IV. závěrečné kolo Českého poháru starších žáků Hradec Králové 21.- 22. 03. 2009 7. kolo KP starších žáků Nový Jičín 15. 03. 2009 V pátek 20.3. odpoledne jsme se ve Svinově vecpali do rychlíku. Drozdi se jakžtakž rozsadili po vagónu, my čtyři členové realizačního týmu – tj. Jef (trenér), Jirka (kondiční trenér), Míša Gill (webmaster našich stránek www.vk-dhl.tym.cz ) a má maličkost jako TVT (technický vedoucí týmu) jsme zůstali stát na chodbičce. Odbočím, není mi jasné, jak se změnila šířka chodbičky ve vagonu - před třiceti lety jsem tady normálně stával a dalo se kolem mne normálně projít. Teď to nejde. Jsem, pravda, nyní trochu více prostorově výraznější, ale určitě ne o tolik, aby se kolem mne bezproblémově protáhlo pouze dvouleté dítě! Hned na úvod jsem dostal školení o dokonalosti přípravy na cestu. Jirka měl připraven itinerář, viz:
Tento cestovní rozvrh byl základem pro cennou a plodnou diskusi o spoustě důležitých věcí. Mimo jiné jsme probrali i výsledky a hru 7. kola KP starších žáků, které jsme odehráli minulou neděli v Novém Jičíně. Jeli jsme tam s tím, že pokud chceme pomýšlet na zisk titulu Přeborníka Moravskoslezského kraje (a tím se automaticky nominovat na Přebor České republiky), musíme bezpodmínečně kluky z Nového Jičína porazit. A samozřejmě neztratit set s nikým jiným. Drozdi byli oslabení o Tukana, který si tady v Novém Jičíně minule něco udělal s chrupavkou v rameni a dnes tedy chyběl. Matěj sice s námi jel, ale nebylo mu dobře a tak byl nominován do funkce statistika. Čehož se chopil a zhostil skvěle. Průběh klasický – zápasy s SŠK Beskydy a „béčkem“ Nového Jičína byly jednoznačné, jen si koučování opět vyzkoušel Jirka Mach. Ani jemu, ani Rosťovi Škrdovi se nepodařilo přesvědčit Drozdy, že je třeba hrát naplno pořád, i když je k tomu soupeř zrovna nenutí. Drozdi se totiž soustředili na úplně jiné věci. Podívejte se, jak hluboko analyzují Drozdi postavení hráčky na soupeřově polovině. Zvláště bych si dovolil upozornit na oblast, kam jsou upřeny zraky našich kluků. Doteď jsem netušil, že se z anatomických tvarů hrudníku protihráče (pardon protihráčky) dá vysledovat směr útoku soupeře a možnou obranu proti němu. Jediný Tráva už má jasno. Byly tam totiž hráčky i na lavičce a on asi analyzoval je. Holt i volejbal se neustále vyvíjí. A já bohužel nestíhám všechny nové trendy, i když jsou určitě vizuálně velmi zajímavé!!! Viz.:
Následující zápas S Novým Jičínem byl o něčem jiném a s radostí musím konstatovat, že Drozdi hráli na doraz. Bohužel dvakrát jsme prohráli nejtěsnějším možným rozdílem. Ale velmi důstojně! Nový Jičín byl prostě o ty dva míče šťastnější. Viz: Štěpi při útoku.
Ale zpět k poslednímu kolu ČP žáků. Do Pardubic jsem díky perfektnímu Jirkově rozvrhu cesty v životě tak rychle nedorazil, ani jsme nestihli probrat vše, co jsme potřebovali. Přestup na vlak do Hradce, vyhledání trolejbusu a přesun na ubytovnu pod vedením cestovního managera Ivánka proběhl bez problémů (i přes některé kecy, že …?) Ubytovali jsme se. Následovala večeře a přesun na ubytovnu. Ráno vše proběhlo standardně až na potíže Dejvyho, který měl velmi nezdravou barvu a za sebou noc, kterou místo spaní trávil přesunem mezi postelí a WC. Asi mu nesedla večeře. Což byla nemilá záležitost, jednak pro postiženého, jednak pro tým, protože jsme tady chtěli uhrát co nejlepší výsledek. A ještě než jsme začali, byli jsme bez jednoho z klíčových hráčů. První zápas proti Brnu dal navíc jasně najevo, že s naším univerzálem bychom docela pravděpodobně vyhráli, takhle jsme i přes veškerou snahu prohráli 0-2. Nicméně jsme s celkově druhým týmem na letošním ČP dosáhli na zápasy nerozhodné bilance 1-1. Což je více než slušné. Na snímku nekompromisně útočí Kápo (Matěj)
Následoval zápas s Příbramí. Kluci nastoupili velmi zodpovědně a opravdu hráli jako podle hesla ze Tří mušketýrů. Takže systémem „jeden za všechny a všichni za Dejvyho“ se Drozdům podařilo po velmi dobrém výkonu porazit docela sebevědomé příbramáky 2-1. Drozdi zjistili, že když se zapojí do hry opravdově, najednou uhrají i zdánlivě ztracené míče. Obrovskou oporou byl náš první smečař Mech, dařilo se mu skládat potřebné a důležité míče. Ale stejně dobře hráli i ostatní a byl z toho skvělý kolektivní výkon, na který se i dobře koukalo. A koukal se i pan Jiří Zach, trenér kadetské reprezentace České republiky, který do Hradce zavítal mezi nás. Ozbrojen brýlemi, papíry s tužkou a pronikavým pohledem obcházel kurty číslo 5 a 6, na kterých se hrály zápasy první osmičky. Sledoval výkony hráčů, které si vytipoval na lednovém Myslíkově memoriálu krajských výběrů v lednu a ověřoval si, jestli někoho náhodou nepřehlédl. Možná i to přispělo k tomu, že Drozdi hráli jako z partesu. Následoval zápas s výbornými Ervěnicemi - a znovu jako na dvoře krále Ludvíka XIV. slavil kolektivní výkon opět úspěch. A tím bylo vítězství 2-1! V našem třetím měření sil na letošním Českém poháru jsme dokázali podruhé zvítězit! A to jsme ještě nevěděli, že Ervěnice skončí v celkovém pořadí ČP na třetím místě. Následoval zápas s Hradcem Králové. Totální kolaps v prvním setu (sedm uhraných míčů!) a už lepší nicméně jednoznačně prohraný druhý set. My jsme opravdu tak hodní a slušní k domácím a nikdo to neocení …. (asi jsme se to naučili v Novém Jičíně ☺ ) Ani výrazné uplatnění mimiky Drozdy nevytrhlo z letargie. Foto dokládá Jirkovu snahu:
¨ Dnešní program uzavíral náš souboj s Českou Lípou, který byl poměrně jednoznačný i podle výsledku 0-2. Celé to sledoval z tribuny smutný, do zelenožluta zabarvený Dejvy. Viz:
To byl konec dnešního programu. Ovšem jen pro hráče. Před naším realizačním týmem byla ještě porada s repre trenéry, zmiňovaným panem Zachem, dorazivším p. Judou a dokonce i p. Haníkem. Porada trvala dlouho, už jsem se smiřoval s tím, že budu nucen k dlouhé noční procházce po Hradci Králové. Proto jsme velmi rádi přijali místo v autě týmu Brna a dostali se tak normálně na ubytovnu. Ráno nás čekaly příznivé zprávy - Dejvy se cítil lépe a paní správcová z ubytovny po zjištění, že jsme z VK DHL Ostrava řekla, že pokoje po nás přebírat nemusí a ani nebude, protože s námi nikdy žádný problém nebyl. Hráli jsme hned první zápas a oproti Želetavě. Byl to náš již pátý zápas v tomto ČP. Výsledek jednoznačný, Drozdi vždy velmi výrazně vedli a vždy nechali kluky z Želetavy přiblížit se „na dohled“. Pro mou narušenou nervovou soustavu si dokážu představit jiná povyražení! Nakonec tedy 2-0 a dva zápasy pauza před posledním zápasem s Prahou. Bylo tedy dost času i na bilancování výsledků, dosažených proti Želetavě v tomto ročníku. Konečné zápasové skóre je 4-1. Bohužel to jediné prohrané utkání nás stálo „bednu“ v celkovém pořadí. To, že naše kvalifikační skupina tady v listopadu byla nesmyslně nalosovaná a ještě do toho přehodili Pražáci soupisky, jsme změnit nemohli a ani nás to nemrzí. Mrzí ten jeden jediný zápas, který jsme prohráli a tím byli nuceni dokazovat, kam výkonnostně patříme. To by až tak nevadilo, vadí spíše to, že jsme byli ochuzeni o dva turnaje proti kvalitním soupeřům (při vší úctě k výkonům týmů druhé a třetí osmičky) A Želetava nakonec taky, po druhém turnaji jsme se společně dostali do první osmičky a bez problémů v ní zůstali. V Praze jsme ve třetím kole skončili čtvrtí, a to nám na třetí místo chybělo pár míčů. A Želetava se udržela na úkor Nového Jičína, který pro dnešní turnaj hrál druhou osmičku. Následoval zápas s letos neporaženým týmem ČZU Praha „B“. Hrál se náramný volejbal, Drozdi dotáhli první set až do infarktové koncovky, ale prohráli jej 27-25. O druhý set se už pražáci tak nebáli, vyhráli jej 25-20. Přesto byl trenér spokojený s výkonem, dle jeho slov „už to chvílemi trošku smrdělo volejbalem“. Na snímku „startuje„ Kuba zcela nekompromisního Mecha, viz:
Výsledky byly známy až po posledním zápase. Skončili jsme na pátém místě horším poměrem setů. Stačilo porazit domácí Hradec, byli bychom třetí a celkově bychom si o jedno místo polepšili právě nad Hradec Králové. Takhle jsme skončili celkově osmí, viz :
Ale i tak Drozdi dokázali, že s nimi trenér netráví čas zbůhdarma. A navíc – reprezentační trenér pan Zach si vyhlédl tři (!) Drozdy.
Dostanou pozvánku do širší nominace kadetské reprezentace České republiky!! Je to pro ty tři odměna. A taky výzva pro ostatní, nikde není řečeno, že je nominace uzavřená a už se do ní nikdo nedostane. Což ovšem na druhé straně pro Dejvyho, Mecha a Štěpiho znamená, že na sobě musejí makat dál a víc, protože to můžou být právě oni, kteří budou nahrazeni aktuálně lepšími hráč i odjinud. Je to obrovský úspěch a zásluha trenéra, samotných hráčů a celého mládežnického volejbalu VK DHL. Kdyby mi to někdo tvrdil před rokem a půl, pravděpodobně bych jej přesvědčoval o tom, že mám perfektní známosti na Psychiatrické léčebně v Opavě a určitě mu zařídím celkové vyšetření, protože mluví nesmysly. Holt když se spojí trenérské schopnosti s hráčským chtěním, dokáží se zázraky. Když si vzpomenu, s jakým materiálním vybavením začal trenér s Drozdama ( tehdy to ještě nebyli ani Drozdíci) na Šeříkové ve Výškovicích……... Vykulení kluci, každý dres jiný, potrhaná síť, ukazatele skóre nefunkční nebo bez některých (asi nepodstatných) čísel atd atd. Přeji tedy všem ať už nominovaným nebo ne, ať se jim vyhýbají nemoci, zranění a problémy se školou, ať z nich má trenér ( a my taky) radost a ať je nadále baví volejbal a hra nejen za Drozdy. Ještě se vrátím na vyhlášení výsledků letošního ČP žáků. Velkou radost nám udělali kluci z Brna, kteří se s námi chtěli vyfotit. Což jsme velice rádi udělali, výsledek vidíte na další fotografii.
Vytvořit silnou moravskou skupinu v Čechách (byť východních) – to je tedy počin hodný ocenění minimálně od nějaké moravské moravské nacionální strany. Zkusím nějakou najít, třeba kápnu na nového sponzora moravského volejbalu! A pak takovou skupinku vytvoříme určitě i v Praze!!! Cesta domů probíhala bez problémů, David se k našemu úžasu už ládoval burskými oříšky, z čehož plynulo. že už mu bylo dobře a Ovečkin absolvoval i přes nechutný vítr celou cestu jen ve svetru.
Jediným drobným zádrhelem bylo to, že Drozdi museli „hřadovat“ na chodbičce. Ale jen do Olomouce. Pak se ve vlaku místa uvolnila a Drozdi se naskládali do kupé. Ze kterých vylezli až ve Svinově, kde jsme to celé rozpustili. Utahaní, ale spokojení.
Zítra máme volno a v úterý na tréninku, pánové!!!! Hlas Jefův, ruka na madle dveří Jirkova.
