Interaktive Sage – Goldener Steig Das Reisen über den Goldenen Steig von Bayern nach Böhmen war nie ein Spaziergang. Die Kaufleute, welche auf den Säumerpfaden reisten, mussten nicht nur hohe Berge überwinden, sondern auch die eigene Angst sowie Werwölfe. Auf der böhmischen Seite der Berge kamen immer Saumpferde zu Tode. Die Kaufleute wussten keinen Rat. Die Saumpferde starben sehr plötzlich. Bis sich eines Tages Michael, der Sohn eines Passauer Kaufmanns, entschied, dass er diesem Geheimnis auf den Grund gehen würde. Eines Tages war er wieder mit seinem Vater unterwegs. Sie transportierten Salz über die Berge nach Volary in Böhmen. Der Aufstieg über die Berge ermüdete die Kaufleute und die Saumpferde. Sobald sie den höchsten Punkt der Berge überschritten hatten, strebten die Saumpferde nach unten zum Wasser. Dort blieben sie stehen und tranken gierig. Unter einer majestätischen Fichte neben dem Wasser saß eine alte, buckelige Bettlerin. Nachdem die Saumpferde ihren Durst gestillt hatten, machten sie sich wieder auf den Weg nach Volary. Schnellen Schrittes liefen die Kaufleute durch die dunklen Berge. Langsam erstummte der Gesang der Vögel und das Rauschen des Wassers. Plötzlich durchbrach ein Schrei die Stille. Einer der Saumpferde schlug mit seinen Hufen um sich, es zitterte am ganzen Körper und fiel tot zu Boden. Die Kaufleute führten die restlichen Saumpferde aus den Bergen raus und versteckten sich im Gebüsch neben dem toten Tier. Plötzlich kam ein fürchterlicher Sturm auf, und Ströme von Wasser gingen auf die Erde nieder. Am Himmel erschienen zwei riesige Werwölfe. Sie zogen einen Wagen hinter sich her, in dem die Alte saß, die gerade noch am Wasser gewesen war. Die Werwölfe ließen sich neben dem toten Saumpferd nieder. „Du hast also das Wasser vergiftet“, schrien die Kaufleute, und es begann ein wilder Kampf zwischen den Kaufleuten und den Werwölfen. Als die Werwölfe tot waren, war der Zauber gebrochen. Donner ertönte und ein Wirbelsturm trug die Alte und die Werwölfe weg über die Berge. Beide Kaufleute kehrten gesund zu ihren Saumpferden zurück und gelangten nach Volary, wo sie bereits erwartet worden waren.
Saumpferd Berge voda Kaufleute Werwölfe
Saumpferde–soumaři Berge – hory Wasser – voda Kaufleute – kupci Werwölfe – vlkodlaci
Roman Kozák: NEBEZPEČÍ NA ZLATÉ STEZCE Putování po Zlaté stezce z Bavorska do Čech nebývalo nikdy procházkou. Ti, kdož po ní procházeli, museli překonat nejen nástrahy přírody, ale i svůj strach. V řídce osídlených horských hvozdech o nebezpečí nouze nebývala. Na české straně hor začali od jisté doby podezřele často hynout soumaři. Zvláště úsek od zemské hranice k Volarůmse stal pro karavany obávaným místem. Nebylo snad výpravy, aby jí některý z nákladních soumarů nepadl náhle na zem a po chvíli zmítání se v křečích nezcepeněl. Kupci byli bezradní. Smrt přicházela náhle a bez příčiny. Nad karavanami visel stín temné hrozby a varování. Před čím? Nikdo nevěděl. A ani vědět nechtěl. Jen rychle přeložit náklad ze hřbetu tuhnoucího zvířete na jiné a spěchat na nocleh do města. Co nejrychleji pryč z těchto prokletých končin v divokých horských pralesech! Až jednou se rozhodl Michal, syn kupce z Pasova, že přijde záhadě na kloub stůj co stůj. Jeho otec váhal. Nechtěl dráždit zlé síly a smrt soumarů bral jako nutnou daň. "Ale otče, takhle to přece nejde!" tvrdil hoch. "Ještě pár takových cest do Čech a nezůstane nám ani jedno zvíře. Co pak? Musíme se zlu postavit!" Kupec pokýval hlavou. "Já vím, Michale, ale už jsem si na to zvykl. Co když se nám pak povede ještě hůř?" "Otče, nechci žít pořád ve strachu před nějakým ďáblem. A co když je to jen trik nějakého zloděje?" vysvětloval svůj názor hoch. Pak se přímo zeptal: "Pomůžeš mi, otče?" "Ach, chlapče, rád bych ti pomohl. Ale bojím se o tebe," řekl kupec rozpačitě. "Nu právě, otče. Bojíš-li se o mě, o moji budoucnost, tak mě musíš podpořit a ne se dál odevzdaně hrbit!" rozohnil se Michal. Kupec seděl dlouho mlčky a neodpovídal. Pak se napřímil a pravil: "Máš pravdu. Kdo jiný to má změnit, když ne my sami? Půjdu do toho s tebou!" "Děkuji ti za podporu," řekl Michal otci a objal ho. Pak dodal: "Pojď, smluvíme si plán." Při příští cestě s nákladem soli do Čech putovali otec a syn jako obvykle. Jen mnohem pozorněji sledovali okolí. Poslední noc v Bavořích toho moc nenaspali. Převalovali se z boku na bok a jejich napětí se zvyšovalo. Brzy ráno vyrazili na nejtěžší úsek cesty. Prudké stoupání do strmých svahů na německé straně Šumavy rychle bralo síly mužům i zvířatům. Šedivá mračna se honila nízko nad zemí a prudký vítr bránil v rychlém postupu. Co chvíli byla země bičována prudkým studeným deštěm. Cesta byla hodinu od hodiny bahnitější a soumaři měli co dělat, aby se udrželi na nohách. Muži je pobízeli křikem a k poledni již museli vysílená zvířata podpírat. Cesta do průsmyku jako by nebrala konce. Jen co soumaři pozdě odpoledne překonali nejvyšší bod cesty, zamířili po paměti dolů pod stráň. Voda z několika pramenů tam byla svedena do několika dřevěných žlabů.
Soumaři se i bez povelu zastavili a dychtivě pili. Muži starostlivě obcházeli stádo a rozhlíželi se po okolí. Ale nikde nic podezřelého. Žádná jiná karavana nebyla v dohledu. Jen opodál pod velikým smrkem seděla jako vždy stará shrbená žebračka. Pomatená žena, neschopná říci kloudného slova, žila z milodarů od procházejících karavan. "Nevidélas tady někoho neznámého?" otázal se jí Michal. Stařena se jen zašklebila a mlčela dál. Natáhla dlaň a ukázala si na ústa. Kupec ji obdaroval kusem chleba s ředkví a stařena se hltavě pustila do jídla. Muži se vrátili ke žlabům. Soumaři se napojili a odpočinuli si. Michal je začal řadit do kolony. Když skončil, oznámil otci: "Prohlédl jsem všechny soumary a všichni jsou zdrávi." "To je dobře," pravil kupec. "Snad se nám neštěstí vyhne. Jen se bojím, že nedojdeme do města za světla. Máme zpoždění." "Nuže, kupředu!" vykřikl Michal a pleskl první zvíře po zadku. "Ukažte, že jste pašáci a ne líné mrchy!" křičel a popoháněl soumary k rychlejší chůzi. Ćekala je dlouhá cesta z kopce. Karavana pospíchala přítmím lesa. Křik ptáků utichl. Ani koruny stromů nešuměly. Kupec se synem pobízeli zvířata ke spěchu, ale nad oběma se vznášela tíseň. Podivné tušení jim vyvolávalo mrazení v zádech. Cesta se kroutila a černý les hrozil nebezpečím. Zvířat se zmocňoval neklid. Oba muži se rozhlíželi těkavě kolem sebe a bystřili své smysly. Tu se ozvalo hrůzné zařičení. Jeden ze soumarů se vzepjal a hrabal kopyty ve vzduchu. Muži se k němu rozběhli. Zvíře zoufale naříkalo a třáslo se po celém těle. Pak se soumar svalil na zem a svaly mu škubaly v divokých křečích. Kupec se sklonil nad zvířetem a hledal na něm nějaké poranění. Michal se rozhlížel po okolí, ale žádné nebezpečí neviděl. Vnímal jen podivné ticho rušené ržáním vyplašených zvířat. Kupec se zvedl od mrtvého soumara. Vytrhl tesák z pochvy a rysy ve tváři mu ztuhly. Stiskl zuby a utrousil: "Tak přece!" Michal se ho zeptal: "Zase žádné zranění? Zase ta podivná smrt, otče?! Kupec přikývl a váhavě pohlédl na syna. "Nuže ...?" naznačil otázku. "Nuže učiníme spravedlnosti zadost! Potrestáme viníka, ať je to kdokoliv!" řekl pevně Michal. Dál jednali tak, jak si umluvili. Odvedli karavanu za zatáčku a sami se ukryli v křoví poblíž zdechliny. Nečekali dlouho. Zdvihl se prudký vichr a na obloze se objevil tmavý vír. Stromy se ohýbaly až k zemi a nebylo slyšet vlastního slova. Tu se temný sloupec projasnil a nad korunami smrků se zjevilo děsivé spřežení. Ohyzdná babice na voze taženém dvěma obrovskými vlkodlaky. Letěli vzduchem a z tlam jim šlehaly plameny. Babice trhla opratěmi a spřežení zamířilo k zemi. Dábelský
povoz se zastavil na cestě vedle mrtvého soumara. Muži v křoví se přikrčili. Lomcoval jimi strach. Čekali lupiče a tohle nadpřirozené zjevení jim vyrazilo dech. Vlkodlaci velikosti dobytčete stáli jen několik kroků od nich a krví podlitýma očima se rozhlíželi po okolí. Babice sestoupila z vozu a přistoupila k soumarovi. Jediným trhnutím drápu rozpárala soumarovi trup a vyrvala z něho srdce. Zdvihla ho na dlani do výše a kroutící se zmije v jejích vlasech se do něho hltavě zakousla. Babice odepjala vlkodlaky ze řemení a ti se vrhli na mršinu. Zhltli ji během chvíle. Pak zavětřili a rozběhli se po stopách karavany. Kupec se synem se vzpamatovali. Dodali si odvahy a vyskočili z úkrytu na cestu. "Tak to jsi ty?" vykřikl Michal, neboť v babici poznal onu stařenu od napajedla. "Tak to ty trávíš vodu ve žlabech!" přidal se kupec a obořil se na stařenu bičem. Babice stiskla zmiji ve svých vlasech a had ostře zasyčel. Vlkodlaci přestali dávit soumary a ve chvíli se obrovskými skoky přihnali k vozu. Vzápětí se šelmy vrhly na oba muže. Rozpoutal se zuřivý zápas. Kupec stál zády u stromu a odrážel šelmu holí. Michal a druhý dravec se váleli po zemi zaklesnutí do sebe. Vlkodlak se hochovi zakousl do předloktí a ten, omdlévajíce bolestí, ho bodal tesákem do šíje. Řezavá bolest mu vystřelovala z ruky do celého těla a před očima se mu dělaly barevné kruhy. Ale přinutil se zasadit bestii ještě jednu ránu. Vrazil jí tesák hluboko do boku a otočil jím v ráně. Břit pronikl až do srdce. Vlkodlak ve vteřině povolil stisk svých čelistí a zcepeněl. Michal se postavil na nohy a tiskl si zraněnou ruku k tělu. "Vydrž, otče! Jdu ti na pomoc!" volal. Kupec ležel na zádech, rukama svíral krk šelmy a škrtil ji. Netvor zoufale chrčel, ale přesto drásal pazoury kupcovo břicho a stehna. Kupec umdléval, avšak z posledních sil volal: "Ne, Michale, běž zpět! Zabij babici! Zabij to její kouzlo!" Michal zaváhal. Ale jen na okamžik. Vzápětí zaútočil na babici. Jeho ránu pěstí stařena odrazila holí. Dalším nečekaným úderem srazila hocha k zemi. Michal se ale nenechal odradit sprškou ran, překonal bolest a podtrhl babici nohy. Čarodějnicc se svalila na zem, až jí zmije vypadla z vlasů a začala se kroutit v blátě. Ne nadlouho. Michal jí vzápětí jediným dupnutím rozdrtil hlavu. V ten okamžik kouzlo pominulo. Čarodějnice pronikavě zaječela. Vlkodlak zavyl a odskočil od kupce. Zahřměl hrom a na cestě se roztočil větrný vír, který vmetl bláto a prach mužům do očí. Pak uchvátil babici i oba vlkodlaky, zdvihl je do výše a odnesl kamsi pryč. Muži zůstali ležet vyčerpáni pod stromy. Nevnímali, zda je bolí víc rány či zanícené oči. "Musíme dojít do města, otče. Musíme!" zasípal Michal po chvíli a s námahou se opřel o kmen. A tak, vzájemně se podpírajíce, klopýtal kupec se synemnazdařbůh lesem. O soumary
se již nestarali. Většinu jich zardousili vlkodlaci a zbylí se rozutekli. Muži hleděli zachránit si holý život. Vlekli se noční tmou pomalu a ztěžka. Bloudili a sil jim ubývalo. Mezitím došlo ve Volarech k pozdvižení. Jeden jediný soumar doběhl popaměti do města. Když lidé uviděli jeho rozdrásané boky, pochopili, že karavana prožila tragédii. Všichni muži z města se shlukli u kostela. "Proč nedošel žádný z kupců do města na nocleh? Co hrozného se v lesích stalo, že z celé karavany přežilo jediné zvíře? Kdo byli ti kupci a jak skončili?" ptali se lidé navzájem. Avšak odpovědi se báli domyslet. Smutek a strach padl na město. Farář vyšel na věž a rozhoupal zvon. Jeho zvuk se nesl tmou a oznamoval neštěstí do kraje. Zvon klinkal pomalu, dlouho a beznadějně. Lidé se obraceli za jeho hlasem a křižovali se. Ponurý hlas zvonu dolehl i ke kupci a jeho synovi. Byli na pokraji svých sil a nevěděli kde jsou. Oči měli opuchlé a rány pálily jako oheň. Zvonění je vyvedlo z beznaděje. Vydali se směrem, odkud zněl zvon. Stal se pro ně šťastným ukazatelem cesty k záchraně. Z posledních sil došli do města. Lidé na ně zírali, jako by přišli z jiného světa. Údiv vzápětí vystřídala pomoc. Za dva dny již byli kupec a jeho syn schopni vyprávět, co se jim přihodilo. Lidé z Volar jim děkovali a z vděčnosti je doprovodili do jejich rodného Pasova. Babice s vlkodlaky se již na Zlaté stezce neukázala. Obchod začal opět vzkvétat. Na místě, kde se napájeli soumaři, brzy vznikla osada. Začalo se jí říkat U českých žlabů. časem se její jméno pozměnilo na dnešní České Žleby. V samotných Volarech se od doby tohoto příběhu večer co večer zvonívalo zvonem, který městu darovali kupec se synem na památku i na pomoc zbloudilcům a opozdilcům. Proč říkám zvonívalo? To proto, že se zvoněním se přestalo. Zvon umlkl tehdy, když byla Zlatá stezka u Českých Žlebů přehrazena vysokým plotem a putování po ní muselo ustat. Ale to už je jiná historie.
Z knihy Srdce Vltavy, Sušice 1993.
