Počítačová síť
je propojení skupiny počítačů a dalších zařízení (např. tiskáren, terminálů, atd.), které umožňuje těmto zařízením vzájemně komunikovat. Počítačová síť umožňuje uživatelům připojených počítačů sdílet některé technické prostředky (např. tiskárny, disky, modemy, vzdálené počítače apod.) a vzájemně spolu komunikovat posíláním zpráv, souborů nebo i interaktivně.
Pokud je taková síť zřízena jen v rámci omezené oblasti, např. uvnitř jedné budovy nebo organizace, nazývá se místní počítačová síť, anglicky Local Area Network LAN. Jsou-li počítače rozmístěny v rozsahu města (do několika km) mluvíme o síti MAN (Metropolitan Area Network). Se vzrůstajícím počtem instalovaným místních sítí začala vznikat potřeba tyto sítě spolu propojovat a tím umožnit vzájemnou komunikaci zařízení zapojených v různých místních sítích. Takové spojení sítí zahrnující větší oblast, například celé město nebo stát se nazývá rozlehlá počítačová síť anglicky Wide Area Network WAN.
LAN - místní počítačová síť
Pokrývá-li počítačová síť jen menší omezenou oblast, například jednu budovu nebo určitou organizaci, nazývá se místní počítačová síť. Místní počítačové sítě se používají zejména k následujícím účelům: • Sdílení různých hardwarových prostředků, například disků, tiskáren a modemů mezi jednotlivými počítači připojenými k síti a tím i mezi uživateli těchto počítačů. • Sdílení programového vybavení a dat. Prostřednictvím sdílení disků mezi počítači mohou uživatelé více počítačů pracovat současně s programovým vybavením a daty uloženými na vzdálených discích (fyzicky umístěných v jiných počítačích než v počítači, u kterého uživatel právě pracuje). • Komunikace mezi uživateli. Pomocí vhodného programového vybavení si mohou uživatelé počítačů připojených k síti posílat navzájem zprávy a dopisy elektronickou poštou. 1
• Komunikace do rozlehlé počítačové sítě. Je-li místní počítačová síť spojena s rozlehlou počítačovou sítí, například se síti Internet, mohou uživatelé místní sítě komunikovat prostřednictvím elektronické pošty s uživateli celé sítě Internet a případně i využívat dalších služeb této sítě. Mezi další výhody sítě LAN můžeme zařadit: snadné přenášení dat, ochrana dat, monitorování připojených uživatelů Každá počítačová síť obsahuje obvykle tři základní části: 1. Síťové počítače 2. Síťový hardware (síťové karty, kabely, aktivní prvky v kabeláži) 3. Síťový software
Klasifikace sítí podle provedení
Různé typy místních počítačových sítí lze klasifikovat podle vzájemného vztahu komunikujících počítačů (nebo jiných zařízení připojených k síti), podle fyzické topologie sítě, podle metody určující přístup jednotlivých počítačů k přenosovému médiu, podle použitých komunikačních protokolů, poskytovaných služeb a dalších hledisek.
Vztah komunikujících počítačů
Přesněji než o vztahu komunikujících počítačů bychom měli mluvit o vzájemném vztahu spolu komunikujících entit - softwarových modulů plnících v síti určitý úkol. V jedné síti totiž mohou mezi různými počítači existovat současně různé typy níže uvedených vztahů. Klient-server je vztah, kdy jedna entita, která je serverem, poskytuje určité služby jiné entitě, která je klientem. Příkladem použití tohoto vztahu je sdílení souborů mezi počítači. Tzv. souborový server (anglicky fileserver) poskytuje soubory uložené na svých discích jiným počítačům - klientům. Klient serveru ovšem soubory poskytovat nemůže, jde o asymetrický vztah. Serverů může ovšem být v síti více. Navíc některé typy souborových serverů umožňují, aby jeden počítač pracoval pro některé počítače jako server a současně byl klientem jiného serveru. Velmi rozšířenou implementací sdílení souborů typu klient-server v místní síti je například produkt Netware firmy Novell.
2
Peer-to-peer je vztah, kdy si jednotlivé entity poskytují určitou službu navzájem vztah je tedy symetrický. Existují implementace sdílení souborů, které jsou založeny na vztahu peet-to-peer, například Lantastic nebo Windows 3.1X, 95, 98, Me. Vztah peer-topeer může také existovat například mezi programy, starajícími se o synchronizaci času na jednotlivých počítačích v síti.
Fyzická topologie sítě
Kabeláž propojující jednotlivé počítače (a další zařízení) v síti může mít různou topologii. Nejčastější varianty jsou následující: Sběrnice je uspořádání, kdy jsou jednotlivé počítače připojeny na různá místa jednoho souvislého úseku (segmentu) kabelu. Přesněji řečeno, v přípojných místech musí být na kabelu spojky nebo odbočky umožňující připojení. Příkladem použití této topologie je síť typu Ethernet.
Hvězda je uspořádání, kdy jsou jednotlivé počítače připojeny samostatnými kabely se středem sítě, takzvaným rozbočovačem (anglicky hub). Rozbočovač většinou pracuje jako opakovač nebo přepínač. Výhodou uspořádání sítě do hvězdy je, že při poruše jednoho úseku kabelu nebo jednoho počítače není touto poruchou ohrožena komunikace ostatních počítačů. Toto uspořádání také umožňuje při použití rozbočovačů pracujících jako přepínače dosáhnout mnohem lepší propustnosti sítě. Nevýhodou je citlivost sítě na poruchu centrálního místa - rozbočovače. Příkladem použití této topologie je síť typu Ethernet.
3
Kruh je uspořádání, kdy jsou jednotlivé počítače propojeny úseky kabelu, které dohromady tvoří uzavřený kruh. Tato topologie se používá například v sítích typu Token Ring.
Typy sítí podle použité technologie Sítě se dají rodělit na 5 základních skupin, podle použité technologie: • ArcNet • Token-ring • 100VG-AnyLAN • FDDI • Ethernet Většina (přes 80 %) zasíťovaných počítačů je připojeno pomocí Ethernetu. Ehernet byl vyvinut firmou Xerox v roce 1976. Ethernet používá přístupovou metodu CSMA/CD. Má svůj typ rámců. Původně používal sběrnicovou topologii a umožňoval připojit na hlavní segmenty až 1024 počítačů a pracovních stanic. Jednotlivé stanice jsou propojeny pomocí koaxiálního kabelu, optickým kabelem či kroucenou dvoulinkou.
Model ISO/OSI Model ISO/OSI je referenční komunikační model označený zkratkou slovního spojení "International Standards Organization / Open Systen Interconnection" (Mezinárodní organizace pro normalizaci / propojení otevřených systémů). Jedná se o doporučený model definovaný organizací ISO v roce 1983, který rozděluje vzájemnou komunikaci mezi počítači do sedmi souvisejících vrstev. Zmíněné vrstvy jsou též známé pod označením Sada vrstev protokolu. Úkolem každé vrstvy je poskytovat služby následující vyšší vrstvě a nezatěžovat vyšší vrstvu detaily o tom jak je služba ve skutečnosti realizována. Než se data přesunou z jedné vrstvy do druhé, rozdělí se do paketů. V každé vrstvě se pak k paketu přidávají další doplňkové informace (formátování, adresa), které jsou nezbytné pro úspěšný přenos po síti. Uvedený model obsahuje následující vrstvy (každá vyšší vrstva využívá funkce vrstvy nižší. 4
1. Fyzická vrstva – definuje prostředky pro komunikaci s přenosovým médiem
a s technickými prostředky rozhraní. Dále definuje fyzické, elektrické, mechanické a funkční parametry týkající se fyzického propojení jednotlivých zařízení. Je hardwarová.
2. Linková vrstva – zajišťuje integritu toku dat z jednoho uzlu sítě na druhý. V rámci
této činnosti je prováděna synchronizace bloků dat a řízení jejich toku. Je hardwarová.
3. Síťová vrstva - Definuje protokoly pro směrování dat, jejichž prostřednictvím je
zajištěn přenos informací do požadovaného cílového uzlu. V lokální síti vůbec nemusí být pokud se nepoužívá směrování. Je hardwarová ale když směrování řeší PC s dvěma síťovými kartami je softwarová.
4. Transportní vrstva - Definuje protokoly pro strukturované zprávy a zabezpečuje
bezchybnost přenosu (provádí některé chybové kontroly). Řeší například rozdělení souboru na pakety a potvrzování. Je softwarová.
5. Relační vrstva - Koordinuje komunikace a udržuje relaci tak dlouho, dokud je
potřebná. Dále zajišťuje zabezpečovací, přihlašovací a správní funkce. Je softwarová.
6. Prezentační
vrstva - Specifikuje způsob, jakým jsou data formátována, prezentována, transformována a kódována. Řeší například háčky a čárky, CRC, kompresi a dekompresi, šifrování dat. Je softwarová.
7. Aplikační vrstva - Je to v modelu vrstva nejvyšší. Definuje způsob, jakým
komunikují se sítí aplikace, například databázové systémy, elektronická pošta nebo programy pro emulaci terminálů. Používá služby nižších vrstev a díky tomu je izolována od problémů síťových technických prostředků. Je softwarová.
Dělení sítí podle způsobu komunikace v sítích • Sítě spojové (před zahájením výměny dat je nutné navázat spojení) – síť ATM • Sítě nespojové – typické pro LAN
Přístupové metody Přístup k přenosovému médiu 5
V případech, kdy více počítačů sdílí jedno společné přenosové médium, jak je tomu u sběrnicové a kruhové topologie sítě, ale i u hvězdové topologie, pokud je jako rozbočovač použit pouhý opakovač, je třeba stanovit pravidla, na základě kterých budou jednotlivé počítače ke společnému médiu přistupovat (vysílat do něj data). Metody přístupu ke společnému médiu můžeme rozdělit na bezkolizní a kolizní. U bezkolizních metod je společné médium přidělováno obvykle na základě předchozí výměny řídících zpráv jednotlivým počítačům tak, že je vždy jednoznačně určeno, který počítač může vysílat, zatímco ostatní musí čekat. Nemůže tak dojít k situaci, kdy dva nebo více počítačů začnou současně vysílat na společné médium a dojde tak ke kolizi vysílaných paketů a tím k jejich znehodnocení. Ve velmi rozšířené místní síti typu Ethernet se však používá jedna z kolizních metod, označená jako CSMA/CD (anglicky Carrier Sense Multiple Access / Collision Detection). Metoda je kolizní proto, že v principu je možné, aby více stanic začalo současně vysílat na společné médium. Se vzniklou kolizí se počítá, znehodnocené pakety jsou vyslány opakovaně. Chce-li počítač vyslat paket na sdílené médium, otestuje nejdříve, zda již nevysílá někdo jiný. Pokud ano, počítač čeká, až bude sdílené médium volné a teprve potom začne vysílat. Protože rychlost šíření signálu po vedení je konečná, může se stát, že jeden počítač začne vysílat a ještě v době, než se vysílaný signál rozšíří po celém vedení, začne vysílat jiný počítač, který v okamžiku zahájení vysílání otestoval médium jako volné ( neboli signál od prvního počítače k němu ještě nedorazil). V takovém případě dojde ke kolizi a oba počítače musí znehodnocený paket odvysílat znovu. • CSMA-CD – typická pro Ethernet, • Token ring – je nutná kruhová topologie, sítí koluje speciální paket „token“ (pešek), která stanice jej má, může vysílat, • Token bus – není nutná kruhová technologie.
Síťové operační systémy
Kromě hardwarových prostředků a jejich propojení pomocí kabelů je pro úspěšný provoz počítačové sítě nutné mít k dispozici vhodný síťový software. Nejjednodušší variantou síťového software jsou jednoduché komunikační programy využívající propojení dvou počítačů a umožňující zpřístupnit data uložená na médiu jednoho počítače i z druhé stanice. Kromě toho existují přímo operační systémy podporující práci v síťovém prostředí. Podle topologie sítě se dělí na sítě typu Peer-to-peer nebo Client - server. Vyspělý síťový software musí obhospodařovat především následující služby: 1. Kontrolu přístupu jednotlivých uživatelů k prostředkům sítě. Přístup uživatele k prostředkům sítě je obvykle vázán na existenci uživatelského konta chráněného heslem. Na základě přístupových práv přidělených je pak konkrétnímu uživateli umožněn přístup k • datům na paměťových médiích (na pevném disku serveru) • výstupním zařízením (tiskárnám, plotrům...) • vstupním zařízením (digitizérům, scannerům...) 6
• různým službám počítačové sítě (elektronická pošta, zjišťování informací o uživatelích...) • síťově používanému software. Mezi uživateli bývá jeden či více uživatelů privilegovaných (správců, supervizorů). Tito uživatelé mají k dispozici veškerá přístupová práva ke všem prostředkům sítě. 2. Sdílení vstupních a výstupních zařízení. Síťový software umožňuje uživatelům výstup dat na výstupních zařízeních připojených k jiné stanici, než u které pracují a vstup dat ze vstupních zařízení připojených k jiné stanici. Využívání těchto služeb je vázáno na přidělení přístupných přístupových práv. 3. Sdílení dat a software na paměťových médiích. Síťový software umožňuje více uživatelům používat stejná data uložená na paměťovém médiu (obvykle pevném disku) serveru nebo některé pracovní stanice. Umožňuje též spouštět programy uložené na jiné stanici, než na které uživatel pracuje. Síťový software musí řešit konflikty, ke kterým může dojít v případě, že se v jednu chvíli dva různí uživatelé pokusí o protichůdné operace se stejnými daty. Též některé programy, které nejsou přizpůsobeny pro vícenásobný provoz v síti, nemůže tímto způsobem spustit více uživatelů. Komunikace uživatelů. Síťový software obvykle obsahuje prostředky pro komunikaci jednotlivých uživatelů sítě. Nejoblíbenějším prostředkem je elektronická pošta (E-mail), možnost poslat zprávu, či soubor jinému uživateli sítě. Dalšími službami jsou interaktivní dialog dvou či více uživatelů (talk, chat, IRC), elektronické věstníky (notice, netnews), zjišťování informací o uživatelích sítě (users, finger), či zjišťování různých informací po rozsáhlých počítačových sítích WAN (WWW, starší Gopher, vyhledávací služba Veronica).
Síťové operační systémy 1.architektura Client-Server • Novell Netware • Unix • Windows NT, 2000 2.architektura Peer-to-peer • Lantastic • Windows 3.1x, 95, 98, ME
Novell
Počítačové sítě Novell jsou nejrozšířenějším představitelem počítačových sítí LAN s architekturou klient-server. Umožňují připojení různého počtu uživatelů od 2 do několika set. Pro propojení počítačů se obvykle používá metoda Ethernet. Síťový software Novell obsahuje všechny služby obvykle požadované od počítačové sítě, tedy kontrolu přístupu uživatelů k prostředkům sítě, možnost sdílení periferních zařízení, dat a programů i prostředky pro komunikaci uživatelů. Důležitou vlastností systému NetWare je možnost přidělovaní přístupových práv ke sdíleným souborům. Pro každý soubor a každý adresář na discích serveru lze stanovit, 7
kteří uživatelé budou mít k danému souboru nebo adresáři přístup a o jaký druh přístupu se jedná, například čtení i zápis, pouze čtení atd. Podobně lze stanovit přístupová práva i k dalším sdíleným prostředkům, například k tiskovým frontám, do kterých jsou zasílány požadavky uživatelů na tisk na sdílených tiskárnách. Pro zjednodušení správy přidělování přístupových práv lze uživatele zařazovat do skupin. Těmto skupinám lze přidělovat přístupová práva stejně jako jednotlivým uživatelům. Uživatel pak může využívat jednak práv přidělených přímo jemu a současně i práv přidělených všem skupinám, ve kterých je členem. Přístupová práva Uděluje správce sítě nebo uživatel dvěma způsoby: 1. formou trustee assigment, dále jen TA - práva, která má uživatel nebo skupina k danému adresáři resp. souboru. 2. formou inherited rights mask (zděděná maska práv), dále jen IRM - práva, která jsou přidělena jednotlivým adresářům a jsou závazná pro všechny uživatele. Jak TA tak IRM jsou dědičné, což znamená, že pokud nejsou explicitně stanovena práva příslušného adresáře, platí pro něj práva jeho nadřazeného adresáře. Tabulka 1: druhy přístupových práv v systému Novell NetWare S
supervisory
zajišťuje veškerá práva , na adresář, jeho podadresáře i soubory, přepisuje veškerá jiná omezení
R
read
právo otevřít a číst soubory
W
write
právo otevřít a zapisovat do souborů
C
create
právo vytvářet soubory a adresáře a zapsat do nich (pouze při jejich vytvoření)
E
erase
právo rušit adresář, jeho podadresáře i soubory
M
modify
právo modifikovat atributy adresáře a souboru, rovněž umožňuje přejmenovávat adresář, jeho podadresáře i soubory
F
file scan
právo prohlížet obsah adresáře
A
access control právo modifikovat IRM a TA pro soubor nebo adresář, rovněž umožňuje přidělovat ostatním práva na takový adresář nebo soubor
Práva, která má uživatel na konkrétní adresář resp. soubor se nazývají efektivní práva (effective rights) a závisí jak na TA, tak na IRM. Jako příklad můžeme uvést práva, která má uživatel ke svému domovskému adresáři (ve Windows se k nim dostaneme přes vlastnosti souborů/adresářů), k souboru ve svém adresáři a k adresáři jiného uživatele. a) vlastní adresář
8
Všechna práva mimo právo S
b) soubor ve veřejně dostupném adresáři na síti
Právo R a F
9
c) cizí adresář
Žádná práva
Struktura adresářů Struktura adresářů na souborových serverech pracujících pod operačním systémem Novell NetWare vychází z následujícího schématu: • • • • •
LAN Novell NetWare může obsahovat několik souborových serverů každý z nich obsahuje diskové svazky (volumes) které mají adresáře (directories) v nichž jsou podadresáře (subdirectories) a v nich jsou uloženy jednotlivé soubory (files).
Z výše uvedeného vyplývá, že jednoznačné určení souboru v síti Novell má tvár: server\volume: directory\sub-directory\. . . \file Tento zápis se nazývá úplná cesta k souboru. Příkladem může být úplná cesta k souboru (úplná specifikace souboru): X235\PDF\HOME\CHRASKA \texty\dopis.doc Kde X235 je server, PDF je svazek, HOME je adresář, CHRASKA je podadresář, texty je podadresář, dopis.doc je soubor. Každý souborový server obsahuje vždy svazek SYS, na kterém uložen mimo jiné celý operační systém. Na svazku SYS jsou vždy následující adresáře: SYSTEM obsahuje systémové soubory Novell a je pro běžného uživatele nepřístupný PUBLIC obsahuje veřejně přístupné programy Novell MAIL obsahuje poštovní schránky jednotlivých uživatelů, tj. adresáře do kterých se 10
ukládá počítačová pošta LOGIN obsahuje soubory nutné pro přihlášení do sítě Kromě svazku SYS může souborový server obsahovat další diskové svazky a svazek SYS může obsahovat i jiné než výše vyjmenované adresáře. Na každém souborovém serveru bychom např. typicky na adresář obsahující softwarové balíky a adresář obsahující domovské adresáře uživatelů, tj. adresáře, ve kterých má uživatel všechna práva (vyjma práva S).
Mapování disků Pojmem mapování se rozumí označování jednotlivých svazků, popř. adresářů písmeny abecedy. Existují celkem tři způsoby mapování disků. 1. Mapování lokálních disků. Jednotlivým disketovým mechanikám a lokálním pevným diskům stanice jsou přiřazena písmena ze začátku abecedy. Toto mapování se nijak neliší od standardního označování disketových mechanik a pevných disků tak, jak je používáno v operačním systému MS-DOS. 2. Mapování síťových disků. Vzhledem k poměrně složitému hlavně dlouhému označení adresářů na souborových serverech, lze jednotlivé podadresáře diskových svazků označit písmeny abecedy (obvykle ze středu) tak, jako by to byly celé disky. K takto namapovaným podadresářům se přistupuje pomocí označení, které je jim přiřazeno.. 3. Mapování vyhledávacích cest. Jednotlivé podadresáře síťových pevných disků lze zařadit mezi tzv. vyhledávací cesty. Jsou to adresáře, které jsou prohledávány v případě, že se spouštěný program nenachází v aktuálním adresáři. Jedná se o obdobu příkazu PATH v MS-DOSu. Jednotlivé vyhledávací cesty jsou označovány písmeny z konce abecedy. Vyhledávacích cest může být definováno maximálně 16. Pokud chceme zjistit, jak máme na svém počítači namapovány síťové disky, můžeme k vypsání mapování disků použít příkaz MAP, který napíšeme v menu START – SPUSTIT. 11
Příklad výpisu mapování: Drives A,B,C,D,E map to a local disk. Drive G: = X235_PDF.: \ Drive I: = X235_PDF.:HOME\CHRASKA \ Drive K: = X235_PDF.:APL\SOFTWARE \ ----- Search Drives ----S1: = C:\WINDOWS\SYSTEM32 S2: = C:\WINDOWS S3: = C:\WINDOWS\SYSTEM32\WBEM S4: = C:\PROGRA~1\ATITEC~1\ATICON~1 S5: = C:\WINDOWS\SYSTEM32\NLS S6: = C:\WINDOWS\SYSTEM32\NLS\ENGLISH S7: = S:. [X235_PDF.:NET\MSDOS\TINLIB \] S8: = T:. [X235_PDF.:APL\SOFTWARE\FOXPROLN \] S9: = U:. [X235_PDF.:APL\SOFTWARE\FOXPRO25 \] S10: = V:. [X235_PDF.:APL\SOFTWARE\BAT \] S11: = W:. [X235_PDF.:APL\SOFTWARE\UTILS \] S12: = X:. [X235_PDF.:PMAIL \] S13: = Y:. [X235_SYS.:PUBLIC\NLS \] S14: = Z:. [X235_SYS.:PUBLIC \] Poznámka Namapovaný disk I: je ve skutečnosti adresář CHRASKA, který je umístěn na serveru X235 na svazku PDF a v adresáři HOME (viz výpis mapování). Běžný uživatel tak nemusí vůbec nic vědět o struktuře počítačové sítě, po přihlášení se mu objeví jen další disk (v našem případě I:), s kterým již umí pracovat.
Internet Internet je rozlehlá počítačová síť (WAN) budovaná postupným propojováním místních počítačových sítí založených na protokolech TCP/IP. První místní počítačovou sítí založenou na těchto protokolech byla síť ARPANET budovaná od konce 60. let. K této síti bylo později připojeno mnoho dalších sítí. V současné době pracují se sítí Internet stovky 12
miliónů účastníků na celém světě. Jedním z důvodů úspěšnosti Internetu je interaktivní charakter poskytovaných služeb, kdy uživatelé mohou získávat odezvu v reálném čase. Další faktor, který přispěl k rychlému rozvoji Internetu je jeho decentralizovaná, liberální organizace, umožňující relativně snadné připojování nových účastníků.
Služby uživatelům sítě Internet
Internet poskytuje uživatelům celou řadu služeb. Jejich počet postupně roste. Některé služby umožňují svým prostřednictvím přístup k dalším službám. Uvedeme si stručný popis některých nejvýznamnějších služeb. Jde o obecný popis principů jednotlivých služeb. Jsou-li v některých případech uvedeny konkrétní příkazy pro práci s určitou službou, jedná se o příklady. K zpřístupnění síťových služeb mohou být použity různé programy, jejichž jména a ovládání se mohou lišit. • Elektronická pošta (e-mail) • World Wide Web (WWW) • Přihlášení se na vzdálený počítač (Telnet) • Přenos souborů mezi počítači (FTP) • Přístup k distribuovaným informacím (Gopher) • Zájmové konference v síti - NEWS (Usenet) • WAIS (Wide Area Information Server) • Identifikace dokumentů v síti Internet
Pojmy
Opakovač Pro každý typ kabelu je stanovena určitá maximální vzdálenost, která může být daným kabelem překlenuta. Tato vzdálenost je omezena fyzikálními vlastnostmi kabelů a použitými protokoly. Potřebujeme-li překlenout větší vzdálenost, musíme do cesty vložit opakovač (anglicky repeater). Opakovač má dvě nebo více přípojek pro kabely. Paket, který přijde po kterémkoliv kabelu do opakovače, je jím vhodně elektricky zesílen a poté je odeslán do všech zbývajících kabelů. Směrovač Směrovač (anglicky router) je dvou nebo víceportové zařízení provádějící směrování na úrovni síťové vrstvy. Směrovač si udržuje tzv. směrovací tabulku. Na základě této tabulky a adresy příjemce v síťové vrstvě směrovač rozhodne, na který port má být odeslán přijatý paket. Most Most (anglicky bridge) je zpravidla dvouportové zařízení (připojují se dva kabely) provádějící filtraci (a tím i jednoduché směrování) paketů na úrovni linkové vrstvy. Pro každý paket přijatý na jednom z portů most na základě adresy příjemce v linkové vrstvě rozhodne, zda má být paket propuštěn na druhý port či nikoliv. Přepínač Přepínač (anglicky switch) je zařízení vykonávající funkci podobnou jako most. Na základě adres paketů v linkové vrstvě přepínač propouští nebo zadržuje pakety přicházející na jeho jednotlivé porty. 13
Obr. 1 Schéma počítačové sítě UP (UPONET)
14
