Číslo: XVII Ročník: VIII. Datum vydání:

Číslo: XVII

Ročník: VIII.

Datum vydání: 31.1.2012

OBSAH: Rozhovory Den bez aut Den stromů Přednáška s hasiči Drakiáda Halloween Exkurze středních škol Exkurze do Prahy Vánoční strom Anketa Zdeněk Miler Nightwork Práce žáků Recepty

1

ROZHOVOR S PANÍ KUCHAŘKOU ALENOU VACULÍKOVOU 1. Jíte zdravě? Snažím se jíst zdravě a střídmě, ale ne vždy se mi to daří, neboť jsou dny, kdy bych vyjedla lednici nehledě na to, co tam je. 2. Co jste si oblíbila ze zahraniční kuchyně? Nejraději sice vařím českou kuchyni, ale kdybych si měla vybrat ze zahraničních kuchyní, tak je mi nejbližší italská, protože se v ní používá hodně zeleniny, těstoviny, které mám moc ráda. Dalším pozitivem je to, že je jednoduchá na přípravu. 3. Co nejčastěji vaříte pro svou rodinu? Nejčastěji vařím klasickou českou kuchyni, ale také ráda experimentuji. 4. Jaké roční období je vám nejbližší? Mým oblíbeným ročním obdobím je jaro, kdy se všechno probouzí, začíná kvést. Počasí není tak chmurné a depresivní. Den se prodlužuje a já můžu více času trávit venku na zahrádce. 5. Máte doma zvířata? Ano, mám pejska (je to moje zlatíčko) a jmenuje se Beruška. A mám i jednoho lenivého kocoura. 6. Kam byste se ráda podívala? Všude je krásně, když jste s rodinou a opravdovými přáteli. Takže kamkoliv. 7. Jak vzpomínáte na školní léta? Vzpomínám na ně velmi ráda, protože to bylo období, kdy jsem si nepřipouštěla žádné starosti a taky jsem měla velké štěstí na dobré učitele a prima kamarády. 8. Jakého zpěváka jste si oblíbila? Již od mladých let jsem ráda poslouchala Freddieho Mercuryho. Podle mne to byl pan zpěvák. 9. Prozradíte svá novoroční předsevzetí? Asi vás nepotěším, ale já si žádná novoroční předsevzetí nedávám. Je to sice hezká věc, ale pro mne jsou podstatnější skutky než hesla. 10. Na co se těšíte v novém roce? Nemám zatím nic konkrétního, na co bych se těšila, ale jsem ve věku, kdy si vážím každého dne, který prožiji v klidu a v pohodě.

Děkuji za rozhovor, E. Miková

2

ROZHOVOR ROZHOVOR S PANÍ PANÍ UČITELKOU MICHAELOU MAČÁTOVOU 1. Máte ráda venkov? Ano, určitě raději víc než město.

2. Jaké máte koníčky? Četbu a turistiku.

3. Co děláte pro to,abyste vypadala dobře? Určitě myslím pozitivně a občas použiji nějaký ten “zázračný” krém.

4. Co vás na práci ve školství nejvíce baví? Přímá práce s dětmi.

5. Kam často jezdíváte? Nejčastěji asi do školy v Olomouci.

6. Býváte někdy sentimentální? Ano, zvláště na koncertech své dcery, která hraje na flétnu.

7. Který sport nikdy nezkusíte, ale líbí se vám? Určitě krasobruslení.

8. Jaký dárek považujete za nejhezčí? Takový není. Vždy mě potěší vše, co dostanu.

9. Máte nějaký vzor v oblékání? Ne, nemám ráda uniformitu.

10. Jaké jídlo máte ráda? Mám ráda suši a vůbec všechna jídla s masem.

Děkuji za rozhovor, E. Miková

3

DEN BEZ AUT

22. 9. 2011 se konal Den bez aut v blízkosti naší školy. Žáci II. st. si pro mladší žáky připravili soutěže. Každý kluk i holka dostali kartičku s názvy jednotlivých disciplín. Úkolem každého z nich bylo získat co nejvíce bodů na vyznačených stanovištích. Klukům šel o trošku lépe hod na cíl, holkám zase vybarvování a určování dopravních značek. V jízdě na kolech, skateboardu, koníkovi byly síly vyrovnány. Později se vyhodnotily výsledky všech žáků ve třídách. Redaktorky školního časopisu počítaly auta projíždějící po hlavní silnici St. Hrozenkovem od 8 – 10 hodin a stejně jako vloni uskutečnily rozhovory s projíždějícími řidiči. Menší žáci byli velmi nadšeni z vybavení policejního auta, řidičům dávali letáčky, popř. dotazy. Výsledky počítání aut: Náklaďáky: 238, traktory: 6, motorky: 7, policejní auta: 8, autobus: 6, dodávky: 55, osobní auta: 505 (nejvíce stříbrných, černých a červených). Velmi touto cestou děkujeme pánům policistům, kteří nám v tento den pomáhali zastavovat auta a také nahlížet do policejních aut. S. Sedlačíková

4

DEN STROMŮ

20. 10. 2011 oslavili žáci od mateřské školy po devátou třídu Den stromů, a to nejen teoreticky, ale hlavně prakticky. Pan zástupce školy Bartoš a náš pan školník dokázali natěšené žáky zaujmout svým stručným výkladem (týkajícím se sázení stromků, především ovocných) a přivést je k velkým pracovním výkonům. Někteří se poprvé dověděli o přípravě půdy, roubování a další péči o stromky. Žáci si při práci vzájemně pomáhali, zapojovali se nejen chlapci, ale i děvčata. I když bylo chladnější počasí, nikomu to nevadilo, protože výsledek naší práce bude zdobit školní zahradu určitě po několik dalších let.

PŘEDNÁŠKA S HASIČI Pro I. i II. stupeň se v říjnu konaly přednášky s pány hasiči. Jak to bylo např. u nás, sedmáků? Na začátku jsme se seznámili a pak jsme začali probírat, co máme dělat, když hoří. Zahráli jsme si na to, že voláme na hasičský dispečink. Za každou správnou odpověď jsme dostávali sladkosti. Pak jsme se dostali k tomu, jak správně máme rozdělávat oheň v přírodě. Všechny nás pobavilo, když hasiči převlékli našeho spolužáka do uniformy. A ten potvrdil, že to není zrovna nejlepší. Taky jsme se dověděli, jaké jsou typy popálenin a jak je máme rychle ošetřit. Následovala i další témata a na závěr přišlo shrnutí všeho, co jsme probrali. Také jsme slíbili, že se za pány hasiči přijedeme podívat do Uherského Brodu na prohlídku. S. Sedlačíková

5

DRAKIÁDA

Drakiáda s lampiónovým průvodem se konala 4. 11. 2011. Letos ji opět pořádala mateřská škola se školní družinou. Paní učitelky všechny děti přivítaly a začali se pouštět draci. Porota kontrolovala např. komu drak dlouho letí, jak je vysoko apod. Všechny děti byly odměněny drobnými cenami. Pro odvážlivce se po setmění konala ještě stezka odvahy. Tady museli žáci plnit různé úkoly, a dokonce se setkali s nadpřirozenými bytostmi. Byli to pavouk, čarodějnice, bílá paní a duchové. V 16:30 začal lampiónový průvod. Účastníci nešli nikam daleko, jen od školy na zdejší náměstí. Navečer se pak všichni pokojně vraceli do svých domovů.

HALLOWEEN Halloween je anglosaský svátek, který se slaví 31. 10. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu a koledují o sladkosti. Svátek se většinou slaví v anglicky mluvících zemích. Halloween vznikl z křesťanských oslav svátku Všech svatých. Tradičními znaky, připomínající dobu tohoto pro nás možná netradičního svátku, jsou vyřezávané dýně s hořící svíčkou uvnitř, čarodějnice, duchové, kostlivci… Tento svátek je v posledních letech oblíbený i v Čechách. V rámci hodin anglického jazyka se halloweenský den konal i v naší škole, a to pro I. stupeň. Žáci si přinesli kostýmy, na terase naší školy jim paní učitelky připravily různé soutěže (hod lebkou na cíl, jízdu na koštěti), na závěr si všichni zaskotačili při diskotéce. S. Sedlačíková

6

EXKURZE STŘEDNÍCH ŠKOL Žáci osmé třídy a my deváťáci jsme se letos na podzim podívali do tří středních škol, jednalo se o školy: - Gymnázium J. A. Komenského - Střední odborné učiliště Uherský Brod - Střední odbornou školu a Obchodní akademii (Slovácké strojírny) Prohlédli jsme si jednotlivé učebny, dílny odborného výcviku, tělocvičny, fitcentra, společenské místnosti, knihovny, výtvarné učebny, laboratoře, hi-technologie… I když jsme prošli celým areálem škol, u Slováckých strojíren nás nejvíce zaujalo 3D kino s promítáním naučných filmů a hi-technologie, kde jsme si mohli zkusit vybrané hry. Všichni učitelé, kteří nás provázeli ve svých školách, byli opravdu velmi milí a ochotně odpovídali na naše případné dotazy. Cílem exkurzí bylo seznámit nás s průběhem výuky na SŠ, školními i mimoškolními aktivitami, s podrobnostmi k přijímacímu řízení, kterému se na jaře určitě nevyhneme. E. Miková

EXKURZE EXKURZE DO PRAHY Vlastivědné exkurze do Prahy se účastnili žáci I. st. 25. 10. 2011 a žáci II. st. 8. 11. 2011. Toto jsou postřehy jedné žákyně. Na vlakovém nádraží jsme museli být již v 5:00. Celou dobu jsme jeli vlakem. Cesta byla klidná. Za několik hodin jsme vystoupili na Hlavním nádraží v Praze. Po dobu exkurze nás doprovázela a vše zajímavé povídala paní Eva. Byli jsme na Václavském náměstí, na Pražském hradě, ve Zlaté uličce, na Karlově mostě, viděli jsme chrám svatého Víta, orloj na Staroměstském náměstí i Národní muzeum. Zpátky jsme jeli také vlakem. Do Uherského Brodu jsme dojeli v 19:45. Výlet do Prahy se mi líbil. S. Macková

7

VÁNOČNÍ STROM

Akce Vánoční strom se tentokrát konala 3. 12. 2011. Před zahájením si mohli diváci zakoupit nějaký roztomilý výrobek našich žáků. V 16:00 začal slavnostní program MŠ a ZŠ (byly to například básničky a písničky našich nejmenších, koledy zahráli a zazpívali žáci I. st., starší žákyně zahrály na flétničky, živý betlém předvedly děti z dramatického kroužku, nechyběly další básničky s vánoční tematikou, dále následovalo již tradiční vystoupení souborů Kopaničárku, Kopaničáru a Čečer. Na závěr se všichni účastníci konečně dočkali rozsvícení vánočního stromečku i křtu nové knihy.

ANKETA Tentokrát jsem se ptala žáků na II. st. Máte raději tradiční nebo komerční Vánoce? - rozhodně tradiční Jaký byl váš nejhezčí dárek? - autodráha, sám sebe, auto na ovládání, rybářské pruty, koloběžka, lyže, mobil, aktovka, pes, kočička, rybičky, šlapací traktor, hodinky A nejhorší dárek? - pyžamo, oblečení, ponožky, mikina, notebook pro děti Zpíváte doma koledy nebo si pouštíte CD? - pouštíme si CD V kolik hodin večeříte o Štědrém dnu? - většinou v 18 nebo 19 hodin.

S. Sedlačíková

8

ZDENĚK MILER Zdeněk Miler byl významný český výtvarník a ilustrátor dětských knih. Proslavil se hlavně postavou Krtečka. A jak tato postavička vlastně vznikla? Pan Miler měl za úkol vymyslet námět, který by ukazoval, jak se vyrábí plátno. Stroje a technologické popisy by nikoho nezaujaly, proto se rozhodl, že budoucí animovaný film vytvoří sám, a aby tomu rozuměly děti, hlavní postavičkou bude zvířátko, kterému by věřily. Stále se nemohl rozhodnout, jaké zvířátko to bude. Jednou se šel projít do parku a zakopl tam o hromádku hlíny. Toto bylo rozhodující, vznikla hlavní zvířecí postavička – Krteček. Během své práce získal mnoho uznání a cen. Dne 30. listopadu 2011 autor známé roztomilé postavičky bohužel zemřel. E. Miková

NIGHTWORK Pomalu, ale jistě se stávají nejznámější kapelou v České republice. O kom je řeč? Samozřejmě o klucích z Nightworku. Tato skupina vznikla v roce 2005 a od té doby vydává jeden hit za druhým. V poslední době se sice mluví o nervovém kolapsu Vojty Dyka a následnou hrozbou rozpadu kapely, ale kluci jedou dál! Vedoucí skupiny je Vojta Dyk. Na kytaru to rozjíždí herec Jakub Prachař, který je známý jako moderátor Česko Slovensko má talent. Jan Maxián ve skupině zastává post klávesisty, ovšem jeho hlas je mnohem známější. Daboval totiž Froda v Pánovi prstenů nebo Spidermana. Dalším členem skupiny je František Soukup. Ten hlasově doprovází Dyka a na pódiu předvádí, i přes svůj problém (má jednu nohu od narození kratší), roztodivné taneční kousky. Ondra Sluka udává rytmus celé kapele, hraje na bicí. Posledním důležitým členem je Kuba Antl, hrající na baskytaru. I přes veškeré dohady médií si kluci perfektně rozumí a spolupracují. A výsledek? Skvělé písně, jako například předělávka Včelky Máji, provokativní Globální oteplování, parodie na vánoční hity Vánoční čas nebo hit Tepláková souprava. M. Mačátová

9

PRÁCE ŽÁKŮ

Kočka a myši V jednom městě žila kočka Micka, která hlídala městské sýry. Jeden den šla kočka na oběd, potom se vrátila do sýrárny a nic. Vše bylo snězené. Našla tam pět myší, které byly dost malé. Kočka se ale bála myší a myši po ní vyjely. Kočku zahnaly na strom a tam potom zůstala do smrti. A. Votroubková Pes hrdina a kočky Byl jeden pes jménem Tobi a ten žil ve vesnici Zvířátkov. Pes měl hlídat kapry na Vánoce. Jednou přišel ke kaprům a uviděl tam kočky, jak tam loví ryby. Tak je zahnal na strom. Jiného večera šel spát domů. Potom ráno přišel znovu ke kaprům a kočky tam zase lovily kapry. Tobi řekl:“ Do Zvířátkova můžou jen kocouři a ne kočky.“ A kočky řekly:“ Když je to Zvířátkov, tak sem snad můžou i kočky, ne?“ A Tobi řekl:“ Tak alespoň zaplaťte za ty kapry!“ Ale kočky to odmítly, po Tobim vyjely. Tobi je svými tlapkami odstrčil a zahnal a už nikdy neotravovaly. A. Sobotková Holčička a sníh Byla jednou jedna holčička a ta měla moc ráda sníh. Pořád se ptala, kdy napadne a maminka jí pořád říkala, že až v prosinci. Ale holčička chtěla sníh pořád. Jedny Vánoce sníh nenapadl, proto byla moc smutná. A ptala se proč, ale maminka nevěděla. Pak mamince někdo řekl, že sníh vzala ježibaba. Maminka se ptala, kdo to může zachránit a řekli jí, že jen její dcera. Tak se holčička vydala k ježibabě. Když tam přišla, ježibaba naštěstí spala. Tak holčička propíchala všechny mráčky a šla domů. Jak to ježibaba zjistila, byla vzteklá. Ale nebylo jí to nic platné, celá krajina byla už zasněžená. T. Brostíková

Chleby s pomazánkou Potřebujeme: 1 toustový chléb, 3-5 vajec, 4 rajčata, 10 dkg šunky, 10 dkg tvrdého sýra, olivy (pokud chutnají) Postup: rozehřejeme troubu na 200 stupňů, rozkrájíme rajčata, šunku, olivy na malé kostičky, nastrouháme sýr. Vezmeme mísu, vejce rozklepneme do mísy a vidličkou je rozšleháme. Přidáme rajčata, šunku, sýr a olivy a zamícháme. Na plechy dáme papír na pečení. Na každý plech dáme 9 (3 x 3) krajíčků toustového chleba. Na každý krajíček dáme 2 lžíce pomazánky a rozmažeme. Plechy dáme do trouby, pečeme 8-10 minut. Vytáhneme a necháme vychladnout a… dobrou chuť! J. Ch. Bartoš

10

Můj nejoblíbenější hrníček Hrníček, který jsem se rozhodla popisovat, jsem dostala ještě jako malinká, když jsem se učila teprve sedět. Ze začátku nebyl úplně sám, měl ještě dva talířky. Jeden byl na polévku a ten druhý na hlavní jídlo. Postupem času se ale oba talířky rozbily a hrníček zůstal sám. Hrníček je vysoký 8 cm a v průměru má také 8 cm. Je bílé barvy a horní okraj je lemovaný modrým proužkem. Můj hrníček zdobí hezký obrázek. Jsou to tři malé borůvky. Na hlavičce každé z nich je zelená stopka s lístky. Borůvkám září krásná očička, líčka, uprostřed červený nos a pusa. Ruce borůvek jsou chráněné červenými rukavicemi se žlutým lemem, nohy zase žlutými botičkami s červeným lemem. Mám ho moc ráda a nejraději z něho piji kakao, které si umím sama připravit. Musím být na hrníček hodně opatrná, protože kdyby se mi i on rozbil, byla bych moc smutná. J. Kalužová

Moje nejlepší kamarádka Simona bydlí s rodiči a bratry ve Starém Hrozenkově. Je jí třináct let a obě chodíme do ZŠ ve Starém Hrozenkově do sedmé třídy, kde taky spolu sedíme v lavici. Simona je vysoká asi 165 cm, má kaštanové delší vlasy, které jí spadají až k ramenům. Její obličej je drobný, oči jsou hezky tmavé. Když se usměje, nejvíce vyniknou rty. Simona upřednostňuje sportovnější oblečení. Nejraději nosí kalhoty a trička. V letních měsících si vezme i elegantní šaty nebo sukni, která ji opravdu sluší. Moje kamarádka je chytrá a vtipná, nezkazí žádnou legraci. Je upřímná, poctivá, když je potřeba, tak pomůže. Mezi spolužáky je oblíbená. Jako každý člověk, i ona má své negativní vlastnosti. Někdy nastane den, kdy je naštvaná a s nikým nemluví. Ale většinou to brzy přejde. Také se snadno nechá vyvést z míry kvůli hloupostem. To mi na ní docela vadí. Jejím koníčkem je florbal, s nímž reprezentovala i naši školu. Dále má ráda jízdu na kolečkových bruslích, jízdu na kole a plavání. Sedmým rokem tancuje ve folklórním souboru Kopaničárek. Ze všeho nejraději ale sleduje sportovní přenosy v hokeji. Jako téměř každý mladý člověk poslouchá moderní hudbu a „brouzdá“ po internetu. Simona je moje blízká kamarádka, se kterou se můžu o všem bavit. Mezi námi je dobrý vztah a navzájem se se vším jedna druhé svěřujeme. Můžu se na ni spolehnout. Vím, že mě nikdy nezklame. T. Michalčíková

11

Moje nejoblíbenější místo Jsem dost daleko od domu na to, aby mě někdo našel nebo pozoroval. Projdu po cestě, která je uježděná a po dešti hodně blátivá. Kolem mě jsou zatím ploty zahrad. Tam, kde končí cesta, stojí dva mladé velké smrky. Představují jakousi bránu do nádherné přírody. Projdu mezi smrky a stojím ve vysoké trávě, jež mi sahá až po pás. Mezitím, co se brodím trávou, mám kalhoty zmáčené od rosy. Občas z trávy vykoukne kopretina nebo zvonek. Na chvíli se zastavím a ohlédnu se. Za mými zády se rozprostírá nádherná krajina, jejíž vrcholy jsou lemovány lesem. Přede mnou je pár již starých ovocných stromů, na kterých se tu a tam začervená nějaké jablíčko. Když přijdu na místo, není kolem vysoká tráva, ale tmavozelená travička, tenká jako nitka, ale měkká jako vata. Člověku je líto na ni vůbec vkročit. Ale posadím se do té trávy a rozhlédnu se. Za mnou je ovocný sad, přede mnou krajina posetá políčky a les. Sedím pořád v trávě, všude je ticho. Chvilkami zafouká jemný vítr a prohne stébelka nádherných růžových květů, připomínající drahokamy. Cítím, jak mě ten klid dobíjí energií. Ale čas je neúprosný… Musím jít, projdu zase mezi dvěma smrky a jsem na cestě zpátky. Na to místo se vracím neustále už tři roky, ale mám ho stejně ráda jako poprvé, kdy jsem ho našla. N. Gabrhelová Můj nejmilejší Vojto! Když jsem Tě dostal, stal ses mým kamarádem, a proto jsem Tě pojmenoval Vojta. Od první chvíle jsem Ti důvěřoval, i když Ty jsi měl ze začátku ostych. Pokaždé, když jsem za Tebou ráno chodil, tak jsem jako první viděl v mlze Tvou třpytivou vlnu, v níž se odráželo slunce. Vždy jsi měl obrovskou radost, když jsem Tě poškrábal na krku, nebo když jsi ode mne dostal rohlík hned u brány. Dokážeš mě naplnit radostí a spokojeností. Pokud jsme spolu, vždy jsi spokojenější a necítíš žádná nebezpečí. Zanedlouho jsem dokázal předvídat, jak Tě ještě rozveselit, a to rohlíkem či řepou. To máš opravdu rád. Kdykoliv mám možnost, jdu za Tebou a rád se k Tobě vracím jako ke kamarádovi. Věřím, že naše kamarádství je nekonečné a dlouhé, že se navzájem doplňujeme. Radost v Tvých očích je nekonečná a tím mi radost také předáváš. J. Miko

12

Užitečné chyby V létě jsem se vydal na pole s mou motorkou Jawou 555. Nasadil jsem si na hlavu crossovou přilbu, nacupoval benzín a nahodil motor. Jel jsem se otočit k mostu. Když jsem se vracel, zdravil jsem lidi kolem. Vyjel jsem pod kopec na dvojku a pak jsem přeřadil na jedničku a přidal plyn. Už jsem byl téměř na prvním kopci, ale proklouzla mi pneumatika a začala prohrabovat na trávě. Zmáčknul jsem spojku a brzdu na jednu minutu a přemýšlel jsem, jak mám vyjet. Pak jsem zase pustil spojku a brzdu a začal jsem motorku tlačit. Ve smyku jsem ji tlačil na jeden kopec, pak mě čekal ještě druhý a třetí kopec. Druhý kopec jsem zvládl, ale při třetím kopci se mně začínal pionýr dusit, občas jsem mu proto pomohl nohou. Nakonec se mi to podařilo a motocykl vyjel. Po hodině sečení a hrabání trávy na hromadu jsem se vydal zpět domů. Jel jsem dolů prudkým kopcem a měl jsem zařazenou jedničku. Pomalu jsem brzdil, když se mi utrhla brzdová lanka na předním i zadním kole. Najednou jsem zrychlil a uháněl jsem z kopce asi 40 km/h, ale nemeškal jsem a rychle jsem vypnul vypínačem motor a zatočil až motor úplně zhasnul. Zmáčknul jsem spojku a zatočil řídítky. Jel jsem dolů kopcem s vypnutým motorem na jedničku a držel jsem ho na spojce. Vždy, když se začal rozjíždět, pustil jsem spojku a tak jsem dojel až po první kopec. Stejným způsobem jsem sjížděl druhý i třetí kopec. Pod posledním kopcem jsem zapnul vypínač a pustil jsem spojku. Motor naskočil a já jsem na jedničku uháněl domů. Šel jsem se rychle naobědvat a mezitím mi motor na pionýru vychladl. Po obědě jsem začal s opravou brzd. Vzal jsem náhradní lanka, zkrátil je na potřebnou délku a pájkou a cínem na ně napájel koncovky. Připevnil jsem lanka, nasadil kola a jel se znovu projet. Oprava se mi podařila, a tak jsem byl rád, že jsem se naučil sám opravit brzdová lanka. J. Gorčík

Užitečné chyby Všechny chyby jsou užitečné. Nebýt chyb, nikdy bychom se z ničeho nepoučili. Lepší je ale dělat menší chyby než chyby gigantických rozměrů. Zkusme se sami sebe zeptat, co mě taková chyba může stát? Dobrou známku, materiální odměnu a jiné zbytečné blbosti. Ovšem ty větší chyby nás můžou stát i cennější věci, třeba rodinu, přátele, zdraví, ale i to nejcennější… život (jak náš, tak ostatních). Proto nesnáším lidi, kteří tvrdí, že v životě nic svojí chybou neztratili. Taky nepochopím rodiče, kteří své dítě nikdy nenechají chybovat. „Pepíčku, nikdy nesmíš udělat chybu, uč se, nelítej pořád venku a buď pilný“ nebo „Maruško, s tímhle se nebav, ten by tě mohl zkazit a ty bys pak chybovala jako on“. Tak tohle některé děti slyší dokola, až mají pocit, že když v životě udělají menší přešlap, nikdy už k ničemu nebudou. Chápu, že rodiče mají o své dítě strach. Jenže… dítě se z toho nepoučí a rodiče mohou dál v klidu polykat antidepresiva a kousat si nehty nervozitou, aby se jejich miláčkovi nic nestalo. Dítě je samozřejmě nepoučitelné a tak si lítá po venku jako motýl a napadne ho vylézt si na strom. Možná z popudu kamarádů nebo z touhy vzepřít se těm dvou nervózním jedincům, které zve rodiči. Tak či tak leze, leze a najednou žuch! Spadne, ale neplachtí jako motýl, nýbrž padá k zemi jako kámen. Naštěstí si jenom odře koleno, ale i tak dostane hysterický záchvat a utíká domů k mamince. Ta hysterák chytne také a utíká se svým pokladem na pohotovost s podezřením na komplikovanou frakturu holenní kosti. Ale kdeže. Matka si večer dá dvojitou dávku rohypnolu a do noci bude chodit mazlíka kontrolovat. Naopak dítě bude rádo, protože se zítra může ulít z tělocviku a bude si pamatovat, že na stromy se nemá lézt. Takže, co z toho plyne? Nechte nás dělat chyby! M. Mačátová

13

Dopis z fronty Milý bratře, děkuji Ti za Tvé poslední psaní. Věřím, že u Ypres to není žádná hračka, ale tomu plynu, o kterém jsi mi psal, se mi nechtělo věřit, až doteď. Tady u Verdenu před necelým měsícem začal německý útok. Němci postupují rychle, dobývají zákop za zákopem, pevnost za pevností. Nemám z toho dost dobrý pocit. Denně sem dovážejí desítky zraněných, doktorů je málo. Jak sis všimnul, ještě stále jsem raněný, ale už je to lepší. Naštěstí ten střep minul důležité orgány, a tak žiju. Mám pocit, že dřív zemřu tady, než v zákopu. Všude pobíhají krysy, které každého okusují, všude je špína a zima! Jaro si dává celkem načas. Aby toho nebylo málo, rozšířila se zde nějaká infekce, během noci na ni moji dva kamarádi umřeli. Jak se mi stýská po zákopu, ale co naplat. Při jednom z každodenních odstřelování k nám přiběhli nějací zakuklenci a začali nám nasazovat masky, a pak jsem to pochopil. Omlouvám se, že jsem Ti nevěřil, ale to se stává. Zatím Sbohem a nezapomeň mi napsat. Tvůj starší bratr Jacques Veliot, 21. března 1917. M. Michalec

14

Módní návrhy

M.Vaňková

15

RECEPTY Pomazánka z červeného zelí 1 sklenička červeného zelí 20 dkg měkkého salámu 2 vařená vejce majonéza nebo bílý jogurt sůl, pepř Postup Vše nakrájíme nadrobno. Přidáme majonézu nebo jogurt a zamícháme. Na závěr opepříme a osolíme. Podáváme s pečivem. Zdobíme pažitkou nebo petrželkou.

Vlašský salát 250 g brambor 100 g sterilovaných sladkokyselých okurek 100 g salámu 100 g sterilované míchané zeleniny majonéza 1 dl smetany sůl, pepř 1 lžička hořčice Postup Brambory uvaříme ve slupce, scedíme, oloupeme, nakrájíme na kostičky a necháme vychladnout. Přidáme míchanou zeleninu bez nálevu, nakrájené okurky, salám nakrájený na nudličky. Zalijeme majonézou, rozmíchanou smetanou, přidáme sůl, pepř, hořčici a vše důkladně promícháme. S. Sedlačíková

Vydavatel: Mš a Zš Starý Hrozenkov Redakce: Simona Sedlačíková, Martina Mačátová, Eva Miková a Mgr. Jana Mikysková Adresa redakce: Mš a Zš Starý Hrozenkov 233, 687 74 Starý Hrozenkov E-mail: [email protected]

16