MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV
Interaktivní mapa botanické zahrady Diplomová práce
Pavlína Míšová
Vedoucí práce: Mgr. Lucie Friedmannová, Ph.D.
BRNO 2013
Bibliografický záznam Autor:
Bc. Pavlína Míšová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav
Název práce:
Interaktivní mapa botanické zahrady
Studijní program:
Geografie a kartografie
Studijní obor:
Geografická kartografie a geoinformatika
Vedoucí práce:
Mgr. Lucie Friedmannová, Ph.D.
Akademický rok:
2012/2013
Počet stran:
87+3
Klíčová slova:
Interaktivní mapa; botanická zahrada; biogeografie; webová mapa
Bibliographic Entry Author:
Bc. Pavlína Míšová Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography
Title of Thesis:
An Interactive Map of a Botanical Garden
Degree Programme:
Geography and Cartography
Field of Study:
Geographical Cartography and Geoinformatics
Supervisor:
Mgr. Lucie Friedmannová, Ph.D.
Academic Year:
2012/2013
Namber of Pages:
87+3
Keywords:
Interactive map; botanical garden; biogeography; web map
Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá problematikou kartografického znázornění ţivé sloţky krajiny v prostředí WWW a soustředí se jmenovitě na zobrazení botanických zahrad. Rešeršní část práce je věnována vyjadřovacím prostředkům pouţívaným v biogeografii a způsobům publikace map na WWW, na tuto část navazuje kapitola hodnotící existující interaktivní mapy s botanickou tematikou. Hlavním cílem práce je tvorba interaktivní mapy botanické zahrady na příkladu Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, přičemţ mezi pouţité technologie patří datový formát KML a prostředí OpenLayers. Interaktivní mapa je doplněna virtuální prohlídkou. Pozornost je věnována návrhu funkčnosti mapy, doplňkového obsahu, grafického řešení mapy a návrhu symboliky.
Abstract This diploma thesis deals with issues of cartographic representation of living components of the landscape in the WWW environment and is mainly focused on a portrayal of botanical gardens. The research part is devoted to cartographic ways of expression used in biogeography and to various methods of map publication through WWW. In the following chapter there are assessed existing interactive maps with a botanical theme. The main goal of this thesis is to create an interactive map of the Botanical Garden of Faculty of Science, Masaryk University as an example of this type of maps. The used technologies include KML data format and application programming interface OpenLayers. The interactive map is completed with virtual tour. Attention is focused chiefly on design of the functionality of the map, additional content, graphics and to the design of the symbolism.
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce Mgr. Lucii Friedmannové, Ph.D. za odborné vedení, vstřícnost a především trpělivost, jeţ mi poskytovala v průběhu tvorby této práce. Mé poděkování náleţí v neposlední řadě také rodině a přátelům za neutuchající podporu a motivaci během celého studia.
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.
Brno 10. května 2013
..................................... Pavlína Míšová
OBSAH 1 2
3
4
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
1.1
Cíl práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
10
BOTANICKÉ ZAHRADY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11
2.1
Historie botanických zahrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2.2
Botanické zahrady v současnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2.3
Botanická zahrada PŘF MU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
14
2.3.1 Historie Botanické zahrady PŘF MU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
18
2.3.2 Poloha a klimatické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
2.3.3 Expozice botanické zahrady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
22
2.3.4 Provoz a organizace botanické zahrady . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25
KARTOGRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ ŢIVÉ SLOŢKY KRAJINY . . . . . .
28
3.1
Třídění biogeografických map . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
28
3.2
Vyjadřovací prostředky pouţívané v biogeografii . . . . . . . . . . . . . . . . .
30
3.2.1 Analýza biogeografických map . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
3.2.2 Souhrn vyjadřovacích prostředků pouţívaných v biogeografii. .
40
WEBOVÉ MAPY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 4.1 4.2
Rozdělení webových map . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42
4.1.1 Interaktivní mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
45
Publikace map na WWW . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
47
4.2.1 Základní datové formáty pouţívané v prostředí WWW . . . . . . . 47 4.2.1.1 Rastrové formáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48
4.2.1.2 Vektorové formáty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48
4.2.1.3 Formáty pro geografická data . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
49
4.2.2 Základní webová publikace map . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
50
4.2.3 Rozšířená funkcionalita webových map . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
5
4.2.3.1 Mapové servery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
53
4.2.3.2 Mapové sluţby s aplikačním rozhraním . . . . . . . . . . .
53
HODNOCENÍ INTERAKTIVNÍCH MAP S BOTANICKOU TEMATIKOU. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
55
5.1
Podzámecká zahrada v Kroměříţi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
55
5.2
Botanická zahrada a Výstaviště Flora Olomouc . . . . . . . . . . . . . . . . . .
57
5.3
Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem . . . . . . .
59
5.4
Botanischer Garten der Universität Wien . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
60
6
5.5
National botanic gardens Glasnevin, Dublin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
62
5.6
Singapore botanic gardens . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
64
5.7
Jardin Exotique de Monaco . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
66
5.8
Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
67
NÁVRH INTERAKTIVNÍ MAPY BOTANICKÉ ZAHRADY PŘF MU. . 69 6.1
Účel a koncový uţivatel aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
6.2
Zdroje dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
70
6.2.1 Podklad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
70
6.2.2 Doplňkový obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
70
6.2.2.1 Informační zdroje v oblasti botaniky . . . . . . . . . . . . . .
71
Architektura dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
71
6.3.1 Datové vrstvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
71
6.3.2 Návrh doplňkového obsahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
73
6.3.2.1 HTML stránky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
73
6.3
6.3.2.2 Virtuální prohlídka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 6.4
6.5
Návrh grafického řešení mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
76
6.4.1 Návrh funkčnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
76
6.4.2 Návrh uţivatelského rozhraní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
76
6.4.3 Návrh symboliky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
77
Sestavení mapy včetně naplnění obsahem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
78
6.5.1 Pouţité technologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 7
6.5.2 Ověření funkčnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
79
ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
80
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ . . . . . . . . . . . . . . 82 . SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 SEZNAM PŘÍLOH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 ......
1 ÚVOD Botanická zahrada je nejen vrcholně esteticky zvládnutým prostorem poskytujícím svým návštěvníkům prostor pro odpočinek, ale nadto vědeckým pracovištěm. Jiţ od starověku sledujeme snahy o co největší diverzi i exotičnost ve stále se zvětšujících sbírkách rostlin, botanická zahrada je však příkladem vitálního komplexního systému nejen unikátních, ohroţených či význačných druhů vegetace. Při relativním zkracování vzdáleností je v současnosti pozornost zaměřena na vzdělávací účely a především ochranu geofondu neţ pouze na přehled netradičních rostlin; důraz je také kladen na popularizaci botaniky obecně. Společně s vývojem webových stránek byl zaregistrován zájem o detailní plány známých botanických zahrad, na coţ reagovalo mnoho pracovišť oficiálními, více či méně podrobnými mapami. Na webových stránkách většiny botanických zahrad je naneštěstí dodnes umístěn pouze statický plán zahrady, méně často jednoduchá interaktivní aplikace bez detailních informací o vegetaci. Botanické informace o rostlinách vázané k mapě jsou stále spíše výjimkou, nadto zřídka vyhovují na ně kladeným poţadavkům. Interaktivní a obsahově naplněné mapy jsou dnes nejen opětovným přáním a poţadavkem zvídavé veřejnosti, ale stále častěji rovněţ studentů a vědců, jeţ by z nich byli schopni jak čerpat, tak velkým dílem přispívat k jejich rozvoji. Poslání a význam botanických zahrad se v průběhu staletí porůznu proměňoval, jejich funkce nevyčerpatelného zdroje informací pro vědu i výzkum však zůstala zachována. Díky mediálním a komunikačním technologiím lze dnes poznatky o poloze a vlastnostech jednotlivých rostlin velmi efektivně nabídnout jakémukoli návštěvníkovi botanické zahrady, interaktivní mapy navíc disponují potenciálem sdělit jak všeobecné, tak odborné informace na uţivatelem zvolené úrovni.
1.1 Cíl práce Hlavní cíl této diplomové práce představuje vytvoření návrhu interaktivní mapy botanické zahrady prostřednictvím vhodných webových technologií a jeho následné, alespoň částečné informační naplnění. Tento koncept je testován na příkladu botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity bez skleníků. Interaktivní mapa by měla být prvním krokem směřujícím k vytvoření virtuální botanické zahrady. Dílčí část práce si klade za cíl hodnocení stávajících map s botanickou tematikou, informačních zdrojů v oblasti botaniky a také vyjadřovacích prostředků v biogeografii. Výsledné dílo by mělo být zaměřeno na prezentaci pro veřejnost s moţností rozšíření pro vzdělávací účely biogeografie, případně botaniky.
10
2 BOTANICKÉ ZAHRADY Definice botanika Dr. Peter Wyse Jacksona [58, s. 27] botanickou zahradu vystihuje jako instituci zajišťující dokumentaci pěstovaných rostlin pro účely vědeckého výzkumu, zachování geofondu, výstav a výuky. Podle Kroupy [12, s. 9] je botanickou zahradou zahrada, v níţ se pěstují rozmanité druhy rostlin a květin pro vědecká zkoumání či pro školské účely. Botanickou zahradu lze také charakterizovat jako účelové zařízení na pěstování domácích a cizokrajných rostlin uspořádaných podle botanického systému nebo geografických celků.
2.1 Historie botanických zahrad Historie botanických zahrad má úzký vztah k historii lidské společnosti. Jiţ ve starověku lidé soustřeďovali rostliny pro obţivu i okrasu, zprvu pouze místní druhy, později také rostliny neobvyklé pro danou oblast. První zahrady vznikaly v Mezopotámii, kolébce lidské civilizace, poté v Egyptě (skleník s léčivými rostlinami královny Hatšepsut z 15. stol. př. n. l.), Číně, Řecku - Theophrastova zahrada v Athenách ze 4. stol. př. n. l. Legendární visuté zahrady Semiramidiny, datované do roku 570 př. n. l., patřily i mezi tehdejší divy světa. Terasovité a pravidelně uspořádané zahrady budovali rovněţ Médové a Peršané; ve středu zahrady, na vrcholu, byl letohrádek, k němuţ směřovaly všechny cesty, nechyběly ani zděné terasy a síť vodovodního potrubí. První zprávy o zahradách, které lze označit jako botanické, máme ze 4. stol. př.n.l. z Athén a z 1. stol. n. l z Říma [8, s. 13]. S pádem starověkých států upadla jejich kultura a s ní i starověké zahradní umění. Mnohé okrasné zahrady byly zničeny a dlouho zapomenuty, jejich obnovu přinesla teprve renesance ve 14. století.
Obr. 1. Visuté zahrady Semiramidiny [22, s. 13] 11
Ve starověku a středověku byly významné zahrady léčivých rostlin v souvislosti s rozvojem lékařství, k jejich rozkvětu přispěli především Arabové. Zahrady tohoto typu si dodnes zachovávají svůj význam, a to především při lékařských školách, mezi jejich zástupce dnes patří například Centrum léčivých rostlin Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Následovaly uţitkové zahrady především v okolí klášterů, a to jiţ od 5. stol. n. l., důkazy o pěstovaných rostlinách se dochovaly například z kláštera St. Gallen ve Švýcarsku či kláštera u Bingenu na Rýně. Nejznámější botanické zahrady s lékařským a jiţ také vědeckým zaměřením byly budovány díky vhodným ekonomickým a kulturním předpokladům v Itálii – zahrada v Castelnuovu z roku 1310, lékařská zahrada magistra Qualtera v Benátkách z roku 1333. Roku 1350 vznikla první zahrada charakteru botanické zahrady i na českém území – Hortus Angelicus (Andělská zahrada) v Praze, byla medicinálního i okrasného charakteru [8, s. 13]. Zahrady však vynikaly také svým architektonickým rázem, vyuţitím geometrie, vodních nádrţí a kanálů. Vznikly tak proslulé zahrady na Iberském poloostrově v Seville, Córdobě či Grenadě. Zahradní umění bylo povaţováno především za druh řemeslného umění, architektonická úprava zahrad se postupně vyvíjela v další zahradní architektonické styly a prorůstala jimi svými symbolickými a dekorativními prvky. V Evropě vzniklo postupně několik zahradních slohů, které vstřebaly a přetvořily prvky antiky i vlivy čínské a japonské, v souladu se slohem všech druhů umění. Nový impuls pro zakládání zahrad přinesl novověk – objevitelské zámořské cesty přinesly dosud neznámé, exotické druhy rostlin do Evropy, a proto je zde soustředěno nejvíce botanických zahrad. Cizokrajné druhy, jejichţ delikátnější pěstování si vyţádalo stavby skleníků, tak postupně obohatily sloţení okrasných zahrad a posléze také veřejných sadů ve městech. Okrasné zahrady byly nejprve obnoveny v Itálii - za opravdu první botanickou zahradu v Evropě je povaţována zahrada v Padově z roku 1545 (viz obr. 2), která slouţila k vyučování medicíny. Uspořádání záhonů i rostlin na nich bylo ornamentální, šlo tedy i o umělecké dílo. Mezi další významné zahrady patřily zahrady v Pise z roku 1543 a v Bologni z roku 1547. Pěstování a zkoumání rostlin se stalo předmětem zájmu vědy, koníčkem osvícených šlechticů a činností různých společností.
12
Obr. 2. Botanická zahrada v Padově v 16. století [44] Rostoucí mnoţství botanických zahrad v16. století souvisí především s rozvojem univerzit, kde zahrady slouţily zejména k výuce, studiu a zkoumání moţností vyuţití rostlin. Převládalo účelové uspořádání a po zveřejnění Linnéova botanického systému roku 1735 i systematické uspořádání rostlin. V návaznosti na expedice do kolonií na přelomu 19. a 20. století bylo zavedeno uspořádání rostlin podle jejich zeměpisného původu a posléze i ekologických celků. Byl propracován výzkum biochemických a fyziologických vlastností rostlin a jejich hospodářského vyuţití. V českých zemích byla první botanická zahrada zaloţena roku 1775 při Univerzitě Karlově v Praze, z původního místa na Smíchově byla ale přestěhována kvůli povodni v roce 1890 na současnou adresu v ulici Na Slupi. Nejstarší botanickou zahradou zachovanou na původním místě je Botanická zahrada Vyšší odborné školy a Střední zemědělské školy v Táboře, zaloţená roku 1866. Od konce 18. století začala s klasickými botanickými zahradami vznikat arboreta a krajinářské parky zohledňující estetické vlastnosti dřevin. S rozvojem průmyslu a měst poté stoupal význam městské zeleně a v návaznosti na to se měnila i úloha botanických zahrad. Velký rozkvět botanických zahrad byl zaznamenán na konci 20. století (viz obr. 3), zahrady byly budovány jako vědecká zařízení za účelem ochrany domácích a ohroţených druhů rostlin, v neposlední řadě také výuky.
13
Obr. 3. Počet zaloţených botanických zahrad ve světě podle data k roku 2001 (Upraveno podle [50])
2.2 Botanické zahrady v současnosti Historický vývoj botanických zahrad ukazuje, ţe vznikaly nejen z potřeb praxe, ale i z touhy po uměleckém vyjádření vztahu člověka k přírodě. Ani v současnosti neztratily botanické zahrady svůj význam a oprávnění k existenci. Botanické zahrady dnes plní různé funkce. Mezi hlavní patří výuka studentů a vystavování sbírek veřejnosti, neméně významným úkolem je ale také uchovávání geofondu rostlin. Plnění těchto úkolů dosahují prací, která je společná všem botanickým zahradám od počátku jejich vzniku, tj. shromaţďováním, udrţováním a rozšiřováním shromáţděného sortimentu ţivých rostlin. Styky pracovníků zahrad s vědeckými institucemi, se školami i se zájmovými společnostmi jim umoţňují bohaté rozvíjení činnosti a nedovolují jim ustrnout v pouhém prakticismu nebo čisté odbornosti. Zahrady jsou dnes tedy rovněţ kulturními institucemi, kde se uskutečňují odborné přednášky, umělecké výstavy a jiné akce otevřené veřejnosti. V neposlední řadě fungují botanické zahrady také jako poradenská centra. Sledování vytyčených cílů botanických zahrad – především záchrana geofondu planých i kulturních rostlin – je zodpovědností Mezinárodní organizace botanických zahrad (International Association of Botanic Gardens), ustanovené roku 1954. V nedávné době aktivně vystupuje také mezinárodní organizace sdruţující botanické zahrady Botanic Gardens Conservation International (BGCI) – tvorbou široké škály publikací a pořádáním mezinárodních konferencí a konzervačních programů. Dvě hlavní úlohy BGCI představuje vytvoření online databáze světových botanických zahrad (Garden Search) a databáze jimi 14
pěstovaných rostlin (Plant Search). V České republice tyto zájmy zastupuje Unie botanických zahrad – občanské sdruţení osob a institucí reprezentujících botanické zahrady, arboreta a významné botanické sbírky. Jedním z klíčových projektů Unie je online databáze Florius, která se snaţí v maximální míře usnadnit evidenci rostlin v zahradách. Problematika botanických zahrad je rozsáhlá, mnohé zahrady se spíše zaměřují na historický, kulturně-umělecký či architektonický význam, jsou odrazem vkusu, uměleckých směrů a kulturního prostředí své doby. Některé specializované zahrady nebo sbírky se zaměřují na pěstování uţitkových druhů a šlechtěných odrůd okrasných rostlin a léčivých bylin. Větší zahrady a parky naopak vytvářejí sbírky a pěstují především dřeviny – v tom případě mluvíme o dendrologických zahradách neboli arboretech (viz obr. 4). Podle Šetelové [22, s. 8] plní základní úkoly nejen všechny botanické zahrady (vysokoškolské, městské, zahrady výzkumných vědeckých institucí, botanické expozice při zoologických zahradách), ale i arboreta. Z hlediska poslání a účelu tedy často nelze vyčlenit arboretum jako samostatný typ botanického pracoviště - i značně rozsáhlá arboreta, mnohdy velmi cenná pro stáří některých jedinců nebo pro celkový ráz daný sestavou druhů či krajinným areálem, jsou součástí botanických zahrad. Rozdíl mezi arboretem a botanickou zahradou je tedy dán jen sortimentem rostlin. Zatímco botanické zahrady shromaţďují byliny i dřeviny, arboreta se zabývají převáţně nebo výhradně dřevinami. Rozlišování botanických zahrad a arboret se tudíţ jeví z mnoha hledisek jako pouze formální.
Obr. 4. Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví Průhonice [66] 15
Podle BGCI [45, s. 9] se k srpnu roku 2012 ve světě nacházelo 2951 botanických zahrad a arboret. Ve 180 zemích se pěstuje na 100 000 druhů rostlin (třetina všech známých druhů rostlin). Nejvíce botanických zahrad je pak soustředěno v Evropě – 929 zahrad (viz tab. 1). Do zahrad ročně zavítá na 150 milionů návštěvníků. Mapa zachycující počet botanických zahrad v jednotlivých státech světa se nachází v příloze 1. Tab. 1. Rozšíření botanických zahrad ve světě k červnu 2012 (Upraveno podle [45]) REGION Afrika a Indický oceán Asie Austrálie a Tichý oceán Střední Amerika a Karibik Střední Asie Evropa Střední Východ Severní Amerika Rusko Jiţní Amerika CELKEM
POČET BOTANICKÝCH ZAHRAD 162 490 158 74 26 929 38 792 109 173 2951
Podle BGCI jsou sbírky botanických zahrad bohaté zejména na orchideje, kaktusy a další sukulenty, palmy, cibuloviny, jehličnany a křoviny. Mnohé zahrady začleňují do svých expozic také léčivé rostliny a jiné druhy socioekonomického významu, v poslední době je pozornost zaměřena také na ochranu ohroţených druhů a pozorování a studium domácí vegetace. Zahrady dále disponují herbáři a sbírkami semen. Chytrá, Hanzelka a Kacerovský [8, s. 16] uvádějí, ţe v České republice je asi 50 zařízení typu botanické zahrady (viz obr. 5), databáze BGCI jich uvádí 27. Podle Magdalény Chytré [7] se zde nachází přes 40 botanických zahrad a arboret s různými zřizovateli. Je zjevné, ţe se počty zahrnutých zahrad značně liší a seznamy nejsou úplné, protoţe chybí zahrady, které si doposud neuvědomily ani potřebu evidence, ani svou novou úlohu vyplývající ze spolupráce mezi botanickými zahradami.
16
Obr. 5. Vybraná botanická zařízení České republiky (Upraveno podle [8, s. 404]) V předchozím textu bylo pojednáno o různých funkcích botanických zahrad – o funkci vědecké, pedagogické a kulturně výchovné. Pro finančně náročná zařízení, jimiţ botanické zahrady svými vysokými udrţovacími náklady bezesporu jsou, se hledá i jiné vyuţití neţ jen ve sféře pedagogické a přechází se tak od zahrad jednoúčelových k zahradám víceúčelovým. Zahrady byly většinou zaloţeny pro vzdělávací účely, a proto tvoří součást vysokých či středních odborných škol, další jsou spravovány městy či obcemi, několik jich spadá pod vědeckou instituci či muzeum. Chytrá [7] uvádí, ţe se v současné době v České republice evidují: Zahrady při vysokých školách:
4 klasické univerzitní botanické zahrady přírodovědeckých fakult (UK v Praze, MU v Brně, UP v Olomouci, OU v Ostravě)
arboreta – MENDELU v Brně, Křtinách a v Řícmanicích, ČZU v Kostelci nad Černými lesy
dvě zahrady léčivých rostlin (LF MU v Brně, FaF UK v Hradci Králové)
sbírka tropických a subtropických rostlin ITS ČZU v Praze
Zahrady při středních školách zahradnických, zemědělských nebo lesnických:
Benešov, Dalovice, Děčín – Libverda, Hranice, Kopidlno, Mělník, Písek, Praha – Malešice, Rakovník, Šluknov, Tábor 17
Zahrady při městech:
BZ Liberec, Flora Olomouc, Zoo Ostrava, Arboretum Sofronka Plzeň, Zoo a BZ Plzeň, BZ Praha – Troja, BZ Prostějov, Arboretum Semetín Vsetín, BZ Teplice, Zoo a zámek Zlín – Lešná
Výzkumné ústavy a muzea:
Arboretum Nový Dvůr u Opavy, Dendrologická zahrada VÚKOZ Průhonice, Botanický ústav AV ČR, v. v. i. (Průhonice a Třeboň)
Ostatní:
Arboretum Bílá Lhota, Arboretum Bukovina na Hrubé Skále, Americká zahrada Chudenice, Park sanatoria Jablunkov, BZ Štramberk, Arboretum Ţampach, BZ Prášily
Sloţitá organizace botanických zahrad ztěţující spolupráci mezi nimi si vyţádala zaloţení organizace reprezentující botanické zahrady, arboreta a významné botanické sbírky v České republice – Unie botanických zahrad má v současnosti 31 členů.
2.3 Botanická zahrada PŘF MU Pro potřeby této práce byla vybrána z důvodu její přístupnosti Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, interaktivní mapa, která by reflektovala moţnosti současných technologií, zde zatím chybí. Tato zahrada je typickým příkladem univerzitní botanické zahrady. Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně patří k menším zahradám u nás - na venkovní plochy, zabírající 1,5 ha (15 000 m2), navazují skleníky o rozloze 1100 m2. Pro srovnání má například Botanická zahrada a arboretum Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně k dispozici venkovní plochy o velikosti 11 ha, Botanická zahrada a Výstaviště Flora Olomouc plochy o velikosti 7,5 ha, Botanická zahrada hlavního města Prahy plochy o velikosti 46,7 ha. V botanické zahradě se pěstuje na 4200 druhů rostlin napříč botanickým systémem, nejedná se však o pouhou sbírku rostlin, ale o fungující přírodní systém. V zahradě se od jejího zaloţení vytvořily podmínky pro ţivot dalších organismů - hub, obratlovců i bezobratlých ţivočichů. Zahrada nabízí své sluţby také široké veřejnosti a školám v celém Jihomoravském kraji [8, s. 32]. 2.3.1 Historie Botanické zahrady PŘF MU Zahrada byla zaloţena v roce 1922 profesorem Josefem Podpěrou, který byl zároveň zakladatelem botanického ústavu Přírodovědecké fakulty právě vzniklé druhé české univerzity – Masarykovy univerzity v Brně. V rámci svého univerzitního působení se 18
profesor Podpěra věnoval všeobecné a systematické botanice, organizaci botanického výzkumu na Moravě. Zahradě bylo v té době přiděleno pouze prozatímní umístění – 10 budov bývalého městského chudobince, mezi nimiţ byly i zahradní plochy (viz obr. 6). Prostory měly být pouze dočasné, dokud nebude získán pozemek vhodnější. Prof. Podpěra se sám snaţil vyhledat nový vhodný pozemek pro botanickou zahradu, navrhl mnoţství lokalit, mj. pozemky mezi plochou dnešní botanické zahrady a Wilsonovým lesem, za Luţánkami nad Ponávkou aţ po Černá Pole (zde se dnes nachází Botanická zahrada a arboretum Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity), posléze Mniší horu poblíţ Kníničské přehrady – roku 1950 bylo na novém pozemku vysázeno mnoţství rostlinného materiálu, zůstalo však jen u zřízení parku a zoologické zahrady [22, s. 78]. V 60. letech se snahy o vybudování nové botanické zahrady upínaly ke Kraví hoře, kde měla zahrada pronajaté pozemky pro zásobní a experimentální pěstování, v 90. letech o ně však přišla. V roce 2002 se začaly připravovat plány na novou botanickou zahradu a arboretum v areálu Kampusu MU v Bohunicích, byla zde však vysázena pouze minimální zeleň a na zahradu jiţ nezbyly finanční prostředky. Provizorium v sevření ulic Veveří, Kotlářské, Kounicovy a Sokolské bez moţnosti dalšího rozšíření se tudíţ stalo umístěním definitivním.
Obr. 6. Pohled na Kotlářskou ulici z míst botanické zahrady z roku 1911 [53] Roku 1926 byly k zahradě přistavěny tři skleníky, postupně k nim pak byly přistavovány další aţ do rozměrů 1000 m² - k jejich přestavbě v pět nových tunelovitých skleníků došlo v letech 1995-1997 (viz obr. 7). Čtyři polokruhovité lodě jsou expoziční a jeden skleník slouţí jako zásobní. Rekonstruovány byly také plochy určeny pro botanický systém, 19
zároveň byly instalovány umělecké kompozice. V současné době si lze prohlédnout asi 20 instalovaných exponátů (např. betonová fontána Ţába sochaře Františka Knaifla z roku 1948 či struktura z břidlice Portály ţivlů sochaře Jana Šimka z roku 1997). Od roku 1997 se kaţdé září konají v prostorách zahrady výstavy uměleckých děl.
Obr. 7. Současný pohled na zahradu se skleníky
2.3.2 Poloha a klimatické poměry Botanická zahrada PŘF MU se nachází v samotném středu Brna (viz obr. 8), vklíněna mezi činţovní domy čtvrti Veveří z počátku minulého století (49°12´16´´s.š., 16°35´47´´v.d.). Byla vytvořena uměle přímo v zástavbě, v této lokalitě měla botanická zahrada původně přetrvat pouze dočasně, nemá proto velmi silnou vazbu na přirozenou vegetaci. Areál je vymezen ulicemi Kotlářská a Sokolská v severovýchodním směru, ve směru jihozápadním ulicemi Kounicova a Veveří. Vyuţitím prostor mezi budovami Přírodovědecké fakulty pro pěstování sbírkových dřevin se území botanické zahrady rozšiřuje na 3,5 ha.
20
Obr. 8. Areál PŘF MU s botanickou zahradou [62] Terén botanické zahrady PŘF MU se nachází v nadmořské výšce 250 m, je mírně skloněn k jihojihovýchodu. Geologická stavba zájmového území je tvořena kvartérními horninami – podloţí tvoří hlíny, spraše, písky a štěrky. Půda je převáţně hnědozem, částečně upravovaná. Podle klimatických oblastí definovaných Evţenem Quittem spadá areál zahrady do teplé oblasti T2, roční průměrná teplota se pohybuje kolem 8,4 °C, počet letních dnů v rozmezí 50-60; nezanedbatelným faktorem je zde v důsledku umístění zahrady v samotném centru Brna tepelný ostrov města. Oblast je charakterizována dlouhým, suchým a teplým létem a krátkou aţ velmi suchou zimou; roční průměr sráţek kolísá kolem hodnoty 547 mm (viz obr. 9).
Obr. 9. Průměrný roční chod teplot a sráţek na meteorologické stanici Brno-Tuřany z období 1961-90 (Upraveno podle [47]) 21
2.3.3 Expozice botanické zahrady Profesor Podpěra začal budovat soustavu rostlinných formací se zřetelem k moravské květeně, kterou obohatil zaloţením také celků cizokrajných. Základní idea a rozvrţení botanické zahrady byla zachována do současnosti, mnohé z původních rostlin jsou vegetativním rozmnoţováním ţivotaschopné i dnes. Ve sklenících a přilehlých venkovních plochách se pěstuje široký sortiment druhů rostlin napříč botanickým systémem. V současné době má botanická zahrada pět skleníků o celkové rozloze 1 100 m2, v nichţ se pěstuje na 1600 tropických a subtropických druhů rostlin, z toho 700 taxonů (tj. systematická jednotka, např. druh, rod, čeleď apod.) kaktusů a ostatních sukulentů: 1. Skleník tropických rostlin 2. Skleník kapradin a cykasů 3. Skleník subtropických rostlin - palmový 4. Skleník kaktusů a jiných sukulentů + bromélií 5. Zásobní a pěstební skleník Tropickému skleníku dominuje největší leknín světa viktorie královská (Victoria cruziana), který se v zahradě pěstuje nepřetrţitě od roku 1924 a kaţdoročně láká v době květu zástupy návštěvníků. Společně s novými skleníky byla na střeše budovy pracoven správy zahrady vytvořena střešní zahrada zaměřená na skalničky a představující řadu kultivarů netřesků. Pohledy na způsob třídění rostlin se v historii měnily. Byly vytvořeny různé systémy uspořádání rostlin – fylogenetické, umělé a přirozené – všechny mají v zahradě své zastoupení (viz obr. 10). Venkovní expozice botanické zahrady je členěna do dvou tematických celků. První celek tvoří záhony osázené podle systému čeledí rostlin, součástí této expozice je i ukázka historického Linnéova systému třídění rostlin podle počtu tyčinek v květu. Druhý - fytogeografický celek je organizovaný na základě rostlinných seskupení (ekologická společenstva), v jakých se přirozeně nacházejí v krajině.
22
Obr. 10. Plánek Botanické zahrady PŘF MU s vymezením ploch skleníků, systému rostlin podle čeledí, ploch pro Linnéův systém a ploch fytogeografických Hlavní část botanické zahrady tvoří fylogenetický systém rostlin na ploše před skleníky pravidelně uspořádané záhony s rostlinami, které jsou vysázeny podle čeledí (viz obr. 11). Pěstuje se zde přes 1800 druhů rostlin z 84 čeledí (viz tab. 2). Toto systematické uspořádání vychází z dodnes pouţívaného systému třídění rostlin podle jejich fylogenetické příbuznosti, zjišťované na základě porovnávání morfologických znaků. Vyšetřuje tedy příbuzenské vztahy a tím i historický vývoj (fylogenesi) kaţdého druhu, rodu, skupiny. Tab. 2. Systém rostlin – přehled čeledí dvouděloţných a jednoděloţných rostlin DVOUDĚLOŢNÉ ROSTLINY 1.Aristolochiaceae 2. Cannabaceae 3. Urticaceae 4. Berberidaceae 5. Ranunculaceae 6. Papaveraceae 7. Capparidaceae 8. Portulacaceae 9. Plumbaginaceae 10. Aizoaceae 11. Amaranthaceae 12. Chenopodiaceae 13. Cucurbitaceae 14. Caryophyllaceae 15. Grossulariaceae 16. Hydrangeaceae 17. Saxifragaceae 18. Polygonaceae 19. Violaceae
20. Basellaceae 21. Nyctaginaceae 22. Phytolaccaceae 23. Tamaricaceae 24. Resedaceae 25. Hypericaceae 26. Paeoniaceae 27. Brassicaceae 28. Rosaceae 29. Eleagnaceae 30. Asclepiadaceae 31. Orobanchaceae 32. Araliaceae 33. Staphyleaceae 34. Cornaceae 35. Geraniaceae 36. Rutaceae 37. Lobeliaceae 38. Oenotheraceae
39. Linaceae 40. Oxalidaceae 41. Convolvulaceae 42. Lythraceae 43. Euphorbiaceae 44. Primulaceae 45. Balsaminaceae 46. Buxaceae 47. Vitaceae 48. Tropaeolaceae 49. Zygophyllaceae 50. Malvaceae 51. Fabaceae 52. Celastraceae 53. Oleaceae 54. Rhamnaceae 55. Aquifoliaceae 56. Valerianaceae 57. Adoxaceae
23
58. Rubiaceae 59. Daucaceae 60. Dipsacaceae 61. Solanaceae 62. Verbenaceae 63. Lamiaceae 64. Caprifoliaceae 65. Dioscoreaceae 66. Apocynaceae 67. Hydrophyllaceae 68. Boraginaceae 69. Acanthaceae 70.Scrophulariaceae 71. Gentianaceae 72. Globulariaceae 73. Campanulaceae 74. Polemoniaceae 75. Plantaginaceae 76. Asteraceae
JEDNODĚLOŢNÉ ROSTLINY 77. Liliaceae 78. Commelinaceae 79. Cannaceae 80. Amaryllidaceae 81. Iridaceae 82. Poaceae 83. Cyperaceae 84. Juncaceae
Samostatnou kapitolu v třídění rostlin tvořily systémy umělé, které nebraly v potaz příbuznost druhů. Mezi ně patří i systém Linnéův, třídí rostliny do 24 tříd podle pohlavních orgánů, zejména však podle poměru a počtu tyčinek v květu (bez ohledu na příbuzenské skupiny). Linnéův systém je povaţován za neobyčejně přehledný a zvláště výhodný k určování rostlin. Je to systém zcela umělý, nevycházející z evoluce. Linnéův systém se v botanické zahradě nachází na přilehlých záhonech od dob Podpěrových jako historická připomínka, přičemţ kaţdá z 24 Linnéových tříd je zastoupena jedním nebo dvěma druhy ukázkových rostlin.
Obr. 11. Záhony systému rostlin podle čeledí v zahradě Systémy přirozené řadí rostliny do fytogeografických celků na základě rostlinných seskupení (podle jejich příbuzenských vztahů). Jednotlivé části zahrady reprezentují různé zeměpisné oblasti výběrem charakteristických rostlin. Představeny jsou expozice: 1. Karpatské dubohabřiny 2. Rostliny Asie, od Kavkazu přes Sibiř aţ po Himálaj 3. Rostliny poloostrova Balkánského 4. Evropská vysokohoří (Alpy, Apeniny, Karpaty, Pyreneje) 5. Rostliny bukových a jedlobukových lesů 24
6. Teplomilná nelesní vegetace Pavlovských vrchů 7. Teplomilná nelesní vegetace hlubokých půd 8. Rostliny aluviálních luk a luţních lesů 9. Teplomilná nelesní vegetace na hadcích 10. Rostliny dubových a dubohabrových hájů 11. Mediterán 12. Vegetace vátých písků 13. Rostliny Japonska a Číny 14. Rostliny horských smrčin a subalpínských niv 15. Rostliny evropských rašelinišť 16. Dřeviny amerického kontinentu 17. Rostliny vodních ploch střední Evropy 18. Rostliny vápencových Karpat 19. Vodní a mokřadní rostliny Nejnovější poznatky zpochybňují příbuznost některých rostlin, a proto bude nutné v budoucnu rostliny přesázet. Rozdílů mezi starším a novým systémem na úrovni čeledí, rodů a druhů ale není mnoho. Zahrada přistoupila k rozhodnutí na záhonech vysázený systém rostlin zachovat podle původního uspořádání z praktických důvodů do doby, neţ bude běţně k dispozici určovací literatura pouţívající systém nový.
2.3.4 Provoz a organizace botanické zahrady Hlavním posláním botanické zahrady je pěstování rostlin, udrţování a obměna jejich sbírek. Sbírky následně slouţí k prezentaci, výuce a výzkumu. Zahrada vydává kaţdoročně Index seminum - seznam semen sebraných v zahradě za daný rok. Semena slouţí jednak k bezplatné výměně s ostatními zahradami po celém světě, ale také často studentům a vědcům pro odborné práce. Z důvodu přestěhování biologických oborů Přírodovědecké fakulty do Univerzitního kampusu v Bohunicích vyuţívá zahradu nejvíce veřejnost. Mezi sluţby Botanické zahrady PŘF MU patří průvodcovská sluţba pro hlášené exkurze, výklad je uzpůsoben věku a zájmu posluchačů. Dále odborné poradenství pro veřejnost, půjčování odborné literatury a časopisů, srovnávací sbírka semen, prodej informačních a propagačních materiálů, příleţitostný prodej rostlin. Turisté si mohou zakoupit pohlednice 25
s turistickým razítkem, novinkou roku 2012 je turistická známka (viz obr. 12). V současnosti Botanická zahrada PŘF MU zaměstnává 10 zaměstnanců a 3 externí pracovníky pod vedením Ing. Marie Tupé.
Obr. 12. Turistická známka botanické zahrady Na vysoké úrovni se nachází několikastupňový informační systém zahrady. Označování pěstovaných druhů jmenovkou je nedílnou součástí jakékoli výsadby a také základem celého informačního systému. Typů jmenovek pouţívaných v historii bylo více, prakticky od vzniku zahrady aţ do roku 1998 se však pouţívaly jmenovky psané ručně, přičemţ ţivotnost destiček a písma na slunci byla dva aţ tři roky. Dnes se pouţívají rámečky s přinýtovanou nohou, do nichţ se zasouvají vytištěné zalaminované jmenovky – v zahradě se jich nachází více neţ 4 tisíce kusů. Největší zahradní jmenovky obsahují latinský a český název čeledi; menší jmenovky latinské jméno rostliny, autora a české jméno rostliny (viz obr. 13). Druhy rostlin jsou popisovány podle Květeny ČR, případně Klíče ke květeně ČR, evropské druhy podle Liste der Gefässpflanzen Mitteleuropas, případně Exkursionsflora. K určování stromů a keřů se vyuţívá publikace Jehličnaté a listnaté dřeviny našich parků a zahrad.
Obr. 13. Zahradní jmenovky rostlin 26
Mezi další prvky informačního systému se řadí výukové tabule, postery, nástěnky či vitríny, mobilní panely vyuţívané při výstavách, pracovní listy pro studenty a další tištěné materiály. V expozičních sklenících je funkční audiosystém, z něhoţ je moţné vyslechnout výklad v českém a anglickém jazyce. Jako součást diplomové práce pro Ústav botaniky a zoologie PŘF MU byly v roce 2011 vytvořeny plánky s doporučenými trasami procházek – Trasa prohlídky popínavých rostlin, Jarní trasa prohlídky dřevin, Podzimní trasa prohlídky dřevin botanické zahrady. Pro cizince jsou k dispozici jednoduché průvodce v anglickém, německém a ruském jazyce. Další důleţité a aktuální informace nejen o organizaci zahrady, nabízených sluţbách a pořádaných akcích jsou k nalezení na webových stránkách botanické zahrady (http://www.sci.muni.cz/bot_zahr/). Nachází se zde také plánek zahrady, jehoţ interaktivní verze byla součástí diplomové práce Dřeviny areálu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity [20] Mgr. Ilony Scharfové v roce 2011. Zahrada pravidelně pořádá výstavy sukulentů, orchidejí, masoţravých rostlin, citrusů a jiných subtropických a tropických uţitkových rostlin, exotického ptactva. Mezi tematicky zaměřené akce patří Jazzový večer, Noc vědců, Zahradní slavnost MU, opomenout nelze ani dny otevřených dveří. Do zahrady je vstup volný, je otevřena veřejnosti po celý rok, mimo vybraných svátků. Skleníky jsou otevřeny po celý týden za poplatek, zdarma mají přístup členové Sdruţení přátel botanické zahrady.
27
3 KARTOGRAFICKÉ ZNÁZORNĚNÍ ŢIVÉ SLOŢKY KRAJINY Současný obraz sloţitosti reálného světa si dnes nedovedeme představit bez prostorového poznání organismů v krajině [19, s. 13]. Mezi komponenty krajiny má dominující roli vegetace – je primárním producentem ţivé hmoty, ovlivňuje prostředí a spoluurčuje vzhled krajiny. Vegetace pokrývá povrch většiny kontinentů, vyjma polárních oblastí a oblastí pouští. Umoţňuje ţivot a rozvoj organismů i lidské společnosti, je nedílnou součástí našeho kaţdodenního ţivota, vypovídá o rázu daného území, vlivu člověka na krajinu – jiţ od pradávna se tedy objevovaly snahy o zaznamenání distribuce a charakteru vegetace nebo jednotlivých rostlinných či ţivočišných druhů na mapách a plánech. Podle Trnky [23, s. 30] se v posledních desetiletích opět zvýšil zájem geografů o krajinu, která byla a je tradičním objektem studia celé geografie a náleţí k jejím centrálním pojmům. Ţivá sloţka krajiny neboli geobiosféra je jako jedna z významných geosfér Země předmětem studia biogeografie – vědy o rozšíření, vývoji a změnách organismů a jejich společenstev v prostoru a čase. Základním cílem biogeografie je poznání bioty z hlediska jejího působení v krajině, dělí se na dva samostatné vědní obory – geografii rostlin, zabývající se studiem prostorového rozšíření rostlin, a geografii živočichů, studující se stejným záměrem ţivočichy [5, s. 197]. Rostlinné a ţivočišné taxony se od sebe vzájemně liší nejen svým vzhledem, vnitřní strukturou, geofondem, ale i svým geografickým rozšířením. Kaţdé a tedy i současné rozšíření je jen etapou, v níţ jsou nerovnoměrně jakoby zašifrovány etapy minulé [5, s. 220]. Podle Nováka a Murdycha [14, s. 264] se ţivou sloţkou přírody zabývají biogeografické mapy. Biogeografické (vegetační) mapy představují značný přínos pro geografii a mají praktický význam pro zemědělství, lesnictví, pro zahradně-architektonickou tvorbu i pro potřeby územního plánování. Vzhledem k indikační funkci ţivé sloţky krajiny můţe být tato mapa cennou pomůckou pro geomorfologii, klimatologii, hydrogeografii, pedogeografii i další vědní disciplíny.
3.1. Třídění biogeografických map Mapy jsou nezastupitelným vyjadřovacím prostředkem ve všech vědách o Zemi, jsou jedním z nejvhodnějších způsobů, jak podat obsaţný a názorný obraz ţivé sloţky krajiny. Obecně lze klasifikaci tematických map provádět podle nejrůznějších kritérií. Můţe vycházet z účelu, pro který je mapa pouţívána, způsobu jejího vzniku, skutečností, které vyjadřuje, či kartografického způsobu tohoto vyjádření [25, s. 12]. Biogeografické mapy se řadí podle Voţenílka [29, s. 36], Veverky [25, s. 114], Čapka a Mikšovského [2, s. 195] i Nováka a Murdycha [14, s. 253] mezi mapy tematické. Názory na další typizaci vegetačních (biogeografických) map se liší. Z hlediska třídění map podle obsahu se podle Voţenílka [29, 36] biogeografické mapy řadí mezi mapy přírodních podmínek a nadále se dělí na: 28
Geobiocenologické – rozšíření biocenóz (ekosystémů, organismů) a jejich prostředí Epiontologické – dějiny rostlinstva na Zemi Fenologické – biologický vývoj rostlin / zvířat ve vztahu ke klimatickým poměrům Fytogeografické (chorologické, fytochorologické) – rozšíření areálů rostlin – druhy, rody, čeledi atd. Geobotanické – obraz krajiny v jejím původním stavu Synchorologické – rozšíření rostlinných společenstev a ekologických faktorů Zoogeografické – rozšíření ţivočišných druhů (nebo vyšších tematických jednotek), zoogeografických oblastí, migrace zvířat, zoocenózy Horník se při řešení kartografického znázornění ţivé sloţky krajiny věnoval pouze vegetaci a faunou se nezabýval, podle něj má mezi komponenty biotického vybavení krajiny v krajinném reţimu dominující roli vegetace. Podle Horníka [5, s. 281] se biogeografické (vegetační) mapy dělí podle použité mapovací jednotky na mapy: Fytocenologické (geobotanické) – pro detailní mapování ve velkém měřítku, obsahově vycházejí z vegetačních jednotek, které jsou definovány svým druhovým sloţením Mapy ekologických vlastností společenstev – mapovacími jednotkami jsou společenstva podle ekologické podobnosti; na obdobném principu se sestavují tzv. stanovištní mapy, na nichţ jsou zachyceny faktory prostředí důleţité pro rostlinnou produkci Fyziognomické vegetační mapy – mapovacími jednotkami plochy habituelně jednotné vegetace, tato metoda věnuje pozornost dominujícím druhům a skupinám převládajících rostlin Biogeografické mapy – základní mapovací jednotkou jsou skupiny přírodních geobiocenóz řazených vertikálně do vegetačních stupňů a horizontálně do ekologických řad. Mapy vyuţití půdy (land use) – lidská modifikace přírodní krajiny na krajinu kulturní, tedy mozaiku zejména polí, lesů, luk a sídel a dalších krajinných prvků. Tyto mapy zahrnují nejen prvky vegetace. Horník [5, s. 282] uvádí také dělení vegetačních map z hlediska času na mapy, jeţ znázorňují rekonstruovaný vegetační kryt pro určité minulé období, přítomný (současný) vegetační kryt nebo i stav za předpokladu vyloučení jakékoliv další činnosti člověka – potenciální mapa vegetace. 29
Podle Nováka a Murdycha [14, s. 264] se biogeografické mapy zabývají ţivou sloţkou přírody. Obvykle vyjadřují zvlášť rostlinstvo, zvlášť ţivočišstvo. Fytogeografické a botanické (vegetační) mapy znázorňují rozšíření rostlinstva (flóry), prvně jmenované spíše v globálním rozsahu, a tím v malých měřítkách. Jako biocenologické mapy (mapy ekosystémů) se označují mapy podávající přehled o rozšíření souborů organismů a o jejich prostředí. Zvláštní místo mají mapy fenologické, které zachycují biologický vývoj rostlin ve vztahu k poměrům klimatickým (vyjadřují např. průměrné počátky rozkvětu různých rostlin nebo opadu listů apod.). Zoogeografické mapy se zabývají rozšířením určitých ţivočišných druhů nebo vyšších systematických skupin ţivočichů; vyjadřují areály jejich rozšíření. Existují mapy zoogeografických oblastí, stěhování zvířat, zoocenóz (ţivočišných společenstev). Specifickým druhem map zabývajících se vegetačním krytem jsou lesnické mapy, které jsou výsledkem prací resortu lesního hospodářství. Podle Nováka a Murdycha [14, s. 19] a Voţenílka [27, s. 172] lze mapy lesního hospodářství rozdělit podle měřítek. Pro konkrétní praktické účely slouţí mapy velkých měřítek 1:5 000 (základní lesnická mapa, mapa hospodářská), 1:10 000 (mapa porostová, typologická, obrysová, provozně technická, hospodářských souborů aj.) a 1:25 000 (mapa organizační, ochrany lesa, lesního hospodářství, meliorační). Zobrazení vegetačního pokryvu je silně závislé na měřítku mapy, v menších měřítkách je výrazně limitováno detailní znázornění vegetace. Změna měřítka znamená obvykle i změnu koncepce mapy. Důsledkem je skutečnost, ţe mapy velkých měřítek obvykle nenavazují na mapy malých měřítek [5, s. 280]. Mapy s botanickou tematikou největších měřítek vyuţívá a produkuje i obor zahradní architektura, jeţ se zabývá pravidly zahradní tvorby – vytváří návrhy zahrad a osazovací plány s charakteristickými vyjadřovacími prostředky. Osazovací plány jsou nejpodrobnějším grafickým vyjádřením finálního vzhledu výsadeb, jsou v něm zaneseny konkrétní rostliny včetně označení kultivarů. K tématu a potřebám botanických zahrad má tento obor nejblíţ, i kdyţ jeho hlavním cílem je zejména výsledné estetické působení oproti představení a zachování geofondu, který je stěţejní pro botanické zahrady.
3.2 Vyjadřovací prostředky pouţívané v biogeografii Během doby se vyvinul větší počet způsobů zobrazení a vyjádření rozšíření rostlin a ţivočichů. Pro vegetaci se nabízí zvláště na mapách větších měřítek široká škála kartografických prostředků, závisí především na účelu mapy. Zobrazuje se rozšíření vegetace, její vývoj, druhová skladba apod. Pro analýzu vyjadřovacích prostředků pouţívaných v biogeografii bylo vyuţito dělení biogeografických map podle Voţenílka [29, s. 36].
30
3.2.1 Analýza biogeografických map Mapy geobiocenologické pouţívají k zachycení rozšíření biocenóz a jejich prostředí především metodu areálovou. Plošné mapové znaky jsou rozlišeny tóny barev či kvalitativním rastrem. Niţší hierarchické celky, spadající do jedné nadřazené systematické skupiny, jsou vizuálně sjednoceny odstíny stejné barvy. Příkladem geobiocenologické mapy můţe např. být mapa Biogeografie 1:1 000 000 z Atlasu ČSSR [30]. Tónem barvy je odlišen vegetační stupeň a odstínem barvy skupiny biogeocenóz (viz obr. 14). Dále je mapa doplněna motivovanými symbolickými bodovými znaky, které vyjadřují druhy dřevin vtiskující ráz celé biocenóze, a alfanumerickými znaky pro druhy dřevin tvořící podrost spolurozhodující o podstatě biocenózy.
Obr. 14. Vyjádření vegetace na mapě Biogeografie 1: 1 000 000 [30] – výřez mapy a legendy Stejné vyjádření vegetace bylo pouţito také na mapě Biogeografické členění ČSR 1:500 000 [40], která taktéţ kombinuje areálovou metodu a symbolické bodové znaky. Dalšími zástupci geobiocenologických map jsou Vegetační obvody 1:1 250 000 (viz obr. 15) a Vegetační oblasti 1:2 500 000 z Atlasu RČS [34] nebo Vegetační stupně 1:3 000 000 z Atlasu ČSSR [31].
31
Obr. 15. Ukázka zobrazení vegetace na mapě Vegetační obvody 1: 1 250 000 [34] – výřez mapy a legendy Epiontologické mapy se zabývají dějinami rostlinstva a často se jedná o vývojové mapy zachycující šíření vegetace. Nejdůleţitějším vyjadřovacím prostředkem je zde liniový znak, a to převáţně ve tvaru šipky. Epiontologické mapy zastupuje mapa Flórogeneze vegetace 1: 2 000 000 z Atlasu ČSSR [30] – metodou pohybových čar jsou zaznačeny migrační cesty fytogeografických prvků, jednotlivé fytogeografické prvky jsou odlišeny barevným tónem. Dále je alfanumerickým znakem vyjádřen absolutní počet druhů, které se na území vyskytují (viz obr. 16). Další mapou vyuţívající metody pohybových čar je mapa Vegetační čáry – pronikání vegetace 1:5 000 000 z Atlasu RČS [34]. Představitelem epiontologických map je také mapa Historický vývoj kultivace krajiny 1:1 000 000 z Atlasu ţivotního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR [35], která typem obrysové linie rozlišuje areály kultivované v jednotlivých historických obdobích; podklad tvoří druhy kultivované krajiny – areály odlišené pomocí kombinace barevného tónu a rastru (viz obr. 17).
Obr. 16. Flórogeneze vegetace 1:2 000 000 [30] – výřez mapy a legendy
32
Obr. 17. Historický vývoj kultivace krajiny 1:1 000 000 [35] – výřez mapy a legendy Biologický vývoj rostlin či zvířat ve vztahu ke klimatickým poměrům zachycují fenologické mapy. Zobrazují časový údaj o průměrném datu nástupu různých fenologických fází u rostliny během roku (počátek rašení, první květy, zralost plodů atd.). Hlavním vyjadřovacím prostředkem jsou linie – metodou izolinií se se spojují místa stejného data nástupu určité fenofáze u dané rostliny v rámci území, často se pouţívá také kombinace s metodou barevných vrstev. Příkladem fenologické mapy je Počátek rašení u jasanu 1:3 000 000 z Lesnického a mysliveckého atlasu [37], mapa barevnými vrstvami rozlišuje pomocí tónu barvy 5 časových období nástupu rašení (viz obr. 18). Další příklady fenologických map jsou Počátek kvetení třešně ptačí 1:2 000 000 z Atlasu podnebí Česka [33], Průměrné datum konce kvetení sněţenky podsněţníku 1:2 000 000 z Atlasu fenologických poměrů Česka [32] (viz obr. 19), První květy trnky 1:4 000 000 z Atlasu ČSSR [30].
Obr. 18. Počátek rašení u jasanu 1:3 000 000 [37] – výřez mapy a legendy
33
Obr. 19. Průměrné datum konce kvetení sněţenky podsněţníku 1:2 000 000 [32] – výřez mapy a legendy Fytogeografické mapy zachycují výskyt druhů vegetace. Na přehledných mapách se zaznamenává rozšíření jednotlivých druhů rostlin. Nejvíce se vyuţívá metody bodových znaků odlišených barvou a tvarem – geometrické i symbolické znaky vţdy představují jeden rostlinný druh v rámci území. Opět se vyskytuje také metoda plošných znaků, areály jsou odlišeny barevným tónem, rastrem, obrysem. Mapa Lesy 1:1 000 000 z Atlasu ČSSR [30] vyobrazuje druhovou skladbu lesů jak plošnými znaky, tak také symbolickými bodovými znaky (viz obr. 20). Mapa Význačné druhy rostlinstva 1:2 000 000 z Atlasu ČSSR [30] zobrazuje areály rozšíření jednotlivých rostlin pomocí tvaru a barvy nemotivovaných geometrických znaků a obrysem – odlišnou ohraničující linií plošného znaku (viz obr. 21). Další fytogeografické mapy reprezentují Rozšíření dřevin podle místních názvů: buk, borovice, bříza 1:3 000 000 z Lesnického a mysliveckého atlasu [37] (viz obr. 22) či Lesy 1:2 000 000 z Atlasu ČSSR [31].
Obr. 20. Lesy 1: 1 000 000 [30] – výřez mapy a legendy 34
Obr. 21. Význačné druhy rostlinstva 1:2 000 000 [30] – výřez mapy a legendy
Obr. 22. Rozšíření dřevin podle místních názvů: borovice, bříza 1:3 000 000 [37] – výřez mapy a legendy
Obraz krajiny v jejím původním stavu nastiňují geobotanické mapy, které vyuţívají areálové metody. Plošné mapové znaky jsou odlišeny různými barevnými tóny či rastry a pouţívají se také v kombinaci s alfanumerickými bodovými znaky (pro jednoznačné určení jednotek). Geobotanická mapa ČSSR 1 : 200 000 [36] je nejvýznamnějším českým kartografickým dílem z oboru geobotaniky (viz obr. 23). Základem legendy jsou klasifikační zásady tvorby 10 geobotanických (vegetačních) jednotek, které jsou ve střední Evropě obecně přijímány. Obsahem mapy je tzv. rekonstruovaná vegetace, tj. přirozená vegetace, která by pokrývala naše území za předpokladu nezasahování člověka do přírody [27, s. 172). Dalším příkladem geobotanické mapy je Původní sloţení lesů na území ČSR 1:750 000 z Lesnického a mysliveckého atlasu [37] (viz obr. 24).
35
Obr. 23. Geobotanická mapa 1:200 000, list Prešov [36] – výřez mapy a legendy
Obr. 24. Původní sloţení lesů na území ČSR 1:750 000 [37] – výřez mapy a legendy Synchorologické mapy zachycují rozšíření rostlinných společenstev (fytocenóz) a ekologických faktorů – jde o mapy zachycující faktory ovlivňující rozšíření vegetace. Hlavním vyjadřovacím prostředkem je plošný mapový znak, pomocí barevných tónů a rastrů jsou odlišeny areály jednotlivých fytocenóz, jejich konkrétní určení je umoţněno prostřednictvím alfanumerických znaků. Mapa potenciální přirozené vegetace 1:500 000 [39] je syntézou všech fytocenologických, synekologických a vegetačně kartografických dat o naší vegetaci (viz obr. 25). Dále se mezi synchorologické mapy řadí mapa Původní oblasti lesů 1:5 000 000 z Atlasu RČS [34] (viz obr. 26) či Lesní oblasti Evropy 1:21 000 000 z Lesnického a mysliveckého atlasu [37], které taktéţ vyuţívají areálové metody.
36
Obr. 25. Výřez z Mapy potenciální přirozené vegetace 1:500 000 [39] – výřez mapy a legendy
Obr. 26. Původní oblasti lesů 1:5 000 000 [34] – výřez mapy a legendy Zoogeografické mapy vyuţívají k vyjádření rozšíření určitých ţivočišných druhů nebo vyšších systematických skupin ţivočichů především areálové metody a také bodových znaků, geometrických i symbolických. Často se pouţívá také bodová metoda v síťovém rastru – ten můţe být sloţen ze čtverců, ale i mnohoúhelníků. Nevýhodou zobrazení pomocí síťových polí je nepřesná lokalizace kvůli malému měřítku. Příkladem zoogeografických map jsou Rozšíření důleţitých ryb 1:3 000 000 z Lesnického a mysliveckého atlasu [37] (viz obr. 27) nebo Vegetace II. Zvířena: liška, kanec, medvěd 1:5 000 000 z Atlasu RČS [34] (viz obr. 28). Ukázkou pouţití překryvné sítě je Mapa rozšíření Rana dalmatina v České republice [43] pro vyjádření výskytu skokana štíhlého (viz obr. 29).
37
Obr. 27. Rozšíření důleţitých ryb 1:3 000 000 [37] – výřez mapy a legendy
Obr. 28. Vegetace II. Zvířena: liška, kanec, medvěd 1:5 000 000 [34] – výřez mapy a legendy
Obr. 29. Ukázka pouţití překryvné sítě pro vyjádření výskytu skokana štíhlého [43] 38
Lesnické mapy zachycují vegetaci ve velkém měřítku, a proto zacházejí i do větších detailů. Zobrazují samozřejmě prostorové rozdělení lesa, ale poskytují také mnoho dalších informací – ty se mění podle druhu mapy. Vyjadřovacími prostředky lesnických map jsou opět plošné znaky rozlišené barevným tónem či rastrem, doplněné o symbolické a alfanumerické bodové znaky, časté je zde vyuţití i liniových znaků rozlišených barevným tónem a typem čáry. Typickým příkladem je Mapa porostní 1:10 000 z Lesnického a mysliveckého atlasu [37] – základní speciální lesnická mapa, která barevnými tóny odlišuje jednotlivé porostní skupiny podle věku (viz obr. 30). Barvy odpovídají jedné z několika věkových tříd, coţ jsou úseky po 20 letech. Symbolickými znaky je zde poté zakreslen výskyt jednotlivých kultur. Dalšími příklady z Lesnického a mysliveckého atlasu [37] jsou Mapa lesních stanovištních typů 1:10 000 a Mapa generálního plánu lesní dopravní sítě 1:10 000, jejíţ obsah je zcela vyjádřen pomocí liniových znaků (viz obr. 31).
Obr. 30. Porostní mapa 1:10 000 [37] – výřez mapy a legendy
Obr. 31. Mapa generálního plánu lesní dopravní sítě 1:10 000 [37] – výřez mapy a legendy 39
Mapy měřítek větších neţ 1:5 000 nazýváme plány. Tematické mapy měřítek 1: 5 000 a větších se označují také jako mapy účelové [2, s. 193]. Mapy zachycující vegetaci v největších měřítkách zastupují osazovací plány – jejich návrh musí respektovat podmínky přirozeného stanoviště rostlin, vzájemnou kompatibilitu a vztahy rostlin. Kaţdá z rostlin je označena pořadovým číslem taxonu, u skupinových výsadeb počtem rostlin na daném místě. Plány zachycují skutečnou velikost rostlin, od tematických map se liší svými vyjadřovacími prostředky - rostliny jsou označeny jednoduchými grafickými značkami, v případě vzrostlých dřevin se znak umístí tam, kde je kmen, koruna se mnohdy zakresluje transparentně, aby svou rozlohou nepřekryla další znak (viz obr. 32). Vyhotovují se také modely zahrady pro více časových období, které ukazují, jak bude zahrada vypadat například za 3, 5 či 10 let.
Obr. 32. Příklad osazovacího plánu [51]
3.2.2. Souhrn vyjadřovacích prostředků pouţívaných v biogeografii Výběr zobrazovacích prostředků na tematických mapách zobrazujících ţivou sloţku přírody je vţdy podřízen typu mapy. Podle Horníka [5, s. 220] i předcházející rešeršní části se v biogeografii nejčastěji vyuţívá stanovení areálů – prostorové rozšíření výskytu jednotlivých rostlinných či ţivočišných druhů, rodů i vyšších systematických jednotek. 40
Nejstarším, dodnes velmi často pouţívaným způsobem zobrazení areálu, je bodové znázornění, které má na biogeografických mapách nezastupitelnou úlohu. Do mapy se vnášejí známé lokality rozšíření druhů v podobě bodů či jiných značek. Podle měřítka mapy a hustoty lokalit zachycených pomocí bodů získáváme představu nejen o rozloze areálu a jeho hranicích, ale i o frekvenci výskytu zachyceného druhu v celém areálu i jeho částech. K znázornění předpokládaných hranic rozšíření lze u bodových map připojit obrys jako linii mezního rozšíření. Pro rozlišení jednotlivých areálů vyobrazených plošnými mapovými znaky se následně pouţívá široké škály barevných tónů i odstínů a typů rastrů, ať uţ z bodových znaků symbolizujících vegetaci, či prostým pouţitím čárových rastrů (šrafováním). Význam areálové mapy nespočívá jen v tom, ţe zpřístupňuje chápání vnějších stránek areálu nebo dílčího rozšíření, znázorňuje i některé vnější a vnitřní vztahy, genetické souvislosti apod. Biogeografické mapy jsou především metodou vedoucí k hlubšímu a širšímu postiţení skutečnosti. Bodové mapové znaky se pouţívají při zaznamenávání jednotlivých rostlin, vegetačních typů, nebo jako součást plošného rastru areálových mapových znaků – v tomto případě se jedná o vyjádření vegetační formace. Pro vegetaci jsou vyuţívány především geometrické a symbolické znaky, které jsou ve většině případů stylizací ţivočichů či rostlin. Doplňkem jsou alfanumerické znaky, které označují určitou skupinu rostlin či oblast jejich výskytu, číselně nebo písmeny. Liniové znaky se pro zobrazení vegetace vyuţívají ve srovnání s plošnými a bodovými mapovými znaky méně – ve formě pohybových čar (v podobě šipek) či při stanovování hranic oblasti výskytu a rozšíření rostlin nebo ţivočichů; častěji se vyskytují u lesnických map. Linie jsou od sebe odlišeny barevným tónem a typem čáry. Dalším způsobem vyuţití liniových znaků pro zaznamenávání vegetace je vytváření izoliníí (spojitých čar) při zobrazování fenologických fází vegetace. Dalším typem fyto- nebo zookartogramů je rastrové nebo síťové zobrazení. Spočívá v tom, ţe podkladové mapy jsou rozděleny zpravidla podle souřadnic na čtverce, obdélníky nebo lichoběţníky a do takto získané sítě se vyznačují obrazce, ve kterých byl sledovaný druh zjištěn. Tato metoda je pracovně výhodná a rychlá, není však ve srovnání s bodovou metodou tak přesná. Stupeň přesnosti znázornění záleţí na hustotě rastru a jejím poměru k měřítku výsledné mapy [5, s. 228].
41
4 WEBOVÉ MAPY Konec 20. století přinesl změnu ve vývoji map, s rozvojem výpočetní techniky získává mapa digitální podobu - vzniklo nové mapové médium, na kterém se můţe kartografie rozvíjet. Digitální mapu lze charakterizovat jako digitální záznam obsahu a konstrukčních (případně jiných) prvků mapy, které je moţno vizualizovat a zpracovávat pomocí počítačového systému [69]. Digitální mapy mohou poskytovat podstatně širší informace o studovaném území neţ standardní mapa nebo atlas, obvykle svého potenciálu ale nevyuţívají. Digitální mapy jsou prezentovány především v prostředí světové počítačové sítě Internet a její součásti World Wide Web (WWW). S příchodem WWW se objevuje obor webová kartografie, zabývající se tvorbou, přenosem, zobrazováním a údrţbou map v prostředí WWW. Produktem webové kartografie je webová mapa - dokument schopný sdílení v prostředí internetové sítě a zobrazující prostorová data ve formě kartografického díla. V méně neţ dekádě se webové mapy rozvinuly ze statických rastrových obrazů do dynamických, interaktivních a multimediálních reprezentací. Na internetu naplňují mapy svou tradiční roli obrazových abstrakcí a stávají se čím dál tím více dostupnými, miliony map jsou vytvořeny a distribuovány pomocí internetu kaţdý den [28, s. 11]. WWW je přitaţlivé médium pro prezentaci map díky jeho globální dostupnosti, nezávislosti na platformě a jednoduchému způsobu ovládání. Mezi hlavní důvody tvorby webových map patří interakce a dynamika, dále zrychlení, zlevnění a zefektivnění jejich tvorby a aktualizace. Webové mapy obecně nabízí rychlý přístup k prostorovým informacím a tím roste jejich oblíbenost. Při tvorbě map pro web však nelze zapomenout, ţe některé části světa mají stále omezený přístup, například části Afriky, Latinské Ameriky, Asie. Web je také povaţován za nástroj pro netrpělivé osoby – zdlouhavé načítání dat má za následek ztrátu jejich zájmu [10, s. 18]. Limitujícími faktory jsou kromě velikosti souborů i souborové formáty.
4.1 Rozdělení webových map Při tvorbě webových map stojí před tvůrcem mnoho otázek, autor internetové – webové mapy musí brát zřetel na několik technických faktorů ovlivňující výsledek jeho práce – musí zváţit volbu vhodného softwaru, rozlišení a velikost výsledné mapy, výstupní formát mapy, moţnosti interakce s uţivatelem mapy a mnoho dalších. Způsobů prezentace mapy v internetovém prostředí, respektive typů webových map je několik (viz obr. 33).
42
Obr. 33. Mapy na webu [63]
Webové mapy lze tedy třídit podle tří kritérií: 1) podle typu výstupní grafiky rastrové mapy o nejběţnější typ – rastrové obrázky jsou tvořeny mnoţinou (maticí) bodů, pro které je udána jejich barevná hodnota o výsledná webová mapa se zobrazuje v rastrovém grafickém formátu, přičemţ jednotlivé formáty se liší především pouţívaným kompresním algoritmem o JPEG, GIF, PNG vektorové mapy o vektorová grafika popisuje zobrazované objekty pomocí série uspořádaných kontrolních bodů a příslušného interpolačního algoritmu, pomocí kterého jsou dopočítány ostatní body příslušného tvaru o výhodou vektorového formátu map je dobrá interaktivita (v případě vektorové mapy se komunikace týká pouze konkrétních prvků), význam vektorů především v provádění různých grafických operací o webové vektorové standardy typu SVG nebo SWF, VML 2) podle způsobu tvorby mapy statické mapy o mapy zobrazují stále stejná geodata, obnovují se pouze jako celek – pokud dojde k nějakým změnám, musí vzniknout nová mapa
43
o nabízí vlastní mapové pole pouze v jednom náhledu, jejich obsah se při pouţití „zoomu“ (zvětšení/zmenšení) nemění, mění se pouze velikost rastru – zobrazení (statický zoom) o typickým příkladem starší skenované mapy dynamické mapy o dochází ke změně zobrazovaných dat, moţnost tzv. dynamického zoomu – při zvětšení/zmenšení určitého výseku mapového pole se dynamicky mění obsah mapy o mapa se automaticky generuje na poţadavek uţivatele na serveru a výsledek je poslán zpět uţivateli o snazší údrţba a obnova geografických informací o jednou z variant dynamické mapy je animace (opakující se sekvence více obrázků) 3) podle doplňkových funkcí mapy neinteraktivní (náhledové) mapy o nenabízejí moţnost dalších akcí, jsou pouze pro prohlíţení interaktivní mapy o moţnost komunikace mapy (serveru) a uţivatele o poskytují další doplňkové funkce - změna meřítka, zapínání dalších vrstev, vyhledávání objektů nebo interaktivní prvky, které jsou odkazem na detailnější informace o objektech (spojení s informacemi mimo jejich viditelný obsah) Kaţdou webovou mapu lze zařadit podle uvedeného dělení (viz obr. 34). Statické neinteraktivní mapy jsou nejrozšířenějším případem elektronických map, které nijak nemění svůj obsah, zastupují je především jednoduché orientační plánky či reprodukce analogových map (například naskenované historické mapy). Nejčastější formou statické interaktivní mapy je image mapa („klikací mapa“) s funkcí rozhraní k dalším datům (mapám, textům, databázím, webovým adresám atd.) - nemění tedy svůj obsah, ale umoţňují interaktivitu mezi mapou a uţivatelem. Dynamické neinteraktivní mapy obsahují animace (animovaný GIF), mění tedy svůj obsah, ale není moţná interaktivita mezi uţivatelem a mapou. Jejich typické vyuţití zahrnuje zobrazení průběhu počasí, otáčející se glóby. 44
Z pohledu Kraaka [1, s. 4] jsou vrcholem internetových map mapy dynamické interaktivní, které svůj obsah mění na základě poţadavků uţivatele.
Obr. 34. Příklady typů webových map
4.1.1 Interaktivní mapy Pro cíle této diplomové práce je důleţité bliţší seznámení s interaktivními mapami a především definice interaktivity. Význam slova interaktivní je „umoţňující vzájemnou komunikaci, tj. přímý vstup do činnosti stroje nebo programu“ [41]. Interaktivitou se tedy rozumí moţnost jedné strany ovlivnit stranu druhou a naopak. Předchůdci dnešních interaktivních map jsou hypermapy a interaktivní multimediální mapy, které byly distribuovány na samostatných počítačích z harddisku nebo prostřednictvím CD-ROM. Hypermapa byla definována jako specifický způsob uţití multimédií spolu s GIS, dále byla popsána jako interaktivní digitalizovaná multimediální mapa, která uţivatelům umoţňovala zvětšování a zmenšování (dále jen zoom) a nalézt cíle za pomoci tzv. rejstříkové sluţby (gazetteer). Při kliknutí na bod nebo oblast se zobrazily všechny informace vztaţené k tomuto bodu [63]. Interaktivní multimediální mapy se staly populárními s nástupem média CD-ROM. Obrovský rozmach hypermap nastal prakticky ihned po tom, co se CD-ROM mechanika stala standardním vybavením počítače. Internet, zejména pak uţití WWW, změnili způsob 45
přenosu informace prostřednictvím mapy směrem k uţivateli a způsob pouţívání map, a vznikly tak interaktivní mapy (viz obr. 35). Zde došlo k výraznému nárůstu moţností, které s sebou prostředí WWW přináší.
Obr. 35. Vztah digitální, webové a interaktivní mapy U interaktivních map jde dále rozlišit interaktivní obsah a interaktivní rozhraní. Interaktivní obsah označuje spojení uţivatele s informacemi mimo jejich viditelný obsah, obsah mapy se mění na základě poţadavků uţivatele – interaktivní mapa umoţňuje uţivateli dotazovat se její části a na základě tohoto dotazu dostat určitou odpověď (např. vypisování údajů na kliknutí). Peterson [16, s. 47] říká, ţe WWW stránky s interaktivními mapami umoţňují uţivateli ovlivňovat mapu podle svých potřeb a tím rozhodovat o obsahu a vzhledu. Dalším ze specifik interaktivních map je moţnost jejich ovládání, čili interaktivní rozhraní. Podle Čerby [52, s. 6] je uţivatelské prostředí úzce spojeno právě s ovládacími prvky a je jedním z prvků mapy, který uţivatele zaujme a podle nějţ bude uţivatel mapu posuzovat a vyuţívat. Mezi základní ovládací prvky interaktivních map patří: Posun (panning) o plynulý o po mapových listech Změna měřítka zobrazení mapy (zoom) o plynulé o po krocích o změna měřítka podle velikosti vybrané oblasti o zadáním číselného údaje o vykreslení celé mapy Změna rozměrů mapy Zapínání a vypínání vrstev 46
Změna hierarchie vrstev (především z důvodu překrývání a pořadí zobrazování kvůli rychlosti) Změna vizualizace mapy (barvy, průhlednost, výplně, symboly...) Vazba na jiné dokumenty (hyperlinking), které jsou k dispozici na WWW – například texty, fotografie, obrázky, video, zvukové záznamy, jiné mapy, databázové soubory… Tvorba záloţek Vyhledávání (různé způsoby) Měření Export a import dat Nápověda Moţnost načtení dalších datových vrstev Veškeré ovládací prvky dané interaktivní mapy jsou uţivateli dostupné pomocí mapového rozhraní – Graphical User Interface (GUI). Pomocí těchto nástrojů lze zjednodušit čtení mapy, jelikoţ uţivatel si zobrazí jen to, co ho skutečně zajímá. Uţivatel se dnes nemusí přizpůsobovat mapě, ale mapa se adaptuje podle poţadavků uţivatele.
4.2 Publikace map na WWW 4.2.1 Základní datové formáty pouţívané v prostředí WWW WWW představuje síť vzájemně provázaných hypertextových dokumentů, webových stránek, které je moţné pomocí webového prohlíţeče zobrazit na monitoru počítače či displeji mobilního přístroje. Stránky se skládají z textu, multimediálních dat a odkazů, které umoţňují přechod na další webové stránky. Ke správné interpretaci obsahu se vyuţívá standardizovaných datových formátů. Základem je dokument v jazyce HTML (HyperText Markup Language). Jedná se o značkovací jazyk pro vytváření webových stránek, HTML definuje příkazy pro formátování hypertextových dokumentů. Předností HTML je podpora médií - webové prohlíţeče tak zobrazují kromě textu také multimediální soubory (obrázky, animace, zvuk, video). K tvorbě HTML dokumentu lze vyuţít jednoduchých textových editorů (Gedit, Notepad++, PSPad) či editorů typu WYSIWYG (např. Adobe Dreamweaver, Microsoft Expression Web), které umoţňují kromě přímého programování i tvorbu WWW stránek prostřednictvím grafického editoru, v případě některých prvků stránky způsobem drag-anddrop. 47
4.2.1.1 Rastrové formáty Z grafických formátů získaly největší převahu při zobrazování rastrových map na webu formáty JPEG, GIF a PNG. Problémem při ukládání grafických dat je především jejich velikost, a proto se vyuţívá některé z forem datové komprese. Nejvhodnějším provedením je bezztrátová komprese, kdy nedochází ke ztrátě ţádné informace a z komprimovaných dat je moţné rekonstruovat původní vstupní data, velikost ale můţe být zmenšena aţ na polovinu. Bezztrátové komprese vyuţívají formáty GIF a PNG. Pouţitím ztrátové komprese dochází naopak k vypuštění části informací, které není lidské vnímání schopno postřehnout, a tím se velikost souboru zmenšuje radikálněji, avšak na úkor jakosti obrazu. Této komprese vyuţívá formát JPEG. JPEG (Joint Photographics Experts Group) je standardizovaným grafickým formátem masově pouţívaným především pro publikaci fotografií a obrázků s velkým mnoţstvím barev a odstínů, čemuţ také odpovídá velikost souboru. Formát vyuţívá ztrátové komprese, čímţ dochází k rozmazávání hran a zanechávání viditelných rušivých skvrn v obrazu, a proto není příliš vhodný pro mapy, lze ho ale vyuţít pro druţicové snímky. JPEG nepodporuje průhlednost ani animace. Byla vytvořena také verze JPEG umoţňující pouţít ztrátovou i bezztrátovou kompresní metodu – JPEG 2000, kdy lze definovat kvalitu nebo cílovou velikost výsledného souboru. Očekávalo se, ţe JPEG 2000 nahradí originální standard JPEG, coţ se však nestalo. GIF (Graphics Interchange Format) je grafický formát, jenţ pojímá pouze 256 barev, a proto se pouţívá především pro jednoduchou grafiku, jmenovitě loga. Vyuţívá bezztrátové komprese, čímţ udrţuje velmi ostré hrany, a proto je vhodným formátem také pro mapy, kde je malá náročnost na barvy. GIF umoţňuje průhlednost i animace. PNG (Portable Network Graphics) je oficiálním doporučením W3C (World Wide Web Consortium) pro publikování rastrových map na WWW, jelikoţ nerozmazává hrany a umoţňuje pouţití mnoha barev při malé velikosti souboru. Je tedy dalším z formátů s bezztrátovou kompresí. Postupně vytlačuje velmi rozšířený formát GIF, je jeho nástupcem, umoţňuje lepší podporu průhlednosti (lze nastavit i procento průhlednosti), avšak nepodporuje animace.
4.2.1.2 Vektorové formáty Druhým způsobem reprezentace obrazových informací je vektorová grafika. Zatímco v rastrové grafice je obraz popsán pomocí hodnot jednotlivých barevných bodů (pixelů) uspořádaných do pravoúhlé mříţky, vektorový obraz je sloţen z geometrických primitiv – je tvořen sérií uspořádaných kontrolních bodů a příslušného interpolačního algoritmu, pomocí kterého jsou dopočítány ostatní body příslušného tvaru. Vektorová data představují těţiště obsahu interaktivní mapy. Výhodami oproti rastrové grafice jsou moţnosti pracovat s kaţdým objektem odděleně a libovolně zmenšovat nebo zvětšovat obraz beze ztráty kvality. 48
SVG (Scalable Vector Graphics) je oficiálním standardem W3C pro vektorovou grafiku na WWW, popisuje však i rastrovou grafiku a text. Díky tomu došlo k jeho rozšíření mezi velké mnoţství uţivatelů a široké spektrum aplikací. Standard SVG vyuţívá animace ve formátu SMIL (Synchronized Multimedia Integration Language) – jazyk umoţňující vytvářet multimediální prezentace. Interaktivita je zajištěna standardem DOM (Document Object Model) umoţňujícím přiřadit kaţdému objektu skript (např. JavaScript) reagující na zadanou událost (např. kliknutí myši). S objekty je proto moţné interaktivně manipulovat, například je přidávat, ubírat, posouvat nebo jinak modifikovat [57]. Pro jeho zobrazení v některých webových prohlíţečích je nutné nainstalovat zásuvný modul, prohlíţeče drţící se standardů W3C, jako jsou např. Chrome, Safari, Opera či Firefox interpretují SVG grafiku přímo, bez nutnosti instalace dodatečných zásuvných modulů. V březnu roku 2011 se mezi ně zařadil ve své 9. verzi i Microsoft Internet Explorer. Soubory ve formátu SVG se vyznačují optimální velikostí i při velkém mnoţství uchovávaných informací. SWF (Adobe Flash) je platformou pro přidávání interaktivity, animací a videí na webové stránky, momentálně vyvíjená firmou Adobe, jedná se o licenční řešení s uzavřeným zdrojovým kódem. Podporuje mj. vektorovou grafiku, nutností je ovšem zásuvný modul Adobe Flash Player (jiţ integrován v Internet Exploreru verze 10). Flash aplikace a animace lze zpracovávat pomocí jazyka ActionScript (programovací jazyk podobný JavaScriptu). Jedná se o ustupující technologii, která je nahrazena moţnostmi HTML5 (způsob kreslení grafiky pomocí elementu canvas). VML (Vector Markup Language) je dalším formátem pro popis vektorové grafiky, je obecně jednodušší neţ SVG, má méně vyjadřovacích prostředků. Dnes se však jiţ nevyvíjí, postupně je vytlačován formátem SVG (nativní implementace pouze v Internet Exploreru, a to pouze do verze 9).
4.2.1.3 Formáty pro geografická data Předchozí formáty se široce vyuţívají pro reprezentaci webových map, avšak nebyly pro ně primárně vytvořeny. Formáty přímo navrţené k ukládání a správě geografických dat představují zejména GML a KML. GML (Geography Markup Language) je jazyk popisující geografické objekty, je také pouţíván geografickými informačními systémy jakoţto výměnný formát dovolující sdílení geodat v síti. Klíčovou schopností GML je integrace všech forem geografické informace. GML nepopisuje vzhled, ale strukturu, umoţňuje oddělení grafických dat od textových, pro vytvoření grafického výstupu je nutné GML soubor nejprve transformovat do jazyka popisujícího grafické entity (např. SVG). Zatímco GML je vhodný formát pro přenos prostorových dat, KML (Keyhole Markup Language) je určen pro jejich vizualizaci. Pomocí tohoto formátu je moţné znázornit typy, jako jsou body, linie, polygony a další, ale je moţné definovat i úhel pohledu na jednotlivé 49
objekty nebo trasu, kterou se bude pohybovat pomyslná kamera nad krajinou. KML je vyuţíván v produktech Google Maps a Google Earth, kde je pozice vţdy určena pomocí standardního systému poledníků a rovnoběţek udaném v souřadném systému WGS84. KML umoţňuje pracovat také s třetím rozměrem (výškou), podporuje zobrazení 3D objektů a nabízí širokou podporu stylů vzhledu.
4.2.2 Základní webová publikace map Předchozí rozdělení webových map úzce souvisí s technickými řešeními – způsobem, jakým lze zobrazit obsah mapy ve webovém prohlíţeči. K prostému vystavení mapy na internet postačuje „základní nastavení “ – umístění mapy na WWW jako obrázku. Kombinací softwaru serveru a webového prohlíţeče je umoţněno zprostředkování statické mapy bez interaktivity (viz obr. 36) – je poskytnuta reprezentace textu a grafiky tak, jak je uloţena na serveru, uţivatel ji nemůţe měnit. Funkcionalita můţe být rozšířena odkazy vytvořenými nad obrázkem, takto vzniká podle Kraaka (10, s. 19) dříve popsaná image mapa (viz kapitola 4.1). Další moţností rozšíření je prezentace mapy ve formátu animovaného GIF.
Obr. 36. Základní publikace mapy [1, s. 78]
4.2.3 Rozšířená funkcionalita webových map Výsledkem „základního nastavení“ jsou tedy obyčejné statické mapy, image mapy nebo mapy animované. K dalšímu rozšíření funkcionality map na WWW se pouţívají dvě základní technologie – klientské řešení, které rozšiřuje funkcionalitu na straně klienta, a serverové řešení, které rozšiřuje funkcionalitu na straně serveru. Popřípadě se vyuţívá smíšený přístup, který je rozšířením funkcionality na obou stranách. 50
V klientském řešení (client-side, technika tlustého klienta) server odpovídá na klientův dotaz zasláním poţadovaných geografických dat, která jsou poté zpracována např. GIS programy nainstalovanými na straně klienta (viz obr. 37). Webové prohlíţeče vyuţívají ke korektní interpretaci pouţívaných datových formátů zásuvných modulů (plug-in), které v podstatě obohacují prohlíţeč o novou funkci nebo dovolují zobrazovat data, která nebylo moţné původně zobrazit. Mnoţství zásuvných modulů je dostupné pro různé formáty bez poplatku, nevýhodou je potřeba jejich instalace (popř. reinstalace). Mezi formáty vyuţívající plug-in patří PDF, VML, SVG, SWF (Flash plug-in) ad.
Obr. 37. Rozšíření na straně klienta prostřednictvím PDF pluginu [1, s. 80] Jednoduché mapové řešení pro zobrazování rastrových map na webových stránkách nabízí klientská aplikace Zoomify, která převádí obraz do dlaţdic v různém rozlišení podle úrovní zoomu (pyramidováním) a při zobrazení se poté vybírají vhodné dlaţdice. Funkcionalitu aplikace zastupuje zoom a posun. Další moţností rozšíření webové funkcionality je podle Kraaka [10, s. 19] Java a JavaScript – podpora malých samostatných Java programů (appletů) nebo zahrnutí JavaScriptu v aktuálním HTML kódu. Nevýhodou Java appletů je nutnost doplňujících programů běţících v rámci prohlíţeče (Java Runtime Engine nebo Java Virtual Machine), a je podporujícího prohlíţeče. Nevýhodou JavaScriptu je rozdílná interpretace kódu různými prohlíţeči. Serverové řešení (server-side, technika tenkého klienta) je flexibilnější metodou, která umoţňuje vyšší úroveň interaktivity. Veškeré operace s mapou (dotazy do databáze, generování kresby) probíhá na straně serveru mimo počítač klienta a uţivateli je zaslána aţ 51
konečná mapa jako výsledek jeho dotazu (viz obr. 38). Výsledné mapy jsou uţivatelům distribuovány většinou ve formě rastrového obrazu, hovoříme o tzv. mapových generátorech (map generator) [52, s. 5]. Jedním z nejběţnějších je rozšíření serverové aplikace pouţitím CGI skriptu (Common Gateway Interface), který představuje rozhraní definující způsob komunikace webového serveru s aplikací umístěnou na serveru (má za úkol korektním a „bezpečným“ způsobem předat parametry). V současnosti je k dispozici vylepšená verze CGI – FastCGI, která poskytuje rychlejší odpovědi a sniţuje zátěţ serveru, tato technologie ale nezaznamenala ţádaný úspěch a málokterý server ji podporuje. Podobnými nástroji jsou například Server Side Includes (SSI) či Active Server Pages (ASP).
Obr. 38. Rozšíření na straně serveru prostřednictvím CGI [1, s. 83] Uţivatel můţe podle svých představ vizualizovat a klasifikovat mapu, která poté přichází ze vzdáleného serveru v konečné podobě, pomocí poţadavků kladených na zdrojovou databázi. Nevýhodou je nutnost datové výměny mezi serverem a klientem – tedy pomalá rychlost a náročnost na zdroje serveru. Mezi serverové aplikace se řadí UMN MapServer nebo novější GeoServer. V praxi často dochází ke smíšenému řešení, vzájemné kombinaci klientského a serverového řešení, které spojuje výhody i nevýhody předchozích dvou typů architektury. Příkladem je řešení největších společností zabývajících se GIS (např. ESRI, INTERGRAPH), které umoţňuje GIS a mapovým aplikacím publikovat na WWW – ArcGIS for Server či GeoMedia WebMap. Výhodou je menší vytíţení serveru.
52
4.2.3.1 Mapové servery Pro publikaci map na WWW je nutností server, na kterém jsou data uloţena, a klient, jeţ si data zobrazuje. V případě webových map se vyuţívá mapových serverů, které nabízí rozšířené moţnosti publikace geodat, jedná se například o podporu vektorových formátů či souřadnicových systémů. Další předností těchto severů je univerzálnost jejich pouţití – pro vytvoření aplikace lze vyuţít specifických mapových podkladů a prvků mapy, autor není omezován platformou (Windows, Linux, Mac OS ad.) ani skriptovacím a vývojovým prostředím (JavaScript, PHP, Python, ad.). Nejznámějšími open source mapovými servery jsou UMN MapServer a GeoServer, z komerčních například ESRI mapové servery. UMN Mapserver je mapovým serverem vyvíjeným Minnesotskou univerzitou. Server je multiplatformní, podporuje širokou škálu skriptovacích jazyků a nabízí moţnost vyuţít pokročilé webové nástroje, jako jsou DOM, CSS. MapServer v podstatě funguje jako CGI umístěné na webovém serveru. Kdyţ je na MapServer zaslán dotaz s poţadovanými mapovými vrstvami a souřadnicemi zájmového území, je předán konfiguračnímu souboru Mapfile (definuje vztah mezi objekty, umístění podkladových dat a jejich symbologii), který sestaví výslednou mapu a v závislosti na poţadavku je zpět uţivateli vrácen obrázek mapy, celá HTML stránka, nebo výsledek dotazu [61]. GeoServer je novějším multiplatformním nástrojem pro sdílení a editaci geoprostorových dat, podporuje velké mnoţství formátů, vizualizace dat probíhá pomocí SLD (Styled Layer Descriptor). GeoServer umoţňuje náhled nahraných vrstev pomocí Google Maps, Bing maps nebo OpenLayers, export do KML a GML. GeoServer podporuje také propojení informací s virtuálními glóby Google Earth či NASA World Wind. Výhodou Geoserveru je příjemné uţivatelské rozhraní pro správu dat a obsáhlá dokumentace.
4.2.3.2 Mapové služby s aplikačním rozhraním Pro práci s daty uloţenými na mapovém serveru je nutné vytvořit uţivatelské rozhraní. Místo vlastního kompletního naprogramování lze vyuţít volně dostupného aplikačního rozhraní (API) – jiţ naprogramovaných funkcí potřebných pro práci s mapou. V dnešní době je jich k dispozici několik, mezi hlavní interaktivní mapové sluţby nabízející API patří Google Maps API, OpenLayers API, Mapy.cz API. Pro práci s těmito rozhraními se vyuţívá JavaScriptu. Společnost Google nabízí mapovou sluţbu poskytující širokou škálu moţností – vyhledávání míst, prohlíţení map s vyuţitím různých mapových podkladů, vyhledávání cest atd., veřejnosti je však poskytováno také programové rozhraní. Google Maps API je jedním z nejpouţívanějších aplikačních rozhraní pro tvorbu webových map, rozsáhlá komunita uţivatelů zaručuje aktualizace, kvalitu a propracovanost kódu, v určitých regionech (např. střední Evropa) však disponuje neuspokojivými mapovými podklady. Pomocí Google Maps API můţeme vloţit okno s mapou do vlastní aplikace, ať uţ webové 53
nebo desktopové, nadto vyuţívat moţnosti, které nám sluţba Google Maps poskytuje. Je tedy moţné vytvářet vlastní mapové aplikace s dalšími rozšiřujícími moţnostmi nebo vyuţít mapu pouze jako doplňkovou sluţbu naší aplikace [55]. Google Maps API lze vyuţít pro publikování jednoduchých statických map, kdy je také moţné do mapy vkládat tzv. markery, bodové značky, kreslit lomené čáry a polygony atd. Pokročilejší moţností je pouţít API k tvorbě interaktivní mapové publikace – k tomu slouţí dynamické API, které je tvořeno JavaScriptovou, popřípadě Flash knihovnou (v roce 2011 však bylo firmou Adobe rozhodnuto o ukončení její podpory ke 2. září 2014 – v návaznosti na rozmach elementu HTML5 canvas). Na Google Maps API je také moţné vystavět vlastní „street view“ [54]. OpenLayers API umoţňuje zobrazení mapových podkladů z libovolného zdroje. Na začátku práce je aplikace prázdná a je nutné vloţit obsah ručně. Výhodou je moţnost výběru podkladové mapy, která zde nezávisí na společnosti poskytující API. Do mapy lze vloţit data v různých rastrových i vektorových formátech, mimo jiné také KML a GML. Na tvůrci mapy závisí také symbolika jednotlivých vrstev, k její editaci lze pouţít odkaz na SLD soubor popisující vizualizaci všech prvků mapy stejně nebo odlišně na základě určitého atributu, nebo příkaz OpenLayers.Symbolizer přímo v kódu. Openlayers nabízí mnoţství funkcí a ovládacích prvků, které lze přidat do mapové aplikace. Jelikoţ se jedná o open source, je moţné prvky upravovat v originálním kódu. Celá aplikace je tedy přizpůsobitelná představám autora mapy. Mapy.cz API společnosti Seznam.cz je mapovou sluţbou s aplikačním rozhraním v českém prostředí, lze ho pouţít pouze pro nekomerční činnost. API přebírá většinu vlastností a ovládacích prvků od Google Maps. Výhodou jsou lepší podklady pro území České republiky, mezi nevýhody patří malá podpora ze strany tvůrců, v některých případech lze za nevýhodu povaţovat dostupnost pouze map Evropy.
54
5 HODNOCENÍ TEMATIKOU
INTERAKTIVNÍCH
MAP
S BOTANICKOU
Pro tvorbu vlastní interaktivní mapy je nutné shromáţdit poznatky o jiţ existujících mapách botanických zahrad a vycházet z nich. Podle Voţenílka [27, s. 153] se analýza a hodnocení mapových děl provádí vţdy s ohledem na konkrétní způsob jejich vyuţívání s cílem zjistit jejich vlastnosti, kvalitu a vhodnost pro určitý účel. Pro přehled a hodnocení existujících interaktivních map zahrad byly vybrány zahrady zastupující jednotlivé typy zahrad s botanickou tematikou – zahrady při vzdělávacích institucích, při městech, výzkumných ústavech či muzeích, arboreta, národní botanické zahrady i exotické zahrady. Následující hodnocení vybraných interaktivních map vychází především z poţadavků návštěvníků botanických zahrad – uţivatelská přívětivost a obsah a náplň mapy s ohledem na spolehlivost dat jsou nejdůleţitějšími hodnotícími kritérii.
5.1 Podzámecká zahrada v Kroměříţi http://fyzika.ft.utb.cz/podzamka/mapa.php?menu=2&fotografie=On (stránka navštívena 23. ledna 2013) Podzámecká zahrada patří společně s menší Květnou zahradou a Arcibiskupským zámkem k památkám světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Zahrada se nachází mezi Arcibiskupským zámkem a řekou Moravou a má rozlohu 47,1 ha. Podzámecká zahrada zahrnuje rozsáhlé, z větší části udrţované, travnaté plochy a unikátní sbírku stromů, jedná se tedy o zahradu typu arboreta. Vzácné rostliny a dřeviny doplňují potůčky a rybníky, romantické malé stavby i originální sochařská výzdoba. Interaktivní mapa Podzámecké zahrady v Kroměříţi vznikla jako výstup diplomové práce Hedviky Štěpaníkové (Ústav botaniky a fyziologie rostlin, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně) v roce 2004 a nabízí přehled veškerých dřevin zahrady. Symbolickými bodovými znaky zelené barvy jsou dřeviny rozděleny na listnaté stromy, jehličnaté stromy a keře; podkladem tematické nadstavby je pouze satelitní snímek a základní obrysy cest a vodních ploch. Takto jednoduchá kartografická reprezentace usnadňuje interpretaci mapy, vzhledem k malému rozsahu legendy jsou znaky po prvním zhlédnutí zapamatovatelné. Hlavním obsahem mapy jsou pod odkazem se skrývající velmi podrobné informace k jednotlivým dřevinám (viz obr. 39). Údaje obsahují vyčerpávající charakteristiku dřeviny, dále také český, latinský a německý název, čeleď, původ, zajímavosti, odkazující literaturu, fotografie a souřadnice dřeviny se sympatickou moţností vyhledat všechny její zástupce v zahradě. Náplň mapy je vzhledem k jejímu účelu optimální. 55
Obr. 39. Doplňující informace k jednotlivým dřevinám – jasan ztepilý [65] Funkce mapy jsou na vysoké úrovni, jedná se o dynamickou interaktivní mapu. Mezi ovládací prvky mapy patří zoom a posun, interaktivitu dále zastupuje moţnost změny rozměrů mapy, vypsání názvů dřevin a vybrání fotografie jako podkladu. V odkazu na podrobné informace k jednotlivým dřevinám se nachází také vyhledávání všech zástupců vybrané dřeviny v zahradě. Zcela však chybí měřítko a také moţnost tisku jak předpřipravené mapy, tak aktuálního výřezu mapy. Cílem aplikace je podání informace o dřevinách Podzámecké zahrady v Kroměříţi a její obsah je z tohoto hlediska více neţ dostačující nejen pro běţného návštěvníka zahrady, ale i pro botanika. Chybí však pro návštěvníka praktické informace jako vstup do zahrady, či dopravní dostupnost. Vzhled interaktivní mapy působí jednoduchým a na uţivatele nenáročným dojmem, ladění celého uţivatelského rozhraní do zelené barvy je však spolu se zeleným podkladovým snímkem pouţito nevhodně, snaha dosáhnout souladu s převáţně zelenou mapou prostřednictvím pouţití zeleného pozadí vyznívá ploše, jelikoţ zaniká kontrast (viz obr. 40).
56
Obr. 40. Podzámecká zahrada v Kroměříţi – plánek zahrady [65]
5.2 Botanická zahrada a Výstaviště Flora Olomouc http://www.pampeliska.eu/index.php?p=mapa&site=olomouc ledna 2013)
(stránka
navštívena
23.
Celý komplex nacházející se uprostřed města naplňuje funkci oddechové oázy, jedná se o zahradu zřízenou a spravovanou městem. Dělí se na dvě samostatné části. V první se nachází sbírkové skleníky, které patří k nejstarším a největším u nás, v části druhé vlastní botanická zahrada, jejíţ součástí je alpinum, rozárium (růţová zahrada s domácími i světovými odrůdami růţí) a další expozice. V zahradě je moţné potkat také volně ţijící zvířata – baţanty, zajíce či divoké kachny. Úvodní plánek dělí prostory Botanické zahrady a Výstaviště Flora Olomouc na dvě části a směruje tím uţivatele na Botanickou zahradu (Bezručovy sady) nebo Sbírkové skleníky (Smetanovy sady). Sbírkové skleníky odkazují k bliţším, ne však podrobným informacím o palmovém, kaktusovém, tropickém a subtropickém skleníku. Botanická zahrada odkazuje na interaktivní mapku ve větším měřítku (viz obr. 41). Podkladem je barevná kresba znázorňující plošně vegetaci, dále cesty a vodní tok (Mlýnský potok). Tematická nadstavba zobrazuje významné expozice a druhy dřevin a rostlin; je vyjádřena pomocí alfanumerických znaků (popisků), částečně je doplněna 57
symbolikou – názvy jednotlivých význačných dřevin doplňuje symbolický figurální znak listnatého stromu, praktické informace pro návštěvníky jsou zachyceny piktogramy. Vzhledem ke zvoleným vyjadřovacím prostředkům mapy nepřekáţí absence legendy, jednoduchá kombinace popisků a symbolů či piktogramů dovoluje uţivateli snadnou interpretaci. Kliknutím na popisek se odkazuje na bliţší informace k jednotlivým entitám, u rostlin především obecné informace o charakteristice, původu a vzhledu druhu včetně fotografie; objem informací zaměřených na botaniku se však vyskytuje pouze v nevelkém a obecném rozsahu. Jedná se o statickou interaktivní mapu s funkcí rozhraní k dalším datům, zde v jednom případě k další image mapě, dále pouze k bliţším informacím o vybraných rostlinách. Ovládací prvky mapy se tedy fakticky nevyskytují, jedinou funkcí mapy je přesměrování odkazem. Mapku doplňuje směrovka a číselné i grafické měřítko, jemuţ však chybí jednotky (publikací mapy na webové stránce a jejím zobrazením v rozdílné velikosti ztrácí číselné měřítko význam). Interaktivní mapa Botanické zahrady a Výstaviště Flora Olomouc představuje přehled svých expozic a pouze významných druhů rostlin, u nichţ chybí podrobnější botanické informace, mnohdy je přítomen pouze latinský název druhu. Esteticky příjemná aplikace nekompenzuje skromný obsah a nemá tak pro na botaniku odborně zaměřeného návštěvníka mnoho co nabídnout. Chybí také jakákoli moţnost tisku mapy.
Obr. 41. Botanická zahrada a Výstaviště Flora Olomouc – Mapa botanické zahrady [46] 58
5.3 Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem http://www.bgbm.org/bgbm/pr/kurzinfo/briefing/plan.htm (stránka navštívena 23. ledna 2013) Berlínská botanická zahrada patří k nejvýznamnějším botanickým zahradám na světě a svou rozlohou přes 43 hektarů je současně největší botanickou zahradou v Evropě. Nachází se ve společném areálu s botanickým muzeem, které je svým zaměřením jediné svého druhu ve střední Evropě. Mimo skleníky a pavilóny se exempláře nacházejí na volné ploše v různých geograficky tříděných odděleních a dále v arboretu o ploše 14 hektarů a dalších systematických odděleních. Hlavním cílem aplikace je rozcestník k informacím o jednotlivých částech zahrady pouze zkratkou umístěnou v mapě či odkazem v legendě, jedná se tedy o statickou interaktivní mapu. Úseky věnované skleníkům a rostlinám vysázeným podle typických zeměpisných oblastí jsou pro lepší orientaci doplněny vlastními podrobnějšími mapami. Podkladem je schematická barevná kresba zachycující terén, cesty a vodní plochy; zástavba je vypodobněna obrázkovými figurálními znaky. Vegetace je rozlišena pouze symbolicky a rozlišuje listnaté a jehličnaté stromy, resp. záhony (viz obr. 42). Kliknutím na jednotlivé části zahrady je uţivatel přesměrován na podrobnější informace k individuálním sekcím zahrady, převáţně obecné údaje o jejich vzniku, zde se vyskytující čeledě rostlin a fotografie. Absence podrobněji zaměřených botanických informací (koncovou stránkou jsou informace o částech zahrady, ne o jednotlivých druzích rostlin) je největší vadou mapy. Mapové aplikaci schází měřítko, coţ vzhledem k rozměrům zahrady představuje závaţný problém, například pro starší a handicapované občany. V legendě nacházející se poloţka Restaurace se nevyskytuje v mapovém poli. Ovladatelnost mapy je zaloţena pouze na propojení odkazy ke koncové stránce a nenabízí uţivateli ţádné další prvky. Aplikace nenabízí moţnost tisku, na stránce, na níţ je mapa umístěna, se však nachází funkce tisku celé webové stránky. Interaktivní mapa zahrady je k dispozici v anglické a německé verzi. Z estetického hlediska má mapa vyváţené kompoziční a barevné řešení, kloní se více ke kresebněmalebnému stylu neţ ke stylu technickému. Perspektivní orientace obrázkových (ikonografických) znaků a lokální pouţití kopečkové metody navozuje pocit pohledové mapy, kterého by jinak na relativně rovinatém pozemku zahrady nebylo moţné dosáhnout. Příjemný vzhled však nevyvaţuje minimum informací dostupných k jednotlivým druhům rostlin. Pokud je ovšem cílem mapy pouhé přiblíţení expozic zahrady, ne detailnější botanické poznání, aplikace splňuje svůj účel.
59
Obr. 42. Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem – Mapa zahrady [49]
5.4 Botanischer Garten der Universität Wien http://131.130.59.133/hbv_en/ (stránka navštívena 23. ledna 2013) Botanická zahrada se nachází v těsné blízkosti zámku Belveder na ploše 8 hektarů a je součástí katedry botaniky vídeňské univerzity. S původními stromy a loukami vytváří zelenou oázu uprostřed Vídně. Kromě toho je zahrada i ţivotním prostorem pro zvířecí druhy přímo v centru města (ţije zde např. na 130 druhů včel). Mapová aplikace nabízí jako podkladu satelitní snímky, dále si uţivatel můţe zvolit mezi obecnějším plánem, který v zahradě vymezuje 60 skupin dřevin podle jejich polohy, a plánem podrobným, jeţ zobrazuje jednotlivé dřeviny. Podklad v plánech zastupuje plošné vymezení cest a také záhonů, k nimţ nejsou připojeny podrobnější informace. Tematickou 60
nadstavbu zde zastupují dřeviny, jsou vymezeny listnaté stromy, jehličnaté stromy, velké keře, malé keře a skupiny keřů (viz obr. 43). K jejich zachycení bylo vyuţito geometrických figurálních znaků, jejichţ rozměr vyjadřuje kvantitativní stránku – velikost dřeviny, lze zde pozorovat vzhledovou návaznost na architektonické či osazovací plány.
Obr. 43. Botanischer Garten der Universität Wien – Vymezené druhy dřevin Kaţdá dřevina obsahuje podrobné informace – běţný a latinský název, čeleď, rozšíření dřeviny ve světě, identifikační čísla, odkaz na dřevinu na stránkách Wikipedie, případně fotografii. Funkce informace otevírající okno s detailnějšími údaji o dřevině však funguje pouze při zapnutí vrstvy podrobnějšího plánu zahrady. Objem podávaných informací zaměřených na botaniku je průměrný, snaha doplnit údaje odkazem na vnější stránky o dřevinách působí nepatřičně. Funkcionalita mapy je velmi bohatá, na základní funkce (zoom, posun, měření vzdáleností, lupa, nápověda) navazuje výběr dřevin pomocí pravoúhelníku, kruţnice a vlastního polygonu – seznam vybraných dřevin se poté objeví v pomocném menu i s podrobnými informacemi (viz obr. 44). Velmi příhodná je funkce vyhledávání dřevin vlastním zadáním nebo v seznamu podle latinského a anglického, resp. německého názvu. V pravém horním rohu lze zapnout přehledovou mapku zahrady a vyuţít také funkce tisk pro aktuální výřez mapy, která dále uţivateli dovoluje zvolit si nadpis, velikost mapy a také tisk výsledků předešlého vyhledávání. Mapové pole doplňuje grafické měřítko v metrech a legenda, která je ovšem grafická a pouze v německém jazyce, nedovolující snadnou interpretaci mapy němčinou nedisponujícím uţivatelům – geometrické znaky nejsou příliš asociativní. Mapová aplikace nabízí podrobný přehled svých dřevin v německé i anglické verzi. Mnoţství informací a uţivatelsky velmi sympatický počet vyuţitelných funkcí jsou hlavní předností interaktivní mapy univerzitní botanické zahrady ve Vídni. Jedinými nedostatky se jeví nesrozumitelná legenda a relativně zdlouhavé načítání vrstev.
61
Obr. 44. Botanischer Garten der Universität Wien [48]
5.5 National botanic gardens Glasnevin, Dublin http://www.botanicgardens.ie/nbg/nbgmap1.htm (stránka navštívena 23. ledna 2013) Národní botanická zahrada Irska se nachází nedaleko hlavního města Dublinu na ploše 19 hektarů. Součástí jsou také skleníky, arboretum, herbárium a další významné expozice. Glasnevin je domovem pro více neţ 300 ohroţených druhů rostlin a dokonce šesti druhů ve volné přírodě jiţ vyhynulých. Botanická zahrada disponuje interaktivní mapou svého území, která zobrazuje veškeré její rostliny. Úvodní umělecky působící schéma (viz obr. 45) je však pouze rozcestníkem k mapám jednotlivých úseků zahrady ve větším měřítku, jeţ vedou k ještě podrobnějším koncovým schématům ve formátu PDF.
Obr. 45. Úvodní rozcestník National botanic gardens Glasnevin [64] 62
Podstatou střední mapy (viz obr. 46) je prostý plán jednotlivých výsadeb podpořený cestami a obrysy výstavby, který umoţňuje uţivateli přejít o úroveň níţe. Zde jsou poté vykresleny obrysy záhonů s jednoduchým bodovým určením pozice jednotlivých druhů rostlin (viz obr. 47). Pouţito je jednoduchého geometrického znaku doplněného číslem – koncový PDF soubor kromě mapy dále obsahuje seznam rostlinných druhů pouze s jejich latinskými názvy, údajem o čeledi a identifikačním číslem, podle kterého lze na webových stránkách zahrady dohledat více detailů. Vyhledávání je však pracné a velmi nepřehledné. Jedná se o statickou interaktivní (image) mapu, koncové mapy jsou však statické a neinteraktivní ve formátu PDF. Ovládání mapy je zaloţeno na odkazech k dalším datům – k následující image mapě, případně jiţ koncovému PDF souboru. Uţivateli není dovoleno jakékoli přizpůsobení, funkce koncové mapy jsou funkcemi PDF souboru (tisk, zoom). Mapky většího měřítka jsou doplněny přehledovými plány a severkou, proto je zaráţející absence měřítka. Aplikace národní botanické zahrady Irska vyobrazuje veškeré své druhy rostlin, avšak je velmi obtíţně ovladatelná a interpretovatelná – vyjádření všech dřevin stejnými body neumoţňuje zjištění jakékoli informace bez legendy, která však běţnému návštěvníkovi nemá co nabídnout. Detaily k jednotlivým rostlinám nejsou propojeny s mapou, která tak ztrácí na atraktivitě a přínosu, nevyuţívá svého potenciálu.
Obr. 46. National botanic gardens Glasnevin – mapa zahrady středního měřítka [64]
63
Obr. 47. National botanic gardens Glasnevin – mapa zahrady největšího měřítka [64]
5.6 Singapore botanic gardens http://www.sbg.org.sg/visitorinfo/mapofground.asp (stránka navštívena 23. ledna 2013) Národní botanická zahrada Singapuru se rozléhá na ploše 74 hektarů. Nacházejí se zde tři jezera a dokonce i několikahektarový tropický deštný prales, který je starší neţ sama zahrada. Tropická botanická zahrada je proslulá především kultivací orchidejí – jednou z jejích největších atrakcí je tříhektarová Národní orchidejová zahrada. Na ploše 1,5 hektaru zde byla také vybudována tzv. Evolution Garden zaznamenávající vývoj rostlinstva na planetě Zemi v průběhu věků. Zahrada v Singapuru disponuje propracovaným plánem zahrady, na němţ také staví svou interaktivní mapu (viz obr. 48). Následující úrovní je rozdělení plánu do tří map většího měřítka podle polohy v Singapuru – Jádro Tanglin (viz obr. 49), Centrální jádro a Jádro Bukit Timah. Národní orchidejová zahrada a Zahrada léčivých rostlin jsou vyobrazeny ještě ve třetí, nejpodrobnější úrovni. Podkladem mapy jsou identifikačními liniemi vyobrazené hlavní a vedlejší cesty, zahradu obklopující silniční komunikace; dále se plošně objevují vodní plochy a geometrickými figurálními znaky brány do zahrady a doplňující praktické informace pro návštěvníky (například fontána, pódium ad.). Jednotlivé expozice jsou zachyceny také jednoduchými geometrickými figurálními znaky, které vedou k bliţším informacím o jednotlivých expozicích – obecné informace a přehled druhového obsahu stanovišť. Dalším prvkem 64
tematické nadstavby jsou stromy dědictví (heritage tree), jejichţ podrobnější údaje se skrývají pod symbolickým figurálním znakem ve tvaru stromu. Jedná se o statickou interaktivní mapu. Ovládání mapy je zaloţeno na odkazech mezi mapami ve třech měřítkových úrovních, posledním odkazem se uţivatel dovídá pouze detailnější informace o expozicích. Z funkcí schází především zoom, úvodní plán je v nízkém rozlišení a prakticky nečitelný. Nepřítomné je také měřítko na všech mapách, coţ se díky rozlehlosti zahrady stává zásadním problémem. Nachází se zde odkaz na mapu celé zahrady ve vysokém rozlišení – pro tisk připravená mapa ve formátu PDF, která však neobsahuje rozdělení plánu do map většího měřítka. Aplikace tropické zahrady v Singapuru sděluje mnoţství informací přiměřené obyčejnému návštěvníkovi, ne však botanikovi – údaje o druzích rostlin se mnohdy omezují pouze na latinský název rostliny zmíněný v textu. Kompozice map působí jednoduchým a srozumitelným dojmem, absence podrobnějších informací o druzích rostlin je však závaţným nedostatkem.
Obr. 48. Singapore botanic gardens – mapa zahrady [68]
65
Obr. 49. Singapore botanic gardens – mapa Jádra Tanglin ve větším měřítku [68]
5.7 Jardin Exotique de Monaco http://www.jardin-exotique.mc/en/plan-interactif-visite-jardin-exotique/# navštívena 23. ledna 2013)
(stránka
Exotická zahrada v Monaku patří svou rozlohou 2 hektary k nejmenším botanickým zahradám světa. Je z větší části situovaná do strmých svahů a útesů a zaměřuje se na expozice sukulentů, nejvíce jsou zde zastoupeny kaktusy. Součástí komplexu je podzemní jeskyně s krápníkovou výzdobou i vyhlídková plošina, ze které je panoramatický výhled na celé monacké kníţectví. Interaktivní mapa tematicky rozděluje zahradu do 9 celků podle jejich významu. Podkladem je zde pohledová mapa prezentovaná kresbou, která věrohodně přibliţuje a zachycuje skutečné tvary záhonů (viz obr. 50). Vedle vegetační sloţky je obrázkovými figurálními znaky vyobrazena zástavba, symbolicky terén a cesty. Jednotlivé druhy rostlin nejsou rozlišeny, v kresbě však lze rozeznat typy rostlin, které se porovnáním s fotografiemi vzhledem přibliţují realitě.
Obr. 50. Jardin Exotique de Monaco – výřez kresby [59] 66
Ovládání mapy představuje pouze odkazování na detaily jednotlivých sekcí zahrady (viz obr. 51). Zde se nachází bliţší informace k expozicím a jejich fotografie, avšak ne k jednotlivým druhům rostlin, nanejvýše jsou vyjmenováni nejvýznamnější zástupci. Jedná se tedy opět o statickou interaktivní mapu. Schází měřítko i severka, moţnost tisku. Aplikace je dostupná ve francouzské, italské a anglické verzi. Jednoduchost přispívá k jejímu snadnému pouţití. Objem botanických informací je však velmi malý a díky velikosti zahrady aţ nešťastný. Příjemný estetický dojem a srozumitelnost tvoří základ interaktivní mapy, která ovšem v důsledku minima nejen botanických informací působí nedokončeně.
Obr. 51. Jardin Exotique de Monaco – mapa zahrady [59]
5.8 Shrnutí Zahrady s botanickou tematikou poskytují návštěvníkům především statické neinteraktivní mapy, při výběru zástupců jednotlivých typů zahrad pro předcházející hodnocení bylo obtíţné najít zahradu disponující mapou alespoň částečně interaktivní. Interaktivní mapy zahrad s botanickou tematikou jsou nejčastěji statické, tyto image mapy slouţí především jako rozhraní k dalším image mapám, nakonec bliţším informacím o 67
sekcích zahrady, v lepším případě o jednotlivých rostlinách (údaje o charakteristice, původu a vzhledu druhu včetně fotografií). Interaktivní dynamické mapy zastupují pouze Podzámecká zahrada Kroměříţ a Botanischer Garten der Universität Wien. Pouze tyto dvě mapy disponují ovládacími prvky jako je zoom, posun, vypínání/zapínání vrstev, vyhledávání. Přehled funkcionality jednotlivých map, jejich prvků, je pro srovnání uveden v příloze 2. Podkladem interaktivních map jsou především zjednodušené plány zahrad. V několika případech byla vyvíjena snaha o umělecké zachycení reality schematicky nebo pomocí obrázkových znaků specifických pro konkrétní objekty. Tento mapový styl rezonuje například s kopečkovou metodou na Komenského mapě Moravy (1624), kde byla k realistickému zachycení terénu pouţita opakovaná schematická kresba kopců – ta byla v dnešní době nahrazena pohledovými mapami, tj. perspektivním pohledem na reliéf. Tato metoda se v kartografii pouţívá dosud, typické je jejich pouţití u středisek zimních sportů, oblíbené jsou mapy horských soustav (např. pohledová mapa Šumavy) [25, s. 58]. Obrázkových znaků se nadále vyuţívá v mapách pro širokou veřejnost za cílem usnadnění interpretace mapy – rychlého vnímání, zapamatování a maximální srozumitelnosti mapy. Nevýhodou těchto metod je vysoké grafické zaplnění mapy. Nejpočetnějším zjištěným nedostatkem vybraných interaktivních map zahrad je nepřítomnost měřítka. U zahrad malých rozměrů nemusí nepřítomnost měřítka omezovat uţitnost mapy, u větších zahrad (např. Singapore botanic gardens) se uţ jedná o váţný problém dopadající na potenciálního uţivatele. Botanická zahrada a Výstaviště Flora Olomouc uvedla grafické měřítko bez jednotek, které lze povaţovat za matoucí, a to nejen pro návštěvníky z ciziny. Grafické měřítko s uvedenými jednotkami zprostředkovala pouze Botanischer Garten der Universität Wien. Uţitečnost vybraných map je pro botanika oproti běţnému návštěvníkovi minimální, přítomnost podrobněji zaměřených botanických informací nebyla obvyklá. Údaje se zaměřují především na názvy druhů rostlin, případně odkazují na bliţší informace v externích zdrojích, které nedosahují odborné úrovně a mnohdy tedy nevyhovují poţadavkům odborníka. Vyzvednout lze pouze mapu Podzámecké zahrady v Kroměříţi (na jejíţ tvorbě spolupracoval botanik) a mapu Botanischer Garten der Universität Wien. National botanic gardens Glasnevin botanické informace sice nabízí, ale uţivatel si údaje musí pracně a obtíţně najít sám na webových stránkách zahrady podle identifikačního čísla rostliny uvedeného v mapě.
68
6 NÁVRH INTERAKTIVNÍ MAPY BOTANICKÉ ZAHRADY PŘF MU Hlavním cílem této diplomové práce je vytvoření interaktivní mapy Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. V předchozích kapitolách byly uvedeny základní informace týkající se problematiky jak interaktivních map v prostředí WWW, tak také vyjadřovacích prostředků pouţívaných v biogeografii, bylo provedeno také hodnocení vybraných existujících interaktivních map s botanickou tematikou. Cílem bylo vytvoření teoretického základu slouţícího k výběru nejvhodnějšího řešení. Informace získané při tvorbě rešeršní části vedly k rozhodnutí, jakých technologií bude pouţito při tvorbě mapové aplikace. Pro tvorbu interaktivní mapy Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity byl vybrán datový formát pro geografická data KML (viz kapitola 4.2.1.3). Dále bylo rozhodnuto o vyuţití aplikačního rozhraní OpenLayers (viz kapitola 4.2.3.2) kvůli jeho otevřenosti a podpoře formátu KML. Jednotlivé kroky návrhu webové mapy znázorňuje obr. 52:
Obr. 52. Kroky návrhu webové mapy [67]
6.1 Účel a koncový uţivatel mapové aplikace Účel ovlivňuje další kroky návrhu od měřítka přes symboliku aţ po technická řešení pouţitá při tvorbě mapy. Zaměření výsledného díla této práce je prezentace pro veřejnost s moţností rozšíření pro vzdělávací účely biogeografie, případně botaniky. Účelem aplikace je tedy poskytnutí základních i odborných botanicky zaměřených informací, a to nejen návštěvníkům zahrady. 69
Softwarové a hardwarové vybavení koncového uţivatele hraje důleţitou roli při návrhu mapové aplikace. Mezi poţadavky uţivatele patří výkonnost aplikace (rychlost přenosu je přímo spojena s velikostí přenášených dat) a nezávislost aplikace na webovém prohlíţeči (zobrazovacím zařízení). Hardwarové vybavení ovlivňuje například barevné podání (monitor) nebo plynulost práce s mapou (procesor, grafická karta). V neposlední řadě zajímá koncového uţivatele také důvěryhodnost a aktuálnost zdrojových dat. Vybraný datový formát a technologie zaručují nezávislost na platformě, rozhodnuto bylo také o vyuţití pouze „bezpečných“ barev pro WWW.
6.2 Zdroje dat 6.2.1 Podklad Jako obecně geografický podklad slouţí volné vrstvy Open Street Map a Google Hybrid, které uţivateli poskytují informace o poloze zahrady a její dostupnosti. Na podklad poté navazuje tematický obsah. Podkladovou geometrii vrstev zobrazujících tematickou nadstavbu, vlastní botanickou zahradu, tvoří data vzniklá při tvorbě bakalářské práce Plán botanické zahrady Přírodovědecké fakulty MU [15] v roce 2012, Bc. Lukášem Peterou. Jedná se o nejaktuálnější dostupný zdroj dat. Tato data byla následně doplněna atributy získanými především osobním sběrem dat v Botanické zahradě PŘF MU.
6.2.2 Doplňkový obsah Doplňkový obsah tvoří botanicky zaměřené informace k jednotlivým částem zahrady (fytogeografickým celkům, systému rostlin podle čeledí, Linnéově systému) a k jednotlivým dřevinám. Dále byly doplněny bliţší informace k uměleckým dílům vystaveným v zahradě. Tyto údaje byly získány na základě odborných publikací v oblasti botaniky a také oficiálních webových stránek zahrady. Grafickým doplněním těchto odkazů je mnoţství fotografií vyobrazujících části zahrady i jednotlivé druhy rostlin v různých ročních obdobích. Další tematickou nadstavbu představuje vytvoření virtuální prohlídky zahradou.“ Vstupní data neboli panoramatické fotografie byly pořízeny aplikací Photosynth.
70
6.2.2.1 Informační zdroje v oblasti botaniky Pro alespoň částečné naplnění mapy informacemi s botanickým zaměřením bylo nutné vyuţít odborných zdrojů. Mezi odborné publikace z oblasti botaniky, jeţ byly vyuţity pro tvorbu doplňkového obsahu, patří svazek Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy [11], který uvádí kromě charakteristik vybraných druhů dřevin také údaje o jejich rozšíření, době květu a všeobecné doplňující informace. Pro sekci Systém rostlin podle čeledí bylo dále vyuţito WWW zdrojů Atlas rostlin [42] a Květena České republiky [60], které nabízejí nejen obecný popis vybraných čeledí rostlin, ale také jednotlivých druhů rostlin a další uţitečné odkazy. Mezi další vyuţitelné zdroje odborných botanických informací patří především zatím osmisvazkové dílo Květena České republiky [21] – nejrozsáhlejší encyklopedicky pojaté dílo hodnotící flóru našeho území. Dále Jehličnaté a listnaté dřeviny našich parků a zahrad [9], Okrasné dřeviny pro zahrady a parky [6], Stromy a keře [26], Chráněné rostliny České a Slovenské republiky [18], Lesní rostliny [13], Plevele polí a zahrad [3], Rostliny vod a pobřeţí [4] či Encyklopedie bylin a koření [24].
6.3 Architektura dat 6.3.1 Datové vrstvy Na základě podkladové geometrie byly vytvořeny vrstvy s různým rozlišením informace. První vrstva představuje podklad pro následující interaktivní vrstvy – zahrnuje obvodový porost, vodní plochy, výplň zahrady a zásobní zahradu (viz obr. 53).
Obr. 53. Podkladová vrstva 71
Následují dvě jiţ interaktivní vrstvy, které se v určitém stupni přiblíţení mapy střídají. Svrchní vrstva obsahuje rozdělení zahrady na fytogeografické celky (vázané a nevázané na vodní plochy), systém rostlin podle čeledí a Linnéův systém (viz obr. 54). Tato interaktivní vrstva obsahuje odkazy na bliţší informace o jednotlivých částech zahrady, pro lepší orientaci také jiţ o jednotlivých fytogeografických celcích a čeledích rostlin.
Obr. 54. Svrchní vrstva Spodní vrstva obsahuje vizuální rozlišení jednotlivých fytogeografických celků a rozdělení systému rostlin na jednotlivé čeledi (viz obr. 55). Kaţdý celek a čeleď jsou propojeny odkazem s HTML stránkou obsahující podrobnější informace.
Obr. 55. Spodní vrstva - rozdělení fytogeografických celků a čeledí rostlin 72
Na vrstvy polygonové navazuje bodová vrstva jednotlivých dřevin, která je částečně naplněna, z celkového počtu 1239 dřevin byl doplněn název (na základě existujících map a osobního sběru dat) u 762 dřevin. Vzorové stránky s podrobnými botanickými informacemi byly vytvořeny k 19 z nejdůleţitějších druhů – HTML stránky s doplňujícími údaji jsou tedy v mapě přiřazeny k 64 jedincům patřícím k těmto druhům (viz obr. 56).
Obr. 56. Přehled dřevin, k nimţ byly vytvořeny HTML stránky
Interaktivní mapu dotváří liniová vrstva oplocení zahrady a bodová vrstva doplňujících informací, která obsahuje umístění a podrobnější údaje o uměleckých dílech, informačních tabulích a vchodech do zahrady.
6.3.2 Návrh doplňkového obsahu 6.3.2.1 HTML stránky Objekty v jednotlivých vrstvách jsou propojeny s doplňujícími informacemi v HTML stránkách prostřednictvím odkazů v pop-up oknech. Za tímto cílem bylo vytvořeno mnoţství HTML stránek stejné koncepce po vzoru Podzámecké zahrady v Kroměříţi (viz kapitola 5.1). Architekturu HTML stránek s doplňujícími informacemi zobrazuje schéma na obr. 57.
73
Obr. 57. Architektura HTML stránek HTML stránky byly navrţeny v souladu s jednotným vizuálním stylem univerzity (viz. obr. 58). Stránky sdílí v levé části menu, jeţ všechny stránky propojuje mezi sebou i s vlastní interaktivní mapou a oficiálními stránkami Botanické zahrady PŘF MU, dále se liší podle úrovně informace. Obsah HTML stránek tvoří botanicky zaměřené informace k jednotlivým částem zahrady, dřevinám a také uměleckým dílům (viz kapitola 6.2.2). Stránky dále obsahují přes 800 doplňujících fotografií.
Obr. 58. HTML stránka Systém rostlin podle čeledí 74
6.3.2.2 Virtuální prohlídka Interaktivní mapu doplňuje virtuální prohlídka Botanickou zahradou PŘF MU. Trasa virtuální prohlídky zahradou byla vybrána na základě diplomové práce Dřeviny areálu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity [20] Mgr. Ilony Scharfové z roku 2011, v jejíţ rámci byl vypracován průvodce zahradou zaměřený na dřeviny nápadné v jarním období – Jarní prohlídka dřevinami (viz obr. 59). Prohlídka má délku 500 m.
Obr. 59. Jarní prohlídka dřevinami K sestavení virtuální prohlídky bylo vytvořeno 44 panoramatických snímků, které poskytují kompletní 360 stupňový pohled z daného stanoviště (viz obr. 60). Prohlídka byla umístěna na vlastní HTML stránku obsahující také image mapu, jejíţ pomocí je moţné přistoupit k vybrané expozici bez nutnosti procházet celou trasu.
Obr. 60. Expozice virtuální prohlídky 75
6.4 Návrh grafického řešení mapy 6.4.1 Návrh funkčnosti Součástí kaţdé interaktivní mapy jsou ovládací prvky (viz kapitola 4.1.1), které vychází především z poţadavků uţivatele. Jejich kvalita, přehlednost a jednoduchost jsou prvotní předpoklady pro vytvoření příjemného uţivatelského rozhraní. Funkcionalita klienta vychází z moţností, které nabízí knihovna OpenLayers (viz kapitola 4.2.3.2). Většina funkcí je tedy odvozena z této knihovny a následně přizpůsobena pro návrh výsledné aplikace. Základními ovládacími prvky jsou posun a zoom mapového pole. Funkcionalitu dále rozšiřuje moţnost vypínání/zapínání vrstev (volba podkladu), zobrazení souřadnic. Interaktivitu mapy utváří v neposlední řadě také odkazy na doplňující informace. Virtuální prohlídka byla zaloţena na Google Maps API (viz kapitola 4.2.3.2), přesněji na sluţbě Street View Service [54]. Funkcionalitu zde zastupuje moţnost prohlíţení 360 stupňových snímků, posun mezi nimi či skok na vybranou expozici pomocí image mapy, která je umístěna pod virtuální prohlídkou.
6.4.2 Návrh uţivatelského rozhraní mapy Mapovou aplikaci lze abstraktně znázornit jako dvě vrstvy. Spodní vrstvou je vlastní mapové pole pokrývající 100% velikosti okna prohlíţeče – představuje nejdůleţitější součást aplikace, a proto zabírá také největší plochu. Svrchní vrstvu představuje uţivatelské rozhraní, které uţivateli umoţňuje ovládat mapu pomocí interaktivních grafických ovládacích prvků, má tedy za cíl především usnadnění ovládání mapy. Uţivatelské rozhraní vychází z tradičních rozhraní, asociativnost prvků urychluje adaptaci uţivatele aplikaci. V levé části okna prohlíţeče se pod názvem mapy nachází ovládací prvky pro posun a přiblíţení a oddálení mapy. V levém dolním rohu se zobrazují souřadnice aktuální pozice kurzoru, dále je zde umístěno grafické měřítko a odkaz na virtuální prohlídku zahradou. Na pravé straně se nachází skrývatelný přepínač vrstev a rozbalující se legenda rozdělená podle datových vrstev. Návrh uţivatelského rozhraní zobrazuje obr. 61, výsledné uţivatelské rozhraní příloha 3.
76
Obr. 61. Návrh uţivatelského rozhraní aplikace Doplňující informace se zobrazují po kliknutí na zájmový bod pomocí informačního popup okna, to obsahuje název objektu a odkaz na HTML stránku s podrobnějšími informacemi a fotografiemi.
6.4.3 Návrh symboliky K datům bylo nutné vytvořit značkový klíč. Při jeho tvorbě se vycházelo z hodnocení interaktivních map s botanickou tematikou (viz kapitola 5), důraz byl kladen na asociativnost a s tím spojenou snadnou interpretaci mapy. Legenda je rozdělena na několik částí podle vrstev pouţitých v interaktivní mapě (viz obr. 62). Nejsvrchnější vrstvou je vrstva dřevin, která byla zavedena do mapy pomocí metody figurálních znaků. Jsou rozlišeny dřeviny jehličnaté a listnaté, které jsou dále děleny podle velikosti na dřeviny menšího a většího vzrůstu. Byly pouţity nekonvexní geometrické znaky, vybrané syntagmy vznikly ekvivalentním spojením. Pro jehličnaté dřeviny byl asociativně vybrán tmavší barevný odstín neţ pro dřeviny listnaté, tvar znaků upozorňuje na půdorys koruny jehličnatého a listnatého stromu. Vrstva doplňujících informací se skládá z figurálních znaků určujících vchody do zahrady, umělecká díla a informační tabule. Geometrické znaky byly vybrány kvůli jejich jednoduchosti a snadné interpretaci, pro všechny znaky byl vybrán stejný barevný tón patřící mezi barvy jednotného vizuálního stylu univerzity. Zbylé vrstvy vyobrazují fytogeografické celky, systém rostlin podle čeledí, Linnéův systém a podkladová data pomocí areálové metody. Jednotlivé areály jsou odlišeny 77
barevnými odstíny. Pro podkladová data byly vybrány tradiční barevné tóny asociující obvodový porost a vodní plochy. Pro zvýraznění hlavních částí zahrady byly naopak vybrány kontrastní barvy. Doplněním je liniová vrstva oplocení zahrady, kde bylo vyuţito lineárního znaku asociativní hnědé barvy.
Obr. 62. Značkový klíč interaktivní mapy
6.5 Sestavení mapy včetně naplnění obsahem 6.5.1 Pouţité technologie Data byla získána ve formátu ESRI Shapefile, byla editována a opatřena atributy v programu ArcGIS 10.1 společnosti ESRI. Zde byla také datům přiřazena symbolika, po exportu dat do formátu KML byla zachována. Bodové syntagmy jsou přiřazeny k souboru KML ve formátu PNG (viz kapitola 4.2.1.1), který nerozmazává hrany a podporuje bezztrátovou kompresi. Data ve formátu KML byla poté upravována do finální podoby v textovém editoru PSPad – mezi jeho přednosti patří podpora barevného rozlišení syntaxe. 78
Zde byly připojeny odkazy na HTML stránky a byla upravena podoba tabulky vyobrazené v pop-up oknu. Výsledná mapa je zaloţena na stavbě knihovny OpenLayers. Základní struktura mapové aplikace je tvořena pomocí (X)HTML, pro dosaţení interaktivity byl jednoduchý (X)HTML kód rozšířen pomocí externího JavaScriptu. Pro úpravu a přehlednost psaného zdrojového kódu byl opět pouţit nástroj PSPad. Standardní uţivatelské rozhraní poskytnuté knihovnou Openlayers, legenda i ostatní grafické prvky mapy byly změněny či vytvořeny v programu společnosti Adobe Photoshop Elements 7.0. Virtuální prohlídka zahradou byla zaloţena na Google Maps API (viz kapitola 4.2.3.2), přesněji na sluţbě Street View Service [54]. Panoramatické fotografie byly vytvořeny pomocí aplikace Photosynth společnosti Microsoft. Největší výhodou tohoto programu je spojování fotografií do panoramatického snímku v podstatě v reálném čase, přičemţ uţivatel si je jist, které místo z 360° plochy jiţ bylo zpracováno. HTML stránka s virtuální prohlídkou je doplněna o image mapu, která uţivateli umoţňuje přistoupit k vybrané expozici.
Obr. 63. Architektura výsledné mapové aplikace
6.5.2 Ověření funkčnosti Interaktivní mapa Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity byla sestavena podle návrhu a umístěna na WWW. Testovacím serverem byl zvolen freehosting server Endora, výsledná mapová aplikace je dostupná na adrese http://mapa-dp.tode.cz/. Funkčnost mapové aplikace byla ověřena v různých operačních systémech a v různých webových prohlíţečích. Testování funkčnosti proběhlo úspěšně v prostředí webových prohlíţečů Mozilla Firefox verze 19.0.2, Opera verze 12.14, Google Chrome verze 25.0.1364.172 a Safari verze 5.1.7. Jediným prostředím, v němţ se nepodařilo mapovou aplikaci zprovoznit, je Internet Explorer (testováno ve verzi 9.0.81182.16421), pravděpodobně kvůli jeho problémové interpretaci JavaScriptu. 79
7 ZÁVĚR S popularizací botaniky se těší v poslední době nebývalé pozornosti rovněţ botanické zahrady, jejichţ četnost téţ stoupá, a to společně s mnoţstvím exponátů. Historický vývoj botanických zahrad naznačuje, jak zahrady vznikaly nejen z potřeb praxe, ale i z touhy jejich tvůrců po uměleckém vyjádření vztahu člověka k přírodě. Ani v současnosti neztratily botanické zahrady svůj význam a oprávnění k existenci, coţ dokazuje i stále rostoucí zástup jejich spokojených návštěvníků. První část diplomové práce se zabývala přehledem historie i současného stavu botanických zahrad jak ve světě, tak v České republice, kde jsou také botanické zahrady, arboreta a významné botanické sbírky reprezentovány Unií botanických zahrad, dnes čítající 31 členů. Počty zahrad v jednotlivých zemích se však značně liší a ani oficiální seznamy nejsou úplné, jelikoţ zde chybí zahrady, které si doposud neuvědomily ani potřebu evidence, ani výhody vyplývající ze vzájemné spolupráce mezi jednotlivými botanickými zahradami. Jedním z nejvhodnějších způsobů, jak podat obsaţný a názorný obraz ţivé sloţky krajiny, kupříkladu botanických zahrad, jsou mapy. Díky vyspělým technologiím lze dnes při tvorbě mapy volit z většího počtu způsobů zobrazení a vyjádření rozšíření rostlin a ţivočichů. Vyobrazuje se nejen rozšíření vegetace, ale také její vývoj a druhová skladba. Podstatně širší informace o studovaném území neţ standardní mapa nebo atlas poskytují digitální mapy, jejichţ platformou je díky globální dostupnosti a intuitivnímu způsobu ovládání World Wide Web. Cílem této práce byla tvorba vlastní interaktivní mapy, konkrétně mapy Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Tato univerzitní zahrada patří k menším, rozkládá se na ploše pouhých 15 000 m2, její součástí jsou taktéţ skleníky o rozloze 1100 m2. Pěstuje se zde na 4200 druhů rostlin napříč botanickým systémem, nicméně se nejedná o pouhou sbírku rostlin, ale o fungující přírodní systém. Pro tvorbu aplikace se vycházelo z aktuálních poznatků, které jsou obsahem rešeršní části této práce, kde byly pro přehled a zhodnocení vybrány zahrady s botanickou tematikou všech typů – zahrady při vzdělávacích institucích, při městech, výzkumných ústavech či muzeích, arboreta, národní botanické zahrady i exotické zahrady. Oficiální webové stránky zahrad však poskytují návštěvníkům především statické neinteraktivní mapy, bylo obtíţné najít zahradu disponující mapou alespoň částečně interaktivní. Mapy jsou nejčastěji statické, dále se vyskytují „image mapy“, které slouţí především jako rozhraní k dalším mapám a konečně bliţším informacím o jednotlivých sekcích zahrady, v lepším případě o rostlinách (údaje o charakteristice, původu a vzhledu včetně fotografie). Neexistence interaktivního mapového materiálu pro studenty, vyspělé vědce či zvídavou veřejnost můţe být způsobena nejen neschopností managementu těchto zahrad drţet krok s vyspělými digitálními technologiemi, nadto jim nemusí být umoţněno začlenit realizaci podobného projektu do svého finančního plánu. 80
Výstupní interaktivní mapa Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity byla zaloţena na datovém formátu pro geografická data KML a aplikačním rozhraní OpenLayers. Funkce výstupové mapy byly odvozeny právě z knihovny OpenLayers, aby byly následně přizpůsobeny pro výsledný návrh aplikace. Základními ovládacími prvky, jimiţ nyní uţivatel mapy disponuje, jsou posun a zoom mapového pole. Interaktivitu dále rozšiřuje moţnost vypínání a zapínání vrstev, čímţ si uţivatel volí nejen podklad mapy, dále zobrazení souřadnic a v neposlední řadě také odkazy na doplňující informace k do mapy zaneseným objektům. Ty jsou v jednotlivých datových vrstvách propojeny s doplňujícími informacemi v HTML stránkách prostřednictvím odkazů v popup oknech. Za tímto cílem bylo vytvořeno mnoţství HTML stránek stejné koncepce. Interaktivní mapa byla doplněna také virtuální prohlídkou Botanickou zahradou PŘF MU postavenou na Google Maps API, k jejímuţ sestavení byly vytvořeny panoramatické snímky poskytující kompletní 360 stupňový pohled ze souhrnu 44 stanovišť. Interaktivní mapa Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity byla úspěšně sestavena a umístěna na WWW, výsledná mapová aplikace je dostupná na adrese http://mapa-dp.tode.cz/. Výsledná aplikace je dle mého zdařilou základnou pro kompletně naplněnou virtuální mapu botanické zahrady odpovídající vysokým poţadavkům na ni kladených, k čemuţ by bylo záhodno naplnit ji odborně zpracovanými botanickými informacemi či obohatit aplikaci o další nástroje, jako je vyhledávání objektů či další audiovizuální pomůcky. Stále se vyvíjející technologie poskytují nepřeberné mnoţství kreativních způsobů, kterými by mohla být botanická zahrada aktivněji a lépe prezentována ve webovém prostředí. Ideálními nástroji, kterými by měla mapa tohoto typu disponovat, je početnější nabídka moţných tematických virtuálních prohlídek vytvořených s ohledem na věk a úroveň vzdělání návštěvníků, jeţ jsou jiţ nyní pro zájemce vedeny v prostoru skleníků průvodci podávajícími odborný výklad. Dalším krokem k vyuţití potenciálu digitálních technologií je rozmístění kamer v areálu zahrady, jejichţ záznamy by byly ţivě vysílány na web, a to včetně aktuálních meteorologických dat, coţ by zahradu zpřístupnilo většímu počtu návštěvníků. Zajímavými doplňky vedoucími z neustálého snímání prostoru zahrady ve vysokém rozlišení či ve 3D mohou nadto být zrychlené záznamy ţivotního cyklu jednotlivých rostlin.
81
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ Knihy a časopisy [1]
BROWN, A., KRAAK, M. 2001. Web Cartography - developments and prospects. 1. vyd. Londýn, Taylor & Francis, 2001. 213 s.
[2]
ČAPEK, R., MIKŠOVSKÝ, M., MUCHA, L. 1992. Geografická kartografie. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 373 s.
[3]
DEYL, M. 1964. Plevele polí a zahrad. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Československé Akademie Věd, 1964. 392 s.
[4]
HEJNÝ, S. 2000. Rostliny vod a pobřeží. 1. vyd. Praha: East West Publishing Company, 2000. 118 s.
[5]
HORNÍK, S. 1986. Fyzická geografie II. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 319 s.
[6]
HURYCH, V. 2003. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. 2. vyd. Praha: Květ, 2003. 203 s.
[7]
CHYTRÁ, M. 2012. Botanické zahrady České republiky. ŽIVA: rozhled v oboru veškeré přírody. Č. 4 (srpen 2012), s. LXXXIX.
[8]
CHYTRÁ, M., HANZELKA, P., KACEROVSKÝ, R. 2010. Botanické zahrady a arboreta České republiky. 1.vyd. Praha: Academia, 2010. 403 s.
[9]
KOBLÍŢEK, J. 2006. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich parků a zahrad. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. 551 s.
[10]
KRAAK, M., ORMELING, F. 2003. Cartography – Visualization of Geospatial Data. 2. vyd. Harlow: Prentice Hall, 2003. 205 s.
[11]
KREMER, B. 2003. Stromy: v Evropě zdomácnělé a zavedené druhy. 2. vyd. Praha: Ikar, 2003. 287 s.
[12]
KROUPA, J. 2004. Dějiny a teorie zahradního umění. 1. vyd. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2004. 78 s.
[13]
MRÁZ, K. 1966. Lesní rostliny. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1966. 347 s.
[14]
NOVÁK, V., MURDYCH, Z. 1988. Kartografie a topografie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 318 s.
[15]
PETERA, L. 2012. Plán botanické zahrady Přírodovědecké fakulty MU: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2012. 45 s.
[16]
PETERSON, M. P. 2003. Maps and the internet. 1. vyd. Oxford: Elsevier Press, 2003. 451 s.
[17]
PRAVDA, J. 1997. Mapový jazyk. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1997. 88 s.
[18]
PRŮŠA, D. 2005. Chráněné rostliny České a Slovenské republiky. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005. 328 s.
[19]
RAUŠER, J. 1991. Vývoj biogeografie in Biogeografie a její aplikace: sborník referátů ze semináře, konaného při příleţitosti 60. výročí narození RNDr. Jaroslava Raušera, CSc. 1. vyd. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1991. 239 s.
82
[20]
SCHARFOVÁ, I. 2011. Dřeviny areálu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, 2011. 96 s.
[21]
SLAVÍK, B. ET AL. 1988 – 2011. Květena České republiky (8 dílů), Praha: Academia, 1988 – 2011.
[22]
ŠETELOVÁ, V. 1977. Botanické zahrady. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1977. 277 s.
[23]
TRNKA, P. 1991. Studium vegetace jako součást výzkumu krajiny in Biogeografie a její aplikace: sborník referátů ze semináře, konaného při příleţitosti 60. výročí narození RNDr. Jaroslava Raušera, CSc. 1. vyd. Brno: Geografický ústav ČSAV, 1991. 239 s.
[24]
VERMEULEN, N. 2001. Encyklopedie bylin a koření. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2001. 319 s.
[25]
VEVERKA, B., ZIMOVÁ, R. 2008. Topografická a tematická kartografie. 1. vyd. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2008. 198 s.
[26]
VĚTVIČKA, V. 2000. Stromy a keře. 2.vyd. Praha: Aventinum, 2000. 288 s.
[27]
VOŢENÍLEK, V. 2004. Aplikovaná kartografie I – tématické mapy. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 187 s.
[28]
VOŢENÍLEK, V. 2005. Cartography for GIS – Geovisualization and Map Communication. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. 142 s.
[29]
VOŢENÍLEK, V., KAŇOK, J. 2011. Metody tematické kartografie: vizualizace prostorových jevů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci pro katedru geoinformatiky, 2011. 216 s.
Mapy a atlasy [30]
Atlas ČSSR, ČAV, Praha 1966.
[31]
Atlas ČSSR, Geodetický a kartografický podnik, Praha 1984.
[32]
Atlas fenologických poměrů Česka, Český hydrometeorologický ústav, Praha 2012.
[33]
Atlas podnebí Česka, Český hydrometeorologický ústav, Praha 2007.
[34]
Atlas Republiky Československé, Česká akademie věd a umění, Orbis, Praha 1935.
[35]
Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR, Geografický ústav ČSAV, Brno 1992.
[36]
Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000, list Prešov. Academia, Praha 1970.
[37]
Lesnický a myslivecký atlas, Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha 1955.
[38]
MORAVEC, J., NEUHÄUSEL R. Geobotanická mapa České socialistické republiky: mapa rekonstruované přirozené vegetace 1:1 000 000, Academia, Praha 1976.
[39]
NEUHÄUSELOVÁ, Z., MORAVEC, J. Mapa potencionální přirozené vegetace 1:500 000. Kartografie, Praha 1998.
[40]
RAUŠER, J. Biogeografické členění ČSR 1: 500 000. Geografický ústav ČSAV, Brno 1971.
83
Elektronické nosiče a WWW stránky [41]
Abz slovník cizích slov: Pojem interaktivní [online]. [cit. 20. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[42]
Atlas rostlin [online]. [cit. 14. dubna 2013]. Dostupný na WWW:
[43]
Biological Library: Mapa rozšíření Rana dalmatina v České republice [online]. [cit. 15. prosince 2012]. Dostupný na WWW:
[44]
Botanic Gardens Conservation International [online]. [cit. 20. prosince 2012]. Dostupný na WWW:
[45]
Botanic Gardens Conservation International: International Agenda for Botanic Gardens in Conservation [online]. [cit. 20. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[46]
Botanická zahrada a Výstaviště Flora Olomouc – mapová aplikace [online]. [cit. 23. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[47]
Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity [online]. [cit. 6. listopadu 2012].
[48]
Botanischer Garten der Universität Wien – mapová aplikace [online]. [cit. 23. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[49]
Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem – mapová aplikace [online]. [cit. 23. ledna 2013]. Dostupný na WWW: mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm
[50]
Convention on Biological Diversity: An International Review of the Ex Situ Plant Collections of the Botanic Gardens of the World – Overview and Analysis [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Dostupný na WWW:
[51]
Cool Fashion Styles [online]. [cit.
[52]
ČERBA, O. 2006. Mapy na internetu [online]. [cit. 19. ledna 2013]. Dostupný na WWW:mmm < http://www.academia.edu/267921/Mapy_Na_Internetu>
[53]
Fotohistorie: Brno – Konečného [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Dostupný na WWW:
[54]
Google Developers: Street View Service. [online]. [cit. 12. dubna 2012]. Dostupný na WWW:
[55]
Google Maps API – Popis a použití [online]. [cit. 25. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[56]
Historie sítě Internet: World Wide Web [online]. [cit. 1. března 2013]. Dostupný na WWW:
6.
84
prosince
2012].
Dostupný
na
WWW:
[57]
Inteligentní sbírka úloh z euklidovské geometrie: Scalable Vector Graphics [online]. [cit. 21. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[58]
JACKSON, W. 1999. Experimentation on a Large Scale – An Analysis of the Holdings and Resources of Botanic Gardens [online]. [cit. 15. října 2012]. Dostupný na WWW:
[59]
Jardin Exotique de Monaco – mapová aplikace [online]. [cit. 23. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[60]
Květena České republiky [online]. [cit. 28. dubna 2013]. Dostupný na WWW:
[61]
MapServer [online]. [cit. 25. ledna 2013]. Dostupný na WWW: mmmmmmmmmmmmmm
[62]
Mapy.cz [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Dostupný na WWW: .
[63]
Multimediální učebnice Kartografie a Geoinformatika [online]. [cit. 16. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[64]
National botanic gardens Glasnevin – mapová aplikace [online]. [cit. 23. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[65]
Podzámecká zahrada v Kroměříži – mapová aplikace [online]. [cit. 23. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[66]
Průhonický park: Fotogalerie [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Dostupný na WWW:
[67]
ŘEZNÍK, T. 2012. Návrh webových map. Masarykova univerzita: Studijní materiály předmětu PřF:Z8188 Webová kartografie – úvod[online]. [cit. 19. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[68]
Singapore botanic gardens – mapová aplikace [online]. [cit. 23. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[69]
Terminologický slovník zeměměřictví a katastru nemovitostí: Digitální mapa [online]. [cit. 16. ledna 2013]. Dostupný na WWW:
[70]
Worldmapper: Botanical Gardens [online]. [cit. 6. listopadu 2012]. Dostupný na WWW:
85
SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK 3D
Trojdimenzionální
API
Application Programming Interface
ASP
Active Server Pages
BGCI
Botanic Gardens Conservation International
CBD
Convention on Biological Diversity
CGI
Common Gateway Interface
CSS
Cascading Style Sheets
DOM
Document Object Model
ESRI
Environmental Systems Research Institute, Inc.
GIF
Graphics Interchange Format
GIS
Geografický informační systém
GML
Geography Markup Language
GUI
Graphical User Interface
HTML
HyperText Markup Language
IABC
International Association of Botanic Gardens
JPEG
Joint Photographics Experts Group
KML
Keyhole Markup Language
PDF
Portable Document Format
PNG
Portable Networg Graphics
SLD
Styled Layer Descriptor
SMIL
Synchronized Multimedia Integration Language
SSI
Server Side Includes
SVG
Scalable Vector Graphics
SWF
Shockwave Flash
UNESCO
United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization
VML
Vector Markup Language
W3C
World Wide Web Consortium
WYSIWYG
What You See Is What You Get
WWW
World Wide Web
86
SEZNAM PŘÍLOH Vázané přílohy Příl. 1. Příl. 2. Příl. 3.
Botanické zahrady ve světě Funkcionalita hodnocených interaktivních map s botanickou tematikou Uţivatelské rozhraní Interaktivní mapy Botanické zahrady PŘF MU
Elektronické přílohy (na přiloţené paměťové kartě) code/
Interaktivní mapa Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity
87
Příl. 1. Botanické zahrady ve světě
Příl. 2. Funkcionalita hodnocených interaktivních map s botanickou tematikou
Příl. 3. Uţivatelské rozhraní Interaktivní mapy Botanické zahrady PŘF MU
