Inka Machulková
BARVY
BARVY
Inka Machulková
BARVY
Praha 2016
Kniha byla vydána za přispění Ministerstva kultury ČR
Copyright © Inka Machulková (dědicové), 2016 Czech edition © dybbuk, 2016 ISBN 978-80-7438-145-4
BA R V Y
Motto: Kolik zlomků světelné vteřiny je odsud k místům tak přesně určeným nezrušeným údivem?
JÍZDNÍ ŘÁD Čekáme; v protisměru se rozjíždí nákladní vlak. Na koncové stupačce železničář. V bezpečí ještě zpomalených kolejí zadívá se muž jinam: Pouze tam přítomným pohledem. ––– Náš vlak se rozejel. V protisměru.
11
*** Ulicí krásných nespavostí až k usínání se ke mně vracíš Až k usínání jen pro mě jménem zřetelný ztrácíš se v ulici krátkých nepravostí Vracíš se Zakřiknout fotografický zvyk
12
PRAŽSKÉ KRÁLOVSTVÍ Zas jedna nespaním zkrácená noc, ale ještě žádný sen. Hluk zvenčí roztrhne tmu a zanechá vzpomínku (sešrotovali jen ten náklaďák): Předjížděl nás cyklista, v nosiči pod sedlem měl zaklesnutou náruč jarního vrbového proutí. „Hele, hele, kočičky z prdele!,“ zvolal král Ubu a šofér předejel můj úžas.
13
ŽÁDNÁ MORANA, (pro františku; už bez ní) její dcerky: Smrti holky, pouchlety a pentlemi ozdobené, z uschlých stromečků od Vánoc dětskými prsty vyrobené, do potoka vhozené. A voda je odnáší dál a dál, až v ledové tříšti vystydne její čaj. U stolu, v její kuřimské kuchyni. Je tady s námi, ještě rok. Vidí už, kam ji odnášejí? Jsou dětskou písničkou, panebože, zdobené. 14
JEVIŠTĚ (pro autorku e. g.) Při televizním interview sedí na gauči vprostřed svých plyšových mazlíčků. Pod sukní sekyrku. Pilinami pak zasypává krev.
15
LISTUJI USÍNAJÍCÍ TELEVIZÍ, vtíravou hymnu si z uší vymnu: Konečně sama. S mým prvním slovem Ne – ne – ne
16
POKAŽDÉ JINÝ OBRAZ HOR Nebe, když modré, ve výšce křižují bílé stopy letadel s mou dlouhou jednoduchou touhou. Přesahuje souběžný verš. (22. 3. –12. 4. 2010 klinika berchtensgadener land)
17
DOPOSUD? Lampy svítí na noční skutečnost mezi mosty: Zpod železničního připlouvají labutě. V potyčkách o kusy pečiva nerozlišují, kdo jen přihlíží a kdo je jim hází. Turisti odcházejí, po mostě projíždí vlak a pražce na mostě rozkládají jeho jedoucí hluk. Jen v uších je ještě natřikrát slyšitelný luk.
18
Ale zbytečné představy lučištníků: Lampy zhasly, v civilním svítání soběstačný Hrad. Jak labutě ve svých doposud zapomínaných snech. (praha, listopad 2009)
19
NEDĚLITELNĚ Atom je v jádře dobrý služebník. Člověku plnému chyb s opakovaným významem: „Fukušima v mé řeči znamená Ostrov štěstí,“ doplní Yohko s lehkým úsměvem můj epigram. (březen 2011)
20
POČASÍ Sedím u okna, severovýchodní směr: Stejná noc jako v Praze? Zvenčí je slyšet déšť. V kavárně Louvre na Národní je stůl s lidmi, které znám, a rozsvícený čas. Přisedám; v přivírací hodině vpuštěný host. Vrátí je do představ, které o mně mají? (mnichov, květen 2012)
21
V DOLNÍ LOPATECKÉ vykopal otec na zahradě zbylý kus kořene. Výhonkem k němu přirostlý klíč. Bez domu.
22
*** Za okny strom ve výšce vidím větve Odlistované tajemství
23
MALÁ SKUTEČNOST Plechový dětský glóbus. Zbyl tady a v odřené modři oceánu zvolna rezaví… Kondenzačními výpary oblétajících letadel.
24
KAM Na plocho vyražený z plastiku, přibližně velký jak moje dlaň, vypadl z výplně v transportní kartonáži: Směrovací kůň. V profilu zachycený cval, šipkou své hlavy ukazuje na křídla poštovních letadel. (mnichov 2012)
25
NOVOROČNÍ OKNO 2012 Vletěl k nám, do pokoje, malého pro jeho zespodu ještě bílá rozepjatá křídla, proletěl vánočními vrstvami a vrážel do našich přípitků pod nízkými stínidly rozkymácených lamp – Uhýbala jsem, teď sama v pokoji, když ode zdi ke zdi hledal jak usednout na úzké rámy a řady knih… Čeho se venku bál? Nedorostlý démon svobody slov.
26
MICHALOVI Naděl se tady anděl. Počítalo se s ním, ale v jiné podobě.
27
PŘESÝPACÍ SEN Okoralé rty a v očích písková zrnka ospalků: S kým jsem na poušti strávila svůj sen? Až k rozespalé kávě mě provází nezřetelný obličej. Nechtěl být na poušti sám.
28
TRAMVAJ (viole fischerové) Kdo mě jen poslal do toho snu, do zbylé části vypíchnutého předměstí? Přes domy nevidím z návrší na dlouhé odpoledne. Vystoupím z tramvaje, s ostatními zabočím za roh. Ulice klesá k nároží, a kteří teď se mnou přijeli, vcházejí do domů a dveře za každým zapadají do klidu fasád s barvou pískovce. Nezdobené a zašlé, ukazují mi svou přívětivou podobu: Na rohu u domu hrají si děti a slepá bába tápá, hledá ty ostatní, a matky se z oken s dětmi smějí. Zamávám na ně; nedohrají 29
a vbíhají do domu, dveře zapadnou a okna se zavírají. Černá skla do tmavého prázdna. „To bude chodba,“ řeknu si, „a neznají mě,“ a za rohem jdu dál. Je teplý den; ulice stoupají, mám žízeň, chci k tramvaji, ale ulice klesají za rohem, zkrácené do řady domů uzavřených pískovcem. Žádný strom. Ani tráva. Kterým detailem je kódovaný můj sen – ––– Vložený den, a v noci podobně znova: 30
Je bezmračné odpoledne se stejnou barvou domů bez čísel, nahoru k rohu a za rohem dolů ulicemi beze jmen pohybuji se v pasti stejných slov. ––– Nečekaná, teď úsměvem přejde ulici a uklidní můj verš: „Jdu taky k tramvaji,“ řekne a v chůzi si navyklým pohybem upraví vlasy. Já pár kroků za ní; ta neuvěřitelná podoba mi brání jí nevěřit. Ale za rohem raději si se mnou zapálí a začneme se smát. 31
Možná, že ví jak rozlousknout ten kód a ještě se jí nechce. Ani ve snu ji nenapadne mi ho prozradit. (zapsáno v lednovém dnu 2011)
32
NUSELSKÁ ZKRATKA (romanu erbenovi) Ulice knížat tu křižují ulice králů – Odskočili si: Do Jamrtálu. Obyvatelé tu vyvenčují rodokmeny svých psů.
33
2013 Sníh je bílá zimní voda na větvích. Aby bylo vidět: Noc je těžká tma, na očích. Březen je úmor bílý. (doplněno z deníku 2)
34
MINULA SPOUSTA NESTEJNÝCH LET, která se sobě podobala vedlejšími účinky. Minula spousta nestejných let na stejné adrese: Tak jinačích pro něj z nich dvou. Na stejné adrese pro každého z nich zbyl tady ve vedlejších účincích jinačí smích. (doplněno z deníku 2)
35
DRIVE – IN – CINEMA (evě kay-štádlerové) V pravé poledne nic mi tu nepřipomene ten film a song V pravé poledne. V Portage la Prairie ze stříbřidlem zvětšených bání kostelíka se rozduní nahrávka zvonů z katedrály a hlaholem až k horizontu rozvlní rovinu Manitoby – – Až v tichu uvidím domek poblíž: Do šeda zubožený, za oknem děti, tvářemi na skle přilepené. Obrázky vybledlé, matkou vkládané do sepraných modliteb. Zšedlými šátky obmotaná vybíhá a vybídne nás jít s ní. 36
Eva se vyzná: „Ukrajinka,“ šeptne mi, „chce nám něco ukázat,“ a jdeme se ženou ke keři, který rozhrne: „Look at it, ladies! Aren’t they beautiful?“, a v očích opakuje modrou krásu tří vajíček v hnízdě. Pak uzavře zas keřem vchod. Eva jí podá odhadnuté vstupné a sjíždíme zpátky k higway. Eva to pozná. Za námi kulisa k filmu příliš krátkému pro nějaký song.
37
BARVY Říkají v Bavorsku, že dům nic neztratí; snad mají pravdu, doplněnou mou zkušeností: Ale zapomene, kam to dal. Pomáhám, hledám ty drobnůstky: Měly by být červené; jen mi jich přibývá, až byt by byl celý červený. A hledání začíná znova. Zkusím to se zelenou, je zdravá pro oči, říkají všude.
38
Jdu koupit barvu, ale je vyprodaná. Všude: V záplavě černých vod je zpola utopená. (z deníku 2 – verze z 3/6 2013)
39
INU JÓ Tolik básníků v tak malé zemi! Stalo se mi kdysi, že jsem od prodavačů v pražských Kotcích za básničku dostala pytlík brambor. Dneska si říkám: Kéž by tak básníci mohli zaplatit svými verši, když jsou bez peněz – V tak malé zemi pěstují raději básníci v předměstí brambory. (opraveno podle verze ze začátku roku 2014)
40
MNICHOV 2013 Z nadmořské výšky balkónu sleduji vítr ve stromech jak odnáší kouřové obtisky dnů: Ve zprávách klišé jak mediální lišejník obrůstající svět. Kde jsou ty stromy? Snědly je domy? Archeologové vykopávají zbytky v zastavěných jamách po bombách. Z nadmořské výšky balkónu vidím Isar; řeku, kde nedávno pod jezem našli bombu z válečných let. Nevybuchlou skutečnost.
41
JINÁ ŘEČ Stmívá se ve stromech i doma. Nerozsvítím. V úzkém prostoru dětské vzpomínky svítí do zatemněné tmy jen stupnice přijímače; někdo se chopil slova a udělal z něj skřek. Jeden za druhým. „Ježíšikriste,“ všeptla maminka a v úzkém průvanu dětské vzpomínky přitáhl otec pevněji deku kolem mě – Jiné město a jiná řeč: Nemluv mi do toho, když seřizuju hodinky na letošní čas (mnichov 2013) 42
*** Slunce klesalo za střechy protějších domů a vítr odnášel představy z večerních mraků Rodící se ještě ne draci jak slibný začátek mizí mi v přítmí do dalekých barev Východu Zbytek je ústní podání V nepřesném překladu bez rýmu žádná legrace (z deníku 2, verze z 23/7/2013)
43
ZPRÁVA ZE ZÁŘÍ (pavlovi) Až do tmy jsou moje okna televizní obrazovky. Útržky příběhů a cizí cíle mizí z mého dohledu, jak auta a cyklisti míjejí lavičku, kterou obsadil. Bezdomovec, přikrytý spánkem a zimníkem pro každé období. Neznám jeho přání. Nemám zdání, co jemu se zdá, když cizí cíle mizí v mojí televizi. Sejdu dolů.
44
Čím se mu bez domu podobám? Nežebrám o cizí sny. (mnichov 2013)
45
ANI Ň Mezi slepými jednooký králem Tak dlouho, dokud mu je nevypíchnou Ale co se změní když epigramem doplním to rčení – (deník 2 verze ze srpna 2013)
46
RŮZNÝMI DVEŘMI SE DÍVÁM DO NORSKÝCH LÉT
Motto: V přílivu letních snů zahlédnu odrazy norských krajin. Zeslábly vzpomínáním. Na nás. (Probuzení hráči, dybbuk 2010)
TIME – TABLE Ubývá cukru už osmý den sladím si kradeným devátým Zapíjím kávou ten rým Černá a hořká mi na jazyku sládne Dodneška ze šálku z norské LARVIK LINE
51
DVACÁTÉ STOLETÍ V dánském létě 91 našla jsem u vetešníka na ostrově Møn černobílou nepopsanou pohlednici: Snímek pražské synagogy z předválečných let V červeném a zlatém létě končícího století černobílá pohlednice Na ostrově Møn Dobrý prodavač svou nejistotu překryl úsměvem: „Pošta je naproti,“ dodal.
52
PŘIPOJENÁ VZÁLENOST Mléčné rozměry mlhy obsáhnou ulici. Odhaduji vzdálenost: Padesát metrů k balkónu naproti s rodinkou beze jména. K spřátelení s nima patnáctset kilometrů; v campingu v norském Fyresdalen, když vymýváme zbytky mléka z vratných lahví. Z té rozbité zbyl ve spacáku střep. (doplněno z deníku 2)
53
KRISTIANSAND V přístavu psaném v deštivém ránu bývalý námořník zadupal protézou na mé rozespalé dítě – bylo mu sedm let. Dětskými dřeváčky mu dupnul odpověď a přístavní hlouček se v dešti rozesmál: Jakoby nad mojí provinilou vzpomínkou na gumového námořníka. S ukousnutou nohou.
54
BJØRNDALEN Blízko kopce druhý, mezi nimi vzdušnou čarou třicet metrů mezi námi: Chtěl mít svůj, můj povyrostlý syn. Sednem si a mezi námi jen dopolední vzdušný stůl: U něj si povídáme. Ticho je důvěra mezi kopci.
55
SUVENÝR Z PEER GYNT VEIEN Mlha je probudí povzbudí je k existenci a zdají se být jak břichatí tak tencí trollové teď zvědaví: Koupíš mě?
56
HARDANGERVIDDA, LETNÍ RÁNO Před chatou ze země vyčnívá, z potrubí odštěpená, vzpřímená trubka. S kohoutkem. Otevřu, a voda vytéká, do vodorovna zlomená: Půl metru vodorovně, než překoná sílu větru na náhorní rovině a vodosvisle stéká do mé dlaně. Abych se mohla umýt samozřejmým zázrakem.
57
AMULET Jen sám tu prodává tmavovlasý Sám amulety sobí salám sobí kůže u silnice na sever Daleko od svých v studených nocích zapíjí samotu Mladý Sám bez hřejivého klína své ženy Ráno zas prodává sobí kůže sobí salám a amulety proti zlu Tři roky ještě vzdálený je vítr z Černobylu 58
V ZÁLIVU FJORDU voda zívá Mívá takové chvíle Přestanu tedy o ní psát Na co teď čeká
59
CHYSTÁ SE K PODZIMU; zatížím auto kameny od jezer a podpisem v recepci připevním noc před naším odjezdem. Na zádi balvanů za vřesem zfialoví den. Kolikátý? Hlavu mám na paměť a srdce na vzpomínání.
60
PŘEPLAVBA Dva cizí při snídani na lodi. Dva stoly mezi nimi. Nemůžou víc než pohledem: Zachytí její oči svýma, tak modromodrýma, a vyzývá: Jejich je jen pár vteřin. Jen pro ně je to víc. (doplněno z deníku 1)
61
Z TELEMARKU samorostlá hůl, nalezená v lese: Šel tudy strom. O jeho v předsíni odloženou hůl se podpírá zdejší byt.
62
JAKO BY JINDE nechutnala voda tak, jako chutná tady! Jako by jinde nezpívala po svém řeč – Jako bych jinde se zdráhala psát o tom, co je tady: Abych to neztratila.
63
ZPRÁVA O KNIZE
Inka Machulková (1933–2014) si svou poslední básnickou sbírku zkomponovala z valné části sama. Jde o verše z posledních pěti let jejího života, tedy o ty, které napsala po vydání sbírky Probuzení hráči (dybbuk, 2010). Do tisku však Barvy již jako celek připravit nestihla, a je nutné říci hned na začátku, že definitivní podoba této sbírky je výsledkem rekonstrukce, při níž jsme vycházeli z několika pramenů. Tím nejdůležitějším byla pochopitelně písemná pozůstalost Inky Machulkové, uložená u její rodiny v Německu. Zásadním vodítkem, které jsme se snažili maximálně respektovat, byl autorčinou rukou sepsaný obsah zamýšlené sbírky, tedy seznam vybraných básní v daném pořadí a také rozčlenění do dvou oddílů opatřených motty. V pozůstalosti se našly rovněž dva neúplné konvoluty kopií a strojopisných přepisů jednotlivých básní. Právě díky existujícímu obsahu, strojopisným kopiím, ale také několika zápisníkům se podařilo (až na 65
báseň začínající slovy „Za námi barvy…“ z norského cyklu, která měla následovat za básní „Přeplavba“) zrekonstruovat celou sbírku tak, jak ji autorka pravděpodobně plánovala. Na tomto místě bychom rádi podali alespoň krátkou zprávu o písemné pozůstalosti Inky Machulkové, jak jsme ji díky ochotě básnířčiných příbuzných měli možnost prostudovat v létě 2015. V pozůstalosti se vedle rodinných materiálů nacházejí různé verze i fragmenty sbírek Neúplný čas mokré trávy (Host, 2006), Jako Šimi odpouštíme (Studánka, 2008), Za mkni les a pojď (Host, 2009) a již zmíněné sbírky Probuzení hráči. V mnoha případech jde o duplikáty – najdeme tu autorčin strojopis s opravami, ale i kompletní počítačové přepisy sbírek pro nakladatelství Host a dybbuk, vytištěné na listy papíru, do nichž Machulková zaznamenávala případné korektury. Za zmínku stojí také dosud nepublikované německy psané povídkové cykly Oder Umgekehrt a Das Herzklopfen Café, které vznikaly v osmdesátých letech. Německé texty se podobně jako české básně objevují v mnoha variantách a kopiích. Součástí pozůstalosti je rovněž větší korpus korespondence, kterou lze časově vymezit 60. léty 20. století a rokem 2013, výstřižky publikovaných textů, průklepy posudků pro časo66
pis Tvář z let 1964 a 1965, průklepy scénářů pro poetickou kavárnu Viola a zvukové nahrávky s rozhlasovými pořady. Jak už bylo naznačeno, důležitou roli při sestavování poslední sbírky sehrály básnířčiny zápisníky. V pozůstalosti jich je celkem patnáct a zahrnují období od konce čtyřicátých let do roku 2013, vedle toho se našly další tři sešity, obsahující přípravné fragmenty dopisů i básní. Teprve v těchto sešitech, mezi záznamy často věcné, praktické povahy, jsme dokázali dohledat řadu variant i konečných verzí básní, avizovaných sice v obsahu, ale mezi strojopisy nepřítomných. Mnohokrát nám zápisníky pomohly i při rozhodování, která z variant konkrétní básně je ta poslední, resp. kterou sama autorka považovala za nejzdařilejší – v několika případech se sama vrátila zpět k verzi předešlé. Řada básní byla ještě za autorčina života publikována v časopisech Host a Prostor Zlín. Časopis Host (č. 8/2012) obsahuje soubor nazvaný Abych to neztratila, (básně „Time-Table“, „Dvacáté století“, „Kristiandsand“, „Bjørndalen“, „Suvenýr z Peer Gynt Veien“, „Hardangervidda“, „Letní ráno“, „Amulet“, „V zálivu fjordu“, „Chystá se k podzimu“, „Z telemarku“ a „Jako by jinde“) a k němu dále přiřazené básně „Malá skutečnost“, „Naděl se tady anděl“ (v našem otisku 67
jako „Michalovi“), „Nedělitelně“, „Novoroční okno 2012“, „Kam“, „Doposud?“, „Přesýpací sen“ a „Počasí“. V Hostu č. 9/2013 jsou v souboru nazvaném Ulicí krásných nespavostí otištěny básně „Mnichov 2013“, „Jiná řeč“, „Jízdní řád“, „Ulicí krásných nespavostí“, „Minula spousta nestejných let“, „Pražské království“ a „Slunce klesalo za střechy protějších domů“. V časopise Prostor Zlín (č. 2/2013) jsou otištěny básně „Inu jó“, „Drive-in-cinema“, „2013“, „Dva cizí…“ (v našem otisku a v zápisnících s názvem „Přeplavba“), „Bez názvu“ /Žádná Morana/, „Velká sestra malýho dítěte“, „Říkají“ (v našem vydání s názvem „Barvy“), „To rčení“ (u nás jako „Ani ň“). Pouze v zápisnících byla nalezena báseň „Připojená vzdálenost“. Jednou z otázek, na kterou se nám nepodařilo nalézt jednoznačnou odpověď, bylo, zda Inka Machulková skutečně měla v úmyslu sbírku nazvat Barvy, nebo zda to byl jeden z mnoha variantních názvů či zda nemělo jít jen o název prvního oddílu knihy. Po průzkumu rukopisných materiálů jsme se k tomuto názvu přiklonili, i když z vlastní zkušenosti víme, jak bylo pro básnířku často problematické a složité pojmenovat celek sbírky. Sjednotili jsme rozkolísanou interpunkci. Podobně jako v předchozích sbírkách jsme nakonec sjedno68
tili zápis básní bez názvu tak, aby měly první řádek psaný verzálkami. Doufáme, že výsledek našeho editorského snažení se přibližuje tomu, co Inka Machulková zamýšlela a již nestihla dotvořit, a že by měla z této knížky radost. Děkujeme synům Inky Machulkové, Janovi a Marcovi Schmollingovým, a jejich rodinám za přátelské přijetí a vstřícnost, a také za důvěru. Michal Jareš, Božena Správcová
69
OBSAH
barvy jízdní řád
* * * (ulicí krásných nespavostí) pražské království žádná morana jeviště listuji usínající televizí pokaždé jiný obraz hor doposud? nedělitelně počasí v dolní lopatecké * * * (za okny strom) malá skutečnost kam novoroční okno 2012 michalovi přesýpací sen tramvaj nuselská zkratka 2013 minula spousta nestejných let
11 12 13 14 15 16 17 18 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 33 34 35
drive
– in – cinema
barvy inu jó mnichov 2013 jiná řeč
* * * (slunce klesalo za střechy) zpráva ze září ani ň
36 38 40 41 42 43 44 46
různými dveřmi se dívám do norských lét
jako by jinde
51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63
zpráva o knize
65
time
– table
dvacáté století připojená vzálenost kristiansand bjørndalen suvenýr z peer gynt veien hardangervidda, letní ráno amulet v zálivu fjordu chystá se k podzimu přeplavba z telemarku
Inka Machulková
BARVY Edičně připravili a doslov napsali Božena Správcová a Michal Jareš Korektura Markéta Hofmeisterová Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk, s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk (www.dybbuk.cz), Jan Šavrda, Lamačova 840/18, Praha 5, roku 2016 jako svou 255. publikaci. Vydání první ISBN 978-80-7438-145-4
