www.trampsky-magazin.cz
páciao io
by
Soatý, proní
tramp-coruboy
o
Cechách.
T R A M P 14
TíatnarMí nám
píši...
Inglmayer:
Vo potvorách redaktorách. D y b y c h je
Starší šatstvo
f o r m á t ů j a k o ú s t ř e d n í m o d l i t b y československý n a c i o n á l n í d e m o g r a c i j e , t o h o sem bií d a l e k , n a d á t i se ( ě u j t e ty voh r a t y . to m n ě n a u č i l p a n p r o f e s o r Šolc na v i n o h r a c k í reálce!) Mně, t o se ví, je j e d n o , j e n o m dyš to vidím, t a k slzím, neboť m o j e d ě c k a se d o č k a j t o h o , že u m u z e u m na tý štangli r o z d ě l a j v o h n í č e k aš u m ř u a p o t o m m n ě s k u t á iiznou p o v e z o u 11a v i š e h r a t do m r a m o r o v ý k r i p t y a na mý inohile b u d e s t á t n a p s a n ý : l ady s m r d í p a n e č k u t e n d l e t e n , škoda, že ste ho neznali. ten u d ě l a l svý vlasti vostudy!!!« A vedle m n ě b u d o u závistivě v r t ě t v o c a s a m a strany Vrchlickí a z druhý strany Jára Kohout.
z
jedný
N e v í m p r o č z r o v n a r e j o u do m n ě . J á p ř e c e za t o n e m ů ž u , že H a š l e r o v i n e d a l i r e v o l u č n í m e d a j l i za c h r a p o t , a n i se n e m e n u j u k ř e s t n í m m é n e m R a d o l a , ani, že sem se n a r o d i l co n e j s p r o s t š í i n d i v i d u u m v e v e l k í p r a ž e , ani že sou buržousti děsně s m u t n ý lidi. P o t v o r o v é r e d a k t o r o v é sou dož r a n é , že T r a m p vény v y d y vycy a t o j e f š e c k o . J á se do t ě c h p r d í k ů n e b u d u v o b o u v a t , a n š t o t o n é j n i f a i r , voni d ě l a j l i t e r a t ů r u , já d ě l á m l y t e r a t ů r u , i n u sme t u d í š kolegové. D ě k u j u j i m f š e m za r e k l a m u , k e r o u mi sou n u c e n i dělat, a v h l u b o k í ú c t ě j i m a d r e s u j u n ě k o l i k u p ř í m n e j c h sloves: »Se mi zdá p á n o v é , že š p l e c h t y v e n o u š e d o l e j š e b l a h é p a i n n ě t i p o r o d i l v b o l e s t e c h n ě k e r e j z vašich šiků, c ó ó ó ó ? A j a k t o t e n k r á t bylo s t í m t v r d ý m a m ě k í m »í« a s pers p e k t i v o u a s a n a t o m i j í ? J á v á m r a d í m , abiste si m n ě nebrali do h u b i a k e r e j m n ě t a m m á t e , t a k m n ě v i p l í v n ě t e n e b o d o s t a n e t e vošklivý p í š t ě l e ! K a ž d ý m vaším n e v l í d n ý m p o h l e d e m m n ě p ř í r o s t e do v ě n c e j e d e n b o p k o v e j list, uš sem ř e k , že z t o h o m á m o h r o m n o u r a d o s t — ale k l y s t ý r si vod vás ž á d n ý h o d ě l a t n e d á m ! Váš kolega i n g l m a y e r , k e r í m u č e r v e n o b í l e j štyrlístek n e c h c e vyrůst, t ř e b a h o d e n n ě h n o j í v l a s t n í m t r u s e m , somrák ve víslužbč, spysovatel.«
„Pane, čtete Expres?" „Ne, já čtu p o m a l u ! " D o h ř e j t r a m p Žany učí k l u k y zpívat R a m o n u podle not. Velebně z a s p í v a j í : „ K d y ž slunce v červáncích z h a s í n á . . . " K d y ž Žany z a ř v e : „ K r u c i f i x , t e n sni rad přeci v n o t á c h n e m á t e ! " „ J á vím." povídá k l i d n ě Fialka, „ale po č e r v á n c í c h p ř i c h á z e j v ě t r y ! " -r- Neřek bys, jak je ten Ferry blbej! — Proč by? — Ale dal s j rande s Anií na šest hodin a přišel tam už v půl. Tak, aby nemusel tak dlouho čekat, pošoup si hodinky vo půl napřed! Lord.
O b u v a veškeré o d l o ž e n é věci nejlépe koupíte i prodáte u
99
PARTIE"
Ceník v
9
PRAHA vn
"
Belcrediho třida číslo 40.
v e t e š n i c k é h o
z b o ž í
z d a r m a .
TRAMP
14
z galerie íulňhů života VIII. Karel
Hlaváček.
Z e m ř e l m l á d — ilvacetčtyři let. Zdá se to být již o s u d e m české l i t e r a t u r y , aby j e j í n e j n a d a n ě j š í básníci odcházeli v n e j k r á s n ě j š í m m l a d é m v ě k u , aby odcházeli dříve, než mohli d á t i sebe. K a r e l H y n e k Mácha — K a r e l H l a v á č e k — J i ř í W o l k e r . . . K a r e l H l a v á č e k je dosud o j e d i n ě l ý m z j e v e m v č e s k é l i t e r a t u ř e . Nešťastní a t r p í c í n a l é z a j í v n ě m svého b á s n í k a , n a l é z a j í v n ě m sebe. T e s k n o t a t m a v ý c h v e č e r ů , bolest, h ř í c h , v z d o r a t o u h a po v z p o u ř e , po o d b o j i , h r d o s t , ž e b r á c k á hrdost t v r d ý i r o n i c k ý výsměch p ř e h l u š í hlas j e h o violy a zase v ě d o m í vlastní bezmocnosti, m a r n o s t t o u h y a vášně . . . Ob, nešťastní, h r d í G e n z o v é ! H l a v á č k o v a t v o r b a n e n í obsáhlá, ale kolik síly je v ní! C i t u j e m e ze s l a b o u č k é s b í r e č k y veršů »Mstívá K a n tiléna« dvě b á s n ě H l a v á č k o v y . —rč— Karel
Hlaváček: Dvě
básně
ze sbírky
»Mstivá
Kantiléna«.
A cestou v polích ztracenou před brány připližte se, los metejte, kdo nad spícím pěst svoji první vznese jen rychle, rychle Genzové, za rod náš pomstěte se!
11.
XII.
Do pusté naší krajiny ni měsíc nezasvítí, vše bez vůně je, bez tepla, a marno něco síti jen tiše, tiše, Genzové — prý musí to tak býti.
Již mrtvo vše, již mrtvo vše — kraj ani nezavzdychá, a marno vše, a marno vše — ten tam je vzdor a pýcha, ryk msty již nikdy nezazní zde do mrtvého ticha.
A zvony nemožno jen tiše,
Tlí v polích marné modlitby na tělech hnisajících, těch, kteří známku genzovství ve vpadlých měli lících a kteří mstili, mstili ji na Kroesech hodujících.
mdlé jsou, bez moci, a neprocitnou ani, poplach zvoniti a dlouho do svítání — tiše Genzové, jen ztište svoje přání.
A na pláň dlouhou řadte se a s ostřím se dejte do tmy na pochod ke městům jen
tiše,
tiše,
Genzové,
za větrem
•—
v pěsti mstícím, klidně spícím — klidně spícím —žalujícím.
J e d n o u m ě l n o v ý ž i d o v s k ý rabín p r v n í řeč v synagoze. Odmodlil už v š e c h n y povinné modlitby a ještě mu zbývalo hebrejsky odzpívat jednu. A l e ať se namáhal j a k chtěl, nemohl si vzpomenout na melodii. C e l ý z o u i a l ý , z k r o p e n ý potem, konečně začal a zpíval na melodii „ K u k a č k a z a k u k a l a " , kterážto píseň mu stále ležela v hlavě. V e l m i se podivil, k d y ž dozpíval a židi místo zbožného „ A m e n ' ' , sborově končí: „Kliuku, k h u k u ! " Lord.
Po oh, jen neb
polích sirné plameny nad mrtvolami svítí — moje Manon ješitná — hle konec, konec žití, plačte s mojí violou — i její struny cítí: mrtvo Genzů království — oh, muselo tak býti.
— Pane tramp, jsou tam dál taky takový kameny? — Depak, tam sou parkety!
— J é , kucí, to ste mi nechali ť a k o v ý d l e h o s l a v í k a ? S toho si m á m zakouřit? D y k si v o p á l í m r e t y ! — Helelio, p a s t ý ř e , j á si z tý c i g a rety zakouřil, F e r y si zakouřil, T l a sko si zakouřil a j e m u j e to m a l ý ! ! Lord. — T á h n i už k čertu! — Nemožno. J e v y p i t .
Jni, týdny, léta, ztrávená tady v předu, přijdou ještě jednou, a naši mrtví kamarádi pak vstanou a pomašírujou s námi, naše hlavy budou jasné, budem mít jeden cíl, a tak pomašírujem, vedle sebe své mrtvé kamarády, za sebou léta fronty: tak pomašírujem — proti komu, proti komu? E. M. Remarque, Na záp. frontě klid.
3
TRAMP
14
lak by to dopadlo kdyby na obou stranách uálčili trampové.
Bertrinek dostal ránu do prsou. Po chvíli mu roztříští střepina bradu. Táž střepina má ještě tolik síly, že roztrhne Leerovi kyčli. Leer sténá a vzpírá se na ruce, vykrvácí rychle, nikdo mu nemůže pomoci. Po několika minutách splaskne jako vyteklý měch. Co mu to teď pomůže, že bývával ve škole tak dobrým matematikem... E. M. Remarque, Na záp. frontě klid.
G éz a
Včelička:
LI paty tisíciletí. Stanuli podsvětí. Hleděli Akropole.
jsme
(S kresbami tiše a zbožně,
jsme na smutné Závity a reliejy
autorovými.) jakobychom
a velebné rozvalených
se dostali
sloupy balvanů
do
Pergamské rděly se
podivuhodně zbortěné v strakatině slunce a stínu, ztrácí se tajemně pevnostní chodba. A ještě pod ní prozelenalý pás hradeb, hrbolatý, zkrásnělý pás hradeb, dva tisíce let zde elegicky stojící, v prokletém, strašlivém tichu. Odejme vám to všechen smích se rtu. Maltu už dávno vykousaly věky, a balvany přece lnou pevně k sobě, studenou věrností kamenných těl, a hroznou vrstvou uprchlých staletí. Pod hradbami, v modře zaprášeném přítmí, propadá se Osmanské město s džamiemi, cyprýši a světly. V chatrných řadách, jako těžce zranění vojáci, stojí pahýly sloupů, nádherně silných sloupů z mramoru. Vypadají jako pomníky, a také jsou náhrobky všeho toho, co spolkly smrtelné čelisti časů. Čtete nápisy, jímž nerozumíte. Usedáte na podstavce sloupů a jaksi naivně a bolestně se dohadujete, kdo as před dvěma tisíciletími odpočíval na tomtéž místě. Snad na kamenném lehátku, jež prasklé, napolo se zabořilo do země, vzdávala se Pergamská vestálka milenci v náboženské exaltaci. Ztracené doby Eumenů a Atallů, kde jste? Staly jste se mrtvými, bizarními balvany! A mezi nimi vlaje rouhavě stanové plátno dvou neznámých trampů.... *
Mohutné, vydrolené věže čněly tu unaveně a zpustle. Poslední stanový kolík byl zatlučen do štěrbin mezi slavnými kameny. Svatokrádežně a blasfemicky. Plátno stanu, nedostatečně napjaté, tetelí se a vlavě praská v něžném větru. Oh, kdybyste věděli, jak groteskně se odráží pokroucené kanadky od starořeckých nápisů mramorových tabulí. A jakým anachronismem je malý, černý brouming »Little Fommyx, ležící ve stínu zurážených sloupů. Tady, u paty tisíciletí. Stačí, sklonit jen hlavu k velikým, čtvercovým balvatiům, zarostlým travou a tíhou nenávratných věků, abyste si uvědomili, čím skutečně jste: neznámými lidskými nulami. Pod stanem, v zvětralém massivu zdí, v široké, čisté rýze,
Stane se, že z trávy, přes čistou hlat dlaždic, vyleze želva. Zrovna do campu. Kráčí pomalu a vážně jako někdo, jenž zná bezpečně svůj cíl. V člověku se zatají dech. Nutno být zticha, ani se nehnout a jen se dívat na ten kostěný bochníček, jenž se sune pomalu, spokojeně a mírumilovně. Stane, a poněvadž se nic nehýbá, prohlíží si okolí jako dobrácký pes, jenž přišel na paběrky. Vztáhnete ruku a uchopíte zvíře, které hluboce vzdychne a schová hlavu a nohy. Před vámi leží cosi, ne nepodobné kameni. Spočetli jste všechny vzorce na jejím hřbetě a břiše. S úsměvem jste vypozorovali, jak hluboko může se živé tělo uschovati do mrtvé kosti. Prohlédli jste si její černá, krásná očka, širokou hubu a drápy na nohách. A dojdete k závěru, že vezmete s sebou želvu domů, do Prahy, do osady mezi kamarády. Litujete, že neběhá za námi jako pes, a pak ji uložíte do dolíku dosti hlubokého, aby zvíře neuteklo. Pro jistotu ještě ohradíte dolík kameny. Ale přiblíží se poledne, a k obědu je jako obyčejně čaj, ukradený meloun a cestovní salám, krutě tvrdý a vyschlý. K bílému, okoralému »ekmeku« vůbec nechutná.
TRAMP Nějakým způsobem, při tomto hrozném obědě, zalétne vzpomínka na želvu. Jednou jste slyšeli kdesi, že má chutně maso a že je z ní výborná polévka. Toto pomýšlení způsobí, že ústa, horlivě žvýkající, přestanou pracovat a trochu se pootevrou. Zrak putuje úkosem k dolíku, z něhož se ozývá škrabot. Usmějete se a mávnete rukou.Žvýkáte dál. Ale pak vám to nedá a jdete se podívat na želvu. Zvíře hledí černými kapkami svých očí. A vy se vracíte k svému salámu a říkáte: Nezabiju ji.
14
Mrtvá želva se převaluje ve vroucí vodě. Ovzduší začíná vonět masem. Sakra, přilož, kamaráde, máme hlad. Počkej, ještě sůl, kmín a omastek. Za chvíli vytrháme z krunýře to, co ještě před chvílí dýchalo životem, a sníme lačně a rychle svůj první úlovek, jako dávní troglodyté. A teprve snad při posledním soustu budeme šťourat ve svém svědomí, zda to bylo docela fair, zabít tvora, jenž přišel tak bezelstně až do našeho campu. P e r g a m , Malá Asie.
Konfiskace G éza Kamarád se vrací do campu, náruč plnou dříví. Přeskakuje vyšlapaná schodiště, obchází rozbité zdi a ležící sloupy, a ulehčené shazuje břemeno na hladkou mramorovou plochu. Rozdělává oheň, a za chvíli vře voda v kotlíku. Na čaj. Zase jen na čaj. Ukážete mu úlovek. Podíváte se na sebe a zjistíte mučivý pocit hladu. Dásně, odřené do krvava tvrdým salámem, stahují se vyschle a křečovitě. Už netřeba mluvit. V levé ruce leží želva a v pravé nůž. Plaz vzdychnul a schoval se. A zůstal tak dlouhou dobu. Patrně věděl, že neleží na pevné zemi, ale v dlani lidské bestie. Nakonec zvítězila člověčí trpělivost. Želva vystrčila hlavu a rozhlížela se. Tenký nůž se zarazil do dlouhého krku zvířete. Docela zezadu, veden úkladnou rukou. Krev stéká po dlani. Oči živočicha, ty malé, černé kapičky, pokrývají se modravou blankou. Želví hlava je uříznuta. Valí se krev. A najednou nás cosi nervosně a opile zalehtá v týle. Jste konsternováni. Neboť vidíte, jak bezhlavý bochníček utíká po balvanech dobrých třicet želvích kroků, zanechávaje za sebou krvavý důkaz vaší vraždy, než ustane ve smrtelných, konvulsivních pohybech. Malá, uříznutá hlavička kroutí se však dosud jako hádě. Než, co plátno. Hlad je zlá věc. Voda se vaří. Zbývá umýt želvu. Pak ji otrle hodíte do kotlíku, neboť tušíte, že k této vraždě přibude zítra deset jiných. Je průhledná jižní noc. Oheň stojatě, bezvětrně padá na jehlanec stanu. Silhouetty rozvalin vřezávají se do hvězdnatého transparentu nebes. Je tu ticho, jako na krásném hřbitově, rozšlapaném patou tisíciletí.
Včelička: NOČNÍ
PERSPEKTIVA.
Po zemi plíží se tiché a zlodějské stíny, neviditelné kroky zapadly do hlubiny. . Perversní muziku vyplakal noční podnik. Slzami světa leskne se studený chodník. U kostela nevěstka s kýmsi smlouvá Nikomu není do smíchu. —
potichu.
Obloha bez hvězd nalila do duse beznaděj. Takovou čerň mají tuláci nejraděj. Ulice osleply. Lampy se utopily v kalužích. Za okny počestní lidé spějí na růžích. Listopad
1928. mim«» n r t — r w r -
im—^irrnurrp" 'm — . — — — — —
Řve rotnej na maníka: Jak se menujete? 'Slušně hlásím, jako má matka. A jak se menuje vaše matka, híml?! 'Slušně hlásím, jako m ů j otec! Krucilaudondonrvetr a j a k se menuje váš otec? 'Slušně hlásím, to já nevím! Lord.
— Sou ale na tý dráze blbí. J á sem si koupil v Bráníku retůrku, zpátky sem šel pěšky a voni p r e j nic nezpozorovali. Hur. — Franto, ty seš tak hubenej, že ti budou muset dát do rakve kousek masa, aby měli červi co žrát!
TRAMPOVÉ! Lyže, hole, boty, obleky a veškerou
lyžařskou výzbroj objednejte opět v trampském
závodě
American Sperting Store JAN HORN, Praha II., Žitná 8 YWCA. Zahajuji splátkový
prodej
kanoí.
—
Pište
o
nové
ceníky.
—
Novinka:
Zlaté
gramofony-
5
TRAMP
14 B ei
Sklíčeni žalem, loučíme se s UDRŽALEM
Přístav. Od mola bídy velikou lodí převáží —
a
kamení,
Parník komínů, kouřem jen pokrčí rameny — S bagem doutníku lodník svůj úsudek do moře hodí — Kapitán, ostrými lokty, dav poutníků před můstkem vladařství rozráží: Jedem!
Včelička:
Z jistoty dneška ostrá příď míří v oceán —
v ráj
slíbený,
Adije, světe, plodný jen bídou a břemeny! Z objetí hladu a strastí v ráj k útěku lákají východy spásy a štěstí světových stran — Jedem. Život se potácí Osudu rotací — korábu kouř na moři zívá
čtyři
—
Z bídy jsme přišli a v neznámo plujeme, třicetkrát štastně si lehnem a vstaneme — pocestný zpívá . ..
— Franto, dej mi za toho psa drobný. — Co blbneš? — Neblbnu, já ho mám utratit. Mílo kanťjdeš? Nikam! Tak b u ď d o m a !
Z včerejška do zítřka starostí nemáme, výskáme, zpíváme v životě těžkém.
Dobrý tramp Lojza Ryeh narukoval. To se ví, že vojna mu nevoněla a ulejval se, jak se to dalo. Při cvičení na „tejráku" vzal si dovolenou na velkou stranu. K d y ž se ani po hodině nevracel, šel za ním pan kapitán a našel Lojzu sedícího na bobku. — C o tady tak dlouho děláte? zařval na celý kruh. Lojza se na něho měkce podíval a vece: Račte se laskavě podívat blíže, pane kapitán. šouša. — J á mám ňákou velkou v nose. — D y ť se štouráš v hubě!
díru
— Hergot, už hodinu ty vejce vařím a voni jsou furt tvrdý! — Heleď, co je to: nevymýšlí, neostouzí a nevydírá? — To j e blbá hádanka. — Hádanka není blbá, ale rozluštění. — — — —
6
Mně to kafe nedávej. To není kafe. A co to je? T o sem vařil sám.
Štěstím se opije časová rafije — z minula v budoucno žijeme pokojně nyní — svět bídy ztracený, ráj čeká zlacený — v pohyb stříbrné stopy jen metáme sliny . . .
Dandy.
plujeme
dneškem,
Válscná p o v í d k a . K a r e l
M e U š e M .
A l t e r n a t i v a I. Jelikož jsem loyální občan a každý volovině věřím, prohlašuji, že válka nebude. Dokázat to lze velice jednoduše. Zeptejte se Angličana, proč zbrojí, odpoví vám: N A O B R A N U STÁTU! Zeptejte se totéž Francouze, odpoví nosem: N A O B R A N U V L A S T I ! Ptejte se Američana, vystrčí praporek s hvězdičkama: N A O B R A NU S P O J E N Ý C H S T Á T Ů ! Zastavte Němce, nadme hruď: N A O B R A N U ŘÍŠE! A nyní můžete pro jistotu oběhnout ještě ty ostatní, Jihoslovany, Rumuny, Maďary, Čechoslováky a uslyšíte unisono: Zbrojíme, ale K O B R A N Ě H R A N I C naší drahé vlasti. Tak, a teď to máte na beton. V ž d y ť je to všechno jenom 11a obranu. To k d y b y chtěl někdo mermomocí válčit, tak musí zdvořile požádat souseda, aby ho laskavě napadl. A l t e r n a t i v a II. Připusťme však, že b y opravdu válka vypukla. Dejme tomu, mezi Československem a Maďarskem. Nechci sice lézt pánům vod štábu do řemesla, nechť však pro všechny případy pečlivě tento článek prostudují, neboť jsem přesvědčen, že b y to blbě skončilo.
Proč?
T R A M P 14 Protože se mi tuhle dostal do ruky malý letáček se stručným heslem: ŠPIONI VŠECH ZEMÍ S P O J T E SE! To je docela správné. U nás .je sorganisovaný všechno možný, mimo trampy. Proč by se nemohli sórganisovat špioni? A taky jo. Je to přece jenom nebezpečné zaměstnání. Létat aeroplánem, polykat nože a svazky listin, být nádražním úředníkem a k tomu sledovaným, až zavřeným, shánět se po různých plánech a bůhví, co ještě. Tak si to raději sorganisovali. Sejdou se jednou týdně v pohraniční stanici, dají si pivo a už to jde. T y potřebuješ sílu naší armády v boku, tu máš, dej mi za to vaše křídlo. T y chceš automobilovej park, 11a, a půjč mi 11a tejden hangáry. Ten zase potřebuje pevnosti, obdrží promptně výměnou za počet těžkého dělostřelectva. C o n e n í na s k l a d ě , o b d r ž í t e do t ý d n e ! Nyní k meritu věci. Tedy, vypukla jako válka mezi ČSR a Maďarskem. Na frontu se, jako obvykle, šikovalo: vojáci, rum, kanóny, červený kříž, munice, otravné plyny a knihy pluk. Medka. Českoslovenští špioni přinesli zprávy: M a ď a r s k o j e n e j s l a b š í na l e v é frontě. Maďarští špioni přinesli zprávy: Č e s k o s l o v e n s k o j e n e j s l a b š í 11 a p r a v é f r o n t ě . Samo sebou se rozumí, že československý štáb vrhl veškeré síly 11a levou frontu. Maďarský zase na pravou. A teď to začalo. Československo klidně prorazilo levou frontu maďarskou. Maďarsko zase pravou československou. Na západě nic nového. Na východě nic nového. Zatím československé vojsko vítězně postupovalo na Budapešť. Maďarské pluky se octly 11 Brna. — Hej Slovane — na ,,Politice" se objevil první prapor. Tatíček Kramář se rozplakal. — N a š i d n e s v noci o b s a d i l i Budapešť! Téměř současně počaly se v Karlině na Invalidovně utábořovafi první honvédské pluky. Na redakci „Pésti-Hirláp" se zatřepetal prapor. Hortliy skákal radostí do stropu. — Druhý honvédský p 1 !u k obsadil dnes ráno Prahu! Tak a co teď! Na obou stranách pršely medaile, chlastalo se atd. Vždyť jsme vyhráli! No jo, ale my taky! Pak se začalo konečně myslet. Jak se z tohodle dostat? Ben Akibo, jestli řekneš, že tohle už tu bylo tak dostaneš pár facek. Jelikož ale Ben Akiba nic neříkal, bylo nutno myslet dále. Existují dvě východiska z této situace: buď se bude dále válčit, t. j. československo obhajovat maďarské hranice a Maďarsko zase naopak československé, anebo jak říká šrámek: ,.dohodli jsme se, že se dohodneme" a půjde každý znovu zpátky do svých posic a začne se bojovat znovu.
Konfiskace — Tady mě to všechno připomíná na Doksy. .— Jak to? Dyť v Doksách byl rybník, lesy a tady není nic. — Ale je tady zrovna tak blbý pivo a tvrdý rohlíky. Lord. — Bolely mně zuby. šel jsem na Mednik. Tam jsem se vydával za redaktora „Večera". A zuby už mně nebolely.
Lecián.
0
t> a 6
-s >
>d a.. 4) 1
••
^ "B j--a rií-e § > N s .Šaa
O> .> a3
&
Op N
a S
>oj
**
»
0) O .S £13
53
0
ss
m& ,
C sa»
| i « »
g , ® ^ ©
ZV o
I ® ! I
(0>N
8 oz ŠQ
5 o í-i * g
O
N
M
>iílB Z .10 0 s
s V m M E n i o s ;
— O
i58 Si > "O ^ . I o•a
^
^ Ii f lSws »S >
a" ^ a a a čí
.f
I O•— JÍ
1
N
O Í k X I ® a w ^ o ^
— „Tak ten chlap, co se tu motal v táboře, ti zmizel s kanadkaina! — N o měl na čase, už sem ho chtěl vyhodit.
_
_
_
J- A -
M-
— Co chceš za tu mašinu? — Lepší děvče! Lesalov proháněl kluky po lese. — Stůjte! To voiii ale zrovna jo. Jenom se ozvalo: — Stoje} voni. Jich nikdo nehoní! Čundr.
—,.Odkud máš ty krásné boty?" —„Z Institutu de bóté." Sochař Z.: „Di vode mne, ty hade, já blbý lidi nemám rád." Eman: „Poslouchej, ty se musíš ale nenávidět." — Heleď, proč chňapá řurt ta ryba tu vodu? — Vyplachuje si hubu, aby jí z ní nesmrdělo-
T R A M P 14
Holka, ty si h o t o v é j anděl! Ale d i . . . T a k y žádný tělo . . .
I n g l m a y e r :
— Že si pucoval s m ý m k a r t á č k e m na zuby t v o j e boty? — Nesmysl. Co pak si n ě k d y p u c u j u boty?
poslední čundr. (Pokračování.)
Vzít šmízo se nedalo protože ten čouhán měl děsně d l o u h ý nohy. A zasmát sem ,se tomu t a k y nemoh vocrce, .neboť ten š i r o k e j měl pěstě jaiko šest našich t r a m p ů dohromady. C o sem mohl učiniti inýho neš se vodevzdat do vůle pámbovy. A ty k ř e n i s pohátki se tudíž dozvěděli všechno-fšéééééécinko! Že m n ě m a m i n k a povila co by děcko, že sem časama povyrost, že ,sem byl v o č k o v a n e j na neštovice a t y f u s , že sem měl ze svatýho náboženství f obecný škole p ě t k u alé na škole střední že uš sem byl jenom napomínanej, že m á m e d o m a floka a ten Flok že j e pes, že sem byl v y z n a m e n a n e j s e d u m k r á t za statečnost ve všech možnejch armádách světa, že sem běžel maratón a že sem byl d e v a t e n á c t e j Bartůškovi f patách, že m a m i n k a chodila š t y r y c e t let řečnit na Tylák ráno a .rovněž toliko rokov do Emaus se modlit I podvečer, teď ale že m á gieht a že uš nemůže ani ráno k v á k a t na Tylákui ani večer f emauzích, j á sám že sem vosoba vzdělaná a nezištná — z k r á t k a m o j e ledví bylo jejich. Afšak nic z toho všeho j e nezajímalo, ba ani to že sem chodil k išimůnkovi na prodloužený a vo t ý d o b y že m á m na křivo hubu. Neš se z t ý prkenice hnu, tak vám b u d u eště vypravovat docela malou a d o j e m n o u a valně ponurou arabesku íkerá nikoho nerozpláče. Příčinou toho b y l bys t r e j zrak toho l a m p á ř e . Začátek fšeho pak j e fpraze. Vedle t ý 'Lojsky z j e d o v ý C h ý š e a vedle mý snoubenice sem měl v Libni j e d n u c u k r á ř k u k e r ý budiš méno č í č a . Tato č í č a m ě podarovala světlotiiskem neš sem vopustil P r a h u . Anšto nebyla iná fotografie po ruce, v y r v a l a rychle t u n e j k r á s n ě j š í z alba, takže ina r u b u zůstaly t a k o v ý trhance vod tónovýho p a p í r u barvy šedivý, číčinou podobenku sem sebou vzít mušel, neboť se sám bójim. H r o m do těoh t r h a n c ů ! P ř i v e d l y do extáze Širokýho, i přestal mluvit a začal chrochtat. To bylo signálem D l o u h ý m u a b y s k u h r a l a Bystrozraký do toho vyl. Kdo j e to? Nač je to? Votkať j e to? ]aik se to m e n u j e ? Kde to bydlí? Jak se m e n u j e teta? Tatínek? Švagr? Kolik j e jí let? Co dělá? Co todle vzádu? Kuci j á musel držet h u b u ! D y b y c h b e j v a l j e d n o m u
vodpověděl tak se cejtil d r u l i e j b e j t u r a ž e n e j — a znáte m n ě uš, jakošto rovněž m o j e vychování! Až d y š sbor utichnul tak sem j i m vysvětlil chronologicky proč je, nač je, co dělá — ačkol if to sem jen hádal, votamtať j e do Libně s a k r a blbě vidět! Jak to t a k poslouchali tak byli d o j a t ý a t a k se mi n a j e d n o u zalíbili že sem si podovolil zalaškovat: A správně t a n c u j e šimi a cancan! Tři děsové z p o h á d k y zase zašveholili mluvou mateřskou, házeli na m n ě k u s y m e j c h svršků, smáli se — a vůbec začali d ě l a t t a k o v e j d o j e m jako že začne f a j ř o k l o k a j á uš byl přešťaetnej — kdo zná t y d l e štace t a k ví že v nich b e j v á moc rumu. Ale nebyl! Mluva m a t e ř s k á v r á n ě byla v t a h u a nov e j voheň b y l tu. To ten vůl B y s t r o z r a k e j eště f posledním okamžiku vyšťáral v m ý m notesu několik z m u c h l a n e j p a p í r o v e j c h korun. Toste neviděli j a k umí naše m ě n a f cizině zařádit! „Prachy!!!" — zachrochtal širokej. „RRRRRRRRRRúble!!!" — zaskuhral dloubej. „To j e bolšebík!!!!!" — vyl b y s t r o z r a k e j . Nechal j s e m j e zase bouřit. Škrtali chvíli sirkama a 'rentgenovali ičíču, hádali se jesli sou t a j n ý znamínk a pod drdolem nebo v nose, študovali znova m o j e vysvědčení tím způsobem že j e střídavě drželi v rukou hlavou dolů, znova mi vohmatávali tělo a f u r t mi vytahovali znova košili dyš sem j i cpal do kalhot. Uš sem vopravdu nevěděl esíi to p a t ř í k ú ř e d n í m u v e j k o n u anebo esli uš z a č í n a j k a n a c k ý žertíky. Pak zas chvíli k o n f e r o v a l i mezi sebou a zdá se že velmi důležitě a serijózně an sem vyrozuměl stoho napříklat: Ta uniforma „de6 štěkašlavákes" j e docela chic (a čuměli při tom do starýho v a n d r b e f e l u k d e sem zpod o b n ě n e j v unifoxmě rafcouskýho feldvébla). P r a v d a — j á b y l rakouské} legionář, ale tady sem musel říkat j e n legionář, protože „stručně — čas is m o n a j s ! " No a konečně m i řekli že sem „bon gargon" když sem tak skutečně statečně bojoval za dohodu. (Ta dohoda sem byl j á s k u c h a ř e m ve špitále na Pohořelci.) Ale j a k p r e j hodlám kráčet do P a ř í ž e d y š nem á m žádný grešle? To si pište že to bylo dost těžký do nich vpravit přesvědčení že naše j e d n a k á č a má asi vodvoka sto f r a n k ů a že tudíš za těch pár státovek pohodlně, do P a ř í ž e d o j d u a vostatně (pšááá!) mně vočekává toužebně m ů j strýc a ten že má peněs jéje! Potom si zas. n a j e d n o u vypravovali že sem ň á k e j t a k o v e j ležérní a to mělo za následek d ě s n e j n o v e j
TRAMP
přes
Ano, tak myslí, tak myslí, dvacet. Ale mládí? Mládí?
ty statisíce Kantorku! Ocelová Tomu už je dávno. Jsme staří
14
mládež. Mládež! Žádnému z nás není lidé. E. M. Remarque, Na záp. frontě klid.
Zklamání v životě i lásce není tak hrozná věc. Je tu přec krásný důvod k pití.
Debata. I. — Řekněte mi kluci, proč se vlastně máte obětovat pro vlast? II. — Jo, nač se máme obětovat? III. — Ano, proč se máme obětovat? A-a
— Víš, kdy z tebe měli rodiče — Kolik je asi hodin? — Slečno, vy máte chlupatý nohy! největší radost? — štěnice už nekoušou, tak budou — To nic není, to jste ještě ne. Ďám se zbodnout. asi čtyři. A-a. viděl moji matku! — Devět měsíců před narozením!
útok s k e r ý m m n ě chtěli .rozházet. U d ě l a l i na m n ě š v a r m l i n i i a zazpívali f o r t e : „ D e j t e sem r e v o l v e r ! " Jenom d v a k r á t m i bylo t a k v životě j a k o n e j č k o n c . P o p r v n ě d y š sem j a k o k l u k s p a d n u l n K a p s l o v n y z h o u p a č k y , p o d r u h ý dyš m n ě p r o f e s o r n a s t a t y k u a d y n a m i k u vlepil u z k o u š k y f a a k u a b y c h p r e j vypočítal j e j í e l e m e n t á r n í impuls. No a po třetí t a d y f tom asylu těch tří h y p e r o u ředníoh vizáží. Mít f t e j c h v í l i 'revolver — lidi, mít j e n h o r n u d l i — p r o p í c h n u l b y c h b e j v a l n e ty h a j z l í k y z p o v ě d n í k y , a l e sebe j a k s e m b y l uš z toho fšeho c h o r o b n ě j i A n a h r o b ě s v ý m sem si s u m í r o v a l nápis těchto slof: „Di p o u t n i c e f u r t a z v ě s t u j v i n o h r a d s k ý m že j á t a d y m r t v ě j l é ž i m j a k o ž že z á k o n y byly pro kočku!" To m n ě v ě ř t e že sem m ě l f t ý chvíli na j a z y k u k u r á ž n ý slova: „ A b y s t e v ě d ě l i v y zázraci, na tý fotog r a f i i to j e l í p k n e c h t o v á , t y f l e k y — to ise m i t a m v y k a k a l šmeral, č i č e r í n j e m ů j b r a t r a n e c , j á s e m sežral c á r a i z v n u k a m a a t e j k o n c d u d o p a ř í ž e potkopat ajfelku!" Udejchail j s e m se z t ý d l o u h ý mišle3iki. Ale j a z y k m ů j zahodil 'tuto ř e č r o u h a v o u h l u b o k o do k r k u , k d e se p o t r a t i l a v z o u f a l ý m š k y t a n c i . O b l é h a t e l é po t ý d l e r e v o l v e r i j á d ě r a p i d n ě povolili, p ř e š l i zas do d r u ž n ý n e n u c e n ý z á b a v y , a n š t o uš b y l i docela sichr p ř e s v ě č e n ý že n e m á m u s e b e a n i č e r v e n ý d e p e š e a n i m a š i n k v é r a že m n ě j a k o š t o i n d i f e r e n t n í h o p ě š o u r a t e d a p r o p o u š t ě j í . S e b r a l sem svý a f é r y a h a j d y dál do t ý s v o b o d n ý země. B r r r r ! D y š sem se vohlít n a o h y b u silnice, to stál u š zas b y s t r o z r a k e j n a silnici a d l o u h e j ve d v e ř í c h , p ř i p r a veni k p o l a p e n í d a l š í oběti. Š i r o k e j b y l v p r k e n i c i jistě z a n e p r á z d n ě n e j z v e d á n í m p r y č n y k e s t r o p u , pomalu n a h o r u , a zas p o m a l u d o l u — t á á á k — a znova — a b y ho n i k d o nepřep'ral! A d y š sem se c e j t i l bej ! t mimo h o r i z o n t toho v e j r a , z a š v e n k o v a l sem d o svý n o c l e h á r n y k e r á s e tu c h m u r ně t á h l a p o d é l silnice. O b y č e j n ý s m r t e l n í c i sem chod ě j hledat štyrlístky. Já — n e o b y č e j n e j smrtelňous a k — sem t a d y n ě k o l i k hodin k l e p a l č e l i s t m a a b y c h si Táno moch n a m l o u v a t že s e m s e vyspal. Ainsi soit-il! K a m stééé séé podělíííí m o j e z l á á á á t ý čááásíííP Čechové, j a k ý ste b ý v a l i ? T é m a r n ý , bémišes f o l k j e d o b r e j folk, t a m p ř í d o u p r a c h y ani nevíš v o d k a f — ale v n e h o s t i n ý cizotě h r o z í ze fšech s t r a n s v ě t o v e j c h p o u h á basa. Ani l e n k ú š č i k c h l i b a n i e d a j ú !
N a p a d l o mi h e r g o t co t a k l e ň é k e j k r a j a n ? T a k h o n e m po ňoml J a k ? I n u j a k , i n á č n e š k r á n u v ň á k ý m v y k ř i č e n ý m logálel Co vo t o m d l e u v á ž u j u s t ó j i m v s t a r o s l a v n ý m Metzu a t a d y j e n a š i c h k l u k ů pom á l u . Ale j e š t o sem si povídal, že Metz m u s í b e j t k o n e c š o u r u a že se d á l p o u ž i j o u vozidla — neboť vočeho n a světě sou? A de se p o n i c h r y c h l e j c a j á z r o v n a moc času n e m á m . Todleto f i n á l e š o u r u m n ě p ř i v e d l o z r o v n o v á h y t a k , že sem příští noc m ě l v r u k o u k l i k y všech m e t z s k e j c h p a j z l í k ů . Ano. j á b y l p i l n e j a kdo hledá nalézá a k r a j a n musel dát peníski n a vozidlo. To se u d á l o t a k l e n c : B r a t r k r a j a n seděl pod p u l t e m m i x é r o v ý m a m ě l n a k l í n ě g e j š u . Mně se líbil z p r v u j e n proto, že m ě l moc č e r v e n e j ksicht a t a k sem si mislel, t y seš s p r á v n ě v z a t é j , b e j t t a k l e Čech — to b y c h tě d o b ě h n u l ! Bohužel von b r e p t a l f r a n c o u s k y a h o l k a se c h e c h t a l a , že j í p u p e k p o s k a k o v a l . V t e j r á n ě ale n a s t o j t e , t e n ksicht v o p r u z e l e j n á h l e p r á docela po p r a ž s k u : „ T y svině, d y b y s v ě d ě l a co ti povídám, t y b y s mi ale d a l a p ř e z d r š k u ! " A uš sem seděl u v e d l e j š í h o stolíku a por o u č e l sem sobě t r o š í č k u b í l ý h o vína. Kluci, teď d y b y c h v y p r a v o v a l dál, t a k b y c h sichr děsně lhal. Já vím j e n o m — a to m ů ž u v o d p ř í š á h n o u t — že t a h o l k a zmizela s k l í n a toho n a l e z e n ý h o b r a t r a čecha, j a k m i l e sem si po d r u h ý flaštičce začal notovat tu naši n á r o d n í „Na naší p ů d ě straší, hrajou tam tamburaši — ", p r o t o ž e von n a ni začal b e j t n e v l í d n e j , p a k slzely a r o z p r á v ě l u m ý h o stolíku t a k v r o u c n ě , že sem m u š e l močit slze s ním. A d á l b y l a t m a a d y b y s t e m n ě zabili, t a k vo tom nic n e v í m , co p ř i n e s l o jitro. Sem n u c e n e j to v y t e č k o v a t : Neboť to j e k u s noci, k d y sem j e d n o d u š e nežil a i k d y b y snad se člověk moch u p a m a t o v a t n a to, co f t e n čas p r o v e d , n a p s a t b y v á m to n e m o h , p r o t o ž e „Na s t a r ý m b ě l i d l e " sou r o z š a f n ý lidi s n e ú p r o s n e j m a t u ž k a m a ! A po t ý v y t e č k o v a n ý ř á d c e t e p r v e sem si slíbil začít n o v e j život a n i k d y více jiš n e z h ř e š í ti. No a můžu historii p ř i s p ě t d a l š í m a k l e n o t a m a . T a k j a k sme se zdělali s tím k r a j a n e m , t a k sme se p o t o m p r o b u d i l i v h o t e l u n a p o d l a z e a postel n á m p o v í d a l a : „ M a r n ě sem vás s m r a d i č e k a l a s v o t c h l í p n u t o u peřinou!" Začal sem se k á t č e r v e n a j e se z h l o u b i d u š e n a d f š e m a n e ř e s t m a s v ě t s k e j m a a v moskovici mi r a j t o v a l y t y n ě ž n ý slova b r a t r a č e c h a vo tom, j a k dostal p r a c h y vod m a t i č k y a j a k p o j e d e d o m ů ješto to t a d y nic n e v y n á š í . (Pokračování.)
9
TRAMP
14 Bob v y p ř a v u j e : T a x e m vám k l u c i p ř i š e l j e d n o u na č u n d r u do zučmč e n ý vopce a bylo to í sobotu večír. C h t ě l semsi p ř e s neděli votpočinout a t a x e m p ř e m ý š l e l , co si na tu, neděli u d ě l á m k v o b j e d u . Aš s e m se rozhot, ž e si u d ě l á m svíčkovou, j á j í to tiš k s m r t i r á t . T a x e m zapat k řezn í k u a p o v í d á m mu, j a k o , že „ich pité k u s m a s a na svíčkovou". Von mi samo sebou nerozuměl, t a x e m vytách z r a n c e svíčku a u k a z u j í c na tu svíčku, m u to v o p a k u j u . To uš von pochopil, uříz mi k u s m a s a a platit p r e j nic, von myslel, že diš c h o d í m s t o u svíčkou, že sem ň á k e j á e b r a v e j mnich. R o z j a ř e n tou s n a d nou d o m l u v o u , cpu si to v e d l e do k r á m u , a b y c h si k o u p i l eště t r o c h u s m e t a n y a k o ř e n í n a naložení masa. l a m se v y h r n u l a b á b a a h n e d na m n ě : „Vas vinšů zí zich? A j á ř k u na to: „ B o b k o v e j list, matičko." Vona sekla z u b a m a a p o v í d á : „ P ó p k o f e j list? vó zist das? Já b y l na rozpacích, ale spomněl sem si, j a k semse domluvil u toho ř e z n í k a , t a x e m vzal s p u l t u list p a p í r u a sed senisí f k r á m ě na bobek. „No a p o m o h l o to?" p t a j í se kluci. „Jó," vona m n ě vzala za r u k u a v o d v e d l a m n ě na záchod. — 'De Tlasko po Václaváku a vidí naproti sobě jít Feryho, celýho zkřivenýlio na pravou stranu. — Co se ti stalo? ptá se Tlasko. — Ale, ptal sem se strážníka, kudy přijdu do Smeček a von mi povídal: děte šikmo přes Václavák na pravou stranu! Je ti to už jasný? Lord.
— H á d e j , p r o č v o l e j k r á l o v n u krásy? — D á m se z b o d n o u t . — P r o t o ž e ji n e m ů ž o u k r a v i t !
— Víš, j a k si P e p í č e k N o h e j l ů p ř e d s t a v u j e , že je blbej? ??? — N i j a k . V o n j e t a k blbej, že si t o a n i n e m ů ž e představit. T—x Hele, k o u k e j , p r o č p a k Žany t a k časně f s t á v á ? Ale von m á t a k v e l k ý k a n a d k y , že m u to t r v á % h o d i n y , než se dostane nohou d o š p i č k y a proto si musí d i c k y p ř i f s t a t .
F r e d a S n i b leží v c h a t ě . V e n k u l e j e co b y i k o n v e . J e h r o b o v é ticho, k t e r é n á h l e p ř e r u š í Fred: — Slyšíš, j a k t a m v e n k u někdo zpívá? S n i b n a s l o u c h á , a š m u l e z o u o č i z d ů l k u . Za čtvrt hodiny odpoví: — Ne. A t y to slyšíš? Opět č t v r t h o d i n y ticho. — N o j á t a k y ne, ale b y l b y t o b l b e j v t i p , a b y t a m t a k n ě k d o zpíval. Bi iT"i'ii'nrf MU — Joe, v í š c o ? — To teda nevím. — T o s e m rád, t a k sine přece dva. um i i n
n> i n n i
—
—
—
—
— Pane strážník, prosím vás, já — Víš, že mám zakázaný ve Velsem vůl, zjistěte si mě, já se muký Praze všechny novostavbv? sím žalovat! — Proč? Bočan. — No „nezaměstnaným vstup zakázán". E. T. Co dělá tvůj brácha? Agentu,je. Kde? U pána boha. — Hrn — to my když neprší, tak ? ? ? jezdíme za každého počasí... Von je knězem. Derviš Boys.
Konfiskace
Konfiskace
Anglická
I »p°rt
O b i l V I vycházky S m í c h o v , proti K n í z ^ G i pro i společnost „Keds" 10
T R A M P 14
Co nás zajímá H y m e n . D a l e k o široko p o p u l á r n í z p r v n í t ř í d y obecné, aby šerif m o h l fóry jsou f o u s a t ý , jak n e b o ž t í k trainp Pedro, p o t u l u j í c í se kol u p l a t ň o v a t s v o j e b l b é n á z o r y . Kdo Holeček. „ L o r d " Nešťastný člověk Sairait, osady ..Dvacátá m í l e " v P r o u d e c h m á v c h a t ě štěnice nebo zlou t c h y n i , j e o p r a v d u n e š ť a s t n e j . a m é n ě p o p u l á r n í t r a m p k a A n n i e t a k y j e votráví. V e š k e r é p ř í s p ě v k y všechno j e n o m ne básně. U 5 š e o z n a m u j í , že j e j i c h s ň a t e k k o n a l se j a k o , p r a v i d l a w o l e y - b a l l u , nebo r i f ů , to sem nechal u d ě l a t já, proobálka v sobotu 21. září t. r. o 9. h o d i n ě p o h á d k y , r á d c e milenců, p ř i j í m á tože p o d l e k o r e s p . lístku d ě l a t n e j d e . C h c e t e s n a d f i r m u dodopolední na ž i ž k o v s k é radnici. za o s a d u S a j r a i t — E d d y . Cypxín, j e n o m něco V e š k e r é d a r y p ř i j í m á r e d a k c e t. 1. Listárna redakce: S pio ř i 1 o v„ d a t e č n ě ? Pedro u nás ž á d n ý p a n M a t ě j í č e k není. málo. T u n d r a , p ř e d a l j s e m IrčaR e k r u t s k ý v e č í r e k „Údolí d ě s u " ,í T e n vás doběh! M i c h i g a n , h o - novi. — J i n a k se na ostatní eště k o n a l se za n e o č e k á v a n é v e l i k é n á - lomci, pište po j e d n ý s t r a n ě , taklo dostane, pište vesele dál a já v á m v š t ě v y v obou s á l e c h N á r o d n í h o v koši. F e r o V a l , j e ž i š m a r j á to j e přeji šťastnýho a v e s e l ý h o Václava d o m u na S m í c h o v ě a možno t e n t o to d l o u h ý . A t e n p a t h o s ! „V o j n a " , i s v a t ý h o . Krleš, k r l e š , k r l e š . v e č í r e k bez n a d s á z k y p o v a ž o v a t i za nejzdařilejší z dosud pořádaných trampských podniků. Po srdečném proslovu předsedy, následoval varietní p r o g r a m , v b e z v a d n é m a r a n g e m e n t u , bez d l o u h ý c h p ř e s t á v e k , po p r o g r a m u rozdělili se k a m a r á d i na p a r t y t a n e č n í a pivní. T r a m p s k ý večer, j a k ý má b ý t . Iška. A h o j , kluci t r a m p s k ý . V\ m ě sice už n e z n á t e , ale anžto j s m e z j e d n ý r o d i n y , t e d a vás z d r a v í m na svým t r a m p u Polskem. Hergot kluci, t a d y sou i n ý gazdové, než v t e j naší jitrnici. Tady když jdete brečet o nocleh, t a k v á m d a j í bílou p l a c h t u pod z a d e k a p e ř i n o v e j z á h l a v e k a n é v y h a z o v . N a v r h u j i , a b y se osady p ř e l o ž i l y sem. Richter-Přerov. Posledních čtrnáct dnů žilo se ve z n a m e n í r e k r u t s k ý c h p o t l a c h ů a zábav. Jelikož b y n á m z a z n a m e n á n í v e š k e r ý c h p o d o b n ý c h p o d n i k ů zab r a l o p ů l čísla, o m e z í m e se n a to, že všem k a m a r á d ů m - r e k r u t ů m p ř e j e m e šťastnou a veselou v á l k u a b r z s k ý n á v r a t d o osady. V o s a d ě S a j r a i t m á m e jed n o h o moc f a j n t r a m p a , dobrej k l u k , j e sice t r o c h u p i t o m ě j , ale jinak j e t a k t o z d r a v e j , nechci ho snad p o m l o u v a t , on j i n á č j e t a k y d o b r e j k u c h a ř , mohli by j s t e mu n ě k d o dát k u c h a ř s k o u knihu, on j e to s t a r e j d o b y t e k , p t a l se m n ě , jestli to n e m ů ž e vadit, k d y ž maso na s v í č k o v o u se válí t ř i d n y po osadě, lezou po n ě m m o u c h y , a m á k r á s n o u lesní b a r v u — zelenou, j e m u to nevadilo. on to z b o d n u l . v p o l e d n e odešel a v r á t i l se a ž večer, tak ho m á m v p o d e z ř e n í , že asi byl n ě k d e činit volné n á v r h y . T a k y t r p í f i x n í ideou, že j e h o t o v ý D o n J u a n a p r o t o mu p o r a ď t e , zdali j e lepší, k d y ž se jde za děvou, n a m a z a t si b o t y brilantinou n e b o v e p ř o v ý m sádlem — a zdali to n e d ě l á dobře, k d y ž někomu s m r d í z h u b y , j a k o z k a n á l u . Náš k a m a r á d b y se r á d stal šerifem, protož se o b r a c í m na celou t r a m p skou r e p u b l i k u , zdali o n ě č e m n e víte, o s a d a musí mít m a n š a f t tak T E A M ? .vychází čtrnáctidenně, první a poslední sobotu každého měsíce. Jednotlivé číslo 1 Kč. Předplácí se: ročně 22 Kč, půUetně 12 Kč. — B e d a k e e , a d m i n i s t r a c e a e x p e d i c e : P r a h a II., Karlovo! nám. 15. Telefony 43.241 ia ,43.300. — Filiální administrace pro Velké Brno: Brno, Husova 7a Telefon č. 5069. — Filiální administrace pro Přerov: Přerov, Škodova 13. — Vydavatel Quido L a n g h a n s . — Zodpovědný redaktor Karel M e l í š e k . — T i s k n e Středočeská knihtiskárna, ake. spo).—Používání novin. zn. povoleno pod č.. (Í0.788-VII.-1D29.
TRAMP Ví e1i
č
14
ka :
Pftjč mi revolver. Na co? Chci střelit svetr.
Ivo.
na Tvém srdci nalezla isem klid tak, Jako nikde na světě...
Manželství? V ě c n á otázka lidských srdcí. Roztoužené zraky hledají milovaného druha,^ n a jehož srdci by spočinula rozbouřená horká hlava. Bohužel, jak často je ten luzrtý sen zničen! M í s t o š t ě s t í a blaha, tupé oddání se všednímu, hrubému životu, plnému odříkání a starostí o četnou rodinu. Nepochopení, falešný stud, pruderie a lhostejnost jsou v l a s t n í m i p ř í č i n a m i dnešní mizerie manželského poměru.
— Máte nůž? — Mám. — Máte zbrojní pas? — J°— Tak sem s tím nožem, af ho změřím. — Jo, to si musej sednout na lokálku, vodeject na Smíchov, anžto' můj nožík se vyskytuje doma. -fal.-
Tajemství manželské lásky
jest název knihy, pojednávající o všech problémech manželství, zvláště o pravidlech pohlavních s t y k ů manželů, o kontrole porodů, o zdravém těhotenství a podobných. K n i h a je obzvláště významná tím, že odpovídá nejen na otázku, co dělat, ale i jak to udělat. Obsahuje totiž obšírný seznam všech prostředků, potřebných v každém manželství, zároveň s podrobnými n á v r h y , jak a kdy jich používati.
Některé z otázek, o nichž kniha p o j e d n á v á : Duševní v ý rony pohlavní lásky u ženy. I. Původ manželství. — S t á ř í manželství. FetiŠismus a antiíetišismus. — V z t a h l á s k y Manželství a bezmanželství. — Namlouk náboženství. v á n í . — Prostředky přitažlivé a stydlivost. Svoboda volby. — Pohlavní výběr. — ZáI V . Mechanismus lidské soulože. — T ě kon podobnosti. — Zákaz s ň a t k u mezi h o t e n s t v í . — Souvztažné z n á m k y pohlavní. příbuznými. — Úloha citů a vypočítavosti V. Ochrana před těhotenstvím, — J e s t v pohlavním výběru. — Sňatek a kupem. období bezpečnosti? — Coitus i n t e r r u p t u s . Z á n i k s ň a t k u kupem. — Věno. — Svatební Vyplachování. — Užití rybí blány aneb Obřady a obyčeje. — T v a r y manželství. g u m o v é ochrany. — Pessar - gumová poK dějinám mimomanželského pohlavního k r ý v k a dělohy. — Užití hubky. — Rozobcování. —- Přehled. pustné pessary. — Kritické období v žiII. Pohlavní pud. — Pohlavní pud muže. votě ženy. — Ženské choroby. Pohlavní pud ženy. — F l i r t . VI. Překážky manželských s t y k ů u muže. Í I L Pohlavní láska. — Duševní výrony Impotence, onanie, pohlavní slabost. pohlavní lásky u muže. — Pohlavní renoV I I . Mechanické prostředky ochranné, misterie. — E r o t i s m u s . — P ř e t v á ř k a . — Upejpavost a stydlivost. — , Mládenectví. V I I I . Sexuální problémy v manželství. T o jsou jen některé z četných otázek, na které naleznete v této knize odpověď. Mimo t o přes 120 vyobrazení a návodů doplňuje poznatky a seznamy všeho, co jest y manželství ke štěstí třeba.
XXI.
VYDÁNÍ!
Cena velikého f o r m á t u s překrásnou obálkou K í 14.—, • poštovným K č 16.50, v zalepená obálce K í 18.50, dobírkou Kč 15.— mimo poštovného. — Vázaná v plátně K í 18.—, • poštovn ý m K í 20.50, v zalepeném obalu Kč 22.50. dobírkou K í 19.— mimo poštovného. — Do d í l n y Kč 25.—, vázaná K í 30.—.
K dostáni u v í e t h knihkupců! Vydala v l a s t n í m nákladem f i r m a :
H Y D I K 0„
d ů m m o d e r n í h y g i e n y , P r a * a II., S p á ř e n á
34-126.
Vyplňte, odstřihněte a odešlete pod 30 hal. známk. Zalepíte-! i neb píšete-li více, p a k 1 K č .
HYDIKO, d ú ™ m o d e r n í
h>gieny,
rra*a
II., S p á l e n á
Toužím pozná ti všechno, co sa t ý k á manželské lásky a pohlavního života v a proto mi zašlete poštou .
34-126. manželství,
výtisk&knfhys
„Tajemství manželské lásky" XX<. vydáni Knihu zašlete poštou za K č 14.— (dobírkou Kč 15.—, v zalepeném obalu K č 18.50), v á r a n o u Kč 18.— (dobírkou Kč 19.— v zalepeném obalu Kč 22.50). Peníz z a s í l á m : předem poukázkou, přikládám k objednávce — zašlete dobírkou mimo poštovních výloh. (Co se nehodí, škrtněte.) Adresa:.
Pan
redaktor
Peroutka,
„Přítomnosti'
co umravnělý
tramp.
Pošta: Mládeži do 18 let se kniha neposílá.
