číslo 751

SMÍCHOVSKÝ ZPRAVODAJ Informační týdeník Sboru CASD Praha 5 - Smíchov

.

ročník 15/číslo 751

6. června 2015

PROGRAM SOBOTNÍ BOHOSLUŽBY – 30 LET SBORU Dopoledne . 9,3o hodin

Přivítání – Alena Heczková společná píseň č.95 „Bůh slíbil své požehnání“ Čtení textu Písma - Žalm 145,8-13 - František Macháň modlitba Oznámení - Milan Müller Shrnutí úkolu sobotní školy - Miloslav Žalud Téma úkolu: „Každodenní následování Ježíše“ Píseň „U zelené přesličky“ - dětí s doprovodem orchestru Čtení textu Písma - Lukáš 10,21-22 – Alena Heczková Soukromé modlitby

10,3o – 10,45 hodin Přestávka 10,45 hodin

Úvod – Milan Müller Společná píseň č.2 „Svatý, svatý, svatý“ Čtení textu Písma - Žalm 118,22-24 - Miloš Pařík modlitba sborová píseň „Žalm 24“ - mužský sbor sbírka Příběh pro děti - Tomáš Staš Pozdrav předsedy ČS CASD – Vít Vurst sborová píseň „Irská modlitba“ – Smíchovský pěvecký sbor Čtení textu Písma - Filipenským 2,5-11 – Milan Müller tichá modlitba Kázání z Božího slova – Mikuláš Pavlík Téma: „Na rozhraní dvou období“ hudební přednes FIDES „Most přes rozbouřené vody“ – P.Simon společná píseň č.85 „Slavte Ježíše“ Čtení textu Písma - Řím 16,24.27 – Mikuláš Pavlík Modlitba - Mikuláš Pavlík závěrečná píseň č.284 „Kéž nás vede“ soukromé modlitby Prostor pro sdílení se - společné jídlo

každou sobotu od 10:45 hodin

PROGRAM SOBOTNÍ BOHOSLUŽBY – 30 LET SBORU Odpoledne .

14,3o hodin zahájení a přivítání – Jaroslav Bartoš společná píseň č.275 „Naše srdce radost naplňuje“

(píseň ze slavnostního otevření 18.5.1985) modlitba

I.

Historický blok stavba 1982 až 1985 vede Daniel Kubečka Promítání - Jak se začalo stavět, jak se stavělo…. Rozhovor s Tomášem Stašem Promítání - videoreportáž s br. Václavem Třískou Sborová píseň „Gloria“ - Smíchovský pěvecký

II.

Historický blok 1985 až 1995 vede Milada Macháňová Čtení textu Písma - Žalm 77 (SNC) Promítání slavnostní bohoslužba otevření Rozhovor s Milanem Hlouchem Sborová píseň „Toužím být Ti blíž“ - Smíchovský pěvecký sbor Rozhovor s Josefem Hrdinkou Promítání roky 1985-1995 Píseň „Před Tvou tvář“ - kvartet

III.

Historický blok 1995 až 2005 vede Milan Müller Čtení textu Písma - Žalm 147,1-7 Rozhovor s Radkem Jonczym píseň „Pane můj“ – manželé Radek a Vlasta Jonczyovi Promítání fotoalba Rozhovor s Miloslavem Žaludem Promítání fotoalba píseň „My jsme děti veselé“ - bývalý Penguiník a dnešních dětí

IV.

Historický blok 2005 až 2015 vede Jaroslav Bartoš Čtení textu Písma – Žalm 23 Promítání Pohled do historie část 1 Rozhovor s Josefem Ceplem Píseň „Tebe chválím“ - smíchovská mládež a K1 Promítání Pohled do historie část 2 sborová píseň „Nádherný chór“ – Smíchovský pěvecký sbor závěrečná modlitba Požehnání Josef Cepl a kazatelé Prostor pro sdílení se - občerstvení v čajovně, kavárně

Oznámení -Přejeme požehnanou sobotu všem, kteří navštívili náš sbor -Dnes budeme chválit Pána při příležitosti 30 let sboru, zamyšlením z Písma bude sloužit br. Mikuláš Pavlík předseda Č-S Unie CASD Odpoledne od 1430 hod jste zváni na vzpomínkovou bohoslužbu -Upozornění - celou sobotu 6.6. nebude k dispozici kuchyňka -Příští sobotu 13.6. bude sobotou služby žen Betanie Praha,, kázáním Božího slova sloužit s. Sońa Sílová -Za dva týdny 20.6. budeme slavit Památku Večeře Páně, odpoledne od 1400 hod jste zváni na program k ukončení školního roku -V pátek 12.6. jste zváni na bohoslužbu křtu, Jana a Milan Prokopčákovi a Mariana a Jaroslav Skálovi, od 1800 hod. -O víkendu 26.-28.6. jste zváni na letní soustředění TOMů do Krkonoš na chatu Viktorka (více informací ve Zpravodaji nebo u předsedy TOMů R. Zelenky) -Ve čtvrtek 11.6. se uskuteční jednání Výboru sboru od 18 30 hod -Sbírka z minulého týdne: sbor: Kč 5 742,-; misie Kč: 1 604,-; FSP: Kč 0,-; BanglaKids: Kč 0,-; TVHope: Kč 0,-; Adra: Kč 8 411,-Prosíme, mysleme na svých modlitbách na sestry a bratry, kteří jsou nemocni nebo prožívají různé nemilé životní situace. - Neodkládejte si cenné věci v šatně i ve sboru bez dozoru. Prosíme, vypínejte a nepoužívejte v sále a na balkoně, určeném pro bohoslužbu, mobilní telefony a nekonzumujte potraviny. -Bankovní účet sboru: 5053339/0800, do textu jméno a účel

V období 7.-13.6.2015 oslaví narozeniny: Pavlíková Božena (10.6.); Jetelina Bedřich (11.6.); Pučelíková Marie (13.6.)

všem přejeme hojnost Božího požehnání do dalších let. P.S. omlouváme se všem na které jsme zapomněli. Nebyl to úmysl.

30 let života sboru

Milan Hlouch Narozen: 27.4.1956 Stav: ženatý, manželka Ivana Děti: synové Štěpán, Filip, Martin, Jana

Moje působení kazatele smíchovského sboru souvisí s počátky jeho historie. Když jsem v roce 1983 nastoupil do sboru Praha – Libeň, výstavba modlitebny „na Malvazinkách“, už byla v plném proudu. Nově otevřená budova se stala atrakcí nejen pro obyvatele z okolí modlitebny, ale doslova z celé Prahy. Denně přicházely desítky lidí podívat se na ten „zázrak“ – jednu z mála sakrálních budov, které se podařilo za socialismu postavit. Zájemců o prohlídku modlitebny bylo tak velké množství, že jsme každý den organizovali průvodcovské služby. Příchozím lidem jsme vysvětlovali symboliku jednotlivých prvků budovy a odpovídali jsme na otázky týkající se naší církve a věrouky. Výsledkem těchto prohlídek bylo několik kurzů Bible, které jsme následně otevřeli a ze kterých bylo několik lidí pokřtěno. Základem sboru na Smíchově se stali členové libeňského sboru a k nim se přidalo několik desítek dalších bratrů a sester z jiných pražských sborů. Brzy jsme se sžili a vytvořili radostné a aktivní společenství. Hojně navštěvovaná sobotní škola, důstojné bohoslužby, sborový zpěv, odpolední programy, aktivní mládež, evangelizační přednášky, kurzy Bible, modlitební pobožnosti, sborové zájezdy… to vše se stalo přirozenou součástí života nového sboru. Revoluční rok 1989 mě odvedl od kazatelské práce do církevní administrativy a později do nakladatelské práce v biblických společnostech. Sbor Praha – Smíchov však pokračoval dál v trendu, který nastoupil od svého vzniku. Mám radost, když mohu z povzdálí pozorovat, že tento sbor zůstává aktivním sborem a věřím, že nejen budova modlitebny, ale především jednotliví členové budou i nadále živými svědky o Boží lásce a záchraně v Ježíši Kristu. Manželka Ivana pracuje jako fyzioterapeutka. Máme čtyři dospělé děti a jednu vnučku.

Josef Hrdinka Narozen: 27.8.1950 Stav: ženatý, manželka Lýdie Děti: dcera Elen a syn Daniel

Naše působení ve sboru Praha - Smíchov bylo zásadním předělem naší kazatelské služby v církvi. Narozen v roce 1950 v adventistické rodině osmi sourozenců jsem po vyučení automechanikem v roce 1968 začal studovat Teologický seminář v Praze, kde jsem poznal svoji manželku Lydii Drobnou. 5 roků jsme působili v Krnově a Vrbně pod Pradědem, dalších 7 let v Pardubicích a okolí, následovaly 3 roky ve vinohradském sboru v Praze a 4 předrevoluční roky jsem působil jako unijní vedoucí mládeže a sobotní školy. Naše dvě děti Daniel a Elena mohly ve sboru Smíchov najít duchovní domov právě ve sboru Smíchov a později ve sboru Spořilov. Po změnách ve společnosti jsme do roku 1996 mohli prožívat Boží požehnání evangelizační vlny ve sboru Praha - Smíchov a dvou nově založených sborech Spořilov a Dejvice. V této době jsem vystudoval fakultu sociálních věd a později psychologii, což jsem mohl později využít při výuce na Teologickém semináři a v psychologicko-pastoračním poradenství. Následně jsme působili ve sborech Kladno, Praha Strašnice a po 5 létech služby tajemníka unie jsme službu završili ve sboru Strašnice. Nyní v důchodu ještě vypomáhám ve sborech Tábor a Jindřichův Hradec. Josef Hrdinka

Miloslav Žalud Narozen: 28.2.1946 Stav: ženatý, manželka Miroslava Děti: dva synové Marek a Martin

Milé sestry a bratři, na svoje působení ve sboru Praha-Smíchov v letech 2002 - 2007 vzpomínám velmi rád. Přiznám se však, že když jsem byl Českým sdružením požádán, abych se stal kazatelem v tomto sboru, cítil jsem po mém předchozím 13letém působení na Teologickém semináři v Sázavě určité obavy, které se však, díky Bohu, v průběhu prvních týdnů rozplynuly. Kromě Smíchova jsem měl na starosti i sbory v Dejvicích a v Krči, což činilo celkem přes 350 členů. Naštěstí jsem měl dobré spolupracovníky – jak laiky, tak kazatele v nástupní praxi (Josefa Dvořáka, Stanislava Slaninu a Jana Matouška), za což jsem velmi vděčný. Samozřejmě, že při bilancování své služby si uvědomuji i své nedostatky, ale to, co chci, aby mi nikdy nevymizelo z mysli, jsou vzpomínky uchované pod jednoduchými hesly, za kterými se skrývá množství příjemných pocitů: evangelizační akce – veřejné přednášky, programy „dveře dokořán“, studijní pátky s živými diskusemi, nejdříve audio a později televizní internetové přenosy bohoslužeb, křty jak v modlitebně, tak i v přírodě v Třenicích, čtvrtletní oživující mládežnické bohoslužby a jejich zajímavé herecké výkony při divadelních vystoupeních, početné třídy dětské školky, setkávání a letní tábory v rámci Pathfinderu, radostné schůzky a letní dovolené s početnými seniory, tři oddělení křesťanského domova a společné dovolené, balkónové společenství sester a bratrů z východní Evropy, vysvěcení první starší sboru v Česko-Slovenské unii, inspirující sborové zpěvy, zájezd za poznáváním antického a křesťanského Říma a do Německa po stopách Luthera, vzpomínkové setkání na Pražskou harfu, fotodokument Ondřeje Boušky Adventisté Praha-Smíchov, společné akce se sborem na Vinohradech k Vánocům nebo Velikonocům, správci Michal Jurkovský a Julo Kohút a některé další skutečnosti. Po ukončení mé služby na Smíchově jsem ještě působil jako redaktor, měl jsem na starosti oddělení náboženské svobody a nakonec sbor v České Lípě. V současné době stále kážu v různých sborech, mívám přednášky a občas spolupracuji s AWR. Užívám si důchodu, rád jsem v kruhu rodiny s mojí manželkou Mirkou, syny Markem a Martinem, snachou Alenkou a jsem nadšeným dědečkem pro našeho roztomilého 3,5 letého vnoučka Filípka. Milí smíchovští, přeji vám, aby se na vás naplnil duchovní význam Izajášových slov (58,11): Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. Míla Žalud

Radek Jonczy Narozen: 5.6.1961 Stav: ženatý, manželka Vlasta Děti: dvě dcery Veronika a Michaela

MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA MINULOSTÍ Radomíra Jonczyho 1981 – 1986 1983 – 1986

Student Komenského evangelické teologické fakulty Vedoucí mládeže ve sboru CASD Praha Vinohrady

1986 - 1987 1987

Pomocný kazatel ve sboru CASD Praha Vinohrady Svatba s Vlastou Mrázovou 

1987 – 1992 1988 1991 1989 – 1992 1992

Kazatel sboru CASD Česká Třebová, Choceň, Litomyšl Narození dcery Veroniky  Narození dcery Michaely  Člen městského zastupitelstva v České Třebové Ordinace ke službě kazatele

1992 – 1995

Evangelista a vedoucí oddělení dětí, mládeže a Klubu Pathfinder při ČS CASD Člen výboru ČS CASD

1995 – 2002 1997 – 2000 1999 – 2002 2008

Kazatel sborů Praha Smíchov, Dejvice a Barrandov Člen kulturní komise Prahy 5 Člen výboru ČS CASD Svatba dcery Veroniky

2002 – 2003Redaktor AWR; vedoucí projektu Maranatha k dětem 2003 – 2013Kazatel sborů CASD Praha Vinohrady a Chodov 2011 - 2015Člen výboru ČS CASD 2013 - Invalidní důchodce 2014 - …Člen výboru unie 2015 - Vedoucí oddělení KD ČS CASD

Několik vzpomínek Léta prožitá ve sboru na Smíchově byla pro naši rodinu velmi důležitá. Pán Bůh zařídil, že zde naše dcery našly zázemí v partě několika desítek dětí. Járou Bartošem založený oddíl Klubu Pathfinder, dětský pěvecký soubor Penguiník, skupina Smích, skvěle fungující sobotní dětské školky a rodinná atmosféra smíchovského KD Míši s Verčou poskytly hodnoty na celý další život. Nikdy nezapomenu na nádherné staroušky z nově zformované a na svou dobu unikátní Stříbrné mládeže, která pod vedením Jirky Veselého a Karla Špinara uskutečňovala neuvěřitelné aktivity. Stejně skvělá byla i dospívající mládež s iniciativními bratřími Bezděkovskými včele. S Vlastou jsme si vychutnávali nadšení smíchovského sboru pro hudbu. Zpívání s dětmi, s mládeží, s Járou a Lenkou Říhovými a s pěveckým sborem vedeným trpělivým Jeníkem Huškem byly balzámem pro naši duši. Nahrávky v té době pořízené jsou toho dokladem. Není zanedbatelné, že v našem sboru mohla v rámci sborové praxe v oněch létech vyrůst řada mladých kazatelských osobností, jako Ferko Kolesár, Stanislav Tumis, Josífek Dvořák a další… Ve spolupráci s Pavlem Kubečkou jsme se podíleli na vytváření zázemí pro duchovní sourozence zemí bývalého Sovětského svazu, kteří v té době plnili řady balkonu naší modlitebny. Výrazně jsme tak přispěli ke vzniku nového pražského sboru pro rusky mluvící adventisty. To vše by se pochopitelně nedařilo, kdyby včele sboru nestála managesrsky schopná a duchovně orientovaná samospráva sboru pod vedením Milana Mullera, Miloše Paříka a Miládky Macháňové. Počty křtů z tohoto období jsou dokladem toho, že pokud sbor žije rodinným, životem, může mu Pán Bůh i bez velkého evangelizačního vzepětí přidávat nové sourozence . Nádherné smíchovské společenství mi pomohlo překonat nepříjemné emoce z vážné nemoci, která mne tehdy postihla. Moc vám všem, kteří jste se na tom podíleli, děkuji. Nikdy na to všechno nezapomeneme.

Josef Cepl Narozen: 12.5.1961 Stav: ženatý (29 let), manželka Květoslava Děti: dvě syn Ondřej a dcera Alena

dosud pracoval ve sborech Jaroměř, Vamberk, Jablonné n.O., Dobruška, Plzeň, Domažlice, Klatovy, Rokycany, Havlíčkův Brod, Ledeč n.S., Chotěboř, Praha Vinohrady a Spořilov, 4 roky administrátorem Českého sdružení CASD, nyní Praha Smíchov, Krč a Sedlec. Rád relaxuje na procházkách se psem a na zahradě. Manželka Květa, stavební ing., pracuje v rakouské firmě Schmachtl v odd. technické podpory prodeje elektromateriálu, zpívá v Maranatha gospel choiru. Syn Ondřej, 28 let, necelý rok ženatý, zaměstnanec počítačové firmy, rád zpívá gospely. Dcera Alena, MUDr., zaměstnaná na neurologickém odd. nemocnice Na Bulovce. Zpívá gospely.

Josef Dvořák Narozen: 8.9.1976 Stav: ženatý, manželka Samuela Děti: Filip, Amálie, Rozálie

Nastupní praxi jsem zacínal na Smíchove a Dejvicích pod M. Zaludem, po dvou letech ma nastupní praxe pokracovala pod V. Krupou na sborech: Litvínov, Teplice, Chomutov, Most. Jako kazatel jsem nastoupil na sbory Tabor a Jindrichuv Hradec. Po peti letech na sbor Turnov, Zelezny Brod a zalozen byl sbor Jicín. Soucastí je kaplanska sluzba ve Valdicích. Po peti letech bych mel pusobit jako studentsky kazatel v Praze. Vzkaz: Ať se na Vas Hospodin usmíva a chraní Vas. J. Dvorak

Jan Matoušek Matty Narozen: 14. 2. 1981 Stav: ženatý, manželka Jana (16.2.1984), Děti: jsou v plánu, ale ještě ne , žel, na cestě

Boha a církev jsem poznal až v 17 letech během přednášek NET’98. Po absolvování OA v Trutnově (odkud pocházím) jsem v roce 1999 začal pracovat ve firmě Ludvík. Po dvou letech jsem díky výzvám a rozhovorům se spoluvěřícími podal přihlášku ke studiu TS CASD v Sázavě, kde jsem se v roce 2001 začal připravovat na službu kazatele. Průběžnou praxi v rámci studia na TS jsem absolvoval ve sborech Trutnov, později Hradec Králové (kde jsem se mohl setkávat se svou budoucí manželkou), Sázava a nakonec Kolín. Během studií jsem mj. spolupracoval s br. Adamem a podílel se na některých vzdělávacích a motivačních aktivit pro mládež. V létě 2006 jsem začal vykonávat kazatelskou službu v nástupní praxi pod vedením br. Žaluda. Rok poté jsem pokračoval v nástupní praxi pod vedením br. Cepla. Práce s dětmi a mládeží patří k mým oblíbeným aspektům náplně práce kazatele. Na Smíchově jsem tak prožíval velmi krásné chvíle. Posilou mi byla i má žena Jancza, která byla přínosem nejen mně, ale věřím, že i mládeži a KP. Odměnou mi za to bylo otevření dveří do srdcí některých přátel (nemám na mysli sympatizanty s naší věroukou), a to nejen při setkávání ke studiu Bible, mládežnických či seniorských setkáváních (kam mne br. Jiří Veselý a br. Fraj přizvali ke spolupráci). V září 2008 se má působnost kaztele přesunula do oblasti sborů Ústí nad Labem, Roudnice nad Labem a Litoměřice. Tato služba byla narušena nemocí. Od listopadu 2011 do listopadu 2012 jsem byl uznán práce neschopným. Zdravotní stav se stále, byť pomalu (Bohu za to díky) zlepšuje. Pak jsem v rámci svých možností sloužil dále ve sborech Litoměřice a Roudnice nad Labem. Od roku 2014 jsem pastorem (po boku br. Jonczyho) nejprve pro sbory Most a Chomutov, od ledna 2015 pro sbor Horizont, jehož působnost zahrnuje města Most, Chomutov, misijní aktivity pro Kadaň, Louny a okolí, pastorační činnost pak ještě pro oblast Vejprt. V posledních měsících se s manželkou, sborovým společenstvím aktivně věnuji založení Křesťanského centra pro rodinu Horizont a spuštění veřejně prospěšných aktivit pro rodiny v našem blízkém okolí. Děkujeme sboru za milé pozvání, jsme vděčni Pánu, že nám dal možnost prožít dva roky, bok po boku, se smíchovským adventistickým společenstvím. J. Matousek

Daniel Horničár Narozený 4.7.1970 Stav: ženatý, manželka Eva Děti: syn Timon, 20 mesiacov Narodil som sa do veriacej rodiny. Vyrastal som v Kosiciach, kde od detstva, spolu s rodicmi, som bol sucasťou zboroveho spolocenstva Cirkvi adventistov siedmeho dna. Pokrsteny som bol v decembri 1989. Po absolvovaní strednej skoly som bol prijaty na denne studium na Teologickom seminari CASD (1990). Po stvrtom rocníku studia, som pokracoval v studiu teologie v zahranicí (Francuzsko) na adventistickej teologickej fakulte v Collonges sous Saleve (1994 – 1998), a neskor na protestantskej teologickej fakulte v Strasburgu (1998 – 2007). Po ukoncení studia v zahranicí som bol prijaty v lete 2007 na dvojrocnu nastupnu prax v Ceskom zdruzení pod vedením veľmi skusenych kazateľov, ktorym vďacím za mnohe. Prvy rok v zboroch Turnov, Zelezny brod, Jicín pod vedením br. B. Zamecníka; druhy rok zbory Praha Smíchov, Krc, Sedlec pod vedením br. J. Cepla. Subezne z nastupnou praxou som vyucoval niektore novozakonne predmety na Teologickom seminari CASD v Sazave. Po absolvovaní nastupnej kazateľskej praxe, v septembri 2009, som bol povolany na Teologicky seminar ako uciteľ Noveho zakona na plny uvazok. V tomto zaradení pracujem az dodnes. Vo svojej praci vidím veľky zmysel, lebo mam moznosť pripravovať tych, ktorí budu duchovne viesť cirkev a starať sa o nu v buducnosti. Spolu s manzelkou Evou, s ktorou som styri roky sťastne zenaty, sme clenmi zboru CASD Podebrady. Mame 20 mesacneho syna Timona, za ktoreho sme Bohu vďacní. Moje spomienky a vzťahy so smíchovskym zborom sa vytvarali uz pocas mojho seminarneho obdobia (1990), kedy smíchovska modlitebna, bratia a sestry, poskytli jeden skolsky rok zazemie pre Teologicky seminar. Rok nastupnej kazateľskej praxe mal pre mna osobne zasadny vyznam, lebo pocas tohto roka v smíchovskom spolocenstve som mal moznosť poznať moju nastavajucu manzelku. Vďaka tomu, ze casť rodiny su clenmi smíchovskeho zboru, mam prílezitosť prísť do modlitebne na Malvazinkach viacmenej pravidelne, a stale sa tesím vidieť zname tvare. Ktokoľvek zachráni jediný život, je to akoby zachránil celý svet. (Talmud)

Roman Růža Buchtel Narozen: 4.12.1979 Stav: ženatý, manželka Eva Děti: dcery Leontýna a Olívie

Život v datech: 1986 - 1994 základní škola: do poloviny 3. třídy Brandýs nad Orlicí, pak Chroustovice 1994 - 1999 střední škola - SPŠ Stavební Hradec Králové 1999 - 2002 vysoká škola - VUT Brno (3 roky nedokončeno :( ) 2002 - 2006 vyšší škola - TSCASD Sázava 2006 - Svatba odjezd do UK 2006 - 2009 - život v UK - cestování 2009 - první dítě - návrat z UK 2009 - 2012 Praha Smíchov - Pastor, Kaplan v ZŠ Elijáš, Kazatel v NP 2012 - druhé dítě 2012 - 2015 Vamberk nevysvěcený kazatel 2015 - čerstvá současnost - vedoucí oddělení dětí, Klub Pathfinder ČS a dále - samá pozitiva a sociální jistoty :o))) Cesta s Pánem Bohem: Od narození jsem vyrůstal ve sboru v Pardubicích. V pubertě mě štvalo náboženské pokrytectví, které jsem okolo sebe viděl. Nechtěl jsem být součástí něčeho takového. Ale vždy jsem věděl, že Pán Bůh existuje, ale moc mě to nezajímalo. V roce 2001 se mi zbořilo několik věcí na kterých mi záleželo. Začal jsem řešit, co je v životě podstatné. To byl impulz k tomu, abych začal víc řešit Pána Boha a spolu s Pavlem Tatarem jsme studovali Bibli. V roce 2002 jsem byl na táboře KP v Kochánovicích pokřtěn (křtil nás Jindra Černohorský). V roce 2002 jsem nastoupil na TS na jednoleté studium, ale po dvou měsících jsem přestoupil na čtyřleté studium BTh. Do školy jsem se těšil, což byl nový jev v mém životě. (Žel to nevydrželo po celou dobu studia :o) ) Nejvíce mne z řad učitelů oslovil Jiří Beneš. Při jeho hodinách jsem měl někdy pocit, že se dotýkáme toho podstatného. V roce 2006 po ukončení semináře se mi změnil stav ze svobodný na ženatý. Záhy jsme odjeli do UK, kde jsme nakonec strávili tři roky. (Původně bylo dohodnutu, že se vrátíme za rok.) V roce 2009 jsme se domluvili s vedením ČS, že po prázdninách nastoupím do Prahy jako mládežnický kazatel. (Z UK jsme si krom drobností a auta s volantem napravo, dovezli tříměsíční Leontýnku.) Do prázdnin roku 2012 jsem měl na starost mládež sboru Praha Smíchov (kam jsem nikdy nechtěl, ale odkud se mi ne lehce odcházelo), ZŠ a MŠ Elijáš, kde jsem působil jako kaplan a pomoc v KP, které je mou srdeční záležitostí. Od prázdnin roku 2012 bydlíme nad sborem ve Vamberku, odkud vyrážím i do okolních sborů Dobrušky a Jablonného. Po třech

letech jsem stále oblíbeným kazatelem. 10.5. 2015 jsem byl jmenován vedoucím oddělení dětí a Klubu Pathfinder při ČS. Což moji oblíbenost u členů sborů značně snížilo. V současné době je již nejméně polovina věcí v banánovkách a čeká nás stěhování zpět do Prahy. Jaký sbor se nám stane domovským?

Patrik Nehyba Narozen: Stav: ženatý, manželka Nelli Děti: zatím ne

Po ukončení strednej školy na Slovensku som začal študovať na TS CASD v Sázave. Aj keď som vyrastal v adventistickom prostredí, môj osobný záujem o poznanie začal až na seminári. Posledný rok, štvrtý, som študoval individuálne, nakoľko mi bolo umožnené nastúpiť predbežne do nástupnej kazateľskej praxe. Práve tiež s dôvodu, že v roku 2013 sme mali svadbu s mojou manželkou Nelli. Hneď potom sme boli pridelený pod kazateľa P. Harasteja a zbory Kladno, Slaný, Beroun a Rakovník. Druhým rokom (ktorý stále prebieha) som bol pridelený práve do Prahy - Smíchov, Praha - Krč a Praha - Sedlec pod kazateľa J. Cepla. Aj keď na jeseň (podzim) roku 2015 mám nastúpiť do kazateľské praxe zboru Podebrady a Kolín. Musím priznať, že sa nám spolu s mojou manželkou bude odchádzať veľmi ťažko. Navzdory prvotným obavám si tieto zbory zamilovali a práca s nimi bola pre mňa veľmi prínosná. Ďakujem Bohu za čas strávený na zbore Praha - Smíchov. A zároveň chceme popriať aby si tento zbor viedol Pán naďalej, tak ako doteraz. A nesmiem zabudnúť poďakovať mládeži, ktorá bola pre mňa povzbudením v každých časoch (napr. pri kázaní, kedy pravidelne šli do prvých radov aby ma podporili). Ďakujem a prajem Božie požehnanie.

Z historie

Tak nás Bůh vedl… Přijali jsme Pána Ježíše Krista jako Spasitele, a ve víře v něho obracíme svůj pohled vpřed, k jeho druhému příchodu. Nebylo by však správné, kdybychom se ve své adventní naději otočili zády k minulosti a zapomínali na ty, kteří nám prošlapali cestu, po které dnes jdeme. Pohled zpět je vždy poučný a inspirující. Dnes jsme se zastavili, abychom se podívali na posledních třicet let. Vidíme košatý strom smíchovského sboru a připomínáme si jména těch, kteří ho ošetřovali od poloviny osmdesátých let minulého století. V roce 1985 zde byl naroubován štěp na kmen zdravého a statného stromu, který vyrostl z nepatrné sazenice, a více než devadesát let zapouštěl pevné kořeny, protože byl vystaven ničivým větrům, avšak vždy chráněn a udržován při životě nebeským Sadařem. Alespoň ve zkratce si připomeňme obdivuhodnou cestu, po které prošli ti, od nichž jsme převzali pochodeň a jejichž odkaz nás zavazuje, abychom plamen víry a naděje udržovali. 1892 – Antonín Šimon – přijímá adventní poselství. Jako první adventista v Čechách se stává členem sboru v Hamburku. 1892 – zaniká Svobodná evangelická církev česká, její kazatel Novák a jeho manželka se stávají adventisty. Manželé Šimonovi a Novákovi s několika dalšími přáteli se shromažďují střídavě u Šimonů na Žižkově a u Nováků na Vinohradech. 1900 – kazatel Novák odchází do Ameriky, do Prahy přichází mladý německý kazatel J. P. Lorenz; shromáždění se konají v jeho bytě na Žižkově. Všechna kázání mu překládá do češtiny Antonín Šimon. 1902 – 24.5. dopoledne pokřtěno 15 osob a odpoledne založen sbor v Praze. Šimonovi se stěhují na Staroměstské nám. (přímo proti orloji). Rostoucí sbor má 21 členů a shromažďuje se u Šimonů. 1907 – shromáždění probíhají v Růžové ul. č. 5; zde se také 18.- 22.12. konala 1. konference Rakouského misijního pole, pod které příslušel sbor Praha. 1912 – shromáždění se konají v bytě kazatele Studeného ve Spálené ulici (v domě nad restaurací „U Ježíška“; dnes na místě obch. domu Máj). 1919 – sbor se shromažďuje na Žižkově, Havlíčkova 11. 1920 – otevřen seminář pro kazatele; první rok se vyučovalo v bytě ses. Seidlerové, dále pak ve škole Urania ve Smečkách; v roce 1924 přemístěn do Loděnic u Berouna. Ředitelem od počátku byl Ant. Šimon ml. (syn prvního adventisty v Čechách). 1924 – pražský sbor má 78 členů, shromažďuje se v Ječné ulici. 1928 – zakoupen dům na Vinohradech, Londýnská 30, a stávající restaurace byla přestavěna na modlitebnu. 1948 – při Biblickém semináři v Krči otevřen druhý pražský sbor. 1950 – v Legii malých v Holešovicích otevřen třetí pražský sbor 1952 – 1956 zákaz činnosti církve – členové se shromažďují po rodinách.

Rozvoj pražských sborů po povolení činnosti v roce 1956 Po násilném zastavení činnosti v roce 1952 stačila jen krátká doba k tomu, aby vedení v té době všemocné komunistické strany spolu s příslušníky státní bezpečnosti přišli k poznání, že likvidace církve byl neprozřetelný krok. K tomu, aby měli přehled o dění v pražských sborech, jim do konce září 1952 stačili pouze tři vyzvědači, které jako „zajímající se přátele církve“ vyslali na návštěvu bohoslužeb. Od října nad církví ztratili kontrolu, protože tam, kde byl dříve ve městě jeden sbor, scházelo se nyní několik desítek domácích skupin. Proto koncem září 1956 činnost církve opět povolili. Ovšem v Praze – stejně jako ve většině měst v Československu – modlitebny a další majetek nevrátili. Tak byly sbory odkázány na pohostinství v modlitebnách druhých církví. Vinohradský sbor, jehož kazatelem po povolení činnosti byl Václav Voráč, našel na dlouhé roky přístřeší ve Farského síni sboru Církve československé husitské u Vinohradské vodárny. Teprve 8. února 1969, tedy po více než dvanácti letech, se mohli jako „hosté“ vrátit do modlitebny v Londýnské ulici. Ovšem jen s velkou nadsázkou by se dalo říci, že se scházeli v modlitebně. Velký sál totiž i nadále po celý týden sloužil jako zkušebna pěveckého sboru Československého rozhlasu. Předsálí používali zpěváci jako kuřárnu a ve velkém sále měli pro svou potřebu rozestavěné židle do půlkruhu, v jehož středu stál klavír. Pro sobotní shromáždění museli členové vinohradského sboru každý pátek přemístit klavír, doplnit další židle a uspořádat je do řad. Ovšem nebylo možné zabránit tomu, aby příchozí do „modlitebny“ nevítal zápach po cigaretovém kouři, kterým předsálí bylo silně nasáklé. Václava Voráče v kazatelské službě po více než deseti letech vystřídal v červnu 1968 Jan Vyhnálek, který však na začátku „husákovské normalizace“ v září 1969 emigroval do Švýcarska. Zde je třeba připomenout, že v údobí Dubčekova „Pražského jara“ v roce 1968 se po dvaceti letech církve získaly nové možnosti pro práci. Tuto příležitost využila i církev adventistů s.d. a v Československu otevřela celou řadu sborů, které dosud podle rozhodnutí totalitních mocipánů mohly existovat pouze jako kazatelské stanice přidružené k mateřskému sboru. Tyto nové sbory bylo potřebné obsadit kazateli. Rovněž se po mnoha letech přešlo na celosvětově osvědčenou organizaci, opět byla vytvořena sdružení a nezbytná oddělení při unii (oddělení pro mládež, evangelizaci, sobotní školu, publikační) a po osmnácti letech byla také obnovena činnost Biblického semináře. Je pochopitelné, že církev náhle pociťovala citelný nedostatek kazatelů. Proto po odchodu kazatele Vyhnálka byl pražský sbor na Vinohradech svěřen do péče tří učitelů z nově otevřeného semináře. V září 1969 výbor Českého sdružené rozhodl, že odpovědnost za chod sboru bude mít kazatel Rudolf Duda a službu vysvěcených kazatelů bude vykonávat ředitel semináře Miloslav Šustek spolu s učitelem Karlem Špinarem. Obtížnější podmínky pro shromažďování měli členové někdejšího holešovického sboru. Do původního objektu „Legie malých“ se vrátit nemohli (ten byl po několika letech zbourán). Z krásného prostředí Církve československé husitské na Letné se mohli těšit pouze několik týdnů. Několik týdnů proto, že odtud pod tlakem úřadů dostali výpověď.

V té době byl kazatelem tohoto sboru „bez střechy nad hlavou“ Josef Doubravský mladší, syn dřívějšího unijního předsedy Doubravského. O něm bylo známé, že před úřady dovedl neohroženě hájit zájmy církve. Ten navštívil faráře téže církve v Karlíně a výsledkem bylo, že sbor získal ke svým sobotním shromážděním chrám a další místnosti na faře. O přátelském přijetí v Karlíně svědčí slova, kterými místní farář přivítal věřící při prvním shromáždění: „Myslím, že adventisté jako křesťanská církev mají za úkol ukázat věřícím, že na tomto světě jsme jen hosty a poutníky a že se tu nesmíme příliš zabydlet.“ „Karlínský“ sbor se ještě za působení kazatele Josefa Doubravského v roce 1960 přestěhoval do prostorné a pro celodenní shromažďování tepelně příznivější modlitebny Českobratrské církve evangelické v Libni (v ulici U pošty), kde prožil 25 roků, během kterých se vystřídala řada kazatelů v intervalech kratších, než v církvi bývá zvykem. Kazatele Josefa Doubravského vystřídal v roce 1963 Oldřich Sládek; ten se po jednoleté službě ve sboru stal předsedou církve v Československu. Po něm převzal v roce 1964 péči o sbor Jindřich Marcolla, který byl současně vedoucím kanceláře ústředí. Od roku 1966 stál ve službě kazatele libeňského sboru Jan Kantor, (před válkou působil jako vedoucí knižní evangelizace). V době jeho působení byl do péče libeňského sboru na dlouhou řadu let připojen sbor Roudnice nad Labem. (Teprve na začátku 80. let roudnický sbor přešel pod patronaci sboru v Litoměřicích.) V květnu roku 1970 se v Libni ujal kazatelské práce Karel Špinar; který ovšem současně vyučoval na Biblickém semináři, jehož činnost byla v Praze-Krči v roce 1969 obnovena. Od roku 1972 se na tři roky ve spolupráci s Karlem Špinarem ujal kazatelské práce Miloslav Žalud, když se v roce 1971 vrátil ze stipendijního pobytu v Collonges ve Francii a v roce 1972 ukončil studia na pražském Biblickém semináři. Také on současně vyučoval na pražském semináři. V roce 1977 kazatele Karla Špinara vystřídal v Libni Rudolf Duda, který byl od roku 1969 preceptorem a učitelem na Biblickém semináři. Z řady výše uvedených kazatelů Rudolf Duda sloužil nejdéle – do roku 1983, kdy na jeho místo přišel absolvent Komenského evangelické bohoslovecké fakulty Milan Hlouch. Po dvou letech jeho působení se sbor přestěhoval do nově postavené modlitebny na Smíchově, čímž se začala psát nová kapitola dějin jednoho z pražských sborů – našeho, dnes jubilujícího, sboru. Aby byl obraz o pražských sborech ucelený, vzpomeňme ještě další sbor, který po povolení činnosti v roce 1956 zahájil veřejnou činnost. Byl to někdejší školský sbor v Krči. V původní modlitebně se shromažďovat nemohl, protože objekt v Zálesí 60 byl přidělen Thomayerově nemocnice jako ubytovna pro zdravotní sestry. Školní aulu, která sloužila ještě dva roky po násilném uzavření Biblického semináře jako modlitebna krčského sboru, rozdělili příčkami na malé místnosti. A tak nebylo jiné řešení, než hledat pro sobotní bohoslužby přístřeší u jiné církve. Sbor se začal shromažďovat v Podolí v modlitebně Československé církve husitské. Po obnovení činnosti byl v letech 1956-1965 prvním kazatelem podolského sboru Miroslav Špinar. Po jeho odchodu až do roku 1968 sbor spravovali pracovníci pražského ústředí církve. V září 1968 převzal sbor v Praze-Podolí do péče Radomír

Drobný. To však byla doba, ve které církev po dvacetiletém útlaku nasávala plnými doušky svobodu. Po „Pražském jaru“ byla v Československu otevřena řada nových sborů, které bylo potřebné obsadit kazateli. A tak vedle služby ve sboru byl Radomír Drobný současně hospodářem Českého sdružení. Proto zde kázáním sloužili především studenti Komenského bohoslovecké fakulty. Situace podolského sboru se ustálila až v květnu 1969, kdy se jeho kazatelem stal Bohumil Sabela. Toho po šesti letech vystřídal Miloslav Žalud, který vedle učitelských povinností na Biblickém semináři v květnu 1975 převzal péči o tento třetí pražský sbor. Pro doplnění informací o pražských sborech poslouží čísla o jejich velikosti. Ke 30.9.1969 bylo ve třech pražských sborech celkem 360 pokřtěných členů. (Vinohrady 150, Libeň 129, Podolí 81) Pro zajímavost: dnes je v Praze 10 sborů a celkový počet pokřtěných členů je 973. (Smíchov 265, Vinohrady 220, Krč 101, Nusle 95, Strašnice 89, Bethany 73, Chodov 61, Sedlec 38, Lhotka 20, skupina Melantrichova 11) (Podle knihy „Boží stopy na cestě církve“ zpracovala Maria Drejnarová.)

Náš sbor aktivity

Posázavská cyklostezka a víkend v Samopších Jeli jsme od středy 8.5.2002 do neděle 12.5.2002. Spali jsme postupně v Havlíčkově Brodě, v Ledči nad Sázavou a pak v Samopších. Jako doprovodné vozidlo jsme měli „taťku Pavlíka“, který nám vezl věci, atak abychom na kole mohli jet nalehko, jen s potřebnými věcmi. Na kole nás jelo přes 45 – dospělí i děti. Akci pořádal Křesťanský Domov, tehdejší KD2. Další lidé se pak na víkend přidali ještě v Samopších, kde nás bylo přes šedesát. Trasy na kole jsme měli dvojí – trochu delší okolo 40-60 km denně a kratší 20-30 kilometrů. Každý si mohl vybrat. Kratší trasa byla organizovaná tak, že bylo možné použít zkratku, nebo se svézt vlakem. Měli jsme podrobný itinerář s mapkou, aby nikdo nezabloudil. Užili jsme si pohybu, přírody, zajímavých míst i společenství. Každý den ráno i večer jsme si dělali duchovní zamyšlení, které měl někdo připravené dopředu. Bylo to úžasné spojení mladších i starších na jedné akci. Akci organizačně zaštiťovali Luděk Bouška a Samuel Kubečka. Podobně jsem pak jeli Polabskou cyklostezku v roce 2004. Jeli jsme z Prahy podél Vltavy a Labe do Litoměřic přes Roudnici nad Labem, Říp a spoustu krásných míst.

Štíří Důl Ve Štířím Dole blízko obce Krucenburk jsme strávili celý týden v červenci 2003. Obsadili jsem celé středisko, bylo nás přes 60 – celé rodiny i jednotlivci. Program byl organizován na více úrovních – bylo více aktivit, mizi kterými si mohli lidé volit. Byly v zásadě tři varianty – sportovnější na kole, turistická pěšky a pohodová, která znamenala někam dojet a tam si udělat procházku nebo prohlídku třeba zámku

nebo zahrady. Také se stávalo, že jsme se vydali na stejné místo a jedni tam dojeli na kole a druhá parta auty. Bylo z čeho vybírat, v okolí jsme navštívili zajímavá místa. Třeba vesničku v dobovém stylu, kde jsme žasli nad tím, jak lidé žili před asi sto lety. Zahráli jsme si také volejbal, tenis, fotbálek, ping-pong v zorganizovaných turnajích. Nešlo o to vyhrát, ale zahrát si. Zajímavý byl také závěrečný etapový závod se stanovišti, kde jsme měli určité zajímavé úkoly. Akci pořádal Křesťanský Domov ve spolupráci s Klubem Pathfinder. Hlavní organizátoři byli: Luděk a Anna Bouškovi, Samuel Kubečka, Zdeněk Balcar. Do organizace se ale zapojili prakticky všichni. Třeba organizací jitřenky, večerního zamyšlení nebo spousty různých aktivit během dne. Ve Štířím Dole jsme byli pak ještě jednou v roce 2005.

Veřejné přednášky V letech 2010, 2012, 2014 jsme pořádali veřejné přednášky a semináře pro veřejnost. V únoru 2010 proběhly 4 přednášky na téma „Mně se to stát nemůže“ o zvládání těžkých životních situací. Hlavním lektorem byl klinický psycholog PhDr. Jiří Bauer, dále pak přednášeli MUDr. Jana Krynská a Vítězslav Vurst. Do diskuse se pak zapojili i Josef Cepl, Petr Krynský a Jiří Beneš. Témata přednášek byla: Deprese a úzkostné stavy, Jsem na dně, kde začít, Relaxace a pastorační rozhovor. Přednášky moderovala Jana Bláhová a Pavel Bouška. Přednášky navštěvovalo opakovaně přes 150 lidí. Přednášky byly nahrány a vydány jako komplet na DVD. V březnu 2012 bylo název tří následných přednášek „Nejste to, co jíte, ale jak myslíte“ a tématem životní styl člověka. Hlavním přednášejícím byl Prof. Vladimír Král, dále pak RNDr. Jarmila Králová. Luděk Bouška, Tomáš Chmel. Do diskuse se zapojil i Josef Cepl a Roman Uhrin. Přednášky moderoval Pavel Bouška. Témata přednášek se zabývala výzkumy z oblasti genetiky až po důležitostí osobního rozhodování pro správný životní styl. Přednášky máme také nahrané a byly vydány jako komplet na DVD. V březnu 2014 jsme měli dvě přednášky „Gram prevence je lepší než kolo léků“ a tématem byla účinná prevence, epigenetika a naše zdraví. Tématem první přednášky byl vliv prevence, epigenetiky a vrozených dispozic jako je třeba i osobnostní typ na naše zdraví Důležitý byl poznatek, že epigenetické působení je silnější než genetické předurčení. Je možné se určitým způsobem vyhnout nemoci, kterou máme v genech! Lektory byli Prof. Vladimír Král, MUDr. Jozef Čupka, RNDr. Luděk Bouška. Pořad moderoval Pavel Bouška.

Sborový výlet Varvažov 31.5.-2.6.2013 Byl to víkend plný zvratů. Bylo hezky i nehezky. Předpověď vypadala naprosto hrozivě. Zpočátku to tak nevypadalo, ale konec byl docela zážitkový, ale zvládli jsme to! My všichni, kdo jsme tam byli. Myslím teď hlavně na poslední rozhodování a pěší cestu v dešti, v blátivé cestě podél říčky Skalice. Krásná a mírná se změnila v živel, v jakési kafe, které hrozilo všemu, co se mu postavilo do cesty. Měli jsme obavy a modlili se za všechny, kdo s malými dětmi nebo se zdravotními indispozicemi tuto cestu podstoupili. Jsme moc vděčni, že se snad nic nepříjemného kromě několika uklouznutí nestalo.

Všichni jsme měli mokro v botách, snad také nikdo nenastydne. Teď už máme nohy v teple :) Ukázali jsme myslím velkou soudržnost. Pomáhali jsme si vzájemně, jak kdo mohl. Vím, že to není samozřejmé. Normální je myslet na sebe, jen na ty, kteří znamenají moje autonomní území a pomíjet vše ostatní. Nejsme věřící jen podle jména, ale protože naše víra je živá. Prožili jsme krásný víkend, plný nových podnětů. A zážitků. Zvukaři si vyzkoušeli, jak zvučit v polních podmínkách - a podařilo se jim to! Sboroví zpěváci si zazpívali i s mírně nefunkčním klavírem. Děti měly své příběhy nejen při pobožnosti, ale i ráno a večer. Hodně jsme si hráli a zpívali a povídali. Třeba i o konferenci, která bude 16.6. o církevním řádu. Také jsme chodili venku, když nám to počasí dovolilo. Výborně jsme se najedli. A takovou adrenalinovou tečkou byl odchod v dešti podél rozvodněné říčky rozblácenou klouzající cestičkou. Nesli jsme věci, děti, snažili se vzájemně se podpírat. A zvládli jsme to! Na organizaci se podílelo spousta ochotných lidiček. Zejména Květa, Frantík, Jarda, Jára, Robert, Lenka, Jana, Jana, Pepa, Lenka, Honzové, Ivča, Radek, Pavel, Petr, Eva, Alena, Milena, Anna, Bedřich a další. Všichni jsme do toho dali sami sebe v míře, jak jsme byli ochotni a schopni. Míra tolerance a vzájemného porozumění byla vysoce nadstandardní. Hlavními organizátory byli Anna a Luděk Bouškovi, Květa Ceplová, Frantík Macháň.

Sborový výlet na Blaník 13.6. - 15.6.2014 Místo: rekreační středisko "Blaník", 3 km od Louňovic p. Blaníkem Tentokrát jsem si vybrali místo, které bylo bezpečnější než minulý Varvažov. Řeka také byla blízko, ale v dostatečném odstupu i převýšení. Ubytování bylo o poznání komfortnější. Cesta z Prahy trvala jen 75 km, bylo to poměrně blízko přes Vlašim, obec Louňovice pod Blaníkem. Tradiční oříšek s umístěním na pokoje se Anně podařilo vyřešit výborně, všichni byli spokojeni. Součástí areálu bylo i několik hřišť, které jsme využili hlavně na plážový volejbal a fotbálek. Úplně horko nebylo a tak jsme koupaliště v řece Blanici nevyužili, bylo docela málo vody. Ráno před snídaní jsme měli jitřenku, večer zamyšlení a úvahu. Některé programy si připravovaly i děti a velmi pěkně. Z výletů je dobré uvést výlet na horu Blaník, co ž by l největší cíl našeho pobytu. Tam jsme si také vyslechli buditelský projev Honzy. Další hezký výlet byl do místních dolů, těžilo se zde zlato. Prohlídka byla zajímavá. Také jsme navštívili místní muzeum, nejvíce nás tam zaujal skleněný úl se včelami, do kterého bylo krásně vidět a pozorovat včeličky. Úžasná byla sobotní bohoslužba. Během sobotní školy jsme ve skupinkách připravili scénku, kteéru jsme pak přehrávali ostatním. Kázáním na aktuální téma nám posloužil náš kazatel Pepa Cepl. Během pobytu jsem hráli hru „poznej svého anděla“. Každý jsme byli někomu andělem a někdo zase andělem nám. Někdy t obylo docela obtížné poznat, kdo se o nás andělsky stará . Hlavními organizátory byli: Anna a Luděk Bouškovi, Květa Ceplová, Frantík Macháň a Honza Bezděkovský

Oslava 20. výročí založení organizace Klub Pathfinder Poslední květnovou neděli se uskutečnila vzpomínková plavba parníkem po Vltavě, při níž jsme si spolu s vedoucími z dalších oddílů Klubu Pathfinder z Čech, Moravy a Slovenska mohli připomenout 20. výročí existence naší organizace. Při této příležitost byly osobám, které se významně zasloužily o fungování Klubu Pathfinder uděleny pamětní odznaky. Je nám velkou ctí a potěšením, že mezi jeho držiteli je i zakladatel oddílu Penguins a jeho dlouholetý vedoucí Jároslav Bartoš, řečený "Penguin". Moc gratulujeme a děkujeme mu i tímto za čas, který věnoval práci pro náš oddíl! Zároveň Vás tímto (raději s velkým předstihem) zveme na oslavu 20. výročí založení našeho oddílu Penguins, která se uskuteční v příštím roce (v sobotu 23. 4. 2016). Honza Bezděkovský, Jakub Fraj a Pavla Kafková

Náš sbor informace pro návštěvníky Období 50. – 90. let minulého století nebylo pro život církví v Československu jednoduché. Konkrétně věřící z Církve adventistů sedmého dne se v Praze shromažďovali na Vinohradech, v Libni a v Podolí v prostorách objektů, které jim byly na pobožnosti pronajímány jinými církvemi, protože neměli vlastní modlitebny, o které přišla v padesátých letech 20. století v době zákazu činnosti. V roce 1977 tehdejší ministerstvo kultury, které dohlíželo na činnost a aktivity církví, dalo předběžný souhlas se stavbou modlitebny v rámci Prahy za podmínky, že si církev sama vyhledá a zakoupí vhodný objekt ke shromažďování. Toto rozhodnutí bylo vlastně malým zázrakem, neboť pod velice přísným dohledem státní správy byly církve spíše trpěny. Hledání vhodného místa nebylo vůbec jednoduché. Buď lidé z okolí v místě uvažované stavby modlitebny s ní nesouhlasili, anebo budovy byly majetkem státních organizací s tím, že tehdejší předpisy neumožňovaly jejich prodej církvím. Více jak jeden rok intenzivního hledání přinesl kýžené ovoce. Byla objevena stará obřadní síň Židovské náboženské obce v Praze na Smíchově. Protože v té době se na tomto hřbitově již nepohřbívalo, projevila Židovská náboženská obec vstřícnost tím, že souhlasila s prodejem nepoužívané obřadní síně. Obřadní síň byla ve velice špatném stavu, bez izolace a bez základů. Stála v prostoru odděleného malého hřbitova. Trvalo více než tři roky, než se podařilo získat veškeré potřebné souhlasy a povolení ke koupi budovy a přilehlého pozemku, k přesunu (exhumaci) hrobů, k zbourání staré obřadní síně a ke stavbě nové modlitebny.

Stavělo se v době, kdy neexistovaly soukromé stavební firmy. Bylo obtížné sehnat některé odborné řemeslníky a některé potřebné stavební materiály. Ale i přes to se podařilo pod dohledem několika stavbyvedoucích z řad církve, neuvěřitelného počtu dobrovolníků z řad mladých lidí, střední generace, ale i lidí v seniorském věku po více než třech letech postavit modlitebnu. Jen tak na okraj: o nedělích na stavbě pracovalo i víc jak 50 dobrovolných brigádníků nejen z Čech, ale i z Moravy a ze Slovenska. Nadšení pro věc všech bylo nepřehlédnutelné. Mnozí na brigády věnovali rovněž značnou část svých dovolených. Na stavbě bylo odpracováno celkem 10 479 hodin. Podobně jako kdysi stavba Národního divadla, i tato modlitebna byla postavena z finančních darů věřících Církve adventistů sedmého dne. Modlitebna byla vystavěna podle návrhu a plánů architekta Václava Třísky a v sobotu 18. května 1985 byla slavnostně vysvěcena. Stavba má půdorys kruhové výseče. Do budovy návštěvník vstupuje po širokém schodišti. Při vstupu do foyeru každého upoutá biblický text: „V rukou Tvých jsou dnové moji“. Je to jediná věc, která nevznikla z návrhu arch. Václava Třísky. V pohybu vodního pramínku stékajícího po skleněných kamenech, aby byl nakonec zachycen skleněnými dlaněmi, je docela výstižně naznačena symbolika našeho života. Když vstoupíme do hlavního sálu, vše je půdorysně, včetně paprsků z lamel ve stropní části, směřováno do čela sálu. Zde se nalézá rovněž baptisterium, které slouží ke křtům. Pravidelný návštěvník bohoslužeb může mj. v průběhu roku pozorovat skrz prosklenou stěnu proměny přírody v prostoru starého židovského hřbitova. Jako i v jiných protestantských kostelech a modlitebnách není důraz položen na výzdobu, jako je tomu např. v katolických stavbách. Proto na stěně vidíme pouze symbol kříže. Podstatné je, že návštěvníci pravidelných sobotních bohoslužeb mohou

nacházet povzbuzení při kázání slova, které čerpá z Bible. I zde platí ona reformační myšlenka: „Sola skriptura“. Za zmínku stojí jedna zajímavost. Zdejší bohoslužby obohacuje pravidelným sborovým zpěvem místní pěvecký sbor, který má více než 60-ti letou historii. Velice příznivou odezvu mají přímé přenosy sobotních bohoslužeb www.bohosluzbyonline.cz. Každou sobotu se připojuje více než 200 posluchačů a diváků nejen z České republiky, ale i z mnoha zemí světa. Je to služba pro všechny, kteří nemohou přijít, jsou např. nemocní, mimo domov, ale i pro všechny naše krajany žijící v zahraničí. Mimo sobotních pobožností je možné zúčastnit se mnoha doplňujících aktivit. Například: - Smíchovský turistický oddíl TOM - Klub zdraví - Klub Pathfinder (dětská organizace skautského typu) a další, které může navštívit každý, kdo má zájem. Kromě pravidelných bohoslužeb jsou pro nejširší veřejnost v průběhu roku organizovány i různé kulturní pořady, ve kterých vystupují známé umělecké osobnosti (J. Svěcený, V. Hudeček, A. Strejček, Š. Rak, Spirituál kvintet a další). Každoročně vždy začátkem měsíce října se zde konají benefiční koncerty pro podporu lůžkových hospiců. V přilehlé budově je sídlo Českého sdružení CASD, Internetové televize HopeTV a internetového rádia AWR, kancelář místního kazatele, byt správce a prostory pro klubovou činnost a ostatní aktivity. Více informací můžete nalézt na webových stránkách:

www.casdsmichov.cz www.bohosluzbyonline.cz

Betanie Praha - Smíchov 13. června 2015 - sobota Služby žen

Otroctví - Osvobození Odpočinek

______________________________ 9.30 10.45

studium Bible bohoslužba

Marie dělá všechno špatně kázání ThMgr. Soňa Sílová: polední přestávka – občerstvení 14.00

workshopy

Opravdová jsi dokonalá společný workshop - Renata Chlebková

Pestré mateřství – jedna role, více scénářů Jitka Vedralová a tým

Docenily jsme vodoléčbu? Jana Konečná

Když se vbíhá do cílové rovinky – který úsek životní dráhy je nejdůležitější? Pavla Šustková místo konání: modlitebna Církve adventistů s.d. Praha – Smíchov, Peroutkova 57 bus č.137 z Knížecí (Anděl) na stanici Urbanova další info: [email protected]

Turistický Oddíl Malvazinky TOM

Soustředění TOMu 26.-28.6.2015 “Černý důl - Krkonoše” Ubytování : Chata VIKTORKA - 28 lůžek - Černý Důl - 828 m.n.m. Cena: 190,- Kč/ noc > tj. 380,- Kč za dvě noci. Stravování z vlastních zdrojů, 2 kuchyně. Potraviny možno nakoupit též v Černém Dole

Program: Pátek

26.6.:

Sobota 27.6.:

Neděle 28.6.:

Na všechny se těší předseda TOMů Radek Zelenka

příjezd a ubytování 17:00 – 19.00 hod. 20:00 hod. ...začátek soboty – program... 7:00 – 9:00 hod. Snídaně 9:30 hod. Sobotní škola 10:45 hod. Kázání 12:00 hod. Oběd – polední klid 14:00 hod. Vycházka na Tetřeví boudy Po večeři – program... 7:00 – 9:00 hod. snídaně – balení 9:00 hod. Přesun na nedělní výlet do Jánských lázní