číslo 11 zima Téma: MÍSTNÍ VÝROBKY JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ Portrét JAROSLAV DUŠEK Odjinud URAN NAD VODU

JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

číslo 11 zima 2008-9 DOPORUČENÁ CENA 25 Kč

Portrét JAROSLAV DUŠEK

Odjinud URAN NAD VODU

Aktuálně ze sítě JAKÝ BYL ROK 2008

Téma: MÍSTNÍ VÝROBKY

PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC

CALLA 370 04 České Budějovice, Fráni Šrámka 35 Tel.: 387 310 166, 387 311 381, e-mail: [email protected], web: http://www.calla.cz Poradna: Po 10–13 h. (především energetika, Edvard Sequens, [email protected]), St 13–15 h. (především procesně-právní poradenství, Pavla Matějková, [email protected]) St 15–17 h. (především alternativy pro zemědělství, Hana Gabrielová, [email protected]), Čt 14–17 h. (před. ochrana přírody a krajiny a ekologická obnova po těžbě surovin, Jiří Řehounek, [email protected]). Databáze instalací OZE na www.zdrojeenergie.cz.

CEGV CASSIOPEIA 370 11 České Budějovice, Jizerská 4, Tel.: 385 520 951, web: http://www.cegv-cassiopeia.cz Poradna: Út a Čt 12–15 h. Environmentální výchova dětí a mládeže, specializované poradenství pro pedagogické pracovníky k EVVO, budování školních přírodních zahrad.

ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU 379 01 Třeboň, Jateční 311 (Matouš Šimek – tel. 775 114 505, [email protected], Marie Kameníková – tel. 739 233 081; web: http://www.vydry.org) Poradna: St a Čt 14–18 h. Průběžně konzultace v oblasti ochrany vydry říční, náhrady škod (Marie Pacovská 775 364 625, [email protected])

EKOLOGICKÝ PRÁVNÍ SERVIS

Za podporu děkujeme Kavárně Měsíc ve dne, Nová ulice 3, České Budějovice, která poskytuje prostory pro konání akcí sítě KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.

MĚSÍC

VE DNE

Kavárna na půl cesty, Fair-Trade obchůdek, Galerie, Literární kavárna www.mesicvedne.cz

390 01 Tábor, Převrátilská 330, Tel: 381 253 904, 545 575 229, e-mail: [email protected], web: http://www.eps.cz Provoz poradny EPS v Táboře až do odvolání ukončen. S dotazy se můžete obracet na poradnu EPS v Brně – Markéta Višinková, tel: 545 575 229 (Po 13 – 18h., St 9 – 13 h., Pá 9 – 12h.) V Táboře pouze knihovna: Út a St 10 – 15 h.

EKOCENTRUM – ELEKTRÁRNA KRÁLOVSKÉHO MĚSTA PÍSKU 397 01 Písek, V Podskalí čp. 2537, Tel. 777 061 224, 608 718 873, e-mail: [email protected], web: http://www.elektrarna.info Poradna: Út a St 9 – 11 h. Poradenství v oblasti obnovitelných zdrojů energií, EVVO dětí a mládeže, spolupráce se školami formou exkurzí a seminářů.

EKOWATT 370 01 České Budějovice, Žižkova 1 (budova PVT) Tel.: 389 608 211, web: http://www.ekowatt.cz, www.energetika.cz Energetická poradna: Po a St 13 – 17 h. (tým odborných energetických poradců, kteří mají akreditaci České energetické agentury)

FLORIANUS 377 01 Jindřichův Hradec, Pražská 1286/II Tel.: 384 382 511, 774 690 755, e-mail: [email protected], web: http://www.florianus.cz Poradna: Út 10–13 h., Čt 14–18 h. (Martin Charvát – specializace na oblast přírodních zahrad)

JIHOČESKÉ MATKY 370 01 České Budějovice, Nová 12 Tel.: 387 312 650, e-mail: [email protected], web: http://www.jihoceskematky.cz Poradna: St 10 – 16 h., metodická pomoc při účasti ve správních řízeních, při zapojování veřejnosti do procesů EIA, při zakládání občanských sdružení.

REGIO PÍSEK 397 01 Písek, Budějovická 102 Tel. 724 289 100 (Miroslav Mašek), e-mail: [email protected], web: http://www.regiopisek.cz (organizace je členem Krasce, ale není poradnou)

ROSA 370 01 České Budějovice, Senovážné nám. 9 Tel.: 387 432 030, e-mail: [email protected], web: http://www.rosacb.cz Poradna: Po 12–17 h, Pá 8–12 h. (všeobecné poradenství, šetrná domácnost, ekospotřebitelství, komunitní a strategické plánování, Místní agenda 21)

VYHLÍDKA 383 01 Prachatice, Rumpálova 999 Tel. 388 317 806, 724 081 117 (Vlastislav Kašpar), e-mail: [email protected], web: http://www.dripatka.cz Poradna: Po a Čt 16–18h., v prostorách CEV Dřípatka (všeobecné poradenství, podpora a realizace EVVO dětí)

SLUNEČNICE CENTRUM PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL OBCHOD SE ZDRAVÝMI POTRAVINAMI A BYLINKAMI

VÁM NABÍZÍ:

OBCHOD SLUNEČNICE NAJDETE V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH V CHELČICKÉHO ULICI 21, MEZI LANNOVOU TŘÍDOU A RUDOLFOVSKOU ULICÍ VEDLE ELEKTRO HAVLÍČEK OTEVÍRACÍ DOBA: PO – PÁ 8,30 – 18,00 SO 8,30 – 12,00

v BIOPOTRAVINY, POTRAVINY PRO ZDRAVOU VÝŽIVU v BIO OVOCE A ZELENINU, BIOUHERÁK , BIOVÍNO v POTRAVINY PRO VEGETARIÁNY A VEGANY v ČERSTVÉ KOKOSOVÉ MLÉKO, ŽELEZITÉ VÍNO „KAGOR“ v VELKÝ VÝBĚR BIO KOŘENÍ, ŽITNÝ KVÁSKOVÝ CHLÉB v BIO JAVOROVÝ SIRUP, BIO MELASUBIO CUKROVINKY Bližší informace v BIO POHANKU, JÁHLY, ŠPALDU, OVES, ŽITO, KUSKUS… na tel. č. 603 266 753, v VELKÝ VÝBĚR BYLINNÝCH ČAJŮ, TINKTUR A SIRUPŮ 387 315 856 v MED, MEDOVINU, PROPOLIS A JINÉ VČELÍ PRODUKTY v PŘÍRODNÍ KOSMETIKU Z KONOPÍ, WELEDA, LAVERA… v SOLNÉ LAMPY, SVÍČKY, VONNÉ TYČKY, RELAXAČNÍ HUDBU v VONNÉ OLEJE DO AROMALAMPY A NA MASÁŽE v KNIHY O ZDRAVÉ VÝŽIVĚ A O LÉČENÍ NEMOCÍ STRAVOU v KNIHY S DUCHOVNÍ A EKOLOGICKOU TÉMATIKOU v EKOLOGICKÉ ČISTÍCÍ A PRACÍ PROSTŘEDKY „ECOVER“ A „SODASAN“ v KAŽDÉ PONDĚLÍ ČERSTVÉ BIOPEČIVO Z PEKÁRNY COUNTRY LIFE NENAČOVICE (BIO CHLÉB, ROHLÍKY, KOLÁČKY, BAGETY…) – JEDINÁ PEKÁRNA V ČR, KDE SI BIO ZRNO SAMI VYPĚSTUJÍ, SEMELOU NA KAMENNÉM MLÝNĚ A UPEČOU

Jihočeský občasník o životním prostředí Název časopisu je odvozen od názvu Krajské sítě environmentálních center v jižních Čechách. Zveřejněné články obsahují názory autorů, nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno) ani stanovisko sítě KRASEC, ani redakční rady. V y d á v á: Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě environmentálních center KRASEC A d r e s a r e d a k c e: KRASEC, o.s., Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice e-mail: [email protected] O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a: Zdenka Jelenová R e d a k č n í r a d a: Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová Marie Pacovská, Josef Kadubec „V e l k é f o t o n a o b á l c e: © Jan Voběrek – Originální sochařská tvorba Miroslava Rabocha z Trhových Svinů“ S a z b a, g r a f i k a a t i s k: Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov E v i d o v á n o: Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312 TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE

Vydání časopisu je hrazeno Jihočeským krajem

© KRASEC 2008 ISSN 1802-1441

EDITORIAL

Z OBSAHU

Vážené(í) a milé(í) čtenářky a čtenáři,

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Zprávy od partnerských organizací 4–5

jak jste jistě zaznamenali, na obálce dnešního čísla Krasce se objevilo slůvko „občasník“ - je to termín mírně optimistický, neboť naznačuje jakousi naději, že se s časopisem prozatím úplně neloučíme, ač zatím nemáme na jeho další vydávání přehršel financí. Ale je třeba hledět s důvěrou a optimismem v budoucnost, „odpočívat a být ve střehu“ - tak zní heslo, propagované naším dnešním hostem v rubrice Portrét. Jeho názory budou pro některé z Vás možná poněkud překvapivé, možná s nimi budete, možná vůbec nebudete souhlasit. Inu - to je tak všechno, co s tím můžete dělat :-). Tak jako s výsledkem krajských voleb, kterého se jemně dotýká text níže na této straně. Ani v tomto směru asi nikdo z nás zcela neodhadne, co nás všechny čeká - nejen na poli ochrany přírody a životního prostředí. Takže - nechme se překvapit. A učme se od krokodýlů. V dnešní příloze určitě nepřehlédněte recept na „temelínské perníčky“ a za řádné zamyšlení stojí esej třeboňského „vydráka“ Matouše Šimka. Pokud Vás při ochutnávání perníčků, při četbě našich textů či v průběhu diskusí s přáteli cokoli zajímavého „na zelenou notu“ napadne, potěší nás, když se o to s námi podělíte, například na webových stránkách www.krasec.cz. Přeji nám všem pokojné svátky vánoční a v novém roce každému to, co si svým životem zaslouží - ono nás nikoho stejně nic jiného nepotká. S chutí do toho a díky za vše pěkné, co je za námi v tomto roce, i za to, co na nás čeká za nejbližším rohem.

STR. 9

„Zájem mateřských škol o ekovýchovné aktivity roste, jenom Cassiopeia zaznamenala mezi roky 2006 a 2007 nárůst zájmu o 39 procent. Do sítě Mrkvička je dnes zapojeno 53 mateřských školek...“ LIBUŠE JOZKOVÁ

6

Edvard SEQUENS Teplo může být obnovitelné

7

Radka VOKROJOVÁ Javor Ladislava Stehlíka

8

Barbora ŠÍMOVÁ Zprávy ze stanice „Pomoc přírodě“

9

PORTRÉT JAROSLAV DUŠEK: Učte se od krokodýla

J. DUŠEK: UČTE SE OD KROKODÝLA

STR. 10

„A to přesně je princip, jak ho můžete ovládat řeknete mu, že je pán tvorstva, o čemž on tedy nepochybuje, ale zároveň si nevšimne, že je totálně zotročený. A jednoho dne mu to najednou dojde - on, pár tvorstva, sedí zavřený v kleci...“ ZDENKA JELENOVÁ

10-13

ZIMNÍ PŘÍLOHA PRO RODINU Sypejte ekologicky I Perníčkový Temelín II Vánoční kapr III Na běžkách Českou Kanadou IV TÉMA Místní výrobky Milan HAVEL Ekolog v kuchyni

13-15

16

Matouš ŠIMEK Křesťanství versus ekologie? 17 PANORAMA Tipy na webové stránky, nové publikace, recenze knih... 18 – 19

POUZE PRO VELKÉ?!

STR.17

„Nutno přiznat, že dnešní stav je dlouhodobě neudržitelný: výroba potravin se soustřeďuje do velkokapacitních zařízení, zatímco provoz malých zpracovatelských farem je na hranici lidských a finančních kapacit.“ MARTINA FILIPOVÁ

POHLEDEM EDVARDA SEQUENSE:

Kdo vlastně chce lyžovat na úkor přírody? Jedním z velmi diskutovaných jihočeských témat z oblasti ochrany životního prostředí je snaha po vybudování lyžařského areálu na Smrčině a Hraničníku (v NP Šumava) nebo v neméně přírodně hodnotném území vojenského výcvikového prostoru Boletice. Vždy zaštítěná slovy o zájmech obyvatel. Proto mne velmi potěšily výsledky průzkumu veřejného mínění, který v Jihočeském kraji provedla pro MŽP společnost STEM. Ukázalo se, že naprostá většina Jihočechů je ráda, že na Šumavě existuje národní park, a má za to, že ochrana přírody v kraji má mít přednost před nejrůznějšími rozvojovými projekty. Větší část průzkumu byla věnována Šumavě, ale jedna z otázek zněla: „V Jihočeském kraji se občas vedou spory o to, zda v určitých místech dát přednost ochraně přírody, či různým rozvojovým projektům. K jakým řešením jste Vy osobně více nakloněn(a)?“ 73% si vybralo odpověď: „Dávat přednost ochraně přírody, i kdyby to znamenalo nové projekty omezit

Matouš ŠIMEK Kolik stojí říční niva?

20

Hana GABRIELOVÁ Voda nad uran

21

JAKÝ BYL ROK 2008?

3 22, 24

nebo přemístit“ a jen 27% druhou variantu: „Dávat přednost novým projektům, i kdyby to znamenalo omezení ochrany přírody“. Ochrana přírody má převahu ve všech skupinách obyvatel, dokonce i mezi lidmi, kteří v existenci národního parku spatřují ekonomickou brzdu pro některé obce (59% oproti 41%). U mužů je počet těch, co upřednostňují nové projekty na úkor přírody, mírně vyšší (31%) než u žen (23%). Varujícím může být, že u nejmladší skupiny 18-29 let upřednostňuje přírodu jen 65% a rozvojové projekty 35% dotázaných. Takřka stejný poměr je u vyučených, pokud se podíváme na volbu podle vzdělání respondentů. Na druhém pólu lidé s vysokoškolským vzděláním volí přírodu v 85% a projekty jen v 15%. Zajímavé je srovnání podle stoupenců politických stran. Přestože jsou to zejména politici ODS, kdo nejsilněji prosazuje rozvojové projekty, jako jsou lyžařské areály v Boleticích nebo na Smrčině, které jsme zmínil, jejich voliči si to nemyslí. Jen 31% by tyto záměry upřednostnilo před ochranou přírody, 69% je pro přírodu. U voličů ČSSD je poměr ještě výraznější: 28 ku 72%. A tak se mi hlavou honí otázky, kdo tu vlastně ve skutečnosti zastupuje zájmy veřejnosti a zda se nyní po volbách se změnou krajského vedení změní přístup i k takto problematickým projektům. V zájmu obyvatel kraje. Autor pracuje jako ekoporadce v oblasti energetiky, o.s. Calla.

Jihočeský občasník o životním prostředí

ZDENKA JELENOVÁ

MRKVIČKOVÝ DEN

Vilém HRDLIČKA O životě na hřbitově

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC Čus vydrus v novém Český nadační fond pro vydru ve spolupráci s Oddílem mladých ochránců přírody Volavky Třeboň doplnil stávající velmi populární výstavu Čus vydrus o šest nových panelů. Výstava netradičně představuje nejen život vydry říční a jejích sousedů z mokřadů, ale nově i život nenápadných drobných i velkých bezobratlých, nápadných ryb a zajímavých mokřadních a vodních rostlin. Panely navrhly a namalovaly děti z oddílu Mladých ochránců přírody Volavky Třeboň a díky svému osobitému humoru a přístupu vytvořily velice neobvyklou a pro mladou generaci srozumitelnou a zábavnou výstavu. Matouš ŠIMEK, ČNFV

Tradiční výstava hub v Prachaticích

Foto Krasec


4

Již tradičně jsme houby vystavovali ve sklepích Staré radnice v Prachaticích – a trochu netradičně ve Dnech evropského dědictví. Bylo příjemné slunné počasí, teploty okolo 20 °C, a snad i to přilákalo bez nadsázky stovky návštěvníků, počínaje místními dětmi z mateřských škol, přes školní mládež všeho věku a česky mluvící dospěláky, až po turisty z Belgie a Holandska v nejlepších letech (tedy v mých). Jen houby se vlivem nepřízně počasí před námi ukrývaly a ty, jejichž úkryt byl přesto odhalen, byly bohužel z velké většiny nepříliš valné kvality... Vlasta KAŠPAR, Vyhlídka

Slavnosti jeřabin Poslední zářijovou středu se otevřela vrátka přírodní zahrady Centra ekologické a globální výchovy Cassiopeia. Děti mohly poznat kouzelnou zahradu plnou her a pohádkových bytostí. U skřítka zahradníka sázely cibulky, u draka Barnabáše mohly ochutnat ovoce, zeleninu a bylinky vypěstované v zahradě ekocentra, ve vodnickém jezírku si prohlédly berušku vodní a okružáky a díky Zoo Ohrada Hluboká nad Vltavou se mohly seznámit s ježkem, poštolkou a fretkou. Během dne zahradu navštívilo přes 100 dětí ze základních a mateřských škol a také skupinka důchodců z Domova s pečovatelskou službou u Hvízdala. CEGV CASSIOPEIA

Odpadová kampaň třeboňských vyder třeboňských „vyder“ MATOUŠ ŠIMEK, [email protected] Říjen byl v Třeboni Měsícem pro místní neziskový sektor. Český nadační fond pro vydru jakožto místní ekologická neziskovka proto pořádal větší množství akcí. Řadu z nich spojovalo jedno téma: nakládání s odpady v Třeboni. Pořád je totiž co zlepšovat. Spektrum tříděných složek odpadu se může zvýšit (v Třeboni do budoucna o bioodpad či měkčené plasty jako sáčky apod.). Klíčový je v tomto směru počet odběratelů a zpracovatelů vytříděného odpadu. Firmy by k tomu měly být účinněji motivovány. Vždy však záleží i na přístupu politiků v konkrétní obci, potažmo regionu. Český nadační fond pro vydru navázal silnější kontakt s třeboňskými Technickými službami a začal se angažovat na poli osvěty. To je důležité zvlášť v Třeboni, kde se začalo třídit ještě dříve, než byly ustáleny barvy kontejnerů na jednotlivé tříděné složky odpadu. V důsledku toho jsou tu odlišné barvy kontejnerů (červená – papír, zelená – sklo, černá – vybrané druhy plastů), které jsou v současnosti postupně nahrazovány novými kontejnery se standardními barvami. V rámci akce Zdravá Třeboň byla na třeboňské Gymnázium pozvána lektorka společnosti Ekokom, která studenty seznamovala s tříděním a následným zpracováním odpadu. Zástupce ČNF pro vydru vždy doplnil, v čem je situace v Třeboni specifická, a poskytl zájemcům letáky z ekoporadny, které se k problému vztahují více z lokální úrovně. V třeboňské městské knihovně byla instalována zdařilá výstava z dílny Cally „Kde končí naše odpady?“, v níž Petr Drahoš podrobně zmapoval nakládání s odpady v kraji. Autor dorazil společně s třeboňským starostou Janem Váňou a panem Janíčkem z Technických služeb na vernisáž výstavy – zástupců veřejnosti přes veškerou propagaci dorazilo bohužel velmi poskrovnu. Když nemůže Muhammed k hoře, musí hora k Muhammedovi (či spíše naopak), proto se zaměstnanci ČNF pro vydru vydali 20.10. s odpadovou osvětou přímo mezi Třeboňáky na rušné Masarykovo náměstí. Lákali na vydří samolepky zdarma pro ty, kteří se na chvilku zastaví a vyplní připravený Třeboňský odpadový testík o tom, co, jak a kam třídit. Případná neznalost byla rychle, ale vlídně napravena. Testík též ověřil, zda občané mají možnost dávat bioodpad na kompost, či zda by byli ochotni ho v budoucnu třídit do speciálních nádob. Vyplněno bylo 69 testíků. Vedle stolku s materiály a testíky nechybělo plátno s ukázkami různých plastových odpadů – co v Třeboni do plastů házet lze a co nikoliv. Nápojové kartony již více než rok v Třeboni třídit lze a patří do kontejneru mezi plasty. Z nich je zatím možno třídit ty, které nešustí (PET, tvrzený PE, a pevné kelímky, plastové krabičky, zátky apod.). Pro děti ze škol byl připraven dvacetiminutový program, kdy se mohly vrhnout mezi plastové obaly a roztřídit je na hromádky kombinovaných a jednosložkových obalů, a ty dále Foto Krasec třídit podle druhu plastu. Děti musely projevit i schopnost organizace a práce v kolektivu. Většinou byly hromádky roztříděny správně. Škoda, že této příležitosti nevyužilo víc třeboňských škol. Z výsledku bylo vidět, že z některých obalů se jejich složení nedovíme, že jednotlivé druhy plastu ani kombinovaný obal „podle ksichtu“ většinou nerozeznáme, že z PET nejsou vyráběny pouze ony lahve na nápoje a že obal nejmenované pochutiny s karamelem od Tater je z PVC. Z tohoto zdravotně velmi rizikového plastu jsou prý, jak mě upozornil Petr Drahoš, vyrobeny i plastové etikety na některých PET-lahvích, což spotřebitel prakticky nemá šanci zjistit… Závěrem bych nás všechny chtěl vybídnout, abychom se snažili, aby tu po nás na Zemi zbylo také něco pěknějšího, než hromada odpadků, a ta aby byla co nejmenší. Autor pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru.

AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC

Objevování blízkého Objevování blízkého

Devět stovek dětí na Evropském dnu bez aut

TOMÁŠ SMRŽ, [email protected] Když jsem byl před několika lety s kamarádem na školení v Praze, měli jsme asi dvě hodiny volného času. Toulali jsme se po historickém centru a zkoumali budovy. Netušil jsem, co všechno na nich může být zajímavého. Sám bych si těch věcí nikdy nevšiml... Můj kamarád se v té době zajímal o architekturu a otevřel přede mnou nový svět. Od té doby se v Praze ani v jiných městech nenudím a není mi lhostejné, co se s budovami a jejich architekturou děje. Tehdy jsem si uvědomil naplno, že totéž chceme dosáhnout při vycházkách s dětmi do přírody. Hlavním cílem je naučit děti všímat si podnětů, poznat a umět ocenit hodnoty, které příroda poskytuje. Rozmanité metody aktivního učení umožňují bezprostřední kontaktování dětí s přírodou, navázání vztahu. To dává příležitost k hlubšímu porozumění jevům, chápání souvislostí, v nichž jednotlivé znalosti nabývají smyslu. Uskutečňování vycházek do přírody v rámci školního vyučování dosud naráží na některé problémy. K nim bezpochyby patří nedostatek času a energie na vymýšlení programu. Letos jsme se rozhodli motivovat učitele nabídkou cenově zvýhodněných venkovních programů, vytvořením sady pomůcek k zapůjčení pro výuku v terénu a vydáním publikace Objevování blízkého. Tyto činnosti uskutečňujeme díky finanční podpoře Magistrátu města České Budějovice (projekt Objevování blízkého) a MŠMT (Ekologická výchova pod hvězdami). Od začátku září do konce října jsme absolvovali s dětmi z různých škol dvacet venkovních výukovek. Na podzim se nejvíce osvědčil les Foto Krasec na Borku. V nové publikaci Objevování blízkého jsme zpracovali informace o dvanácti lokalitách v dosahu českobudějovické MHD, nejlépe využitelných pro terénní ekologickou výchovu. U čtyř z nich jsme navrhli modelový výukový program (vycházku) pro děti. V říjnu a v listopadu jsme uspořádali dva semináře pro několik desítek studentů pedagogické fakulty JČU a učitelů. Autor pracuje v CEGV Cassiopeia.

Obnovitelné zdroje Obnovitelné zdroje energie a dopady životní na životníprostředí prostředí Calla zahájila (díky Blokovému grantu) cyklus kulatých diskusních stolů, které jsou zaměřeny na možné negativní dopady využívání obnovitelných zdrojů energie na životní prostředí. Zaměříme se na bioplynové stanice, větrné a malé vodní elektrárny, u nichž se objevuje nejvíce výhrad ze strany veřejnosti i orgánů ochrany přírody. Je třeba oddělit mýty od skutečných vlivů, o problémech diskutovat a hledat konkrétní východiska se všemi zainteresovanými – provozovateli, úředníky, zástupci samospráv a samozřejmě příslušnými odborníky. Setkání na jaře doplní exkurze na příkladná zařízení. Výstupem projektu budou metodické listy pro investory a budoucí provozovatele těchto zdrojů. Tématem prvního workshopu, který se konal na Krajském úřadu Jihočeského kraje koncem října, byly problémy, objevující se kolem některých nových projektů bioplynových stanic. Jde o zápach, jehož se obává veřejnost, a nakládání s fermentačními zbytky. Podařilo se ukázat na příčiny, které vedly v několika případech k obtěžujícímu zápachu. Vždy se jednalo o porušení provozního řádu či přímo zákonů a ve všech případech šlo o stanice využívající též odpadní biomasu, zejména živočišnou. Všechny bioplynové stanice provozované v jižních Čechách (a drtivá většina připravovaných) jsou farmářského typu, které problémy zápachu prakticky neznají. Ministerstvo životního prostředí na základě prvních negativních zkušeností vypracovalo metodický pokyn pro uvádění bioplynových stanic do provozu, jenž má pomoci zabránit opakování chyb. Bioplynové stanice mají totiž řadu pozitivních přínosů nejen pro venkov a zemědělství. A zatímco například v Německu jich funguje 3700, u nás jich jsou zatím pouhé tři desítky. Přitom potenciál je zde mnohem vyšší. Je ale potřeba definovat podmínky, které zabezpečí rozvoj využití energie bioplynu s minimalizací dopadů na životní prostředí, což se daří.

Životní prostředí očima krajských politiků Krasec ve spolupráci s Callou, Hnutím DUHA, Jihočeskými matkami a Občanskou iniciativou pro ochranu životního prostředí – tedy ekologickými organizacemi s působností v Jihočeském kraji – připravil již tradiční veřejnou předvolební debatu s představiteli nejsilnějších stran vstupujících do voleb do krajského zastupitelstva. Na akci pod názvem „Poznej svého politika!“, uspořádané na českobudějovickém magistrátu, jsme si spolu se zájemci z řad veřejnosti udělali obrázek, jak která ze stran hodlá ovlivňovat stav životního prostředí v kraji. Dočkali jsme se odpovědí nejen na předem připravené otázky k problematice energetiky, ochrany přírody, zejména Šumavy a Boletic a také ohledně podpory ekologické výchovy a poradenství, ale i na dotazy z pléna. Nyní po volbách tedy již víme, co můžeme od nového krajského vedení očekávat. Přepis odpovědí všech zúčastněných najdete na www.calla.cz. EDVARD SEQUENS, CALLA

5 Jihočeský občasník o životním prostředí

EDVARD SEQUENS, [email protected]

Foto Krasec

Ve čtvrtek 18. 9. se konala na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích celoevropská osvětová a propagační akce Evropský den bez aut, která má podpořit přijatelnější způsoby dopravy a napomoci při omezování individuální automobilové dopravy. V Českých Budějovicích akci pořádalo Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia a Magistrát města České Budějovice. Náměstí bylo téměř celý den uzavřeno pro automobily a v této klidné zóně byl připraven program pro základní a mateřské školy. Děti jezdily na koloběžkách, zkoušely si základy první pomoci, zdobily autovrak, třídily odpad nebo sešlapávaly PET-lahve. Dospělí si mohli prohlédnout Horibu, vůz na měření imisí, nebo třeba vystavený moderní a historický trolejbus. Odpolední hodiny zpříjemnily hudební skupiny Epy de Mye a Swing Trio Avalon. CEGV CASSIOPEIA

Z REGIONU Venkovská idyla pod Dívčím kamenem O posledním zářijovém víkendu se uskutečnilo setkání Venkovské idyly. V pátek odpoledne se první nadšenci sjeli na statku Blanky a Františka Pokorných pod hradem Dívčí kámen u jihočeského Třísova. V sobotu pak přibyli další návštěvníci a jiní zase odjeli – každý dle svých možností. Na programu víkendové akce byla nejenom pomoc hostitelské rodině Pokorných s vybranými pracemi, ale také výlet do malebného okolí. Důležité, ba troufám si říci nejdůležitější, je však samotné setkání a předání zkušeností lidí, kteří se více či méně zajímají o stejnou věc. Venkovská idyla je neformální sdružení založené pod společností Rosa. Jeho členy jsou lidé, kteří chtějí žít na venkově (úspěšní členové již žijí), šetrně k životnímu prostředí a „blíž k přírodě“. -joka-

Šípkové nápady, jak na odpady


6

Ekocentrum Šípek připravilo pro školy v Českém Krumlově projekt na zlepšení odpadové situaci ve škole a v okolí s názvem „Nápady, jak na odpady, aneb rozhlédni se a pochop souvislosti“. Město Český Krumlov podpořilo projekt částkou 149 500 Kč a přípravu podpořilo i MŠMT. „Každá přihlášená škola vytvoří pracovní tým, pro který ekocentrum připraví výukový program, exkurzi na skládku, třídicí linku a podobně. Úkolem týmu bude vyhodnotit odpadovou situaci školy a poté vytvořit návrh projektu na její zlepšení,“ vysvětlila vedoucí Ekocentra Šípek Kateřina Střelcová. Po schválení návrhu by se měl tým pokusit projekt zrealizovat. -joz-

Tři země, tři školy a úspora energií Občanské sdružení Energy Centre České Budějovice uspořádalo v říjnu za finančního přispění Společnosti tří zemí exkurzi „Tři země, tři školy a úspora energií“ do hornorakouského Rohrbachu. V rámci rozvíjení přeshraničních vztahů mezi Jihočeským krajem a Horním Rakouskem byla podpořena již čtyři roky trvající spolupráce mezi Obchodní akademií z Písku a Obchodní akademií z Rohrbachu, která byla hostitelem setkání. Do projektu se zapojilo i Dolní Bavorsko – Střední odborná škola z Pasova. Mezi řediteli škol byla dohodnuta další spolupráce spočívající mimo jiné i ve vzájemném porovnání energetické náročnosti školních budov. Při tomto odborném úkolu jim pomůže Energy Centre. -zaj-

nahřbitově hřbitově O životě na VILÉM HRDLIČKA, [email protected] Ten, kdo se účastní akcí Šmidingerovy knihovny a ZO ČSOP Strakonice, se často stává návštěvníkem zajímavých míst. K nim patřil už vícekrát i strakonický hřbitov u sv. Václava, kde jsme mohli naslouchat výkladům o historii od p. Jiřího Kupky nebo p. Karla Skalického. Hřbitov je ale kromě místa posledního odpočinku nás lidí také místem pro život pro rozličné živočichy a rostliny. Pokud procházíme jeho starou částí a zaposloucháme se, jistě rozpoznáme zpěv všudypřítomné sýkory koňadry (Parus major) nebo její příbuzné sýkory modřinky (Parus caeruleus). Na jaře nás vítá svým pronikavým hlasem brhlík lesní (Sitta europaea). Na vrcholcích jehličnatých stromů většinou prozpěvuje zvonek zelený (Carduelis chloris). Břízy v novější části hřbitova bývají navštěvovány mlynaříky dlouhoocasými (Aegithalos caudatus). Sakrální stavby osídlil rehek domácí (Phoenicurus ochruros) projevující se svým vrzavým zpěvem na rozích budov nebo na vyvýšených místech. Keřové patro skrývá často budníčka menšího (Phylloscopus collybita) nebo na vrchních větvičkách prozpěvujícího strnada obecného (Emberiza citrinella). Vrcholky stromů osidluje droz zpěvný (Turdus philomelos) a mezi náhrobky se často potkáme s kosem černým (Turdus merula). Pokud budeme poslouchat přes zeď, uslyšíme v jarních dnech často pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla) s jejím pronikavým zpěvem, a budeme-li mít štěstí, i pěnici slavíkovou (Sylvia borin). V prvních květnových dnech v ranních nebo podvečerních hodinách se zde hlasitě projevuje již několikátým rokem slavík obecný (Luscinia megarhynchos), jehož tlukot je slyšet od křovin u nádraží až k staré bráně hřbitova. Nad případným přemnožením ptactva bdí poštolka obecná (Falco tinnunculus). Hřbitov však není osídlen jen ptáky. V zimě zde můžeme potkat třeba i zajíce polního (Lepus europaeus). Jaro a léto je příležitostí pro drobnější živočichy, jako jsou například měkkýši. Jen namátkou jmenujme hojného hlemýždě zahradního (Helix pomatia), páskovku keřovou (Cepaea hortensis), srstnatku chlupatou (Trichia hispida) žijící si v listnatém odpadu, plamatku lesní (Arianta arbustorum) osidlující zejména starou část hřbitova a vázanou na dostatek dřevitého a listového materiálu. Na soklech náhrobků se objevuje vřetenatka obecná (Alinda biplicata) a s vápencovým stěrkem sem byla zavlečena suchomilka obecná (Xerolenta obvia). Z bezulitnatých měkkýšů se zde můžeme setkat se slimáčkem síťkovaným (Deroceras retikulatum), plzákem hnědým (Arion subfuscus) a ani hřbitov nebyl ušetřen výskytu invazního plzáka španělského (Arion lusitanicus). Opustíme-li sliznaté tvory a věnujeme pozornost třeba motýlům, postřehneme v letních měsících průlet otakárka fenyklového (Papilio machaon), babočky osikové (Nymphalis antiopa) nebo třeba zástupce lišajovitých motýlů dlouhozobky svízelové (Macroglossum stellatarum), považované mnohdy lidmi za kolibříka. Tento motýl rád sosá nektar z našich květin, kterých je v létě na hrobech dost. Za hřbitovní zdí jsem se již několikrát setkal s lišajem vrbkovým (Deilephila elpenor). Při našem putování nelze opomenout ani přítomnost ještěrky obecné (Lacerta agilis) redukující počet drobných bezobratlých. Na strakonickém hřbitově žije mnoho tvorů. Jejich osud je vázán na prostředí, které tvoří specifický biotop. U hřbitovů tomu často tak bývalo – na jedné straně místo posledního odpočinku pro lidi, a na druhé třeba štěpnice pro ovocné stromy a v některých krajích i užitková zahrada kdesi v koutku. Často byly hřbitovy svědky prvních importů thují (které se u nás poprvé objevily v 19. století), cypřišků nebo jiných exotických stromů. Jsou často starší než náhrobky pod nimi nebo mohou být dědictvím po našich předcích, na které jsme zapomněli. Hřbitovy někdy obnášely i různě tvarované dřeviny, ale ne tak, že by to bylo na hranici jejich přežití nebo zkrácení produkčního věku. Poslední dobou takovéto necitlivé zásahy vidíme často. Stejně tak se stává, že tam, kde byly dříve stromy, dnes bují jen rumištní rostlinstvo. Ke hřbitovu často vedly aleje, které jednak zvýrazňovaly jejich jedinečné postavení v krajině, jednak sloužily jako místo k posezení a přemýšlení o posledních věcech člověka. Staly se součástí krajiny jako třeba v Radomyšli, Štěkni, Volyni nebo na Svaté Anně. Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO.

Z REGIONU

Teplo Teplo může být obnovitelné obnovitelné EDVARD SEQUENS, [email protected] I v Jihočeském kraji se začínáme učit využívat čisté, obnovitelné zdroje energie a chápat se příležitostí, které tu ležely ladem. Díky zákonu o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů z roku 2005 již první fotovoltaické elektrárny vyrábí proud ze slunce a řada dalších projektů vzniká. Obnovitelné zdroje jsou však stále chápány jen jako doplňkový zdroj. Jaký je jejich skutečný potenciál? Pokud jde o zmíněnou fotovoltaiku, Bušanovice na Prachaticku se svými 0,6 a později 1,2 MWp instalovaného výkonu chvíli stály co do velikosti na čele v rámci celé republiky. V Trhových Svinech se zase pustili do výroby elektřiny (a tepla) spalováním biomasy, a zemědělci v Chrobolech, Chotýčanech, Soběslavi, či třeba v Kardašově Řečici začali vylepšovat svůj rozpočet pomocí bioplynu. Avšak část sektoru, výroba tepla z obnovitelných zdrojů, stále jakoby přešlapuje před startovní čárou. Přitom možnosti jsou oproti zelené elektřině ještě mnohem větší.

Polovina tepla z OZE?!

Nekonečné možnosti Slunce Zapomenout nesmíme na energii, kterou nám dává Slunce. Stále více se na střechách našich domů, škol nebo jiných veřejných budov objevují solární kolektory, které přeměňují dopadající sluneční záření na teplo pro ohřev vody či přitápění. V našich klimatických podmínkách je celková doba slunečního svitu bez oblačnosti od 1 500 do 1 700 hodin ročně. Teoreticky bychom mohli z každého metru území čerpat okolo 1 000 kWh energie. Na celý Jihočeský kraj tak ročně dopadne okolo 36 tisíc PJ sluneční energie. To je 470x více energie, než kolik tu celkově potřebujeme. Prakticky ji samozřejmě nemůžeme využít zdaleka celou a dnešní technologie solárních kolektorů dokáží na výrobu tepla využít reálně cirka třetinu dopadlé energie. I tak je to potenciál impozantní. V kraji nemáme příliš příhodné geologické podmínky pro využití energie zemského nitra pomocí několikakilometrových vrtů do teplých vrstev, v nichž se ohřívá vtlačovaná voda (technologie Hot Dry Rock). O takovém projektu se hovoří snad jen v Českém Krumlově. Pro potřeby vytápění budov však lze použít tepelných čerpadel, zušlechťující nízkopotenciální teplo z okolního prostředí (což může být i navrtané podloží).

A co na to krajští politici? K tomu, abychom mohli v plné míře využít přírodou nabízený potenciál, však musíme napomoci dlouhodobým koncepčním systémem podpory čistého tepla. Významně pomůže zavedení ekologické daňové reformy, dotační podpora domácnostem, podpora pro obce i firmy, nižší DPH u biomasy, ale také osvětová a informační kampaň. Nejde jen o opatření z úrovně státu, také krajská samospráva má své možnosti. Může vytvořit vlastní podpůrný systém, a na poli osvěty ji také nikdo omezovat nebude. Dočkáme se? Autor pracuje jako ekoporadce ve sdružení Calla a je členem vládní „Pačesovy“ komise.

Možnosti jihočeské Jaké konkrétní možnosti máme ale u nás na jihu Čech? I tady je to zejména biomasa. Více než třetinu území kraje (376 tis. ha) tvoří les, proto nepřekvapí, že největší potenciál tvoří především odpady z těžby, z probírek a ze zpracování dřeva. Podle oficiálních statistik se tak v kraji každoročně vyprodukuje 2,1 mil. m 3 této dendromasy, kterou lze spalovat ve formě kusového dřeva, štěpků, pilin či pelet. Orné půdy je v kraji také přibližně třetina území (319 tis. ha) a dalších 160 tis. ha tvoří trvalé travní porosty. V zemědělství je dnes přebytek slámy obilné i řepkové, kterou můžeme taktéž použít jako palivo. Při 50 procentním využití je jí za rok k dispozici 256 tisíc tun. Pomalu se rozšiřuje pěstování cíleně pěstovaných energetických rostlin (např. konopí, miscantu či šťovíku), které mohou potenciál fytomasy ze zemědělství dále navýšit. Díky neekonomickým podmínkám ale na druhou stranu stagnuje pěstování rychlerostoucích dřevin (topoly, vrby aj.). Jinou cestou, jak si „vypěstovat“ energii na venkově, je výroba bioplynu, který vzniká při rozkladu organických látek (hnoje, zelených Foto Krasec


Jaký konkrétní potenciál existuje v České republice v dlouhodobém horizontu, to v letošním roce vyčíslila studie Asociace pro využití obnovitelných zdrojů energie zpracovaná pro Hnutí DUHA a Callu a také zpráva tzv. Pačesovy komise. Dokládají, že obnovitelné teplo není doplňkový zdroj. Celkový český potenciál konečné spotřeby tepla z obnovitelných zdrojů může činit více než 171 petajoulů (PJ) ročně. Pro srovnání: jde o polovinu tepla spotřebovaného každým rokem v České republice. A polovinu z tohoto potenciálu může poskytnout biomasa. Obnovitelné zdroje tak mohou zajistit veškeré dnešní lokální vytápění a ohřev vody uhlím, plynem či topným olejem. Nebo také jinak - veškeré teplo dnes vyrobené z uhlí je možné nahradit energií ze Slunce, biomasy a geotermálních zdrojů. Taková volba sníží emise skleníkových plynů o miliony tun ročně a přinese tisíce nových pracovních míst v průmyslu a v zemědělství. Díky novým pracovním příležitostem na venkově může dojít k zastavení odlivu lidí do měst. Ale zejména - využití místně dostupných zdrojů zvýší naši bezpečnost - životně důležité teplo budeme mít, i kdyby zkolaboval centrální systém či došlo k přerušení dodávek zemního plynu.

rostlin, čistírenských kalů, odpadů z potravinářství apod.) v uzavřených zahřátých nádržích bez přístupu kyslíku. Pomocí kogeneračních motorů z něj lze vyrobit jak teplo, tak elektřinu. Spalitelné zbytky ze zahrad a sadů (17 tis. ha) jsou již dnes ve většině využívány v lokálních topeništích. Pokud se podíváme na energetický obsah disponibilní biomasy, z lesa je to 16,8 PJ, z orné půdy (se zachováním výrazné rezervy pro pěstování potravin) dalších 16 PJ a z trvalých travních porostů cirka 1,2 PJ. Celkem tedy ročně 34 PJ. Tedy stejně jako dnes přivážené hnědé uhlí a skoro dvojnásobně více, než obsahuje zemní plyn spalovaný každým rokem v Jihočeském kraji.

Z REGIONU

Pár slov o projektu Blatenska „Příroda Blatenska“ RADKA VOKROJOVÁ Pátý ročník ekologického projektu o přírodě Blatenska se blíží do finále. Město Blatná na poli ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty spolupracuje se všemi školami v regionu, se Svazkem obcí Blatenska a mnoha dalšími subjekty. Jejich vyjmenování by zabralo více řádek, které chceme využít k informování alespoň o části dění na toto téma za uplynulý rok.


8

Každá škola si připravila ke Dni Země své aktivity a např. ZŠ Lnáře probudila studánku ze špatného snu se špinavou vodou do lepší budoucnosti. Některé kolektivy využily spolupráce s odborem životního prostředí MěÚ Blatná (přednášky s prezentací významných stromů Blatenska nebo podílení se na pořádání zájezdů za ekologickými programy např. do záchranné stanice pro živočichy v Makově, do ZOO Plzeň popř. exkurze do Sedlické obory). Část finančních prostředků poskytuje Město Blatná ze svého rozpočtu, další částky získalo jako finanční podporu prostřednictvím grantu Jihočeského kraje. Součástí rozpočtu Města Blatná se stal i sponzorský dar Lesů ČR, s.p., pro podporu činnosti v ekologické výchově. Jedním z vrcholů prvního pololetí roku 2008 bylo ukončení soutěže mladých výtvarníků. V ambitu Domova pro seniory v Blatné byli slavnostně vyhlášeni vítězové 5. ročníku výtvarné soutěže o přírodě Blatenska „Žijeme v parku, parky žijí s námi.“ Mladí výtvarníci z mateřských a základních škol regionu měli vyjádřit své vidění městských a zámeckých parků nebo významné zeleně v obcích. Výtvarná soutěž byla letos obohacena o klání mladých fotografů na stejné téma. Slavnostní odpoledne zpříjemnila hudebním vystoupením pop-rocková kapela mladých hudebníků ze Základní umělecké školy Blatná. Ceny vítězům předávali Vladimíra Tomanová, předsedkyně Svazku obcí Blatenska a starostka Obce Kadov, Bohuslav Navrátil, místostarosta Blatné, a František Kopáček - starosta Sedlice. Celkem bylo uděleno 97 diplomů, z toho 76 jednotlivcům a 21 kolektivům, vítězům v každé kategorii mladí hudebníci ze ZUŠ Blatná zahráli fanfáru. Některé třídní kolektivy obdrželi jako cenu zajímavé vzdělávací programy se živými dravci, přijeli za nimi členové klubu sokolníků z Písku. Vítězové v kategoriích jednotlivců od 3. tříd základních škol získali právo účasti na pracovním semináři v Hluboké nad Vltavou, který připravilo Město Blatná. Pro účastníky byl připraven bohatý program, a to putování za „Tajemstvím rybích šupin“ v Loveckém zámku Ohrada včetně prohlídky zámku, návštěva zoologické zahrady a přednášky ve vzdělávacím ekologickém centru. Po výborném obědě a vyzkoušení nového dětského hřiště v areálu ZOO Ohrada se všichni přesunuli k zámku Hluboká. Pro všechny děti bylo připraveno překvapení v podobě výstupu na zámeckou věž a prohlídka Alšovy Jihočeského galerie. Pro návštěvníky webových stránek města jsme připravili malou fotogalerii na www.mesto-blatna.cz pod odborem životního prostředí. Děkujeme Domovu pro seniory Blatná za poskytnutí krásných a důstojných prostor a doufáme, že nás opět překvapí svými výrobky pro vybavením herny s ekologickou tématikou. Výstavu 5. ročníku o zámeckých parcích slavnostně zahájil Bedřich Ludvík, autor televizních cyklů o památných stromech, pramenech řek, rozhlednách a věžích Prahy. Odbornou část výstavy garantovali Ing. Marie Pavlátová a Ing. Marek Ehrlich z Národního památkového ústavu ČR. Soubor kreseb „Návraty do zámeckého parku“ jako listy z deníku od blatenského rodáka Jana Trávníčka navodil jistě tu správnou před-

stavu o stromech v zámeckém parku Blatná. Atmosféru zahrad navozovala figurína knížecího zahradníka ve slavnostním kostýmu, který byl rekonstruován podle nástěnné malby v letohrádku Bellaria v zámecké zahradě v Českém Krumlově. U zahradníka si návštěvníci mohli prohlédnout přehlídku růží pana Miloslava Šípa, růžové školky ve Skaličanech u Blatné. Chcete vědět téma příštího již 6. ročníku? Máme připraveno květinové téma „Voňavá krása za humny“. Autorka pracuje na MěÚ Blatná, odboru životního prostředí.

Javor Javor Stehlíka Ladislava Stehlíka RADKA VOKROJOVÁ Česká lesnická společnost, pobočka Dendrologická Dobřichovice, a Město Blatná uspořádaly v přednáškovém sále Střední školy Blatná seminář o lesní pedagogice, v širším měřítku o ekologické výchově, jehož součástí byla odborná exkurze do zámeckého parku a obory v Blatné a do Sedlické obory. Pro účastníky semináře a obyvatele i návštěvníky Bělčic a Újezdce bylo ve spolupráci s Obcí Bělčice připraveno malé překvapení – slavnostní pasování javoru u kostela Sv. Voršily na „Javor Ladislava Stehlíka“. Mezi hosty jsme přivítali paní dr. Blanku Stehlíkovou, dceru spisovatele Ladislava Stehlíka, a paní dr. Marii Hruškovou, autorku knih o památných a významných stromech. Malá společenská akce byla věnována 100. výročí narození Ladislava Stehlíka.

Jsem strom, z rodu javorů, a jsem pyšný, že vstoupím do “ rodiny památných stromů v Čechách. Rostu tady více než 120 let, sleduji dění kolem sebe, rád se podívám do dáli. Jsem tu moc rád, líbí se mi u malého hřbitůvku, u kostelíka, který toho pamatuje mnohem více než já. Když se u mě, drazí človíčkové, zastavíte, budu Vám vyprávět. Nejen o lidech z obcí Újezdec, Bělčice a Tisov. Budu Vám vyprávět o všech lidech, kteří sem přijdou, aby se ve shonu dnešních dnů zastavili, rozjímali a třeba se jen tak na chvilku rozhlédli po světě.“

Kresba: Ladislav Stehlík, s laskavým svolením paní Blanky Stehlíkové

Z REGIONU

Mrkvičkový den Mrkvičkový v Českých Budějovicích Budějovicích LIBUŠE JOZKOVÁ, [email protected] Již podruhé se na krajském úřadě v Českých Budějovicích konala konference EVVO pro mateřské školy Jihočeského kraje - Mrkvičkový den EVVO. Akce se zúčastnilo 55 zájemců o ekologickou výchovu, z toho 45 učitelek MŠ a jeden „nefalšovaný“ učitel. S tím, jak úspěšně se od roku 2006 v kraji rozvíjí síť mateřských škol, které mají zájem o EVVO, seznámila účastníky Helena Kujanová z Centra ekologické a globální výchovy Cassiopeia. Zájem mateřských škol o ekovýchovné aktivity roste, jenom Cassiopeia zaznamenala mezi roky 2006 a 2007 nárůst zájmu o 39 %. Do sítě Mrkvička je zapojeno 53 školek, které dostávají pravidelně šestkrát za rok balíčky infomateriálů včetně bulletinu pro MŠ, který vydává Sít středisek ekologické výchovy Pavučina, mohou navštěvovat vzdělávací akce, vyměňovat si zkušenosti a nápady, využívat metodické pomoci. CEGV Cassiopeia bylo na konferenci nejen v roli koordinátora jihočeské „mrkvičkové sítě“, ale také představilo svou nabídku 28 programů pro MŠ. Svou činnost představily i další organizace. Ekocentrum Šípek z Českého Krumlova nabízí kromě patnácti výukových programů také půjčování pomůcek a publikací z „šípkové knihovny“. Nově lze nabízené programy realizovat také na Českobudějovicku, Třeboňsku a Vodňansku.

Dále se představilo Centrum ekologické výchovy Dřípatka z Prachatic, které nabízí mateřským školám šest programů, na které přicházejí děti do Dřípatky. Přitom je možné navštívit také areál Stanice mladých ochránců přírody v krásné přírodě, který je od Prachatic vzdálený pouhé čtyři kilometry.

Fretka a ježek bodovali i u dospělých Poslední organizací, která představila svou činnost, byla Zoo Ohrada Hluboká nad Vltavou. Programy s živými zvířaty jsou u dětí oblíbené (i u dospělých - v jinak úřednické zasedací místnosti přítomná fretka i ochočený ježek vzbudily zaslouženou pozornost). Zoo nabízí pět programů, mezi dětmi je zvlášť oblíbená „Lesní pohádka“, kterou lze spojit s prohlídkou celé zoologické zahrady. Zoo pořádá i další příležitostné akce - tematické soutěže, oslavu narozenin zoologické zahrady, Den dětí, divadelní dny apod. Další součástí „Mrkvičkového dne“ bylo představení dvou mateřských škol. Krátkým videofilmem představila svůj program „Zdravá MŠ“ a příkladnou spolupráci s rodiči MŠ Papírenská z Českých Budějovic, poté následovalo Montessori centrum - soukromá mateřská škola. Škoda, že na následnou diskusi nebylo již dost času. Odpoledne bylo věnováno tvořivým aktivitám, zájemci si mohli z ovčí vlny ufilcovat „mýdlovou žínku“, vyrobit bylinkové mýdlo nebo recyklovaný papír. Za zdárný průběh dne si zaslouží poděkování především CEGV Cassiopeia, za krásně namalované dárkové tašky patří dík Martě Vaverkové a dětem z výtvarného ateliéru v ZŠ J. Š. Baara v Českých Budějovicích. Akci finančně podpořil Jihočeský kraj. Autorka je krajskou koordinátorkou EVVO.

Montessori a živé včely Svou činnost a programy pro školky představilo také občanské sdružení Vespolek z Jindřichova Hradce, které vzhledem k absenci vlastního „kamenného“ centra vyjíždí přímo do mateřských škol. Ve svých devíti programech kombinují ekologickou výchovu s principy pedagogiky Montessori. Současným „hitem“ je program se živými včelami. Kromě toho Vespolek nabízí učitelům a rodičům ukázku práce s Montessori pomůckami a provozuje mateřské centrum v obci Stříbřec.

BARBORA ŠÍMOVÁ, [email protected] Občanské sdružení Stanice „Pomoc přírodě“ v Týně nad Vltavou od letošního roku přestává poskytovat služby v oblasti péče o handicapované živočichy. V areálu stanice zato byla nově otevřena stálá expozice paleontologických sbírek z fondu Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Pole působnosti této malé stanice se překrývalo s rajónem krajské stanice při Zoo Ohrada a příjmy zraněných živočichů byly v posledních letech minimální. V průběhu roku byli všichni trvale handicapovaní ptáci, o které se v Týně pečovalo, přesunuti do krajské stanice. Činnost občanského sdružení Stanice „Pomoc přírodě“ se nadále orientuje spíše na zakládání a rozšiřování přírodovědných sbírek a na poskytování služeb v oblasti environmentální výchovy.

Na křídlech pterodaktyla V areálu Na Semenci byla otevřena nová stálá expozice. Jedná se o zápůjčku fyto- a zoopaleontologické sbírky z fondu Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, která byla umožněna díky spolupráci s geologem Jihočeského muzea, RNDr. Petrem Rajlichem, CSc.

Výstava nese název Na křídlech pterodaktyla. Jeho model zhotovila Jaroslava Kremlová z Jihočeského divadla. Paleontologická sbírka vznikala již v počátcích českého muzejnictví, nejstarší vzorky jsou datovány do roku 1876 (rok vzniku Jihočeského muzea). Celkem má sbírka přes 380 vzorků z různých lokalit bývalého Rakouska-Uherska. Naleznete zde vzorky od starohor až po čtvrtohory, jsou mezi nimi trilobiti, ortoceři, přesličky, mloci, řada mlžů křídových moří, kosti a zuby koní, mamutů, mastodontů a medvědů a významná kolekce zkamenělých dřev různých druhů stromů. Stanice plánuje do konce roku vydání informační brožurky o sbírce a připravuje návštěvnický program s pracovními listy. Výstava doplňuje záměr vytvořit v areálu na Semenci v Týně nad Vltavou soubor přírodovědných sbírek pro studijní i produkční účely. V současné době tu naleznete expozici lesních společenstev jižních Čech, sbírku léčivých bylin, geologickou expozici hornin a sbírku světových druhů borovic. Venkovní sbírky jsou od letošního roku opatřeny informačními tabulemi, které vznikly díky projektu Zdravá krajina, financovaném ESF. Projekt geologie a paleontologie finančně podpořilo MŠMT a Jihočeský kraj. Exponáty zapůjčilo Jihočeské muzeum a Geosvět Praha. Foto autorka


Zprávy ze Stanice pomocpřírodě“ přírodě „Pomoc

Foto Krasec

PORTRÉT

JAROSLAV DUŠEK:

Učte se krokodýla od krokodýla ZDENKA JELENOVÁ, [email protected] Divadelní a filmový herec, režisér, moderátor, libretista a scénárista, pedagog, improvizátor. Narozen 30. 4. 1961. Samostatný specialista a Velký Mystifikátor. Průvodce letošním Foto © MŽP/Ekofilm - Libor Sváček festivalem Ekofilm. Pokojný toltécký bojovník, který - ač vskutku není ženou - stává Ze lepší svět. Od roku 1991 nenavštívil lékaře a neužívá chemické léky. Čas od času drží půsty - naposledy 28 dní. Rád komunikuje s kameny a dalšími přírodními bytostmi. Také s lidmi. Do svého domu v Černošicích u Prahy si pořídil kompostovací separační WC. Hrál v mnoha známých filmech (Vrať se do hrobu, Kouř, Kamenný most, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Horem pádem). Zajímají ho staré civilizace a prakořeny. S manželkou Ivetou, herečkou, mají dvě děti - Martina a Agátu - a přes nadační fond INKA (http://www.peru.cz/inka/) „na dálku adoptovanou“ indiánskou dívku v Peru. Má rád vlaky. Spolupracuje se sdružením Dlouhá cesta, které podporuje rodiče, jimž zemřelo dítě. Jako malý chtěl být šaškem, nebo delfínem. Nemá rád slovo „ekologie“, a přitom žije velmi „ekologicky“. A proč Dušek v Krasci? Třeba i proto, že se do jižních Čech pravidelně vrací a má tu mnohé dobré přátele. Ve Skřidlech u Velešína čas od času přechází po žhavých uhlících. Na Šrámkově Písku poznal svou manželku Ivetu. („Když jsem uviděl poprvé svoji ženu, tak jsem věděl, že je to moje žena. Než se tak stalo, uplynulo několik let, protože ona mezitím nevěděla, že já jsem její muž...“). A třeba jen tak :-). I kvůli jeho dětskému laskavému úsměvu, kterým „vysílá úžasné vibrace a hřeje u srdce“ (z diskuse na www.lavka.cz, kde si můžete také objednat lístky na představení Čtyři dohody). Následující krátké úryvky pocházejí z více než šestihodinové besedy s podtitulem „O přirozeném způsobu života, o tom, proč tu jsme a kam jdeme“, kterou pořádaly strakonická Šmidingerova knihovna a čajovna Inspirace v předvečer zahájení letošního Ekofilmu. Nutno podotknout, že mnozí Duškovi diváci a posluchači marně přemýšlí, zda - a do jaké míry - se i při jeho zdánlivě vážném vyprávění nestávají živnou půdou pro klíčící semínka jeho mystifikací... Nevím. Každopádně, řečeno s Jaroslavem: Ať se vše ladí!


10

O přirozeném způsobu života... Víte, já nejsem schopen vůbec mluvit o tom, co je zdravé nebo nezdravé, protože to nevím. Můžu mluvit o tom, jak to sám zažívám. Pro mne představu přirozeného způsobu života hodně splňuje toltécký systém uvažování, tak, jak ho pojednává buď Don Miguel Ruiz (Čtyři dohody), anebo Victor Sanchez ( Toltécké orákulum), to znamená pokus o každodenní život v určité harmonii. Zpracovávat a zvládat běžné věci tak, aby to člověku přinášelo radost, a konzultovat všechno s vlastním srdcem. Cest k tomu je mnoho a jsou individuální... Není univerzální návod. Je třeba se s tím smířit. Dokonce je přímo naším úkolem přijít na to sami. Mně třeba pomáhá vědomí souvislosti, celku. Mé tělo by nemohlo žít, kdyby tu nebylo Slunce, Země, a spolupracující tanec, který vytvářejí všechny živé bytosti a který je navzájem udržuje při životě. Neexistuje člověk, ale lidé. Neexistuje strom, ale stromy... A když jsem si tenhle zdánlivě banální fakt v jednu chvíli svého života skutečně uvědomil, tak se mi rozplynula iluze nějaké individuality, ega, a uvědomil jsem si, že skutečně každý člověk je Vesmír. Kam nás vede ego? Stačí si uvědomit, jak naivní je naše zbožštění individuálního osudu... Symbolicky to musí vést k rakovině. Chováme se v podstatě jako rakovinný nádor a taky kvůli tomu už ohrožujeme prostředí natolik, že si musíme klást otázky, jak to půjde dál... Zaslepená vize úspěchu, rozvoje... Ego se chová přesně jako rakovinná buňka nechápe, že jak bude větší a větší, tak v určitou chvíli zničí celek.

Ruiz říká: Máte problém? Tak se na sebe podívejte jakoby kamerou. A poodjeďte. Uvidíte sebe, pár lidí... poodjeďte dál, uvidíte město, pak republiku, planetu. A z té výšky tam možná někde jste vy a váš problém... My se ale rádi zabýváme problémy, přidávají nám přece na důležitosti... Je to hra, kterou můžete hrát, ale nemusíte. Povídat si s kamenem i květinou Toltéci neuctívají lidskou bytost. Za respektuhodné učitele považují velké přírodní síly. Matka Země, Otec Slunce, Matka Voda, Praotec Oheň a Bratr Vítr... Učí se od nich jednak pozorováním, jednak přímou komunikací. Když si na ni navyknete, tak se přestanete divit, že si povídáte s ohněm, s kamenem, stromem, květinou... Vesmír nedělá nic jiného, než že s námi mluví. Jen my to často nechápeme, protože máme jiné starosti. Máme přece diář, a v něm napsáno, co máme dělat... Když jsem se prvně odhodlal mluvit s kamenem, řekl mi: „Miluji tě!“ Chápete? To je síla kámen... Láska je největší mysterium vůbec... Miluj. No jo, ale dokaž to. Tak jako nás miluje Slunce, Země, vše, co nás tvoří... My jsme do toho vsunuli zvláštní virtuální mezimodel, kdy milujeme jenom někoho. Někoho míň a někoho víc, protože někdo si to zaslouží víc, a někdo míň. Někdo je tak špatný, že ho vůbec nebudeme milovat! Chápete ale, co vzniká, když někoho vytěsňujeme? Jenže: zkus milovat vraha a teroristu... A najednou cítíme, kolik strachu je v nás, kolik předsudků...

Výchova? Jen kypřit půdu Je svého druhu zázrak, že jsme v těle, že to tělo se pohybuje a poslouchá nás... Když potkáme lidi, které tělo neposlouchá, mají třeba nějaké postižení, nebo nemohou mluvit – pak si uvědomíme, že to není samozřejmost. Veškerý klíč je v těle, tajemství je uloženo v těle! To rozčiluje spoustu lidí, kteří by chtěli pořád nějaké duchovní principy a tělo považují za něco takového pokleslého. Líbí se mi základní princip Toltéků: Každý člověk má ve svém těle obsaženo veškeré vědění, které potřebuje ke svému rozvoji. To je odpověď na mnoho našich otázek. Tak, jako semínko obsahuje veškeré informace o stromu, který z něj vyroste... Semínko všechno ví a dělá to úplně skvěle - pokud se mu do toho příliš nepleteme. A náš úkol? Kypřit půdu. Ne intervenovat do jeho růstu - ale „jen“ pečovat o prostředí. Člověk není hloupější než rostlina. Každý člověk má v sobě takové semínko, které ví, jak se má rozvíjet, a úkolem těch, kteří si říkají vychovatelé, je podle mne jen vytvářet ty správné podmínky. Hra na ochočování Každý člověk zažívá jen takovou míru manipulace a ponížení, kterou sám dovolí. Stejně tak celé lidstvo zažívá to, co dovolilo. Toltéci říkají: Když se narodíte, máte ohromnou osobní sílu. Postupně vám ji ten svět okolo začne odebírat... Ovšem musíte k tomu dát souhlas. A my tyhle souhlasy poskytujeme, na tom je postaven celý systém, kterému říkáme výchovný - Toltéci říkají ochočovací. Od první chvíle, kdy vstoupíte do školy, vás někdo hodnotí a posuzuje: „Mohlo to být lepší!“ Jakým

PORTRÉT právem? Toltéci říkají: „Nemohlo. Bylo to takové, jaké to bylo, a s tím je třeba se srovnat.“ Celé naše dějiny se z určitého pohledu jeví jako „Zkusíme tu bytost ponížit, kam až to půjde...“ Potřebujeme je monitorovat? Tak jim nabídněme techniku, oni si ji sami koupí. V momentě, kdy to prohlédneme, pochopíme, že naše mysl není komplikací - komplikací je program, který je do ní vložen. Tak třeba ve školce se naše děti naučí písničku: ...kolo se nám polámalo, mnoho školy nadělalo, udělalo bác! Pak je hezká druhá: Pec nám spadla, pec nám spadla... A už se do bytosti nenápadně ukládají programy. Pak se samozřejmě nedivíme, když nám ta pec spadne a kolo se rozláme... Nerozumíme tomu, že události projektujeme svým očekáváním! Děti zvané indigové V posledních letech se rodí hodně dětí, které údajně přicházejí proto, aby roztřískaly na kusy ten neúnosný výchovný systém. Říká se jim indigové. Mají zvláštní schopnosti, snad přístup k informacím, které neznáme. (Siegfried Woitinas: Indigové děti; teorie indigových dětí byla poprvé zveřejněna roku 1999 v knize manželského páru Lee Carrolla a Jany Toberové) Podívejte, jestliže někde žák zbije svého učitele, tak je to proto, že ho nic zajímavého nenaučil. Problém je v tom, že žáci tam sedí a poslouchají kraviny. Pět, deset, patnáct let... a pak se divíme, co se s nimi stalo. Učí je blbec! Učí je systém, který je nesmyslný. To je jako zavřít divoké zvíře do klece. Zešílí a fakt nechápe, že jste ho dali do klece proto, „aby se mu nic nestalo“.

Jsem dost užitečný? To, že si lidi přisoudili nějaká privilegia vůči ostatním bytostem, je jeden z nejpodstatnějších omylů. Velkým učitelem je pro mne třeba krokodýl. Celé hodiny, celé měsíce nic nedělá. Vědci to zkoumali a zjistili, že jeho kůže přitom funguje jako solární panel a nabírá energii ze slunce. Proto mu stačí žrát třeba jednou za rok. Mezitím skenuje vše kolem sebe a za ten rok má přehled... A jestli jste někdy viděli, jak ve vteřině fascinující rychlostí akceleruje, tak víte, o co jde. Jenže odmala nám říkají: „Musíš být užitečný!“ To je vynikající formulace, kterou okamžitě vytváříte v bytosti pocit provinění... Jsem dost užitečný? Nikdo neví, co to je. Používáme věty, které nikdo nechápe. „Musíš to někam dotáhnout!“ Nikdo neví co, nikdo neví kam, ale už to jede... Odevzdáváme energii, a pak někoho obviňujeme z toho, že ji nemáme. Chci tohle dělat dál? Můžete ale od zítřejšího rána žít tak, jak chcete. Většina lidí nežije tak, jak chce, ale snaží se žít tak, jak jim někdo řekl, že se žít má. Necítí se dobře, bolí je to, ale cítí se provinile, kdyby chtěli žít jinak! Jde to. Někdy člověka „vyučí“ postižené dítě, jindy těžká nemoc nebo úraz, který najednou sděluje: Nemusíš NIC dělat. Lež a hoj se. A přemýšlej. A lidi se pak opravdu často úplně změní a říkají: „Heleďte, já jsem málem umřel, a já už se blbostma zabývat nebudu.“ Ale není to nutné. Každý z nás si TEĎ HNED může představit svůj život a zeptat se:

Chci to tak? Je to to, kvůli čemu jsem na svět přišel?“ V momentě, kdy přeladíme, začnou přicházet jiní lidé, bytosti, protože všechno se odehrává skrze ostatní, skrze společenství. Podle toho, v jaké vibraci se pohybujtete, takoví lidé jsou ve vašem okolí. Když chcete jít výš, musíte být připraveni na to, že vás budou jakoby tahat zpátky. Protože jejich těla tuší, i když to tak třeba neformulují, že je bytostně, reálně opouštíte... A udělají vše pro to, aby vás ukotvili v systému, kde jste dosud byli a kde jste jim vyhovovali. Najednou chcete koukat na slunce, místo abyste pracovali? To je zneklidňuje, protože jim stavíte zrcadlo... A tak dělají vše pro to, aby ve vás vyvolali pocit provinění, nedostatečnosti a podobně. Přetržené kontinuum Existuje kniha Koncept kontinua (Jean Liedloffová; v Krasci jsme již o knize informovali), která je úžasná a je celá o tom, o čem tady mluvíme. Liedloffová se zabývá tím, jak je možné, že indiánské děti kmene Yeguánů v pralese jsou klidné, uvolněné, nevztekají se... Začala zkoumat, jak je Indiáni vychovávají. Narozené dítě je pořád s maminkou. Opravdu úplně pořád, v šátku na těle, a tak zakouší mnoho rozmanitých zážitků - na rozdíl od našich dětí, které jsou na rovné podložce v kočárku nebo zavřené v ohrádce. Děti jsou ale na všechny prožitky připravené a vyžadují je. Naše výchova řekne: Nechte ho vybrečet, on si zvykne! Jenže tím se zbavujeme toho přirozeného

11 Jihočeský občasník o životním prostředí Se svým přítelem, režisérem Stevem Lovečkem-Lichtagem, „odpískal“ letos J. D. v roli výpravčího slavnostní vlak Ekofilmu z třeboňského nádraží do Českých Budějovic. Foto © MŽP/Ekofilm - Libor Sváček

PORTRÉT kontinua... Děti vědí, co mají dělat. Mají to v sobě. Považuju za jedno z největších tajemství člověka, že se nechal tak neskutečným způsobem zotročit... a přitom o sobě pořád říká „Jsem pán tvorstva!“ A to přesně je princip, jak ho můžete ovládat - řeknete mu, že je pán tvorstva, o čemž on tedy nepochybuje, ale zároveň si nevšimne, že je totálně zotročený. A jednoho dne mu to najednou dojde - on, pár tvorstva, sedí zavřený v kleci... Pán tvorstva začíná být udiven. Jak to říká Annick de Souzenelle (výrazná francouzská osobnost - česky knihy Symbolika těla, Slovo v našem nitru): Vynikáme ve stále dokonalejším popisu svého vězení... Ale nevylezeme z něj ven. O Ekofilmu a aktivistech... Čekám, co mi Ekofilm přinese. Těším se na Steva Lichtaga, na manžele Klempířovi, těším se na filmy. Třeba zjistím po týdnu, že to byla hovadina, anebo se pohádám s aktivisty... Protože s aktivisty já mám vždycky problém. Chodí za mnou, abych bojoval třeba proti radaru. Já ale nechci bojovat proti ničemu, nesouhlasím s tímhle postupem. Oni řeknou: „Ty chceš radar?“ Nechci a věřím, že tu nebude. Ale pracuju v jiných rovinách, aby se situace vyladila a lidé, co to dělají, pochopili, co dělají. Protože když jim v tom budu bránit, tak nic nepochopí a jen budou chtít nade mnou vyhrát. Aktivisté bývají velmi bojovní. Jeden za mnou přišel, říkal cosi o Somálsku, jak se tam žije špatně... Řekl jsem, že to chápu. A on: „Tobě je jedno, co se děje v Somálsku?“ Odpověděl jsem:

„Mně není jedno, jakou energii na mě pouštíš! To mi vadí.Udělej si pořádek v sobě, a pak jdi někomu pomáhat!“ Navíc nechápou, že z těch lidí, kterým jakoby pomáhají, dělají závislé. Na nás není jim jejich těžký osud měnit, tak „jednoduše“, jak si myslíme - že jako půjdeme a otočíme to... Musíme změnit sebe a uvědomit si, co ta velká disharmonie na planetě znamená, co nám sděluje. Proč velryby skáčou na břeh... Hra Letadlo a pokusy na zvířatech Napadá mne k tomu všemu jedna kniha o šimpanzech (Roger Fouts: Nejbližší příbuzní). Čtyřicet let je jasné, jak je to s jejich inteligencí... Kdo nám tyhle informace zatajoval? A dodneška psychologové „řeší“, jestli zvířata mají inteligenci, empatii, emoce... Prostě mají, není potřeba o tom diskutovat, je potřeba se s nimi začít bavit! A přitom ve stovkách labo ratoří na celém světě se dál dělají pokusy na zvířatech! V Čechách mají většinu těch laboratoří vojáci a nikdo neví, co se tam děje. Naše legislativa funguje tak, že to kontrolují zase vojáci. Tam nemůžou jít ani poslanci, nikdo „zvenku“. Oni ve svém uzavřeném systému dělají pokusy na zvířatech v desítkách laboratoří, a teď se ptejme - co tam dělají? Už v roce 1957 měli Američané dálkově řízenou živou mulu, které voperovali do mozku čidla a normálně ji vysílačkou řídili (viz kniha Vědec John C. Lilly, americký badatel, průkopník v oblasti elektroniky, biofyziky, neurofyziologie, počítačové teorie a neuroanatomie)... Tak copak asi mají teď?! Víme úplný houby...

Stůjte za lepší svět! Líbí se mi aktivita, která se děje na Den matek po celém světě - „Stojím za lepší svět“ (www.standingwomen.org). To je vlastně taky toltécký systém nedělání. Ženy státu Ohio vyzvaly ženy z celého světa, aby se spojily za lepší svět. Inspirovala je krásná povídka s názvem „Velké tiché shromáždění babiček”, kterou napsala Sharon Mehdi pro svoji pětiletou vnučku. V povídce si pikolík pracující v kavárně naproti parku všiml, že v tom parku celý den stály tiše a bez hnutí dvě babičky, oblečené v nedělních šatech a upřeně se dívali na městskou radnici. Nikdo netušil, co tam dělají. Pak se ozvala malá holčička: „Jedna z nich je moje babička a stojí tam, aby zachránily svět.” Na to se muži v kavárně rozchechtali... jenže za pár dnů tam stálo žen několik stovek... Když je chtěli starosta a policejní náčelník rozehnat, řekly: „Ale tady není žádné nepovolené shromáždění – my tu stojíme každá sama“... Povídka končí tím, že nakonec stály ženy v parcích v každé zemi celého světa, aby ho zachránily. A tak i já na Den matek ve 13 hodin pět minut stojím za lepší svět. A říkám ve svých představeních divákům: Toto od zítřka zkoušejte, třeba každý den, hlavně ve chvíli, kdy máte dojem, že už vůbec nestíháte, když se na vás všechno valí, kdy jste psychicky úplně v pytli... Zastavte se a pět minut stůjte. A když do vás někdo vrazí se slovy: „Co tady děláš, ty blbče?“, odpovězte: „Stojím tu za lepší svět.“ A věřte, že on to nezapomene. Půjde domů a bude si říkat: „Co to je za kravinu?“ A to je toltécký způsob - nedělání. Měnit ne aktivitou, ale vědomím. Konec světa? Já si myslím, že je vše na dobré cestě, lidi se přestávají bát a otvírají svá srdce... Hlavní je „Odpočívej - a buď ve střehu.“ Učit se u krokodýlů! Stejně nevíme, co bude zítra, pozítří. Jde jen o to, zda jsme schopni nelpět a ochotni přijmout to, co přichází. Jinak nás to bude bolet. Pokud bychom přijali myšlenku, že staré civilizace měli schopnost komunikovat se staršími vesmíry, pak by nebylo tak udivující, že snad všechny původní domorodé kmeny mají ve své mytologii zprávu o tom, že svět se bude nějak vyvíjet a pak že přijde konec tohoto úseku světa, dojde k určitému vyladění, sjednocení protikladů, probuzení...


12

Mayové říkají: Na konci času zjistíme, že my jsme ti, na které jsme čekali. A my pořád čekáme, kdo přijde a co nám jako řekne... Ten mayský „konec času“ má podle některých propočtů přijít 21.12. 2012. To nemá být nějaká katastrofa, ale gruntovní změna, kterou je těžké předem jakkoli pojmenovat. Konec tohoto počítání času a tohoto způsobu uvažování. No, je to už za chvíli, tak uvidíme...

S neslyšícími ne-herečkami nastudoval Jaroslav Dušek fascinující dramatizaci knihy Richarda Bacha Racek, která v hledišti propojuje slyšící i neslyšící diváky. Fotografie z jedinečného představení v českobudějovické Solnici, které se konalo v rámci letošního Ekofilmu. Foto © MŽP/Ekofilm - Libor Sváček

Více informací o aktivitě „Stojím za lepší svět“ a Duškovy myšlenky v mírně rozšířené verzi najdete na www.krasec.cz.

rady a náměty „trvanlivé“ a motivující. Otevíráme tu časopisovou formu poradny a nezapomínáme ani na nejmenší čtenáře. Tipy na výlety zaujmou jistě celou rodinu. Budeme rádi, když nám napíšete vaše dotazy, postřehy či náměty, a to buď písemně na adresu Krasec, o.s., Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice (můžete využít korespondenční lístek ze zadní strany obálky), nebo ještě lépe e-mailem: [email protected].

CO

D Ě L A T,

K D Y Ž ...

Sypejte ekologicky Zima už se kvapem blíží. Ať už bude taková, jak má u nás ve střední Evropě být, nebo mírnější, mnohým z nás opět nastane starost, čím sypat chodníky a jiné přístupové cesty. Podle toho, co lze zahlédnout v zimním čase na českých ulicích, tradiční hitparádu posypových materiálů s převahou vede sůl, někde spatříme písek nebo i popel. Údržba veřejných prostor je jistě záslužná věc především ze zdravotně-bezpečnostního hlediska (snížení rizika úrazů), ale co vliv na životní prostředí? Zodpovědný spotřebitel, který považuje za samozřejmost, že ví, co nakupuje a používá, a ještě větší radost mu udělá, když narazí na výrobek, který mu dobře poslouží a zároveň je prokazatelně šetrnější k životnímu prostředí, si může položit otázku: „Dá se sehnat něco jako ekologicky šetrný posypový materiál?“ Protože zodpovědný spotřebitel jistě zná značku „Ekologicky šetrný výrobek“, napadne ho, že si může ušetřit práci, když se podívá na www.ekoznacka.cz, jestli něco na zimní posyp je na seznamu výrobků s ekoznačkou. (Zadání hesla „ekologicky šetrný posypový materiál“ do internetového vyhledávače také poslouží, ale náš spotřebitel zná užitečné zkratky.) A hle, něco by tu bylo. Ekogrit?

To vše se spotřebitel dozví v technickém listu na stránkách výrobce, kam se dostane, pokud ve vyhledávači zadá „ekogrit“, a z propagačního letáku. Zvídavci si mohou prohlédnout kritéria, která musel tento výrobek pro získání ekoznačky splnit, opět na zmíněných stránkách o programu ekoznačení. V rámci zásad ekologicky šetrnějšího provozu používají Ekogrit např. Ministerstvo životního prostředí ČR a brněnská Kancelář veřejného ochránce práv. Chtěli byste Ekogrit vyzkoušet? Zeptejte se ve své oblíbené drogerii, případně si Ekogrit nechte objednat. Malá i velká balení lze zakoupit i přes internet. PAVEL HRUBÝ, CENIA

Od ledna 2009 bude povinnou součástí dokumentace ke stavebnímu povolení (na novostavby i rekonstrukce) „Průkaz energetické náročnosti budovy“ (PENB), definovaný vyhláškou č. 148/2007 Sb. Jeho hlavním výstupem je hodnota spotřeby energie na metr čtvereční podlahové plochy. Na první pohled je to jednoduché a srozumitelné - čím menší spotřeba, tím je dům lepší. Je zde však několik háčků! Do spotřeby se započítává nejen spotřeba tepla na vytápění, ale i na ohřev vody, osvětlení, elektřina na provoz oběhových čerpadel a ventilátorů a případně i na chlazení budovy. Pokud nás zajímá spotřeba na vytápění, je potřeba vynásobit měrnou spotřebu energie procentem, které připadá na vytápění. Příklad: Rodinný dům je v energetické třídě B, celková vypočtená roční spotřeba energie je 90 kWh/m2, na vytápění připadá 50 %, spotřeba tepla na vytápění je tedy 45 kWh/m2.rok - jde tedy o nízkoenergetický dům. Do spotřeby se nezahrnuje spotřeba elektřiny na provoz domácnosti vaření, praní a provoz většiny elektrospotřebičů (kromě osvětlení). Tato spotřeba nicméně majitele domu zajímá, protože za ni dostává měsíčně účty od dodavatele elektřiny. Příklad: Rodinný dům s podlahovou plochou 100 m2 je v energetické třídě B, celková vypočtená roční spotřeba je 90 kWh/m2, tj. 9 000 kWh. Spotřeba elektřiny pro domácnost je dalších 2 000 kWh za rok, skutečná spotřeba je tedy o 22 % vyšší.

Ilustrační foto Krasec

Vhodnou volbou parametrů výpočtu lze dosáhnout značně rozdílných výsledků. Nejlépe je to vidět na energii pro ohřev vody. Kolik lidí bude v domě „výpočtově“ bydlet? Jeden nebo šest? Kolik každý „výpočtově“ spotřebuje teplé vody - 30 nebo 80 litrů? Příklad: nízkoenergetický rodinný dům spotřebuje 45 kWh/m2.rok na vytápění. Za předpokladu 4 osob se spotřebou 50 l teplé vody denně bude v energetické třídě C. Pokud snížíme počet osob na 2, bude již o třídu lepší, tj. v energetické třídě B. Výsledné kritérium měrné spotřeby toho moc neřekne o nákladech na energie. Zahrnuje v sobě různé druhy energií s různou cenou (teplo na vytápění, na ohřev vody, elektřinu). Je třeba ponořit se hlouběji do několikastránkového protokolu k PENB a z něho vyčíst spotřebu energií pro různé účely, případně spotřebu jednotlivých paliv. Cena energií a paliv se mění i několikrát ročně, je tedy nutno spočítat si náklady vždy podle aktuálních cen. Situace je o to komplikovanější, že třeba do spotřeby energie na ohřev vody je započtena i elektřina na provoz oběhových čerpadel, která sice je relativně malá, ale jejíž cena může být několikrát vyšší, než cena tepla pro ohřev vody. Chceme-li tedy zjistit, kolik zaplatíme za energie v domě, musíme si údaje z Průkazu energetické náročnosti budovy velmi obezřetně přepočíst. KAREL SRDEČNÝ, EkoWATT

I Jihočeský občasník o životním prostředí

Ekogrit je obchodní název pro lehký granulát vyráběný expandováním přírodních jílů. Následným drcením, tříděním a vlhčením vznikne keramický materiál, který je lehký a inertní. Proto méně poškozuje chemicky a mechanicky samotné ošetřené plochy, obuv chodců, tlapky psů, vozidla i kanalizaci. Vhodný je pro komunikace měst a obcí, historická centra, obchodní centra, pěší zóny, parky, cyklistické stezky, lázeňská území, zóny pitné vody apod. Je vydatnější než např. písek, takže pro stejný účinek ho stačí méně. Navíc se nemusí dosypávat, protože zůstává stále na povrchu. Na jaře stačí jeho zbytky namést na trávník či květinový záhon, kde svou porézní strukturou napomáhá provzdušnění půdy.

Jak poznat energeticky úsporný dům?

Zimní příloha pro rodinu

EKOSPOTŘEBITEL Na prostředním vyjímatelném dvojlistu nabízíme


DOMÁCNOST

VAŘÍME

VÁNOCE ŠŤASTNÉ - A ŠETRNÉ

Perníčkový Temelín

Každý z nás si opravdové chvíle klidu a pohody zaslouží. Reklamy se sice snaží prodat nám veškeré své zboží pod hesly „Čím víc, tím líp“ nebo „Čím větší, tím lepší!“, a to samozřejmě „U nás nejlépe a za předvánoční slevy.“ A pro nás je důležité potěšit druhé. Ale to můžeme i s ohledem na životní prostředí.

Milí přátelé, Vánoce jsou za dveřmi, a tak by se jeden dobrý perníčkový recept mohl hodit. Jeho původ neznám, ale pochází z 19. století. Získala jsem jej v roce 1996 od paní Světlany Procházkové (tehdy ještě Pražákové). K perníčkům podle tohoto receptu se mi váže historka, když jsem před lety kývla na prosbu Jihočeských matek, abych upekla perníčky na happening, který pořádali(y) na českobudějovickém náměstí. Za vystupujícími tehdy byly postaveny makety čtyř temelínských chladících věží z tvrdého papíru, a právě na ně byly (nebo spíš měly být) po celé ploše přilepeny perníčky. Mezi věžemi „poletovala“ čarodějnice na koštěti v podání tehdejšího „rosího civilkáře“, který si k tomuto účelu sehnal odpovídající model v nejbližším secondhandu. Několik večerů až nocí jsem tehdy pekla perníky a ráno je odvážela, ale při sebevětší snaze jsem do smluveného termínu napekla perníky jen na dvě a část třetí věže. Když jsem si propočítávala množství surovin na těsto, vycházela jsem z plochy věží, a ta byla opravdu velká. Pro Vaši představu: bylo to jak v kuchařce od Magdaleny Dobromily Rettigové - 22 kg hladké mouky, 7 kg cukru, 22 kostek Hery, vraž do toho 108 vajec, 4 litry medu, 27 prášků do pečiva, koření po sáčcích, a to byla jedna dávka! Postupně jsem vyráběla ze tří dávek, na dvě další už nedošlo. Těsto jsem zpracovávala ručně v miniaturní kuchyni panelákového bytu 1+1 po lokty ponořená v největší nádobě, kterou jsem našla a perníky jsem pekla tamtéž v troubě obyčejného elektrického sporáku, upečené perníky jsem kladla na prostěradlo na zemi do „komínků“. Docela jsem se zapotila... Ale ráda.

Začněme například vánočními a novoročními přáníčky. V dnešní době se tradice stává i moderní. Nemusíme však nakupovat přáníčka či pohledy sériově tištěné - můžeme raději podpořit neziskové organizace nebo chráněné dílny. Při předvánočním nákupu jídla a pití máme možnost se například rozhodnout pro biopotraviny, můžeme svůj výběr ještě více zúžit na biopotraviny vyrobené v České republice, máme možnost volit místní prodejce či produkty označené Fair Trade (značkou pro spravedlivý obchod). I tak jednoduchou věcí, jako je zakoupení balíčku kakaa či vanilky na vánoční cukroví, můžeme podpořit rodinu pěstitele na druhé straně zeměkoule. A co dárky, které dokáží rozzářit a potěšit? Mezi nejšetrnější patří dle mého názoru čas, který jsme ochotni věnovat - například v podobě poukázky na hlídání dětí či výpomoci s úklidem. Z materiálu, který zpracovalo ZO ČSOP Veronica - „JEŽÍŠKU, LETOS BEZ ODPADU!“ čerpáme například nápad obdarovat bližní částí lesa (www.zachranles.cz) nebo uhradit mu členství v neziskové organizaci Foto Krasec či předplatné časopisů a publikací. Také vlastní tvořivá činnost lidem přináší uspokojení, navíc máme možnost zaměřit se na použití místních surovin (domácí marmeláda, šťáva, nasušené ovoce či vlastnoručně vyrobená vánoční ozdoba). Nebo můžeme opět podpořit místní výrobce na různých vánočních trzích. Měli bychom však být schopni oddělit místní a tradiční výrobky od ostatního nehodnotného zboží. HANKA JANÁČKOVÁ KOJANOVÁ, Rosa

(O)BALENÍ DÁRKŮ Jihočeský občasník o životním prostředí

II

Balíte rádi dárky? A pokud ano, mezi jaké estéty patříte? Překvapení pro své blízké „čančáte“ do vznešených balicích papírů a převazujete lesklými nakroucenými stuhami, či si pro ukrytí dárku vybíráte raději papír obyčejnější, popř. vlastnoručně vyrobený a zdobený, a pro převázání používáte třeba obyčejného motouzku? Leží-li nám na srdci ochrana přírody a chceme-li šetřit, nejlepší by bylo celé balení dárků zrušit (nehledě na samotný obsah některých dárků...). Neb z ekologického pohledu: nejlepší obal je žádný obal. I to má něco do sebe. Hlavně malé děti to ocení. Pak je ještě jedna možnost, díky níž nad vámi zarytý ekolog přimhouří oči. Totiž - mezi své oblíbené koníčky si zahrnete recyklaci, a to právě i při balení dárků. Jste-li tvořivá bytost, jistě si vás toto nové hobby získá. Zrecyklovat můžete, co se dá. Použít starý balicí materiál, to je docela obligátní postup. Lze ale sáhnout i po něčem jiném: využít třeba krepový papír, papíry vůbec všeho druhu, které ozvláštníte svým výtvarným zásahem. Kolikrát už mě okouzlila stará obálka nebo papír na zaslaném balíku... Ti odvážnější a vtipnější možná dárek zabalí do včerejších novin, ubrousků nebo do toaletního papíru (nepoužitého - i recyklace má své meze). Nevěřili byste, jak krásný obal se dá vytvořit z něčeho, co denně používáte a zabalit do toho dárek by vás ani ve snu nenapadlo. Nebo si také můžete vyzkoušet vyrobit si svůj vlastní ruční papír. Vánoce se blíží... Jak letos balení dárků pojmete vy? IVANA JONOVÁ, Šmidingerova knihovna

S

LÍBOU

A teď konečně recept v normálních poměrech surovin. 1, 2 kg hladké mouky, 400 g moučkového cukru, 300 g tuku (Hery), 6 vajec + 2 žloutky, 10 polévkových lžic mléka, 5 lžic tekutého medu, 1,5 kypřícího prášku do pečiva (v původním receptu prášek není, ale chceme-li, aby perník nebyl tvrdý a byl po upečení vhodný k jídlu, tak prášek, případně jedlou sodu, přidat musíme), 1,5 vrchovaté kávové lžičky mleté skořice, 1 rovná lžička mletého hřebíčku, 1 lžička mletého badyánu, ½ lžičky mletého nového koření. Všechny suroviny vytemperujeme v místnosti na stejnou teplotu. Sypké suroviny včetně koření sesypeme do mísy a dobře promícháme. K tuku přidáme med, zahříváme, důkladně mícháme, až se med dobře rozptýlí, do chladnoucí směsi přidáme předem dobře rozkvedlaná celá vejce. Tekutou částí zaděláme těsto a dobře propracujeme (nejlepším nástrojem jsou ruce), zpracované těsto má konzistenci kynutého těsta. Perníčky je možné vykrajovat z těsta okamžitě, ale lepší je dát těsto do sáčku do chladničky a s vykrajováním počkat do druhého dne. Vykrájené perníčky klademe na plech vyložený pečícím papírem. Troubu předehřejeme ¼ hodiny na teplotu 220 stupňů, poté vložíme plech s perníčky a při stejné teplotě necháme péct, troubu během pečení neotvíráme! Když jsou perníčky téměř pečené (neumím přesně popsat, kdy ten moment nastane, doporučuji orientovat se zrakem a čichem), plech vyndáme a perníčky potřeme mlékem, ve kterém jsme dobře rozmíchali žloutky. Plech s perníčky vložíme na chvilku opět do trouby, než mléko se žloutky na povrchu „zaschne“, pak vyndáme a perníčky potřeme ještě jednou, jsou pak krásně lesklé. Další úprava perníčků je zcela na vaší fantazii a zručnosti.

Foto Krasec

Přeji Vám prožití letošních Vánoc v přítomnosti lidí, které máte rádi, přeji Vám Vánoce jako skutečný čas zastavení se v uspěchané době, zklidnění mysli, náladu slavnostní a šťastné vykročení do roku 2009, v něm pak především pevné zdraví a hodně zdaru ve všem, co s sebou přinese. LÍBA JOZKOVÁ

III


ODKUD K NÁM PŘIPLUL VÁNOČNÍ KAPR


DĚTI PRO NEJEN


VÝLETY

BEZ

AUT

Na běžkách Českou Kanadou Na zajímavá místa a na výlet bez auta v zimních měsících vás zve Český nadační fond pro vydru. Tentokrát navštívíme Českou Kanadu na lyžích. Tato oblast se nachází východně od města Jindřichův Hradec a pro svou zachovalou přírodu je stále více vyhledvaná a navštěvovaná. Česká Kanada se nachází v lesnaté krajině plné čirých potůčků s raky, průzračných jezírek a rybníčků. V létě je ideální pro houbaře a sběrače lesních plodů, zatímco v zimě se stává rájem pro výletníky na lyžích. Dostupné a kvalitně upravené běžecké trasy najdete u Nové Bystřice. Bydlíte v okolí Jindřichova Hradce, Třeboně, Dačic či Slavonic? Potom je pro vás nejbližší možnost lyžování právě v okolí Nové Bystřice. V těchto místech označovaných jako „Česká Kanada“ je v zimních měsících pravidelně dostatek sněhu, a proto tu jsou pro lyžaře vhodné podmínky pro lyžování i v období, kdy se už na jiných místech sníh vůbec nevyskytuje. Nová Bystřice nabízí tři pravidelně strojově upravované běžecké trasy. První, nejdelší a nejkrásnější trasa s názvem Nová Bystřice - Peršlák, je dlouhá 12 350 m. Z městečka Nová Bystřice vyrazíte směrem na obec Hradiště, poté na Nový Vojířov. Pojedete nádhernými, romantickými a zasněženými lesy České Kanady. Odpočinek doplněný obědem či menším občerstvením si můžete dopřát v ukrytém lesním hotelu Peršlák. Právě okolo něj lyžařský okruh vede a je po celou zimní sezonu k dispozici všem turistům. Po obědě hurá přes jehličnaté lesy zpět do Nové Bystřice.

Bližší označení běžeckých tratí a podrobné mapy můžete najít na webových stránkách Nové Bystřice www.novabystrice.cz

Vyznačení, údržba a propagace tras je typická „nadobecní“, ale rozsahem ještě ne krajská aktivita. Na Novobystřicku resp. v České Kanadě ji dělá už víc než pět let Sdružení pohraničních obcí a měst okresu Jindřichův Hradec. Impuls a základní kvalifikaci, jak na to (skútr, stopotvar), přinesl starosta Starého Města pod Landštejnem František Schorný, kromě jiného vášnivý biatlonista a lyžař. Většinu financí na to dosud přinášel (už skončený) evropský program INTERREG III A, protože trasy navazují i do Rakouska. Pro další období by se na tom měli víc podílet místní subjekty, hlavně podnikatelé ve stravování a ubytování. Je to dobrý příklad, že atraktivní turistická nabídka pro zimní sezónu nemusí mít podobu megalomanských areálů se sjezdovkami a lanovkami. Marie Pacovská, ČNF pro vydru


IV

JIHOČESKÉ POHÁDKOVÉ KRÁLOVSTVÍ NABÍZÍ (www.pohadkovekralovstvi.cz)

Foto archiv Krasec

Výchozím bodem druhé trasy, který najdete cca 2 km od Nové Bystřice směrem na česko-rakouský přechod, je Dolní obora. Tento 2 650 m dlouhý okruh je určen pro méně náročné lyžaře, kteří více než sportovní výkony ocení pohodovou projížďku spící zimní přírodou. Třetí běžecká trasa s názvem Štramberský okruh, je též určená pro nenáročné a začínající lyžaře. Tento okruh vychází opět z Nové Bystřice, vede přes Kamenný vrch (669 m. n. m.) po lesních a polních cestách a jeho délka je 3 250 m. Vzhledem k tomu, že se jedná o nenáročný terén, je možné vše absolvovat s dětmi, pro které je to skvělé místo k učení. Z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice můžete cestovat příjemně vlakem, který projíždí malebnou krajinou po 33 km dlouhé úzkokolejné trati.

TÉMA

MÍSTNÍ EKONOMIKA je, když... ekonomika je, když...

JIŘÍ GUTH, [email protected]

Důsledná, radikální (tj. skutečný kořen - radix - problému hledající) ochrana životního prostředí se těžko může vyhnout konceptu místní ekonomiky. Místní ekonomika je, když… Když v daném místě a jeho okolí se dají peníze dobře vydělat i utratit. Když ekonomické cykly jsou spíš kratší než delší a co nejvíc uzavřené: třeba krejčí nakoupí u pekaře, pekař u mlynáře, mlynář u zemědělce, tomu pomůže učitel se psaním projektu a za honorář si pořídí praktické manšestráky (anebo ještě lépe kalhoty z místního lněného plátna). Není rozumné chtít důslednou uzavřenost, jako má třeba severní Korea. Za současného stavu ekonomik našich vesnic, měst i krajů lze ale šmahem doporučit, aby výrobci, spotřebitelé i politici pomáhali „uzavírání“ ekonomických cyklů a zahoustnutí či síťování ekonomických vztahů. Každý výrobce je svým způsobem někde místní, ale takovou síť vztahů buduje jen ten, kdo chce mít co nejvíc dodavatelů i odběratelů(!) poblíž. Mentalita expanze a obdiv k úspěšným exportérům je něco jiného. Jedním z proudů „zeleného konzumerismu“ (neošklíbejte se, prosím) nebo prostě současné módy je rostoucí poptávka po výrobcích, jak se říká, „s příběhem“ anebo „přímo odněkud“. Krasec vám na těchto stránkách nabízí letmé seznámení s problematikou a Rosa katalog - zatím jen útlý - výrobků a výrobců přímo z Novohradska.

Místní produkty ekonomika a lokální ekonomika JOSEF KADUBEC, [email protected] Biopohanka na našem stole je s největší pravděpodobností z Číny, ačkoliv její obal nese označení „Země původu: ČR.“ Inu, jsme součástí globálního trhu a země původu odkazuje spíš na místo finalizace zboží, než na místo původu surovin. Přesto, nebo právě proto, roste počet lidí, kteří chtějí vědět, kde skutečně má původ to, co nakupují. Řada regionálně vymezených oblastí přistupuje ke značení místních produktů. Má to ale vůbec smysl? Na to jsem se zeptal tří lidí, kteří mají k tématu blízko.

Zuzana GUTHOVÁ manažerka Místní akční skupiny (MAS) Sdružení Růže (http://mas.sdruzeniruze.cz)

Může značku získat také v místě vyráběný knedlík, stavební písek či dřevo na topení? Možná ano, kritéria se oblast od oblasti liší. Je patrná zejména snaha o reprezentaci vůči návštěvníkům, popřípadě o vymezení se vůči obdobným produktům na trhu. Jisté je, že zejména pro výrobce zboží s dlouhou užitnou hodnotou (řemeslné výrobky, umělecká dílka) je významnější prodej pro turisty, popřípadě mimo region, kde se v rámci obdobného zboží vymezí právě místem původu. Z ekonomického hlediska je to výhodné, neboť do místního trhu vstupuje více peněz zvnějšku. Na druhou stranu je třeba zboží na místo prodeje dovézt - se všemi důsledky na životní prostředí. Máme místní produkci a značení výrobků podporovat? Pro nás všechny je důležité zachovat místní dědictví a specifické tradice, receptury a dovednosti, které se zhmotňují třeba v trdelníku či valašských frgálech. Ale také rozvíjet místní dodavatelsko-odběratelské vztahy a posilovat tak místní ekonomiku. Z tohoto hlediska je možná podstatnější podpora „řadové“ pekárny a prodejny s běžným sortimentem. Pro zachování tradic je důležitá podpora výrobce dřeváků, z pohledu lokální ekonomiky je třeba podporovat místního ševce a v lidech pěstovat vědomí, že je lepší dvakrát opravit dražší botu, než kupovat dokola levnou obuv z dovozu. To je cesta k udržitelnosti.

Co je podle vás místní produkce a jak jí může pomoci místní značení? V našem pojetí regionálního značení máme „místní produkci“ definovanou poměrně široce. Jde o výrobky a produkty, které vznikají v regionu a jsou, alespoň do určité míry, jedinečné svou vazbou na něj (ruční práce, užití místních surovin, tradičních postupů...). Snažíme se o společnou propagaci značek a značených produktů (web, katalogy apod.), a v neposlední řadě podporujeme spolupráci podnikatelů i dalších aktérů v regionech. Vidíte nějaké propojení mezi rozvíjeným značením a hnutím „Local food – Jídlo zblízka“? Oba koncepty se v mnohém překrývají, „Jídlo zblízka“ je zaměřeno výhradně na potraviny, zatímco regionální značky i na řemeslné a průmyslové výrobky. Cíl je však v podstatě totožný - podpořit udržitelnější výrobu a spotřebu, místní drobné producenty, místní ekonomiky, zkrátka bojovat proti negativním trendům všudypřítomné globalizace. Existence takových projektů (napadají mě ještě např. potravinářské soutěže téměř ve všech krajích) odráží rostoucí potřebu podpory místní produkce i stoupající poptávku po místních produktech. Proto takovým „konkurenčním“ hnutím držíme palce a rádi s nimi navazujeme spolupráci.

13

Pavel ŠTĚPÁNEK biofarma Slunečná (http://www.biofarma-slunecna.cz) V čem si myslíte, že spočívá význam místního značení? Jak vám konkrétně pomohlo? Ukazuje, že se v tomto kraji něco originálního dělá, něco přímo ze Šumavy. Je to proud proti globalizaci, skutečnost, že se věci nečešou přes jeden hřeben... Když si člověk koupí něco v Tescu, je jedno, jestli to je z Německa, z Francie nebo z Čech. Pomáhá tohle značení také třeba spotřebiteli? Pomáhá spotřebiteli najít něco originálního, bez značení by se málokdo dozvěděl, co je místní. Nabízí něco, co člověk přiveze z dovolené a je to z tohoto kraje, a nemusí to být kýčovitý suvenýr, ale třeba kousek sýra. Cítíte se být místním producentem? Produkuju jenom v místě. Jsem ve skutečnosti místní „šovinista“. To, jestli jsem producent, je otázka není to ve velkém. Foto RRA Šumava


Co to vlastně je „místní produkt“? Jednotlivé oblasti si stanovují svá vlastní kritéria pro to, co ještě je a co už není místním produktem. Chtějí propagovat svůj region a podpořit místní výrobce. Zpravidla se zohledňuje vliv výroby na životní prostředí, původ surovin i práce místních lidí. Označování bývá omezeno na doporučené spektrum zboží. Místní značku tak mohou získat potraviny (místní speciality), řemeslné výrobky, umělecká díla i některé přírodní produkty.

Iva DYKOVÁ Asociace regionálních značek, o.s. (http://www.domaci-vyrobky.cz)

TÉMA

Cesty jídla cesty jídla v programech pro děti TOMÁŠ SMRŽ, [email protected] Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia spolupracuje s učiteli všech stupňů škol, jimž poskytuje metodickou pomoc - konzultace, semináře, konference, publikace. Nejběžnější formou spolupráce je účast tříd na výukových programech. Jde o dvouhodinová až celodopolední pásma činností, při nichž se žáci a studenti seznamují s určitým environmentálním tématem. Třeba proč dát přednost jídlu z blízka. Problematika ekologicky šetrné spotřeby se objevuje v našich výukových programech dost často. Žákům 2. stupně ZŠ a středoškolákům nabízíme program Supermarket, v němž se stávají zákazníky fiktivního obchodu. Při „nakupování“ odhalují dopady životních cyklů výrobků (výroba, přeprava, likvidace obalů) na životní prostředí a sociální situaci lidí v rozvojových státech. Nakonec se dozvídají ceny zakoupených výrobků po započtení externalit (vnějších nákladů Foto Krasec spojených např. právě s poškozováním životního prostředí). K nejoblíbenějším programům patří Cesty jídla. Metodami aktivního učení se snažíme dovést děti k chápání životního cyklu potravin (co všechno se musí stát, než vznikne chleba). Zabýváme se tím, proč dávat přednost českému jablku před (jistě také chutným) jablkem z Itálie, nebo dokonce z Číny, proč jíst biopotraviny, z jakých důvodů jsou dražší, než ty „konvenční“, nebo komu můžeme pomoci nákupem Fair-Trade čokolády. V praktické části programu připravujeme s účastníky jednoduchá jídla z biopotravin, netradičních plodin a z výpěstků, které nasbírají na zahradě pod okny ekocentra. Ekologicky šetrnému provozu domácnosti se věnujeme v programu Co je doma, to se počítá. Na jaře jsme zorganizovali pro ZŠ Fantova v Kaplici projektový den „Na návštěvě u Macháčků“, zaměřený na domácí ekologii. V městském parku byla připravena stanoviště s různými úkoly, obsluhovaná pracovníky Cassiopeiy, dobrovolníky z českobudějovických fakult a zčásti i žáky 9. tříd, kteří na závěr sehráli krátké scénky a představili své výtvory z odpadů. Podobnou akci na téma domácí ekologie jsme uskutečnili u příležitosti Dne Země pro českobudějovické základní školy ve spolupráci s DDM. Výukové programy jsou finančně podporovány MŽP a MŠMT v rámci společného programu Národní síť EVVO. Autor pracuje v CEGV Cassiopeia.

Faremní legislativa: pouze velké Pouze propro velké?! MARTINA FILIPOVÁ, [email protected]


14

Na první pohled je obtížné na venkově objevit výrobce a prodejce místních potravin. Často ani místní lidé netuší, že v sousedství někdo prodává mléko, sýry, med nebo maso. Teprv při důkladnější znalosti kraje člověk zjistí, že v různém stupni utajení funguje celá řada drobných producentů zahrnující spektrum od domácích kuchyní až po poloprofesionální provozy, od zásobování vlastní rodiny až po prodej na trzích. Těmto drobným podnikatelům však podle jejich slov stávající předpisy (zejména hygienické) de facto znemožňují provozovat činnost legálně. Přitom činnost drobných chovatelů, pěstitelů a zpracovatelů je předpokladem pro udržitelný život na venkově. Mám na mysli aspoň zčásti soběstačné a sebevědomé sedláky, které živí produkce kvalitních potravin namísto (dočasně bohatě) dotované „údržby krajiny“. Proto jsme pod záštitou Trastu pro ekonomiku a společnost zkoumali, nakolik jsou veterinární a hygienické požadavky pro maloproducenty opravdovou překážkou. Z rozhovorů a diskusí se zpracovateli a s úředníky státní správy vyplývá, že problémem není znění hygienických nařízení EU (tzv. „hygienický balíček“), která stanovují pravidla pro výrobu potravin, ale spíše jejich interpretace a uplatňování v členských zemích. Jednotná pravidla hygienického balíčku sice do značné míry sjednocují vzhled provozoven napříč Evropou, přesto jsou v různých zemích uplatňovány odlišné přístupy například k otázce zavádění systému analýzy rizik a prevence (HACCP), k prostorovému uspořádání a vybavení podniků nebo v oblasti kontrol.

Priorita: zachování flexibility Prioritou by mělo být zachování vysoké flexibility, kterou umožňují evropská nařízení: maximální možnost přizpůsobení požadavků podmínkám farmy (úměrně potenciálním rizikům, množství produkce, způsobu prodeje a tím okruhu spotřebitelů). Předpokladem využívání flexibility jsou kvalifikovaní veterináři v terénu, kteří dovedou zohlednit podmínky konkrétní farmy a využít flexibilitu danou právními předpisy ve prospěch farmáře. Současná česká právní úprava již zvolna upouští od přesných definic jednotlivých dílčích úkonů a přibližuje se filozofii evropských nařízení, která určují základní rámec a pak ponechávají velký rozhodovací prostor na konkrétním úředníkovi. Přesto si však široký manévrovací prostor v některých případech příliš zužujeme - například definicí nejbližší místní maloobchodní prodejny nebo týdenními limity pro prodej králičího a drůbežího masa.

Přežijí pouze velcí? Nutno přiznat, že dnešní stav je dlouhodobě neudržitelný: výroba potravin se soustřeďuje do velkokapacitních zařízení, zatímco provoz malých zpracovatelských farem je na hranici lidských a finančních kapacit. Pouze faremní mlékárny s kapacitou více než cca 200 litrů mléka za den mohou počítat s návratností vložených investic. Menší, kombinované provozy nemohou při současném nastavení ekonomických vztahů přežít. Jejich provozovatelé vědí, že se jim vložené peníze nevrátí. Zároveň je velmi obtížné založit malý podnik a pomalu se vypracovat to vidíme jako vážnou překážku rozvoje malých producentů a zpracovatelů na venkově. A přitom jsou to právě oni, kdo tvoří základ venkovských komunit. Kromě toho jsou nenahraditelným prvkem potravinové soběstačnosti regionů, která bude v blízké budoucnosti stále potřebnější. Autorka se zabývá vztahy zemědělství a ochrany přírody. Více info o projektu: www.thinktank.cz.

TÉMA

Kvalita se sama samaneprodá! neprodá

JAROSLAV NEUŽIL, [email protected]

V roce 2006 byla vyhlášena výzva k přihlášení originálních šumavských výrobků pod značkou „Šumava - originální produkt“. Během roku 2007 jsem byl, jako místní podnikatel v cestovním ruchu, s několika těmito produkty seznámen. Jinak bych na ně zatím asi těžko narazil. Musím říci, že mne to oslovilo a několik výrobků od dřevěných holubiček až po domácí klobásy jsem si ohmatal, vychutnal a ocenil. Teď už tedy vím o několika výrobcích tolik, že je v místních prodejnách vyhledávám. Musím se ale probírat spoustou věcí, než najdu tu moji s příslušnou visačkou. A to se považuji za již poučeného spotřebitele, případně vím, do kterého místního obchodu si mám pro tu kterou věc zajít. Jak se to ale dozví běžný spotřebitel, náhodný turista? Asi by měly mít místní obchody místo vývěsky Algida výrazné velké štíty: Zde v prodeji „Šumava - originální produkt“. Prostě reklamu pro zákazníky, za větší peníze. Kvalita se sama neprodá.

„Šumavské služby“? Kdo umí, umí...

Foto RRA Šumava

V oblasti služeb, pokud vím, je tento projekt teprve ve stadiu přihlášek a vyhodnocování. Jako podnikatel v cestovním ruchu tyto služby potřebuji a jsem na nich závislý. Většinou to zatím funguje obráceně, kdy hoteliéři vyhodnocují, co je pro ně nejvýhodnější (týdenní pobyt), a méně lukrativnější objednávky odmítají (3 dny). Trh je nasycen, takže jsem velmi zvědav, co v tomto smyslu přinese značení regionálních služeb. To by opravdu na prvním místě musely být požadavky zákazníka a teprve na základě jeho spokojenosti starosti o vlastní kapsu. Většina ubytovatelů si neuvědomuje, že pracuje ve SLUŽBÁCH, a věří, že když nespokojený zákazník odejde, přijdou dva jiní. Varováním může být neobsazenost a zánik řady penzionů v předhůří Šumavy, přes které se již vlna velkého zájmu přehnala. V tomto oboru, na rozdíl od obchodů, na značku nesázím, svého ubytovatele a hospodského hledám anonymně a individuálně během vedlejší sezony a čekám, co mi nabídne. Jestliže totiž přijdu s požadavkem, je jasné, že druhá strana se bude snažit moje požadavky omezit/minimalizovat. Naopak nabídky druhé strany mohu využít ve svůj prospěch. Takže jakápak zatím značka „Šumavské služby“ nebo tak nějak? Když někdo reklamu nepotřebuje, tak si musíme počkat, až poleví poptávka. Pak se ukáže, že to většina neumí, ale značku „Šumavské služby“ bych jim nedával. Autor je majitel cestovní kanceláře v Prachaticích.

Vyrobeno šetrně na Šumavě na Šumavě KATEŘINA VLÁŠKOVÁ, [email protected]

Očekávaly se přínosy pro výrobce, kteří podnikají v chráněných územích a tím mají ztížené podmínky oproti své konkurenci. Záměrem bylo pomoci propagovat jejich výrobky, ukázat lidský um - co vše v regionu vzniká, a také podpořit prodej českých a místních výrobků. Dalším přínosem je zviditelnění regionu a navázání spolupráce. Pilotně byl projekt realizován na území tří regionů - Krkonoše, Beskydy a Šumava. Značka i podmínky a kritéria jejího udílení vznikaly v regionech na společných workshopech. V dnešní době je značka rozšířena na 10

Certifikace i pro služby Protože se udělování značky výrobcům na Šumavě osvědčilo, bylo rozšířeno o kritéria pro služby - o značku se mohou nyní ucházet i provozovatelé ubytovacích a stravovacích zařízení na Šumavě. V srpnu 2008 byla udělena značka prvním třem ubytovatelům, kteří splňují podmínky certifikace, jsou kvalitní a podnikají šetrně vůči přírodě a životnímu prostředí. Pokud se rozhodnete navštívit Šumavu a současně využít certifikované služby, naleznete jejich seznam na www.regionalni-znacky.cz. Autorka je místní koordiátorkou RRA Šumava. Foto RRA Šumava


S myšlenkou podpořit místní výrobce, kteří podnikají ve zvláště chráněných územích NATURA 2000, přišel tehdejší ředitel Regionálního environmentálního centra ČR Ing. Tomáš Kažmierski, a tak se před více než čtyřmi lety začal realizovat projekt značení místních výrobků.

regionů ČR a ve třech dalších se právě zavádí. Již je tedy pokryta více než třetina ČR a dokonce přesahuje i na Slovensko a do Polska. První tři certifikáty Šumava originální produkt® udělila Regionální rozvojová agentura Šumava na základě doporučení certifikační komise v červenci 2006. V dnešní době užívá šumavskou značku 43 výrobců s více než 200 druhy výrobků, sortiment je široký, od řemeslných uměleckých děl, přes suvenýry nebo užitkové předměty až po potravinářské produkty jako jsou mléčné a masné výrobky, pivo, chléb, koláče, zelňáky, drobné pečivo, dorty, med či bylinky. Kde si můžete koupit šumavské certifikované výrobky? Hlavně na Šumavě - v běžné obchodní síti, v certifikovaných obchodech (prodávají výrobky minimálně od tří certifikovaných výrobců), ve vybraných turistických infocentrech a často přímo u výrobců. Podrobný seznam naleznete v katalogu výrobků, v novinách Doma na Šumavě nebo na www.domaci-vyrobky.cz. Certifikovaní výrobci prodávají své produkty také na řemeslných trzích, jarmarcích, poutích a dalších kulturních akcích po celé Šumavě, když přijedete, můžete vidět, jak vzniká například šumavská holubička, svíčky z včelího vosku, chodská keramika, skleněné vinuté perly, šumavské obrázky, výrobky ze dřeva. Nebo navštivte řemeslné dílničky s výrobou skla, keramiky, skleněných korálků, dřevořezbou, v některých si můžete sami zhotovit vlastní výrobek. Při toulkách Šumavou určitě také ochutnejte výborné certifikované potraviny a jídla a odvezte si suvenýr.

K ZAMYŠLENÍ

Ekolog ekolog v v kuchyni

GLOSÁŘ

kuchyni

MILAN HAVEL, [email protected] Naše domácnost nám nabízí mnoho možností, jak se chovat ohleduplněji k životnímu prostředí. O kuchyni to platí o to víc, že naše spotřeba potravin, nápojů a vybavení domácností patří do skupiny výrobků, které mají podle studie Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) na život na Zemi největší dopad (1). U potravin zaleží na jejich původu, ale také na jejich zpracování. Pro výběr surovin platí v podstatě jednoduchá pravidla. Z hlediska životního prostředí i našeho zdraví jsou pro nás nejvhodnější místní produkty (z oblasti Střední Evropy), nejlépe dodávané přímo z pole či sadu a ve kvalitě BIO. Podporovat ekologické zemědělce považuji za to nejlepší, co můžeme pro Zemi udělat. Osobně považuji Život za posvátný, proto se ho snažím chránit i tímto způsobem. Pro mě je to i dostatečný důvod k vegetariánství. A protože si sám mohu vypěstovat jen omezené množství zeleniny na zahrádce, našel jsem si na tržnici prodejce, který zeleninu bez chemie pěstuje. Samozřejmě si kupuji i certifikovanou biozeleninu. Za důležité považuji také poděkovat Zemi za to, co nám dává.


16

„Na dně se může ocitnout kdykoliv každý. Ale vždycky musí mít nějakou takovou drobnou vidinu, že se může od toho dna odrazit.“ - řekl mi nedávno jeden šumavský starosta. Vztahovalo se to k mé otázce, jak se dneska v národním parku žije. Nekonečný a nekončící střet, v něm na straně jedné nesmiřitelní ortodoxní ochranáři, proti nim zatvrzelí regionální politici a obecní zastupitelé, z nichž někteří místo správy věcí veřejných skupují lukrativní pozemky v katastru jim svěřených obcí, do toho uskupení „Svaz obcí NPŠ“, štědře placené ze senátorské kapsy ODS, hovoří (někdy spíš vyřvává) jakoby za všechny Šumaváky, ač jeho členy některé významné šumavské obce nejsou, a mezi tím vším se potácejících pár lidí, kteří to s přírodou i parkem myslí sice dobře a poctivě, ale jak ty všechny uzle rozmotat... Tristní pohled na naše největší nejpřísněji chráněné přírodní území na prahu devátého roku 21. století.

Zúčastnila jsem se nedávno několika akcí, které pořádají lidé, zoufalí z představy,

S nákupy potravin úzce souvisí problematika odpadů. Výrobci obalů zatím moc nezohledňují, že by obal měl jít dobře recyklovat. Proto je dobré typ obalu při nákupu zohlednit. Plastový obal je vždy dost problematicky recyklovatelný, protože tyto materiály se nemohou opět používat pro stejný účel (k balení potravin). Když mohu, tak se balenému zboží vyhýbám (ovoce, zelenina, pečivo). Vysloveně škodlivý je polyvinylchlorid (PVC). Netřídí se, při jeho pálení vznikají nebezpečné dioxiny a může obsahovat i další toxické látky (ftaláty, těžké kovy). Výrobkům z PVC je nejlepší se úplně vyhnout. Osobně při nákupech používám vlastní látkovou tašku a opakovaně používám i plastové a papírové pytlíky. Tento přístup se může zdát někomu přehnaný, ale podobně se chovali lidé dříve. Papírové pytlíky (např. od mouky) se dávaly u mých prarodičů i rodičů stranou a opět se používaly pro různé účely. Díky šetrnému přístupu k obalům se mi snížila doma produkce odpadů natolik, že jsem si rozhodl zmenšit objem koše na směsné odpady z 20 litrů nejprve na polovinu a nyní na 3 litry a ve dvou lidech ho naplníme přibližně za týden.

že se v blízkosti jejich domovů bude za pár let opět těžit uran (viz str. 21). Jdou na to dobře: mají spoustu energie a velkou podporu spoluobčanů (kteří většinou zprvu vůbec nevěděli, která bije), své aktivity úspěšně medializují a nejde jim jen o happeningy a demonstrace - zaměřili se na odbornou argumentaci a na monitorování politických rozhodnutí, spojených s „jejich“ tématem. A i velcí šéfové uranového průmyslu přiznávají, že je to jediná věc, která jim dokáže dělat (alespoň drobné) vrásky na čelech. Neb s vysokými politiky se, jak se zdá, prý už nějak dohodnou...

Samotná kuchyně nabízí také nepřeberné možnosti citlivějšího přístupu k přírodě. Před několika lety jsem doma zkoušel, kam až mohu snížit svoji spotřebu elektrické energie. Při spotřebě 25 kWh za měsíc jsem zjistil, že mi asi polovinu sebere lednička. V té době jsme ji vypnuli a od té doby ji nepoužívám (přitom bydlím v panelovém domě). Jak už jsem napsal výše, zeleninu a ovoce je nejlepší jíst čerstvé, a tak mi chybí jenom ve chvíli, když si doma občas sám chci vyrobit mléčně kvašenou zeleninu (tzv. pickles). Protože ji nemohu dát do ledničky, je potřeba ji rychleji sníst - a tak ji nosím jako dárek těm, kdo si něco takového vyrobit neumí. Tím, že mám doma minimum vybavení na elektřinu, se cítím svobodněji a nezávisleji. Odebírám „zelenou“ elektřinu a kvůli mně rozhodně nebude třeba stavět další tepelné či jaderné elektrárny.

V listopadu spatřila světlo světa oponentní zpráva takzvané „Stehlíkovy rady“,

Nejde ale jen o elektřinu. Ušetřit se nechá i na teplé vodě při mytí nádobí. Myji si nádobí sám a pokud není mastné, tak jenom studenou vodou. Myslím, že tak lze umýt většinu nádobí. Mytí teplou vodou je spíš zvyk, který děláme automaticky, bez rozmyšlení. V tom jsme ovšem každý jiný. Kamarád, který u mne bydlí, myje nádobí vždy teplou. Považuji to za jeho osobní věc a nesnažím se ho převychovávat. V dospělosti se může změnit každý jen sám. Naše kuchyně může být pro nás i naše děti skutečnou školou života. Svůj vztah k Zemi si budeme nejlépe pěstovat praktickou činností. Vždyť například vlastnoručně upéci a ochutnat vlastní chléb je nejen zdravé, ale i krásné. 1) EEA Report No. 11, Household consumption and the environment. 11/2005. Ke stažení na http://reports.eea.europa.eu/eea_report_2005_11/en . Autor pracuje v občanském sdružení Arnika, kde se věnuje problematice odpadů.

kterou jmenoval Mirek Topolánek, aby bleskově oznámkovala mnohaměsíční práci Nezávislé energetické komise, vedené akademikem Pačesem. Jak se dalo očekávat, pochválen byl převážně kladný postoj Pačesovy skupiny k jaderné energetice („náš“ jihočeský Eda Sequens v ní byl pouze jeden), zatímco jasnou pětku Stehlík &spol. udělil „pačesovcům“ za snahu o zachování územních ekologických limitů; ty již přes patnáct let chrání město Horní Jiřetín před velkorypadly Mostecké uhelné, která ovšem stejně dlouho zneužívá děravou horní legislativu a brání odpisu těchto uhelných zásob. A tak máme zářnou vyhlídku na nové bloky Temelína, další uhelnou elektrárnu, obnovení těžby uranu a možná i bourání dalších obcí. Cena elektřiny přitom strmě stoupá. Letos zesnulému Ivanu Dejmalovi nebude dopřáno klidného spánku - a začínalo to v těch 90. letech tak slibně...

S OPTIMISMEM VZHŮRU DO NOVÉHO ROKU! ZDENKA JELENOVÁ

ESEJ

Křesťanství ekologie versus ekologie? MATOUŠ ŠIMEK, [email protected] Ekologické problémy (globální i lokální) jsou dnes součástí světa. Člověk musí být hodně netečný, aby je nevnímal, či k nim nezaujal nějaký postoj. Křesťanství v porovnání s některými jinými náboženskými směry (zejména dálnovýchodními a indiánskými) staví člověka do skutečně výjimečné role mezi ostatními živými tvory. Není v tom sice ona indiánská pokora (i bizon je můj bratr a já jsem jen jedním kamínkem v přírodní mozaice), ale na druhou stranu člověku dává velkou porci zodpovědnosti.

Právo ochočit, využít - nebo vyhubit? Nesouhlasím s tím, co slyším i z úst některých církevních představitelů - že člověk se se zvířetem nemůže porovnávat, těžko může být příbuzný s nějakou opicí, a ekologové či zelení jsou pobláznění fanatici, kteří mají radši zvířata, než lidi. Zvířata i rostliny nemají takový stupeň vědomí, kterým byl obdařen člověk. Díky tomu se snad tolik netrápí tím, co jim lidská civilizace působí, kromě akutních případů, kdy se otráví úniky jedovatých látek nebo se jim slepí pera či srst po havárii tankeru apod. Ale každý živý organismus je individualita, má svůj způsob vnímání světa, který není o nic horší než ten náš. Plní v přírodě svou funkci a poslání. Člověk má právo přírodu využívat, hospodařit v ní. Má podle Bible právo i ochočit zvíře. Využívat ovšem neznamená vyhubit. V dnešní složité a globalizované době už člověk nehubí jen přímo (nadměrným lovem, únikem toxických látek), ale bohužel prostým

Foto Krasec

fungováním náročné civilizace. Ta potřebuje pro to, aby dál fungovala, mnoho energie, a tak se dál těží a spaluje, vše se na dlouhé vzdálenosti transportuje, z produkce zbývá mnoho odpadu, vše běží ve zběsilém tempu a civilizace pohlcuje ve třetím světě i poslední ostrovy divočiny.

Sám proti celému světu? Člověku se logicky zdá, že proti globálním problémům světa sám nic nezmůže. To je ale největší chyba! I zde je styčná plocha s Biblí. Ježíš říká: „Cokoliv dobrého jste učinili tomu nejposlednějšímu z mých bratří, mně jste učinili!“ To znamená, že velké věci se dějí mnoha malými činy. Sám mohu přispět svým životním stylem k ochraně naší Modré i Zelené planety. Asi nejdůležitější ekologické heslo dneška je: „Think globally, act locally (Mysli globálně, jednej lokálně)“. To, že se snažím třídit odpad, kompostovat, podporovat svými nákupy místní zemědělce a výrobce, že používám úspornější spotřebiče, postavím barák, který nebude nutné příliš vytápět, nepoužívám jednorázové pleny atd. - tím vším přispívám ke zmírnění tíživé situace. Důležité je trochu se uskromnit (jen si vzpomeňme, jak je to v Novém zákoně s oním bohatstvím - a tím se nemyslí jen stav konta v bance). Bez spousty vymožeností se překvapivě obejdeme. Není třeba se každý den sprchovat. Ke spoustě přesunů je vhodnější kolo nebo veřejná doprava, než auto. Až začne žít šetrněji většina lidí, máme vyhráno.

Dejme přírodě prostor A co s tím souvisí: Nebojíme se přírody a dáváme jí prostor. Přírodu máme rádi, když ji poznáme. Přestaneme se štítit havěti, která po nás leze, sneseme štípnutí od komára, nebojíme se, že na nás za každým stromem zaútočí divočák. Když zažijeme náladu při svítání i stmívání, většinou získáme ke krajině vztah. Nesneseme potom zbytečné negativní zásahy. Naše děti pošleme do oddílu, který pořádá výpravy do přírody, a chodíme tam s nimi občas i my. Nemusíme mít na pozemku, který spravujeme, všechno geometricky přesné a pod kontrolou. Dáváme v rámci možností prostor i jisté chaotičnosti přírody... Věřte, že když je člověk víc spjat s přírodou, má z toho dobrý pocit. Být od ní v izolaci je pro duši člověka stejně škodlivé, jako se neumět ztišit, zpytovat svědomí, případně pomodlit. Trochu moc poučuju, ale to neznamená, že jsem dokonalý. Kdybych byl, neměl bych přece z čeho čerpat pro tento článek :-). Autor pracuje v Českém nadačním fondu pro vydru.


Jak je řečeno v knize Genesis, my máme panovat všemu tvorstvu. To je sice výsadní, ale v podstatě velmi složitá role. Jako každé vedoucí postavení to s sebou nese velká rizika. Se špatnými vládci to většinou také špatně končí. V historii se pak na ně ukazuje, jako na odstrašující případy. Chce se snad lidstvo stát takovým případem v historii celého Bohem stvořeného vesmíru? Určitě ne, přesto lidé díky své početnosti, vynalézavosti a životní úrovni, kterou dosáhli (navzdory rozumu, kterým byli obdařeni), setrvávají v současném stylu života, který není trvale udržitelný a představuje pro lidi i přírodu, která jim byla svěřena k využívání i opatrování, velké riziko. Bůh dal člověku takovou míru svobody, že ho nechává, aby vedl války i si ničil planetu, na které žije. To neznamená, že by od toho Bůh dával „ruce stranou“, naopak je v Písmu i zmínka o tom, že potrestáni budou ti, kteří ničili Zemi. V hospodářsky nejpokročilejších státech dnes převládá ateismus. Ten ovšem podle mě neznamená, že ateista ničemu nevěří, tak je tomu jen u naprostých nihilistů. Mnoho ateistů věří v dokonalost a samospasitelnost lidského rozumu. Člověk je zkrátka tak geniální, že si nakonec vždy poradí. Není tedy třeba přehnané opatrnosti, která vede zbytečně k nižšímu zisku, či přímo ke ztrátám. Tuto víru já považuji za velmi opovážlivou a nebezpečnou. Bohužel názory tohoto typu k nám zaznívají i z úst velmi vzdělaných a společensky činných lidí... Tento nepokorný přístup ovšem není v souladu s křesťanstvím. Bible nám i ve Starém zákoně dává mnoho kladných příkladů jako Abel či Abraham, kteří u Boha našli zalíbení díky své pokoře. Koneckonců pokoru projevoval i král Šalamoun, známý svou výjimečnou inteligencí. Ježíš učí, že hromadění bohatství nám neprospívá a ztěžuje spásu. Dává nám dokonce radu - abychom byli jako děti. V tom, že budeme spontánní (v radosti i bolesti), budeme uznávat autoritu, která nás převyšuje a nebudeme chytračit a intrikařit.

PANORAMA Klíč k určování bylin Autor: Mgr. Dominika Dobrylovská, ilustrace: Mgr. Ladislav Novotný, www.kupkanet.com. Nakladatelství Kupka vydalo „Klíč k určování bylin“ určený jak pro potřeby žáků základních a středních škol, tak pro všechny milovníky přírody, kteří chtějí znát jména rostlin, s nimiž se na svých toulkách setkávají. Obsahuje 333 nejběžnějších bylin, jež se vyskytují na většině míst v České republice. Je vystaven na základních pojmech, které jsou v textu vysvětleny a zobrazeny. Svou rostlinu tak může každý určit pouze s pomocí této příručky, bez nutnosti odborné průpravy. V klíči je také vysvětleno přes 130 botanických pojmů. Jde o vynikající pomůcku do hodin přírodopisu, kvalitně a barevně zpracovanou, praktického kapesního formátu. IVANA JONOVÁ, Šmidingerova knihovna

KRASEC DOPORUČUJE:

O penězích trochu jinak Johanisová, Naďa, 2008: Kde peníze jsou služebníkem, nikoliv pánem. Výpravy za ekonomikou přátelskou přírodě a člověku. Nakladatelství Stehlík, Volary


18

Bezúročné bankovnictví? Lokalizace jako alternativa globalizace? Trojitý namísto jednoduchého zisku? O tom všem vypráví odlehčené texty, zamýšlející se nad některými skrytými předpoklady ekonomické teorie a čerpající z výzkumu sociálního podnikání ve Velké Británii i u nás. Nechybí kapitoly o předválečném československém družstevnictví či o bezúročné bance JAK. Kniha s ilustracemi Vladimíra Jiránka a předmluvou Táni Fischerové ale také nabízí nové ekonomické nápady a náměty, zvláště aktuální v době hypotéční krize. Texty původně vycházely jako seriál v časopise Sedmá generace. Pokud knihu neseženete u svého knihkupce, objednejte si ji za maloobchodní cenu 229 Kč plus poštovné a balné na e-mailu [email protected], tel. 723 143 299.

Tipy z www-sítě: http://www.chutnahezkyjihocesky.cz/ Podmínky pro udělení a přehled ocenění v rámci projektu „Chutná hezky. Jihočesky“, které uděluje Regionální agrární komora Jihočeského kraje. Motto stránek: „Pod mocným tlakem konkurence si plně uvědomujeme silný marketingový potenciál, daný neopakovatelností přírodních podmínek a tradicí produkce ceněných zemědělských produktů se známkou Jihočeského kraje. Je čas s tím něco udělat.“

http://www.prirozenelesy.cz/ Internetový časopis věnovaný přírodě blízkému hospodaření v lesích existuje již od roku 2003. Za přečtení stojí například aktuální příspěvek Milana Košuliče st.: „Nový pohled na vývojové cykly? Bouřlivá diskuse o NP Šumava nutí hledat argumenty a podněcuje výzkum.“

http://www.pralesy.cz Stránky se snaží přehledně a souhrnně informovat o problematice výzkumu a monitoringu přirozených lesů v ČR. Přinášejí aktuální databázi jejich rozsahu a stavu. Stránky spravuje VÚKOZ - Výzkumný ústav pro krajinu a okrasné zahradnictví

http://www.npsumava.cz/ Stránky Správy NP Šumava oproti dřívější poněkud nepřehledné podobě získaly na přitažlivosti, přehlednosti, a hlavně aktuálnosti. Najdete zde i elektronickou podobu všech tiskovin, které NPŠ vydává. Pro učitele je zajímavá rozsáhlá nabídka ekologické výchovy (pro účastníky bezplatné!); seniory a osoby se sníženou mobilitou zase zaujme třeba nabídka celodenních autobusových zájezdů s průvodcem. Foto © NPŠ

ÚLET - O kachnách a dopravní značce O prázdninách jsme ve spolupráci s paní Borskou z obce Branná (5 km jižně od Třeboně) řešili problém velmi častých úmrtí kachen a ohrožení cyklistů na úrovni Obory a přilehlých rybníků na silnici II.třídy číslo 154. Jedná se sice o myslivecké kachny, které páchají na rybnících spíše ekologické škody, nicméně k častým úmrtím pod koly aut (často delší boj se smrtelným poraněním) nelze být lhostejný ani v případě těchto tvorů. S místem, kde dochází k přejetí kachen nejčastěji, sousedí úsek, kde po silnici vede asi 200 metrů nejfrekventovanější naučné třeboňské cyklotrasy „Okolo Třeboně“, a navíc je zde zvýšený pohyb hospodářských zvířat - zejména koní. Přitom se tudy často řítí kamiony převážející Dobrou vodu. Domnívali jsme se, že rozumným řešením je instalace dopravní značky omezující maximální povolenou rychlost. Kvůli kachnám i cyklistům. Zástupci dopravní policie ani silničního správního úřadu města Třeboně se to nedomnívají. Prý by to mělo opačný efekt, že by si řidiči hlídali tachometr, málo dávali pozor na provoz a právě to by vedlo k problémům. (Nemusí snad řidiči v každé obci zvládat obojí?) Navíc zde zatím nedošlo k žádné vážné nehodě. (To se musí čekat, až se stane?) Vyložené „perly“ pak zazněly z úst zástupce policie: Omezení rychlosti má smysl jen když se bude vybírat, Kresba Václav Morava a prý jestli chci, aby platil pokutu, kdo tu ve tři v noci pojede o 10 km/h víc, neboť vybírá se zkrátka tak, aby bylo vybráno! Napadla ho dokonce „úžasná“ metafora, že instalovat značku je tu stejně účelné, jako rozsvícení kontrolky, že se nemaže motor, vyřešit vyšroubováním žárovičky této kontrolky. Nakonec nám nabídli kompromis: nebudou mít nic proti instalaci značky A 22 „Jiné nebezpečí“ - tedy toho trojúhelníku s vykřičníkem, který znamenaná zároveň všechno a nic a řidiči na tuto značku, myslím, příliš nereagují. To, že proti instalaci této „kompromisní“ značky nic nemají, ovšem neznamená, že ji podporují. Proto nám přišel od Správy a údržby silnic Jč kraje (závod J.Hradec) dopis, že souhlasí s umístěním značky, pokud její instalaci zaplatí Český nadační fond pro vydru. No vážně vtipný… MATOUŠ ŠIMEK, ČNF pro vydru

PANORAMA TIP KRASCE PRO DĚTI: Kateřina Vrtišková: Co

vyprávěl starý dub

Útlá publikace (formát A4, 66 stran) vznikla na základě autorčiny práce v dětském centru Zvoneček ve Vraném nad Vltavou. Čtenářům se dostává do rukou sborníček pohádek, výtvarných a tvořivých aktivit vhodných pro děti od jednoho roku do věku přibližně tří let. Pohádkové příběhy a navazující činnosti dětí jsou zaměřeny na přírodu v jednotlivých ročních obdobích, šetrné chování k životnímu prostředí, a také na lidové zvyky a obyčeje. Kromě krátké motivační pohádky a navazujících tvořivých aktivit (vždy je popsán postup práce a seznam potřebných pomůcek a materiálu) je každá kapitola doplněna krátkým vysvětlujícím textem pro dospělé (bližší vysvětlení přírodních jevů, které se objeví v pohádce, tipy pro další možné činnosti s dětmi, původ lidových zvyků a obyčejů apod.). Text je doplněn hezkými barevnými ilustracemi Lídy Pokorné. Knížka je vhodná pro rodiče a prarodiče, učitele a vychovatele a další zájemce, kteří svůj volný nebo pracovní čas věnují malým dětem. Vyšla v nákladu 2000 kusů, zájemci si ji mohou objednat na adrese ZO ČSOP 11/11 Zvoneček, 252 46 Vrané nad Vltavou, tel. 606 762 036, [email protected], cena 50,- Kč. LIBUŠE JOZKOVÁ

Nízkoenergetické domy

Jak nízkoenergetický dům funguje, jak ho postavit, jaká bude ekonomika provozu a jak poznat, zda dům je či není nízkoenergetický, si můžete přečíst v nové publikaci EkoWATTu. Můžete si ji zdarma vyzvednout v poradně EkoWATTu v Č. Budějovicích (Žižkova 1) nebo v Praze (Švábky 2), nebo si ji stáhnout z webu: www.ekowatt.cz. KAREL SRDEČNÝ

DVANÁCTERO KULTURNÍ KRAJINY Petice za usnesení vlády ČR o skutečné implementaci Evropské úmluvy o krajině byla zveřejněna na říjnové konferenci Tvář naší země - Krajina domova. Význam petice spočívá ve vytvoření většího občanského tlaku na kompetentní pracovníky organizací a institucí, zejména ministerstev, aby přikročili od slov k činům a podpořili či iniciovali aktivity, které umožní ochránit kulturní i přírodní hodnoty krajiny. Plné znění petice, její zdůvodnění i on-line petiční arch najdete na www.kulturnikrajina.cz. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, o.s.

Občanské sdružení Hamerský potok loni vydalo brožurku „Žabí svět aneb obojživelníci Jindřichohradecka a význam vody v krajině“, která se setkala s dobrým ohlasem. Proto letos na podzim přibyla podobně koncipovaná příručka „Jak to vidí vážky aneb ze života vážek nejen na Jindřichohradecku“. Obě publikace bývají volně k dostání na osvětových akcích občanského sdružení. Informace o o.s. Hamerský potok a o pořádaných akcích: www.hamerskypotok.cz.

Kafka a medvědi Lapidární charakteristika nejznámějšího románu - přesný podtitul zní „Kapitoly z románu“ - Ádáma Bodora „Okrsek Sinistra“ by mohla znít třeba: trochu absurdní karpatské ochranářské podobenství o totalitě. Děj se odehrává v zapadlé rezervaci, respektive okrsku (sinistra levý, zvrácený, pochmurný, zbytečný…) na severu Sedmihradska. Popisy horské scenérie jsou střídmé, ale působivé, prozrazující důvěrnou každodenní znalost bez „návštěvnického“ okouzlení dejme tomu Olbrachtova. Znalci Karpat nebo alespoň Karpatských her Miloslava Nevrlého snad poznají pohoří Rodna, pěnišníkové hory. Nositelé moci (a libovůle a korupce) jsou označováni jako horští myslivci a udržují v okrsku jakousi dvakrát zelenou, polovojenskou a ochranářskou diktaturu. Hlavní hrdina čelí mechanismům moci odevzdaněji, než v trochu podobném Kafkově Procesu, avšak nemá nárok ani na křestní jméno či iniciálu - přiznává, že „Lesní komisař potom rozhodne i o mém jméně“. Horští myslivci jsou bezvýhradnými pány nad prací i životem (včetně sexu) obyvatel Sinistry. Temné a dusivé poměry jsou přitom jaksi středoevropsky nedokonalé, nikoliv orwellovsky sofistikované. Úlohu Ginu vítězství plní denaturovaný líh, podle možnosti filtrovaný přes dřevěné uhlí nebo jinak vylepšený. Postavy románu skládají tuze multikulturní mozaiku (Slované, Maďaři, Rumuni, Arméni, Turci, Řekové a další), ale hořká „cizost“ hlavního hrdiny je nápadná. Reflektuje pocity Maďarů v Rumunsku ve druhé polovině 20. století (román poprvé vyšel v r. 1992). Román, či cyklus novel (kapitol), zobrazuje temnou, tichou beznaděj lidí vystavených „krutému tlaku diktatur východního typu“, jak je označuje překladatelka díla Anna Valentová. Čtenáře Krasce pochopitelně obzvlášť zaujme správní rámec moci v okrsku Sinistra, totiž přísná přírodní rezervace. Jak dříve naznačeno, není to útok proti nějakému třebas i státnímu ekoterorismu. Pro znalce a hlavně obyvatele rumunských Karpat je hlavní smysl rezervace takřka perverzní, totiž chov medvědů. Připomeňme, že medvědi byli v Rumunsku přísně chráněni už za vlády N. Ceausesca (zabití medvěda bylo trestné, a to i vězením), a dnes pro změnu podle tzv. směrnice o stanovištích, vydané Radou Evropské unie. Historické maximum bylo kolem roku 1989 (téměř 8000 medvědů) a ještě v současné době je velikost tamní populace zhruba 5500 kusů, necelá polovina celkového počtu v Evropě - ovšem v situaci, kdy únosná kapacita tamního prostředí podle ekologických výzkumů a odhadů je asi tříčtvrtinová (cca 4000). JIŘÍ GUTH


Plánujete stavbu domu? Postavte ho tak, aby byl nízkoenergetický! Takový dům nevyžaduje nějaké extravagantní architektonické řešení ani vnitřní vybavení „kosmickou technologií“. Můžete ho postavit z materiálů, které koupíte v každých stavebninách, nebo i z „přírodních“ materiálů, jako je nepálená hlína, sláma či konopí a dřevo. Nemusí být ani dražší než konvenční stavby, ovšem náklady na vytápění zde mohou být výrazně nižší.

Po žabách vážky

POD LUPOU

Kolik stojí říčníříční niva? niva MATOUŠ ŠIMEK, [email protected] Pokusit se zodpovědět otázku z titulku - to bylo hlavní téma konference Ekosystémové služby říční nivy pořádané v Třeboni Ústavem systémové biologie a ekologie AVČR. Není to úlet ekologů, tlačit funkce přírodního ekosystému do terciérní sféry služeb? Vždyť příroda funguje i bez toho, abychom oceňovali její služby, a přirozeně nám poskytuje svůj prostor a produkty, kterých využíváme společně s ostatními tvory. Jenže člověk přírodu do té míry využívá a ovlivňuje, že pro trvalou udržitelnost je koncept oceňování jejích služeb skutečně vhodný.


20

Jedním z ekosystémů, který poskytuje člověku služby (zadržení vody, vysoká produktivita...) právě v přirozeném, či člověkem jen mírně ovlivněném stavu, je říční niva. Koncept ekosystémových služeb vychází z předpokladu, že ekosystémy (celky provázané živé a neživé přírody) samy poskytují lidstvu hodnoty a služby, z nichž mnohé lze vyjádřit také ekonomicky. K tomu účelu se většinou porovnávají s obdobnými produkty lidské činnosti, což je u takových oblastí jako je druhové bohatství či vyrovnávání klimatu nanejvýš problematické. Costanza a kol. (1997) uvádí souhrn služeb vybraných prostředí vyjádřený v dolarech na jednotku plochy. Nivy řek jsou z hlediska této „produktivity“ na druhém místě hned za říčními deltami s hodnotou 19 tisíc USD/ha.rok. Ve světle tohoto faktu se ochrana a šetrné hospodářské využití takového území vyplatí daleko víc, než násilná a často nákladná kultivace (v případě niv např. technická meliorace s následným rozoráním). Jak vidno, koncept ekosystémových služeb by se mohl stát účinným nástrojem při prosazování environmentální politiky. Jak připomíná RNDr. David Pithart, jeden z hlavních organizátorů konference, bude proto třeba dále pracovat na pravidlech takového oceňování. K tomu je potřeba mezioborové spolupráce. V případě říčních niv se jedná o ekology a vodohospodáře, kteří by se konečně měli pokusit o plodnou spolupráci. Je třeba uznat, že technická opatření nemusí nutně znamenat negativní zásah do přírody, ochrana druhů neznamená vždy nemožnost obhospodařování území apod.

Chrání před povodní, produkuje kyslík... RNDr. Jan Pokorný z ENKI o.p.s. a doc. Seják na konferenci objasnili možné metody hodnocení služeb ekosystémů a zdůraznili, že problém patří k novým úkolům členských zemí EU (Obnovená strategie 2006). Uvedli několik jimi zpracovaných příkladů právě pro nivu. Jeden příklad za všechny: V případě prevence povodně se u výstavby nové vodní nádrže počítají náklady na zadržení kubíku vody mezi 200 - 500 Kč (náklady u vody zadržené nad úroveň hospodářské hladiny neklesají). Finanční hodnota služby 500 ha funkční říční nivy, která sama zadrží 2,5 miliónu kubíků vody, je tedy 500 - 1250 miliónů Kč. Mezi další služby nivy náleží produkce kyslíku (1 kg na m 2 za rok), zadržení živin, produkce biomasy, vázání CO2 či služby spojené s výparem a spotřebou vody rostlinami (podpora krátkého vodního cyklu, příznivý vliv na místní klima). Zásadní jsou vlastnosti celku, které nemá žádná jeho část - proto byl v ČR týmem ekologů a ekonomů podle inspirace z Hesenska (SRN) vybrán metodický přístup, který hodnotí biotopy podle osmi základních kritérií (za každé 1-6 bodů, čím více bodů, tím je kritérium silněji splněno). Ke kritériím patří např. diverzita struktur, druhů, zralost, či ohrožení biotopu. (Seznam biotopů a jejich bodů najdete na fzp.ujep.cz/Projekty/BVM/BVM_CZ.pdf ). K ohodnocení služeb může přispět monitoring na místě proběhlých revitalizací vodních toků. Proto bylo vyhodnoceno 136 revitalizačních

Foto © Jan Ševčík

akcí (navracejících tok do přírodě bližšího stavu) z období 2000-03 v ČR. Hodnota přírůstku jednoho bodu byla vypočtena jako podíl nákladů dané akce a očekávaného bodového přírůstku. Výsledná průměrná národní hodnota jednoho bodu vyšla 12,36 Kč. Ta je tedy odvozena ze skutečné ochoty společnosti a jejích zastupitelských orgánů platit za ochranu přírody a krajiny. Autoři tvrdí, že peněžní ohodnocení je zde podstatně reálnější, než při užití metod netržního zjišťování ochoty lidí případně platit.

Třeboňská niva slouží i Praze Další příspěvky konference se týkaly přírody říčních niv. Tůně (fluviální jezera), které jsou zde typickým fenoménem, hostí mnohé druhy sinic a řas (v nivě Lužnice hlavně hnědých řas). Nejlepší se z hlediska počtu druhů ukazují tůně, které jsou málo zastíněné a navazují na ně nivní louky. Šetrné luční hospodaření (bez těžké techniky, která je na mokrém terénu beztak problematicky použitelná) je tedy v nivě vhodné i z ekologického hlediska. O něco problematičtější je využití jako pastviny. Jak podotýká pan profesor Prach, mezi loukami jsou ty v nivě (psárkového typu) navíc jedny z nejproduktivnějších. Tůně jsou významné i pro ryby, včetně takových vzácností, jako mník či sekavec. Problém někteří spatřují v zazemňování tůní. RNDr. R.Černý svými terénními výzkumy poukázal na to, že v čistě přírodních úsecích nivy dochází nadále ke vzniku např. kruhových tůní, propichováním meandrů vznikají slepá ramena. Dynamika území je vysoká. Drastičtější změny v průběhu a zahlubování koryta jsou vázány až na antropogenní úpravy toku (např. niva těsně před napřímeným úsekem Lužnice nad kempem u Suchdola). Různorodost nivy a rozlivy vody v jejích sníženinách jsou hlavním důvodem zpomalení a zploštění povodňových vln, které tudy procházejí. Mimochodem, při povodňových situacích v jižních Čechách vody z řeky Lužnice přicházejí do Orlické vodní nádrže díky nivě a rybniční soustavě zpravidla s dvoudenním zpožděním za Otavou a Vltavou. Kdyby tomu tak nebylo, povodně 2002 mohly být v Praze ještě katastrofálnější. Rozlivy na Třeboňsku jsou v konečném důsledku službou Praze. Autor pracuje v ČNF pro vydru.

Foto © Jan Ševčík

ODJINUD

voda nad Voda nad uran

uran

HANA GABRIELOVÁ, [email protected] Území České republiky je velmi bohaté na výskyt uranových rud. Nedávné vyhlášení chráněného ložiskového území Osečná - Kotel a zmínky o obnově těžby byly zásadním impulsem vzniku občanského sdružení Naše Podještědí, které spolu se Stranou Zelených Janův Důl aktivně vystupuje proti plánům na obnovu těžby uranu. Sdružení má v současné době ke dvěma stům členů a organizuje přednášky, výstavy, demonstrace a happeningy s cílem odvrátit těžbu uranu v Podještědí. Po druhé světové válce byl Jáchymovský důl jediným známým nalezištěm uranu na území kontrolovaném Sovětským svazem. Tento fakt umožnil Rusům zahájit vývoj vlastních jaderných zbraní. Později byla objevena ještě bohatší naleziště na území Čech - v Ralsku a na Příbramsku, a také na druhé straně Krušných hor, ve východoněmeckém Sasku. V Podještědí bylo objeveno uranové zrudnění poprvé roce 1963 hlubinným vrtem nedaleko Stráže pod Ralskem. Toto území se nachází v geologické oblasti zvané Severočeská křída. Zde se v místě chemické těžby vytvořily dvě zvodnělé vrstvy - tzv. kolektory - cenomanský a turonský. Ve spodním cenomanském kolektoru se nacházejí uranová ložiska a svrchní turonský kolektor představuje jeden z nejvýznamnějších zdrojů pitné vody v ČR. Území je chráněnou oblastí přirozené akumulace vod a jeho ochrana je právně podchycena v nařízení vlády č. 85/1981 Sb.

Miliony tun kyseliny blízko pitné vody

Řešení potrvá desítky let Usnesení vlády ČR v roce 1991 formulovalo zásadní stanovisko: „Nerozšiřovat dále plochy vyluhovacích polí dolu chemické těžby uranu do doby komplexního posouzení stavu a stanovení ekologických podmínek dotěžení ložiska, způsobu ukončení těžby a sanace ložiska“. ČSUP byl navíc dlouhodobě dotovaným podnikem, který nevytvářel finanční rezervy na sanaci. Vláda proto na sebe vzala v roce 1992 odpovědnost za realizaci sanací a každoročně uvolňuje kolem 3 miliard Kč na útlum uranového hornictví. Z této částky je však více jak polovina (52%) vyčleněna na financování sociálních dávek horníkům. Problém ekologické zátěže po těžbě uranu ve Stráži pod Ralskem je problém tak rozsáhlý, že jeho dořešení potrvá ještě desítky let a bude státní rozpočet stát více než 40 miliard Kč.

S rostoucími cenami uranu na světových trzích však rostou i zájmy těžařů a zahraničních investorů o znovuobnovení těžby uranu v oblasti Ralska, a to dokonce v ještě více zabydlených oblastech směrem k Liberci. Takovým místem je právě nedávno vyhlášené chráněné ložiskové území Osečná - Kotel. Vyhlášení tohoto ložiska v roce 2008 a zmínky o obnově těžby byly zásadním impulsem vzniku občanského sdružení Naše Podještědí, které spolu se Stranou Zelených Janův Důl aktivně vystupuje proti plánům na obnovu těžby uranu.

Pod dohledem tisícileté lípy Setkání odpůrců těžby se tradičně konají pod tisíciletou lípou v obci Kotel, od níž na dohled by mohly v budoucnu stát těžební věže. Sdružení Naše Podještědí spolu se sdružením Calla zvalo předposlední zářijovou sobotu odpůrce těžby opět pod lípu. I přes chladný den a pofukující mrazivý vítr se zde sešly téměř dvě stovky lidí, aby se připojily k mezinárodní akci Uranium action day a vyjádřily tak svůj odpor proti plánované těžbě uranu. Podobné aktivity se konaly v dalších šesti zemích Evropy, a také v Rusku a v Austrálii - na místech, kde jsou místní komunity ohroženy těžbou uranu. Shromáždění v Kotli obohatilo mj. i divadelní představení místních ochotníků a dětí. Celou akcí provázel neúnavný bojovník Josef Jadrný, který na úvod zdůraznil, že „Pitná voda je pro lidi přece cennější než uran. Zdá se nám proto naprosto absurdní, že těžaři plánují obnovit těžbu jen pět kilometrů od místa, kde jsou zdroje pitné vody, které dnes zásobují i blízký Liberec, město s více než 100 tisíci obyvateli.“ Postupně pak vyzval ke krátkému proslovu již tradiční řečníky - předsedkyni sdružení Naše Podještědí a kojící matku Petru Blahovcovou, výřečného místostarostu obce Český Dub Martina Bobka a zástupce sdružení Calla. Nejváženějším hostem akce byl Dr. Gavin Mudd, australský odborník na těžbu uranu a její dopady na životní prostředí. Ve svém prohlášení zdůraznil: „Těžba uranu je byznys, jehož jediným cílem je vydělat peníze. Voda je naopak pro všechny lidi a její hodnota bude čím dál vyšší.“ Od lípy v Kotli se pak vydalo procesí lidí místní krajinou přes chráněné ložiskové území na společné posezení v holandském kempu v obci Janův Důl. Další informace: www.nasepodjestedi.cz a www.calla.cz/uran. Autorka pracuje ve sdružení Calla. Foto Václav Vašků


I přes tyto známé skutečnosti byla v druhé polovině šedesátých let Československým uranovým průmyslem (ČSUP, dnes s.p. DIAMO) započata na revíru Stráž pod Ralskem těžba klasickým hornickým způsobem a současně i metodou tzv. „IN-SITU“. V praxi tento experiment znamenal, že se do podzemních vrstev technologickými vrty vtláčel loužící roztok kyseliny sírové, který byl poté čerpán na povrch, uran z něj chemicky separován a loužící medium bylo opětovně vtláčeno pod zem. Loužení probíhalo v hloubce 250 až 350 m pod povrchem, kam vedlo 8000 technologických vrtů skrz vrstvy turonského kolektoru s hospodářsky využívanými pitnými vodami! Každá z metod vyžadovala jiné podmínky - hlubinná těžba dokonalé osušení ložiska, a chemická těžba co nejvyšší hladinu pro větší efektivitu čerpání. K omezení průniků kyselých technologických roztoků z chemické do hlubinné těžby byla vybudována hydraulická bariéra, kdy se do linie vrtů nepřetržitě 24 hodin denně vtláčely vody, čímž se v cenomanské zvodni vytvořilo umělé tlakové rozvodí. Toto náročné technické opatření funguje nepřetržitě dodnes. Za období chemické těžby (1967 - 1996) byly do podzemí vtlačeny více než 4 miliony tun kyseliny sírové a dalších chemikálií. Samotný důl chemické těžby zabírá plochu 628 hektarů a plocha kontaminace včetně tzv. dotčených vod cenomanské zvodně dnes dosahuje 27 km2 o objemu 370 milionů m3 podzemních vod v množství odpovídajícím 4,9 milionům tun všech rozpuštěných látek.

Foto Václav Vašků

FOTOREPORTÁŽ

JAKÝ BYL ROK 2008? Fotografie na této a na poslední straně jsou vzpomínkou na některé úspěšné akce členských a partnerských organizací sítě Krasec v průběhu celého roku – více o akcích na www.krasec.cz.

Stromem roku 2008 se stalařímovská římovská lípalípa


22

Jediný kandidát soutěže Strom roku za Jihočeský kraj, památná římovská Lípa Jana Gurreho, se stala letošním vítězem celostátní soutěže pořádané Nadací Partnerství. Do ankety ji společně navrhly sdružení Calla, Římskokatolická farnost Římov a obec Římov. „Právě díky maximálnímu nasazení pana starosty Vladimíra Koupala, pana pátera Tomáše Koňaříka, římovských občanů a podpory široké veřejnosti se podařilo sesbírat téměř 34 000 hlasů,“ glosovala výsledek Pavla Matějková z Cally. O prestižní ocenění se ucházelo 109 stromů.

AKTUALIZOVANÝ KALENDÁŘ PŘEDNÁŠEK, SEMINÁŘŮ A DALŠÍCH AKCÍ PRO VEŘEJNOST NAJDETE NA

www.krasec.cz/kalendar

Seminář nejen pro environmentalisty, ekonomy, aktivisty a podnikatele.

28. 1. - 1. 2. 2009 Pořádá Trast pro ekonomiku a společnost, přihláška na www.thinktank.cz, do 12. ledna 2009. Cena: 1500-2500 Kč včetně ubytování a stravy (možnost slevy). Tlumočení zajištěno. Organizaci semináře garantuje Naďa Johanisová. Více informací: Standa Kutáček, e-mail [email protected], tel. 774 643 394 a 542 213 374.

Na internetových stránkách www.krasec.cz je provozována on-line ekologická poradna, v níž je nejširší veřejnosti nabízena možnost zeptat se na otázky z následujících tematických oblastí: - Ochrana přírody - Přírodní zahrada - Biopotraviny a místní potraviny - Energetika - Ekologické stavění - Odpady - Zelená kancelář - Správní řízení / účast veřejnosti - Zvířata - Zákony - Komunitní a místní rozvoj - Ekologická výchova (školní i mimoškolní) - Šetrná domácnost - Zemědělské alternativy - Jiné

Mám zájem o objednání publikace: INZERCE V ČASOPISU KRASEC Soukromá řádková inzerce - do 3 řádků sloupce (musí být uveden kontakt) - 50 Kč Komerční plošná inzerce - celá strana A4: 3 000,- Kč - 1/2 strany: 1 800,- Kč - 1/4 strany: 1 000,- Kč - 1/8 strany: 600,- Kč - inzerce na obálce (vpředu, vzadu): + 50 % Slevy pro opakované zveřejnění inzerce: - 2 x zveřejnění sleva 10% - 3 x a více zveřejnění sleva 15%

o informace k akcím (seminář, přednáška, výstava aj.):

Jméno: Kontakt (adresa, telefon nebo e-mail):

KONTAKT: [email protected]

Dne:

Podpis:

Svým podpisem vyjadřujete souhlas se zpracováním Vašich osobních údajů uvedených na kupónu Krascem, o.s., Senovážné nám. 9, České Budějovice, po dobu neurčitou za účelem poskytování služeb EVVO a jejich evidence. Dále vyjadřujete souhlas se zpřístupněním údajů MŽP, MPSV a kontrolním orgánům EU. Veškeré údaje jsou poskytovány dobrovolně.

Po vyplnění formuláře je otázka odeslána specializovanému poradci, který tazateli odpoví. Otázky a odpovědi, které mají širší platnost, jsou zároveň zveřejněny na internetu.


© foto Jan Voběrek

JAKÝ BYL ROK 2008?

Kde můžete získat časopis Krasec? l České Budějovice

Kavárna Měsíc ve dne, Nová ul. 3 Obchod Slunečnice, Chelčického 21 l Jindřichův Hradec

Galerie Inspirace, Nám. Míru 138/I l Strakonice

Zdravá výživa VALÉTUDÓ, Velké nám. 219 Šmidingerova knihovna, Husova 380 Městské infocentrum, Velké nám. 2

KRASEC, o.s.

l Vodňany

Městské muzeum, Nám. Svobody 18

Senovážné náměstí 9

l Písek

Prodejna NATURAL, Budovcova ul. l EKOPORADNY sítě KRASEC

ČESKÉ BUDĚJOVICE

l SÍŤ kanceláří Pohádkového království l Krajský úřad JČ. kraje – odbor ŽP l knihovny v jižních Čechách

3

7

0

0

1

l školy zapojené do sítě MRKEV l objednat na www.krasec.cz

číslo 11 zima Téma: MÍSTNÍ VÝROBKY JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ Portrét JAROSLAV DUŠEK Odjinud URAN NAD VODU

Recommend Documents