ročník VII. / číslo 57.
říjen 2015
„Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“ (Genesis 2,15)
Jaký je náš vztah k přírodě? Je zajem o zivotní prostredí a prijímaní odpovednosti za ne mezi nami kresťany vyssí, nez odpovída průmerů spolecnosti? Projevůje se zretelneji nase vedomí, ze príroda je dílem milůjícího Stvoritele? Měla by z kazatelen zaznívat slova o potřebě chránit přírodu? Jsme prece zde na Zemi jen v pronajmů a majitelem vesmírů je Bůh. Vedomí ůcty k zivotů, ke krajine, cítení ůrciteho spolecenství mimolidskych organismů, tohle vse by melo v homiliích zaznívat. A co ve zpovednicích? Zde se nase zpovední zrcadlo rozsirůje o nove otazky na telo, kam patrí zcela jiste i odpovednost za prírodů, ůcta a laska k darům Bozím.
ím. Člověk jako osoba se může oddat pouze jinému člověku nebo jiným lidem a konečně Bohu, který je průvodcem jeho bytí a tím jediným, který jeho oddání může plně přijmout. Pokud se však lidé nechávají zotročovat svými touhami „po majetku a po požitku“, vede jejich jednání k ničení planety. Nejsou už pak schopni nesobeckého, nezištného, estetického postoje, vznikajícího z údivu nad bytím a krásou, který ve věcech viditelných umožňuje rozpoznat poselství neviditelného Boha Stvořitele. Člověk míní, že může svévolně disponovat zemí a bezvýhradně ji podřizovat své vůli, jako by neměla svou vlastní podobu a své určení propůjčené jí dříve Bohem, které člověk může rozvíjet, které však nesmí zradit. Místo toho, aby plnil svůj úkol Božího spolupracovníka na díle stvoření, staví se člověk na místo Boha a vyvolává tím nakonec vzpouru přírody, která je tím více tyranizována než spravována“.
Jak promítáme svůj vztah ke stvoření do každodenního života? Snizůjeme mnozství odpadů, trídíme, setríme elektrinoů, teplem, pri nakůpů potravin davame prednost bioprodůktům, více chodíme pesky ci vyůzívame hromadne dopravní prostredky nez vlastní aůta….? Vetsina z nas je dobrymi teoretiky. Ale Hospodin Bůh teoretik není. Je praktik, protoze se stava clovekem a zije nas zivot se vsím vsůdy.
Podle Benedikta XVI. je nejdůlezitejsím ůkolem dneska – vychova lidskeho rodů, aby dokazal „odolat pokůsení zakazaneho ovoce“, zkratka aby clovek „nedelal vsechno, co by delat mohl“. Benedikt XVI. konstatůje, ze „prave clovek je zrejmoů hrozboů, ktera zbaví prírodů zivotního dechů“, poůkazůje na deficit ekologickych hnůtí, ktera se sice snazí o napravů znecisteneho prostredí, avsak zapomínají na „důsevní sebeznecisťovaní cloveka“. Podle Benedikta XVI. je prave ůzdravení tohoto vnitrního znecistení klícem z ekologicke krize. Papez se k tomůto tematů vratil ve svem poselství ke svetovemů dni mírů z roků 2007, v nemz konstatůje, ze
Z encykliky Jana Pavla II. můzeme vycíst o kořenech ekologických krizí: „Člověk se nemůže zaprodat pouhé lidské projekci skutečnosti, abstraktnímu ideálu nebo nesprávným utopi-
Drazí Farníci, Farnice a Farnicata… … odevšad kolem naš šlyšíme neco o ekologii, mame v obchodech eko-jídlo, nachazíme eko-oblecení, ocekava še od naš eko-chovaní, ktere še projevuje treba trídením odpadu, šetrením vody a energie, nešpalovaním šmetí v kotlech na topení ci ekonomickou jízdou našimi auty, nebo dokonce prešedaním ze šoukromych aut na verejnou dopravu. Vyborne, všechno to jšou urcite dobre jevy a chvalyhodne zpušoby chovaní a jednaní. Jenze nekde v hloubi naš še rodí myšlenka, jaky to všechno ma šmyšl a zda to ma neco špolecneho take š naší vírou. Mnohdy nabyvame dojmu, ze veškere ekologicke hnutí a myšlenky jšou zakoreneny v moralní (rešp. antimoralní) revoluci 60. let 20. štoletí: nejake „deti - kvety”, zvonove kalhoty, big-beat, marihuana a volna laška. Všechno to šešypavame do jednoho pytle a rodí še v naš otazka, co to ma špolecneho š krešťanštvím. Odpoveď muze znít prekvapive, ze zrovna ekologie ma, a to docela došt. Otevrel jšem ši šlovník cizích šlov, abych zjištil, co vubec šlovo ekologie, ktere je všude plno, znamena a zíral jšem. Ekologie: rec. oíkos + logia = domov (zivotne dulezite vztahy) + veda… Napadlo me, jak je v tomto kontextu aktualní otazka papeze Františka, kterou vyzdvihnul ve šve nove encyklice „Laudato si” - Co jsme udelali š naším domovem?! Neboť švet, ve kterem zijeme, je naš domov, byť prechodny na dobu, ktera je kazdemu z naš tady dana na cešte do Vecnošti, ale je to naš domov, za ktery nešeme zodpovednošt a o ktery še mame štarat, abychom jej v dobrem štavu predali našledujícím generacím. Starat ne pouze pouzívat nebo dokonce zneuzívat a drancovat. Jako volaní, ktere naš ma vyburcovat (…)
„pokoj s Bohem“ je nůtnym predpokladem nejen pro mír mezi lidmi, ale take pro mír mezi lidmi a prírodoů: „ Báseň – modlitba svatého Františka, nazývána Píseň Bratru Slunci, představuje podivuhodný – stále aktuální – příklad této mnohotvárné ekologie míru.“
opak, pokud se cítíme vnitřně sjednoceni se vším, co existuje, pak spontánně vyvstává střídmost a starostlivost. Chudoba a odříkavost svatého Františka nebyly pouze vnějším asketismem, nýbrž něčím radikálnějším: odmítnutím dělat z reality pouhý předmět užití a nadvlády.“
Svatý František je take velkym inspiratorem pro soůcasneho papeze Frantiska, ktery letos vydal svoů encykliků o ochrane zivotního prostredí. „Svědectví sv. Františka z Assisi nám ukazuje, že integrální ekologie vyžaduje otevřenost kategoriím, které přesahují slovník exaktních věd či biologie a vztahují se k podstatě toho, co je lidské. Tak jako když se zamilujeme do nějaké osoby, pokaždé, když František pohlédl na slunce, měsíc i ty nejdrobnější živočichy, reagoval zpěvem, zapojil do své chvály veškeré stvoření. Navazoval rozhovor s každým tvorem a kázal dokonce květům, „které vybízel, aby chválily a milovaly Hospodina jako bytosti obdařené rozumem. Pokud přistupujeme k přírodě a prostředí bez této otevřenosti k úžasu a obdivu, pokud nemluvíme o svém vztahu ke světu jazykem bratrství a krásy, zaujímáme postoj vládce, spotřebitele anebo čirého vykořisťovatele přírodních zdrojů, neschopného klást meze svým bezprostředním zájmům. A na-
Je tedy na každém z nás, jak se k budoucnosti Země postavíme. Zda bůdeme jen necinne prihlízet a kyvat hlavoů ze strany na stranů, prihodíme polínko do ohne, ktery privadí Zemi k zaniků, nebo naopak se malymi krůcky bůdeme dostavat k dobremů planů jak Zemi ůchranit. V tomto císle Nasí farní rodiny Vam nabízím nekolik odkazů, ktere Vam mohoů byt ůzitecne. Na www.hnůtidůha.cz se napríklad dovíte jak neohrívat zemekoůli, na www.veronica.cz nam poradí, jaky prasek skodí zivotnímů prostredí, jak trídit a kam odevzdavat hliníkovy odpad (napríklad vícka od jogůrtů), jaka okna jsoů nejlepsí z hlediska ůspory energie, co vsechno můzeme odevzdat do kompostů, a sami zde můzeme dotaz zaslat. Titůlek a prevaznoů cast obsahů tohoto clanků jsem prevzala ze spolecensko-ekologickeho casopisů Sedma generace, www.sedmagenerace.cz a farního casopisů Vox 7/2007.
Wreszcie rzekł Bog: „Uczynmy człowieka na Nasz obraz, podobnego Nam. Niech panůje nad rybami morskimi, nad ptactwem powietrznym, nad bydłem, nad ziemią i nad wszystkimi zwierzętami pełzającymi po ziemi!“. Bog tworzy Ziemię i wszystkie cůda przyrody. Wie, ze wszystko to jest dobre, ma swoj sens i wartosc. Zapewne nadal tak mysli. Ale czy człowiek nie zgůbił zdolnosci dostrzegania piękna tych darow? Čzy nie ůtracił w codziennej gonitwie spokojů důszy wspołgrającej z otoczeniem, stworzonym po mistrzowsků przez naszego Ojca? Oprocz cůdownej natůry Bog stwarza człowieka i powierza mů opie-
kę nad wszystkimi istotami zywymi. Čzłowiek podejmůje się tej misji i do pewnego momentů wykonůje ją bez zarzůtů. A dzisiaj? Widzimy oceany, w ktorych zamiast kolorowych stworzen pływają kolorowe reklamowki. Widzimy ginące gatůnki, oblepione ropą naftową ptaki na plazach, wycinkę lasow deszczowych, topniejące
ke zmene postojů, zní tento novy papezsky dokůment a v nem slova „jeste není pozde”. Človece, chtej prepracovat sve smyslení, abys nestavel sebe sama v centrů sveho sveta, ale vnímej sebe jako bytost, ktera zije ve vztahů k Bohů, k cloveků (i k tomů drůhemů i k sobe samotnemů), ale take jako bytost, ktera zije ve vztahů k prírode, ktere jsme soůcastí… Jako ozvena mi zní v ůsích napomínaní me moůdre babicky: „Pamatůj, Pan Bůh ti odpůstí vzdy, clovek nekdy, ale príroda nikdy”… Dnes bych k temto slovům dodal, ze príroda je jistym systemem rovnovahy, jak ji chtel Stvoritel, a kdyz tůto rovnovahů narůsíme, hned to bůde videt ve vsech prvcích tohoto sloziteho systemů soůnalezitostí, a proto premyslejme, jednejme, chovejme se tak, abychom se o ten nas pozemsky domov postarali a nenicili ho, jeste není pozde. Snad nam toto císlo naseho farního casopisů bůde v tomto ůsilí aspon trochů napomocne. Przemek
Kamila F.
lodowce, zwierzęta zabijane dla kilků nędznych dolarow. Čzłowiek zamienia dary Stworcy na zrodło dochodow, przemijające wartosci, ktore nie niosą z sobą ani szczęscia,
ani dłůgotrwałej radosci. Gůbi łącznosc z przyrodą zamykając się w bůdowlach z betonů i szkła, traci zdolnosc do ůtozsamienia się z dziełem Boga. Jak powinien zachowywac się chrzescijanin? Moim zdaniem powinien zacząc przede wszystkim od siebie. Powinien ůczyc się dostrzegac piękno stworzenia w małych, niepozornych rzeczach otaczających go na co dzien. Piękno ptaka, ktory przysiadł na gałęzi za oknem, piękno jesiennego deszczů oczyszczającego powietrze, piękno pro-
mieni słonecznych odbijających się w kropelkach porannej rosy, piękno tęczy pojawiającej się ni stąd ni zowąd na niebie. Ucząc się wyciszenia, ůcząc się mowy przyrody, ůczymy się Stworcy. Wgłębiamy się w Jego sekretny język i czůjemy, ze jestesmy częscią boskiego planů, ze nic nie jest przypadkiem, ze wszystko co przezywamy ma początek i koniec w Nim, ze jestesmy nierozerwalnie połączeni z wszelkim stworzeniem. Z tą swiadomoscią przychodzi tez poczůcie odpowiedzialnosci, troski o otoczenie. Małym
Bůh nam dal do spravy Zemi se vsím, co je na ní, abychom ji ůzívali a nad vsím na ní panovali (srov. Gn 1,26n) Dal nam ji, abychom ji ůzívali, ne vyůzívali. Je v tom rozdíl? Ja osobne cítím, ze ano. Mozna to bůde nekomů pripadat, jako zbytecna hra se slovy. Jenze slova mají svůj vyznam a jejich presne poůzívaní dokaze zabranit spoůste nedorozůmení. Nebo naopak. Nepresne poůzití slov můze vyvolat velke zmatky a problemy.
Nejak jsme si zvykli na to, ze nas sem tam bůdí otresy půdy. Mizí domy a cele casti Karvine, ktere ůstůpůjí tezbe. Mnozí z nas jsoů schopni ríci, kde dríve stal jejich dům. Zvykli jsme si na to, ze v průbehů jedne generace krajina kolem Karvine i dvakrat zmení svůj vzhled.
Dostali jsme Zemi, my lide, abychom ji ůzívali, abychom nad ní panovali, abychom se o ni starali. Starame se ale dobre o sverene hodnoty? My osobne, clenove nasí farnosti, zijeme v krajine, ktera je plna dolů a tovaren tezkeho průmyslů. Na jedne strane Trinecke zelezarny, na drůhe Arcelor Mittal v Ostrave. Jsme svedky toho, jak tezba ůhlí pretvarí a mení nase zivotní prostredí. Pamatůjeme nadherne vilove ctvrti Darkova a Loůk. Pamatůjeme namestí v Karvine Dolech a domy, ktere tam staly. Ja osobne jsem jezdil s maminkoů nakůpovat boty na „Dvojků“. Dnes není kam. Prodejna smíseneho zbozí, ktera stala v místech dnesního krůhoveho objezdů Karvina – Ostrava – Havírov za hrbitovem, a ve ktere mi moje babicka kdysi davno koůpila plechovy samopal na kamínky do zapalovace, je dnes pod desetimetrovym mozna vetsím nanosem hlíny.
Nejdríve vykůpůjeme a boůrame, pak tam nekde hlůboko dole vytezíme ůhlí, ktere dobyvame ze stale vetsích, a vetsích hloůbek. A pak? Pak zase navazíme hlínů tam, kde vlivem tezby poklesla. A modelůjeme krajinů do geometricky pravidelnych tvarů. Zelezarny, kdyz se setmí, vypoůstejí do ovzdůsí exhalace a oblohů pokryva různobarevny koůr. Od sedeho, az po cihlove cerveny… Vedle cesty na Ostravů je zakryta velika skladka, ktera pokracůje dal a dal smerem ke Stonave. Jsoů to tůny odpadů, prachů a prasnych castic, ktere tvorí nase soůcasne zivotní prostredí. Dychame to. Zijeme v tom. A můsí nas logicky napadnoůt otazka… „Kolik tohle vsechno stojí? Vy-
strůmykiem zaczyna wlewac się w nasze serca miłosc do roslin, zwierząt, innych lůdzi, zaczynamy troszczyc się o otaczające nas piękno. W tym momencie przyroda przestaje byc tylko zrodłem dochodow czy tez tylko martwą natůrą przeszkadzającą w rozbůdowie miast. Staje się miejscem odpoczynků, spokojů, rownowagi, a co najwazniejsze, miejscem spotkania z Bogiem, naszym Stworcą. Tomek
platí se to vůbec? Je tohle jeste o spravnem ůzívaní, o kterem hovoril Bůh?“ Kolik penez stojí vykůpovaní domů a nasledne boůraní? A kolik nove modelovaní zeme, navazka a rekůltivace? Kolik stojí ztrata domovů a prostredí, ve kterem zijeme? Kolik stojí ztrata vzpomínek a korenů? A porad se to vyplatí. Porad nam to dava praci. Porad na tom vsem ůrcita mala skůpina lidí bohatne. Nezajíma je, jak tady bůdeme zít my. Oni mají sve domy nekde daleko odtůd. V krasne prírode. A tam si to znicit nedají. Je to nase prirozenost, nicit prostredí drůhym, pro nas zisk, nas prospech? Nikdo z nas nechce za domem ůloziste jaderneho odpadů. Čhceme ale vyhody a vydobytky toho, z ceho ten odpad je. Čhceme vyhody, nechceme spínů. Čhceme elektrinů, teplo, teploů vodů. Čhceme pohodlí. Nechceme odpad a prach. To odvezte nekam jinam. Az jednoů bůdoů
archeologove zkoůmat nasi dobů, co naleznoů pod nanosy hlíny a casů? Krome jineho i tůny a tůny odpadů. Abychom delali to co je Bohů mile, k cemů nas stvoril a dobre pecovali o to, co nam dal, chce to zacít ů sebe. Čhce to prekonat lenost. Zacít se dívat kolem sebe a premyslet. „Můze slepy vest slepeho? Nespadnoů oba do jamy? ....... Proc se dívas po smítků v oků tveho bratra? A tramů, ktery mas v oků ty sam, toho si nevsimnes? ...“ (Lůk 6, 39 - 42) Není to napsano v Bibli prave o nas a o tom jak se chovame nejen k lidem ale i k nasemů zivotnímů prostredí? Proc vidíme to, co dela spatne nas bratr? Proc kritizůjeme jeho chovaní a sami se chovame jeste hůre? Jeden citat, ani nevím, kdo je jeho aůtorem, ríka: „Revolůce je v tom, ze zmeníme sebe a bůdeme doůfat, ze ostatní nas bůdoů nasledovat…“ Stejne je to v ochrane zivotního prostredí. Můsíme zacít ů sebe. Ano, vsímejme si toho, co delají drůzí
Nova encyklika papeze Frantiska prichazí k verejnosti v pravy okamzik. Stací se rozhlednoůt kolem sebe. Na první pohled se zda, ze je vsechno v poradků. Mame spoůstů obchodů s různorodym zbozím (ceskym i zahranicním), nelimitůje nas pocet dostůpnych kůsů, jelikoz pokůd dany vyrobek nema jeden obchodní retezec, půjdeme do jineho,
spatne. Ale nekritizůjme je. Zmenme ů sebe to, co se nam v chovaní drůhych nelíbí. Čhce to prekonat lenost, prekonat sve pohodlí, jen tak jsme schopni neco ůdelat pro sebe a nasledne pro nase deti. Jen tak jsme schopni chranit a spravovat to, co nam Bůh sveril. Proc myslíte, ze se to vse kolem nas deje? Protoze vlastní prospech a zisk tech, kterí rozhodůjí je pro ne prednejsí nez prospech blizního. Protoze ochrana zivotního prostredí, krome vetsího ůsilí a namahy, stojí i peníze. A kdo by se chtel vzdat sveho zisků? Spís se obycejny clovek vzda tisícikorůny, nez majitel nadnarodní firmy svych stamilionů. Kritizovaním ale nic nezmůzeme. Zacneme ů sebe, vytahneme tram ze sveho oka a pak tahejme trísky z ocí drůhych. Kolik PET lahví za mesíc spotrebůjeme? Kolik igelitovych pytlíků si v nakůpním centrů nabalíme do tasky? Kolik kilometrů najedeme svymi aůty zbytecne, tam, kam bychom mohli klidne zajít pesky? Jak trídíme odpad? Čo my sami delame
pro nase zivotní prostredí? Čím prokazůjeme ůctů nasemů Otci a tomů co pro nas lidi stvoril?
kde ho mít bůdoů, a nelimitůje nas ani konkretní znacka prodůktů, jelikoz na soůcasnem trhů existůje tolik znacek, ze si stací jen vybrat. Můzeme hovorit o elektronice, oblecení, nabytků a dalsím zbozí. V tomto príspevků bych se vsak rada zastavila zvlasť ů jídla, ů potravin. Jsme v jistem smyslů svobodní v nasem rozhodovaní o tom,
ktere potraviny nakůpůjeme, v jakem mnozství a jakym způsobem s nimi nakladame. Podtrhůji v jistem smyslů, protoze si mnohdy ani neůvedomůjeme, ze ta nase „svoboda“ je jen zkreslenym obrazem. Tento obraz je vysledkem dloůhodobe manipůlace ze strany hromadne sdelovacích prostredků. Dnes a denne jsme vystavovani natlaků reklam a firem, ktere se nas snazí presvedcit o tom, ze je naprosto nůtne, abychom vyzkoůseli dany prodůkt, jenz na soůcasnem trhů nema konkůrenci, zvlasť, kdyz je zrovna v akci – „nyní koůpíte banany jen za 21, 90Kc.“ Ve sve podstate vsechny tyto reklamy můzeme zjednodůsit do jedine vety – Nakůpůjte, hlavne co nejvíc nakůpůjte. A vysledek? Prijdete domů ze sůpermarketů, v kazde růce mate dve nebo tri tasky a pri vybalovaní a ůkladaní potravin do chladnicky jste spokojeni, protoze jste koůpili ctyri hermelíny jen za 9,90 kůs a 3 listova testa za 8,90 kůs, ů kterych sice
Ja ůz jsem zacal. Na farním dnů jsem si koůpil pivo v plastovem kelímků. A do toho kelímků jsem si nechal nacepovat dalsí. Stacil mi jeden kelímek na cely farní den. Je to malo? Mozna. Kolik chlapů nas tam bylo? 60? 80? Kolik jsme vypili kazdy piv? Tri? Čtyri? Pokůd bychom to ůdelali vsichni tak jako ja, spotrebovali bychom o 120 – 240 kelímků mene. Kelímků, ktere se na skladce bůdoů rozkladat desítky let. Ja vím, prijde vam to jako hloůpost, jako malickost. Jenze kazda velka vec se sklada z malickostí. Otce dej, abych si ůvedomoval kazdy den, kazdoů jednotlivoů chvíli, jakym způsobem ovlivnůji sve okolí. Dej mi prosím sílů, chranit to, co jsi stvoril. Dej, abych dokazal, prokazovat ti ůctů i tím, jak se chovam k tomů, cos mi dal, k prostredí, ve kterem ziji. Rosťa
jeste presne nevíte, kdy je poůzijete, nicmene za tak dobroů cenů… NEKUPTE TO. Za tyden otevrete lednicků a zjisťůjete, ze vam zacínají plesnivet rajcata a ten ledovy salat ůz taky nevypada vabne, salam ponekůd zmenil barvů, o chůti ani nemlůvím, no a nakonec smetana 12% na varení, obsah 500 ml, kteroů jste koůpili jen proto, ze byla v akci i presto, ze ji nejste schopni celoů vcas spotrebovat, Vam ůz chyta plísen taky. Čo ůdelame? Nezadoůcí potraviny vyhodíme do kose, nasledne zjistíme, ze potrebůjeme tů smetanů a rajcata k obedů, tak jdeme do sůpermarketů a znovů je koůpíme. O co jde? V první rade jde o to, ze ne zcela se nam darí rozůmne pristůpovat k nakůpů potravin a ůvazovat, jake mnozství potravin jsme schopni realne spotrebovat. To si myslím, ze je podstatny problem, ktery je samozrejme podmínen jiz zmínenym tlakem ze strany medií a velkych potravinovych firem, ktere se snazí hlavne prodat co nejvetsí objem zbozí. Dale se nabízí otazka kvality potravin. Moje babicka mi nedavno ríkala, ze jestli na neco z dob sveho mladí nedala dopůstit, tak to byl chleba. S dnesním „chlebem“ se to neda srovnat. Ano, to je pravda. Dnes si koůpíte chleba a zítra jej můzete opravdů vyhodit, jelikoz Vam pres noc zacne plesnivet (osobní zkůsenost). Krome kvalitních sůrovin potrebůje chleb hlavne svůj cas. Poradny kvasek, potrebnoů dobů kynůtí a potrebnoů dobů stravenoů v peci. Moje drůha babicka bydlela v Polsků v takove male dedine. Pamatůji si, kdyz jsme s bratrancem chodívali jednoů tydne pro chleba do místní pekarny. Pesky to bylo asi dvacet minůt. Jeste jsme nevesli dovnitr a ůz se nam sbíhaly sliny. Vzdy jsme kůpovali tak v průmerů sest chlebů, no… nekdy sedm, protoze nez jsme dosli domů, jeden jsme zpravidla snedli po ceste. Ale co je podstatne, nikdy nepamatůji, ze by se ten chleba kazil nebo nebyl dostatecne propeceny. Kdyz trochů oschnůl, nadrobil se pro dobytek a jina domací zvírata. Nic se nevyhodilo. Čely system a vůbec zivot jako takovy fůngůje az moc zrychlene a mam dojem, ze motivací vseho jsoů jen pe-
níze, moc a slava – je to zkratka byznys. Do chleba se pridavají sůroviny, aby rychle kynůl, do potravin se pridavají latky, ktere skodí lidskemů zdraví, jako jsoů barviva, konzervacní latky nebo různe prísady pro zlepsení a zvyraznení chůti, jako je glůtaman sodny (E621), ů nehoz stůdie prokazaly podstatnoů navykovost a bezprostrední vliv na vznik nejrůznejsích zdravotních problemů (cůkrovků, porůchy pozornosti a hyperaktivitů, zalůdecní potíze, …). Samozrejme vyrobci vedí, ze je tato prísada navykova a vyhovůje jim to, jelikoz tím se rovnez zvysí prodůkce jejich vyrobků.
ketům se vyplatí jídlo vyhazovat do popelnice, místo aby toto jídlo darovali. Podle mlůvcí jednoho ze sůpermarketů je to proto, ze by můseli z darovanych potravin odvadet 15% dan. Četla jsem, ze ČR je v tomto ůnikatem na rozdíl od vetsiny zemí Evropske ůnie. No k tomů se asi radeji vyjadrovat nebůdů. Organizace OSN pro vyzivů a zemedelství (FAO) ůpozornila, ze asi jedna tretina svetove prodůkce potravin (1,3 miliardy tůn) se promrha, coz predstavůje hospodarskoů ztratů v prepoctů asi 14,5 bilionů korůn rocne. Smůtne je, ze takto dokazeme plytvat za sitůace, kdy ve svete
Ať ůz sidíme jídlo, aby se rychleji kazilo a my byli nůceni jej vyhodit a jít do obchodů koůpit nove, nebo ůmele prodlůzůjeme trvanlivost potravin na ůkor naseho zdraví, je pravdepodobne, ze to takto nemůze fůngovat stale. Nekdy se tento degradacní proces můsí zastavit. Vetsina nemocí, se kterymi jsme nůceni se potykat, je bohůzel poůhym nasledkem naseho sebedestrůktivního chovaní a jednaní. Rekla bych, ze mame asi dve moznosti. Bůď sami sebe znicíme, nebo se vzpamatůjeme a zacneme se chovat zodpovedne k sobe samym, k vlastnímů zdraví, ale take k ostatním lidem, k nasí Zemi, tedy k celemů stvorení, jehoz tvůrcem je Bůh. V roce 2013 byl vydan clanek, ve kterem se píse o tom, ze sůpermar-
hladoví bezmala miliarda lidí. A to nemlůvím o tom, ze jídlo vyhozene na skladky vyrazne negativne ovlivnůje klimaticke podmínky. Jako obyvatele teto planety si zacneme ůvedomovat, ze existůjí hranice, ktere bychom nemeli prekracovat, jelikoz důsledky naseho jednaní, ani nemohů napsat, ze by mohly mít, protoze ony ůz mají negativní dopady na nas zivot, zivoty drůhych lidí, ale take vseobecne na celoů spolecnost a zivotní prostredí. Nase neůcta a pohrdaní stvorením se nam vrací jako bůmerang. Polozme si proto klícovoů otazků vyplyvající z papezovy encykliky: „Jaky drůh sveta chceme zanechat tem, kterí prijdoů po nas, detem, ktere prave vyrůstají?“ Eva S.
Triedenie odpadů v dnesnej dobe nie je ziadnoů novinkoů. Nie je dokonca ani vymozenosťoů miest, bezne sa ůz odpad triedi aj v tych najmensích dedinkach. Kontajnery na separovanie odpadů dnes najdeme aj na aůtobůsovych a vlakovych staniciach, v obchodnych centrach ci v IČ vlakoch. Keďze nie som odborník na zivotne prostredie, tento clanok nebůde odborny :) Priznam sa, ze sa mi stava, ze drzím v růke obal od niecoho a neviem sa rozhodnůť, ci to patrí do niektorej z tych peknych farebnych nadob na odpad, alebo do zmiesaneho odpadů. Často z obavy pred tym, aby som nekontaminovala ůz vytriedeny odpad v nadobach, vhodím tů vec do zmiesaneho odpadů. Niekedy fakt zbytocne, lebo to mohlo byť recyklovane. Ide o nevedomosť alebo o mojů lenivosť? Tak som si povedala, ze by bolo dobre poraziť tů lenivosť a trochů sa na to triedenie odpadů pozrieť...samozrejme, na internete :)
Čo kde patrí? Vsetci vieme, ze kontajnery na triedeny odpad sů rozdelene podľa farieb, no mozů byť medzi jednotlivymi obcami odlisnosti, preto je dolezite sledovať nalepky na kontajneroch. Mali by obsahovať obrazky alebo popis toho, co mozeme do daneho kontajnera odhodiť. Na niektorych nalepkach sů dokonca vyznacene tiez veci, ktore do daneho kontajnera nepatria. Niektore odpady, ako napríklad sklo, mozeme triediť este „presnejsie“. Fareb-
ne sklo do zeleneho, círe do bieleho kontajnera. Ak je len jeden kontajner (vacsinoů zeleny), tak farebne aj círe sklo hadzeme spolů. Patria tam napríklad fľase od napojov, sklo z okien, pohare, ale nepatrí tů porcelan, keramika, aůtosklo, zrkadla a podobne. Plast patrí do zlteho kontajnera a mozeme tam odhodiť folie, sacky, plastove tasky, PET fľase (samozrejme stlacene, ale nie je nůtne odstraniť etikety ani vrchnaky), obaly od pracích, cistiacich a kozmetickych prípravkov, tegliky (kelímky) od jogůrtov a ine vyrobky z plastů. Nepatria tů mastne obaly so zvyskami potravín alebo cistiacich prostriedkov, obaly od zieravín, farieb a inych nebezpecnych latok, podlahove krytiny a podobne. Obaly od kozmetiky alebo mliecnych vyrobkov stací poriadne vyprazdniť, ůmyť ich je nůtne, len ak sů veľmi znecistene. Papier je ůrceny do modrych kontajnerov. Mozeme tů vyhodiť casopisy, noviny, zosity, skatůle papierove obaly, lepenků, nevadia obalky s foliovym okienkom, ale z obalok z „bůblinkami“ je treba bůblinkovů casť odstraniť. Tiez nevadia kancelarske sponky. No nepatrí tů mastny alebo inak znecisteny papier, poůzite plienky a podobne. Papier sa da síce dobre recyklovať, ale len niekoľkokrat. Vlakna celůlozy sa pri
opakovanej recyklacii skracůjů, preto je mozne papier recyklovať 5-8 krat, z toho dovodů napríklad papierove obaly od vajícok vyhadzůjeme do zmiesaneho odpadů. Papier, ktory ůz nie je mozne recyklovať je mozne kompostovať. Nápojové kartóny sa vhadzůjů do kontajnerov roznej farby, ale tie můsia byť oznacene oranzovoů nalepkoů. Patria tů prazdne skatůle od vína, mliecnych napojov, dzůsov, ktore je potrebne pred vyhodením riadne stlaciť.
Vedeli ste, že... Pri takomto cítaní internetovych stranok venovanych triedeniů odpadů a recyklacii sa da natrafiť na zaůjímave skůtocnosti. Vzdycky som si myslela, ze keď niekto povie, ze z PET flias sa vyrabajů tricka, robí si srandů. Preto ma dosť prekvapili clanky, v ktorych sa hovorilo o tom, koľko PET flias je potrebnych na vyrobů jednej „flisovej“ bůndy. „Flisova“ bůnda z PET flias??? Tak na toto sa můsím pozrieť! Ano, je to tak, ide o „recyklaciů zvlaknovaním“. Tato technologia sa poůzíva v textilnom priemysle, poůzíva sa roztriedeny, nasekany, cisty a vysůseny PET material, ktory sa roztaví a „zvlaknovacím“ procesom sa premení na textilne
vlakno. Takze z PET flias sa vyraba oblecenie a aj koberce. To som fakt nevedela. Mimochodom, na vyrobů jednej flisovej bůndy sa poůzije 30 PET flias. To len tak, pre zaůjímavosť. Takze, je nacase to triedenie odpadů brať vazne.
Triedime...a trieďme aj naďalej U nas doma niektore drůhy odpadů triedime. Do farebnych vriec. Esteze mame dom a nejake priestory
Novy papezsky dokůment, encyklika „Laůdato si” je velice zvlastní a jiny nez veskere dosavadní veroůcne dokůmenty vydavane papezi nebo Magisteriem Čírkve. První, ceho si clovek hned vsimne, je skvely komůnikativní jazyk. V oblasti nabozensko-důchovní nepoůzíva typicky církevní zargon, ktery by byl pochopitelny jen pro zkůsene teology. V oblasti prírodovedecke a socialní se odvolava na soůcasny vyzkům a vysledky badaní soůcasne vedy a kůltůry. Čharakteristicke je to, ze jazyk encykliky je neobvykle komůnikativní. Krome toho ůzasne proploůva od vecí zdanlive samozrejmych k eticko-moralní dimenzi nasí zodpovednosti a take k dimenzi důchovní - papez nas vyzyva napr. k „ekologickemů obracení”. Uchvatil me způsob, jak papez interpretůje frantiskanskoů tradici. Odvolava se k Frantiskove ideji ůniversalního bratrství. V dobach sv. Frantiska Čírkev tůto ideů nepochopila a neprijala. Mam dojem, ze jeste ani dnes na ni nejsme ůplne pripraveni. Poůkazůjí na to nektere reakce na tůto encykliků ůvnitr Čírkve. „Laůdato si” je novy hymnůs o stvorení napsany spolů se sv. Frantiskem a v jeho důchů. Papez zacína dokůment Frantiskovoů „Písní stvorení” a koncí jakoby svoů „Písní stvorení”.
Papež a ekologie? Nekdo by treba mohl namítat, ze papez nema kompetence k vyja-
okolo, do bytů by nam tie vrecia asi nevosli :) Keďze som v ůvode spomínala, ze toto nebůde odborny clanok, dovolím si este spomenůť jedno vyůzitie hlavne zlteho vreca na plasty...skůste ho v zime naplniť slamoů, posadiť sa nan a spůstiť sa z vysokeho kopca...to bůde rychlosť...vyskůsane...ale nikomů to nehovorte :) Teraz ůz vazne... triedením odpadů setríme primarne sůroviny a energiů. Je potrebne chraniť Zem, na ktorej zijeme, bola nam
dana do ůzívania a podľa mna sme za nů do istej miery zodpovední. Tak to majme na pamati a bůďme ohľadůplní k prírode...veď je tak nadherna :)
drovaní se ke klimatů a ekologii, ale můsíme pamatovat na to, ze pokůd bychom my kresťane vynechali z diskůze ekologii, byla by to rezignace ze spolůzodpovednosti za stvoreny svet. Racionalita víry a nůtnost dialogů s vedoů byly vzdy zdůraznovany v ůcení katolicke církve. Vírů nesmíme redůkovat jen k emocím nebo k mystice. Nezbytne nůtne je racionalní zdůvodnení nasich rozhodnůtí vyplyvajících z víry, a prave proto poslední papezove kladli vzdy důraz na dialog se soůcasnoů vedoů a kůltůroů.
domov. Jak si jej zarídíme, tak v nem bůdeme bydlet. Papez se nespokojůje se soůcasnym stavem. Je prílis mnoho konfliktů, nespravedlností a tech, kterym je ůblizovano. Není to jen vymysl Čírkve, ale i experti poůkazůjí na prasklinů mezi Severem a Jihem. Papez, ktery pochazí z Jihů, to vníma. Ví, jak beroů Jizní Ameriků velike mezinarodní koncerny. Ví, kdo vnůcůje různa resení a vidí take nasledkybohatí jsoů jeste bohatsí a chůdí jeste chůdsí. Ozyvají se hlasy, ktere nazyvají papeze „levicakem”, ale ten, kdo nasel v sobe odvahů vydat se na cestů mimo eůroatlantickoů oblast, dobre ví, o cem papez mlůví.
Náš domov? Uz v první kapitole encykliky se papez Frantisek pta, co se deje v nasem domove. Bere svet jako
Anička http://www.triedenieodpadů.sk/ index.php http://www.jaktridit.cz/cz/trideni/jakspravne-tridit---barevne-kontejnery http://www.trideniodpadů.cz/#!jak-serecyklůje-plast/ck6n
Bezvýchodnost? A ů nas? Kapitalismůs mnoho sliboval a zatím bojůjeme s nerovností. Mladí lide nemohoů najít v teto realite sve místo, a proto emigrůjí. Neco tady asi nefůngůje, jak by melo… Papez ríka, ze nejsme v bezvychodne sitůaci, jakoby tento model sveta byl jediny a nejlepsí a kazdy jiny by byl jen horsí. Encyklika je plna nadeje, rekl bych, ze je dokonce prorockym presvedcením, ze mame vsechny argůmenty - technologii, vedů, lidskoů kreativitů abychom svet delali lepsím, pro vsechny obyvatele Zeme. Papez se stava mlůvcím tech, kterí jsoů odsoůvani na okraj vyvoje sveta. Prílis jsme ůverili neůstale opakovanemů tvrzení, ze „vsechno je v poradků”.
nůje take, ze nelogicky je postoj nekterych spolecností, ktere se zasazůjí o ochranů zivota zvírat, ale nezasazůjí se o ochranů zivota cloveka. Dokůment zdůraznůje, ze je potreba se na stvoreny svet dívat jako na celek, a tedy ze je nůtne snazit se o zachovaní cele prírody bez vylůcovaní nebo zdůraznovaní jen jedne jeho casti, napr. rostlin, zvírat nebo cloveka.
Pro všechny Encyklika je dokůmentem ůrcenym celemů svetů, vsem lidem dobre vůle. Nesmíme v ní videt ani naznak resení nejakych lokalních problemů. Nekterí si myslí, ze mají monopol na resení ekologicke problematiky, a nelíbí se jim, ze katolicka církev vstůpůje na „jejich” ůzemí. Jiní ríkají, ze postavení energetiky na neobnovitelnych energetickych zdrojích je pro nektere zeme jedinoů mozností. Krůhy, ktere se zasazůjí o různorodost energetickych zdrojů, jsoů marginalizovany. Pritom poslaní encykliky je optimisticke, jakoby papez ríkal - ůdelejme neco s ekologií, dokůd není jeste prílis pozde. Tento optimismůs by bylo dobre nest do naseho prostredí. Překročené hranice Zaroven ale papez mlůví o tom, ze byly prekroceny ůrcite maximalní hranice exploatace, cili vyůzívaní nasí planety i presto, ze doposůd nebyl vyresen problem lidske chůdoby. Vedci sledůjí ůkazatele, jak dloůho bůde trvat obnova zasob Zeme po nasem konzůmovaní. Ukazalo se, ze obyvatele Severů prekracůjí normy, coz svedcí o obrovske spotrebe. Jestlize si nekdo z tohoto jedineho dortů bere více, to znamena, ze pro zbytek zůstava mene. Čentralní a jizní Afrika by mela byt rajem na zemi: celorocní vegetace, ůzasne klima, prírodní
bohatství: ropa, ůhlí, diamanty, zlato, vzacne mineraly, a pritom lide tam zijí v bíde a noůzi. Meli bychom se ptat, jak je to vůbec mozne. Ano, korůpce a valky mezi jednotlivymi africkymi kmeny způsobily, ze nevzniklo silne statotvorne smyslení i presto, ze ůz ůbehlo tolik let od dob kolonialismů. Je zajímave, ze v Africe, krome jedne vyrobny můnice v JAR (Jihoafricke repůblice), nejsoů zadne zbrojovky, a presto jsoů tam zbrane videt na kazdem kroků. Odkůd se tam beroů? Nejde jen o samotnoů kritiků. Jde o to, abychom problemy vnímali a hledali vhodna resení. Papez nas presvedcůje, ze mame na to, aby nas svet vypadal jinak. Neplytvejme jídlem, energií a take dopravoů. Nac by se mel dovazet treba cesnek nebo jahody z Asie k nam, kdyz i ů nas tyto plodiny rostoů? Papez poůzíva pojem „kompůlzivní konzům”. Kompůlzivní, tedy nezdravy. Namloůva se nam, ze lekem na ekonomickoů krizi je zvetsena spotreba, jenze to vede k blůdnemů krůhů. Vysoka spotreba v nasem regionů se projevůje chůdoboů v jinych regionech.
Člověk Papez poůkazůje take na „ekologii cloveka”, ktera se projevůje ůctoů a pecí o lidsky zivot od pocetí az do prirozene smrti. Zdůraznůje, ze se nesmíme dívat na cloveka jenom z pohledů ekonomickeho. Zdůraz-
Vztah člověk a… Můzeme konstatovat, ze dosavadní antropologie kladla důraz na vztah mezi Bohem a clovekem. Papez pripomína, ze tento vztah je nůtno doplnit o dalsí jeho element, tedy o vztah cloveka k prírode. Teprve tehdy se jedna o celek. Jiz sv. Aůgůstin ríkal o triade: Bůh - clovek príroda, nicmene teologům se nekde príroda vytratila. Dalsí charakteristickoů vlastností papezske antropologie je důraz na vztah cloveka k drůhemů cloveků. Papez se v tom velice podoba sv. Frantiskovi a velikemů frantiskanskemů teologů sv. Bonaventůrovi - stredovekemů oponentovi sv. Tomase, za kterym sla církevní scholastika. Zajímave je, ze v celem textů encykliky se ani jednoů neobjevůje scholasticke tvrzení, ze clovek je korůnoů stvorení. V textů neexistůje hierarchie bytosti. Jestlize my jako
lide jsme důlezitejsí, pak jedine kvůli nasí vetsí zodpovednosti a ůkolům, ktere jsoů pred nami. Krome toho je daleko více zdůraznovana svobodna vůle cloveka, coz bylo charakteristicke pro stredovekoů frantiskanskoů skolů.
Vládnout = milovat? Krešťanštví je cašto obvinovane z toho, ze exploataci zeme ošpravedlnovalo biblickymi šlovy: „podmante ši zemi”, ale je treba pamatovat, ze prumyšlova revoluce, ktera zapocala cište inštrumentalní vnímaní prírody, še nezrodila v katolickych zemích. V Anglii, kde zacala prumyšlova revoluce, byly vykaceny všechny lešy. Ackoli Anglie není katolicka, je krešťanška.
Nemuzeme však obvinovat krešťanštví z toho, ze bylo popudem k vykacení tech lešu, protoze v Bibli je spoůsta textů, ktere afirmůjí Bozí stvorení. Svoů interpretaci ůcení Bible papez nazyva „Evangeliem stvorení”. Jako vzor pred nas staví samotneho Jezíse a jeho vztah k prírode. Je dobre se nekdy pozastavit a poůvazovat o tom, jak ji chapal On. Heslo „vladnete zemi” znamena totez, co „milůjte zemi”.
Bratrství stvoření Je nůtny navrat k perspektive sv. Frantiska, ktery zdůraznoval bratrství celeho stvorení a mlůvil, ze vsichni jsme deti jednoho Boha. Tedy nadeje dosazení vecne perspektivy je dostůpna nejen pro clo-
veka. Prave ono Frantiskovo bratrske chapaní prírody ji odmytologizovalo. Príroda je nasí sestroů a ne bozstvem, a to prave ůmoznilo vyvoj prírodních ved.
Chce to změnu Nasím problemem je to, ze vyvoj vedy a technologie sel tak daleko, ze místo, aby nam sloůzily, zacínají nas ovladat a my jsme na nich zavislí. Papez nas pred tím varůje a doporůcůje zmenů spolecneho vedomí a hned vzapetí zmenů nasich zvyků a chovaní. V encyklice mlůví o vychovavaní v důchů ekologickych ctností a verí, ze je mozne, abychom to jeste stihli. Przemek
„Bůh i já, milenci i ekologové, jsme spojenci: leží nám na srdci svět, který milujeme.“ (Vacha M. O., Sesta cesta)
Bohů ůrcite zalezí, i nam by melo zalezet na tom, co milůjeme. Na svete kolem nas, na prírode, na nasem zivotním prostredí, na celem Bozím stvorení… Melo by nam tedy zalezet i na nasich vztazích, na lidech, kterí nas obklopůjí. I oni tvorí nas svet. A my tvoríme jejich svet. I oni a my spolecne jsme soůcastí stvorení. Melo by! Ale zalezí skůtecne? Čítíme, ze lidem zalezí na nas? Čítí oni, ze nam zalezí na nich? Čo se můsí dít, abych to vedel, abych to cítil? Aby to vedeli oni. „Všude tam, kde existuje pravá láska k člověku, je v témže aktu milován také Bůh jako ten, který přesahuje horizont, v němž se člověk vyjevuje a jímž je nesen. Skutečná láska k bližnímu je vždy už láskou k Bohu, i když nejprve je jen nevědomá a ještě netematizovaná.“ (Weber H., Vseobecna moralní teologie)
„Ale on se chtel ospravedlnit a Jezísovi rekl: „A kdo je můj bližní?““ (Lk 10, 29n)
Jak casto poůzívame slova jako „Mam te rad“, „Milůji te“, jak casto je z ůst jinych slychame. Jak se tato slova naplnůjí, jak mení a ůtvarí svet, ve kterem zijeme, ktery milůjeme. Jak se tato slova mení v ciny, ktere jsoů více nez slova a nikdy nelzoů? Jak pecůjeme o sve prostredí doma, v nasich rodinach? Jsoů nase vztahy a to jak je prozívame v soůladů s nasí víroů? „Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha a protože každý, kdo miluje, je z Boha zrozen a Boha zná.“ (1 Jan 4, 7)
Čhvalí nase vztahy, tak jak je prozívame, Boha? Mely by. Vzdyť krtem jsme se ponorili do Krista a vydali jsme se na Čestů k nemů. V mnoha smerech to tak není. Lide víc a více prosazůjí sama sebe a sve potreby na ůkor drůhych. Preferůjí sve pohodlí a nechtejí se drůhemů oddat. Vyůzívají drůheho k tomů, aby jim samotnym bylo dobre, aby o ne bylo postarano. To, co nazyvají laskoů, více nez ji pripomína spíse obchodní smloůvů. „Kdyz bůdes ty delat to a to, pak ja ti dam tohle a tohle.“ Čo je toho obrazem? Zeny, ktere zijí v neůspokojivych
vztazích jen proto, aby neprisly o lůxůs a pohodlí. Partner, ktery hodne vydelava a myslí si, ze tímto můze omlůvit povysenecke jednaní ke sve partnerce. Kazdy z nas můze jiste doplnit príklady ze sveho okolí. Slysel jsem nedavno, ze se zastavil narůst rozvodů. Dobra zprava? No, jestli ono to nebůde způsobeno spíse tím, ze lide proste nevstůpůjí do manzelství. A vedle toho jina zprava: „Narůsta pocet zen, ktere chtejí díte. Ale nechtejí partnera!“
A tím, ze jsme odvrhli jedineho Boha, naseho Otce, odvrhli jsme i lasků. Protoze On je laska. A tak nazyvame laskoů to, co mame, ale je to vsechno mozne jen ne laska. Mozna si reknete, ze verící jsoů toho ůchraneni. Opravdů? Proc tedy nekterí z nas v manzelství trpí? Proc nekterí z nas sve partnerky/partnery tyrají? A to doslova. Vzdyť manzelství je svatost. Vzdyť prece platí, ze jsme chramem Boha. My, ale i nas partner.
kůjte za pomoc s taskoů, za ůmyte nadobí, za zalite kytky (samozrejme, pokůd to my můzi ůdelame :)). Vsímejme si vzajemne drobností, kterymi se obdarovavame a davejme si najevo, ze to vidíme. Delejme pro drůheho malickosti, ne pro to podekovaní, ale pro tů radost, kteroů tím ůdelame. Bůďme navzajem tolerantnejsí, respektůjme se vzajemne a snazme se nezneůzívat dobroty naseho partnera. Prestanme brat to, co pro nas dela, za samozrejme. Je to dar. Jeho dar pro nas. Nas partner je nas dar, ktery jsme obdrzeli z milosti Boha. Bůďme si toho vedomi. „Boha nikdy nikdo nespatřil. Jestliže se navzájem milujeme, zůstává v nás Bůh, jeho láska je v nás dovršena.“ (1 Jan 4, 12)
„Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu jej stvořil, stvořil jej jako muže a ženu.“ (Gn 1, 27) Tak jako Bůh vtisknůl do kazdeho z nas toůhů po Nem, stejne tak vtisknůl do kazdeho z nas toůhů po blízke osobe. Po nekom, s kym mohů prozívat lasků a soůznení. Po nekom koho mohů milovat. Jenze svet kolem, jakoby to popíral. Proc? Není odpovedí veta z dopisů svateho Jana: „Ten kdo nemiluje, Boha nepoznal, neboť Bůh je láska“ (1 Jan 4, 8)? Mozna je odpoveď opravdů v tom, jak Boha hledame a pritom se mů vsemoznoů siloů vyhybame. Hledame zkratky a ůteky. V ezoterice, v jinych naůkach, ů jinych „bohů“.
2 Kor 6,16: "... A právě my jsme chrá-
mem živého Boha, jak to Bůh řekl: Budu přebývat uprostřed nich, mezi nimi budu chodit; budu jejich Bůh a oni budou můj lid." Proc se tak ke svemů partnerovi, ve kterem podle nasí víry, prebyva Bůh, nechovame? Proc se tak on nechova k nam? Je to tezke, hodne tezke. Jak strasne jednodůche je skloůznoůt k hodnocení a soůzení.
Pojďme se rozhodnoůt, ze bůdeme drůhym delat radost. Ze je bůdeme obdarovavat ůsmevy a drobnymi slůzbami. Ze tomů drůhemů, proste jen rekneme, ze mů to slůsí a bůdeme to myslet vazne. Pojďme si dekovat. Panove, podekůjme za snídani, za kafe, za nakůp. Zeny pode-
Dokazme svymi ciny, ze nam jde o svet kolem nas. Dokazme to svym chovaním. Neznamena to, ze nemůzeme ůdelat chybů. Kdyz ji ůdelame, ůznejme to a omlůvme se. Zname to ze svatosti smírení. Delejme to tady a teď. Vzdyť v kazdem z nas je Bůh. Omloůvame se vlastne Jemů. Sloůzíme Jemů. Delame radost Jemů… „Vpravdě vám říkám, pokud jste to udělali jednomu z těchto nejmenších mých bratrů, mně jste to udělali.“ (Mt 25, 40) A nas svet, ve kterem zijeme, bůde sťastnejsí. Nase rodiny bůdoů pevnejsí. My sami bůdeme cítit stestí a radost. Protoze Bůh bůde konecne v nasich zivotech na svem míste. Na tom prvním. Rosťa
V sobotů 19. zarí papez Frantisek dorazil do jedne z posledních komůnistickych bast sveta na Kůbů. Behem ctyrdenní navstevy se setkal take s dloůholetym vůdcem ostrova a vítezem místní revolůce Fidelem Častrem i s jeho bratrem a soůcasnym prezidentem Kůby Raůlem Častrem. Obsah jejich rozhovorů není znam. Pri svych verejnych projevech Frantisek nekolikrat ůpůstil od pripraveneho textů a spontanne reagoval na shromazdene davy. Napríklad kůbanskoů mladez povzbůdil temito slovy: „Mladý člověk, který není schopen snít, se uzavírá sám do sebe. Každý z nás někdy sní o věcech, které se nikdy nestanou, a toto snění otevírá obzory. Otevřete se proto těmto snům a sněte, že se svět změní také díky Vám. Nezapomínejte snít.“ Pri pondelní msi Svaty otec priblízil davů na Revolůcním namestí zkůsenost obracení na príkladů evangelisty Matoůse: „Pán spočinul pohledem plným slitování na Matoušovi a řekl mu: „Pojď za mnou!“. On vstal a šel za ním. Ježíšův pohled a pak Ježíšovo slovo. Nejprve láska a pak poslání. Už to není tentýž Matouš, vnitřně se změnil. Setkání s Ježíšem, s Jeho slitovnou láskou jej proměnilo. A nechává za sebou celnici, peníze a své vyloučení. Dříve seděl a čekal, aby vybíral od druhých, nyní má vstát, aby spolu s Ježíšem dával, nabízel a obětoval se druhým. Ježíš na něho pohlédl a Matouš nalezl radost ve službě. Pro Matouše i pro všechny, kdo na sobě pocítili Ježíšův pohled, nejsou spoluobčané těmi, ze kterých se profituje a kterých se používá a zneužívá. Ježíšův pohled rodí misionářskou aktivitu služby a odevzdání. Jeho láska hojí naši krátkozrakost a podněcuje nás, abychom hleděli dále, nezastavovali se u zdání či politické korektnosti.“ A dale papez dodal jedno ze svych provokůjících pripomenůtí: „(Jezís) Dennodenně před nás klade výzvu otázkou: věříš? Věříš, že je možné, aby se exekutor změnil na služebníka? Myslíš, že je možné, aby se zrádce stal přítelem? Myslíš, že je možné, aby syn tesařův byl Boží Syn? Jeho pohled přetváří náš pohled, Jeho srdce přetváří naše srdce.“ Pred svoů cestoů na Kůbů a do Spojenych statů americkych se papez Frantisek jeste sesel s predstaviteli charitativních organizací a místních církví z blízkovychodních oblastí postizenych krvavymi konflikty. Tito lide se pod patronatem Papezske rady Čor ůnům (v prekladů „jedno srdce“), jehoz poslaním je predevsím charitativní a hůmanitarní cinnost, sesli, aby vypracovali novoů strategii hůmanitarní pomoci ve sverenem regionů. Papez pozadal prítomne, aby neopoůsteli trpící a aby naplnovali jejich materialní i důchovní potreby, i kdyby se od nich odvratil svet. Na agresi a pronasledovaní ma podle Frantiska církev odpovídat svedectvím zivota a blízkostí nejpotrebnejsím. Podle Vatikanů mezinarodní spolecenství neůmí odpovídajícím způsobem reagovat na krůtosti, ktere se dejí na Blízkem vychode. Jana Lokajová
Buďme atleti zraku Kdyz jsem premyslela, co si o prazdninach precíst, moje volba padla na G. K. Chestertona a jeho knihů kratkych esejů a crt Ohromné maličkosti. Pokůd zvolíte Čhestertona, je to vzdy trefa do cerneho, protoze jeho eseje a príbehy, zejmena ty detektivní, vas nikdy nezklamoů. Mozna si nekterí vzpomenete na postavů otce Browna, hlavního hrdinů Čhestertonovych detektivních povídek, ktere byly i zfilmovany. Čhesterton tvoril na prelomů 19. a 20.století a byl vseobecne nadany literat oplyvající schopností psat romany, basne, literarní kritiky, eseje, ale byl take historik, dramatik a kresťansky myslitel. Ať se jedna o jeho povídky, eseje nebo clanky o ekonomice, politice, teologii, Čhesterton v nich casto spojůje slova a pojmy, ktere se vyznamove k sobe jaksi nehodí, protoze si odporůjí. Ale az po prectení zjistíte, ze vsechno do sebe pekne zapada a i zdanlive nesmyslna spojení mají svůj vyznam. Čela kniha a take ůvodní kapitola mají nazev Ohromné maličkosti a jsoů to dve slova, ktera se vlastne popírají a vylůcůjí ůz svym protichůdnym vyznamem. Ale jen zdanlive. Uvodní príbeh je o cestovaní, ve kterem Čhesterton porovnava dva rozdílne nazory na poznavaní sveta. Ten jeden vysvetlůje „kolik pozoruhodných věcí může člověk spatřit, je-li činorodý a rázuje -li z jednoho světadílu na druhý. Takove pojetí poznavaní není Čhestertonovi blízke a spís se snazí „… naopak odhalit, kolik pozoruhodných věcí spatří i docela lenivý a obyčejný člověk, jen když se přinutí k jediné činnosti – dívat se. Svět nikdy nezajde na nedostatek divů, jenom na nedostatek údivu. Čhestertonova tvorba je charakteristicka svym laskavym hůmorem, vtipem a moůdrem. Jeho príbehy, kterych je v knize celkem 39, původne vychazely v casopisů Daily News a jejich namety jsoů opravdů proste, avsak ůrcity jednotící motiv v nich najdeme. Samotny aůtor nabada ctenare, aby se naůcili vnímat prekvapive pozorůhodnosti rozesete kolem nas. A tak cteme o stromech a vetrů jako o malem podobenství, kde ...vítr je duch, který vane, kam chce; stromy jsou části hmotného světa, které se ohýbají tam, kam vítr vane. Vítr je filozofie, náboženství, revoluce; stromy jsou města a civilizace. Že je vítr, víme jen proto, že se na nějakém vzdáleném vršku zblázní stromy. Nebo se dovídame, jaky je pravy ůcel nasich cest a prava radost z dovolene. Lide ůz casto nevidí vlastní dům, ůlici nebo mesto, ve kterem dloůho zijí, a tak …jediný způsob, jak prohlédnout a zase k nim proniknout, je odjet někam jinam. Celým smyslem cestování není vstoupit do cizí země, ale vstoupit nakonec do vlastní země jako do cizí. Hodne esejů aůtor venůje cestovaní ať vlakem, drozkoů nebo taxíkem. Prekvapivym způsobem lící zejmena sve postrehy z Francie, Belgie a Nemecka. Ale nejsoů to poůhe cestopisne zazitky, nybrz filozoficke ůvahy, treba o Namestí Bastily v Parízi, o kosmopolitním Brůselů nebo o podivůhodnem meste Mechelen ve Flandrech. Čhesterton by původne clenem anglikanske církve, ale v roce 1922 konvertoval ke katolicismů a byl pokrten. V eseji Dablův zaprodanec vypraví, jak se ho jakysi můz stroze zeptal, proc zacína byt ortodoxní. A Čhesterton mů na to odpovedel: „Začínám být ortodoxní, protože jsem poté, co jsem napínal mozek až k prasknutí, dospěl – ať už správně nebo nesprávně – ke staré víře, že kacířství je ještě horší než hřích.“ Dale pak rozvadí, ze nesnasí moderní pochybnosti, protoze jsoů nebezpecne pro mravnost. Čhvíli spolů jeste debatovali o kresťanske mravnosti a zhyralosti, dobrů a zlů, coz ani jedno z toho ten můz nepopíral, jen na zaver debaty rekl svým unaveným, vybraným způsobem: „Jenomže to, o čem vy říkáte, že je zlé, já nazývám dobrým.“ Tak abychom dokazali rozeznat, co je dobre a co je zle, dívejme se na veci kolem sebe, byť jsoů zdanlive nepatrne a bezvyznamne. Čhesterton nas vyzyva, abychom byli atleti zraků, coz znamena cvicit si zrak tak dloůho, dokůd se nenaůcíme vnímat i ty nejprostsí veci kolem nas jako pozorůhodne.
Dáša
Gilbert Keith Čhesterton: Ohromné maličkosti. Z anglickeho originalů Tremendous Trifles prelozil Vladimír Petkevic ve spolůpraci s Pavlem Dominikem. Vydalo Karmelitanske nakladatelství v Kostelním Vydrí v roce 2011. Pocet stran 173.
Co by udělal Ježíš? (What woůld Jesůs do?) Drama, USA/Kanada, 2010, 90 min Režie: Thomas Makowski Scénář: Joseph Nasser Hrají: John Schneider, Maxine Bahns, Joseph Nasser, Flo Lawrence, Rico Simonini, Mark Arnold, Terrell Ransom Jr. V mestecků Raymond v Kalifornii se chystají volby starosty. Politik Alex York lidem slibůje prosperitů tím, ze na míste chatrajícího kostela postaví kasino. Behem volební kampane do mesta prijízdí tůlak a marne se pokoůsí najít praci. Pri posledním kazaní pred demolicí vstůpůje do kostela a prerůsůje je vypravením, jak chladne se k nemů lide tohoto mesta pri hledaní zamestnaní chovali. Čo by tomů rekl Jezís? A co by ůdelal Jezís? Hodnocení: Film, ktery můze působit ponekůd amatersky. Vykony herců nejsoů na spickove ůrovni, celek vsak zachranůje průvodní myslenka filmů – Čo by ůdelal Jezís. Prolínající se osůdy herců nam mohoů pomoci ůvedomit si, co je v zivote skůtecne důlezite. A jednodůcha veticka, casto zkracovana jako WWJD, se můze stat soůcastí resení nasich kazdodenních vyzev a problemů.
Musí sloužit Pánu Bohu, pomáhat ostatním lidem, pomáhat na faře třeba s jídlem, dělat soutěže. Vašek, 8 let
Musí řídit mši, říkat pokuty ve zpovědnici, vstávat brzo ráno, aby byl první v kostele, musí zasnoubit ženicha a nevěstu, musí na sebe oblíkat hodně, hodně věcí na mši a musí rozdávat ty kolečka hodným lidem. Matouš, 7 let
Říká modlitby, říká nám, že máme být milí, musí pít z kalichu a musí křtít miminka. Lotynka, 6 let
Musí srozumitelně mluvit na mši a na nic nezapomenout, měl by se na lidi usmívat a hlavně proměňovat vodu a chléb na krev a tělo Ježíšovo. Jindřiška, 10 let
Musí být laskavý k lidem, musí být dobrý farář, musí dělat dobré skutky, musí dělat mše, musí jíst, musí být v obleku, když dělá mši, musí sloužit Panně Marii……………a Ježíši :) Barča, 7 let
Za + męża Antoniego (6.roczn.+), jego rodziców, dziadków, rodzeństwo, krewnych z rodziny Mrajców, Zarembów, Dybczaków, za + Libušę i Leoša Witoszów, + rodziców, dziadków i krewnych, za dusze w czyśćcu, z prośbą o dar wiary i Opatrzność Bożą dla żywych 5.10. 18:00 Cz Za + Jadwigu Morcinkovou, sestru, švagra, bratry, rodiče a duše v očistci po
7:00
Pl
út
7:00
Cz O nová kněžská a řeholní povolání
st
7:00 18:00 7:00 18:00 7:00
Pl Cz Cz Pl Pl
6.10. 7.10.
čt
8.10.
pá
9.10.
so
18:00 Cz 7:00
Cz
10.10. 18:00 Pl
ne
11.10.
6:30 8:00
Pl Cz
9:30
Pl
11:00 Cz 18:45 Cz 7:00 Pl 12.10. 18:00 Cz út 7:00 Cz po
13.10.
st
7:00
Pl
Za + Marię Golasowską i całą + rodzinę Za + Serafinu Suchankovou a jejího manžela Rudolfa a za rodinu Żurkovou Za + Martina Lovase Za + Karola Hanzla, rodziców i rodzeństwo Za + Annę Podstawka, męża Antoniego i dusze w czyśćcu cierpiące Za + Adolfa Szajtera, jeho ženu Marii, syny Aloise a Boleslava a jeho ženu Vilmu a za rodiče z obou stran Za + Jana Dostála Za + Wandę i Franciszka Filipek, rodzinę Filipków i Cubrów oraz za + Bronisława Wacławika, rodzinę Wacławików i Remeszów Za + Józefa Pietra, żonę Annę oraz za rodziny Pietrową, Koždoniową i Borczową Za Arnolda Ponču (38.výr.+), za jeho rodiče a za živé členy rodiny do ochrany Boží a Panny Marie Za + Helenę Orehek (20.roczn.+), + męża Jana oraz + rodziców z obu stron, zażywych i + członków rodzin, powierzając ich Opatrzności Bożej Za + Ervína Wawreczku, bratry Karla a Jindřicha, synovce Jiřího, rodiče z obou stran a za živé rodiny Za naše farní společenství Za + Wandę Palowską-Kohutek (niedoż.65) z prośbą o szczęśliwą wieczność dla niej Za + Hedviku Owczarzovou a za ostatní + z rodiny Za + manžela Viléma Vronku, dceru Šárku a + rodinu Rácovou Za + Petra Pisnoho
14.10. 18:00 Cz Za + Ludmilu Koselovou (4.výr.+) a celou + a živou rodinu Koselovou
čt
7:00
Cz Za + Eliáše Virostka, manželky Annu a Parasku, syna Michala a dceru Marii
15.10. 18:00 Pl
pá
16.10.
6:00
Cz
7:00
Pl
18:00 7:00 17.10. 18:00 6:30 8:00 ne 9:30
Cz Cz Pl Pl Cz
11:00 18:45 po 7:00 19.10. 18:00 út 7:00
Cz Cz Pl Cz
so
18.10.
20.10.
st
7:00
Pl
Cz Za + manžela Karla Stryczka a rodiče z obou stran Pl
21.10. 18:00 Cz
čt
7:00
pá
7:00
Cz
22.10. 18:00 Pl
Pl
23.10. 18:00 Cz
so
7:00
Za + Zofię i Henryka Pieczków, Marię i Rudolfa Tomiców, ich rodziców, rodzeństwo i za żywe rodziny do Opatrzności Bożej Za + Vladimíra Němce a Štěpána Šimaňoka Za + Františka Paszka, Vendy Paszkową, Alžbětę i Augustyna Krzyształów, ich 8 + dzieci, za Annę i Libušę Šmaňkowe, z prośbą o dar zdrowia dla Marii Fikackowej Za + aživé členy z rodiny Damkové, Vroblové, Bláhové a Martínkové Za + Vasila Hutníka a manželku Annu, syny Jana, Vasila, Michala a dcery Annu a Veronu Na podziękowanie za otrzymane łaski z prośbą o kolejne z okazji 50. rocznicy ślubu Za Edwarda Gałuszkę i jego rodzinę Za Andělína Radu, jeho rodiče Annu a Františka a za živou rodinu do ochrany Boží Za + Alojzego, Helenę Kunschke, córkę Jadwigę, rodzinę Żaganową, Śmiejową, dusze w czyśćcu cierpiące i do opatrzności Bożej Za + Emila Juránka, manželku, syna a rodiče z obou stran Za naše farní společenství Za rodzinę Brodową i Hermanową Za + Barbaru Volnou a manžela
Cz
24.10. 18:00 Pl
Za + Stanisława Witosza, za rodziców, rodzeństwo i za + męża Za + Josefinu Stoszkovou (20.výr.+), jejího manžela Karla, + rodiče Annu a Josefa Peřichové, za + Janu Vonzinovou a za žijící rodiny do ochrany Panny Marie Fryštátské Za + Walerii a Josefa Bogoczovy Za + Emilię Boguniową i Sztemonową Za wspólnotę różańcową Za Annu Czerninovou a celou rodinu Za + syna Pavla (10.výr.+), jeho + bratra Vítězslava a za duše v očistci Za + Bertę Mašákową, jej męża Antoniego, za + Wandę Brzezną, jej męża Józefa, dusze w czyśćcu cierpiące oraz za żywe rodziny Mařák, Brzezny i Haltuf, z prośbą o dary Ducha Świętego i zdrowie
ne 25.10.
6:30 8:00
Pl Za + rodziców Marię i Henryka Hanusów oraz za żywą i + rodzinę Musiołków i Hanusów Cz Za + rodiče a syna a za celou žijící rodinu
9:30
Pl 2 braci oraz rodziców, za + Paulinę i Karola Posmyk, za + z rodziny Nieborowskich, Plura, za
11:00 18:45 po 7:00 26.10. 18:00 út 7:00 27.10.
st
7:00 8:00
Za + siostrę Hildegardę Paris, brata Gerharda, rodziców oraz dziadków, za + męża Richarda Š vana, żywych członków tych rodzin, powierzając ich Opatrzności Bożej oraz za dusze opuszczone
Cz Za + rodiče Rudolfa a Otýlii Kucharczykovy a s prosbou o Boží ochranu za žijící rodiny Cz Za naše farní společensvtí Pl Cz Za zemřelé pohřbené tento měsíc beze mše svaté Cz Za + Františka Balase (nedož.75), za + rodiče z obou stran a za živé rodiny do ochrany Boží Pl Za + Stanisława Skopka Cz Za vlast
28.10.
+ manžela, rodiče z obou stran, za duše v očistci, s prosbou o zdraví a Boží požehnání pro živé 18:00 Cz Za rodiny 7:00 Cz Za + rodinu Kocifajovou a za duše v očistci čt 18:00 Pl Za Stefanię Brecherową, męża i syna Karla i Františka oraz za żywą rodzinę pá 7:00 Pl Za + Marię Parchaňską, męża Jozefa i siostrę Elżbietę Cigankową 30.10. 18:00 Cz Za rodinu Waliczkovou, Suchoňovou, Poloczkovou a Bukowczanovou 7:00 Cz Za živé rodiny z obou stran s prosbou o obrácení, větší pokoru, víru a dary Ducha Svatého so 18:00 Pl Za + Józefa Łukosza, żonę Annę i rodzinę z obu stron 6:30 Pl Za rodzinę Ryglów i Bornerów 8:00 Cz Za + rodiče Jana a Anežku Vranovy a do ochrany Boží za živé rodiny ne 9:30 Pl Za + Henryka Wilczka, rodziców z obu stron i 2 zięciów 1.11.
po 2.11.
út 3.11.
st 4.11.
čt 5.11.
pá 6.11.
so 7.11.
ne 8.11.
Bożenu Bielczykovou, manžela Jana, bratra Benjamina, rodiče a do ochrany Panny Marie 11:00 Cz Za Fryštátské za živou rodinu 18:45 Cz Za naše farní společenství 6:00 Cz Za + Herminu Marcolovou, manžela Leopolda a rodiče z obou stran 7:00 Pl Za + Marię Burkową, męża Wilhelma oraz żywą rodzinę do Opatrzności Bożej 16:30 Pl Za + Teresę Karas i wszystkich + z rodziny 18:00 Cz Za + Ladislava a Jarmilu Vrtalovy 7:00
Cz Za + Ervina Kotlarika, manželku, zetě, syna a za + z rodiny Kotlarikové, Kwiczalové a Zuziakové
7:00
Pl O nowe powołania kapłańskie i zakonne
+ Miroslava Plaštiaka, rodiče z obou stran, za duše v očistci a za živou rodinu do ochrany Panny 18:00 Cz Za Marie 7:00
+ Cecilii Allovou, bratra Jana, sestru Marii a za rodiče z obou stran, s prosbou o přímluvu PanCz Za ny Marie Ustavičné pomoci
+ Józefa Donocika (25.roczn.+), jego + żonę Emilię (5.roczn.+), rocziców oraz rodzeństwo 18:00 Pl Za z ich małżonkami z obu stron 6:00 Cz Za + Antoniego Podstawku a všechny + z rodiny
+ Annę i Jana Wojnarów, syna Edvarda, rodziców z obu stron, rodziny Wojnarową, Landecką, Pl Za za dusze opuszczone oraz z prośbą o łaski Boże dla żywych rodzin 18:00 Cz Za + manželé Elfridu a Bronislava Wendzelovy 7:00 Cz Na úmysly složené u obrazu Panny Marie Fryštátské 7:00
+ Krystynę i Kazimierza Czernek, wnuczkę Agnieszkę, + rodzinę Burzyńskich, Szostek i za 18:00 Pl Za dusze w czyśćcu 6:30 Pl Za naszą wspólnotę parafialną 8:00 Cz Za + Josefa Mazurka (nedož.100), manželku, syna, rodiče z obou stran 9:30 Pl Za + i żyjących członków rodziny Knauer, Hanzlik i Sanak oraz za dusze w czyśćcu cierpiące 11:00 Cz Za + manžela Jozefa Kurtulíka (20.výr.+), rodiče z obou stran, sourozence a za živou rodinu 18:45 Cz Za + rodinu Šuterikovou, Kolaríkovou a Urbaníkovou a za živé rodiny do ochrany Boží Omlouvame še za prípadne chyby ve jmenech a umyšlech mší švatych. Naleznete-li takovoů chybů, kontaktůjte nas, prosím.
Příští číslo Naší farní rodiny vyjde v neděli 01.11.2015 Uzávěrka ve středu 19.10.2015
FARNÍ DEN V nedeli 13. zarí 2015 odpoledne se ůskůtecnil tradicní Farní den, ktery poprve organizovali Karvinstí zvoníci. Zahajili tak novoů tradici, kdy organizaci dne na sebe prevezme nektere ze spolecenství nasí farnosti. Setkaní jsme zrealizovali na zahrade za faroů. Byly pripraveny stoly a lavice, ktere se postůpne zaplnily príchozími farníky. Nakonec nestacily a můsela se doplnit dalsí místa. Zvoníci se postarali rovnez o nase tela a zalůdky. Gůrmanskym zazitkem byla ůrcite ůzena Zvonicka klobasa. Čepovalo se pivo a limonada a velky zajem byl o kvalitní bůrcak. Podekovaní patrí vam vsem, ktere jste napekly bůchty, kolace a jine dobroty pro nas pro vsechny. Program zpestrily soůteze pro deti i dospele, jako napr. pretahovaní zvonickym lanem. Rodice nakonec nevydrzeli stat bokem a svym detem pomohli nejen povzbůzovaním, ale prímo tím, ze se chytili lana spolů s nimi. Nasledne zvoníci vyzvali farnost a pretahovaní pokracovalo. Veliky zajem vyvolala stafetova soůtez drůzstev. Beh – pivo – zatloůkaní hrebíků. Ti, co se zůcastnili, poznali na vlastní kůzi, ze to není tak jednodůche. Farní den probehl v klidne zabave, povídaní a smíchů. Postůpne, jak zapadalo slůnce, se vyprazdnovala i farní zahrada. Poslední hoste odchazeli za tmy. Z vasich ohlasů je mozno ůz teď ríci, ze se den povedl a vsichni se tesíme na dalsí spolecne setkavaní.
Eko-křesťanství Uz jste cetli novoů encykliků papeze Frantiska? Ne? Ja take ne, proto jsem se vydala ve ctvrtek 24. zarí vecer na prednasků se zajímavym nazvem: „Eko-kresťanství? Patrí otazky tykající se ekologie do kresťanske moralky?“ Prednaska se konala, jako obvykle, v Malem sale karvinskeho kůltůrního domů a vedl ji nas farar, Przemek. Čela prednaska byla postavena na enycklice papeze Frantiska Laudato si´. Ti, co prisli, se mohli seznamit nejdríve se samotnym pojmem ekologie a potom s nekolika myslenkami, jimiz se papez v tomto dokůmentů zabyva. Jestli chcete vedet, o cem presne Przemek na prednasce mlůvil, zeptejte se ho, nebo si prectete toto císlo NFR :), nebo jeste lepe – prectete si papezovů encykliků. Mne osobne tato prednaska povzbůdila jednak k prectení papezskeho textů, a jednak k zamyslení se nad vlastním jednaním. Opravdů delam vsechno, co je v mych silach pri peci o sve okolí? Nevymloůvam se? Nejsoů jeste nejake drobnosti, ktere mohů zmenit?
pátek 2.10. od 9:00 hod.
Každý čtvrtek– zacína bezprostredne po ranní msi svate spolecnoů modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství (ČZ), ůkoncení vedene, v 17:30 spolecnoů modlitboů Korůnky k Bozímů Milosrdenství a svatostnym pozehnaním. 1. pátek v měsíci – 02.10. - eůcharisticka poboznost s modlitboů Litanií k Srdci Jezísovů, zasvetnoů modlitboů a svatostnym pozehnaním: bezprostredne po ranní msi svate (PL); a v 17:45 hod. (ČZ). Od 16:00 hod. moznost tiche adorace Krista v Eůcharistii. Od ríjna spolecna adorace Krista v Eůcharistii s modlitboů díků a proseb bůde každý 1. pátek v měsíci po večerní mši svaté ve farním kostele nebo v Moravske kapli.
Schola (česká) ……………………………………….. kazdy patek v 16:30, Scholička ………………………………………………… Polska schola …………………………………………. Komorní sbor …………………………………………. Varhaníci ………………………………………………… Ministranti ……………………………………………… Podávající sv. přijímání ………………………….. Společenství „Pro všechny“ ……………………. Biblická hodina ………………………………………. Společenství mladých manželů ………………. Společenství manželů (Petrovice) ………….. Společenství starších manželů ……………….. Společenství středních manželů …………….. Modlitební společenství …………………………. Společenství mládeže …………………………….. Farní volejbal ………………………………………….. Kurz „Základy víry“ (príprava na krest a/nebo 1. sv. prijímaní pro dospele) …………...
04.10. - den vezí a vyhlídek, po msi svate v 11:00 slavnostní otevření věže farního kostela ve Frystate pro verejnost, komentovana prohlídka a moznost shlednůtí vystav ve vezí.
kazdy patek v 15:25 kazda sroda o godz. 15:00 kazde pondelí v 16:15 sobota 17.10. v 19:00 patek 09.10. a 23.10. v 16:30 sobota 24.10. v 19:00 ctvrtek 08.10. a 22.10. v 9:30 ctvrtek 01.10. a 15.10. v 19:00 ůtery 06.10. v 17:00 ůtery 03.10. ve 20:00 ůtery 20.10. v 19:00 termín bude upřesněn kazde ůtery v 18:00 patek 02.10. a 16.10. v 19:00 kazdy patek 20:00 (ZS Delnicka) ctvrtek 22.10. v 19:00 na fare
16.10. - slavnost sv. Hedviky, hlavní patronky Slezska. Mse sv. v 6:00 hod. (ČZ), v 7:00 hod. (PL) a v 18:00 hod. (ČZ), vsechny ve farním kostele ve Frystate.
17.10. v 10:30 hod. v Brne na nam. Svobody, slavna mse svata k zaverů Narodního Eůcharistickeho Kongresů.
18.10. - pouť ve farním kostele sv. Petra z Alkantary v Karviné -Dolech. Slavna mse sv. v 9:30 hod. (ČZ)
28.10. - pamatka vzniků samostatneho Československa, mse svate jako obvykle, navíc mse sv. obetovana za vlast v 8:00 hod. (ČZ). Všechny mše sv. tento den budou ve farním kostele.
18.10. - misijní nedele, po nedelních msích sv. ve Frystate - misijní kolac.
18.10. - poůtní mse svata ke sv. Hedvice v kapli v Karvine - Starem Meste. v 11:00 hod. (PL). 01.11. - slavnost Všech svatých, mse svate jako obvykle o nedelích. Poboznosti na hrbitovech a moznost pozehnaní hrobů: v Karvine - Dolech bezprostredne po msi sv. v 9:30 hod. Na ostatních hrbitovech ve 14:00 hod.
Bylo to jednoho krasneho zarijoveho dne, nase paní Jirinka mela dovolenoů, a jelikoz zrovna byla streda, a tím padem jsem mel volny den, tak jsem se rozhodl, ze místo restaůracního menů poobedvame doma a ja pripravím obed… Vsichni prezili, a dokonce to vypadalo, ze jim chůtnalo i presto, ze barevnost jídla byla ponekůd nevsední… V minůlem císle jsme byli na jihů, takze teď neco ze severskych chůtí a konkretne ze Svedska… Fotky byly porízeny na nasem farním stole… Na ůvod zelena hraskova polevka s ůzenym lososem - grön ärtsoppa med lax. Na čtyři porce potřebujeme: 800 ml jakehokoli cisteho vyvarů, cím jemnejsí tím lepsí, doporůcůji kůrecí nebo zeleninovy, domací je nejlepsí, ale i ten z kostky take můze byt… 400 g mrazeneho zeleneho hrasků maly kelímek bíleho hůsteho jogůrtů nebo zakysane smetany 100 g ůzeneho lososa 2 ml bíleho pepre na dochůcení (pokůd zrovna není po růce, můzeme jej nahradit cernym peprem, ale jemne namletym) 1/2 cajove lzicky soli na dochůcení Pripravíme si vyvar, ktery ůvedeme do varů. Nasledne vsypeme cele balení mrazeneho hrasků a opet privedeme smes k varů. Hrasek v bůjonů chvíli povaríme, tak cca 2-3 min. Ponornym mixerem vse v hrnci rozmixůjeme, tak aby polevka byla hladka (kvůli mixovaní doporůcůji vzít trochů vyssí hrnec). Ochůtíme peprem a solí, pote vse jeste chvíli na slabem ohni povaríme. Mezitím do polevkovych talírů vlozíme trochů rozdrobeneho ůzeneho lososa. Nalejeme polevků a dozdobíme lzící jogůrtů nebo zakysane smetany. Hotovo! A pak je cas na hlavní jídlo, tedy peceny losos na soli - gräddas i salt lax. Potřebujeme: Losos - file s kůzí, cca 150 g na osobů hrůboů sůl citronovy pepr estragon Lososa ůmyjeme pod tekoůcí vlaznoů vodoů a osůsíme, nejlepsí jsoů papírove kůchynske ůterky. Umyte a osůsene file projedeme růkoů, zda v nem nejsoů nejake zbytky kostí, pokůd na nejake narazíme, vytrhneme je, vetsinoů s tím ale není problem. Zatím jeste nic neporcůjeme. Na obycejny pecící plech z troůby nasypeme hrůboů sůl, tak aby cely losos lezel na soli a zůstaly jeste tzv. solní okraje, tak nejak na 2 cm. Polozíme rybů na sůl kůzí dolů. Růzovoů plochů file posypeme citronovym peprem a estragonem - dle libosti. Predehrejeme si troůbů na 180°Č, plech s ryboů vsůneme do troůby a peceme cca 25 minůt. Pokůd jsme poůzili file mrazene, je treba pect o 5-10 min dele, rybů není treba pred pecením rozmrazovat. Vyndame z troůby a mame hotovo! Porcůjeme az na stole nejlepe plochoů plastovoů nebo drevenoů lopatkoů. Prí podavaní na talíre oddelůjeme maso od kůze, ktera zůstava prilepena do specene soli. K pečenému lososovi doporůcůji zeleny salat nebo salat z kyseleho zelí s nastroůhanoů mrkví a cerstvy zitny chleb. Zeleny salat si pripravíme tak, ze do misky dame smes různych salatovych listů, dle libosti - klidne můzeme poůzít ůz hotove salatove smesi, ktere se lehce dají sehnat v dobrych sůpermarketech. Do hrnícků nalejeme cca 50 ml chladne vody, 50 ml olivoveho oleje, pridame 1 lzicků dijonske nebo plnotůcne horcice a 1 lzíci bíleho vinneho octa nebo citronove sťavy. Můzeme take pridat různe bylinky, ktere mame radi. Vsechno poradne promíchame a pak polijeme vznikloů zalivkoů salatove listy. Doporůcůji to ůdelat cca 15 min pred podaním, aby se chůte mohly skamaradit :) Dobroů chůť - Smakling måltid! Przemek
Naše farní rodina / Nasza Rodzina Parafialna Neprodejné. Náklady na jeden výtisk jsou ve výši 17 Kč Kč. Texty článků prochází jazykovou korekturou. Obrázky převzaty většinou z internetu. Vydavatel Vydavatel: Římskokatolický farní úřad Karviná, Pivovarská 2/1, 733 01 Karviná 1, tel.: 596 314 455, e-mail: nfr@farnost
[email protected] Redakce Redakce: Tereza Ondruszová (šéfredaktor), Anna Špirková, Eva Steffanová, Jana Lokajová, Kamila Fašungová, Markéta Szyszkowiczová, P. Przemysław Antoni Traczyk, Rostislav Mechúr, Tomasz Orehek
