číslo: 7 ročník: 3 cena: zdarma web:www.exit.yc.cz
Květen 2009
...Byl pozdní večer první máj - večerní máj byl lásky čas...
exit
škola
KVĚTEN 2009
MYJAVA Myjavsko
Medzi významné historické pamiatky patrí pôvodný evanjelický barokový kostol (dnes Svojský a svojrázny, malebný a rázovitý kopaničiarsky rímsko-katolícky) z r.1711, ktorý začal stavať D. kraj západného Slovenska, oblasť medzi Považím a Krman, významný evanjelický biskup, nový Záhorím v slovensko – moravskom pohraničí, súčasť evanjelický kostol s dominantnou vežou (1785, veža podbradlansko – podjavorinského regiónu. z r.1856), dom pani Kolényovej, kde zasadala 1. Je to kraj, ktorý symbolizujú a ohraničujú štyri jasné SNR pod vedením Štúra, Hurbana a Hodžu – v dominanty – hrad Branč, spätý najmä súčasnosti Múzeum SNR, kubistický pamätník M. so Ctiborom zo Ctiboríc, oveľa slávnejšie Čachtice s nes- R. Štefánika z r. 1921. lávne slávnou, krvilačnou Alžbetou Báthoryovou, majes- Neodmysliteľnou súčasťou Myjavy a jej kopaníc tátne Bradlo s mohylou slovenského národného hrdinu je ľudová kultúra, folklórne tradície, ktoré sa dodnes udržiavajú v podobe medzinárodného Milana Rastislava Štefánika a nad tým všetkým tróni najvyšší vrch Bielych Karpát Veľká Javorina zosobňujúca folklórneho festivalu, folklórnych súborov bratstvo Čechov a Slovákov, tradičné miesto ich stretáKopaničiar, Kopaničiarik, Kýčer, Kopa či vzoru starej architektúry - Gazdovského dvora v vania. Je to kraj odlišujúci sa odpradávna po súčasnosť od Turej Lúke. Myjava je však i mestom mladých. Moostatného okolia nezameniteľným podnebím, reliéfom, mentálne tu existujú dve základné obyvateľstvom... školy a tri stredné školy – Je to kraj tisícov jednoduchých kopaničiarov, stoviek gymnázium, združená kopaníc, desiatok pahorkov a vŕškov s prekrásnymi prírodnými scenériami, kraj úžasných udalostí slávnych škola a naša priemyslovka. a podnetných dejín, starodávnej kultúry i tradícií... Centrom Myjavska je mesto Myjava (okrem nej sa tu nachádzajú ešte dve mestá – Brezová pod Bradlom a Stredná priemyselná škola Stará Turá ). Stredná priemyselná škola vznikla pre potrebu technicky vzdelaných pracovníkov pri bývalej Slovenskej armatúrke v Myjave v školskom roku 1949/50.Od šk. r.1951/52 sa začala koncepčne profilovať do dlhodobej podoby priemyselnej školy strojárskeho zamerania už ako štátna škola. Medzi jej dlhodobé problémy patrilo priestorové provizórium trvajúce desaťročia či ubytovanie študentov dochádzajúcich z celého Slovenska, ba i z Moravy. Jeden z týchto nedostatkov sa podarilo vyriešiť Myjava v r.1964, keď sa dal do prevádzky 200 – lôžkový domov mládeže. Myjava, niekdajšie mestečko pod slamou, je dnes modV období 60 – tych r. 20. storočia bola škola zamererné, približne 10 000 – ové mesto, nepísaná „metropo- aná na štvorročné denné štúdium strojárstva končiace la“ kopaničiarskej oblasti. Nachádza sa v údolí rieky My- maturitou. Okrem toho bola možnosť študovať trojročné javy, jej ľavostranného prítoku Cengelky a na priľahlých večerné štúdium s možnosťou doplniť ho na päťročné svahoch strednej časti Myjavskej pahorkatiny, asi 5 km večerné štúdium s maturitou. od hraníc s Moravou. V 70 – tych r. 20. storočia priemyslovka pozostávala zo Myjava ako obec bola založená r. 1586 a štatút mes16 – tich tried denného štvorročného štúdia a 5 – tich ta dostala r.1948. Má bohatú históriu poznačenú tried päťročného štúdia popri zamestnaní. nezmieriteľnosťou Myjavčanov s útlakom hocijakej V 80 – tych r. 20. storočia nastali v živote školy ďalšie formy, čo sa prejavilo ich účasťou v protihabsburzmeny. V školskom roku 1984/85 novým profilovaním ských povstaniach, v národnooslobodzovacom hnutí v bola premenovaná na STREDNÚ PRIEMYSELNÚ r.1848/49 a v bojoch proti fašizmu počas SNP v r.1944. ŠKOLU. Tento názov nesie podnes.
exit
škola
KVĚTEN 2009
MYJAVA Dôležitejšie premeny nastali v dlhodobo obmedzovanom priestorovom a materiálno – technickom vybavení. V rokoch 1979 – 1985 sa vybudovala učebňová časť novej budovy školy, v rokoch 1987 – 1990 boli vystavané dielne a v rokoch 1989 – 1991 sa postavila telocvičňa. Premeny nastali i v personálnom obsadení – v r.1988 odišiel do dôchodku dlhoročný riaditeľ školy Ing. Pollák a na jeho miesto nastúpil Ing. Milan Zeman, ktorý túto funkciu zastáva i teraz. Nemalé obmeny poznačili i študijné odbory –
v šk. r. 1983/84 prestal existovať jednotný študijný odbor strojárstvo a vyučovať sa začalo v nových odboroch: strojárska technológia, strojárska konštrukcia, prevádzkyschopnosť výrobných zariadení a zariadenia silnoprúdovej elektrotechniky. Ďalší vývoj v závislosti od zmenenej spoločensko – politickej i ekonomickej situácie nastal po nežnej revolúcii po r.1989. V 90 – tych r. 20. storočia vznikli inovované študijné odbory – strojárstvo so zameraním na stavbu strojov, technický manažment alebo grafické systémy, technické zariadenia budov, technické a informatické služby so zameraním na strojárstvo, elektrotechnika so zameraním na automatizačné systémy a celkom nový interdisciplinárny odbor mechatronika (naša škola bola jednou zo štyroch škôl na Slovensku, kde sa tento odbor overoval v praxi a pri jeho príprave SPŠ Myjava spolupracovala so vzdelávacím centrom KPC Hertogen Bosch v Holandsku).
I v 21. storočí naša priemyslovka v zložitých ekonomických pomeroch sa snaží udržiavať si svoj vysoký dlhoročný kredit jednej z najkvalitnejších stredných odborných škôl na Slovensku. V šk. r.2000/2001 v spolupráci s ďalšími tromi školami a v súlade s trendmi odborného vzdelávania v krajinách EÚ sa začal overovať nový odbor technické lýceum so zameraním na prípravu študentov na vysokoškolské štúdium technického zamerania, od r.2002 realizuje škola vzdelávací program CISCO NETWOKING ACADEMY(CNA), ktorého cieľom je výchova odborníkov pre navrhovanie, budovanie a správu počítačových sietí v rôznych organizáciách, v r.2004 spoločnosť Microsoft v spolupráci so SPŠ Myjava zriadila prvú Microsoft IT Academy na Slovensku s cieľom pripraviť žiakov na ďalšie štúdium informačno – komunikačných technológií a umožniť im získať certifikáty spoločnosti Microsoft, od septembra 2004 je myjavská priemyslovka oficiálnym testovacím centrom ECDL (European computer driving licence) – Európskeho vodičského preukazu na počítače. Úspešní absolventi získajú doklad o dosiahnutí medzinárodne uznávanej kvalifikácie pre prácu s počítačom. Okrem týchto aktivít sa realizovala práca študentov a učiteľov na spoločných projektoch s partnerskými školami z krajín EÚ, napr. s Nemeckom, Portugalskom, Belgickom, Islandom, Francúzskom.
exit
škola
KVĚTEN 2009
MYJAVA V r. 2008 sa na Slovensku začala reforma školstva vo forme Štátneho vzdelávacieho programu. Cieľom SPŠ ako modernej strednej školy 21. storočia je realizáciou školských vzdelávacích programov dať svojim absolventom šancu byť konkurencieschopnými na trhu práce, pripravenými na život v globálnej spoločnosti a ekonomike založenej na vedomostiach. Z týchto dôvodov ponúka škola tieto školské vzdelávacie programy: štúdium na univerzite - môj cieľ, mechatronické systémy vo výrobe a službách, počítačom podporovaná výroba, počítačové siete, systémová logistika a od šk. r. 2009/2010 škola pripravuje nový študijný program logistika s následným overovaním v praxi. Študenti SPŠ však nežijú len vyučovaním a vzdelávaním sa. Svoj voľný čas môžu využívať vo forme rozličných krúžkov, súťaží, športových podujatí, SOČ – iek, vydávaním školského časopisu Strojár, obľúbenými imatrikuláciami prvákov či stužkovými slávnosťami štvrtákov, ale tiež poznávacími zájazdmi do iných krajín, napr. do Rakúska, Poľska, Nemecka, Veľkej Británie, Francúzska, krajín Škandinávie a pod. V súčasnosti sa pripravujú navštíviť Holandsko, Belgicko a Luxembursko, v budúcom školskom roku Londýn a Paríž.
Dnes SPŠ Myjava navštevuje 502 študentov, z toho 425 chlapcov, 77 dievčat zaradených do 18 tried, o ktorých výchovu a vzdelanie sa stará 52 pedagogických pracovníkov a 7 vychovávateľov.
exit
student
KVĚTEN 2009
Půl roku na škole (už skoro rok:-) ) Možná těm, kteří jsou už na škole déle, se zdá, že půl rok se vleče. Ale nám, kteří jsme teprve nedávno nastoupili, to uběhlo neuvěřitelně rychle. Popíšu vám svou osobní zkušenost. Zprvu jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Pomalu, ale jistě se blížil konec slunečných prázdnin a já si měla začít zvykat vstávat o několik hodin dřív, což po dvou měsících volna bylo nesnesitelné. 31.srpna jsem pomalu znervózněla a kladla si otázky, zda to všechno budu zvládat? Jací budou učitelé, ostatní žáci a především - jaký bude kolektiv? Kolik holek budeme mít ve třídě a kolik holek bude na škole? Nastal první školní den. Před školou kupa lidí, teda především nervózní prváci, kteří hledali své budoucí spolužáky, s kterými se zatím znali se srazů nebo jenom z dopisování si přes internet. Konečně jsem dorazila do třídy a pomalu se rozkoukávala po lidech a zjišťovala, kolik nás tam vlastně je. Nejvíc mě zarazil počet holek. Do třídy přišla sympatická učitelka, po chvíli seznamování s organizací apod. jsem usoudila, že by snad mohla být v klidu. Druhý den byl spíše “zmatkový”. Jak se zorientovat ve škole, jak najít všechny učebny, když o přestávce se všude motá mnoho studentů? Na číslování učeben jsme si rychle zvykli, ale pořád jsem se snažila dopočítat, kolik těch holek na škole vlastně je! Rychle jsme se seznamovali, jak při prodávání učebnic, tak třeba na záchodě nebo na chodbách. Zezačátku jsme si připadala jako malý prcek mezi kluky, když jsem se snažila tím davem chlapců protáhnout na druhou stanu chodby. Je pravda, že jisté výhody to má, na škole se najde spousta galantních kluků, kteří tě pustí do dveří, nabídnou ti místo na lavičce - a podobně... Na to,co mi ze začátku přišlo divné, jsem si rychle zvykla. Já osobně si nemůžu stěžovat, podle mě jsem si dobře vybrala a určitě můžu říct, že prozatím bych neměnila ani za základku.
exit
Student
KVĚTEN 2009
KAM NIKDO NEVIDÍ Poslední dobou se jenom tak toulám, někdy ani nevím kde a vlastně ani nevím proč. Stačil jeden den, kdy se z mého
života vytratilo všechno světlo a přitom se vůbec nic nestalo. Pouze se něco změnilo, něco co se nedá popsat. Nyní jsou všechny dny šedé a černé, jako ty mraky, které se pořád ženou kolem mě nesmyslnou cestou, jenom tak bloudí oblohou a čekají, až z nich spadne všechna ta voda. Také čekám, až se něco změní a všechno bude stejné jako dřív. Zase se jenom tak toulám parkem, kde se snažím si všechno vysvětlit a najít nějakou jistotu. Přitom vidím záblesky minulosti, snažím se je uchopit, ale než zvednu ruku jsou pryč a... je tu zase jenom tma. Poslouchám zpěv ptáků a cítím vůni květin, chci si to všechno vychutnat, ale všechno je to nějaké zvláštní. Připadám si jako v bublině, jako za skleněnou zdí, kde se všechno ztrácí. Jako by okolní svět pro mne přestával existovat. Slunce svítí, ale nehřeje, vlastně přímo pálí a oslňuje mé oči, skoro nic nevidím...au, bolí to! Utíkám skrýt se někam do stínu. Dám si na hlavu kapuci, abych se skryla před zrádnými paprsky, a v dlouhém černém plášti utíkám napříč parkem a hledám tmavé místo, kde se můžu ukrýt. Najednou mě napadne, proč hledám tmu, přece celou dobu se snažím té tmě uniknout. Snažím se škrtnout mokrou zápalkou a uvidět světlo. Když se to podaří, je to jenom na chvíli, trvá to jenom zlomek sekundy. Plamínek ihned zhasne a v mé ruce zůstane trošku ohořelá zápalka, cítím zápach síry a vidím zase tmu. Ale co se to teď děje? Proč hledám tmu? Proč? Proč? Proč...? tahle otázka mi zní pořád v hlavě. Před sebou uvidím velký strom, který zakrývá zrádné sluneční paprsky. Trochu zrychlím a rychle se schoulím k jeho ztrouchnivělému kmenu. Opřu si o něj hlavu a podívám se vzhůru - silné, skoro uschlé větve se mi rozprostírají nad hlavou a chrání mne. Ale nevím před čím. Náhle zafouká studený vítr a štiplavá zima mi přejíždí po celém těle. Zachumlávám se ještě víc do svého pláště. Ale studený vítr proniká všude. Je to jako kdybych spadla do studené vody a tisíce malých neviditelných jehliček mne štípalo po celém těle. Rychle se zvednu a utíkám ven ze svého úkrytu. Kam? Už mě zase obklopují paprsky slunce a mé vlasy se nádherně třpytí. Sice mi už není zima, ale není mi ani teplo. Zastavím se a dívám se nahoru ke slunci, ale všechno je divně tmavé. Teď slyším za sebou kroky. Zmatená se otočím a vidím tam nějakého člověka. Je to muž. Začnu si ho prohlížet. Má na sobě velké černé boty, černé kalhoty s nějakými nášivkami, černou mikinu, na které se rýsuje bílá lebka s rudýma, ostře zářícíma očima a přes sebe má přehozen dlouhý černý kabát sahající až k zemi. Dívám se na něj tázavým pohledem a vůbec nic nechápu. Říkám si, že jsem nemocná, že asi jenom blouzním a on je nějaký přízrak. Neznámý se na mě dívá temnýma očima a pořád nic neříká, pořád mlčí. Ano, to se mi jenom zdá. Otočím se a kráčím pryč se sklopenou hlavou. V mé hlavě už nejsou žádné myšlenky, protože bych se v nich nevyznala, zase by jenom proplouvaly, ale ani jedna by nezůstala. Odplula by pryč. Opět za sebou slyším nějaké kroky. S leknutím se zastavím u dvou velkých stromů a slyším tichý šelest jejich listí. Snad mi chtějí něco říct. Stojím na místě a bojím se otočit. Mráz mi přejíždí po zádech, jsem celá strnulá, jako bych zmrzla, a do očí se mi ženou slzy. Nejraději bych teď zavřela oči a zmizela...někam, nevím kam. Cítím na ramenou něčí ruku, pomalu se zatajeným dechem, celá strnulá se otáčím, přitom vím, koho za sebou uvidím. Je to zase ten muž, od kterého jsem před chvílí odešla. Když sem se na něj podívala podruhé, zjistila jsem, že mu nemůže být víc než dvacet let. Zase na něho zmateně hledím, ale už vůbec nemám strach. Zničehonic mne uchopí za ruku a kráčíme skrz parkem mezi stromy a keři. Suché větve nám křupou pod nohama a v bahně zůstávají stopy našich těžkých bot. Pořád mlčíme. Všimnu si, že míříme do nejtemnějšího a nejzapadlejšího místa v parku, kde roste keř tmavě červených růží. Vedle něj se krčí stará lavička, která je tu už od nepaměti. Neznámý mi pokyne rukou, abych se posadila. Mám velmi zvláštní pocit, cítím krůpěje potu, které mi tečou po čele, ale přesto se posadím. Sedím a čekám, co se bude dít dál. Neznámý utrhne rudou růži, podává mi ji a sedá se vedle mne. Beru si od něj růži a všimnu si, že na jejích listech se třpytí malé kapičky vody, které na ní zanechal nedávný déšť. Rukou všechny kapičky setřu a dívám se na svou mokrou dlaň. Na mé ruce se objeví něco zvláštního. Mezi průsvitnými krůpějemi vody ční i pár červených kapiček...krev. Píchla jsem se o ostré trny růže. Neznámý mi mezitím podává bílý krajkovaný kapesníček. Utírám si ruku, ale na mé dlani stejně zůstávají červené stopy. Teď se začalo blýskat a v dáli zní mohutné a strach nahánějící hromy. Obloha je chvíli modrá, bílá, žlutá a světlo blesků se odráží na našich tvářích. Pořád mlčky sedíme na lavičce. Mé myšlenky se odebraly někam do černé dáli. Někam, kde snad už není tma tmou, někam, kde už není vůbec nic. Jak ale vypadá to nic? Prostě nic... prázdno, úplné prázdno, prázdno v duši, žádný život.
exit
Student
KVĚTEN 2009
KAM NIKDO NEVIDÍ Najednou slyším jeho hlas, který mě probudí z myšlenek, jak říká: ,, Já vím, co tě trápí, vím jak se poslední dobou cítíš a co prožíváš. Zdá se to jako kdybys přestávala pomalu existovat, všechno je zahaleno černou oponou, a když aspoň chvíli vidíš světlo, hned zhasne. Přestáváš cítit a přestáváš žít. Nikdo tě nechápe, nikdo nechápe tvoje nálady, tvůj život. Den ode dne se všechno ztrácí a zaniká. Ztratila jsi svůj život.Už tě nebaví ta každodenní rutina, každý den všechno stejné, a když jiné, tak špatné. Ale já tě chápu... Jsem taky takový. Patříme k těm, kteří ztratili smysl života. Nevíme proč, nevíme jak. Pro takové jako my existuje lepší svět, kde už nebude ta nesnesitelná tma. Kde budeme moci normálně žít...! Začíná pršet. Já na něho hledím a nedokážu říct jediné slovo, jsem celá ohromená jeho slovy. Všechno, co nyní řekl, byla naprostá pravda. Ale mluvil o nějakém lepším světě. Co tím myslel? Mezitím neznámý vstane, roztáhne velký černý deštník a pokyne mi na rozloučení. Trošku se usměje a je pryč, tak rychle, jak se objevil, tak i zmizel. Já jsem zase sama. Sedím na dřevěné ztrouchnivělé lavičce, jejíž dřevo je už dávno prožráno červotoči. Pořád prší. A já pořád sedím. Jsem jako omráčená a zase nic nechápu. Začíná mne bolet hlava a všechno je zase tmavé, ale možná někde tam v dálce svítí malinký plamínek naděje, pokud ten neznámý říkal pravdu. Dívám se, jak se kapky rozbíjejí na tisíc kousíčků při dopadu na lavku. Z vlasů mi kapou pramínky vody. Svět se mi začíná rozplývat před očima a mění se v neurčité tvary. Snažím se vstát z lavičky, ale všechno se točí. Celý svět přede mnou utíká pryč. Chvíli jsem sice schopná stát, ale hned se mi podlamují nohy a já padám na mokrou zem. Celá hořím, je mi zima. Zvednu hlavu a dívám se na rozplývající se oblaka. Už přestává pršet. Vzpomínám si na to, co říkal ten neznámý. Že to bude lepší? Že doopravdy existuje nějaký lepší svět, kde to bude jako dřív? Dělá se mi špatně, protože když si snažím vzpomenout, jaké to bylo dřív, skoro nic se mi nevybavuje. Pomalu všechno zapomínám, až možná jednou přijde den, kdy si nebudu pamatovat už vůbec nic, jenom tu nesnesitelnou tmu a prázdno. Začínám pochybovat o tom, že všechno co se teď stalo, byla realita. Ne, to není možné. Jsem nemocná, mám horečku, blouzním a mám vidiny. Se vzepětím všech svých sil se postavím na vratké nohy. Všechno se točí, všechno se rozplývá, ale já jdu domů. Přijdu konečně k domovním dveřím a v kapsách hledám klíče. Vytáhnu obrovský svazek klíčů, který zacinká, a jeden klíč vyberu. Klíč zachrastí v zámku, cvakne to a dveře se odemknou. Vstoupím dovnitř a na podlaze zůstávají stopy od bahna a vody. Vejdu do svého pokoje, dám si na sebe suché oblečení a lehnu si do postele. Jsem vyčerpaná, jako kdyby ze mě někdo vysál úplně všechnu energii, všechen život. Zavřu oči a spím, pořád spím. Ani nevím, jak dlouho jsem spala a co se dělo potom, když jsem se probudila. Teď se také probouzím, ale někde úplně jinde, ne ve svém pokoji, ne doma. Otvírám oči a vidím jenom ty notoricky známé čtyři bílé stěny, které na mě někdy začnou padat a neuvěřitelně mě sžírají, někde hluboko uvnitř, a v noci jsou na nich nejrůznější stíny, které mi říkají něco, čemu nerozumím. Teď se na nich odrážejí sluneční paprsky, které pronikají skrz malé okénko, na kterém je mříž. Posadím se na postel a vidím, že na mém nočním stolku leží kelímek s vodou a vedle něj nějaké pilulky. Vůbec mě to nepřekvapuje. Taky proč by mělo, když je to tak pořád dokola, každý den je stejný. Nevím, kolik je hodin, nevím jestli je pondělí, úterý, středa či pátek. Nepotřebuju to vědět, je mi to jedno, protože tohle pro mě už dávno neexistuje. Žiju podle jiného řádu, který stejně nikdo nepochopíte...vy...obyčejní lidé to nikdy nepochopíte. Proč byste vlastně měli, když vůbec nic nechápete, ale přitom si myslíte, že všechno víte. To je omyl. Může se vám stát, že ztratíte všechny iluze, jako já a pak už nic nebude dávat smysl. Aspoň nic z toho čemu vy říkáte svět a život. Ale klid...radši už mlčím, je zbytečné tady něco takového vysvětlovat, to musíte zažít a to se stane málokomu. Bezmyšlenkovitě spolknu pilulky a vypiju vodu z kelímku. Opět si lehnu na postel a nehnutě hledím na strop. Ale co to, najednou se moje postel začíná propadat a já padám někam dolů. Cítím úzkost a nevím, co se to děje, stále padám, padám a padám do hloubi, do prázdna, do tmy...najednou slyším něčí hlas, rozhlížím se a hledám toho, kdo na mě mluví. A zase ležím na posteli ve svém pokoji, zase jsou kolem mě známé bílé stěny. Vedle mě stojí známý člověk v bílém plášti a zase se mě ptá na něco čemu nerozumím...protože já se zase jenom tak toulám parkem, kde se snažím si všechno vysvětlit a najít nějakou jistotu. Přitom vidím záblesky minulosti, snažím se je uchopit, ale než zvednu ruku, jsou pryč a... je tu zase jenom tma.
exit
Student
KVĚTEN 2009
LUKOSTŘELBA Luk je zbraň nejen krásná, ale také účinná a smrtelně přesná, pokud ji v rukou drží zručný střelec. Už naši předkové
před mnoha a mnoha lety se touto zbraní bránili, útočili nebo si pomocí ní obstarávali potravu. I když lukem nedokonalým, často neuměle vyrobeným, dokázali trefit malý terč na dlouhou vzdálenost. Pak přišel temný čas pro lidstvo, ale zlatý pro luky. Byl to středověk. Luk slavil úspěchy na mnoha bojištích Evropy i Asie. Mnoho velkých hradů bylo dobyto díky zručnosti lukostřelců, kteří navzdory velké vzdálenosti dokázali trefit malé střílny v hradbách a tak mnohdy umožnili pěchotě hrad dobýt. A naopak, mnoho hradů se díky zručnosti střelců na hradbách ubránilo nájezdům i velké přesily. Nejslavnější z nich byli lukostřelci angličtí, se svými dlouhými luky dokázali porazit i francouzské kušovníky. Pak však nastala vláda kuše, samostřílu a později střelného prachu. Přišel temný věk lukostřelby. Dnes je z lukostřelby sport, který provozují lidé po celém světě, a provozovat ho může snad každý. Pokud se o něm chcete dozvědět o něco víc, čtěte dál. Pokud chcete začít střílet, to první, co musíte mít, je... odhodlání, a pak následuje luk. Luky dělíme do několika kategorií. Jedno z dělení je na kladkové a nekladkové. Kladkový luk je takový, jehož součástí jsou dvě kladky. Kombinace malé fyzické náročnosti kladkového luku a technických pomůcek zpřístupňuje tento typ lukostřelby téměř komukoliv. Výuka střelce je velmi zkrácena a někteří jedinci jsou schopni již po několika hodinách řízeného tréninku úspěšně konkurovat ostatním lukostřelcům s kladkovými luky. Luky nekladkové jsem měl raději popisovat na prvním místě, protože je mám radši. Jsou to ty klasické luky, které můžeme vidět ve filmech o indiánech, a s nekladkovým lukem střílel i sám Robin z Loksley. Technika lukostřelby je velmi podstatná. Provozovat střelbu z luku správně je stejně důležité jako správné vybavení. Vypuštění tětivy provádíme dynamicky, to znamená, že pokračujeme v nátahu až do sklouznutí tětivy z konečků prstů. Správná střelba vyžaduje cvik, a proto nezoufejte, když vám to hned nepůjde. Po několika výstřelech se úspěch dostaví sám. Velmi důležité pomůcky při lukostřelbě jsou chrániče, a to jak prstů, tak celé paže. Toulec na šípy prošel nejmenším vývojem. Pro střelbu z tradičních luků se používají kožené nebo látkové toulce na záda, ze kterých se šíp vytahuje přes rameno. Při sportovní střelbě je toulec připevněn na pásku, směřujím dozadu, nebo šípy směřují před střelce, aby si mohl vybrat, který chce. Nezapomeňte při střelbě dodržovat bezpečnostní pravidla!!! Nikdy nestřílejte, pokud někdo stojí ve vašem zorném poli!!! Nikdy nestřílejte kolmo vzhůru, šíp se vrací dolů se stejnou energií, jakou posbíral při letu nahoru!!! Doufám, že se vám lukostřelba zalíbí a že jsem vám trochu ulehčil těžké začátky. Kryštof Matěj 2.C.
exit
Student
KVĚTEN 2009
HAPPY TREE FRIENDS Ano, všichni známe ty roztomilé postavičky, které snad všechny rozesmějí. Koho taky ne, Horská dráha, cesta ke slávě, drtič odpadků a další díly ... Je to celkem dlouho, kdy jsem to začala sledovat na YouTube.com. Na základce koukali všichni na net místo nudných prezentaček a jiných prací .Nedávno jsem prošla kolem pultu s filmy u nás v obchodě. Vždycky se tam zastavím, tentokrát okamžitě upoutal můj zrak zelený obal, plno barevných postaviček.... A pro ty, kteří HTF neznají, tak celé prostředí připomíná kreslené seriály pro malé děti a vypadá velmi nevinně, ve skutečnosti je každá epizoda plná brutality a násilí. Happy Tree Friends lze tedy srovnat například s fiktivním seriálem Itchy & Scratchy z pořadu Simpsonovi. Každá epizoda začíná běžnou činností, nevinně, která se však brzy zvrhne v krveprolití plné brutality. Neexistuje epizoda, ve které by někdo nezemřel nebo nebyl smrtelně zraněn, v žádném dílu se nemluví, jenom naznačuje mluvení. Na konci každého dílu je jisté ponaučení. POSTAVIČKY: Cro-Marmot – v kostce ledu zamrzlé pra-zvířátko • Cub – malé batole, syn Popa • Cuddles - Žlutý zajíc, který vždy skončí v krvi • Disco Bear – fanoušek diska, kterého od smrti nezachrání ani dokonalý vzhled a taneční kreace • Flaky – zvířátko podobné dikobrazu, známé díky svému neustálému strachu a neomezeným počtem lupů na ostnech • Flippy – toto zvířátko je v sérii zobrazeno jako vysloužilý voják, chová se normálně jako ostatní jen do chvíle, než je mu připomenuto jeho vojenské nasazení (např. „výstřel“ z výfuku, krev, oheň, karate film, atp.), poté se mění v sadistického ničitele • Giggles - milé hodné růžové zvířátko • Handy – bezruký a přesto zručný opravář • Lifty – zelené zvířátko, dobrý zloděj a parťák Shiftyho • Lumpy – los, který je v celé sérii nejhloupější, dělá nejvíce naprosto banálních omylů, vedoucích ke krutým následkům, zřejmě nejznámější a nejoblíbenější z postav Happy Tree Friends • Mime - fialové rohaté zvířátko, které neumí mluvit (vydávat zvuky) • Mole – jako správný krtek, je i toto zvířátko slepé, což často končí tragédií • Nutty – nadevše miluje sladkosti v jakékoliv formě, dokonce i jako kostým na kamarádovi • Petunia - modré hodné zvířátko, které při útoku vždy nejvíce řve • Pop - starostlivý špatný otec Cuba s fajfkou, oblečen v županu • Russel – pirát s klasickým hákem místo ruky • Shifty - zelené zvířátko, dobrý zloděj a parťák Liftyho • Sniffles – mravenečník - šprt, většinou v epizodách vystupuje jen se svojí oblíbenou potravou, je charakteristický pro svůj předlouhý chobot • Splendid – zvířátko parodující různé superhrdiny, nejčastěji Supermana • Toothy – jedno ze základních zvířátek, hlavní hrdina Eye Candy – jedné z nejbrutálnějších epizod Buddhist monkey – „neživá“ soška přinášející svému okolí absolutní zkázu Januš 1.C
exit
Student
KVĚTEN 2009
SÁM SOBĚ HROZBOU Sebevraždy provázejí lidstvo od jeho počátků. V poslední době se ale počet lidí, kteří si sáhnou na život, rapidně zvyšuje. Chceme-li pomoci stoupající tendenci zastavit musíme tomuto ,,fenoménu“ v první řadě porozumět. Proč ? Tak se ptají všichni, dozvědí-li se o něčí sebevraždě. Motiv je vždy klíčem k pochopení dobrovolného odchodu ze světa. Nešťastná láska, strach z bolesti a umírání, nepochopení, uvěznění, falešné obvinění, bankrot atd. Výčet motivů nebude nikdy úplný, u mnohých sebevražd není ani znám. Největší vliv na zvyšující se počet sebevražd mají depresivní stavy. Lidé, kteří jimi trpí, se často nedokážou svěřit ani svým blízkým, natož kvalifikovaným odborníkům. Důsledkem je pak osamělost, beznaděje, uzavírání se do sebe, alkohol – tedy ,,ideální“ stav pro sebevražedné myšlenky.
Alarmující čísla Sebevražednost mladistvých začíná být velkým problémem, stala se dokonce jednou ze tří hlavních příčin úmrtí mladých lidí. Celkové počty jsou však ještě děsivější: každých 40 vteřin dojde někde na světě k sebevraždě. Denně je to tedy asi 2150 zmařených životů. A to nemluvím o nezdařených pokusech, kterých je ještě dvacetkrát více!!! V Česku jsou to průměrně 4 zmařené životy denně a pouhopouhých 5 dní v roce kdy k onomu hrůznému činu nedojde ! Sdílení jako prevence Společnost se s problémem sebevraždy snaží vypořádat už od nepaměti. Někteří odborníci navrhovali, aby sebevrah vypil velké množství studené vody. Dívkám lékaři doporučovali svatbu a muži byli vyzíváni k životu nebezpečným hrám nebo studiu matematiky (???). Postupně se přišlo na to, že mnohem účinnější je tyto lidi vyslechnout. Po celém světě začaly vznikat linky důvěry, které denně odpovídají na tisíce telefonátů. Japonský lékař Kubajaši věřil, že osobní kontakt s postiženým je nejdůležitější léčbou sebevražedných myšlenek. Jeho léčba měla úspěšnost téměř 100%. Úkol pro každého V dnešní době patří k prevenci sebevražd především kvalitní klinická péče. Stejně tak je důležitá osvěta, díky níž přestane být problém sebevražd vnímán jako tabu, o kterém se na veřejnosti nemluví. Největší roli však hraje podpora přátel a rodiny. Když však není v silách nejbližšího okolí situaci zvládnout, nastane čas pro pomoc ze strany odborníka. Každému z nás se může stát , že odhalíme potenciálního sebevraha, když si budeme všímat lidí z našeho okolí, naslouchat jim a brát vážně jejich problémy. Pokud se mezi nimi objeví někdo s depresí či psychickými potížemi, měli bychom ho povzbudit k vyhledání odborné pomoci, případně ji vyhledat s ním. Člověk, který chce skoncovat se svým životem, není většinou schopen aktivně bojovat s problémy, které ho tíží, a tak aktivita zůstává na ostatních. Tom Kráčmar 2.C.
exit
Student
KVĚTEN 2009
METAL: EPICA Jelikož občas na chodbách naší školy vidím trička a mikiny s motivy různých metalových kapel, přimělo mě to k napsání článku do školního časopisu. Druhým důvodem byl projekt, na kterém pracuji se spolužákem Kryštofem Matějem. Projektem jsou webové stránky o kapele Epica , na kterých pracujeme už přes rok. Najdete je na adrese http:// www.epica-fansite.com . V listopadu 2008 jsme měli možnost vidět Epicu na živo při dvou koncertech v ČR. Setkali jsme se se členy kapely a po dvou měsících jsme se stali oficiální českou fanstránkou. A teď už o samotné kapele. Epica je nizozemská, symphonic metalová skupina, která dává důraz na operní prvky kombinované s typickým death metalovým chrapotem. Mnozí z vás určitě znají kapelu Nightwish. Přestože mají taky zpěvačku, řadí se do úplně jiného stylu metalu. Jak popsat symphonic metal? Řekl bych spousta chórů, klavíru, rychlosti, ale také řevu a melodičnosti. Všechny tyto prvky totiž v Epice najdete. Frontmanka kapely Simone Simons bývá často označována za jednu z nejhezčích zpěvaček vůbec. Od té doby, co se EPICA objevila na metalové scéně, byla chycena v cyklu studiových nahrávek, rozhovorů, ječících fanoušků. Ztráta obou nahrávacích společností a bubeníka v roce 2006 pravděpodobně zastavila kapelu na jejich vzestupu k vrcholku metalové scény. Ale nic není, jak se zdá. EPICA je zpět s novým mocným albem nazvaným The Divine Conspiracy, které je začátkem nové kapitoly v historii kapely. Holanďanka, frontmanka symfonicko/metalové kapely byla objevena v roce 2002. Mark Jansen odešel z After Forever a začal uskutečňovat své představy o kapele. Našel kytaristu Ada Sluijtera, basistu Yvese Hutse a klávesistu Coena Janssena, kteří hráli podle jeho představ. Bubeník Jeroen Simons a zpěvačka Simone Simons poté doplnili kapelu. Název kapely je odvozený z alba skupiny Kamelot, které je několik členů EPICY velkým fanouškem. Ale hudebně EPICA není jen o rocku a symfonickém metalu, ale také o filmové hudbě. Během několika měsíců měla EPICA materiál pro nahrání prvního, úžasného, premiérového alba ‘The Phantom Agony’. Album celosvětově vyšlo v roce 2003, následováno tour. Úsilí EPIKY bylo odměněno v roce 2004 cenou Essent Award ( důležitá holandská odměna za talentované mladé skupiny). Zatímco tour pokračovala po celý rok, EPICA v roce 2005 nahrála a vydala nové album Consing To Oblivion. Album se dostalo na #12 místo v holandské hitparádě a udrželo se na vrcholku top #100 po 7 týdnů. Na nové desce se také objevuje hostující zpěvák Roy Khan ze skupiny Kamelot. S novou nápaditostí ve stejném roce spatřilo světlo světa také nové album ‘The Score: An Epic Journey’. Toto album (obejdnané holandskou filmovou společností) je vlastně soundtrackem k holandskému filmu ‘Joyride’. Album, vyznačující se nepřítomností kytar, bubnů, nebo dokonce hlasem obsahuje hlavně instrumentální symfonické skladby. Po čtyřech letech tvrdé práce si skupina vzala čas na to přemýšlet o své úchvatné životní dráze. A tak se na svět v roce 2006 přidává nová fotograficko-zvuková kniha ‘The Road To Paradiso’. Je to podrobný popis historie kapely ve slovech a obrazech obsahující profesionálními fotografy vyfocené členy kapely, a dokonce stovky fanoušků, kteří přispěli svými obrazy a slovy. Tato kniha vyjde společně s jedinečným “bonus-CD” : nevydané skladby, živý materiál a demo nahrávky.
exit
Student
KVĚTEN 2009
METAL: EPICA Rok, který začal na tak vysoké úrovni, skončil tak nízko, když se Jeroen Simons rozhodl opustit kapelu. Tohle byla pro kapelu hodně nepříjemná situace, a tak si zve na hostování bubeníka jménem Ariën van Weesenbeek . Po stovkách show v tuctech ze zemí po celém světě (včetně US, Kanady, Mexika, Argentiny, Chile, Uruguaje, Brazílie, nejvíce evropských zemí, Izraele, Tunisu …) se tato kapela stává dobře pracujícím metalovým strojem, který je nezastavitelný. V roce 2007 EPICA podpisuje novou smlouvu s německou nahrávací společností Nuclear Blast a během roku vydává EPICA své třetí plnohodnotné album s názvem ‘The Divine Conspiracy’. „Víc“ je asi nejlepší slovo, pro definici tohoto nového alba. Víc sborů, kytar, chórů, rychlosti a songů. ‘The Divine Conspiracy’ je více orientována spíše na kytary. Tentokrát byly nahrány čtyři, plně kytarové skladby namísto předchozích dvou. Díky schopnostem talentovaného bubeníka Ariëna van Weesenbeeka EPICA udělala rychleji víc komplexních písní. The Divine Conspiracy je více než 75 minut dlouhé a je to první koncepční album EPIKY. V podstatě se v albu objevuje hlavní myšlenka o náboženství „V každém náboženství nalezneš určitou podstatu, se kterou se můžeš více méně ztotožnit, a pokud se o to budeš detailně zajímat, brzy dospěješ k názoru, že ve všech náboženstvích se v jádru jedná o totéž.” Album také obsahuje ‘Embrace That Smothers’, koncept, který můžete najít na ‘The Phantom Agony’, ale počátky tohoto konceptu najdete na After Forever albu ‘Prison Of Desire’. Nedávno bohužel kapelu opustil spoluzakládající člen Ad Sluijter z důvodu neúnosně hektického způsobu života. EPICA proto přibrala nového kytaristu jménem Isaac Delahaye. Nedávno EPICA oznámila vydání dalších dvou alb. Prvním je jejich trochu netradiční koncert. Je to metalová opera s názvem The Classical Conspiracy. Do metalu jsou přehrány klasické filharmonické skladby včetně těch od Antonína Dvořáka. Další na řadě je album, které by mělo vyjít v červnu 2009. Všem metalistům vřele doporučuji poslech EPICY. Více informací na www.epica-fansite.com nebo ve třídě 2.C :-)
LONGR 2.C
exit
Student
KVĚTEN 2009
NOVÁ SEZÓNA Zdravím všechny příznivce motosportu Formule 1. Jak jistě už víte, tak nám brzy začne nová sezona. V pořadí už 60. ročník Mistrovství světa jezdců Formule 1 a 50. ročník poháru konstruktérů a k první Velké ceně nezbývá už mnoho dní. Tak jsem se rozhodla, že trošku zabrouzdám po internetu a najdu nějaké ty užitečné informace.
Nová pravidla
Jak už asi každý slyšel, dlouho se spekulovalo o nových pravidlech Formule 1. Podle nich se stane mistrem světa jezdec s největším počtem vítězství bez ohledu na body.Tato vstoupí s největší pravděpodobností v platnost až od sezony 2010. Mezinárodní automobilová federace (FIA) tak reagovala na protest asociace týmů (FOTA), která dnes uvedla, že FIA rozhodla o úpravě regulí příliš pozdě na to, aby mohla být zavedena už v letošní sezóně.
Nový tým?
Ano, správně. Jak už možná někdo doslechl, Honda je mrtvá, ať žije Brawn GP! Devátý tým loňského Poháru konstruktérů pokračuje ve Formuli 1 pod novým názvem. Koupil ho jeho šéf Ross Brawn. Bývalý technický ředitel Benettonu a Ferrari zkusí štěstí jako majitel jedné ze stájí. Co kdy sledovat? 29.03.2009 05.04.2009 19.04.2009 26.04.2009 10.05.2009 24.05.2009 07.06.2009 21.06.2009 12.07.2009 26.07.2009 23.08.2009 30.08.2009 13.09.2009 27.09.2009 04.10.2009 18.10.2009 01.11.2009
GP Austrálie Albert Park GP Malajsie Sepang International Circuit GP Číny Shanghaj International Circuit GP Bahrajnu Bahrain International Circuit GP Španělska Circuit de Catalunya GP Monaka Circuit de Monaco GP Turecka Istanbul Park GP Velké Británie Silverstone Circuit GP Německa Nürnburgring GP Maďarska Hungaroring GP Evropy Valencie GP Belgie Circuit of Spa Francorchamps GP Itálie Autodromo Nazionale di Monza GP Singapuru Singapur GP Japonska Suzuka GP Brazílie Autodromo Carlos Pace GP Abú Zabí Yas Marina Circuit
Průběžné pořadí 1. Jenson Button 2. Rubens Barrichello 3. Sebastian Vettel
Lenka Dvoletá 2.C
exit
Student
KVĚTEN 2009
RC Drifting Každý z vás určitě slyšel o okruhových závodech autíček na dálkové ovládání. Dokonale upravená trať, modely seřazeny na startovním roštu, chvíle, kdy se zastavuje krevní oběh a najednou práásk! Start! A parta maníků na vyvýšené tribuně začíná běsnit a zuřivě kroutit s volanty svých vysílaček. Rozhodují milisekundy. Pro oko, které ani nestačí sledovat míhání barevných placek v nepřehledné spleti zatáček, je bzukot spalovacích motorů či šelest elekter příjemným hudebním doprovodem. Rychlost 80 km/h stoupá, soupeř před tebou už pomalu brzdí do zatáčky, tvoje šance dostat se do čela... ale v tom smyk! Tenká karoserie z lexanu se lehounce promačkává a tvé přední kolo se v desítkách tisíc otáček sráží s jeho zadním, auto se znenadání mění v letadlo, nebo spíš vrtulník. Letí vzduchem, metá salta a otočky. Ihned po dopadu dovyprchává zbylý adrenalin, začínáš si uvědomovat, že by bylo dobré zajít pro smeták a lopatku. No, pro mně dost vysoká cena za sice vzrušující, ale riskantní jízdu za až moc jednoduchým cílem... proletět přes kostkovanou pásku jako první. Úplně nový pohled na RC závodění přináší nová bomba z Japonska - RC Drift. O čem to je... V driftových závodech je úplně jedno, kolikátý prosvištíš cílem. Úkolem je předvádět s autem co nejlepší smyky. Může to znít velmi jednoduše, ale ve skutečnosti je vše trošku komplikovanější. Vždyť zasmykovat s autíčkem na ovládání umí přece každý malý kluk. Drift ale není ztráta kontroly, jen jiný způsob řízení. Pilovat techniku jízdy nepřetržitě dveřmi napřed zabere spoustu času a napojování více smyků na sebe vyžaduje dokonalé sžití s autem a schopnost mistrně a jemně lechtat plyn. Přesně tak. Drift (smyk) není v podstatě řízen volantem, ale plynovým pedálem. Právě to, jak tvoje kára v zatáčce "trhá asfalt" (nebo koberec, parkety), tím myslím prohrabává kola, určuje křivku, kterou prořežeš zatáčku. Auta někdy létají i po úhly většími než 90° ke směru pohybu, takže nějaká snaha řídit natáčením kol by nebyla moc platná. Udržet model pod kontrolou, driftovat stylově, plynule, blízko okrajů tratě a zdí není vůbec jednoduché, přesto je k nejlepším bodům od rozhodčích potřeba sem tam i něco navíc, nějaká ta rivalita. Pořadí v cíli sice význam nemá, to ale neznamená, že můžeš soupeře pustit z hlavy. Držet se těsně za vedoucím jezdcem není vůbec ke škodě, je to pro něho velmi stresující a vede k jezdeckým chybám. Špatný nápad není clonit soupeřům v ideální stopě a znemožnit jim tak perfektní smyk, či malinké (nebo i větší :D) "drcnutí", které je při driftování pro zasaženého kritické, a ten skončí zcela jistě v "hodinách" a ztrácí body. Velmi pozitivní je, že se při tomto typu závodění auta nepohybují v nijak vysokých rychlostech, takže riziko, že model odepíšeš o stěnu, je nereálné. Při nejtvrdších soubojích je v sázce maximálně nějaký ten škrábanec. Auta, technika... Co se techniky týče, drift není o rychlosti, ale o zručnosti a perfektním ovládáním modelu, a proto se při ladění neklade důraz na nejvyšší dosahovanou rychlost, ale na akceleraci a precizní nastavení podvozku (rozložení váhy, diferenciály, stabilizátory, tlumiče - atd.... Z toho nikdo moc chytrý asi nebude, chci tím nastínit komplikovanost modelů ; ) ). Pokud ti vrtá hlavou, jak se můžou poměrně slabá auta prohánět neustálým smykem v nízkých rychlostech (dost nelogické), tady je odpověď. Všechny drift káry jsou obuty ve speciálních nízkotrakčních pneumatikách z tvrdého plastu, které zaručují skoro nulovou přilnavost. Chování aut by se tak dalo přirovnat k řiditelným curlingovým kamenům. Jak jsem zmínil, driftové káry nemají zapotřebí dosahovat nějakých oslnivých rychlostí, a proto ze hry odpadá veškerá snaha o perfektně aerodynamický tvar auta. Naopak! Správný driftový speciál musí vyrážet dech tuningovým vzhledem. Perleťové a metalízové laky, hromady samolepek s logy sponzorů, přítlačná křídla z hliníku, nádherné chromované disky kol, zrcátka, stěrače, funkční světla a podsvícené podvozky. To všechno odlišuje drift od strohého okruhu.
exit
Student
KVĚTEN 2009
RC Drifting RC Drifting ve světě, u nás a kolem nás... RC Drifting je poměrně mladý sport, takže bude ještě dlouho trvat, než se v ČR objeví první organizované kluby. Zatím existují jen jedny pořádné “webovky” psané česky ( www.rc-drift.eu ). Drift je zatím výrazně rozšířen v Singaporu a zemi svého původu - Japonsku. Nedávno byl dokonce založen vůbec první časopis “DriftRC” ( www.driftrczine.com ) věnovaný tomuto novému fenoménu. Co nevidět by mělo vyjít jeho teprve třetí číslo! Ale nechme magazíny a kluby být, ty přece k ježdění potřeba nejsou. Co však rozhodně potřeba bude, je nějaký ten povůzek (rozuměj malý povoz:) v měřítku 1:10 a dráha. Na auta se můžete zajít mrknout do hradišťského krámku PK Modelář nedaleko zelného trhu a nejbližší trať provozuje zlínský RC klub ( www.rc.zlin.cz ). Ti tě sice po domluvě na okruhu nechají zajezdit, jenže asi jen jednou. Pro pravidelné navštěvování dráhy je nutné stát se členem klubu, a to s sebou nese kopu závazků, což se mě jako super-svobodnému člověku, který si chce občas relaxačně zajezdit nejeví jako ideální řešení. Není nutno věšet hlavu, stačí si najít hladký plácek, vzít křídu, čmrk čmrk... A za pět minut se ze země culí dráha přesně podle tvých představ : ) “Let’s get sideways!” Odkazy na zajímavé weby: www.rc-drift.eu www.rc.zlin.cz www.driftrczine.com bart
exit
Student
KVĚTEN 2009
MÍSTA NENÍ NIKDY DOST :-) Taky dojíždíte denně do školy autobusem? To jistě znáte - hlava na hlavě, není kde si sednout, děti posedávají na schodcích a vy „vlajete u tyče“. Vy sedíte a koukáte na ty nově přicházející, většinou už unavené z práce nebo ze školy obtěžkané batohy, taškami a nedej bože holemi. Občas nastoupí ještě maminka s dítětem, dítě je rozdováděné a vy - unavení si říkáte, ať už konečně „drží pusu“ a náhodou za vámi sedí malé nevychované děti, které vám do ucha pouští hudbu, nelichotící vašemu uchu, kopají do sedadla a vy byste nejraději vybuchli. Občas nastoupí o něco starší člověk nebo maminka s dítětem a odněkud se ozve : “Sedněte si, já postojím.” Vtom se slušný člověk zvedne a pustí sednout si toho, kdo to více potřebuje. Jenomže čím déle jezdím, tím silnější mám dojem, že tato věta je ojedinělejší a ze stěn autobusů se pomalu vytrácí. Proč? Ubývá snad starých, nemocných nebo maminek s dětmi? Ne, je jich pořád stejně, ne-li ještě víc, pokud statistiky nelžou. Každý, kdo sedí, většinou bez zájmu sleduje okolí. Někdo se zase v duchu omlouvá: “Proč si mám stoupat zrovna já, jsou tu i jiní, mnohem mladší a já jsem tak unavený/á ze školy (práce)…” A tak nakonec nebohá seniorka zůstává napospas svým křehkým nohám a ostatním cestujícím. Je to možná tím, že máme každý v hlavě jakousi stupnici, kterou se nevědomky řídíme, když přemýšlíme nad ‘místem k sezení’. 1. Věk “stojáka”. Spousta lidí neustále v duchu posouvá tu pomyslnou věkovou hranici. Je to nad 40? Nad 50? Nad 60? Nebo pustíme prostě jen toho, kdo vypadá, že mu sezení prospěje víc než nám? 2. Náš věk. Zde nastupují na řadu výmluvy typu: “A proč já, když je tu tolik jiných, proč si třeba nestoupne jedna z těch pěti desítek tam ve předu? Takové by se do autobusu neměly ani pouštět. “ Než se ovšem rozmyslíte, tak stařenku pustí někdo jiný. 3. Pohlaví dotyčného. To, že pustíte sednout si muže, je mnohem méně pravděpodobnější než to, že pustíte ženu. Řeknete si: “A proč bych jako měla pouštět chlapa? Je to chlap a ti mají být galantní, to já mám sedět. “ Ale dámy, co naše sladká doba emancipace? Na jedné internetové diskuzi jsem narazila na smutný fakt, že maminku na mateřské pustí skoro každý, ale kolik chlapů s dítětem si sedne v plném autobuse?
1.C Januš
exit
Student
KVĚTEN 2009
PODPRSENKY VČERA A DNES Když se muž ohlédne na ulici za ženou, jíž se pod průhledným tričkem rýsuje poprsí v pěkném sexy prádélku, patrně ho ani nenapadne, že kdyby žil ještě před sto lety, mohl by se ohlédnout leda za ženou sešněrovanou v neprodyšném korzetu, jejíž vnady jsou zcela zbytečně schovány a stlačovány, a ještě by byl patrně obviněn z nemravných myšlenek. Život bez podprsenky by si dnes nemohla představit nejen většina dnešních dívek a dam, kterým podprsenky pomáhají nést ono “břímě” na hrudníku, ale ani pánů, jimž jsou v těchto sexy obalech servírovány ženské půvaby. A přitom je to revoluční vynález teprve raného dvacátého století. Něco málo z historie – od korzetu k podprsence Když se řekne podprsenka, mnohému muži se vybaví lákavý obrázek sexy divy, jejíž ňadra jsou zahalena v erotickém krajkovém prádle. V dnešní době jsou podprsenky brány, kromě své funkce zdravotní, spíše jako módní estetický doplněk, který sice poprsí drží v těch správných pozicích, ale především dovoluje to nejdůležitější – dýchat. Tak tomu však nebylo vždy. Před několika sty let se totiž konal obrovský boom širokých, velrybími kostmi a dráty vyztužených krinolín. A ke krinolíně neodmyslitelně patřil i korzet, který nekompromisně svíral a stlačoval všechen svůj obsah – pas a hruď. První zmínky o těchto svěračích sahají až do 13. století. V touze po co nejštíhlejší figuře byly dámy ochotny nechat se sešněrovat až do neuvěřitelného obvodu 40 cm kolem pasu! Korzety byly vyztužovány například lepenkou, kůží, velrybími kosticemi, a dokonce i dřevem. Francouzské a anglické modely byly pak zdobeny milostnými a erotickými verši. “Ženy uzavírají své pasy ve vězení z velrybích kostic, zmenšují si poprsí do té míry, že brzy získávají smrdutý dech a otevírají dveře souchotinám.” Těmito slovy se proti korzetům bouřili angličtí satirici. Samozřejmě ani lékaři nezůstali ve stínu a horlivě vysvětlovali, že se nošením korzetů stlačují žebra, hrudník a játra, brání se v dýchání a celé tělo se tak deformuje. Obrovská vlna nevole vůči korzetům se zvedla v Evropě od poloviny 18. století. Francouz Jacques Bonnaud o problematice šněrovaček napsal dílo Degradace lidské rasy skrze nošení korzetů z velrybích kostic. Detailně v něm popisuje, že nošení korzetů je prakticky proti přírodě i proti zdravému rozumu, neboť se jím žena dobrovolně mrzačí. Krejčí se proti tomuto názoru odvolávali, že korzety naopak příznivě tvarují postavu a ženy, které je nenosí, jsou naopak “postav neohrabaných a nepěkných.” Francouzská revoluce se ke korzetům postavila jasně odmítavě. Na demonstraci toho manželka jednoho z členů Direktoria, pana Talliena, v roce 1795 přišla na ples v Opeře v hedvábné tunice bez rukávů, ale především bez spodního prádla, což bylo na tehdejší poměry neobvyklé, ne-li nepřístupné. To však ani zdaleka neznamenalo, že šněrovačkám odzvonilo. I přes nesčetná upozornění lékařů byly ženy i v devatenáctém století ochotny a schopny nechávat své půvaby sešněrovávat do neprodyšných korzetů. Pochopitelně došlo k mnoha inovacím, značné obliby se dostávalo drahým modelům falešných poprsí zhotovených z drátěných konstrukcí a celuloidu, někdy též z látky s kaučukovými kapsami. Byly to vlastně pramáti klasických push-up podprsenek, jak je známe v dnešní době. Lékaři se však nemínili vzdát a namísto neustálého kydání špíny na korzety se rozhodli jednat. Později přišli s tzv. reformním oděvem, jejž se snažil propagovat například lékař z Brooklynu William Dickinson. Onen oděv se sestával ze spodní košile a trikotu, kazajky, svrchního oděvu a paleta. Čili, jak si každý jistě představí, nic moc sexy. Ženy v něm vypadaly jako čevapčiči. My, dnešní dívky a ženy, proto můžeme blahořečit Mary Phels Jacobsové, vynálezkyni klasické podprsenky.
exit
Student
KVĚTEN 2009
PODPRSENKY VČERA A DNES Vynález klasické podprsenky Ke svému revolučnímu kousku oděvu se však tato dáma dostala zcela náhodně - zatoužila zajít na newyorský ples, ovšem bez překážejícího těžkého večerního korzetu. Spíchla tedy dva kapesníky a růžovou stuhu a hle, podprsenka byla na světě! Ze začátku podobné kousky šila i svým přítelkyním a roku 1914 svůj vynález nazvala Caresse Prosby (později Backless Brassiere) a nechala jej patentovat. Když poté prodala práva na výrobu podprsenek společnosti Warner Brothers, jejich popularita ještě více vzrostla a nosilo je čím dál tím větší procento žen. To znamenalo poslední “sbohem a šáteček” pro korzety. Tehdejší podprsenky působily sice esteticky a lahodily oku, avšak prsa příliš nepodepíraly. Poválečným trendem sice byla ňadra lentilkových rozměrů, ale ženy tehdy nechtěly, aby jejich prsa vypadala jako dva máky na prkýnku. Roku 1925 začaly majitelky newyorkského krejčovského salonu Ida Rosenthalová a Enid Bissetová šít podprsenky, které podepíraly ňadra v přirozené pozici. To byl počátek firmy Maiden Form Brassiere, jež se během doby přejmenovala na MaidenForm. V roce 1935 společnost Warners Company zavedla i košíčky různých velikostí - A až D. Když se za tři roky objevil Du Pont nylon, používal se jako materiál pro výrobu těchto kousků prádla. V druhé světové válce však bylo nylonu potřeba na zcela jiné účely, a tak potřeby dam musely jít stranou. Po válce se však podprsenky ještě více rozšířily, vznikaly nové střihy a využívalo se více materiálů, jako je satén, krajka a podobně. A tak známe podprsenky i dnes. Podprsenky v dnešní době – několik rad a tipů Jak jsem již uvedla v úvodu článku, podprsenky neplní jen svou “podpůrnou” funkci, ale především mají úlohu ženy zkrášlovat a eroticky ladit naše protějšky. Zvláště v současných dobách se podprsenek na trhu nalézá bezpočet druhů. Sportovní, s kosticemi, s košíčky, s vycpávkami molitanovými, pěnovými, gelovými, či dokonce vzduchovými, černé, bílé, červené, modré, zelené... opravdu je z čeho vybírat. Co říci závěrem? Od dob tělo mrzačících korzetů jsme se v historii posunuli k tělu zdobícímu až sexuálně vzrušujícímu neodmyslitelnému kousku oděvu každé ženy. Ženské tělo, tedy i prsa, je bezesporu krásné a je dobře, že je již žádný módní trend nechce stahovat ani zbytečně skrývat, ale naopak vyzdvihnout přednosti, případně vhodně zvoleným zahalením zamaskovat drobné nedostatky. Tak snad jen popřát dámám šťastné úlovky v buticích se spodním prádlem a pánům, aby byli (nejen) s úlovky svých milovaných spokojeni. Lenka Dvouletá 2.C.
exit
Student
KVĚTEN 2009
TRESTNÉ BÁSNĚ Báseň Třiadvacátého v pátek jsem zjistil, že mám svátek. Budík jsem si nastavil, ale přesto mě nevzbudil. Jak tak spěchám do školy, nechám knížku v pokoji. V češtině se omlouvám, že tu knížku tu nemám. Patní učitelka naštvaná, tak mně báseň zadává. (Z. Klimek)
Učebnice na stole Jednou takhle ve středu čtvrtou hodinu jsme měli češtinu. Já však do ní knížku neměl, ale to jsem fakt nevěděl. Potom přišla do třídy naše paní učitelka, která mi pak nadala, že mi učebnice na stole zůstala. Snažil jsem se jí však vysvětlit: “Promiňte, jsem malinko sklerotik.” (M. Lukáš)
exit
Student
KVĚTEN 2009
MOZKOVNA :-) Jako v každém čísle, i v tomto je naše oblíbená MOZKOVNA. Mé ucho se doslechlo, že v minulém čísle se Vaše mozkové závity nijak nezapotily a že to chce něco ostřejšího:). Tak prosím, příklady (dle mého názoru těžší – géniové odpustí případnou stupidnost)...:) 1. Kapitán Exner vyšetřuje případ vraždy. Vyšetřováním se okruh podezřelých zúžil na tři osoby A,B,C. Jeho podřízení vyslechli podezřelé osoby a o jejich přítomnosti na místě činu v kritické době kapitánovi hlásí: - Jestliže byl v kritické době na místě činu podezřelý C, pak tam nebyl podezřelý A, ale byl tam podezřelý B. - Není pravda že na místě činu nebyl A a přitom tam nebyl C. - V době, kdy na místě činu byl podezřelý A, nebyl tam podezřelý C, a když tam nebyl C, byla tam A. Kapitán Exner praví: „Bohužel, to nám k usvědčení vraha nestačí.“ Poručík Beránek na to: „No, ještě bezpečně víme, že pachatel byl v kritické době na místě činu sám.“ KE. :“To je jiná věc. Mí důstojníci, jdeme zatknout pachatele!!!“ Vypátrejte stejně jako Kapitán Exner kdo je vrahem 2. Rebus
3. Sledujte pouhým okem linie a zjistěte, s kterým písmenem je to které číslo spojeno (písmena si domyslíme – od vrchu A, B, C, D, E, F). Máte na to 1 minutu. 4. Najděte 100 osobností
exit
KVĚTEN 2009
EXIT web: exit.yc.cz e-mail:
[email protected] Toto číslo EXITu vyšlo 30. dubna 2009 v nákladu 50 výtisků. REDAKCE:
Katka Ančincová Kryštof Matěj Tomáš Kráčmar Jana Lekešová Robin Milička Martin Bartas Lenka Dvouletá Hříšníci od p.uč. Šupky
Jazykový korektor: K. Pelikánová Design: K. Ančincová Tisk a vazba: žáci 2.C. Distribuce: třídní učitelé Poděkování: všem,kteří pomohli :-)
OMLOUVÁME SE VŠEM ČTENÁŘUM ZA PŘÍPADNÉ CHYBY.
