Ropa, uran, apokalypsa Politické zemětřesení v severní Africe a na Středním východě bylo předmětem titulků po několik posledních let, kdy tam kolabovaly režimy. Přes Libyi se převalila vojenská intervence, občanská válka v Sýrii se rozjíždí, což vyvolává očekávání útoku západu na režim B. Assada. A Izrael vyhrožuje, že vymaže z mapy – pomocí jaderného útoku – íránská jaderná zařízení. Pozorovatelé se pozastavují nad tím, jakých obrysů nabude na základě stávajících eskalací budoucnost a jakou cenu lidstvo za změny zaplatí. V médiích tomu konkuruje pouze světová ekonomická krize, která zuří od r. 2008… Mnohokrát se v nich krátce objevilo, že to nejhorší má globální ekonomika již za sebou, ale problémy se vynořily znovu, aby dosáhly bezprecedentních rozměrů, kdy Řecko je téměř ve stavu volného pádu, Španělsko, Itálie a Portugalsko jsou vážně ohroženy, a vyhlídky eurozóny se horší každým dnem. Člověk musí být beznadějně naivním, aby věřil, že se věci v globálním měřítku dějí nesouvisle, a protože vzájemné propojení mezi Evropou a Středním východem je daným faktem, problémy a osudy těchto dvou regionů spolu souvisí rovněž. Kroniky opětovně otevřeny Po analýze lze současnou dynamiku vysledovat již do 50. let až 70. let, do rané fáze globalizace. Silně konfliktní charakter tohoto procesu zůstal latentní až do války v Zálivu a od vyplutí na povrch v r. 1991 již do pozadí neustoupil na dlouho nikdy. 1999. NATO spustilo agresi proti Jugoslávii, smetlo mezinárodní právo a přišlo se šílenými koncepty, jako „donucení k míru“, „humanitární intervence“ atd. 11. září 2001. Běžný mýtus diktuje, že skupina zvaná Al-Káida vyhodila do povětří dvojčata v New Yorku krátce po summitu G8, který se konal v Janově, kde byla vyhlášena globalizace za základní světovou politiku a odpor vůči ní za de facto trestný zločin. 2001. NATO začalo pod záminkou boje s terorismem okupaci Afghánistánu. 2003. Západní koalice za napomáhání stejné skupiny zemí jako v Afghánistánu zahájila okupaci Iráku. Rovněž v r. 2003 přišly USA s projektem „Velkého Středního východu“, majícím za cíl výrazné překreslení hranic v regionu tvořeném Středním východem, severní Afrikou, Africkým rohem, jižní Asií a post-sovětskou střední Asií (obr. 1).
2006. Plukovník Ralph Peters, který dříve působil jako příslušník americké vojenské rozvědky, zveřejnil v časopise Ozbrojené síly komentář s názvem „Krvavé hranice. Jak by vypadal lepší Střední východ“, jehož součástí byla hypotetická mapa regionu, kde byly stávající státy rozstříhány podle náboženských a etnických hranic. Tento dokument vyvolal silné kontroverze, které byly předjímány v předpokladu, že je odrazem vize americké vlády pro tento region (obr. 2). Zhruba ve stejné době 1/6
www.rodon.cz
americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová vymyslela při probírání války mezi Izraelem a Libanonem výraz „nový Střední východ“, aby popsala alternativu k Velkému Střednímu východu. Krátce poté Peters vydal pojednání Nikdy v boji neustávej, ve kterém byla stejná mapa, avšak doplněná řadou nestoudných argumentů. Tuto knihu v současné době používá americká armáda pro školící účely.
Prosinec 2010 – současnost. Arabské jaro zorganizované americkými tajnými službami a realizované v souladu s konceptem šíření řízeného chaosu, který se přeléval jako požár z Maroka do Sýrie (obr. 3). V případě Libye se puč stal předehrou k plnohodnotné intervenci provedené v rámci organizované spolupráce NATO, různých žoldáků a teroristických skupin, mezi nimi i Al-Káidy.
Revidování geopolitiky 2/6
www.rodon.cz
Při mnoha příležitostech – kdy turecká armáda vyjádřila obavy, že plán tzv. krvavých hranic požaduje rozdělení její země, nebo když v květnu 2011 prezident Obama vyzýval Izrael, aby se stáhl do hranic z r. 1967 – bylo jasné, že skandální mapa sestavená plukovníkem Petersem nebyla jeho soukromým výmyslem, ale ve skutečnosti vrhla světlo na strategii americké zahraniční politiky. Protest Turecka byl prostě ignorován a Obamův výrok byl později americkou vládou bagatelizován jako přeřeknutí. Nicméně například neoficiální slyšení o vytvoření státu Balúčistán, událost, které předsedal kongresman Dana Tyrone Rohrabacher a plk. Peters tam účinkoval jako hostující hvězda, oživilo pocit, že tato strategie je na stole oficiálně. Pak přirozeně vyvstala otázka ohledně motivace USA stojící za záměrem přetvořit tento klíčový region světa. Je veřejným tajemstvím, že ani vývoz demokracie, ani udržování míru na Středním východě nehraje ve skutečné agendě Washingtonu naprosto žádnou roli. Nezmiňovaným cílem číslo jedna je dostat trhy v této oblasti pod kontrolu mezinárodních finančních skupin, cílem číslo dva je zajištění tras pro zásobování západu energií a dalšími surovinami, nacházejícími se v hojné míře na Středním východě. Tytéž trasy zcela jistě poslouží i jako koridory pro nezákonné aktivity, jako pašování drog a lidí, s vyhlídkami na narušení demografické rovnováhy a podkopání životní úrovně v zemích těšících se slušnému sociálně-ekonomickému klimatu. Krvavé hranice navržené plk. Petersem by měly učinit výše zmíněné cíle dosažitelnými, a to v souladu s konvenčním přístupem „rozděl a panuj“. V podstatě tento nový Střední východ slibuje, že výhrady budou mít všechny etnické a náboženské skupiny tohoto regionu. V důsledku toho jsou země s potenciálem regionálního vůdcovství považovány Washingtonem za primární cíle a jsou arabským jarem zasahovány nejtvrději, nebo jsou cílem kampaní vydávaných za protiteroristické. Regionální „těžké váhy“ by měly rovněž očekávat, že jim bude způsobeno více problémů, jak se bude plán plk. Peterse realizovat. Americké plány nekončí rozdrcením Iráku a Afghánistánu na padrť a vyvoláním vlny nepokojů v celé severní Africe a ve velké části Středního východu. Každá země, která padne útokům za oběť, se také ocitne v chaosu kmenových a sektářských bojů, a, jak ukazuje mapa zveřejněná plk. Petersem, jsou to problémy, které by měl očekávat Izrael, Turecko, Pákistán, Irán, Sýrie, Irák, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty a Kuvajt. Je třeba v tomto kontextu poznamenat, že Velký Střední východ, programově destabilizovaný a dostávající se do područí západních korporací, je stále více izolován od Ruska, které bývalo za sovětské éry vlivnou mocností v tomto regionu, a, což je v dnešních podmínkách důležité, i od Číny. Americká agenda boje o Velký Střední východ silně připomíná koncept Johna Spykemana o obsazení Pomezí, okraje území bývalého SSSR, které, pokud by bylo ovládané USA, aby mohlo být použito k izolaci Ruska. Svět se od doby, kdy vznikla dogmata geopolitiky, změnil – v současné době je to spíše Čína, než Rusko, kdo se zdá být hlavní protisílou americké expanze. To by vysvětlovalo zájem USA na přeměně části Velkého Středního východu na strategický opěrný bod, vrhající stín na střední Asii. Revizionistická mapa Velkého Středního východu plk. Peterse slibuje Washingtonu ovládnutí prostoru přiléhajícího na severu k post-sovětskému Zakavkazí a střední Asii, blízko ruských produktovodných tras a na zdroje bohaté východní Sibiře, jakož i blízko na energetické zdroje bohatého Kaspického moře a Uzbekistánu. Součástí problému pro Moskvu je, že za takového uspořádání by se klíčové části ruského území staly vhodnými terči pro útoky pomocí zbraní středního dosahu. Na východě sahá Velký Střední východ až k Afghánistánu a Pákistánu, k zemi, která může být na seznamu destabilizace jako další na řadě, a přes k USA přátelskou Indii k Číně, jejíž zranitelnost vůči výzbroji středního dosahu by se také zvýšila. Americké ambice ohledně Kavkazu a východní Sibiře by měly znepokojovat Čínu téměř stejně tak, 3/6
www.rodon.cz
jako Rusko. Vzhledem k tomu, že Peking, hlavní nákupčí íránské ropy (uspokojující tak 20% domácí spotřeby paliv), riskuje, že bude odstřižen od životně důležitých zdrojů (obr. 4). Celkově se může Střední východ přeměnit na zdechlinu nového Pomezí, tentokrát obkličujícího Čínu. Tato země bude konfrontována s opěrným bodem Velkého Středního východu na západě, Japonskem a Okinawou na východě, Indií, Thajskem, Vietnamem a Jižní Koreou podporovanou americkými námořními základnami na Guamu a Filipínách na jihu, a se střední Asií a východní Sibiří, snadno okupovatelnými USA, na severu. Rozvíjející se konflikt kvůli ložiskům ropy a plynu u ostrovů Senkaku (Diaoyu) vrhl světlo na strategii zablokování Číně přístupu k tolik potřebným energetickým zdrojům. USA a NATO budou muset ujít dlouhou cestu, aby výše zmíněných cílů dosáhly. Dnes zatím konfigurace vysněná plk. Petersem neexistuje a nové Pomezí – bariéra kolem Číny podobná té, se kterou se musel vypořádat SSSR v době studené války – zatím vybudována nebyla. Washingtonu by trvalo věky, než by celý seznam nutných věcí realizoval krok za krokem, ale věci jsou zjevně urychlovány od doby, kdy prezident Bush přišel s protiteroristickou kampaní, a obzvláště od chvíle, kdy bylo spuštěno arabské jaro.
Dotek fantazie Je dosti obtížné vytušit, co přesně se v tuto chvíli honí v hlavě „pánů loutek“ nového světového řádu nebo americkým vojenským plánovačům. Některé náznaky jsou však patrné. Zaprvé, je třeba pochopit, že vedení – regionální nebo státní – nebude v budovaném světě tolerováno. Usilovně se pracuje na rozpadu zemí a území na formace o minimálních rozměrech, řízené permanentně válčícími, co možná nejvíce kriminalizovanými skupinami. Příkladů tohoto trendu je hodně – drogová mafie řízená H. Thacim v Kosovu, Al-Káida, Muslimské bratrstvo, mládežnické hnutí 6. dubna, či Kefaya na Velkém Středním východě. Zadruhé, teorie ovládání prostřednictvím chaosu je široce aplikována ve vojenském plánování. Cílené útoky na vysoce citlivou infrastrukturu budou vyvolávat rozpad a spontánní přeskupování výsledných formací. Tento přístup hrál ústřední roli ve vojenském plánování NATO od agrese proti Jugoslávii v r. 1991 a byl aplikován v Afghánistánu a Iráku, jakož i v Libyi a Sýrii. Přesněji řečeno, arabské jaro bylo jedním velkým případem ovládání prostřednictvím chaosu. Zatřetí, součástí obrázku je, že světová ekonomika byla decimována ekonomickou krizí od r. 2008. Evropská ekonomika se hroutí a americký dolar je stále fiktivnějším. Zajímavé je, že ředitelka MMF Christine Lagardeová na konferenci MMF a Světové banky 12.–13. října řekla, že „bez růstu je budoucnost globální ekonomiky ohrožena, a možná největší překážkou budou obrovské veřejné dluhy, které nyní představují ve vyspělých zemích v průměru 110% HDP, což představuje prakticky válečnou úroveň“. 4/6
www.rodon.cz
Začtvrté, Velký Střední východ je jevištěm intenzivní regionální řevnivosti. Někdy jde o spory mezi jaderně vyzbrojenými zeměmi, nebo zeměmi se silnými jadernými ambicemi, tedy mezi Iránem a Izraelem či Indií a Pákistánem. Další mají kořeny v náboženství, které bylo výrazným faktorem při tvorbě zemí a konfliktů na Středním východě. Zde jsou hráči šíitští a sunitští muslimové plus skupiny salafistické odnože islámu. Příspěvek náboženství k politickému terénu nebyl stratégy Washingtonu, kteří plánovali americké vpády do arabského světa, nikdy přehlížen – během arabského jara si zvolili wahhábistické partnery. Irán, regionální vůdce se značnou vojenskou silou, pevnou ekonomikou, silným jaderným sektorem, působivými energetickými zdroji a jadernými ambicemi je středobodem dnešní geopolitiky na Středním východě. Coby bašta šíitského islámu na Středním východě je Irán sevřen v permanentním konfliktu s Izraelem, zemí svázanou s USA. Dokonce i pečlivě vykalkulované „chirurgické“ útoky na íránská jaderná zařízení by jak vyprovokovaly totální válku v regionu, tak způsobily, že by se nepřátelství šířilo dále a dostávalo by se na hranici počátku třetí světové války. Reakce Iránu na agresi by byla tvrdá a není pochyb, že nejen Izrael, ale také všechny země Středního východu s americkými vojenskými základnami na svém území, s otevřeným vzdušným prostorem pro NATO, či jinak spolupracující se západem by se staly cílem použití síly. Boje by se okamžitě přeměnily na jakousi náboženskou válku, ve které by šíitští muslimové bojovali s židy a wahhábisty. Je možné, že by se sunitští muslimové – z Afghánistánu a Pákistánu – poprvé v historii postavili na stranu íránských sil šíitského islámu, a to v důsledku sdílené nenávisti k USA. Pokud tento konflikt propukne budou zájmy Ruska, Číny a Evropy nevyhnutelně dotčeny. Čína a Evropa se dostanou pod tlak v důsledku kombinovaných účinků narušení dodávek energetických zdrojů a přílivu uprchlíků. Ani Rusko, ani Čína by nebyly schopny předstírat, že, z jejich pohledu, jsou všechny výsledky války stejnoměrně přijatelné. Buď, k výhodě Moskvy a Pekingu, USA hru prohrají, nebo porážka Iránu odpálí rozbušku na Kavkaze a ve střední Asii, což způsobí, že Rusko přijde o kontrolu nad východní Sibiří, a Rusko a Čína budou mít zablokované své zásobovací trasy. Ruské území navíc není imunní vůči evropskému raketovému štítu, a čínské území vůči možným útokům provedeným z Pacifiku, Japonska a Jižní Koreje. A také akcím Indie, země, která by musela v konfliktu zuřícímu v blízkosti svých hranic zaujmout postoj, a stala by se pravděpodobně nepředvídatelnou. Pokud válka začne, způsobí v dlouhodobém horizontu rozpad regionu podél výše zmíněných krvavých hranic. Ti, kteří jsou skutečně zodpovědní za globální ekonomický propad – americké Federální rezervy atd. – budou schopni se ohánět přesvědčivými alibi, zatímco svět bude válčit o energetické zdroje. Válka na celém Velkém Středním východě vyšle záplavovou vlnu nepokojů do celé Euroasie (evropské vlády již podnikají opatření, předjímaje tím, co se stane), což vytvoří podmínky pro likvidaci státu jako takového v lokomotivách Evropy – Německu a Francii. Tento scénář žel nepatří jen do říše fantazie. V Izraeli vrcholí strach, že je pozdě na zničení íránského jaderného programu, a Teherán jistě získá jaderné zbraně. Obama potřebuje vypadat v oblasti zahraničních záležitostí svalnatě, aby udržel své voliče a sponzory šťastnými. Konec roku 2012 může být proto časem, kdy válka vypukne. Globální elita mezitím přemýšlí, jak se zbavit velké části světové populace a jak planetu zcela zprivatizovat – velká válka se pro obojí hodí skvěle! Co se týká USA, ani ty nejsou u nepřípustnosti vedení v dnešním světě výjimkou. Tato země se posunuje stejným směrem, jako všechny ostatní, a vyvolané přírodní katastrofy a genocida vůči nejméně 40% populace zdevastují USA podobně, jako velká válka. Originál: „Oil, Uranium, Apocalypse“ vyšel 26. října na strategic-culture.org, překlad Zvědavec, 5/6
www.rodon.cz
redakčně a jazykově upraveno.
Zdroj: zvedavec.org Autor: Konstantin Gordějev
6/6
www.rodon.cz
