Univerzita Palackého v Olomouci Pedagogická fakulta Katedra společenských věd
Islám Seminární práce Elektronická verze (on-line: http://jana.hajtmar.com/sp/sp_islam-jh.pdf)
Vypracovala:
Jana Hajtmarová
Vedoucí semináře:
PhDr. Petr ZIMA, Ph.D. Olomouc 2013
Obsah 1
Téma seminární práce
2
2
Prorok
3
3
Příchod západu (1750-2000)
4
4
Co je to moderní islámský stát?
5
5
Fundamentalismus
6
6
Muslimové jako menšina
7
7
Cesta kupředu
7
8
Přehled použité literatury
8
1
Jana Hajtmarová
Seminární práce – ISLÁM
1 Téma seminární práce V rámci této seminární práce jsem dostala za úkol zpracovat několik vybraných témat, která se týkají islámu. Kromě vzniku islámu, kterým se zabývám v úvodní kapitole Prorok, jsem se měla zabývat zejména jeho novodobými dějinami. Toto téma je zpracováváno v ostatních kapitolách seminární práce a mapuje období zhruba od r. 1750. V samostatných kapitolách se zabývám tématem střetu islámu a západního světa, tématem moderního islámského státu, fundamentalismem, islámskými menšinami a vývojem západních názorů na islám. Seminární práce byla vypracována s použitím konkrétní doporučené literatury, která je citována v závěru práce.
2
Jana Hajtmarová
Seminární práce – ISLÁM
2 Prorok Muhammad ibn Abduláh se každoročně v období svatého měsíce ramadánu uchyloval do jeskyně na vrcholku jeskyně Hirá, která se nacházela nedaleko od Mekky. Zde se modlil, dával almužny chudým a postil se. Přemýšlel o tom, jak jeho kmen Kurajšovců zbohatl díky obchodu se sousedními zeměmi a jak se Mekka stala prosperujícím městem obchodu. Honba za majetkem podle něj ničila některé staré kmenové hodnoty. Kurajšovci hromadili majetky, místo toho, aby se starali o slabší kmenové příslušníky, jak to předepisoval nomádský kodex. Nejen v Mekce, ale i na celém poloostrově vládl v té době duchovní neklid. Arabové si byli vědomi toho, že židovství i křesťanství jsou propracovanější než jejich pohanské tradice. Někteří zastávali názor, že jejich nejvyšší bůh al-Láh je tentýž bůh, kterého uctívali křesťané i židé. Arabům však bohužel neseslal ani Písmo ani proroka. Muhammada tísnil zvláštní pocit do doby, než jeho rty vyřkly první slova, která dala základ Koránu. To se stalo v noci 17. ramadánu. Po dva roky se Muhammad svěřoval pouze manželce a bratranci, který byl křesťan. Oba byli přesvědčeni, že jeho zjevení přicházejí od Boha. V roce 612 Muhammad došel k přesvědčení, že nastal správný okamžik ke kázání a získávání konvertitů. Konvertity zpočátku získával především mezi příslušníky chudších klanů. Arabové již dříve, než přišel Muhammad s kázáními, věřili, že Alláh stvořil svět a v posledních dnech bude soudit lidstvo, stejně jako je tomu u křesťanství a židovství. Muhammad byl přesvědčen, že nezakládá nové náboženství, chtěl pouze přinést starou víru v jednoho Boha. Byl také přesvědčen, že je špatné hromadit majetek pouze pro sebe. Naopak tvrdil, že je dobré majetek sdílet a vytvářet společnost, v níž jsou si všichni rovni. Vize, které vyústily ve vznik Koránu, měl Muhammad po celých 21 let. Postupně vznikala kapitola po kapitole (súra po súře). Vyznavači Koránu tvořili zprvu sektu, jejíž učení bylo pojmenováno islám – to v překladu znamená odevzdání se. Lidé, kteří vyznávali islám se nazývali muslimové. Ti se podřídili Alláhovi a jeho požadavkům na to, aby se k sobě navzájem chovali spravedlivě, poctivě a soucitně. Padnutí na tvář během modlitby bylo gesto, kterým muslimové odporovali samolibosti a aroganci – špatným vlastnostem bohatých obavatel Mekky. Motlitbu měli muslimové původně vykonávat třikrát denně, později se počet denních motliteb zvýšil na pět. Přísné učení Koránu přikazuje, aby muslimové pravidelně dávali díl svých příjmů chudým jako almužnu. Požaduje také, aby se v období ramadánu postili a tím si uvědomili, že mnozí jsou tak chudí, že se často nemohou ani najíst a napít. Největší ctností islámu je sociální spravedlnost, proto první povinností muslimů bylo vybudovat obec (ummu), kde by byl spravedlivě rozdělen majetek. Jestliže obec prosperovala, znamenalo to, že lidé žijí podle Boží vůle. Muhammad nikdy nechtěl, aby islám přijímali židé či křesťané, neboť věděl, že každá víra, kde se člověk plně podřídí Bohu, je správná. Přestože pro muslimy byla velice významná svatyně Kaba, Muhammad požadoval, aby se všichni modlili tváří směrem k svatému městu Jeruzalému. Muhammad zprvu nezískal mnoho přívrženců. Přidalo se k němu asi sedmdesát rodin. I tím si však proti sobě poštval nejmocnější muže, kteří v Mekce žili. Ti se hněvali, neboť Muhammad
3
Jana Hajtmarová
Seminární práce – ISLÁM
podle nich očerňoval víru předků a předstíral, že je prorokem. Nelíbilo se jim také, jak Korán popisuje poslední soud. V soudný den totiž nikomu nepomůže ani bohatství ani moc kmene, ke kterému náleží. Každý bude souzen pouze podle svých zásluh. Nejmocnější vrstva se navíc obávala, že Muhammad získá významné postavení. Vztahy se neustále zhoršovaly, a proto byl vyhlášen bojkot proti Muhammadově klanu. Kurajšovci nesměli s muslimy uzavírat sňatky ani obchody. Od roku 622 postupně mnohé rodiny emigrovaly z Mekky do Jathribu, který se stal známý jako Medína. Medína se stala vzorem dokonalého islámského společenství. V lednu roku 624 nastal důležitý dějinný zvrat. Muhammad vyzval během motlitby lid, ať se obrátí a modlí se směrem k Mekce namísto k Jeruzalému. Tato změna představovala vyhlášení nezávislosti a zpřetrhání vazeb s křesťanstvím i židovstvím.
3 Příchod západu (1750-2000) V Evropě proběhla vědecko - technická revoluce. Došlo k mnoha objevům nejen v lékařství, průmyslu, ale také v zemědělství a mořeplavbě. Nové objevy v jedné oblasti vedly k řadě nových objevů v oblastech jiných. Postupná modernizace a rostoucí vzdělanost zapříčinily nejen společenskou, ale i duchovní proměnu společnosti. Velké změny měly pro islámský svět zásadní následky. Západní státy začaly kolonizovat agrární země za hranicemi moderní Evropy, aby rozšířily své obchodní sítě. Kolonizované země poskytovaly suroviny, které byly vyváženy. Na oplátku dostávaly levné zboží, které bylo vyrobeno na Západě. Zatímco v Evropě docházelo k modernizaci a uskutečňování revolučních myšlenek postupně, v koloniích se jednalo o velice rychlý zvrat. Evropské mocnosti kolonizovaly postupně jednu islámskou zemi za druhou. Evropská okupace za sebou zanechala plno střetů. Indický subkontinent byl rozdělen na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán. Tyto státy zůstaly do dnešní doby znepřátelené. Roku 1948 přišli arabští obyvatelé Palestiny o vlast kvůli sionistům, kteří na tomto místě za účasti OSN založili židovský stát Izrael. Ztráta Palestiny je často vnímána jako pokoření muslimského světa západními mocnostmi. Někteří muslimští vládcové se vlastní iniciativou pokoušeli o modernizaci dříve, než došlo ke kolonizaci. Osmanský sultán Mahmut II. v roce 1826 uskutečnil reformu, která reorganizovala armádu a zaváděla nové technologie. Modernizace egyptského paši Muhammada Alího spočívala v tom, že zbavil Egypt závislosti na Istanbulu a pokoušel se jej dovést do moderního světa. Jeho metody byly brutální. Zmasakroval politickou opozici a v pracovních četách prý zemřelo na 23 000 rolníků, kteří se podíleli na zdokonalování zavlažování Egypta a stavbě dopravních cest. Jeho vnuk Isma´íl Paša nechal zaplatit vybudování Suezského průplavu, postavil mnoho kilometrů železničních tratí a zavlažil 1 373 000 akrů dosud neobdělávatelné půdy. Založil také školy pro chlapce i dívky a přeměnil Káhiru v moderní město. Náklady na modernizace ovšem vedly k bankrotu Egypta a jeho zadlužení. To Britům poskytlo záminku k zahájení vojenské okupace v roce 1882. Účelem této okupace byla ochrana zájmů evropských akcionářů. Místo moderního a nezávislého státu se tak Egypt stal britskou kolonií.
4
Jana Hajtmarová
Seminární práce – ISLÁM
Ani jeden z těchto reformátorů zcela nepochopil myšlenky, díky kterým byla proměněna Evropa. Pozdější reformátoři, včetně Saddáma Husajna, se pokoušeli především o získání moderních západních vojenských technologií, ale neřešili dopady změn na společnost. Jedním z mála reformátorů, který si uvědomoval rizika a nebezpečí, byl Džamál ad-Dín, který si dal jméno al-Afghání. Uvědomoval si vliv Západu a začal se obávat, že ovládne a zcela zničí muslimský svět. Chtěl, aby obyvatelé muslimských zemí spojili své síly proti hrozbě, kterou podle něj Evropa představovala. Zastával názor, že je nutné, aby muslimská společnost dospěla k vědecké kultuře novodobého světa vlastní cestou. Proto je, podle něj, nutné pěstovat svoji kulturu – islám. Sebevražedné bombové útoky podle muslimů dokazují, že se jejich aktéři nacházejí v bezvýchodné situaci, mimo jiné kvůli pocitu, že návrat k islámským dějinám již není možný. Přítel Al-Afgháního – Muhammad Abduh za spravné řešení považoval vzdělání, ne revoluci. Ačkoliv Abduh Evropu i Evropany respektoval, byl, jako všichni ostatní, velmi otřesen okupací Egypta. Abduh byl velmi vzdělaný a na moderním Západu se mu líbily právní, politické a vzdělávací instituce. Nevěřil ale, že lze stejné věci vytvořit v hluboce náboženské zemi, jako byl Egypt. Moderní právní a ústavní změny je, podle něj potřeba přepracovat tak, aby jim muslimská společnost dokázala porozumět.
4 Co je to moderní islámský stát? Nejen kolonizace, ale i střet s Evropou rozvrátily islámskou společnost. Západ považoval za důležité oddělení náboženství od politiky, vlády, ale i vědy a techniky. Politika nikdy nebyla středem křesťanské náboženské zkušenosti. Ani židé, kteří žili v Evropě, se do politiky nezapojovali, spíše se jí vyhýbali. Pro muslimy však byla politika důležitá. Spása totiž neznamenala pouze vykoupení z hříchu, ale znamenala i stvoření spravedlivé společnosti. Nejdůležitější tedy bylo politické uspořádání. Během dvacátého století probíhalo mnoho pokusů o vytvoření opravdového islámského státu, ale vždy se jednalo o velmi složitou věc – bylo potřeba úsilí, které si žádalo džihád. Ideál tawhídu nevylučuje sekularismus, neboť sunnité i šíité v minulosti souhlasili s oddělením náboženství od politiky. Není tedy pravda, že islám muslimům zakazuje vybudování moderní sekulární společnosti, jak si často obyvatelé Západu myslí. V islámském světě byla politika sekularismu často založena na krutém útoku nejen na náboženství, ale také na jeho vyznavače. Přestože se Turecko snažilo o odstranění islámu ze země, byly všechny pokusy marné, islám se pouze přesunul do podzemí. Při prosazování sekularismu bylo zakazováno nošení islámského oděvu, ale i vykonání poutě do Mekky (hadždž), byly omezovány slavnosti ášúrá na Husajnovu počest a ulamám byl zabavován jejich majetek. V roce 1935 se konala pokojná demonstrace v Mešhedu proti zákonu o oblékání. Výsledem demonstrace byly stovky mrtvých a zraněných, neboť vojáci začali střílet do neozbrojeného davu. Každý, kdo se postavil proti režimu, byl nelítostně zastřelen nebo umučen. Demokracie byla pro islám problémem. Islámské právo prosazovalo zásady šúrá a idžmá. Podle těchto zásad musel být zákon schválen reprezentativní části ummy. Většina hlasů rozhodovala o volbě rášídún. To vše bylo shodné s ideálem demokracie. Západ definuje demokracii jako vládu lidu, lidem pro lid, ale v islámu legitimizuje stát Bůh, ne lid. Západ svému lidu hlásal demokracii, avšak muslimům často upíral i základní lidská práva. 5
Jana Hajtmarová
Seminární práce – ISLÁM
V letech 1923-1952 se v Egyptě uskutečnilo sedmnáct všeobecných voleb, v nichž pokaždé vyhrála strana Wafd, avšak vlády se ujala pouze pětkrát. Na nátlak egyptského krále či Britů musela mnohokrát odstoupit. Pro muslimy bylo téměř nemožné vytvoření novodobého demokratického státu, ve kterém by bylo náboženství odsunuto do osobní oblasti. Saúdskoarabské království bylo založeno roku 1932 a zastávalo názor, že ústava není důležitá, neboť vláda by měla vycházet z doslovného výkladu Koránu. Problém byl ovšem v tom, že v Koránu je málo právních ustanovení a bylo potřeba jej doplnit propracovanější právní vědou. V té době musely chodit ženy zahalené a byly vyloučené z veškerého veřejného života, ačkoli tomu tak za časů Proroka nebylo. Byl zakázán alkohol, hazardní hry a zloději byli trestáni mrzačením. Muslimské bratrstvo islámské tresty odsuzovalo, protože mělo za to, že jsou zastaralé a nepatřičné, zvláště když vládnoucí elita porušovala důležitější hodnoty Koránu, jako např. okázalé bohatství elity a nerovné rozdělování statků. To, že muslimové během dvacátého století prozatím nenašli ideální stát, neznamená, že islám je neslučitelný s moderním světem. Po celou dobu své existence se muslimové zaměřovali nejen na boj o zachování islámských ideálů ve státních sférách, ale i na hledání správného vůdce. Všichni věřící by se měli vždy snažit, aby se jejich tradice vyrovnaly s modernitou. Hledání ideálního muslimského státu by nemělo být bráno jako něco nenormálního, ale jako neodmyslitelná náboženská činnost.
5 Fundamentalismus Fundamentalismus není pouze islámským jevem, je to celosvětový fenomén, který vznikl jako odpověď na problémy modernity v každé významné náboženské tradici. Neexistuje pouze fundamentalistický islám, ale i fundamentalistické židovství a křesťanství, fundamentalistický hinduismus, buddhismus i další náboženství. Fundamentalistické hnutí nevzniká náhle, ale je to automatická reakce na příchod západní modernity. Určité podoby fundamentalismus nabývá, až když postoupí modernizační proces docela daleko. Pokud nejsou mírná opatření funkční, sahají často lidé ke krajním metodám, Takto postupně vzniká hnutí. Fundamentalistická hnutí všech náboženství mají stejné znaky. Spojuje je nejen zklamání z moderního experimentu, který nevyšel tak, jak bylo přislíbeno, ale i opravdový strach. Karen Armstrongová uvádí, že všechna náboženství, kterými se doposud zabývala, byla přesvědčená, že sekularizace se pokouší náboženství zničit. To platí zejména u islámu, kde byla sekularizace zaváděna agresivně. Fundamentalisté hledají inspiraci v minulosti, kdy ještě modernita neměla žádné následky. Nespokojenost vyjadřují fundamentalisté tím, že vyzdvihují prvky vlastních tradic. Jedním ze znaků modernity je však i emancipace žen, proto fundamentalisté zdůrazňují role pohlaví, tak jako tomu bylo v agrární společnosti. Požadují, aby se ženy zahalovaly šátky. Názory fundamentalistů se stávají postupem času extrémnějšími, protože se jim zdá, že na ně liberální a o modernizaci usilující společnost neustále útočí. Fundamentalisté zahajují svoji činnost často tak, že se stáhnou z hlavního kulturního dění a vytvářejí jakousi společnost čisté víry. Občas podnikají útoky, které mohou mít různé podoby. Cílem je, aby kulturní dění vrátili do, podle nich, správných kolejí. V této fázi se mnozí fundamentalisté uchylují k terorismu, většina však násilí nepoužívá a snaží se ovlivňovat víru tradičními a zákonnými způsoby. 6
Jana Hajtmarová
Seminární práce – ISLÁM
Fundamentalisté byli úspěšní a náboženství opět začalo hrát významnou roli v mezinárodním dění. Mawdúdí byl jeden z prvních fundamentalistických ideologů, kteří se postavili na odpor sekularistickému étosu. Tvrdil, že jedině Bůh je svrchovaný, a tudíž nikdo nemusí přijímat rozkazy od ostatních lidí. Mawdúdí hlásal, že revoluce proti koloniálním mocnostem by neměla být pouze právem, ale povinností každého muslima, a proto muslimy vyzval k džihádu. Muslimové by podle něj měli využít všech prostředků, aby odolali západnímu vlivu. Mawdúdí postavil džihád na úroveň pěti pilířů islámu. Roku 1994 se k moci v Afghánistánu dostal Tálibán, jehož stoupenci se chtěli vrátit k původní podobě islámu. Ženy nesmí chodit do práce a musí nosit závoje. Znovu byly zavedeny brutální tresty, jako je mrzačení a ukamenování. Příslušníci Tálibánu jsou často chybně považováni za typické muslimy, přestože jejich chování zásadně porušuje islámské předpisy. Diskriminace žen je v protikladu s tím, co hlásal Prorok. Takové chápání náboženství je selektivní a překrucuje pravou podstatu muslimské víry.
6 Muslimové jako menšina V Evropě žije okolo pěti až šesti milionu muslimů, ve Spojených státech dokonce okolo sedmi až osmi milionů. Na území Německa a Francie se nachází zhruba tisíc mešit, zatímco ve Velké Británii „pouze“ pět set. Společnost často hleděla a hledí na muslimy jako na lidi, kteří se nechtějí začlenit do většinové společnosti a chtějí rozvrátit zemi, v níž žijí. V Německu v období rasových nepokojů byli vražděni turečtí přistěhovalci. Francii se zase nelíbilo, že dívky se rozhodly nosit ve školách hidžáb. Ve Spojených státech mají muslimové lepší postavení než v Evropě. Je to zejména tím, že jsou vzdělanější a pracují např. jako lékaři či vysokoškolští učitelé, zatímco v Evropě muslimové většinou vykonávají dělnické profese.
7 Cesta kupředu Na počátku druhého tisíciletí bylo zlikvidováno křižáky zhruba třicet tisíc židů a muslimů na území Jeruzaléma. Na tomto místě doposud dokázala po dobu zhruba pětiset let v relativním souladu žít tři abrahámovská náboženství za islámské vlády. To byla pro muslimy první zkušenost s křesťanským Západem. Ten se právě vzpamatovával z doby temna, představované zhroucením římské říše v pátém století. Saladin však v roce 1187 dokázal Jeruzalém získat znovu pro islám. Křížové výpravy většinu islámského obyvatelstva nijak nepostihly, avšak západní Evropa, kde došlo k velkému kulturnímu pokroku, neustále zaostávala za muslimským světem. Evropané nemohli ignorovat země ovládané muslimy, neboť se obávali, že za krátkou dobu budou muslimové ovládat celý svět. V období křížových výprav si ovšem západní křesťanstvo udělalo na islám stereotypní názor. Pohlíželi na něj jako na nepřítele spořádané civilizace. Během křížových výprav byl islám vykládán evropskými mnichy jako přirozeně násilnická a netolerantní víra, která se prosadila pouze díky násilí. Byli to však bohužel křesťané, kdo proti muslimům rozpoutal i několik svatých válek. Čím více se chýlilo druhé tisíciletí ke konci, tím více muslimové svým jednáním potvrzovali názory Západu o nesnášenlivosti. Muslimové učinili posvátné násilí hlavní islámskou povinností. Náboženství bývalo a bývá zneužíváno, avšak ve své nejčistší podobě pomáhá v lidech vypěstovat nedotknutelnost jedinců a bránit vražednému násilí. Ve jménu náboženství bylo sice napácháno mnoho špatností, ale ukázalo se, že ani sekularismus nevedl ke klidu a míru. Často vedl jen k vystupňování náboženské nesnášenlivosti a nenávisti. 7
Jana Hajtmarová
Seminární práce – ISLÁM
8 Přehled použité literatury [1] ARMSTRONGOVÁ, K. Islám. Praha: Slovart, 2008. 255 s. ISBN 978-80-7391-155-3
8
