astrobiologie
Barvy rostlin exotických Zelení mimozemšťané už vyšli z módy. Rostliny na cizích planetách by mohly být červené, modré, a dokonce i černé.
n
n
n
J akou barvu by mohly mít mimozemské rostliny? Tato otázka je pro vědce důležitá, protože barva povrchu planety nám může prozradit, zda na ní existuje nějaký život, a zvláště zda případné organismy využívají energii z mateřské hvězdy pomocí fotosyntézy. F otosyntéza se přizpůsobuje spektru světla, které dopadá na organismy. Toto výsledné spektrum je kombinací spektra vyzařovaného hvězdou, filtračního působení atmosféry planety a – v případě vodních organismů – také filtračního působení kapalné vody. F otosyntézu může pohánět světlo jakékoli barvy, od temně fialové až k blízkému infračervenému pásmu. Na planetách obíhajících kolem hvězd žhavějších a modřejších, než je naše Slunce, by rostliny absorbovaly spíše modré světlo, a mohly by tedy mít žlutozelenou až červenou barvu. Na planety u chladnějších hvězd, jako jsou červení trpaslíci, dopadá méně viditelného světla, a rostliny by se proto snažily zužitkovat maximum světla, které by měly k dispozici, takže by možná byly černé.
— Redakce
ČERVENÁ PLANETA, ZELENÁ PLANETA, MODRÁ PLANETA:
Hvězdy třídy M (červení trpaslíci) svítí tak slabě, že rostliny na planetě zemského typu možná budou černé, aby dokázaly absorbovat maximum dostupného světla (první obrázek). Mladé hvězdy třídy M spalují povrch planety ultrafialovými záblesky, takže jakýkoli organismus by se musel skrývat pod vodou (druhý obrázek). Naše Slunce je hvězda třídy G (třetí obrázek). Rostliny na planetách okolo hvězd třídy F mohou dostávat až příliš mnoho světla, takže část z něj musí odrážet zpátky (čtvrtý obrázek).
18 S C I E N T I F I C A M E R I C A N Č E S K É V Y DÁ N Í
credit
ZÁKLADNÍ MYŠLENKY
M
ožnost nalezení mimozemského života už není doménou pouze autorů science-fiction a amatérských lovců UFO. Namísto čekání, až nás mimozemšťané přijdou navštívit, se je snažíme aktivně hledat. Možná nenajdeme technicky pokročilé civilizace, ale můžeme se pokusit najít alespoň základní známky života pomocí určitých fyzikálních a chemických stop – tak zvaných „biosignatur“. Mimo naši Sluneční soustavu již astronomové objevili více než 200 světů kroužících kolem jiných hvězd – takzvaných „extrasolárních planet“. Ačkoli jsme až dosud nedokázali zjistit, zda tyto planety hostí nějaký život, dnes je to již jen otázkou času. Minulý červenec astronomové díky pozorování průchodu světla hvězdy atmosférou objevené planety potvrdili na této extrasolární planetě přítomnost vodní páry. Světové kosmické agentury nyní vyvíjejí teleskopy, které budou pátrat po známkách života na planetách velikosti Země pomocí sledování světelného spektra planety. Procesem, který může poskytnout zvláště podezřelé biosignatury, je fotosyntéza. Jak pravděpodobná je existence fotosyntézy na jiných planetách? Velká. Na Zemi je tento proces tak úspěšný, že se stal základem téměř veškerého života. Ačkoli některé organismy žijí z tepla a methanu vycházejícího z podmořských hydrotermálních průduchů, bohaté ekosystémy na zemském povrchu všechny závisejí na slunečním světle. Biosignatury fotosyntézy mohou být dvojího druhu: za prvé jsou to biologicky vytvořené atmosférické plyny, jako kenn brown a chris wren Mondolithic Studios
Nancy Y. Kiang
d u b e n - k vě t e n 2 0 0 8
credit
světů
w w w. S c i A m . c z
S C I E N T I F I C A M E R I C A N Č E S K É V Y DÁ N Í
19
[ČASOVÝ PŘEHLED VÝVOJE FOTOSYNTÉZY NA ZEMI] První důkazy atmosférického kyslíku v horninách (2,4 – 2,3 Ga) t
t Vznik Země
Před 4,6 miliardami let (Ga)
4 miliardy let
První fotosyntetické bakterie
Namísto viditelného světla absorbovaly záření v blízkém infračerveném pásmu a namísto kyslíku vyráběly síru a sloučeniny síry. Jejich pigmenty (pravděpodobně bakteriochlorofyly) byly předchůdci dnešního chlorofylu.
Sinice
[FOTOSYNTÉZA 101]
VSTŘEBÁVÁNÍ SLUNEČNÍCH PAPRSKŮ Odražené světlo
Světlo zachycující barviva (pigmenty) ve fotosyntetizujících organismech absorbují přednostně fotony určitých barev a zbytek odrážejí zpět. Energie fotonů se přenáší sítí tvořenou molekulami pigmentu k reakčním centrům, která rozkládají vodu, aby se získaly energetické elektrony pro další biochemické reakce. Uvolněný elektron (vede k dalším reakcím)
e-
Foton H2O
Foton
Reakční centrum
20 S C I E N T I F I C A M E R I C A N Č E S K É V Y DÁ N Í
2,7 miliardy let s
Tyto všudypřítomné bakterie byly prvními výrobci kyslíku. Absorbují viditelné světlo pomocí směsi pigmentů: fykobilinů, karotenoidů a několika forem chlorofylu.
kyslík a jeho produkt – ozón; za druhé jsou to barvy na povrchu planety, které jsou známkou přítomnosti specializovaných rostlinných barviv neboli pigmentů, jako je zelený chlorofyl. Myšlenka hledání těchto pigmentů má dlouhou historii. Už před stoletím se astronomové pokoušeli vysvětlit pravidelné sezónní tmavnutí povrchu Marsu pomocí vzrůstu vegetace. Hledali ve spektru světla odraženého od marsovského povrchu známky zelených rostlin. Jeden problém této strategie byl zřejmý i spisovateli H. G. Wellsovi, který načrtl odlišný scénář ve svém slavném románu Válka světů: „Dominantní barvou v rostlinné říši na Marsu není zelená, ale krvavě rudá“. Ačkoli už nyní víme, že Mars nemá povrchovou vegetaci (tmavnutí je způsobeno prachovými bouřemi), Wells ve svých spekulacích správně předvídal, že fotosyntetizující organismy na jiných planetách by nemusely být nutně zelené. Dokonce i na Zemi se vyvinula pestrá skupina nezelených fotosyntetizujících organismů. Některé suchozemské stromy mají červené listy a vodní řasy a fotosyntetické bak-
Sluneční světlo
2 miliardy let
3 miliardy let 3,4 miliardy let s
Molekuly barviva (pigmentu)
Červené a hnědé řasy
Zelené řasy
Tyto organismy mají složitější buněčnou strukturu než bakterie. Podobně jako sinice obsahují fykobilinové pigmenty a také různé formy chlorofylu.
Zelené řasy prosperují více než červené nebo modré řasy v silném světle mělkých vod a na rozdíl od nich neobsahují fykobilin.
terie se vyskytují v duhové paletě barev. Purpurové bakterie vstřebávají infračervené paprsky i viditelné světlo. Takže jaké barvy by mohly převládat na jiné planetě? A jak poznáme, že se díváme na známku života? Odpověď spočívá v detailech, jak by se mimozemská fotosyntéza přizpůsobila světlu své mateřské hvězdy jiného typu, než je naše Slunce, filtrovaného přes atmosféru, která nemusí mít nutně stejné složení jako ta pozemská.
Zachytit světlo
Prvním krokem ve snaze zjistit, jak by mohla fungovat fotosyntéza na jiných planetách, je podívat se na ni přímo na Zemi. Energetické spektrum slunečního světla má na povrchu Země maximum v modrozelené, takže vědci si dlouho lámali hlavu s tím, proč rostliny zelené světlo odrážejí, a tak vlastně mrhají pro ně zdánlivě nejlepším světlem. Odpověď zní, že fotosyntéza nezávisí na celkovém množství světelné energie, ale na energii jednotlivých fotonů a na počtu fotonů, které tvoří světlo dané barvy. I když modré fotony nesou více energie než červené fotony, Slunce vyzařuje více těch červených. Rostliny využívají modré fotony pro jejich kvalitu a červené fotony pro jejich kvantitu. Zelené fotony, které leží mezi nimi, nemají ani potřebnou energii ani počet, takže rostliny se během vývoje přizpůsobily tak, že jich absorbují méně. Základní fotosyntetický proces, který váže jeden atom uhlíku (získaný z oxidu uhličitého, CO2) do molekuly jednoduchého cukru, vyžaduje minimálně osm fotonů. Jeden foton je zapotřebí na rozštěpení vazby mezi kyslíkem a vodíkem ve vodě (H2O) a tím k získání elektronu pro biochemické reakce. Celkem čtyři takové vazby musí být rozštěpeny, aby vznikla molekula kyslíku (O2). Každému z těchto fotonů musí odpovídat nejméně ještě jeden další foton, potřebný pro druhý typ reakce vytvářející cukr. Každý z těchto fotonů musí mít určité minimální množství energie nutné pro reakční procesy. Způsob, jakým rostliny zachycují sluneční světlo, je divem přírody. Fotosyntetické pigmenty, jako chlorofyl, netvoří izolované molekud u b e n - k vě t e n 2 0 0 8
lisa apfelbacher
Fotosyntéza se vyvinula v pozemské historii velmi brzy. Rychlost, s jakou se objevila, naznačuje, že nešlo o pouhou šťastnou náhodu a že na ostatních planetách by se mohla také objevit. Protože organismy uvolnily do svého prostředí plyny, které zásadně změnily světelné podmínky, na kterých tyto organismy závisely, musely si časem vyvinout nové barvy.
Současnost t 1 Ga
1,2 Ga s
0,75 Ga s 0,475 Ga s s 0,423 Ga
První suchozemské rostliny
wallace zane (Kiang); lisa apfelbacher (molekuly)
Mechy a játrovky se vyvinuly ze zelených řas. Protože však ještě nemají cévnaté struktury (stonky nebo kořeny), kterými by mohly získávat vodu z půdy, nerostou do výšky.
Cévnaté rostliny
Jsou to ty úplně nejběžnější typy rostlin, jako kapradiny, trávy, stromy či kaktusy. Dokáží vytvářet vysoké klenby, které jim umožňují zachytit více světla.
ly. Pracují v síti podobající se soustavě antén, z nichž každá je vyladěná na zachycování fotonů určitých vlnových délek. Chlorofyl přednostně absorbuje červené a modré světlo, karotenoidové pigmenty (která jsou zodpovědné za sytě červené a žluté barvy spadaného listí) zachycují poněkud jiný odstín modré. Všechna tato energie je přenášena do specializované chlorofylové molekuly v chemickém reakčním centru, které rozkládá vodu a uvolňuje kyslík. Tento přenos energie je klíčem k tomu, které barvy z dopadajícího světla jsou rostlinnými pigmenty vybírány. Komplex molekul v reakčním centru může provést chemickou reakci pouze tehdy, pokud obdrží červený foton nebo ekvivalentní množství energie v nějaké jiné formě. Aby mohly využít také modré fotony, musí anténní pigmenty vzájemnou spoluprací přeměnit vysokou energii z modrého fotonu na nízkou energii (červený foton) podobně, jako série snižovacích transformátorů snižuje napětí 100 000 voltů v elektrickém vedení na 120 nebo 240 voltů v domácí zásuvce. Proces začíná, když modrý foton zasáhne pigment absorbující modré světlo a dodá energii jednomu z elektronů v molekule. Když se vybuzený elektron vrátí zpět do svého původního stavu, tuto energii uvolní, ale kvůli energetickým ztrátám způsobeným teplem a vibracemi, uvolní méně energie než původně absorboval. Molekula pigmentu uvolní energii nikoli ve formě jiného fotonu, ale ve formě elektrické interakce s jinou molekulou pigmentu, která je schopná tuto nižší energii absorbovat. Tato molekula následně uvolní ještě menší množství energie a tak proces stále pokračuje, dokud původní energie modrého fotonu nebyla snížena na energii fotonu červeného. Soustavy pigmentů také mohou přeměňovat modrou, zelenou nebo žlutou na červenou. Reakční centrum na konci této energetické kaskády se uzpůsobilo tak, aby mohlo pohlcovat fotony s nejnižší možnou energií. Na povrchu naší planety jsou červené fotony jednak nejhojnější, jednak také obsahují nejméně energie ve viditelném spektru. Pro fotosyntetizující organismy žijící pod vodou však nejsou červené fotony nutně nejčastější. Světelné ekosystémy se mění s hloubkou díky filtrování w w w. S c i A m . c z
světla vodou, rozpuštěnými látkami a také vlastními organismy ve vrchních vrstvách. Výsledkem je jasné hloubkové rozvrstvení forem života podle jejich směsi pigmentů. Organismy v hlubších vodách jsou vybaveny pigmenty přizpůsobenými na absorpci barev neodfiltrovaných vrstvami nad nimi. Například řasy a sinice mají pigmenty známé jako fykobiliny, které zachycují zelené a žluté fotony. Bakterie, které nevytvářejí kyslík (anoxygenní), mají bakteriochlorofyl, jenž absorbuje krajní červené světlo a blízké infračervené záření, které jako jediné pronikají do temných hlubin. Organismy přizpůsobené prostředí se slabým světlem obecně rostou pomaleji, protože musí vynaložit více úsilí na zachycování veškerého světla, které mají k dispozici. Pro rostliny na povrchu planety s nadbytem světla by bylo nevýhodné vyrábět více druhů pigmentů, takže se zaměří jen na určitou barvu. Stejné evoluční principy by měly platit i pro jiné světy. Stejně jako se vodní tvorové museli přizpůsobit světlu filtrovanému vodou, přizpůsobili se i obyvatelé souše světlu filtrovanému atmosférou. V horní části atmosféry jsou nejhojnější žluté fotony (o vlnových délkách 560 až 590 nanometrů). Směrem k delším vlnovým délkám počet fotonů klesá postupně a směrem ke kratším vlnovým délkám počet fotonů klesne prudce. Jak sluneční světlo prochází vrchní
[AUTORKA]
Nancy Y. Kiangová je biometeoroložkou v Goddardově institutu kosmických studií NASA v New Yorku. Specializuje se na počítačové simulace vzájemných interakcí mezí ekosystémy a atmosférou, které pomáhají regulovat klima. Je také členkou Virtuální planetární laboratoře, což je tým Astrobiologického institutu NASA, který studuje, jakým způsobem by bylo možno odhalit život na jiných planetách. Kiangová je také nezávislou filmařkou, jejíž krátký film Solidarity si našel cestu na mnoho festivalů.
Biosignatury Kromě barev odrážených rostlinami můžeme hledat i další příznaky života, neboli biosignatury: Kyslík (O2) s vodou (H2O). Dokonce na planetě bez života dokáže světlo mateřské hvězdy vyrobit malé množství kyslíku rozkladem vodní páry v atmosféře. Avšak tento plyn je z atmosféry brzy spláchnut a také spotřebován v oxidačních procesech s horninami a vulkanickými plyny. Pokud tedy zjistíme na planetě s kapalnou vodou hojnost kyslíku, musí tam mít nějaký jiný zdroj. Hlavním kandidátem je oxygenní fotosyntéza. Ozón (O3). Sluneční paprsky v zemské atmosféře štěpí molekuly kyslíku, jehož atomy se pak slučují s jinými kyslíkovými molekulami na trojatomární kyslík – ozón. Společně s kapalnou vodou je ozón silnou biosignaturou. Zatímco kyslík můžeme detegovat ve vlnových délkách viditelného světla, ozón lze detegovat v infračerveném spektru, což je pro některé teleskopy snazší. Methan (CH4) s kyslíkem v sezónních cyklech. Kyslík a methan je nepřátelská chemická kombinace, které je obtížné dosáhnout bez pomoci fotosyntézy. Dobrým příznakem života jsou také sezónní cykly růstu a poklesu koncentrace methanu v atmosféře. Na mrtvé planetě by hladina methanu byla celkem konstantní bez ohledu na roční období, přičemž v dlouhodobém měřítku by obsah methanu spíše klesal, jak by světlo hvězdy štěpilo molekuly methanu. Methylchlorid (CH3Cl). Na Zemi tento plyn vzniká při spalování vegetace (hlavně při lesních požárech) a působením slunečního světla na plankton a chlór v mořské vodě. Oxidační procesy ho ničí. Avšak relativně slabé záření hvězd třídy M by mohlo dovolit nárůst jeho obsahu v planetární atmosféře na detegovatelné množství. Oxid dusný (N2O). Když se rostlinná hmota rozkládá, uvolňuje do atmosféry dusík ve formě oxidu dusného. Abiotické zdroje tohoto plynu, jako například blesky, jsou zanedbatelné.
S C I E N T I F I C A M E R I C A N Č E S K É V Y DÁ N Í
21
Filtrování světla hvězd Barva rostlin závisí na spektru světla hvězdy, které astronomové mohou snadno pozorovat, a na filtraci jejího světla vzduchem a vodou, které autorka tohoto článku a její kolegové simulovali na základě pravděpodobného složení atmosféry a působení vlastního života. Různá fotosyntetická barviva (pigmenty) absorbují různá rozmezí vlnových délek. Všechny suchozemské rostliny na Zemi závisí na chlorofylu a a b a na směsi karotenoidových pigmentů. Řasy a sinice využívají fykobilinové pigmenty.
TŘÍDA HVĚZDY: M (dospělá)
TŘÍDA HVĚZDY: M (mladá)
HMOTNOST*: 0,2
HMOTNOST*: 0,5
ZÁŘIVÝ VÝKON*: 0,0044
ZÁŘIVÝ VÝKON*: 0,023
DÉLKA ŽIVOTA: 500 miliard let
DÉLKA ŽIVOTA: Záblesková fáze 1 miliarda let, celkem 200 miliard let
OBĚŽNÁ DRÁHA MODELOVANÉ PLANETY: 0,07 astronomické jednotky *Relativně vzhledem ke Slunci
OBĚŽNÁ DRÁHA MODELOVANÉ PLANETY: 0,16 astronomické jednotky
sVĚTLO HVĚZDY Před vstupem do atmosféry má světlo hvězdy určité charakteristické spektrum. Jeho celkový tvar je určen povrchovou teplotou hvězdy, s několika poklesy způsobenými absorpcí prvků ve vlastní atmosféře hvězdy.
NA POVRCHU Atmosférické plyny absorbují světlo hvězdy nerovnoměrně, takže posouvají barvu maxima a vytvářejí absorpční pásy – vlnové délky, které jsou odstíněné. Tyto pásy jsou nejprozkoumanější na Zemi (případ hvězdy třídy G).
POD VODOU
atmosférou, vodní pára absorbuje infračervené paprsky několika vlnových délek a také za hranicí 700 nanometrů. Kyslík vytvoří absorpční čáry - úzké pásky u vlnových délek 687 a 761 nanometrů, které plyn zablokuje. Všichni víme, že ozón (O3) ve stratosféře silně absorbuje ultrafialové záření (UV). Méně známý je fakt, že také slabě absorbuje v celém viditelném spektru. Když vše složíme dohromady, vidíme, že naše atmosféra ohraničuje okna, kterými může sluneční záření pronikat na povrch Země. Okno viditelného záření je vymezeno na svém modrém okraji poklesem intenzity krátkovlnných fotonů vyzařovaných Sluncem a absorpcí UV záření ozónem. Červený okraj okna je definován absorpčními čárami kyslíku. Maximum výskytu fotonů se posunulo ze žluté do červené barvy (asi 685 nanometrů) díky široké absorbanci ozónu v celém viditelném spektru. Rostliny se přizpůsobily tomuto spektru, které je z větší části vytvarováno kyslíkem – avšak byly to právě především rostliny, které již od začátku dodávaly kyslík do atmosféry. Když se na Zemi objevily první fotosyntetizující organismy, v atmosféře kyslík chyběl, takže musely používat jiné fotosyntetické pigmenty než chlorofyl. Až po čase, jak fotosyntéza měnila složení atmosféry, se chlorofyl vynořil jako optimální řešení. První fosilní důkazy fotosyntézy spadají do doby před 3,4 miliardami let, avšak už i dřívější fosilie vykazují známky něčeho, co by moh-
22 S C I E N T I F I C A M E R I C A N Č E S K É V Y DÁ N Í
lo být fotosyntézou. První fotosyntetizující organismy musely začínat pod vodou – zčásti proto, že voda je dobré rozpouštědlo pro biochemické reakce, ale hlavně z toho důvodu, že poskytuje ochranu před slunečními ultrafialovými paprsky. Při tehdejší neexistenci ochranné ozonové vrstvy v atmosféře bylo toto stínění životně důležité. Tyto rané fotosyntetizující organismy byly vodní bakterie, které absorbovaly infračervené fotony. Jejich chemické reakce zahrnovaly vodík, sirovodík nebo železo namísto vody, takže nevyráběly kyslík. První oxygenní (vyrábějící kyslík) fotosyntézu nastartovaly v oceánu sinice před 2,7 miliardami let. Hladina kyslíku a ozónová vrstva pomalu narůstaly, což umožnilo, aby se objevily červené a hnědé řasy. Jakmile se mělké vody staly bezpečnějšími před UV zářením, vyvinuly se zde zelené řasy. Neměly již fykobilin a byly lépe přizpůsobené jasnému světlu povrchových vod. A nakonec – dvě miliardy let poté, co se začal v atmosféře hromadit kyslík, potomci zelených řas konečně vstoupili na souš. A pak explodovala rostlinná říše v celé své složitosti, od mechů a játrovek na zemi až k cévnatým rostlinám s vysokými korunovými klenbami, které zachycují více světla a dokáží se přizpůsobit rozdílným klimatickým podmínkám na planetě. Jehličnany mají kuželové koruny, které ve vysokých zeměpisných šířkách účinně zachycují světlo přicházející od Slunce nízko nad obzorem. Rostliny přizpůsobené životu ve stínu mají látku anthokyanin, která je jako opalovací krém chrání před nadměrným světlem. Zelený chlorofyl je nejenže do současné atmod u b e n - k vě t e n 2 0 0 8
jen christiansen
Voda přenáší modré světlo a absorbuje červené a infračervené paprsky. Následující grafy jsou pro hloubky 5 a 60 centimetrů pod vodou. (Případ dospělé hvězdy třídy M je pro atmosféru s nízkým obsahem kyslíku.)
TŘÍDA HVĚZDY: G
TŘÍDA HVĚZDY: F
Spodní křivky zobrazují spektrum světla našeho Slunce dopadající na Zemi
HMOTNOST*: 1,4
DÉLKA ŽIVOTA: 10 miliard let OBĚŽNÁ DRÁHA ZEMĚ: 1 astronomická jednotka
ZÁŘIVÝ VÝKON*: 3,6 DÉLKA ŽIVOTA: 3 miliardy let OBĚŽNÁ DRÁHA MODELOVANÉ PLANETY: 1,69 astronomické jednotky
sféry vhodný, ale také pomáhá udržovat její chemické složení – v mocném biochemickém cyklu, který udržuje naši planetu zelenou a živou. Možná další krok evoluce podpoří organismus, který bude využívat výhody stínu pod stromovou klenbou pomocí fykobilinů, které absorbují zelené a žluté světlo. Ale organismy na vrcholu pravděpodobně zůstanou zelené.
Svět zbarvený do červena
Při hledání fotosyntetických pigmentů na jiných planetách musí být astronomové připraveni i na to, že mohou objevit planetu v kterémkoli stadiu jejího vývoje. Může to být například planeta, která vypadá jako Země před dvěmi miliardami let. Výzkumníci musí také vzít v úvahu, že mimozemské fotosyntetizující organismy si mohly vyvinout schopnosti, které jejich pozemské protějšky nemají – například rozklad vody pomocí fotonů s dlouhou vlnovou délkou. Nejdelší zatím pozorovaná vlnová délka zapojená do fotosyntézy je asi 1015 nanometrů (infračervené pásmo), kterou využívá purpurová anoxygenní w w w. S c i A m . c z
Abychom mohli předpovědět barvu mimozemských rostlin, musíme dát dohromady znalosti odborníků z nejrůznějších oblastí, od astronomů k fyziologům rostlin až k biochemikům.
bakterie. Nejdelší vlnová délka v oxygenní fotosyntéze je asi 720 nanometrů u mořské sinice. Avšak fyzikální zákony horní hranici nijak nevymezují. Velký počet dlouhovlnných fotonů může dosáhnout stejného výsledku jako několik krátkovlnných. Omezujícím faktorem není přípustnost vzniku nových fotosyntetických pigmentů, ale světelné spektrum dostupné na povrchu planety, které závisí hlavně na typu hvězdy. Astronomové rozdělují hvězdy do tříd podle jejich barvy, která souvisí s jejich teplotou, velikostí a stářím. Pouze některé třídy hvězd žijí dost dlouho na to, aby se v jejich sféře vlivu mohl vyvinout složitý život. Jsou to (v pořadí od nejžhavějších k nejchladnějším): třídy F, G, K a M. Naše Slunce je hvězdou třídy G. Třída F jsou větší, zářivější modré hvězdy, kterým trvá pouze několik miliard let, než spotřebují své palivo. Hvězdy tříd K a M jsou menší, tmavší, červené a žijí déle. Kolem každé z těchto hvězd existuje tak zvaná obyvatelná zóna – rozsah oběžných drah, na kterých mohou planety udržovat teplotu vhodnou pro existenci kapalné vody. V naší Sluneční soustavě je touto obyvatelnou zónou prstenec zahrnující oběžné dráhy Země a Marsu. U hvězd třídy F leží obyvatelná zóna pro planetu velikosti Země dále, u hvězd třídy K a M zase naopak blíže. Planeta nacházející se v obyvatelné zóně hvězdy třídy F nebo K dostává přibližně tolik viditelného záření jako Země. Takováto planeta by snadno mohla podporovat oxygenní fotosyntézu podobnou jako na Zemi, přičemž barvy fotosyntetických pigmentů by mohly být jen posunuty v rámci viditelného spektra. Hvězdy třídy M, také známé pod označením červení trpaslíci, jsou pro nás zvláště zajímavé, protože je to nejčastěji se vyskytující typ hvězdy v naší galaxii. Vyzařují mnohem méně viditelného záření než naše Slunce a jejich maximum leží v blízké infračervené oblasti. John Raven, biolog z univerzity ve skotském Dundee, a Ray Wolstencroft, astronom z Královské observatoře v Edinburghu, tvrdí že oxygenní fotosyntéza je teoreticky možná také u fotonů s vlnovou délkou v blízkém infračerveném pásmu. Takový organismus by musel použít tři nebo čtyři infračervené fotony k rozkladu H 2O namísto dvou fotonů, které k tomu stačí na naší planetě. Tyto infračervené fotony by spolupracovaly obdobně jako raketové stupně, aby poskytly elektronům dostatek energie na průběh chemických reakcí. Hvězdy třídy M představují pro život zvláště náročnou výzvu. Ve svém mládí vyzařují silné ultrafialové záblesky. Organismy by se mohly skrýt před smrtícím UV zářením hluboko pod vodu, ale nechybělo by jim tam světlo? Pokud ano, fotosyntéza by se nemohla vyvinout. Když hvězdy třídy M stárnou, jejich záblesky ustávají a od určitého okamžiku pak vyzařují dokonce ještě méně UV paprsků než naše S C I E N T I F I C A M E R I C A N Č E S K É V Y DÁ N Í
23
Rostliny na světech obíhajících kolem slabě zářících hvězd budou možná potřebovat zachytit plný rozsah viditelného i infračerveného pásma, takže pro naše oči by mohly vypadat jako černé.
DETAIL ROSTLINNÉHO LISTOVÍ NA PLANETĚ HVĚZDY TŘÍDY F
a hypotetické klidné hvězdy třídy M s teplotou 3100 kelvinů. Antigona Seguraová, astronomka z Národní autonomní univerzity v Mexiku, vytvořila počítačové simulace planet pozemského typu nacházejících se v obyvatelných zónách těchto hvězd. Pomocí modelů vyvinutých Alexandrem Pavlovem (nyní na Arizonské univerzitě) a Jamesem Kastingem z Pensylvánské státní univerzity, Segurová studovala interakce mezi zářením hvězd a pravděpodobnými složkami planetární atmosféry (za předpokladu, že vulkány na těchto světech by vypouštěly stejné plyny jako na Zemi), aby odvodila výsledné chemické složení atmosféry pro případ se zanedbatelným obsahem kyslíku i pro případ se stejnou hladinou kyslíku jako na Zemi. S použitím výsledků Segurové a modelu vyvinutého Davidem Crispem z Jet Propulsion Laboratory v kalifornské Pasadeně (jde o jeden z modelů použitých pro výpočty kolik světla dopadne na solární panely marsovských vozítek) vypočítala Giovanna Tinettiová z University College v Londýně filtraci záření hvězdy. Interpretace těchto výpočtů vyžaduje spojení znalostí a umu pěti vědců: mikrobiální bioložky Janet Seiferové z Riceovy univerzity, biochemika Roberta Blankensipa z Washingtonovy univerzity v St. Louis, biofyzika a rostlinného biologa profesora Govindjee z University Illinois v Ur-
Nová zeleň je černá
Bez ohledu na specifické místní podmínky musí fotosyntetické pigmenty vyhovovat stejným pravidlům jako na Zemi: pigmenty inklinují k absorpci fotonů, které jsou buď v daném světle nejhojnější, mají nejkratší dostupnou vlnovou délku (nejvíce energie) nebo nejdelší dostupnou vlnovou délku (ve které absorbují reakční centra). Aby mohli zodpovědět na otázku, jak typ hvězdy ovlivňuje barvu rostlin, museli vědci z mnoha oborů poskládat dohromady jednotlivé střípky znalostí o hvězdách, planetách a biologii do jediné složité mozaiky. Martin Cohen, astronom na univerzitě v kalifornském Berkeley, shromáždil data z hvězdy třídy F (sigma Bootis), hvězdy třídy K (epsilon Eridani), hvězdy třídy M v aktivní zábleskové fázi (AD Leo)
24 S C I E N T I F I C A M E R I C A N Č E S K É V Y DÁ N Í
d u b e n - k vě t e n 2 0 0 8
kenn brown a chris wren Mondolithic Studios
Slunce. Organismy by proto nepotřebovaly k životu ochrannou ozónovou vrstvu, takže by mohly prosperovat na souši, i kdyby nevyráběly kyslík. Sečteno, podtrženo: vědci musí – v závislosti na věku a typu hvězdy – brát v potaz čtyři možné scénáře: Anaerobní oceánský život. Mateřská hvězda je mladá hvězda kterékoli zde uvedené třídy. Organismy nemusí nutně vyrábět kyslík, atmosféra planety je tvořena převážně jinými plyny, jako například methanem. Aerobní oceánský život. Mateřská hvězda je starší hvězda kterékoli uvedené třídy. Uplynulo již dostatek času pro vyvinutí oxygenní fotosyntézy a v atmosféře planety se začíná hromadit kyslík. Aerobní suchozemský život. Mateřská hvězda je dospělá hvězda kterékoli třídy. Rostliny pokrývají souš. Život na Zemi se nyní nachází v tomto stadiu. Anaerobní suchozemský život. Mateřská hvězda je klidná hvězda třídy M, takže UV záření je zanedbatelné. Rostliny pokrývají souš, ale nemusí nutně vyrábět kyslík. Biosignatury fotosyntézy by se pro všechny čtyři případy zcela jednoznačně lišily. Ze zkušenosti získané při satelitním snímkování Země astronomové očekávají, že jakýkoli život v oceánu by byl příliš rozptýlený na to, aby mohl být pozorován v teleskopech. Takže první dva scénáře by neprodukovaly nápadné pigmentové biosignatury a život by se nám prozradil pouze atmosférickými plyny, které by vyráběl. Proto se výzkumníci studující možné barvy mimozemských rostlin soustřeďují pouze na suchozemské rostliny – buď na planetách obíhajících kolem hvězd tříd F, G a K s oxygenní fotosyntézou, nebo na planetách obíhajících kolem hvězd třídy M s jakýmkoli typem fotosyntézy.
bana-Champaign, planetologa Victora Meadowse z Univerzity ve Washingtonu a konečně mne, biometeoroložky z Goddardova institutu kosmických studií NASA. Zjistili jsme, že ve světle dopadajícím na povrch planet obíhajících okolo hvězd třídy F převažují modré fotony, s největší četností kolem vlnové délky 451 nanometrů. V případě hvězd třídy K je maximum červené s vlnovou délkou kolem 667 nanometrů, což je téměř shodné se Zemí. Ozón v atmosféře hraje důležitou roli a zabarvuje světlo hvězdy třídy F na planetě více do modra, než by se jevilo bez něj, a světlo hvězdy třídy K zase více do ruda. Záření užitečné pro fotosyntézu by se nacházelo ve viditelné části spektra, podobně jako na Zemi. Rostliny na planetách obíhajících okolo hvězd tříd F a K by tedy mohly mít stejné barvy jako je tomu na Zemi, pouze s drobnými odchylkami. Záplava energetických modrých fotonů z hvězdy třídy F je tak intenzivní, že rostliny by musely část z ní odrážet nějakým stínícím pigmentem podobným anthokyaninu, který by jim dával namodralý odstín. Anebo by rostliny potřebovaly zachycovat pouze modrou a odrážet méně kvalitní zelené a červené světlo. Tím by ve spektru odraženého světla vznikl výrazný modrý okraj, který by upoutal pozornost pozorovatelů u teleskopů. Teplotní rozmezí hvězd třídy M umožňuje velmi široké variace barev mimozemských rostlin. Planeta obíhající kolem klidné hvězdy třídy M by přijímala asi polovinu energie, kterou Země dostává ze Slunce. Ačkoli to pro živé tvory bohatě postačuje je to asi 60 krát více, než je minimum potřebné pro stínomilné pozemské rostliny – většina fotonů spadá do blízkého infračerveného pásma. Evoluce na planetě by tak mohla podpořit větší rozmanitost fotosyntetických pigmentů, aby místní rostliny dokázaly zachytit plný rozsah viditelného i infračerveného spektra. Protože by odrážely jen málo světla, našim očím by se takové rostliny jevily jak černé.
zdroj: nasa/jpl/caltech
Bledá purpurová tečka
Zkušenosti života na Zemi ukazují, že rané fotosyntetizující organismy na planetách obíhajících kolem hvězd tříd F, G a K by mohly přežít počáteční bezkyslíkovou atmosférou a vyvinout si oxygenní fotosyntézu, která by nakonec vedla k rozvoji suchozemských rostlin. U hvězd třídy M je situace složitější. Spočítali jsme, že „pohodlné místo“ („sweet spot“) k přežití by se nacházelo asi 9 metrů pod hladinou vody, kde by rané fotosyntetizující organismy mohly jak přežít UV záblesky mateřské hvězdy, tak by i mohly mít k dispozici dostatek světla pro svou aktivitu. Ačkoli bychom je nemohli vidět v teleskopech, tyto organismy by mohly připravit jeviště pro další w w w. S c i A m . c z
HLEDAČI PLANET Evropská kosmická agentura (ESA) plánuje asi za deset let vypustit do vesmíru skupinu teleskopů Darwin, která bude měřit spektra extrasolárních planet velikosti Země. Orbitální teleskopy projektu Terrestrial Planet Finder agentury NASA by měly dělat totéž, pokud se agentuře podaří získat finance. Mise COROT agentury ESA, vypuštěná v prosinci 2006, a Kepler agentury NASA, naplánovaná na rok 2009, hledají slabá zatmívání hvězd, způsobená tím, jak před nimi procházejí planety pozemského typu. Orbitální teleskop NASA SIM PlanetQuest bude hledat drobná kolébání dráhy hvězd prozrazující planety obíhající kolem nich.
HLEDAČ PLANET ZEMSKÉHO TYPU
å CHCETE-LI VĚDĚT VÍCE: Spectral Signatures of Photosynthesis II: Coevolution with Other Stars and the Atmosphere on Extrasolar Worlds. Nancy Y. Kiang, Antígona Segura, Giovanna Tinetti, Govindjee, Robert E. Blankenship, Martin Cohen, Janet Siefert, David Crisp a Victoria S. Meadows, Astrobiology, Special Issue on M Stars, díl 7, č. 1, strany 252 – 274, 1. února 2007. http://pubs.giss.NASA.gov/docs/2007/ 2007_Kiang_etal_2.pdf Water Vapour in the Atmosphere of a Transiting Extrasolar Planet. Giovanna Tinetti, Alfred Vidal-Madjar, Mao-Chang Liang, Jean-Philippe Beaulieu, Yuk Yung, Sean Carey, Robert J. Barber, Jonathan Tennyson, Ignasi Ribas, Nicole Allard, Gilda E. Ballester, David K. Sing a Franck Selsis, Nature, díl 448, strany 169 – 171, 12. července 2007. www.arxiv.org/abs/0707.3064 Virtual Planetary Laboratory: http://vpl.astro.washington.edu Astrobiology magazine: www.astrobio.net
rozvoj života na souši. Na světech obíhajících kolem hvězd třídy M by suchozemské rostliny využívající širší rozmezí barev byly skoro tak produktivní jako rostliny na Zemi. Pro všechny typy hvězd je důležitá otázka, zda plocha souše na dotyčné planetě by byla dostatečně velká na to, aby bylo možné ji spatřit v budoucích kosmických teleskopech. První generace těchto teleskopů uvidí planety pouze jako malinké tečky, protože ještě nebudou mít rozlišení dostatečné pro zmapování jejího povrchu. Všechno, co vědci získají, je celkově zprůměrované spektrum. Tinettiová vypočítala, že aby se suchozemské rostliny v tomto spektru projevily, nejméně 20 % povrchu planety by musela být souš, která by jednak byla pokrytá vegetací, jednak by nebyla skryta pod mraky. Na druhou stranu oceánská fotosyntéza uvolňuje do atmosféry více kyslíku. A proto čím zřetelnější by byla pigmentová biosignatura, tím slabší by byla kyslíková biosignatura a naopak. Astronomové by mohli pozorovat jednu nebo druhou, ale nikoli obě. Pokud kosmický teleskop zjistí tmavý pás ve spektru odraženého světla planety v místě jedné z námi předpovídaných barev, pak vědec, který jev bude monitorovat u počítače, může být prvním člověkem, který zpozoroval známky mimozemského života. Samozřejmě, že budou muset být vyloučeny jiné falešné interpretace, jako například, zda by stejnou signaturu nemohly způsobit některé minerály. Právě teď můžeme identifikovat pravděpodobnou paletu barev, která by mohla indikovat rostlinný život na jiné planetě. Domníváme se například, že druhá Země by mohla mít zelené, žluté nebo oranžové rostliny. Avšak činit ještě podrobnější předpovědi je v současné době velmi obtížné. Protože jsme na Zemi mohli určit, že signatura chlorofylu je jednoznačná pro rostliny, dokážeme detegovat rostliny a oceánský fytoplankton pomocí družic. Unikátní signatury pro vegetaci na jiných planetách teprve budeme muset zjistit. Nalezení života na jiné planetě – kypícího života, nejen několika mrtvých fosilií nebo bakterií živořících v extrémních podmínkách – je rychle se přibližující realitou. Na které z hvězd bychom se měli zaměřit, vzhledem k tomu, že je jich tam venku tolik? Dokážeme změřit spektra planet u hvězd třídy M, které obíhají kolem svých mateřských hvězd tak blízko? Jaké rozmezí vlnových délek a rozlišení budou nové teleskopy potřebovat? Naše porozumění pozemské fotosyntéze je klíčem pro navrhování těchto misí a interpretaci jejich dat. Tyto otázky si vynutí syntézu různých vědeckých disciplín způsobem, který je teprve na začátku. Abychom byli schopni hledat život jinde ve vesmíru, musíme nejprve dokonale porozumět životu zde na Zemi. n S C I E N T I F I C A M E R I C A N Č E S K É V Y DÁ N Í
25