Sofinka Irena Gálová sofinka obalka.indd a
Irena Gálová 2.6.11 12:04
a
© Irena Gálová, 2011 Ilustrace © Zdeňka Krejčová, 2011
b
Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! Uááá! 1
Tohle miminko je už doma. „Uááá!“ vříská. Je to Uakulka? Ne. Je to Uakynka? Ne.
Je to SOFINKA. 2
Kde je Sofinka? 3
Sofinka je s tatínkem. Há-a há-a há-a-a!
Sofinka je s maminkou. Mňam mňam mlíčko! 4
5
Sofinka roste,
roste,
roste. Už umí sedět!
Sofinka spinká, spinká, spinká. 6
7
Všechny dětičky hajají, už si s hračkami nehrají. I Sofinka jde dělat hají hají. Hafík Ťapinka nespinká. Bude koukat, jak spí Sofinka.
Táta ji vyhazuje do vzduchu. Hop nahoru a hup dolů! Vždy ji chytne. Sofinka výská. 8
9
Sofinka roste,
roste,
roste. Už umí lézt!
Kam leze? 10
Sofinka leze pod stůl. 11
Sofinka má bodíčko. Máma nemá bodíčko. Táta nemá bodíčko. Máma i táta mají tričko. Sofinka jim své boďo nedá! 12
To jsem já? To jsem já! „Pá, pá!“ mává Sofinka Sofince v zrcadle. Sofinka v zrcadle jí taky mává. 13
Sofince vyrostly další zoubky. Podíváme se na ty zoubky? „Ne!“ nedovolí Sofinka. Dudlíkem zamkne pusu.
Panenky nerostou. Žádná hračka neroste. Sofinka roste. Už je tááák velká! 14
15
Sofinka dělá jako had: „Sssss!“ I plazit se umí jako had, který bydlí v lese. Sofinka se plazí na zahradě.
Na zahradě bydlí hadice. Nedělá sssss jako had. Z pusy jí stříká voda. Tohle Sofinka neumí. 16
17
„Ííííííííí!“ To piští myšička? Anebo píská dudlík jako píšťalička? Ne. To Sofinka výská radostí. Dostala medvídka, který brumlá. 18
Sofinka kouká, jak prší. Říká se tomu déšť. Dešťové kapky padají dolů. Nebzučí bzzz jako včelky. Spadnou na zem – a plesk! 19
Kolik je Sofince růčků? Jeden. Kolik udělala krůčků? Jeden. Začíná pršet, stopu po botičce smyje déšť.
Táta pro Sofinku fouká,
fouká,
fouká. Balónek prásk! Není. 20
21
Kde je Sofinka?
Sofinka je za stromem. To jsou její ručky! 22
23
Kuk!
Kuk! 24
25
A kde je teď Sofinka?
Sofinka je pod dekou. To jsou její nožky! 26
27
Co to? Sofinka říká, že udělala a-a? Ne. Sofinka zpívá: „A-a-a-a-a-a-a!“
Sofinka se koupe ve vaně a koupou se i hračky. Ze sprchy neprší. Prší z hraček. 28
29
Když chce Sofinka něco JEŠTĚ, řekne: „Ď!“ Ještě mňam. Ještě pusu. Ještě pohádku. Ještě všecko. Ď! 30
Venku pršelo kap kap kap. Teď už prší, jen se lije, a Sofinka mlíčko pije glo glo glo. 31
„Bé!“ dělá ovečka. „Mú!“ dělá kravička. „Mňau!“ dělá kočička. A jak dělá Sofinka? „Mamííí!“
Sněží! Sněhové vločky letí až z nebe. Spadnou na zem, žádné bác. Nenasněžil bílý koberec. Je to sníh. Stopy v sněhu jsou Sofinčiny. 32
33
Sofinka si hraje s jazýčkem na vyplazování. Jen někdy.
34
A taky si hraje s jazýčkem na mluvení. Pořád. Kdo to mluví? Prstíkem ukáže na sebe a řekne: „So-fííí!“
35
Palec je modrý. Ukazovák žlutý. Prostředník červený. Prsteník zelený. Malíček růžový.
Když je venku bílý sníh a mráz dělá štip a štip, RUKA musí být VÍCE schovaná než jindy. RUKAVICE ji schová do teploučka. 36
Palec je paličatý, proto od prstů odbíhá. 37
Co je v balíku pro Sofinku?
Jsou Vánoce. V obýváku stromeček, u stromečku tolik dárečků! 38
39
Sofinka dostala motorčičku. Hemmm! Jezdí na svém dárečku. 40
Venku je dárek pro ptáčky, rádi se krmí zrníčky. 41
Maminka říká: „Půjdeme hajat?“ Sofinka: „Nenene!“
42
Maminka říká: „Půjdeme pá?“ Sofinka.: „Jojojo!“
43
„Kde je ďuďa?“ ptá se Sofinka hraček. 44
Má Sofinčin dudlík panenka? Ne. 45
Sofinka pláče: „Úúúúúúúúúú! Chci ďuďúúú!“
46
Jé, ďuďa! Tady je! Už se Sofinka smějě, jenom to nevidíme.
47
Krůček může být i vysoký. Když je vysoký, je to k r o k.
Krůček může být i dlouhý. Když je dlouhý, je to k r o k. 48
49
Jenom pozpátku ne. Pozpátku chodí jen rak.
Sofinka už říká máma, táta, baba, děda a ještě mnohem víc. Z některých slov radost nemá. „Ham není!“ řekne po papání. 50
51
„Piňano, stůj!“ „Ťapinko, hačí!“ 52
Sofinka jim dělá tany tany. Jablíčko taky tančí. 53
Nočníček není na šoupání po zemi. Nočníček je na čůrání a kakání. Piňana tohle dělat neumí. Sofinka jo.
Vysávač hučí húúú. Máma ťukla do čudlíčku, a vysávač už nehučí. Sofinka teď může zpívat. Máma neťukne do knoflíčku na Sofinčiných šatičkách. 54
55
Sofinko, kde jsi?
Sofinka je v kuchyni, kde máma vaří. Tolik dvířek, tolik šuplíků! V kredenci jsou hrnce a všecko. Sofinka šups do hrnce! Hrnec má jedno ucho, druhé ucho. Ale neslyší jako Sofinka. 56
57
Ptáčkům říká Sofinka vava. Ptáček má křídla. Mává křídly a lítá. Sofinka nemá křídla. Mává rukama a nelítá.
Z talířku jede ham do Sofinčina bříška. A na čem jede? Stačí malá lžička. 58
59
Sofinka roste. Tráva roste taky. Sofinka dupá po trávě. Dup roste taky. Dup! Dup! Dup!
Sofinka už papá sama! Na talíři namalovaná žabka kouká, žádné kvak. Sofinka taky nekváká, ani nekuňká. Ham zapije vodou, ať jí v bříšku žbluňká. 60
61
Jak dělá pejsek? Sofinka neřekne: „Haf!“ Vyplázne jazýček a rychle dýchá-dýchá-dýchá. Viděla pána s pejskem, běželi a taky to dělali. 62
Pán jazyk nevyplazoval, to se nesmí. Pak dal pejskovi náhubek. Sofinka nemá hubu. Má pusu. A nemá nápusek, ale dudlík. 63
Sofinka je tááák velká! Dnes jí byly dva růčky. Na dortu jsou dvě svíčky. Sfoukne je táta. 64
To prší z nebe? Ne, prší z konve! Z vody kytka roste. Sofinka roste, i když ji nikdo nezalívá. 65
Sofinka Ťapinku nevidí. A proč? Pro ten kšilt na čepici!
Sofinka už pejska vidí! 66
67
„Budeme kreslit?“ „Jo, gagu!“ Máma husu nakreslila, taky černou vránu. A Sofinka čáry, čmáry. Čáry máry, letíme! 68
Hrášky spí ve spacáčku. Sofinka je prstíky vybírá. Ham mňam! Tři hrášky se schovaly do skrýše v bryndáčku. Ať nás Sofinka nespapá! 69
Zvon zvoní bim bam.
„Kvak!“ hopká táta.
Má tričko zelené jako žabka. „Kvak!“ hopká Sofinka. Má sukýnku zelenou jako žabka. Máma má šaty jako zebra. Ta jenom chodí. Zebry nehopkají. 70
Zvonek zvoní cinky linky. Zvonečky nezvoní, jenom voní. „Hepčí!“ kýchá Sofinka.
71
Kšilt na kšiltovce vidí dopředu. Sofinka taky vidí dopředu. 72
A co takhle?
73
Motýlek nemá zoubky. Moucha nemá zoubky. Ptáček nemá zoubky. Sofinka má zoubky. Koušou jídlo. A tygr má zuby!
Je podzim, venku prší. Sofinka kreslí v pokojíčku. Jedna čára si hraje na dešťovku. Z papíru utekla hledat déšť, ať je mokrá.
74
75
Sofinka než půjde spát, uklízí hračky. Jen myšička se uklidila sama. Kde je?
76
Ííííí! Tady je! Vaří myšička kašičku? Nene, nevaří.
77
Sofinka kousla mámu do prstu. „Au!“ křikla maminka. Sofinka pak kousla do hrušky. Hruška nekřikla au.
Sofinka nemá oči fialové jako fialka. Nemá oči růžové jako růžička. Nemá oči žluté jako pampeliška. Sofinka má oči modré jako pomněnka.
78
79
Sofinka roste, roste, roste. Už dosáhne na kliku. Cvak! zmáčkne ji. To má kliku! Tak se říká, když má někdo štěstí. A co je štěstí? Je nám dobře.
Za dveřmi je pokojíček. Za dírkou v zámku je jen vzduch. Vzduch Sofinka nevidí. Vzduch je na dýchání. Dýchají ho lidé, zvířátka i broučci. 80
81
Zima končí, Sofinka se ptá: „Sněhulák čůry čůry?“ „Žádné čůry,“ říká máma. „Když svítí sluníčko, sněhuláci tají. To aby vykvetly sněženky.“
Slepice má kuřátka, píp, píp, píp. Sofinka má mobilek, píp, píp, píp. Proč mobilek pípá? Proč? Pro slepičí kvoč!
82
83
Kde jsou teď bubliny? Pod židli? Ne. Pod postýlkou? Ne. Nadýchaly se vzduchu a zmizely. Pá, pá!
Sofinka nefouká balónky, ale bubliny. Z čeho? Z bublifuku.
84
85
Bačkůrky chodí tam, kam chce Sofinka. Teď jedna bačkůrka kouká, že půjde sama samotinká. Šups! Bačkůrka se zula. Ale sama chodit neumí! 86
Druhá bačkůrka taky kouká, že půjde sama samotinká. Šups! Bačkůrka se zula. Ale sama chodit neumí! 87
Sofinka si bačkůrky obula. Levou bačkůrku na pravou nožku, pravou bačkůrku na levou nožku. Tak jdeme! Jéje, teď chodím jako gaga! Aby ne, když se obula opačně. 88
Sofinka se vyzula a zase obula. Levou bačkůrku na levou nožku, pravou bačkůrku na pravou nožku. Tak jdeme! Jéje, už nejdu jako gaga! Aby ne, když se obula správně. 89
Kde všude jsou ještě okýnka?
Dům má okno, je to jeho oko. Vidí Sofinku i na zahradě. Okno má okýnka! raduje se Sofinka. 90
Na Sofinčině raketce. A na síti, kam míček letí. 91
I tady jsou okýnka!
Z tenoulinké nitky dělá pavouk síťky. I tahle síťka má malinká okýnka! 92
93
Teď Sofinka kope do míče. Míč má rád kopání. Odkutálel se. Sofinka ho od sebe neodhání. Míče se kutálejí, vyskakují a letí, protože jsou míče.
Lavička má čtyři nohy a nekope. Sofinka má dvě nohy a kope. Kope do lavičky. Lavička nemá ráda kopání. Neumí se kutálet jako míč. 94
95
Kolik je Sofince roků? Tolik! Ahá, tři! A dort má tři svíčky. Sofinka je sama sfoukne. Fú! Fúú! Fúúú!
Sofinka je jedna. Hafík je jeden. Houpačky jsou dvě. Sofinka a Ťapinka se houpají spolu. Houpy hou, pýýýhou hou! 96
97
Co to??? Vysvětlíme.
Ach jo, její práce končí, protože… knížka končí! A taky končí legrace. Sofinka je už velká. Nohama stojí na zemi. Knížku o sobě nebude držet v ruce naopak. Naopak četla někdy knížky, když byla malá. Opačně? Teď už ne!
Malířka této knížky si teď dělá legraci. To nemá nic na práci? 98
99
Než se teta malířka rozloučila, ještě potají cosi nakreslila. Sluníčko! Směje se jako Sofinka.
Poznámka autorky: Ke knížce mě inspirovala Sofinka. Více o ní: www.irenagalova.cz/blog 100
101
102
