ZPRAVODAJ PRO ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI BOSKOVICE A SVITÁVKA Číslo 6 ročník 13
Vyšlo 7. 6. 2015
KOLIK VÁS PŘIŠLO? Tato otázka zaznívá pokaždé z úst správce poutního kostela ve Křtinách po tom, co dorazíme jako poutníci do této mariánské svatyně. Upřímně řečeno, nejsem touto otázkou nijak zvlášť potěšen. Vždy si říkám, že je to vlastně jedno, zda nás dorazilo pět nebo čtyřicet. Možná je i jedno, zda jsme putovali třicet kilometrů nebo třeba jenom dva (i když nohy tento rozdíl pociťují). To, co vnímám jako podstatné, je samotné rozhodnutí vydat se na pouť (kolik překážek nám toto rozhodnutí znesnadňuje), jejímž cílem je setkání s Kristem. Není to jenom setkání na konci poutě. Už sama cesta je plná setkání s putující církví. A v neposlední řadě je to sám Kristus, který putuje s námi a je to zároveň On, který nám jde naproti a jistě je to také On, který nás na různých zastaveních této pouti očekává (trpělivě očekává). Když se nad tím tak zamyslím, musím říci, že Kristus je stejně borec. Nejen že nepočítá a nedělá statistiku, ale také se nepodivuje, že jde člověk pomalu a není už o pár kilometrů dál. Také mu nijak nevadí prapodivná výstroj poutníků (někdo si vezme na cestu hůl, jiný batoh plný různých „důležitých“ věcí, jiný jde třeba jen tak nalehko) – Kristu je to docela fuk. Takže otázka na to, kolik nás skutečně šlo, a kdo že byl nejmladší či nejstarší, a jakoupak trasu jsme vlastně ušli, je jaksi mimo mísu. Bohužel takovýchto otázek mimo… dostáváme, a možná klademe i my, docela dost. Jeví se mi, že na té naší životní pouti se objevuje mnoho věcí, kterým dáváme příliš velkou důležitost. Pečujeme o malichernosti do takové míry, že někdy můžeme zapomenout na smysl pouti. Máme však velké štěstí na Boha. On nás ve své lásce jen tak nepustí. Nenechá si jen tak vzít, co je Jeho. Znovu a znovu nás zbavuje prapodivných představ o důležitosti kdečeho. Někdy to dělá velmi jemně a jindy dosela drsně. Když biblický Job seděl na smetišti a neměl nic než střep, kterým si škrábal svědící rány, byl přesně v té situaci, kdy je člověk držen Boží očišťující dlaní. A trvalo to docela dlouho, než pochopil, že Bůh je větší, než jeho představy o sobě, o přátelích a o samotném Bohu. A tak bych chtěl nás všechny upozornit. Nehledejme pitomosti! Nedávejme důležitost nedůležitému! Odhoďme dobrovolně břemeno naší pýchy! Jinak nás Bůh ve své lásce posadí na smetiště a do ruky nám dá střep. Pak budeme mít dost času přemýšlet nad tím, kdo jsme my, jaký je Bůh a co je v životě opravdu důležité. Miroslav Šudoma
Zpravodaj
7. 6. 2015 – strana 2
Z KALENDÁŘE FARNOSTÍ 12. 06. 13. 06. 21. 06. 24. 06. 26. – 28. 06. 27. 06. 29. 06. 05. 07. 05. 07. 26. 07.
Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Farní pouť do Sloupu Pouť ve Svitávce Slavnost Narození sv. Jana Křtitele Modlitební triduum Modliteb matek v Boskovicích Kněžské svěcení - Brno - katedrála 9:00 h - budou svěceni mimo jiné také Zdeněk Drštka a Tomáš Fránek (jako bohoslovci strávili nějaký čas v Boskovicích) Slavnost sv. Petra a Pavla Slavnost sv. Cyrila a Metoděje Chrudichromy - poutní slavnost sv. Cyrila a Metoděje Pouť v Boskovicích Za horizont tohoto data zatím není možno vidět. Snad příště.
KRÁTKÉ ZPRÁVY •
•
•
• •
V sobotu 13. 6. 2015 bude FARNÍ POUŤ DO SLOUPU. Pro ty, kteří chtějí putovat pěšky, je sraz v 6:00 h u fary v Boskovicích. Pro ty, kteří chtějí jet autobusem, autobus odjíždí v 10:00 h z Růžového náměstí. Mše sv. ve Sloupu je v 11:00 h. V neděli 14. 6. 2015 se koná v Knínicích farní den. Začátek je ve 14:00 h v kostele (svátostné požehnání). Další program bude na farním dvoře. Kdo můžete, přijďte. Více na plakátcích nebo na http://kninice.farnost.cz/. V těchto dnech končí v naší farnosti výuka náboženství pro školní rok 2014/2015. V kostele máte přihlášky na příští školní rok. Rozvrh výuky bude zveřejněn v druhé polovině měsíce srpna. Společná četba Písma sv. na faře v Boskovicích prozatím skončila. Pokračování bude pravděpodobně v říjnu. V pondělí 22. 6. 2015 v 19:30 h se koná Concentus Moraviae; bližší informace na plakátech.
POZVÁNKA DO CHRUDICHROM NA CYRILOMETODĚJSKOU POUŤ Letošní neděle 5. července bude opět (dá-li Bůh) příležitostí k putování do Chrudichrom. Kromě osobních úmyslů a zážitků spojených s poutí bude možnost shlédnout také návrhy plastik věrozvěstů a doplňků do kapličky. Ty by měly být vyřezány z lipového dřeva - ze stromů skácených u křížku. V průběhu večera rovněž proběhne prodej losů do poutní tomboly a pozvaní hosté, P. Blažej Hejtmánek a P. Tomáš Koumal, nejenže ochotně vylosují výherce, ale i rádi pobesedují s poutníky. Každý, kdo přijde, tedy určitě neodejde s prázdnou (to se totiž ještě ani žádnému poutníkovi nestalo), ale co je možná ještě podstatnější, má možnost poutní společenství obohatit o svou přítomnost. Jiří Votoček
Zpravodaj
7. 6. 2015 – strana 3
Z FARNÍ KNIHOVNY Jacques Lebreton, Francoise Lemairová. TOBĚ, KTERÝ ŽÍZNÍŠ Kniha, kterou společně napsali jáhen s těžkým tělesným postižením a profesorka a katechetka francouzského lycea, nabízí odpovědi na otázky, které si klademe opakovaně, ale s největší naléhavostí na prahu dospělosti. Množství příběhů a postřehů čerpají z vlastních úvah, z rozhovorů se studenty a vlastními dětmi. Touha po sebepřekročení a velkodušnosti, kterou lze objevit v nitru každé lidské bytosti, je pro ně znamením, že jsme stvořeni k obrazu Boha - Lásky. Vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2005 Vladimír Smékal. O LIDSKÉ POVAZE Krátká zamyšlení nad psychickou a duchovní kulturou osobnosti Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. (*1935) je jedním z předních českých psychologů a působí jako emeritní profesor Masarykovy univerzity. Pro přiblížení knihy uvádím názvy několika z mnoha kapitol: Co je osobnost, O temperamentu, O charakteru, Stárnutí a stáří, O české národní povaze, Samota, O optimismu, Lenost, Překážky duchovního života, Spiritualita rodiny a lidských vztahů,… Vydalo nakladatelství Cesta v roce 2005 Připravila Marie Zvěřinová
TAM, KDE DOCHÁZÍ NADĚJE Svědectví z Modliteb matek Když jsem si v sobotu 28. března ráno pustila rádio, nechtěla jsem věřit, co jsem zaslechla. Dvě Češky, Antonie Chrástecká a Hana Humpálová, jsou na svobodě. Při prvním poslechu jsem si říkala, že jsem se asi přeslechla, a že se mi to zdá. Za chvíli už rádio hlásilo tuto zprávu znovu a znovu a přidávalo podrobnější informace. Rozbušilo se mi srdce a bylo mně radostí do pláče. Pane, myslíš to vážně, je to možné? My se za tato děvčata v naší skupince MM modlíme celé dva roky, kdy byly unesené v Pákistánu. Bylo to neskutečné překvapení vyslyšení našich modliteb. Hned jsem o tomto zázraku rozeslala maminkám ze skupinky SMS, abychom se z toho mohly radovat všechny. A navíc je zrovna Triduum. A pak jsem plakala, děkovala a chválila Boha. Abych vám to vše vysvětlila. Na našich MM jsme si založily sešitek, kam zapisujeme své prosby za jiné lidi, než za naše děti. Při každém setkání tyto prosby klademe před Ježíše až po odevzdání koleček se jmény našich dětí. Jednou za měsíc tyto prosby přečteme nahlas a ty, které jsou vyslyšené, škrtneme a poděkujeme za ně. A tak i tuto prosbu jsme po celé dva roky pravidelně předkládaly Pánu. Chtěla bych vás tímto povzbudit k vytrvalosti a naději, i když se zdá, že Pán neslyší a nic se neděje. Zakončila bych toto svědectví slovy Žalmu 66,16-20: „Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Svými ústy jsem volával k němu, svým jazykem jsem ho vyvyšoval. Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. Bůh však slyšel, mé modlitbě věnoval pozornost. Požehnán buď Bůh, že mou modlitbu nezamítl a své milosrdenství mi neodepřel“. maminka Jana
Zpravodaj
7. 6. 2015 – strana 4
NÁVŠTĚVA VELEHRADU A ŽAROŠIC 8. KVĚTNA 2015 Chtěla bych se s Vámi podělit o jeden velmi příjemný zážitek z pátku 8. května. Nahlásila jsem se spolu s rodiči na poutní zájezd na Velehrad, protože se pořádal ve státní svátek a já nemusela do práce. Proč si tedy tento svátek neužít trošku jinak než jiný všední den? Již dopředu Vám mohu říci, že to byla skvělá volba a vůbec nelituji, že jsme se takto rozhodli. Ale hezky popořádku. Když dojel ráno autobus na smluvené místo, velmi rychle se naplnil do posledního místečka a my vyrazili směr Staré Město. Cesta nám rychle ubíhala za zpěvu mariánských písní a modliteb a za chvíli jsme již opouštěli autobus, abychom absolvovali pěší túru ze Starého Města na Velehrad místní cyklostezkou, která je lemovaná jednotlivými růžencovými tajemstvími. Cesta vedla mezi políčky, krásně zbarvenými do žluta, protože všude kvetla řepka, sluníčko nás hřálo do zad a my s modlitbou na rtech šlapali vstříc k cíli naší pouti. Zanedlouho se před námi objevila velehradská bazilika v celé své nádheře. A jelikož nám po celou dobu pouti dělal duchovní doprovod náš pan kaplan Michal, mohli jsme se díky tomu zúčastnit mše svaté sloužené právě jím na tomto památném místě a mohu si troufnout říci, že ji všichni prožili s vděčností a pokojem v srdci. Po mši svaté jsme šli ke hrobu našeho vzácného rodáka Tomáše kardinála Špidlíka, který je tu pochován a kde jsme se též pomodlili a trochu zavzpomínali na setkání s ním. Potom následoval výborný oběd v místní restauraci a prohlídka okolí baziliky. Kolem patnácté hodiny jsme opouštěli Velehrad a vydali se na další krásné poutní místo, které bylo pro nás ještě před nástupem do autobusu tajemstvím, ale které se nachází nedaleko, a sice Žarošice. Cesta se nám trošku zkomplikovala, protože jsme narazili na objížďku a tudíž se jelo jinou cestou a ta se skoro o hodinu díky tomu protáhla. Jaké však na nás čekalo překvapení, když jsme stanuli před místním kostelíčkem a zjistili, že právě probíhá mše svatá (zrovna bylo kázání) a kostelíček je plný lidí. Potichu jsme vešli do zadní části kostela a vtom slyšíme od mikrofonu místního faráře otce Pohanku, jak nás srdečnými slovy vítá a zve k oltáři. Vysvětlil účastníkům bohoslužby, že jsme ohlášeni, že se tam jen pomodlíme mariánské litanie a budeme pokračovat dále. Co nás všechny velmi překvapilo, bylo, že lidi nám automaticky bez říkání začali dělat místa v lavicích a spolu s námi se zapojili do zpěvu litanií. Poté udělil náš pan kaplan novokněžské požehnání všem zúčastněným a my boskovští jsme opustili kostelíček a otec Pohanka si nás vzal bokem, aby nám něco porozprávěl o historii kostela a legendě, která se k tomuto místu váže, a ostatní účastníci pokračovali dále ve mši svaté. Otec Pohanka je velký vypravěč, dalo by se jeho povídání poslouchat dlouho, ale jelikož nás tlačil trošku čas, museli jsme se rozloučit a vydat se na cestu k domovu. Cestu jsme nakonec zvládli v rekordním čase, neboť řidič autobusu byl velmi šikovný a hodinovou ztrátu dohnal jakoby nic. Chtěla bych na závěr poděkovat v prvé řadě Pánu Bohu a Panně Marii, že pouť proběhla tak, jak proběhla, že jsme všichni načerpali sílu, útěchu a radost do dalších dnů. Určitě veliké poděkování patří také za duchovní doprovod otci Michalovi a za zorganizování poutě paní Kosatíkové. Díky Vám! Míša Petrová
Zpravodaj
7. 6. 2015 – strana 5
EXPEDICE MOUNT KRALICKÝ SNĚŽNÍK Začátek expedice nám náš hlavní šerpa boskovický kaplan Michal Seknička s ohledem na meteorologické podmínky stanovil na pátek 15. května. Z podhorského města Boskovice jsme společně s dalšími auty vyrazili do základního tábora v horské vesnici Vysoké Žibřidovice. Zde jsme se ubytovali v základním táboře. V sobotu jsme vydatně posnídali, připravili jsme si lana, mačky, cepíny, kyslík a další obvyklé vybavení a přesunuli jsme se do výškového tábora s názvem Stříbrnice. Zde jsme se také naposledy setkali s civilizací, vyfotografovali jsme se a pustili se do stoupání. Na počátku stoupání nám nejvyšší šerpa povolil patnácti procentní ztráty. Tím nás uklidnil. Po mnoha útrapách strastiplné cesty se naše expedice vydrápala na vrchol Mount Kralický Sněžník do téměř smrtelné výšky 1 424 metrů nad mořem. Po krátkém odpočinku u pramene Moravy jsme se vydali na cestu zpátky. Náš drahý kaplan nás ujistil, že nejvíce úmrtí se stane při sestupu. Tuto teorii jsme naštěstí nepotvrdili. Přežili jsme i vlastnoručně uvařené guláše. A tak jsme se mohli v neděli večer opět vrátit do naší domovské základny v Boskovicích. Zdravíme naše šerpy, jejich jaky a těšíme se na další expedice. Členové expedice: Jaroslav, František a Štěpán Pohlovi
Z POUTI DO KŘTIN I když jsme vstávali před šestou hodinou, všichni jsme se těšili na další pouť. Po pár kilometrech jsme se už těšili na první zastávku, která byla před Němčicemi. Tam jsme nabrali novou energii a došli jsme až do Sloupu. Tam jsme odpočívali asi půl hodiny a pak jsme zase vyrazili. Když jsme konečně došli do Křtin, tak jsme měli mši, ale já jsem tam skoro usnula, protože jsem byla strašně unavená a utahaná, ale pak už to bylo dobrý. Chvilku jsme se dívali v kostele na zvonkohru a pak jsme jeli autobusem zase zpátky do Boskovic. I když zrovna nebylo nejlepší počasí, užila jsem si to tam. Rozárka Vašíčková
Zaujalo nás V KT:
Ježíš „přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí“ (Žid 9,14). Půst bez tohoto ohně není ničím jiným než dietou. Modlitba či meditace bez tohoto ohně je pouhou psychohygienou. Almužna bez tohoto ohně je pouze uspokojováním vlastní ješitnosti a může být skutečným ponižováním „obdarovaného“.
Zpravodaj
7. 6. 2015 – strana 6
ROZHOVOR První květnovou neděli slavila naše farnost první svaté přijímání dětí. A protože je tato iniciační svátost radostnou událostí celých rodin těchto dětí, zeptal jsem se rodičů a dětí: Jak jste ve svých rodinách prožívali tento slavnostní den? Při slavení mše svaté jsme si uvědomili, že jak my, tak Rosťa patříme do širšího společenství církve, v rámci které udělal Rosťa další krok k samostatnějšímu prožívání své víry. Odpoledne jsme strávili se svými blízkými. Kubínovi Těšil jsem se, že už budu moci chodit ke sv. přijímání. Rosťa Kubín Tento den jsme slavili s úctou, slavnostně a hlavně v kruhu rodiny. Naše dcera se tohoto okamžiku nemohla dočkat a ještě další dny vzpomínala, dle jejich slov, jak to vše bylo krásné. Celý tento den byl pro nás všechny slavnostní a nezapomenutelný. Díky za tento dar. Siverovi Ráno bylo napjaté a já jsem byla nervózní a to asi víc než Kristýnka. Po příchodu do kostela ze mě nervozita opadla a snažila jsem se prožít mši svatou naplno. Bylo pár okamžiků, kdy mi hrkly slzy do očí, a to radostí. Po mši svaté jsem viděla, jak je Kristýnka šťastná a uvnitř srdíčka prožívá něco krásného, slovy nepopsatelného. Martina Včelíková Sešli jsme se na faře a šli jsme do kostela, kde jsme se setkali s Pánem Bohem. Potom jsme jeli domů, kde jsme s rodinou a přáteli oslavovali jídlem a pitím. Celý den jsem byla šťastná. Kristýnka Včelíková Moc krásně, měla jsem krásné šaty a moc jsem se těšila. Mše byla nádherná. Pozvala jsem svoji nejlepší kamarádku Lajlu, aby byla v tento den se mnou. Po mši jsem dostala dárečky a šli jsme všichni do restaurace na dobrý oběd a ještě lepší zákusek. Domů jsme dorazili po čtvrté hodině, já s trošku ušmudlanými šaty, ale šťastná. Rozárka Richterová Tento den byl skvělý. Prožívali jsme ho radostně. Moc se mi líbilo, jak jsme šli v průvodu a jak jsme slavili až do večera. Bylo to super. Prokop Štěpán Děkuji za odpovědi. ptal se Antonín Klíč
Zpravodaj
7. 6. 2015 – strana 7
PRO ZVÍDAVÉ Doplň vynechaná slova: večeři, kalich, chléb, beránka, města, Olivovou horu, Ježíše, večeřadlo První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci _ _ _ _ _ _: "Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?" Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do _ _ _ _ _, a (tam) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, a kam vejde, řekněte hospodáři: 'Mistr vzkazuje: Kde je pro mě _ _ _ _ _ _ _ _ _, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního _ _ __ _ _ _?' On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!" Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Když jedli, Ježíš vzal _ _ _ _, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: "Vezměte. To je mé tělo." Potom vzal _ _ _ _ _, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: "To je má krev, (krev) smlouvy, která se prolévá za všechny. Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít v Božím království." Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. Mk 14, 12-16. 22-26 Doplň: 1. Můj synu, kdyby tě lákali _ _ _ _ _ _ _ _, nepřivoluj! Př 1,10 2. Prostoduché zavraždí jejich _ _ _ _ _ _ _ _, hlupáky zahubí jejich _ _ _ _ _ _ _ _. Př 1, 32 3. Neboť moudrost dává _ _ _ _ _ _, poznání i rozumnost pochází z jeho úst. Př 2,6 4. Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji _ _ _ _ _ _ _ _ _ nespoléhej. Př 3,5 5. Neodpírej dobrodiní těm, _ _ _ _ _ _ _ _ _ _, je-li v tvé moci je prokázat. Př 3,27 6. S nikým neměj spory _ _ _ _ _ _ _ _, jestliže se proti tobě nedopustil zlého. Př 3,30 7. Blaze těm, kdo dbají na mé _ _ _ _ _. Př 8,32 8. Moudrému dej a bude ještě _ _ _ _ _ _ _ _ _, pouč spravedlivého a přibude mu _ _ _ _ _ _ _. Př 9,9 9. Paní Hloupost je halasná, _ _ _ _ _ _ _ _ _ _, vůbec nic nezná. Př 9,13 Přiřaď, co k sobě patří: 1. Nábot A. Starozákonní prorok, píše se o něm v 2. knize Samuelově. 2. Nádab B. Postavil archu, se zachránila zvířata před potopou. 3. Nátan C. Muž, který Achabovi nechtěl prodat svou vinici. 4. Noe D. Syn Jarobeáma I. 5. Ondřej E. Apoštol, Petrův bratr. Původním povoláním rybář. Správné odpovědi: 1C, 2D, 3A, 4B, 5E Připravila Alena Kubínová
Zpravodaj
7. 6. 2015 – poslední strana
VTÍPKY PRO ZASMÁNÍ Malá Mařenka budí ve tři ráno otce: „Tatínku já chci vidět slonečky.“ „Teď ne, Mařenko, víš, že teď se musí spinkat.“ „Ale já chci vidět slonečky!“ „Už jsem ti přece posledně říkal, že se to nesmí dělat.“ „Ale já moc, moc chci! Když mně neukážeš slonečky, tak řeknu mamince, že jseš na mě zlej!". „No tak tedy dobře. Ale naposled, je ti to jasný!?“ Otec jde k telefonu, vytočí číslo a povídá: „Dobrý den, tady plukovník Novák. Vyhlaste 3. rotě chemický poplach.“ Setkání dvou kamarádů. „Fando, prý ses nám po mnoha letech oženil. Co tě k tomu vedlo?“ „Ále, přestalo mě bavit sedět věčně v hospodě.“ „A co teď?“ „No, teď už mě to zase baví.“ Když se Chuck Norris namočí, není mokrý. To voda je Chuck Norris. Přijde kostlivec do baru a říká: „Pivo a hadr.“ … s radostí vybral Klusy
Zaujalo nás v KT:
Veškerá křečovitost, s níž takzvaně „usilujeme o dokonalost“, je patrně k ničemu. Náš rozhovor s Bohem probíhá v našem nejhlubším nitru a není zasažen ničím, co by se, byť vzdáleně, podobalo nějakému „klišé“. Jsme zkrátka tím, čím jsme, a nikdo z lidí nám nic nepřidá ani neubere. Ale právě v tom je ukryto nejvnitřnější jádro naší svobody. Nejsme závislí na lidech a lidských posudcích, ale jedině na Bohu. Není to úžasné?
ZMĚNA Od května tohoto roku jsem požádal p. Martina Klusáčka, aby převzal péči o náš farní Zpravodaj. Proto připomínky, návrhy, nabídky spolupráce a samozřejmě také příspěvky směřujte k němu. Kontakt je uveden níže. Miroslav Šudoma ZPRAVODAJ pro římskokatolické farnosti Boskovice a Svitávka. Vydává Římskokatolická farnost Boskovice, Masarykovo nám. 20, 68001 Boskovice, Kontakt na správce Zpravodaje: tel.: 777629348; e-mail:
[email protected]; http://boskovice.farnost.cz/
