Pravidla chatrčky se pak týkají hlavně udržování základního pořádku – ráno po příchodu si z baťůžku vytáhnu jídelní termosku a postavím si ji na své místo, do ložničky na koberec se chodí striktně bez bot, na záchůdek v přilehlém zastřešeném dřevníku (suchý, separační) V ložnici si děti rozložily své spací pytle chodím buď sám nebo si řeknu o pomoc, před obědem a po použití toalet si umývám ruce, při nalévání obědové polévky čekám, až budou mít všichni, pak si popřejeme apod. V prvním týdnu se nám stalo, že při zpáteční cestě z lesa nám dva mladí muži vzali roha a fičeli k chatrčce sami. Porušili tím základní bezpečnostní pravidlo – nebyli na dohled ani na doslech. Na základě toho zasedl po obědě dětský sněm a po prohovoření různých návrhů co s tím se vygeneroval nápad, že v těchto případech budou majitelé obdobných činů prospěšní péčí o čisté toalety. Téma měsíce znělo: Kamarád. To se prolínalo všemi činnostmi, od ranního kruhu v básničce „Kamarád, kamarád, to je ten kdo mě má rád“, přes volnou hru až po cílené programy v lese, kdy jeden pečuje o druhého se šátkem na očích apod. Po měsíci se děti znají jmény a většinou už podle přijíždějícího auta poznají, která „teta“ koho veze. Roční projekt jsme zastřešili skladbou od Hradišťanu: „Dvanáct je měsíců a každý z nich jinou čepici nocí“, kdy máme společně s dětmi oči otevřené a všímáme si a sbíráme zkušenosti, jak že ta která čepice vlastně vypadá a jak se postupně mění jedna v druhou. Pro tento první školní rok lesní školičky jsme si udělily privilegium, že podrobněji školní vzdělávací program vytvářet nebudeme (byť s jeho smyslem velice souzníme), – že si dopřejeme vše bystře sledovat, na konkrétních situacích a interakcích mezi dětmi odčítat rozvoj konkrétních kompetencí a tyto zkušenosti pak zúročíme při tvorbě ŠVP na příští školní rok. 29

Příprava polévky z černého bezu 30

Denní rytmus je následující: Mezi 8:00 a 8:30 hod rodiče přivezou a předají své dítě pedagožce Jitce Valehrachové nebo odbornému asistentovi, podáním ruky je jasné, že zodpovědnost za dítě přebírají pedagogové. Po půl deváté svoláme děti koncovkou na ranní kruh, kde se pozdravíme, probudíme Skřítečka, řekneme si, kdo se o něho dnes bude starat, říkankou spojenou s pohybem probudíme Sluníčko, spočítáme se a do třídní knihy někdo z dětí nakreslí, jaké je počasí. Takový soubor sluníček už jen tak v dalších měsících asi v třídnici neuvidíme. Zároveň je zde prostor pro základní probrání toho, co nás dnes čeká, např. že začneme na krátkém úseku asfaltky mířící k lesu trénovat chůzi ve dvojicích, abychom byli nachystaní na pozdější výpravy do civilizace. Nebo že hlášenou změnu počasí půjdeme zkonzultovat i s včelkami včelaře pana Vítámváse – zda je jich před úlem vidět hodně nebo ne a jak je záhodno se u úlu chovat. Nebo že se dnešnímu dni říká podzimní rovnodennost a že si proto uvaříme polévku z černého bezu, protože jeho bílé květy jsou jako den a černé plody jako noc, a že je jich také stejně - kolik květů, tolik plodů - kolik hodin dne, tolik hodin noci... a jak se taková polévka vaří. Nebo jak je to s tím bojováním s drakem – že každý v sobě toho nějakého Raráška máme, je dobré to vědět, mít proto meč a umět s ním zacházet. Nebo že nás zítra čeká sjezd řeky Jihlavy na raftech od Rény po Nové Bránice, jak se takový vodák chová, zdraví, a že to, co drží v ruce, je pádlo a ne veslo. Na závěr ranního kruhu se dohodneme, kterým směrem dnes vyrazíme – zda „Ke špalkům“ nebo „Na druhou stranu“, do „Údolí medvědího česneku“, „K totemu“ apod. Před odchodem vedeme děti k tomu, aby si překontrolovaly baťůžky – zda tam mají svačinu, pití, pláštěnku, náhradní ponožky a kousek karimatky pod zadek na sednutí. Nosí s sebou nadšeně i škrabky na brambory – ty, co vypadají jako prak – je to relativně bezpečný nástroj pro práci s nejrůznějšími klacíky, od sloupávání kůry až po dělání „oštěpů“. Cestou nijak nepospícháme, díváme se, co je kolem zajímavého, říkáme si, že to nejsou kaštánky, ale žaludy, občas nám přes cestu přejde krásný mlok či proskáče kolem skokan nebo se kocháme nachovými rozkvetlými bramboříky... každý takový objev nás dospělé vede k tomu, že si do příště připravíme jemné nenásilné rozšíření znalostí o objeveném, ať krátkou poetickou pohádku či sled doptávání apod. Po dojití na místo vytáhneme celtu, posedáme si kolem ní, umyjeme ruce a svačíme. S sebou máme vlhčené ubrousky, desinfekční kapičky i vodu a outdoorové skládací umyvadýlko na 5 litrů v případě opravdu velkého bláta. Po svačině je třeba vše řádně uklidit do svačinových krabiček, protože děti už na vlastní kůži vědí, co znamená „Potravní policie“. To je naše rok a půl staré děvčátko Ina, která co najde, to sní, vysype či pošlape. Pak děti většinou už samy mizí ke svým volným hrám, tedy rozuměj k velkým projektům, ať už to je házení oštěpy, policejní kancelář (dostala jsem pokutu za to, že „jsem byla sledována a zjistilo se, že nedávám věci do ledničky“, divadlo na skále o jedné princezně a dvou princích, výletní kabriolet, válení koulí z bláta či hlídání mloka v pařezu. Cca po hodině nabídneme dětem něco z naší 31

strany – např. stříhání nůžkami již zmíněných plodů černého bezu na odpolední polévku, výrobu jednoduchého Michaelského meče ze dvou klacků a kousku provázku, skládání obrázků z popadaných žaludů či hru Na supy – křídla jsou jednorázové igelitové rukavici z benzinky a lovené mršiny jsou poházené odpadky po lese – kroužíme v běhu kolem a sbíráme dokud nás to baví. Ulovené mršiny přineseme k autu a odpoledne odvezeme. Velký úspěch má též kus horolezeckého lana – ať už se na něm slaňuje kus kopce nebo jeden je vůdce a vede ostatní či se z něho vyváže provizorní chýše mezi stromy. Na půl jednou se vracíme k chatrčce na oběd, ten dovážíme v malých várnicích ze Školní jídelny Ivančice. Milý personál se nikdy nezapomene zeptat, jak se nám v lese daří, a že určitě máme hlad a vzhledem k objednávaným počtům obědů na nás nijak nešetří, přesně naopak. Jídlo nabíráme dětem do malých jídelních termosek. Tu si pak odvážejí s rodiči domů a tam si ji umyjí. Po obědě následuje siesta ve spacáčcích a s pohádkou. Využívaly jsme krásného počasí a kolikrát rozložily siestu venku pod břízkou. Někdo usne, někdo ne. Pohádka většinou přejde v divadýlko, kde si děti různě střídají role slyšeného textu. Po siestě už jsme zůstávaly u základny a čas do vyzvednutí rodiči trávily tu obíráním bezinek a vařením polévky, tu navlékáním jeřabin na jehlu s nití(ti nejmenší přímo na slabý vazací drát), vymalováváním obrysů lesních skřítků štětcem a temperami, hmatovou i chuťovou poznávačkou nejrůznějších plodů podzimu se zavázanýma očima a samozřejmě nekončícími hrami v dřevníku přeskládáváním dřevíček a dřev z místa na místo. Mezi 15:30 a 16:00 hod si rodiče své ratolesti za mohutného jásotu vyzvedávají, kontrolují stav náhradního oblečení, vyzvedávají použitou termosku, nakládají

Září jsme ukončili splavem řeky Jihlavy na raftech 32

dítko i baťůžek a tradá vstříc dalším dobrodružstvím v pokojíčku. Důležitým přenoscem informací je jednak nástěnka v chodbě chatrčky a druhak web (www.zahumny.cz), kde visí všechny potřebné dokumenty, objevují se aktuality a je tu průběžně doplňovaná fotogalerie. Rodiče řádně přihlášených dětí mají vstup i do zaheslované části, kde je rubrika „Týdeník“, ve které se po každém týdnu objeví nový článek shrnující dění v lesní školičce. To bude po roce podklad pro připravovanou knížku, ilustrovanou samotnými dětmi. Září jsme ukončili splavem řeky Jihlavy. Začínali jsme u mostu na Réně nafouknutím tří raftů a dvou Pálav, děti navlékli do vest, malé plaváčky jsme pasovali položením pádla na rameno do stavu vodáckého, rozdělili se do pěti posádek Comiks inspirovaný skutečností – celkem to činilo 17 dětí a 12 dospělých. Pět kapitánů jednotlivých lodí tvořili otcové dětí, zdatní vodáci. Zastavili jsme u Stromokruhu Evropy, kde proběhla svačina, zvonění na zvonici ve tvaru srdce a obejití stromků. Na louku na Skřípák jsme si nechali dovézt oběd a o půl třetí splav ukončili u mostu mezi Moravskými a Novými Bránicemi. Autobusem č. 154 jsme se převezli zpět na Horní Hlinky a děti předávali rodičům v běžném čase opět u mostu na Réně. Do brzké budoucnosti plánujeme propojení s Ligou lesní moudrosti (www.woodcraft.cz), na semináři připraveném současnými českými woodcraftery pro Asociaci lesních mateřských škol nás velice zaujal Svitek korálkových činů pro předškolní děti. Držte nám pěsti a nezapomeňte, že nás můžete přijít po předchozí domluvě navštívit – vy i vaše děti, návštěva od 8:00 do 13:00 vás přijde včetně oběda pro vás oba na 200,- Kč. Za pedagogický tým Martina Turečková (mob. 603 576 988) a Jitka Valehrachová (mob. 608 104 135) Zřizovatelem Lesního klubu „Za humny“ inspirovaného Lesní mateřskou školou je rodinné centrum Měsíční Houpačka. 33

Michaelské putování za drakem „Byl boj na nebi s drakem zlým, lstivým…“ Poslední zářijovou sobotu, jen pár dní před svátkem svatého Michaela, jsme s dětmi na Réně prožili Michaelské putování za drakem. Svatý Michael, archanděl, byl Bohem vyslán, aby zahubil zlého draka – Satana, který vedl vzpouru mezi anděly. Je uctíván jako národní světec Němců, jeho mytický boj s drakem symbolizuje spor dobra se zlem, který každý z nás denně bojuje ve svém srdci. „Je to boj mezi jasným bdělým vědomím a temným nevědomím, jehož dějištěm je naše duše. Právě podzimní michaelské období je nejvhodnější doba k přijímání síly - světových myšlenek proudících z duchovní sféry. Kosmickým předobrazem tohoto dění jsou roje meteoritů, padajících v srpnu k zemi. Meteority snášejí do zemské atmosféry kosmické železo, z kterého člověk bere svou sílu.“ (zdroj: www.zelenacek.wz.cz/michael2006.html) Naším záměrem bylo vtáhnout děti i rodiče michaelským příběhem do boje archanděla Michaela s drakem, probudit v nich touhu prokázat odvahu a vytrvat, překonat svůj strach. Jak je toto odhodlání důležité v životě, ví velmi dobře každý z nás.

34

Děti a rodiče byli rozděleni do skupinek a v časových odstupech vyráželi se svým průvodcem, svatým Michaelem na cestu za drakem. Nejprve si u malého amfiteátru vyrobili meče, poté se vydali jednotlivě stezkou odvahy po strmé cestě k rozhledně. V půli cesty na ně čekal Dračí strážce, od něhož dostali razítko za odvahu. Poté pokračovali dál úbočím kopce až na širokou cestu, odkud se, opět se svým průvodcem, vydali k drakovi. Jít tiše tmavým večerním lesem a číhat, odkud se vynoří drak, jistě nebylo snadné, ale děti tiskly své mečíky a postupovaly odvážně kupředu. Náhle se ozvalo hučení a mezi stromy přelétl přes cestu drak, z huby mu šlehaly jiskry a valil se dým. Stateční dračí bojovníci vrhali po drakovi své meče a utíkali za svým průvodcem do bezpečí (mnoho odvážných, zejména hochů, se po pár krocích ještě rychle vrátilo pro své meče, neboť pozbýt vlastnoručně vyrobenou zbraň musí být pro mladého muže utrpením, jistě větším než jeho strach..). V bezpečné vzdálenosti od místa boje byli svatým Michaelem pochváleni a statečnost a duchapřítomnost a za odměnu se mohli vydat do dračí jeskyně. V srdci skály, tyčící se nad řekou, objevili stateční dračí bojovníci poklad – starobylou truhlu plnou zlatých mincí. Dračí strážce před jeskyní dovolil každému bojovníkovi vzít si pár zlatých mincí z pokladu, pokud mu správně zopakovali vstupní heslo, kterým byla – samozřejmě – STATEČNOST. Cestou domů mlsali čokoládový obsah zlatých penízků a my doufáme, že nám v boji s michaelským drakem pomohou i napřesrok. Velký dík patří všem, kdo celou akci pomohli zorganizovat, všem průvodcům a pomocníkům na trati za řad skautů i ostatních dobrovolníků a také paní Jitce Široké za ušití krásného draka! Za RC Měsíční houpačka a Junák, svaz skautů a skautek ČR, středisko Ivančice Hanka Křivánková

35

Gaudeamus igitur… Pavilon Anthropos Moravského zemského muzea v Brně a kvinta A Dne 30. září 2011 se studenti kvinty A v rámci výuky dějepisu zúčastnili exkurze do Brna. Pavilon Anthropos Moravského zemského muzea byl jejich prvním cílem. Velmi zajímavý výklad lektora je provedl několika základními celky výstavy: Expozice o nejstarších dějinách osídlení Moravy a celého evropského kontinentu, Morava lovců a sběračů, Nejstarší umění Evropy a Paleolitické technologie. Studenti se seznámili s evolucí člověka a s počátky jeho kultury, se světem lovců a sběračů starší doby kamenné a v neposlední řadě s aktuálními poznatky naší i světové archeologie, antropologie a genetiky. Jejich druhým cílem potom byla prohlídka míst nejstaršího osídlení města Brna – šli od původní Židovské brány přes Kapucínské náměstí na Zelný trh, kde si prohlédli významné historické a architektonické památky – např. divadlo Redutu, Ditrichštejnský palác, kašnu Parnas aj. a vyslechli si známé pověsti o brněnském kole a drakovi. Počasí bylo nádherné – podzim si pro ně vybral jeden ze svých nejhezčích dnů, proto se nikomu ani nechtělo domů. Ale čas byl neúprosný. Snad se bude opět brzy konat stejně zajímavá exkurze! PhDr. Jana Chocholáčová a Mgr. Dagmar Káčerková 36

Den jazyků V letošním roce proběhl Den jazyků na naší škole opět jinou formou. 27. září měli studenti gymnázia možnost se zúčastnit besed se svými spolužáky, kteří v loňském školním roce nebo o letošních prázdninách studovali v zahraničí. Marek Hándl (7. A) vyprávěl o svých zážitcích z dalekého Tchaj-wanu, o škole, jídle, svých cestách. Jiří Pavlík (3. C) studoval celý rok na střední škole v Kalifornii v Escalonu. Dvojici Klára Vaňková (8. A) a Zdeněk Horák (8. A) „chyběl“ třetí Marek Hándl. Všichni tři totiž strávili 6 týdnů v Kalifornii jako odměnu za vítězství v televizní soutěži Za školu. Studenti bydleli v hostitelských rodinách. Vyprávěli o situacích, v nichž si museli poradit úplně sami, o svých cestách, na kterých poznávali nejen krásy vzdálených zemí, ale i mentalitu jejich lidí. Všichni čtyři doprovázeli svůj výklad nádhernými prezentacemi, a tak si mohl každý velmi dobře představit život v těchto zemích. PhDr. Milena Špiříková

Studenti se se svými zážitky dělí i s ivančickými občany. V Městské knihovně byla 26. října uspořádána beseda o Kalifornii. Na 9. listopad 2011 v 18 hodin zveme všechny zájemce na druhou besedu – tentokrát s Markem Hándlem.

37

Rodáci z Němčic založili město v USA (část II.)

Mapa USA. První naši krajané si za svůj nový domov vybrali Severní Dakotu.

V posledním číslu zpravodaje byl ukončen 1. díl připlutím do Spojených států. Vstupní kontrolou sice prošla většina těch, kteří z Evropy emigrovali, ale potom nastalo rozhodnutí co dál. Předpokládám, že už věděli kam dál cestovat. Jistě měli informace od svých známých, kteří již v USA byli. Samozřejmě bylo výhodou, jestliže dostali průvodce, který je nasměroval až na konečné místo. Sami bez znalostí angličtiny by to dokázali jen s obtížemi. Emigranti po roce 1880 již byli gramotnější nežli první vlna po roce 1850. Od sedmdesátých let již existovali jazykové příručky i slovníky a přistěhovalci se po zvládnutí alespoň základní angličtiny mohli snadněji zařadit do společnosti. Přesto bylo obrovskou výhodou, jestliže cestovali ve skupinách a s průvodcem se dostali až na místo, kde již byli krajané zabydleni V devadesátých letech již byli Češi rozptýleni po celém území USA. Přistěhovalce, kteří měli peníze a měli možnost i zakoupit půdu, čekala po cestě na místo určení a po zakoupení pozemků spousta práce s půdou, která nebyla nikdy předtím obdělávána. Na zajištění pořádného bydlení nebyl čas ani prostředky. Prvními domy byly zpravidla „drňáky“, což byly jakési zemljanky, napůl vykopané do země, jejichž zdi byly vystaveny z vyoraných drnů, v lepším případě byly vnitřní stěny obložené deskami. V lesnatých oblastech si mohli přistěhovalci postavit chaty ze dřeva. V zimě zůstávaly doma pouze ženy a děti, muži odcházeli za prací do blízkých měst, dřevařských závodů nebo dolů. 38

Ze zimních výdělků museli uživit rodinu, obstarávali první kusy dobytka, koně a potřebné nářadí. Začátky první generace přistěhovalců do pusté krajiny byly kruté. První starostí bylo zajištění obživy, druhou zajištění bydlení. Výhodu měli ti, kteří přijeli zjara a mohli očekávat pomoc krajanů, kteří zde již bydleli. Pro osadníky oblasti Pisku byla jediná možnost, kde si zajistit práci, město Grand Forks vzdálené asi 80 km, kde tehdy probíhalo budování města ve velkém rozsahu a kde již byla železnice. Tam byli v zimě zaměstnáni i naši krajané (muži). K rodinám se vraceli jednou za měsíc s nezbytnou zásobou potravin. Skutečně tvrdé začátky nové existence. Vraťme se k našim krajanům. Prvním, kdo se do Ameriky (do oblasti Pisku) vystěhoval, byl Anton Vavřík (*1850). Bohužel není znám rok, kdy se do Ameriky přistěhoval (pas měl od 12. 6. 1876). Muselo to být kolem roku 1878 nebo i dříve, ale s ostatními krajany se v budoucím Pisku setkal v roce až v roce1881. František Rumreich (*1847) s rodinou byl jedním z prvních osadníků, kteří přijeli z Evropy a v roce 1880 se usídlili v Pisku. Karel Jelínek (*1841) s rodinou odpluli z Evropy v roce 1881. Anton Schnedar (*1853) se přistěhoval do Severní Dakoty v roce 1883. O prvních krajanech tedy víme, postupně se k nim z Ivančicka stěhovali další. Už asi nezjistíme, kam se přistěhovali další emigranti z Ivančic a okolí. První čtyři jmenovaní zvolili Severní Dakotu. Předtím to bylo území indiánského kmene Siouxů. Po postupném vytlačení tohoto kmene na území dnešní Montany se sem stěhovalo mnoho osadníků. Dne 2. listopadu 1889 byla Severní Dakota ustanovena 39. státem USA Na severu má společnou hranici s Kanadou, na západě leží Montana, na jihu Jižní Dakota a na východě Minnesota. Severní Dakota je státem velkých farem a polí. Nejnižší bod státu je ve výši 229 m nad mořem, což odpovídá nadmořské výšce Ivančic. Podnebí je zde drsnější s většími teplotními rozdíly nežli u nás. Pro ekonomiku státu je klíčové zemědělství, průmysl je zastoupen zpracováním potravin a těžbou nerostných surovin. Hlavní město státu je Bismarck. Město Pisek bylo založeno v roce 1882. Bylo to v době, kdy v místě byla již větší skupina emigrantů z Jižních Čech, převážně z okolí Písku. Proto byl zvolen název města Pisek a snad i proto, že město bylo budováno v místě blízko písko-

è

39

vého hřebenu (sand ridge) a sand znamená česky písek. Možnosti získání půdy byly tehdy obrovské. Jen okolí Pisku bylo rozměřeno na 36 čtverců a v každém ze čtverců byly čtyři plochy po 160 akrech. Pro nás je to neuvěřitelná plocha, protože 1 akr představuje 40,5 hektaru půdy. Díly po 160 akrech se dále dělily podle možností osadníků na 40, 80 nebo 120 akrů. Jakým způsobem získanou půdu uhradili, kde vzali finanční prostředky, se nepodařilo zjistit. Měli půdu a pomalu získávali prostředky jak ji obdělat nebo zajistit dobytek na pastvu. V dalších letech se město bouřlivě rozvíjelo. Alespoň heslovitě některé letopočty: 1882 postavena škola, která dočasně sloužila i jako kostel 1885 zřízena zastávka na železnici Grand Forks – Pork River. (Důležité rozhodnutí pro umožnění přepravy dobytka.) 1886 postaven kostel a po šesti letech kostel, který je doposud 1886–1887 zřízena ohrada pro dobytek, ve které se shromažďovala stáda dobytka před naložením odvozem po železici 40

1887 1887 1889 1894 1898 1900 1904

zřízena pošta zprovozněn první hotel a nájemná stáj zakládá František Rumreich železářství a zahajuje těžbu dřeva zprovozněn mlýn a obilní silo zřízena samospráva města, prvním starostou se stává František Rumreich zahájila činnost místní banka velký požár zničil podstatnou část měst.

Přesto, že medailonky jednotlivých osob z Ivančicka uvedeme v dalších číslech, je třeba se již teď zastavit u Františka Rumreicha, který měl všestranný zájem o podnikání a rozhodující měrou přispěl k rozvoji města. Proto byl právem zvolen prvním starostou.

Mluvíme o městě Pisek. Je třeba si uvědomit, že se jedná o zcela odlišné podmínky proti tomu, jak jsme zvyklí u nás. Na přiloženém leteckém snímku je vidět střed města v blízkosti železnice a několik hlavních ulic, ale po okolí jsou roztroušené farmy. Počet obyvatel v roce 1910 činil 312 a snížil se na 130 v roce 1990. Jiří Široký, tel: 776 654 494

POUŽITÉ PRAMENY: Kniha „The First Century“ vydaná k 125 výročí založení města Pisek v Severní Dakotě v USA, nakladatelstvím J&M Pisek, USA Pamětní kniha obce Němčice – SOkA Rajhrad, fond c 39, čís. 13 A 41

Středisko volného času Ivančice, Komenského nám. 12, Tel.: 546 451 292 ZÁCHRANÁŘI CVIČNĚ ZASAHOVALI V IVANČICÍCH (Foto: M. Jakuba a S. Chabinové též v barevné příloze) V neděli 16. října se do Ivančic sjelo 79 členů záchranných a bezpečnostních složek České republiky. Dva a půl tisíce návštěvníků shlédlo v areálu Středního odborného učiliště na Padochovské ulici ukázky zásahů Vazební věznice Brno, Kynologické záchranné jednotky ČR, Brno, Zdravotnické záchranné služby JM kraje, Armády ČR, Hasičského záchranného sboru JM kraje, Sboru dobrovolných hasičů Němčice, Policie ČR a občanského sdružení Wolverines. „Je to už dvanáctý ročník. Akce má velký ohlas, je vidět, že lidé se o záchranné složky zajímají, tato akce může působit i jako prevence“ řekla ředitelka střediska Jana Heřmanová. Přehlídku, kterou připravilo Středisko volného času Ivančice, zahájili bleskovým zákrokem na prchající vězně členové Vězeňské služby České republiky. Jejich suverénní zásah v plné zbroji i ukázka zadržení vycvičeným psem byla velice působivá. Členové Kynologické záchranné jednotky České republiky, z brněnské stanice předvedli, že je možné vycvičit k záchranným pracím psy různých ras. Návštěvníci shlédli cviky se psem, poslušnost, základy canisterapie i vyštěkání zasypané osoby v modelové ukázce. K simulaci posloužily deky a hromada velkých krabic, ve kterých byl ukrytý figurant, čekající na záchranu. Vycvičený pes svým štěkáním upozornil záchranáře na místo, kde je zraněná osoba. Poté převzala iniciativu Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje. Posádka sanitního vozu ve zpomalené ukázce představila postup zajištění zraněné osoby v nepřístupném terénu. Ve spolupráci s kynology následoval transport do sanitky a převoz do specializovaného pracoviště. Z 22. letecké základny Náměšť nad Oslavou přiletěl armádní bitevní vrtulník Mi-24/35 HIND. Před samotným přistáním absolvoval průlety nad místem konání akce, tím přinesl obrovskou podívanou pro diváky. Dvoumotorový robustní stroj, s pětilistým nosným a třílistým vyrovnávacím rotorem, délkou 20 metrů, výškou 6,5 metrů, vážil 8400 kg. Jeho prohlídku se nenechala ujít velká většina návštěvníků. Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, stanice Ivančice, vyprošťoval řidiče z havarovaného vozu. K uvolnění zaklíněné osoby a její bezpečné vytažení bylo nutné odstřižení střechy vozu. Pro zvětšení prostor se pro manipulaci používají speciální prostředky, jako např.: hydraulický rozpínák a nůžky, pří42

Chycený zločinec

Kynologové 43

Největší zájem veřejnosti sklízela velká helikoptéra

Těžkooděnci v akci 44

padně rozpěrné válce. Hasiči informovali záchranáře, kteří byli také na místě nehody, o bezpečnosti vstupu do vozidla. Nyní péči o zraněnou osobu přebírá Zdravotnická záchranná služba. Během stříháni vozu si posádka sanitky připravuje pomůcky k zajištění zraněného, např.: nosítka, fixační límec, páteřní fixační dlahu, kyslík a další. Pacienta uvnitř vozu zajišťuje a připravuje na vyproštění. Společně s hasiči ho vytahují a ukládají na nosítka. Nadále jsou monitorovány jeho základní životní funkce a po podrobnějším vyšetření je transportován na specializované pracoviště. Jak tomu občas bývá ve skutečnosti i v naší ukázce dochází ke vznícení havarovaného vozu. Tentokrát přijíždí k vraku cisternová automobilová stříkačka Sboru dobrovolných hasičů Němčice, aby hořící auto uhasili. Uhašení požáru vysokotlakem o tlaku 8 barů dochází během pár vteřin. V prostoru ukázek hasiče střídají členové Speciální pohotovostní jednotky Policie ČR, aby potlačili skupinu výtržníků. Vzduchem létaly dýmovnice i zápalné lahve. Těžkooděnci v oblecích se štíty a obušky situaci zvládají. Prostředky protichemické ochrany, airsoftovou střelnici a radiokomunikační stanoviště představilo občanské sdružení Wolverines. Zástupci všech zúčastněných jednotek, na svých stanovištích, seznamovali návštěvníky se svým posláním, zájemci si prohlíželi vybavení hasičských i policejních vozů a sanitky, potěžkávali si zbraně a další pomůcky, vyzkoušet si mohli daktyloskopii, umělé dýchání či masáž srdce, také si bez obav mohli pohladit záchranářské psy. Pojišťovna Generali zajistila zkušební vůz, ve kterém bylo možné pocítit funkčnost bezpečnostních pásů při obrácení vozu na střechu. U stánku Informačního centra mládeže Střediska volného času Ivančice zájemci obdrželi informace o plánovaných akcích střediska, aktivitách informačního centra a R-klubu pro mládež. Probíhala zde prezentace evropské dobrovolné služby a čtyř dobrovolníků, které SVČ Ivančice nyní hostuje. „Záchranáři byli akční a skvělí.“ řekl Martin Bernát – dobrovolník ze Slovenska. Děti se mohly zúčastnit výtvarné soutěže v malování obrázků na téma „Záchranáři v akci“. Vylosovaní autoři kreseb byli odměněni cenami, které věnovala pojišťovna Generali. Práce dětí budou vystaveny v prostorách SVČ Ivančice. Akce byla bez vstupného. Při odchodu děti obdržely pexesa nebo školní rozvrhy s armádní tematikou. 45

Děkujeme všem členům jednotek záchranných a bezpečnostních složek za jejich prezentační ukázky i za jejich velmi záslužnou činnost. Poděkování patří také externím pracovníkům a partnerům akce: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště dopravní a mechanizační, Ivančice, Vinařství Komarov, Autovrakoviště Ivančice, Pojišťovna Generali, TREDOS, dopravní společnost, Mediálním partnerem akce byl čtrnáctidenník Zrcadlo. Dagmar Šacherová, garant akce, SVČ Ivančice

ZÁBAVNÉ ODPOLEDNE PRO CELOU RODINU (Foto viz barevná příloha) V neděli 18. září se konalo v ivančickém parku na Réně Zábavné odpoledne pro celou rodinu. Cílem akce byla prezentace Střediska volného času v Ivančicích, zejména představení zájmových kroužků, R-klubu pro mládež, informačního centra pro mládež, Mateřského a rodinného centra Klubíčko, programů pro školy, informování o zahraniční spolupráci, evropské dobrovolné službě. Prezentaci zájmových kroužků na nový školní rok i představení veškeré činnosti připravilo Středisko volného času Ivančice, partnerem akce byla Skupina ČEZ. Pro děti byly na stanovištích připraveny úkoly, které prezentovaly náplň sportovních, tanečních, výtvarných a zábavných kroužků. Děti obdržely u vstupu soutěžní kartu, do které sbíraly razítka za splněné úkoly. Vyzkoušely si hod na branku, slalom s míčkem a florbalovou holí, skákání na trampolíně, chůzi po kladině, svoji zručnost s tenisovou raketou a míčkem nebo hod na koš. Pro nejmenší děti byl připraven dětský koutek se skluzavkou, tunelem na prolézání nebo omalovánky. Za úkol měly přenášení barevných vršků přes překážkovou dráhu, vyráběly prstové loutky. U stanoviště mažoretek si mohl každý vyzkoušet motání hůlkou, u kroužku aerobiku a tanečního divadla základní taneční kroky a tanec s hudbou. Zájemci si mohli zahrát stolní hry, šachy nebo jednoduchou verzi hry Dračí doupě. Ve tvořivé dílně vyráběli papírového kosa a shlédli výstavku prací za minulý rok. Na dlouhou roli papíru obkreslovali děti i dospělí svoji dlaň, kterou následně označili svým jménem. Tahle společná práce bude vystavena v prostorách střediska. V tábornickém stanu byly představeny letní tábory s fotkami i ukázkami táborových aktivit. Děti si za získaná razítka ze stanovišť vybíraly drobné odměny. Návštěvníci vyplňovali tajenku, každou půlhodinu byli losováni výherci věcných cen. Z 85 vyplněných tajenek si vylosovaní odnášeli např. velké auto na dálkové ovládání nebo stolní či karetní hry. 46

K poslechu hrála skupina Pumpaři. Krásné nedělní slunečné odpoledne přispělo k hojné účasti i spokojenosti účastníků. Pracovníci SVČ Ivančice

PŘIJELI K NÁM NOVÍ DOBROVOLNÍCI Středisko volného času již třetí rokem hostuje zahraniční dobrovolníky Evropské dobrovolné služby programu Mládež v akci. Na začátku října 2011 přijeli čtyři noví dobrovolníci – Nadiya z Ukrajiny, Justine z Lotyšska, Oguzhan z Turecka a Martin ze Slovenska. Tito dobrovolníci se budou podílet na veškeré činnosti střediska. Budou připravovat, organizovat, realizovat aktivity v kroužcích, na akcích pro veřejnost, v R-klubu mládeže a ICM. Budou spolupracovat na výukových programech pro školy, letních i zimních táborech a dalších činnostech.

ŠPANĚLSKÝ DOBROVOLNÍK ZÍSKAL OCENĚNÍ Španělský dobrovolník Gorka Melus Jimenez, kterého jeden rok hostovalo Středisko volného času Ivančice v rámci Evropské dobrovolné služby programu Mládež v akci, získal ocenění „Dobrovolník ICM 2011“. Tato nominace, Informačním centrem pro mládež v Ivančicích, byla navrhnuta za dlouhodobou spolupráci a pomoc při aktivitách informačního centra pro mládež. Ocenění bylo uděleno Národním informačním centrem pro mládež Národního institutu pro děti a mládež MŠMT na Celostátním setkání vedoucích pracovníků ICM dne 20. září 2011.

47

Základní škola Vladimíra Menšíka Adaptační pobyty „šesťáků“ Adaptační pobyt 6. A Je pondělí, 12. 9., den, na který se už dlouho těšíme. Den s velkým D. Možná vlastně velkým A, když jsme ti „áčáci“. Tak jak tak, naše třída 6. A odjíždí na adaptační pobyt. Je to první akce, kde budeme spolu přes noc a budeme mít šanci se poznat víc, než za těch pár dní, co jsme to zkoušeli ve škole. Čeká nás přesun k mostu přes Oslavku, nedaleko chaty Skřipina, ke které jdeme ještě chvíli pěšky. Už teď se ukazuje, že i když máme ve třídě pouze 8 kluků, jsou to rození gentlemani. Dívčí batohy a tašky se totiž okamžitě houpou na jejich zádech a holkám ulehčují cestu. V cíli nás čekají dvě budovy, které se stanou centrem dění na příští dny.Počasí nám celou dobu přeje, a to všechny tři dny. Slunce, téměř prázdninové teplo, deštivé mraky v nedohlednu, ty přijdou až ve středu v poledne. Od pondělí do středy doslova lítáme venku, připraveny jsou různé hry, jedna zajímavější než druhá, soutěžíme, ale zároveň se snažíme maximálně spolupracovat, užívat si sebe navzájem, bavit se, komunikovat. Chvíli hrajeme v týmech, chvíli sami za sebe, nebo ve dvojicích. Ve chvílích volna „odpočíváme“ třeba nohejbalem, basketem nebo kartami a povídáním. Za všemi perfektně připravenými aktivitami stojí pracovníci SVČ Ivančice Iva, Honza a Gorka, za vynikající stravou paní Hájková (její koblížky usmažené speciálně na pyžamovou party jen tak někdo nepřekoná). I díky nim se nám zpět domů (a do školy) moc nechce, balení jde ztuha, ještě bychom chtěli něco hrát, ještě bychom si chtěli povídat. Nedá se nic dělat. Cesta zpět v lehkém dešti, přijíždí autobus s 6. B, která nás střídá, prohodíme pár slov a už jedeme. Za chvíli jsme v Ivančicích, loučíme se a v duchu plánujeme další třídní výlet. Už aby byl! Lenka Psotová

Adaptační pobyt 6. B Ve středu 14. září jsme střídali 6. A na Skřipině, kam jsme odjížděli na náš první adaptační pobyt. Po příjezdu jsme sice museli pěšky, ale naštěstí jsme se nemuseli vláčet s taškami, protože nám je odvezl autem instruktor ze SVČ. 48

49

Když jsme přišli do ubytovny, děti byly hned pro, aby hrály nějakou hru, a tak si pro zahřátí daly „Na schovávanou“. Poté se nás ujal Tomáš s Markétou, instruktoři ze SVČ, kteří pro nás měli nachystanou spoustu řadu her. Večer jsme si opékali špekáčky a pak vyráběli plakát své třídy, ten si vystavíme ve třídě. Druhý den ráno byla malá rozcvička na téma „Evoluce“. Po snídani hra „Mnohonožka“, do té se všichni plně zapojili tak, že byli všichni pěkně uhnaní. Po obědě a poledním klidu přišla na řadu hra na přemýšlení „Farmáři“ – každý z pěti farmářů má jiný dům, jiné auto, pěstuje jinou plodinu a chová jiná zvířata, ale kdo které? Velký úspěch měla hra „Zachraňte kuře“, kdy děti měly za pomocí různých věcí, které si mohly vybrat z dané nabídky, zachránit vajíčko, aby se pádem z 1. patra na beton nerozbilo. Po setmění nás čekala ještě „Stezka odvahy“, kterou zvládli všichni na výbornou. Dva dny utekly jako voda a čekal nás poslední den, to si děti zahrály „Člověče, nezlob se“, ale opět trochu jinak, než jak je tato hra známa. A pak nadešel poslední oběd od paní Hájkové, které moc děkujeme za výborné vaření, a už jsme se museli sbalit a vydat se na zpáteční cestu. Určitě jsme se všichni poznali tak nějak jinak, než je možné jen za školními lavicemi. A jak se adaptační pobyt líbil žákům: „Moc se mi tam líbilo, ale mohli jsme tam být dýl.“ „Mně se tam moc líbilo, protože tam byla hezká příroda a hezké počasí.“ „Líbilo se mi, jak jsme hráli hry a povídali si.“ „Líbilo se mi, jak se o nás hezky starali.“ „Nelíbilo se mi, že jsme tam byli málo dní.“ „Nejvíc se mi líbilo, že tam byla legrace.“ „Líbilo se mi, že jsme se lépe poznali a u některých her jsme museli spolupracovat.“ Lenka Moresová

Den jazyků Pondělí 26. 9. začalo v naší škole „pohádkově“. Nebylo to proto, že jsme všichni věděli, že tento týden nás čekají pouhé dva dny učení. Bylo to proto, že jsme se v hodině OSV rozhodli jako každoročně připomenout Evropský den jazyků. A to tak, že se zaměříme na pohádkové postavičky, které známe, čteme o nich, díváme se na ně v televizi, ale někteří z nás už zapomněli, jaká je jejich mateřština. A tak děti pobíhaly po třídě, snažili se přečíst spousty podivně vypadajících a někdy legračně znějících textů a najít, jestli se v nich neskrývá název některé z postaviček, které dostaly na kartičkách. Občas se ve vzduchu vznášely obavy, 50

že ten text „je špatně vytištěn“, protože například s azbukou se někteří mladší spolužáci setkali poprvé. Jakmile jsme měli dvojice text – postavička, zkoušeli jsme odhalit, jaká by to mohla být řeč. Kromě jazyků, které se učíme a jazyků, které jsou češtině alespoň trošku podobné, to byla těžká práce. Ale tady nám pomohly právě ty postavičky. Spousta čtenářů sice nepozná švédštinu, ale ví, že Pipi Dlouhá Punčocha je ze Švédska, stejně jako vědí, že Pinocchio je Ital apod. Doplnit pak k řečem vlajky příslušných zemí už nebyl žádný problém. Nejzábavnější část přišla nakonec, kdy jsme sledovali krátké filmečky v originálních jazycích a tipovali, co je to za řeč. Rodina Smolíkova maďarsky, Mumínci finsky, to jsou zástupci řečí, které zněly asi nejpodivněji. To taková slovenština a Jánošík, to bylo jiné. Zasmáli jsme se u všech. Vyslechli a přečetli jsme mnoho zajímavého a teď už se jen těšíme, až se na chodbách objeví projekty, které na téma cizojazyčných postaviček budeme vytvářet v hodinách anglického jazyka a výtvarné výchovy. L. Psotová

Poznávání Prahy – 9. ročník V úterý 20. září vyrazili žáci 9. tříd na třídenní „Poznávací zájezd Prahy.“ I když ráno bylo deštivé a všichni jsme si mysleli, že zmokneme, než jsme do-

51

razili do Prahy, přestalo pršet a vykouklo sluníčko, které nás provázelo po celou dobu našeho pobytu. Hned po příjezdu na nádraží jsme si dali naše zavazadla do úschovny a zahájili turné po památkách. Ubytovat na hotel jsme se jeli až večer. Po celodenním chození po Praze jsme byli dost unaveni a tak se nám dobře spalo. Ráno na nás čekala bohatá snídaně, kdy každý si mohl vzít „co hrdlo ráčí.“ Na své si přišel opravdu každý, vegetarián i milovník masa. Obědy a večeře si většina z nás kupovala v KFC nebo McDonaldu, i když existovala i jiná levnější a zdravější varianta. Během našeho putování Prahou jsme mimo jiné navštívili Pražský hrad, Karlův most, Vyšehrad, rozhlednu a Zrcadlové bludiště na Petříně, Valdštejnský palác (sídlo Senátu), hřbitov na Slavíně, Václavské a Staroměstské náměstí s Orlojem a další významné pražské památky. Velmi zajímavá byla i projížďka lodí po Vltavě a návštěva Muzea na Karlově mostě. Zájezd splnil svoje poslání. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací a někteří z nás se poprvé svezli metrem a lanovkou. Všichni jsme se shodli na tom, že Praha je krásným městem, plným historických památek, které by měl určitě každý Čech vidět a znát, ale platí známé rčení: „Všude dobře, doma nejlíp!“ „V Praze se mi líbilo, ale cesty byly zdlouhavé. Nejlepší byly snídaně, kde si každý mohl vybrat, co chce“ (Lucka) „Pohodová cesta, dobré počasí, pěkné ubytování …. hezký výlet.“ (Martin) „Výlet byl velmi dobrý, užil jsem si ho. Mohl by být delší. Dozvěděl jsem se mnoho věcí o historii Prahy. Nejvíc mně vadilo, že bylo vše drahé, ale na hlavní město to chápu.“ (Jarda) „V Praze se mi líbilo! Ubytování bylo dobrý, program, památky, bylo to super! Pěkní kluci.“ (Monika) „Mně se líbily památky a skleněné bludiště.“ (Pavel) „Památky super až na moc lidí.“ (Simona) „Praha velká, krásná, dlouhá… moc se mně líbila a bolí mně z ní nohy.“ (Anežka) „Bylo to fajn, máme spoustu dobrých vzpomínek. Poučili jsme se o tom, že se máme více učit o české historii. Ten výlet jsme si parádně užili!“ (Patrik a David) Mgr. Pavel Švehlík a žáci 9. tříd

52

ZŠ TGM DRAVCI Život je mnohdy pěkně tvrdý oříšek. Chceme-li uspět a něčeho dosáhnout, nesmíme být průměrní a stát „v koutě“. Jen budeme-li od mládí houževnatí a draví, máme šanci vyniknout. Zákon silnějšího platí v přírodě dvojnásob. Do skupiny dravců patří celá řada známých jedinců. Abychom si vryli do paměti, že máme za své cíle bojovat a nevzdávat se stejně jako oni, namalovali jsme si bojovníky ze skupiny dravců ve výtvarné výchově. Vtiskli jsme jim kus sebe, protože jsme křídla vytvořili z otisků našich rukou. Budou nám připomínat, že je někdy třeba „rvát se“ se životem. Nebojme se toho. Buďme draví, však on už nám život přistřihne křídla na tu pravou míru. Za kolektiv žáků 5. A Mgr. Jarmila Loudová

Exkurze do historického centra Brna a návštěva Moravské galerie v Brně Ve středu 5. října se žáci 5. ročníků vydali do svého krajského města - Brna. Cestovali jsme za poznáním bohaté historie. V minulém roce jsme navštívili hrad Špilberk. Když jsme stoupali vzhůru na hrad, zjistili jsme při pohledu z jednotlivých ochozů, že děti téměř vůbec neznají hlavní památky v centru Brna. A tak jsme využili posledních slunných podzimních dnů právě k tomuto účelu. Nejprve jsme navštívili hrobku na Kapucínském náměstí. Ačkoli jsme se ve škole připravili na ojedinělou výstavu těl mnichů i šlechticů, báli se někteří více, než se dalo předpokládat. Nahlédli jsme i do kostela Nalezení sv. Kříže v těsném sousedství. Další zastávkou byl Zelný trh s místními divadly REDUTOU a divadlem Husa na provázku, kašna Parnas i socha, která připomíná působnost W. A. Mozarta v Brně. 53

Odtud jsme dorazili k hlavní dominantě města Brna - katedrále sv. Petra a Pavla. Stáli jsme uvnitř i v jedenáct hodin, kdy na Petrově odbíjí na základě pověsti o hodinu dříve poledne. Měli jsme zde velmi šikovného průvodce, dozvěděli jsme mnoho zajímavých věcí. Neopomněli jsme ani na Dominikánské náměstí, kostel sv. Michala a zejména starou a novou radnici. Na závěr jsme vstoupili do Moravské galerie, kde na nás čekaly místní lektorky se dvěma výukovými programy. Zaměření jednoho z nich seznámilo žáky 5. A se způsoby stolování v jednotlivých slozích. Děti v každé výstavní síni malovaly a nakonec ze svých prací vytvořily vlastní slavnostní tabuli. Žáci 5. B poznávali staré oděvní umění. Kreslili šaty. Přesto jsme nestihli navštívit všechna zajímavá místa. Dětem, kteří mají rády historii, nezbývá, než se na sem vrátit někdy se svou rodinou znovu. Za kolektiv žáků 5. A Mgr. Jarmila Loudová

54

§ PRÁVNICKÁ PORADNA § Dotaz: Jsem 4 roky vdaná, ale s manželem jsme se dohodli na rozvodu. Manžel souhlasí, dohodli jsme se i na všem, co se týče majetku a bydlení. Pokud jde o dítě, dohodu máme schválenou soudem. Již je nařízeno rozvodové stání a chtěli bychom využít tzv. smluvený rozvod, neboť nechceme rozebírat důvody rozvodu. Je třeba, aby naše dohoda o majetku a bydlení byla písemná? Manžel tvrdí, že stačí, abychom dohodu potvrdili do protokolu u soudu, zvlášť když jsme neměli společný byt, neboť jsme bydleli u mých rodičů a manžel se již před půl rokem odstěhoval. Jaroslava K., Ivančice

Odpověď: Ve Vašem případě by se opravdu mohlo jednat o tzv. smluvený rozvod dle § 24a Zákona o rodině, který stanoví jako podmínku předložit soudu písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy o tom, jak manželé pro dobu po rozvodu vypořádali svůj majetek, společné bydlení a vzájemnou vyživovací povinnost. Takové smlouvy musí splňovat veškeré právní náležitosti a je v každém případě potřeba nechat úředně ověřit podpisy účastníků. Ústně uzavřené dohody, zachycené až písemně v protokolu u soudu, nesplní požadavky zákona. Z Vašeho dotazu usuzuji, že prozatím nejsou dány podmínky pro tuto formu rozvodu a soud nebude postupovat dle § 24a Zákona o rodině. Pokud jde o otázku bydlení, upozorňuji, že i když manželé neměli společné bydlení ve formě užívání bytu v domě, který byl součástí společného jmění, nebo jim nevznikl společný nájem bytu manžely k nájemnímu bytu, nic to nemění na povinnosti zákonem požadovaným způsobem vyjádřit, jak se staví k otázce společného bydlení pro dobu po rozvodu. Tzn. zejména, který z manželů zůstává v bytě bydlet, zda se dohodli např., že pro druhého opatří náhradní byt či ubytování apod. Ve Vašem případě do dohody uveďte skutečnost, že Vy zůstáváte bydlet u rodičů, manžel se odstěhoval a do budoucna má vyřešené samostatné bydlení. V dohodě je nutné taktéž uvést, zda některý z manželů požaduje od druhého manžela vyživovací povinnost. Jak jsem uvedla, tato dohoda musí být písemná s úředně ověřenými podpisy. JUDr. Petronela Sojková, advokátka Rosice, Brněnská 555, tel. 546 413 003 55

O velké vodě, mostech a mlýnu pana Karla Panovského Ze zápisků Václava Bartůňka (1865–1938), rodáka z Ledkovic (název Ledkovice a text jsou bez úprav, gramatika mírně upravena) Roku 1862, 2. února, byla prý veliká povodeň, která poškodila most přes Jihlavku u Němčic. V Ledkovicích voda škody nenadělala. Jinak tomu bylo v roce 1876. Tohoto roku připadl svátek sv. Matěje (24. února) na neděli. Staré přísloví „Svatý Matěj láme led a není-li ho, zrobí jej hned“ se potvrdilo. V noci nastala velká obleva. Voda se vylila z břehů řeky Jihlavky i Oslavky. Z vesnic při vodách ležících se hlásilo jen samé neštěstí. V Rybářské ulici v Ivančicích se pohrótilo mnoho domů. V Oslavanech u cukrovaru byl poškozen most, že se po něm nedalo jezdit. V Dolních Kounicích a Pravlově sebrala voda mosty úplně. V Oslavanech se most opravil brzy, v Dolních Kounicích se postavil železný, v Pravlově jen dřevěný. V Ledkovicích se Jihlavka vylila do zahrad a dostala se až k pastouškám. Obecní býk, který se tam choval, se musel vyvést ven a dobytek z domů č. 13, 14, 15, 16, 18 se vyvedl taky a poněvadž voda stále nabývala, dobytek se vyhnal až za humna, kde se ustájil po domech. Voda přetekla přes hráze kolem zahrad a vlila se do domů č. 13, 14, 15, 18, 19. Z domu č. 13 (dnes pana Leoše Komarova) se valila voda pod vratama jako z nějakého stavu a byla tak vysoko, že sahala pod okno pastoušky. Při domu č. 18 stála malá chaloupka krytá doškem, tu voda odnesla i se stájema, při domu č. 19 se zbořila zeď od chlívů. Do rána pak voda opadla a tekla jen v břehách. Za humny se nezbořilo nic, voda byla jen v domě č. 43 (bývalá kovárna), jinam nevnikla ač byla rozlita u domů č. 26 a 27. Nejvíce škody vzniklo na polích při řece Oslavce. Řeka Oslavka se spojovala s Jihlavkou na rohu pole a tak tvořila hranici mezi Ledkovicemi a Ivančicemi dlouhou dobu. Po této velké vodě dostala jiný směr, ale jen ke škodě obce Ledkovské. Řečiště bylo nyní širší, dále od řeky byly samé vrby. Voda z Oslavky nemusela udělat tolik škody. Stalo se to tím, že na stavě zvaným „Panský mlýn“ v Ivančicích nebyly zavčas osekané přístavky, ledy se nemohly pohnout, tím se voda nadržela a stále stoupala, což trvalo 24 hod., a pak se provalila celá řeka a zaplavila Luže, Široký a Podsedky. Mezi Podsedky a Nivou vedla vozová cesta, kterou se dalo jezdit i na louky za řekou. Louky patřily Čudánům č. 22, Šlapanským č. 35, Kavalířům č. 13. Tam se Oslava mírně stáčela, tekla na stav, který patřil k mlýnu zvaný „Obecní“. V létě bývalo málo vody, že nestačila ani ke hnaní mlýna, a tak nechal si už dřív tehdejší majitel Karel Panovský postavit kotel a hnal mlýn parou, a to trvalo delší čas v roce. Po 56

této povodni se voda dostala před Podsedky a probrala je tak, že přes ně tekla hlavní řeka a staré řečiště se zaneslo štěrkem úplně. Voda na mlýn netekla žádná, nechal tedy pan Panovský řeku proházet. Vozil na konec Čudánovy louky kamen a hlinu a vodu zastavoval. Nutil občany Ledkovic, aby mu pomohli, že se vše může zaplavit, ale občané měli každý jiný náhled, jinak to posuzoval ten, komu voda ještě tak neuškodila. Naznali, že když Panovský vodu potřebuje, ať si hrázdí sám, což také každoročně dělal, ale jen tolik, co vody chytl pro svůj mlýn a víc nic – měl už parní kotel. Oslavka postupně odnášela Podsedky. Tenkrát občané ledkovští poznali, že bude nutno udělat při Kavalířově louce hrázu. Vozili hlinu a kamen, ale hráz udělali nízkou, přitom se pohádali, jak to obyčejně bývá na práci obecní zvané robota. Měli ji ještě v paměti, robota byla zrušena r. 1848. Každý měl jinší rozum a naznali, ať si Kavalíř hájí louku sám. Přestalo se dělat a tak si voda sama našla cestu kudy měla nejníž. Velká voda již v r. 1875 probírala již načatou dolinu na louce, tekla přes Široky, kde se spojila s hlavní řekou, takže vznikla hluboká rokla až k Doležalovým č. 10. Když se v letě nebo i v zimě rozvodnila, tekla voda Podsedkama, podebírala břehy víc a víc, až úplně zmizely spodní Podsedky. Příkopa se zatáčela rok od roku víc do Širokých, až šest pozemků přetrhla. Tato příkopa pak sloužila tomu, by voda sněhová nebo která z bouřky povstala z rolí u Nové Vsi a Žlebů, tekla do řeky kolem Nivy k Lužim. Luže se dělily na dva dílce – Malý a Velký. Na jednom se pásly kravy, na druhym koně. Bylo to pastvisko a taky tam každý proti svýmu roli vysázené vrby. Od roku 1868 se tam pastva zakázala, Luži se rozdělily na díly a pronajaly jako pole. Voda je ale zaplavovala, až se za tři roky proměnily v pustinu. Nasela se tam vysoká jatel, která brzy zanikla. Při řece Jihlavě to nebylo lepší. Voda podebírala břehy na polích proti Alexovicím, u Panské louky, při Trní až při hranicích Řeznovic. V roce 1877 nechal pan továrník Alfred Skene dělat pod Pekárkou cestu pro chodění do Řeznovic. (Dříve vedla cesta přes Pekárku.) Chtěl zřídit na svůj náklad silnici a žádal na obci Řeznovské, aby poskytla povoz (koně a vozy). Obec i ten odepřela a tak se tam zřídila jen cesta pro chodění. Roku 1878 nechal pan Skene postavit most (lavku) přes Jihlavku proti zahradě Frant. Jedličky č. 6. Obec ledkovská dala jen 600 zlatých a nějaký dovoz. Celý most stál 3500 zlatých. Cesta k mostu (lavce) nebyla žádná, musela se koupit část domu a zahrady od č. 9 (dnes Večeřovi) a ouvrati od domů č. 8, 7 a 6 (dnes Jonášovi, Adamovi a Jelínkovi). Cesta na louku se navážela vysoko na 3 m. O další činnosti pana továrníka se dozvíme příště. Pohlédneme očima Václava Bartůňka na události v Bosně a Hercegovině a také se dozvíme o problémech kolem kostelní věže v Ivančicích. Marie Bisová, Knihovna Ivančice, pobočka Letkovice 57

Letkovické nářečí Bylo to dávno, když jedna letkovská bábinka vyprávěla své malé vnučce o zvířatech, která měla ráda. Viš Eliško, měli sme Reka, péska chundelatyho, černyho, von se hrál s tvém dódynkem, dež bel malé a honili se po zahradě. Rek hotikal po dódynkovi a hned ho chytl za jeho prdylko a stáhl mu trenke. To ti bela sranda, tos měla vidět… A potom sme měli chytró kozo. Vona chodila po zahradě jako královna. Vzala sem si nádobo, co se do ni mliko dojilo a volala: „Koziko, poť se dojit!“ Koza se poskočila, zamečela mééé a hotikala za mnó. Stópla si přede mě, já sem jo podojila a vona šla zasi žrat… Take sme měli vovečko a berana. Vovečka bela hodná, ale beran, ten si pořád hrál s Rekem. Pes ho chytl takle za kšico, ale beran, ten bel chytřéši než Rek. Klekl si, kolinkama lezl po zemi a Rek jé tahl. Já sem se ti tolik nasmila. Rek měl z toho radost, votočil se na mě, ale beran hned stópl, drcl do Reka a ten hodělal kotrmelec – jářku, to belo divadlo. Eliško, to bel takové chytré pések, von to dělal naschvál, potvurka malá. Viš, dež se mluvi se zviřatama, vone pochopijó a rozumijó, co všecko maji dělat. Reka sem měla vosumnáct a půl roko. Já sem pila čaj a von mlsné, jenom mliko. Ten se měl lepši než já. Kdepak, ho mě se zviřata neměle nikdá špatně… A dež sem bela mladá, tak sem krmivala huse, támle na zápraži. Měli sme prasitka maly. A to jedno si dycky sedlo vedle mě a když sem dávala husi do zobáko turkyň, tak sem jemo dala take pár zrniček. Já sem mo zaškrabala pod krčkem, za ušima a prasitko se lehlo vedli mě. Vono šlo za mnó až sem, do kuchyně… Anebo sme měli prasnico, měla se prasit, břich až na zem, a já sem ju dycky zaškrabala pod předni lopatkó nebo za ušima, jářko: „Mutinko stará, kam deš?“ A už si lihala na zem a chcela, abych ju dál škrabala. Já sem v životě nikdá nepraskla dobytek, nebila sem jé… Jó, když sem se semka vdala, tak pré musim dostat i kravo. Tak mě ju naši dali. Ničkum krava chodila do stáda, já sem stála na ulici a volám: „Bolinko, pocem!“ Vona se votočila a hned čerstvo šla. Já sem jo ráda polaskala: „Ty viš kde je dobře.“ A jak přišla do novyho chliva, začala jiny krave drcat tak, jakobe bela vona předňéši, takže musele hostópit… Nebo sme měli huso černó. Bela po divokym hóserovi. Potom snesla dvanáct vécí a z nich se velihle hósitka, všechne černy, jako cigánka. Pozdijá zasi měla deset biléch hósitek. Tenkrát belo přede žnima, trávniček všude suché, tak se řikám, abe neměle hlad, hokrojila sem jim velké pajzón chleba a zavolala na ně: „Husa, husa, pote sem!“ A stará jim neco povidala a všechne hósitka se rozeběhle za mnó k pumpě. Házela sem jim chleba a vone se nažrale a měle takovy volitka hrbaty, jak polykale te střidke. A ničkum sem šla votevřit vrata a Rek je 58

hnal do stáda. Když nějaky to hósitko vod černy huse zablódilo, tak jejich mama to poznala. Vona nešla spiš dum až je vevolala a hósitko přišlo k ni… Kolikrát, dyš černá husa chcela jit ven, to hósitka už neměla, to belo přes zimo, tak se stópla na zidko vokolo hnojnika a najednó se rozletěla a letěla přes zahrado a dome až k trianglo na řeko. Vona nechodila pěške jako druhy huse. Jednó takle letěla a brnkla vo eletrické drát ho Nešpurkovyho slópa ho kapličke a už bel zkrat, ale husa letěla furt. Každé jo vobdivoval. To bela divoká husa, ale krotká. Bela ho nás patnáct let. Ani sem ju nechcela krmit na jidlo, já bech jo nemohla jest. Depak, mně be ji, Eliško, belo lito… Vyprávění své matky zaznamenal Jan Bednařík

Občanské sdružení Hrubšice Strašidelný zámek v Hrubšicích V Hrubšicích opět tajemně strašilo v podání Občanského sdružení Hrubšice. Téměř 50 účinkujících, 500 návštěvníků a velmi dramatické počasí se sehrálo svoji roli na Strašidelném zámku Hrubšice v sobotu 8. října. O dávno minulých dobách si lidé vždy vyprávěli legendy – jsou krásné, a je jich moc. Ale co mají společného se skutečností? Možná, že nic, možná to byla realita. Kdo ví, každopádně každý se rád čas od času nechá unést vyprávěním o tajemné minulosti a touží nahlédnout do tajů světa strašidel a nadpřirozených bytostí. Této přirozené lidské zvědavosti a touhy už po osmé využilo Občanské sdružení Hrubšice a na sobotu 8. října připravilo velkolepou podívanou na téma Tajemný hrabě Dracula.

59

Začátek tajemného odpoledne na hrubšickém nádvoří – zněl asi takto Kdesi hluboko v transylvánských lesích poblikává malé světýlko. Je to svíčka – jediná na tajemném hradě. Osvětluje místnost hraběte Drákuly. Na stěnách visí pavučiny, okny hučí meluzína. A z podzemí se linou steny nebohých obětí…….. A poté se skutečně krvežíznivý Dracula zjevil všem návštěvníkům, kteří se letos v Hrubšicích počítali na stovky (a to dokonce 5krát). Následovala velkolepá show, doprovázená vydatným deštěm, která byla odměněna, po zásluze, dlouhotrvajícím potleskem. Program ovšem pokračoval dále. Naštěstí ne však déšť. Co by to bylo za zámek bez prohlídkové trasy? A v tomto případě trasy strašidelné, kde na malé i velké čekalo celkem 13 stanovišť – samozřejmě hrabě Dracula, egyptská mumie, Bukovec, vlkodlak pralesní, jezinky alpské, pavučnice, a snad nejhezčí, ale zároveň nejobávanější – peklo s několika pekelníky, ale také pekelnící, hrubšický vodník, Půďák, Bílá paní jihočeská, Smrtka, Baba jaga – ježibaba, černokněžník tajemný. Nabídka hrubšického strašidelného odpoledne však tímto zdaleka nekončila, Vystoupení šermířské skupiny Taranis, dlabání dýní, malování na obličej, origami, chudonožec upír, to vše bylo připravené pro ty, kteří vydrželi až do konce. A že se vyplatilo do konce čekat, o tom nepochybujte. Na závěr – nyní již za tmy a světel pochodní – Hrubšičtí předvedli velkolepý nástup hraběte Draculy a všech dalších strašidel, toho dne se na zámku vyskytujících. A úplný konec strašidelného odpoledne? Ten patří v Hrubšicích tradičně ohňostroji. A pokud jsme se zeptali – a jak Vám u nás líbilo – odpověď zněla unisono – bylo to krásné, už se těšíme na další akci. Tak na shledanou v Hrubšicích. Václava Štěpanovská

Rozmarýnové hody v Hrubšicích V sobotu 17. září 2011 v se opět rozezněly tóny dechové hudby Polanka a vesnice ožila pestrými barvami krásných moravských krojů, tentokrát v mimořádném počtu celkem čtrnácti párů dospělých a 10 párů dětí. Začátek hodového dne je již v 8.30 v místní kapličce kde pan farář požehná hodům a popřeje krásné prožití tohoto svátečního dne. Následuje setkání všech hodových párů se zástupcem Města Ivančice – místostarostou panem Musilem Nazdobená značka oznamuje že v Hrubšia především prvními stárky – manželi cích se konají hody. 60

Víchovými. Toto setkání je slavnostní na nádvoří zámku v Hrubšicích kde pan místostarosta předává hodové právo – „právo vlády“ nad vesnicí na tento den panu Víchovi. Hody můžou začít a celý hodový průvod odchází k místnímu pomníku padlých uctít památku našich spoluobčanů. Poté zvou hodové páry za doprovodu muzikantů občany na odpolední zavádění pod májí a hodovou zábavu. Zvaní po vesnici je díky velkému počtu krojovaných párů a vydařenému počasí úžasnou podívanou. Odpolední zavádění na zámku pod májí začalo po 16 hodině a na všechny zúčastněné páry čekalo zaplněné nádvoří návštěvníků, kteří se přišli na tuto krásnou tradici podívat. Tečkou za celým dnem byla hodová večerní zábava se skupinou Fantazie.

Další úspěch ivančické tenistky (Barevné foto na 2. straně obálky) Tenistka Barbora Krejčíková (roč. 1995, studentka GJB Ivančice) nám letos udělala radost už v srpnu, kdy na Mistrovství ČR juniorů do 18let (tzv. Pardubická juniorka) vybojovala bronzovou medaili v jednotlivkyních a zlatou ve čtyřhře. Nyní její talent a tenisové umění potvrdila dokonce vrcholná světová soutěž. Bára Krejčíková se jako členka tříčlenného družstva dívek zúčastnila finálového turnaje Mistrovství světa družstev do 16-ti let v Mexiku. Letošní finále chlapců i dívek se konalo od 27. září do 2. října 2011 v mexickém městě San Luis Potosi. Toto mistrovství světa je obdobou soutěží dospělých tenistů – Fed Cup u žen a Davis Cup u mužů – proto se také nazývá Junior Fed Cup a Junior Davis Cup. Naši chlapci se letos do světového finále neprobojovali a tak Českou republiku zastupovala jenom děvčata ve složení Petra Rohanová (1995), Barbora Krejčíková (1995) a Aneta Dvořáková (1995). Ve světovém finále bylo místo pro 16 chlapeckých a 16 dívčích týmů, které se do něj nejprve musely probojovat z kvalifikací světadílů. Družstvo ČR si účast zajistilo třetím místem na Mistrovství Evropy a nyní s ním byli v Mexiku tenisté a tenistky z dalších 22 zemí. 61

Turnaj MS proběhl tak, že družstva hrála nejprve ve čtyřech skupinách po čtyřech zemch, ze kterých vzešli čtyři semifinalisté. U dívek to byly tyto skupiny: 1. Austrálie, Mexiko, Argentina, Velká Británie; 2. Česká republika, Jižní Afrika, Španělsko, Thajsko 3. Itálie, Německo, Japonsko, Bolívie 4. Kanada, Taiwan, Brazílie, Rumunsko Vítězná družstva těchto skupin se utkala o postup do finále. Byla to utkání Austrálie – Česká republika 2:1 a Kanada – Itálie 2:1. Titul mistra světa vybojovalo družstvo Austrálie finálovým vítězstvím nad Kanadou 2:1. Česká děvčata vybojovala bronzovou medaili, když porazila Itálii 2:0. Pro nás, Vančáky, je nutné vyzdvihnout, že Bára Krejčíková v celém turnaji neprohrála v jednotlivkyních ani jedno své utkání. Několik dní po návratu jsem ji potkal, když ji při běžeckém tréninku doprovázel na kole její ivančický trenér Antonín Ondra. Při tomto nečekaném setkání mně v rychlosti řekla, že v Mexiku bylo krásné teplé počasí, že se hrálo na betonových kurtech a v nadmořské výšce 2000 m. Dovoluji si i za čtenáře Ivančického zpravodaje poblahopřát Barboře Krejčíkové a celému našemu reprezentačnímu družstvu k vynikajícímu světovému úspěchu. Vít Karas

IVANČICKÁ HODINOVKA již po dvacáté druhé Ve čtvrtek 6. řijna 2011 uspořádali na městském stadionu v Ivančicích bývalí atleti a jejich příznivci 22. ročník hodinovky. Tuto sportovní akci zastřešovali jako hlavní sponzoři MěÚ Ivančice a skupina ČEZ. Za krásného, teplého, téměř letního počasí pozdního babího léta byl vytrvalecký běh obtížnější, než kdyby bylo o něco chladněji. Přesto bylo dosaženo několik hodnotných výkonů. Mezi 21 běžci určitě všechny přítomně zaujal mimořádný výkon teprve sedmileté žákyně Veroniky Hutárkové, která měla původně odběhnout „pouze“ 3 kola (1200 m). Zřejmě jí ale radost z běhu, která byla patrná při každém kroku jejího již na pohled obdivuhodného běžeckého stylu, tak učarovala, že nechtěla skončit. Proto musela být maminkou po půlhodině běhu, ve kterém nezaostávala za dospělými, z trati odvolána. Sedmiletá holčička uběhla za půl hodiny vzdálenost 5200 m. 62

Veronika Hutárková (7 let) běžela celou Osamělý běžec Vlastimil Schmolz naplnil olympijskou ideu „Není třeba vyhrát, ale půlhodinu jako o závod. zúčastnit se!“ 63

Také podívaná na ostatní běžce kroužící po škvárové trati nebyla vůbec nudná. Nezdálo se, že by některý z nich prožíval na trati větší krizi, a tak občerstvení zajišťované bývalým ivančickým vytrvalcem Vraťou Černým – kelímky s vodou nebo minerálkou – si brali většinou až v poslední čtvrt hodině běhu. Dobře organizovaný závod zasvěceně komentoval bývalý ivančický atlet Antonin Hutárek, hodnotu předávaných cen umocnily předávající osobnosti – primář churigie v.v., běžecký atlet MUDr. Richard Kania a starosta Ivančic MUDr. Vojtěch Adam. Pořadatelům Ivančické hodinovky vyjadřujeme poděkování a věříme, že se zajištění a organizování této tradiční akce opět příští rok ujmou. Divácký zážitek z letošní Ivančické hodinovky byl tou nejlepší pozvánkou. Text a foto Vít Karas

Výsledky Ivančické hodinovky 2011 Ženy do 35 let 1. 1991 Konečná Zuzana, Ivančice 2. 1992 Pospíšilová Iva, Zbýšov 3. 2004 Hutárková Veronika, Zbýšov

10 505 m 10 110 5 200, běžela pouze 1/2 hod.

Ženy nad 35 let 1. 1975 Divišová Silvie, M. Krumlov

12 868 m

Muži do 40 let 1. 1975 Trejtnar Michal, Ivančice 2. 1996 Sova Jan, TJ Oslavany 3. 1975 Hejl Jan, Ivančice 4. 1979 Tureček Aleš Ivančice

13 090 m 12 958 12 685 12 486

Muži nad 40 let 1. 1966 Dočkal Radek, Rila Brno 2. 1966 Slatina František, Mor. Slávia 3. 1956 Zejda Ivo, Mor. Slávie 4. 1970 Šipl Milan Ivančice 5. 1952 Vaníček Miloslav, Kolis Krumlov 6. 1969 Ondra Zbyněk, Ivančice 7. 1961 Komárek Aleš, Ivančice 8. 1968 Fiala Ctirad, Olomouc 9. 1960 Schmolz Vlastimil, Ivančice

15 157 m 14 419 12 428 12 273 12 209 12 052 11 550 10 843 8 421

64

10. 1958 Tecl Jan, Troubsko 11. 1963 Roman Kaut z Ivančic musel vzdát pro svalové zranění stehna Muži nad 60 let 1. 1947 Leščinský Jiří, Zbýšov 2. 1950 Sedlák Jiří, Oslavany

7 035 jen 1/2 hod. (4200 m)

11 043 m 9 946

Absolutní vítěz Radek Dočkal, RILA BRNO, uběhl 15 157 metrů. Nejlepší závodníci a závodnice na prvních místech obdrželi poháry a první tři sportovci pak věcné ceny, které věnovaly následující firmy: Technofarm Ivančice, Prádlo Ivančice, Ivyso Ivančice, Optika Kocandová, Cyklo Berka, Dino Sport, GL REKLAMA, firma Slavík, Vinotéka Dubšík, Jatka Ivančice, firma Blatný, firma ZH Ivančice, Restaurace Stříbský mlýn, olympionička Pálešová, cyklista Černý, zemědělské potřeby Bartůnková, foto Eliška, firma Gross Libor. Všichni startující pak dostali diplomy se svými výkony.

Pořadatelský tým s absolutním vítězem závodu (zcela vpravo) 65

HÁZENKÁŘSKÝ TURNAJ MINIŽAČEK V neděli 16. 10. proběhl v ivančické sportovní hale turnaj miniholčiček 6+1. Jednodenního turnaje se zúčastnilo 6 družstev z celé České republiky – Slávie Praha, Havlíčkův Brod, Veselí nad Moravou, Otrokovice, Velká nad Veličkou a domácí Ivančice. První zápas odehrály naše holky s oslabeným týmem Veselí nad Moravou. Vstup do turnaje se holkám velice povedl. Vyšlo skoro vše, na co sáhly, dobře bránily. Tereza dobře chytala a v útoku to tam padalo. Zaslouženě holky vyhrály. Na hřišti se postupně vystřídalo všech 14 hráček. Ve druhém utkání na nás čekal silný soupeř z Havlíčkova Brodu. Soupeř přijel, až na nějakou výjimku, pouze s hráčkami ročníku 2001 a bylo to velmi znát. Naše děvčata nestíhala bránit jejich šikovné spojky a ani v útoku neměly holky štěstí. Bohužel na konečném skóre po utkání svítilo na ukazateli 2:9 ve prospěch Havlíčkova Brodu. Holky se ale stále nevzdávaly a snažily se vše napravit v dalším utkání proti Velké nad Veličkou. Zápas byl po celou dobu velmi vyrovnaný a chvíli vedly Ivančice a chvíli zase soupeř. Velká nad Veličkou však bohužel odehrála celý zápas bez střídání, na rozdíl od nás, a na konci jim došli síly. Takže holky podruhé i se štěstím vyhrály. V dalším zápase nás čekala, zatím neporažená Slávie Praha, která opět přijela ve velmi silné sestavě a pomýšlela na nejvyšší umístění. Naše holky měly před soupeřkami velký respekt. Bohužel se obavy naplnily a holky vysoko prohrály. Nakonec nás přece jen čekal zápas o medaile, a to o tu bronzovou. Poslední utkání holky hrály proti Otrokovicím, které také, jako my, dvakrát vyhrály a dvakrát prohrály. Holky věděly, že hrají o medaile a možná i to jim trochu svazovalo ruce. Skóre se přelévalo jako na houpačce, chvíli jsme vedli my, chvíli soupeř. Poločas jsme nakonec vyhráli o gól. Ve druhém poločase ale měly stále trochu navrch holky z Otrokovic a po zásluze obsadily 3. místo. Turnaj si všichni moc pochvalovali a už se těší na další. Chtěla bych moc poděkovat všem rodičům a organizátorům, kteří se na turnaji podíleli a pomáhali. Lucie Malá, trenérka minižaček

66

KULTURNÍ A INFORMAČNÍ CENTRUM IVANČICE, Památník A. Muchy, tel.: 546 451 870, pořádá: 3. listopadu (čtvrtek) v 9.00 hodin, kino Réna Ivančice Pohádka pro 1. stupeň ZŠ a maminky s dětmi TVÉ TĚLO - TVŮJ HRAD Účinkuje divadlo PIŠKOT z Prahy Vstupné: 50 Kč 3. listopadu (čtvrtek) v 18.00 hodin, kino Réna Ivančice BONSAJE Beseda s promítáním a výukový kurz tvarování bonsají Vstupné: 30 Kč 7. listopadu (pondělí) – 27. listopadu (neděle), chodba Památníku A. Muchy Výstava JARMILA NĚMCOVÁ - OLEJOMALBY KATEŘINA NĚMCOVÁ - KRESBA

Vstup zdarma

7. listopadu (pondělí) – 27. listopadu (neděle), sklepení Památníku A. Muchy IVANČICKÉ NÁMĚSTÍ VÝSTAVA NÁVRHU ŘEŠENÍ ÚPRAVY NÁMĚSTÍ

Vstup zdarma

11. listopadu (pátek) – 4. prosince (neděle), galerie Památníku A. Muchy ANTON TOMAŽ LINHART SLAVNÝ SYN RODÁKA Z IVANČIC Výstava partnerského města Radovljice Vernisáž ve čtvrtek 10. listopadu v 16.00 hodin

Vstup zdarma 67

21. listopadu (pondělí), odjezd v 17.30 hodin od Besedního domu Zájezd Brno - Divadlo Bolka Polívky Divadelní hra MŮJ BÁJEČNÝ ROZVOD ELIŠKA BALZEROVÁ sama na jevišti ve všech osmnácti rolích velice úspěšné komedie Cena (vstupenka a doprava): 440 Kč Přihlášky do 27. září !!! 22. listopadu (úterý) v 19.00 hodin, kino Réna Ivančice Koncert KAREL PLÍHAL Vstupné: 150 Kč Předprodej od 3. 10. 2011 v KIC 24. listopadu (čtvrtek) v 9.00 hodin, kino Réna Ivančice Pohádka pro MŠ a maminky s dětmi MALOSTRANSKÁ ZIMNÍ POHÁDKA Účinkuje Divadlo Matěje Kopeckého Vstupné: 40 Kč 25. listopadu (pátek) v 17.00 hodin, Palackého náměstí Ivančice ROZSVĚCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU Ve spolupráci se školami a neziskovými organizacemi 26. listopadu (sobota), odjezd ve 12.30 hodin od Besedního domu Ivančice 27. listopadu (neděle), odjezd v 9.30 hodin od Besedního domu Ivančice Zájezd Brno - hala Rondo POPELKA KOUZELNÝ MUZIKÁL NA LEDĚ Účinkují: Popelka / Zpívá a mluví Lucie Bílá / bruslí Jelena Jovanovič Princ / Zpívá a mluví Ondřej Ruml / bruslí Konstantin Gavrin Zpívají a hrají: Pohádkový čaroděj: Jiří Korn, Josef Vojtek, Martin Pošta, Král: Vlastimil Harapes, Milan Drobný Královna: Dana Morávková, Leona Machálková, Hana Buštíková Královský komoří: Martin Dejdar, Dalibor Gondík, Václav Kopta Macecha: Hana Křížková, Renáta Podlipská 68

Otec: Rudolf Kubík, Pavel Handl Dcera Nora: Sabina Laurinová, Adéla Gondíková, Zuzana Dovalová Dcera Dora: Magda Malá, Leona Černá Cena (vstupenka a doprava): 600 Kč

PŘIPRAVUJEME 3. prosince (sobota), odjezd v 8.00 hodin od Besedního domu Ivančice Zájezd Praha - divadlo Kalich - muzikál OSMÝ SVĚTADÍL Slavné písně skupiny Elán doprovázejí romantický příběh o lásce, touze a štěstí Účinkují: Jana - M. Doubravová, N. Pocisková, K. Steinerová Tomáš - T. Löbl, T. Savka, R. Tomeš Erik - Z. Fric, J. Kříž Matka - Z. Krištofová, A. Stanková, M. Štěchová Otec - M. Pleskot, J. Révai Spojeno s procházkou po vánoční Praze Cena (vstupenka a doprava): 1170, 1070 Kč PŘIHLÁŠKY DO 31. 10. 2011!!! 28. ledna (sobota), odjezd v 8.30 od Besedního domu Ivančice Zájezd Praha - divadlo Hybernia - muzikál QUASIMODO Romantický muzikál z Paříže podle románu Viktora Huga Účinkují: Esmeralda - M. Procházková/ R. Pavlovčinová Quasimodo - T. Trapl/ C. Kassai Pierre Gringoire - O. Ruml/ J. Cina Claudius Frollo - J. Korn/ M. Vojtko Gudula - R. Fišarová/ D. Hořínková/ G. Vermelho Phoebus - D. Kraus/ R. Vojtek Lily - Z. Trvalcová/ L. Molnárová/ K. Nývltová Špindíra - P. Vančura PŘIHLÁŠKY DO 30. 11. 2011!!!

69

10. března (sobota) 2012, odjezd v 8.30 hodin od Besedního domu Ivančice Zájezd Praha - divadlo Hybernia - muzikál LUCREZIA BORGIA Nový muzikál Petra Maláska Účinkují: B. Basiková, R. Fišarová, Z. Pokorná, Z. Fric, D. Hůlka, B. Matuš, T. Savka, T. Trapl Cena (vstupenka a doprava): 1170 Kč PŘIHLÁŠKY DO 30. 11. 2011!!! 1. září (sobota) 2012, odjezd hodin od Besedního domu Ivančice Celodenní poznávací zájezd s večerním představením ČESKÝ KRUMLOV Prohlídka města, zámku, muzea voskových figurín... ROBIN HOOD NA OTÁČIVÉM HLEDIŠTI Výpravná zbojnická legenda o hrdinovi ze Sherwoodského lesa Účinkují herci jihočeského divadla Cena (vstupenka a doprava): cca 1200 Kč PŘIHLÁŠKY DO 18. 11. 2011!!!

PROGRAM KINA RÉNA (www.kinorena.cz) Rezervace vstupenek na tel.: 546 451 469, mobil: 736 601 631, email: [email protected] Ne 6. 11. 2011 17.00 hod. ČERTOVA NEVĚSTA ČR, pohádka, 107 min., 49 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Sabina Laurinová, David Suchařípa, František Němec, Eva Josefíková, Václav Šanda V království vládne hodný král a královna. Ta velmi touží po děťátku. Nedočkavá královna požádá o pomoc samo peklo. Narodí se princezna Štěpánka. Má se však stát Luciferovou nevěstou. Král se pokusí peklo podvést. Princezna Štěpánka je za trest prokleta.

70

St 9. 11. 2011 20.00 hod. JANA EYROVÁ USA, romantika, 96 min., 49 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Mia Wasikowska, Michael Fassbender, Judi Dench, Amelia Clarkson, Jamie Bell Slavný román sester Brönteových nepřestává inspirovat generace čtenářů a diváků po celém světě. Temný, romantický příběh sirotka Jany - dívky silné a nebojácné. Díky tomuto odvážnému zpracování si nachází cestu k nové generaci. Ne 13. 11. 2011 20.00 hod. KOVBOJOVÉ A VETŘELCI USA, scifi, 109 min., 49 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Daniel Craig, Harrison Ford, Olivia Wilde, Sam Rockwell Cizinec, kterého pronásledovali od okamžiku co se objevil v jejich městě, se stane paradoxně jejich jedinou záchranou. Otázkou je, zda mu to nedůvěřiví obyvatelé včetně šerifa uvěří. Mimozemšťané útočí! Jejich cílem je Divoký západ. Tentokrát si vybrali špatný čas a špatné místo. St 16. 11. 2011 20.00 hod. ALOIS NEBEL ČR, drama, 90 min., 59 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Miroslav Krobot, Karel Roden, Alois Švehlík, Tereza Voříšková Dlouho očekávaná adaptace českého komiksu Alois Nebel přináší temný příběh z podzimu roku 1989. Na železniční stanici Bílý Potok slouží hlavní hrdina jako výpravčí. Atmosféra filmu jako je Sin City, Scane Darkly. Unikátní technologie kombinující kreslený a hraný film. St 23. 11. 2011 17.00 a 19.00 hod. SAXÁNA A LEXIKON KOUZEL ČR, pohádka, 90 min., 49 Kč (+ 1 Kč) Hrají: Petra Černocká, Jiřina Bohdalová, Petr Nárožný, Oto Jirák, Jan Hrušinský, Jaroslav Dulava Česká filmová pohádka pro celou rodinu. Čarodějnice Saxána žije v lidském světě se svojí první láskou Honzou Bláhou a dceruškou Saxánkou. Právě ona objeví maminčino tajemství a díky své zvědavosti se ocitne v kouzelné pohádkové říši.

71

Ne 27. 11. 2011 18.00 a 20.00 hod. JOHNNY ENGLISH SE VRACÍ USA, komedie, 101 min., 49 Kč (+ 1 Kč), ČESKÝ DABING Hrají: Rowan Atkinson, Gillian Anderson, Rosamund Pike, Dominic West Po poslední „nehodě“ se agent Johnny English uchýlil do tibetského kláštera. Ve Velké Británii má být odstraněn čínský premiér. Všude se to však hemží dvojitými agenty. Šéfová M17 vsadí na jedinou kartu - Johnnyho Englishe. St 30. 11. 2011 20 hodin BLÁZNIVÁ, ZATRACENÁ LÁSKA USA, délka - 118 min. Romantická komedie, vstupné: 49 Kč (+ 1 Kč) Titulky Hrají: Steve Carell, Ryan Gosling, Julianne Moore, Emma Stone, Johan Bobo Čtyřicetiletý Cal prožívá svůj sen - má dobrou práci, hezký dům, skvělé děti a za manželku lásku ze střední školy. Když ale zjistí, že jeho žena se chce rozvést, ocitne se Cal ve světě svobodných. Jenže sám už několik let nerandil a tak ho stíhá jedna pohroma za druhou. Pod ochranu si jej vezme pohledný sportovec Jacob. Aby mu pomohl zapomenout na ženu, otevře mu úplně nové obzory…

Kam za sportem HÁZENÁ 2. liga mužů So 12. 11. muži dorost So 26. 11. muži dorost

17.00 hod. 15.00 hod. 17.00 hod. 15.00 hod.

Ivančice – Bohunice Ivančice – Napajedla Ivančice – Prostějov Ivančice – Prostějov

KOPANÁ Ivančice A – Krajský přebor, Ivančice B – Okresní přebor, Řeznovice A – III. třída, Řeznovice B – IV. Třída, Ivančice dorost – Krajský přebor So So Ne So So Ne 72

5. 11. 5. 11. 6. 11. 12. 11. 12. 11. 13. 11.

11.45/14.00 14.00 hod. 14.00 hod. 11.15/13.30 13.30 hod. 13.30 hod.

dorost Ivančice – Mutěnice Řeznovice A – Zastávka B Ivančice B – Babice n. Svit. dorost Ivančice – Tasovice Řeznovice A – Lažánky Ivančice B – Ořechov

73

ROSTOU KOLEM NÁS Další rostliny mezí, strání a travnatých míst na Ivančicku (VI) Vytrvalá, středně vysoká bylina čistec přímý (Stachys recta) kvete od května do podzimu. Květy mají barvu světle žlutou s fialovou kresbou. Roste na mezi u rybníčka v Řeznovicích, u cesty za kaplí sv. Jakuba, v ořechovém sadu za Červeným křížem a jinde. Drobné bílé nebo načervenalé květy má mařinka psí (Asperula cynanchica). Tato nevysoká vytrvalá rostlina kvete od června do září. Najdeme ji na slepencových skalách Pekárky nad silnicí, na západních stráních pod „Železňákem“ nebo na skalkách a stráních kolem železniční tratě poblíž silničního přejezdu za Ivančicemi směrem na Moravské Bránice. Až jednoho metru výšky může dorůst jedovatý pryskyřník prudký (Ranunculus acris). Jeho přízemní listy jsou dlanitě dělené, květy mají barvu žlutou. Pryskyřník prudký se vyskytuje na levém břehu Jihlavy před elektrárnou „na Réně“, na louce u Kumánu, na mezích u cesty poblíž Červeného kříže, ... Vytrvalá tráva bojínek luční (Phleum pratense) tvoří husté trsy. Klas je válcovitý. Bojínek luční kvete od června do srpna u cesty na levém břehu Jihlavy před splavem na Réně, v ořechovém sadu nad Červeným křížem, na levém břehu Jihlavy u čističky na Réně nebo na louce u Kumánu. Bohatě větvená, více jak jeden metr vysoká bylina divizna knotovkovitá (Verbascum lychnitis) roste u železniční tratě mezi zastávkami Ivančice-město a Ivančice-letovisko, na nesečené louce za rozhlednou na Oklikách a na dalších výslunných místech. Je to rostlina dvouletá. Žluté květy divizny knotovkovité mají chlupaté nitky tyčinek. Její listy jsou zespodu šedobíle pomoučené. Text a foto RNDr. Zuzana Lotreková

Použitá literatura: Klíč ke květeně České republiky (Academia 2002)

IVANČICKÝ ZPRAVODAJ vydává KIC Ivančice, Palackého nám. 12, 664 91 Ivančice, e-mail: [email protected], registrováno u MK ČR pod č. E 11378, IČ: 65268768. Odpovědný pracovník Vít Karas, tel.: 774 110 547. Cena výtisku 20 Kč. Tisk Gloria Rosice. 74

bojínek luční

čistec přímý

divizna knotovkovitá

mařinka psí

pryskyřník prudký 75

76