Informativní a emotivní fotografie

Informativní a emotivní fotografie

Informativní a emotivní fotografie Při řešení tohoto úkolu je důležité především zvolit vhodný objekt. | Vhodnost objektu spočívá v tom, že je relativně snadno zobrazitelný informativně i emotivně. | Výhodné je, když objekt emocionálně aktivní sám o sobě. |

Informativní řešení |

|

| |

Informativní řešení bude představovat například anatomický dokument. To znamená např. jak vypadají bederní jamky, jak vystupují krční obratle, jak je pokřivená páteř apod. Posluchač si nesmí plést špatnou fotografii s informativní fotografií. Bude zvoleno přiměřené pozadí, přesně odpovídající osvětlení, v obraze nebudou žádné rušivé prvky atp.

Emotivní řešení |

|

Při emotivním pojednání těla se musí snímek vyznačovat výrazným výtvarným řešením, přiměřenou pózou, osvětlením nebo kombinací s jinými prvky. Především je zde třeba použít takových postupů, které jsou v informativní fotografii nepoužitelné.

Informativní a emotivní řešení

Historie fotografických technik Jana Dannhoferová | Ústav informatiky | PEF MZLU v Brně Digitální fotografie (DIF)

Co nás dnes čeká? •  camera obscura (včera a dnes) •  vývoj poznatků o vlivu světla na vlastnosti látek •  nejstarší reprodukční techniky •  další vývoj technik a materiálů záznamu obrazu •  mokrý kolodiový proces •  vývoj záznamů na suché desky •  vývoj záznamů na fotografický film •  barevný záznam obrazu •  ušlechtilé fotografické tisky •  snahy o prostorové zobrazení •  vývoj fotografických přístrojů •  cesty k digitální fotografii

Camera obscura • CAMERA = místnost, OBSCURA = temný • temná místnost s jedním malým otvorem, kterým procházející svazek paprsků kreslí na protilehlou stěnu převrácený obraz předmětů před otvorem

Princip camery obscury (zdroj Wikipedia)

Camera obscura

První známé vyobrazení camery obscury (Gema Frisius)

Camera obscura s objektivem (Johan Zahn)

Camera obscura v historických datech • 350 let před Kristem – jevu si povšiml již Aristoteles • 1020 – popsána Al-Hazenem (Hassan ibn Hassan) • 1250 – popsána Rogerem Baconem • Codex atlanticus – Leonardo da Vinci popsal vztahy mezi perspektivou a funkcí oka s upozorněním na využití principu camery obscury • 1545 – první známé vyobrazení camery obscury (Gemma Frisius) • 1550 – vsazení čočky (Girolamo Cardan) • 1568 – zavedení clonky (Daniel Barbaro) • 1568 – detailní popis jevu a funkce camery obscury (Giovanni Della Porta, spis Magia naturalis) • 1685 – vliv čoček o různých ohniskových vzdálenostech na velikost promítnutého obrazu a využití matnice (Johan Zahn)

Camera lucida (světlá komora)

V. Chevalier, Paris (1834) – vynálezcem byl angličan William Hyde Wollaston

Camera obscura v malířské praxi

Paris (1855)

Vývoj poznatků o vlivu světla na vlastnosti látek • 1565 – Georg Fabricius objevil chlorid stříbrný • 1614 – Angelo Sala – dusičnan stříbrný v prášku po osvětlení sluncem černá • 1725 – Johann Heinrich Schulze – kašovitá směs křídy a zředěné kyseliny dusičné s přísadou dusičnanu stříbrného účinkem světla fialoví • 1777 – Carl Wilhelm Scheele – vystavení chloridu stříbrného světlu rozloženému hranolem na spektrum docházelo k rychlejšímu zčernání v oblasti modrých a fialových paprsků • 1798 – objevena citlivost některých sloučenin chromu ke světlu

Vývoj poznatků o vlivu světla na vlastnosti látek • 1802 – Thomas Wedgwood a Humphry Davy – impregnovali papír nebo bílou kůži dusičnanem nebo chloridem stříbrným

Thomas Wedgwood

Sir Humphry Davy

Nejstarší reprodukční techniky •  techniky tisku z výšky: •  dřevořez – známý už v 7. století v Číně (tisk na látku), od druhé poloviny 14. století také v Evropě (hrací karty, ilustrace knih) •  dřevoryt – vyvinutý kolem roku 1771 (pod názvem xylografie se využíval ve 2. pol. 19. stol. také k tisku fotografických předloh v časopisech) •  techniky tisku z hloubky: •  mědiryt – užívaný od poloviny 15. století •  techniky tisku z plochy: •  litografie (kamenotisk) – vynalezena roku 1798 (nejmladší), časem přešla v průmyslový tiskařský ofset •  Litografie svým principem přímo ovlivnila pokusy Josepha Nicéphora Niepceho, které vedly k nejstaršímu fotografickému procesu!

Nejstarší techniky záznamu obrazu • počátky dějin fotografie jsou spojeny se třemi osobnostmi: • Joseph Nicéphore Niepce (heliografie) • Louis Jacques Mandé Daguerre (daguerrotypie) • William Henry Fox Talbot (kalotypie/talbotypie) • další staré techniky: • Gustave Le Gray (voskované negativy)

Heliografie •  vynálezcem byl Joseph Nicéphore Niepce (kolem roku 1816) •  nejstarší fotografický proces schopný trvalého záznamu obrazu účinkem světla •  využívá vlastností přírodního asfaltu, který se účinkem světla utvrzuje a stává se nerozpustným v některých organických rozpouštědlech •  práškový asfalt rozpuštěný v levandulovém oleji mohl být nanesen na různé podložky (např. sklo, cín, měď, litografický kámen atd.)

Joseph Nicéphore Niepce

Heliografie • heliografií byly zhotoveny nejstarší známé fotografie • 1822 – zhotovena na skle kopie rytiny papeže Pia VII. jako první fotografie světa, jejíž vznik je doložen (deska se bohužel rozbila) • 1826 – kopie rytiny kardinála d‘Amboise • 1826 – Niepce pořídil na cínové desce pokryté vrstvou asfaltu během osmihodinové expozice nejstarší dochovanou fotografii – Pohled z okna na dvůr

Heliografie – nejstarší dochovaná fotografie

1826 – Pohled z okna na dvůr (Niepce)

Daguerrotypie •  techniku uveřejnil jej Louis Jacquese Mandé Daguerre v roce 1839 (ve spolupráci s Niepcem) •  první v praxi používaný fotografický postup, který znamenal počátek fotografické éry lidstva •  daguerrotypie využívala halogenidů stříbra jako světlocitlivé látky •  rozvoj daguerrotypie spojen: •  s výrobou portrétního objektivu (J. M. Petzval) •  se zvýšením citlivosti daguerrotypických desek pomocí brómu Louis Jacques Mandé Daguerre

Daguerrotypické kamery

1839 – Giroux (vlevo), Lerebours (vpravo)

Daguerrotypické kamery

1845 – Daguerrotypická kamera z Rakouska (Voigtländer &Sohn)

Kalotypie •  vynalezl ji William Henry Fox Talbot v roce 1841 (patent) •  první rozšířený proces systému negativ – pozitiv •  navázal na svůj původní vynález z roku 1835 (fotogenické kresby) •  papírový negativ (na bázi jodidu stříbrného) •  používala se přibližně do roku 1855 a postupně byly vytlačeny technikou mokrého kolódiového procesu a voskovanými papírovými negativy Gustava Graye

William Henry Fox Talbot

Fotogenické kresby •  W. H. F. Talbot prováděl od roku 1834 fotografické experimenty •  v roce1835 vynalezl metodu „photogenic drawing“ (fotogenické kresby) •  na světlocitlivý papír kladl květiny, části rostlin z herbáře jiné ploché předměty a vystavoval je světelným paprskům •  negativní obraz svých stínokreseb mohl pak převést okopírováním na obraz pozitivní •  o čtyři roky později metodu vylepšil: •  běžný kreslící papír natřel roztikem dusičnanu stříbrného a usušil •  pak jej namočil do jodidu draselného a opět usušil •  těsně před upotřebením se papír zcitlivil roztokem dusičnanu a kyselinou gallovou, pak se papír vyvolával při světle svíčky •  pozitiv se získal kopírováním, přičemž různá délka měla vliv na barevný tón pozitivu od karmínové a purpurové až po hnědočernou

Kalotypie – postup • kalotypie využívala papírových negativů, v jejichž hmotě byl vysrážený jodid stříbrný • exponovaný negativ byl vyvoláván v roztoku stříbrné soli a redukovadla • nevýhody kalotypických snímků: • méně podrobností v kresbě • odrážejí texturu papíru • snížený rozsah světel a stínů • na rozdíl od daguerrotypie umožňovaly vytvářet libovolné množství kopií a byly levnější

Kalotypie

1835 – První papírový negativ (Talbot)

Voskované negativy • techniku vymyslel Gustave Le Gray v roce 1851 • papír nejprve napojil horkým voskem, aby izoloval chemický vliv papíroviny na ostatní lázně (a učinil tak preparát trvanlivější) • po jodování ve zvláštní lázni a po usušení papír zcitlivoval v lázni dusičnanu stříbrného a kyseliny octové • po vyprání v destilované vodě se papír usušil a ve tmě a chladnu udržel svou citlivost minimálně dva týdny • výhoda: • po expozici se nemusel ihned vyvolat, ale stačilo jej zpracovat do dvou dnů! • výrazně usnadnily fotografování na cestách

Mokrý kolodiový proces •  za vynálezce se považuje Frederic Scott Archer (1851) •  první proces v dějinách fotografie, který úspěšně využil skla jako nosiče světlocitlivých materiálů •  kolódium umožnilo být nosičem i pojidlem halogenidů stříbra na skle •  velmi rychle nahradil předešlé postupy a využíval se dlouho dobu (přibližně až do r. 1885) •  oproti kalotypiím vynikal: •  obrysovou ostrostí •  větší bohatostí detailů a citlivostí •  rozsáhlejší stupnicí polotónů Frederic Scott Archer

Mokrý kolodiový proces • Výhody: • výrazné zkrácení expozičního času na jednotlivé vteřiny • pokles finančních nákladů • snížení možnosti otravy • Nevýhody: • desky musely až do expozice zůstat vlhké! (připravovaly se těsně před fotografováním) • výsledný formát shodný s velikostí desky (stále není možné zvětšovat) • využívaná směs byla vysoce hořlavá a výbušná!!!

Pozitivní materiály éry mokrého kolodiového procesu • negativní obraz byl umístěn na průhledné sklo, následně byl kopírován na pozitivní, původně slaný, později albuminový papír • slané papíry • za vynálezce považován W. H. F. Talbot (1834) • negativ se kopíroval kontaktem na slunci, ustaloval v horkém roztoku chloridu sodného, tónoval chloridem zlatitým • albuminové papíry • za vynálezce považován L. D. Blanquart-Evrard (1850) • základní pozitivní materiál druhé poloviny 19. století

Vývoj záznamů na suché desky • vynálezcem suchých želatinových desek byl v roce 1871 Richard Leach Maddox • želatina se osvědčila jako výborné pojivo, které udržuje mikrokrystalky halogenidů stříbra v jemně rozptýlené formě, fixuje jejich polohu a zabraňuje shlukování • 1873 – zahájen prodej tekuté želatinové emulze • 1878 – zahájen prodej suchých listů s emulzí (firmou Liverpool Dry Plate Company) • 1879 – strojová výroba želatinových desek • 1879 – patentován bromidostříbrný želatinový papír

Vývoj záznamů na suché desky

Suché desky prodávané Eastmanem

1910 – H. W. Nicholls, Monte Carlo (negativ suchých desek)

Tím problémy nekončí • nevyrovnaná citlivost halogenidů stříbra k různým částem spektra (k úplnému vyrovnání došlo ve výrobě desek až v letech 1905-1906, H. W. Vogel – sensibilace fotografických desek) • v balení desek nebyla původně udávána citlivost (1894 – Julius Scheiner zkonstruoval senzitometr a zavedl stupnici k měření citlivosti fotografických materiálů, stupně Scheinerů)

Vývoj záznamů na fotografický film •  1884 – stahovací film (Georg Eastman, W. H. Walker) (z papírové podložky se vyvolaný a ustálený negativ za vlhka přenášel na sklo, kde zaschl) •  1889 – patent na nanášení citlivé vrstvy na film z celuloidu firma Kodak vylepšila svoji kameru pro roli filmu •  1894 – patent na pokrytí filmu pruhem papíru po celé délce filmu, na zadní straně papíru byla napsána čísla pořadí záběru •  1910 – Eastmanova firma KODAK vyrábí 2/3 světové produkce svitkových filmů

Produkty firmy Kodak: film (1884), kamera (1888)

Vývoj záznamů na fotografický film

1890 – George Eastman drží kameru Kodak No. 2 (tato ranná kamera vytvářela kulaté fotografie)

Barevný záznam obrazu •  nejprve nepřímo pomocí kolorování anilinovými barvivy •  poznatky z daguerrotypie – chlorid stříbrný za určitých okolností dává obraz s nádechem barev z reálného světa (trvanlivost záznamů však nepřesáhla týden) •  1861 – J. C. Maxwell experimentoval s barevnými filtry (položil základy aditivnímu míchání barev) •  1868 – L. D. du Hauron •  patentován vynález barevné fotografie, kterou tvořily tři dílčí záběry pomocí žlutého, červeného a modrého filtru •  složením všech tří dílčích záběrů na sebe v přesném zákrytu vznikl při promítání barevný obraz •  1891 – první využitelný přímý způsob barevné fotografie (Gabriel Lippmann)

Tříbarevná fotografie • vzácně dochovaná metoda barevného záznamu • teoreticky popsána Maxwellem, poprvé prakticky realizována Hauronem • značné technologické problémy při přenosu tří černobílých obrazů na jeden (až rozšíření počítačů umožnilo rekonstrukci většiny těchto záznamů do reálných barevných fotografií) • sami fotografové většinou všechny své snímky v barevné variantě za svého života neviděli

Tříbarevná fotografie • každý tříbarevný negativ se skládal ze tří černobílých negativů vyfotografovaných přes modrý, zelený a červený filtr, jejichž složením vznikl výsledný barevný obraz (snímky byly nejprve promítány ze tří projektorů s příslušnými barevnými filtry, později byly tónovány v barvě odpovídající snímacímu filtru a promítány najednou v zákrytu)

Zdroj: sechtl-vosecek.ucw.cz

Lippmannova fotografie •  barevná reprodukce zaznamenává úplnou informaci o spektrálním složení barev originálu •  využil jevu interference světla (místo barviv použil vlnovou délku světla) •  objevil závislost mezi elektrickým potenciálem rtuti a jejím povrchovým napětím •  problémy: •  nízká citlivost •  práce s nebezpečnou rtutí •  v roce 1918 obdržel za svůj objev Nobelovu cenu Gabriel Lippmann

Lippmannova fotografie

1891 – Jedna z prvních barevných Lippmannových fotografií

Další vývoj barevného obrazu •  autochrom (1904) •  byl prvním komerčně nabízeným barevným materiálem (Louis Lumiere) •  autochrom byl inverzní rastrový aditivní systém, rastr byl tvořen nepravidelně rozptýlenými škrobovými zrnky na rubu skleněné desky zbarvenými modře, zeleně a červeně •  exponovalo se přes sklo, citlivost velmi nízká •  vybělovací proces •  působením světla se některá barviva v citlivé vrstvě vybělují •  stal se základem pro inverzní pozitivní proces •  vícevrstvé barevné materiály •  založené na subtraktivním způsobu míchání barev a na barvotvorném vyvolávání •  barevné filmy uvedly současně KODAK (Kodachrome, Ektachrome) a AGFA (Agfacolor) ve 30. letech 20. století •  barevné filmy systému negativ – pozitiv •  byly vyvinuty až během 2. světové války

Ušlechtilé fotografické tisky •  soubor technik, které využívají citlivosti dichromanových solí ke světlu a utvrzování želatiny produkty rozkladu těchto solí (základem jsou tzv. chromované klihoviny) •  u některých technik mohly soutisky vyvolat barevný vjem •  obraz má formu jemného reliéfu, který vzniká bobtnáním neutvrzené želatiny ve studené vodě nebo jejím vymytím v teplé vodě •  reliéf se může využít jako matrice k tisku obrazu nebo se obraz může zviditelnit vybarvením klihovinové vrstvy •  mezi ušlechtilé fotografické tisky patří (dle obliby): •  olejotisk •  gumotisk •  bromolejotisk •  uhlotisk (pigment) – nejstarší pozitivní proces •  carbro a další

Stereofotografie • snahy o prostorové zobrazení • stereofotografie je založená na zobrazení a prezentaci dvojic snímků upravených tak, aby při prohlížení vznikal prostorový vjem (iluze hloubky v obraze) • dvojice snímků se pozoruje samostatně levým a pravým okem a obrazy se spojí do jednoho prostorového vjemu • 1835 – Sir Charles Wheatstone popsal teorii stereoskopického vidění a sestrojil první přístroj (stereoskop) • 1851 – Sir David Brewster sestrojil čočkový stereoskop vhodný k pozorování stereoskopických fotografií (byl mnohem menší a vyvolal velkou vlnu zájmu o stereofotografii)

Stereofotografie

1849 – Stereoskop Davida Brewstera

1920 – Stereo kamera a prohlížeč (Jules Richard) 1855 – Pohled do stereoskopického prohlížeče

Holografie • další metoda související s prostorovým vjemem • způsob založený na interferenci světla • holografie je vyspělá forma záznamu obrazu, která umožňuje zachytit jeho trojrozměrnou strukturu na dvojrozměrný obrazový nosič (informace jak o intenzitě, tak o fázi světla odraženého od předmětu) • v roce 1948 objeven D. Gaborem a oceněn Nobelovou cenou • výhody: • velká hloubka zobrazované scény • širší úhel pozorování • přesvědčivost rekonstrukce

Holografie

1964: Vlak a pták – první hologram na světě (E. Leith a J. Upatnieks)

1971 – Gabor a jeho holografický portrét

Hologramy v dnešní době •  zabezpečovací prvky bankovek, dokumentů a výrobků, které mají chránit před paděláním •  zpřístupnění vzácných archivovaných předmětů široké veřejnosti •  v marketingu a reklamě, na obalech výrobků

Holografické produkty firmy Optaglio

•  (více informací o holografii na www.holophile.com)

Vývoj fotografických přístrojů •  přístroje pro první fotografické procesy •  fotografické přístroje mokrého kolodiového procesu •  fotografické přístroje pro zavedení suchých desek •  profesionální ateliérové •  cestovní •  fotografické přístroje s nástupem amatérského hnutí •  sklopné komory na desky a film •  vzpěrové komory na desky a film •  zásobníkové a detektivní komory •  skříňkové komory (boxy) •  zrcadlovky •  jednooké, dvouoké •  stereoskopické •  fotografické přístroje maloformátové a panoramatické •  přístroje pro barevnou fotografii •  přístroje pro okamžitou fotografii

Přístroje pro první fotografické procesy •  první vyráběné fotoaparáty byly pro proces daguerrotypie (vyráběl je Alphons Giroux) •  posupně zdokonalovány (zaostřování, složitelnost fotoaparátu, zrcadlo nebo hranol pro pozorování)

1839 – Daguerrotypická komora: dvě do sebe světlotěsně zasunovatelné skřínky s objektivem zasazeným do přední stěny

1840 – Chevalierův Le grand Photographe: v pevné skříňce se zaostřovalo předozadním pohybem matnice, doostření se pak provádělo na objektivu pastorkem s hřebenem

Přístroje pro první fotografické procesy

1841 – P. W. F. Voigtlander podle návrhu J. M. Petzvala, ve své době výjimečné řešení představovala celokovová komora kuželovitého tvaru na okrouhlé desky

1851 – Lewisova daguerrotypická kamera: zaostřovalo se posuvem objektivu v tubusu

•  některé přístroje byly opatřeny zrcadlem nebo hranolem ke stranovému převrácení obrazu, •  nepřevrácený obraz byl pozorován shora (jako u camery obscury) na matnici, pod níž bylo zrcadlo sklopné pod úhlem 45 stupňů

Přístroje morkého kolodiového procesu •  pracovaly se skleněnými kolodiovými negativy •  byly konstruovány vesměs jako měchové v dřevěné kostře •  zadní rám byl posunovatelný po výtahu, nesl matnici, která byla vyměnitelná za vysouvací kazetu •  v dolní části mívaly kazety pro mokrý kolodiový proces žlábek, kam ústily zbytky z roztoku stékající z desky exponované ve vlhkém stavu •  pro práci mimo ateliér se používaly skládací třínohé stativy

1847 – kamera Edwarda Anthonyho

Přístroje pro zavedení suchých desek •  ateliérové •  měchová komora s dlouhým výtahem (pro objektivy s delším ohniskem) •  zaostřovalo se posuvem matnice •  Přední rám někdy opatřen úchyty pro upevnění sukna (pomáhalo fotografovi při zaostřování) •  expozici určovala pneumatická závěrka, ovládaná pomocí balónku spojeném se závěrkou hadicí •  sloupový stativ se samosvorným šnekovým převodem ovládaným klikou •  cestovní •  přizpůsobeny pro fotografování v exteriéru •  v Evropě se rozeznávaly konstrukce anglického, francouzského a německého typu

Cesty k digitální fotografii • 1955 – k počítači se připojil první monitor • 1957 – první případ, kdy počítač zaznamenal a zpracoval obrazový záznam (americký Národní ústav pro standardizaci, R. A. Kirsch nasnímal fotografii svého syna) • 60. léta 20. století – nejvýraznější úspěch ve zpracování elektronických snímků (NASA) • 1979 – systém Response 300 izraelské firmy Scitex umožňoval části fotografií měnit a vytvářet montáže • 1982 – firma IBM uvedla na trh první PC počítač • 1984 – firma Apple představila Macintosh (první počítač využívající grafického rozhraní, rozvoj DTP) • 1985 – první relativně levné skenery

Cesty k digitální fotografii • 1980 – prototyp přístroje Sony Mavica (MAgnetic Video CAmera), analogový záznam se ukládal na magnetický kotouč (první spotřebitelský produkt, který k záznamu obrazu používal polovodičový prvek – senzor CCD) • 1990 – fotoaparát M-Line Monolith se zadním skenerovým dílem k záznamu obrazu • 1991 – na veletrhu CeBIT představen fotopřístroj DigiCam (digitální fotokamera první generace) kalifornské společnosti Dycam

Digitální kamera firmy Dycam

Cesty k digitální fotografii • 1992 – DigiCam Classic HR (High Resolution) • 1993 – Quick Take 100 firem Apple a Kodak (poměrně levný a barevný digitální přístroj, standard, jehož se chytili i ostatní výrobci)

Quick Take 200

Cesty k digitální fotografii

Specifikace digitálních kamer Quick Take (zdroj Wikipedia)

Cesty k digitální fotografii • V roce 1993 byly zřetelně naznačeny cesty dalšího vývoje! • 1994 – na výstavě Photokina již nabídka několika desítek digitálních fotopřístrojů od mnoha výrobců • 1995 – první spotřebitelský fotoaparát s LCD displejem na zadní straně • 1996 – první fotoaparát zapisující na karty Compact Flash (Kodak DC-25) • 1998 – obecné přijetí digitální fotografie jako přirozeného partnera klasického způsobu fotografování • 2002 – profesionální digitální fotoaparát Canon D60 uplatnil jako nosič záznamu paměť CMOS • Více informací o vývoji digitálních kamer naleznete na www.digicamhistory.com.

Camera obscura a dnešní doba Zapomeňte na dokonalé objektivy, přesné hledáčky a elektronické závěrky. Zapomeňte vůbec na fotoaparát tak, jak ho znáte, a objevte svět dírkových komor. Svět tvůrčí svobody, imaginace a experimentu, který mění pohled na realitu. Neexistuje totiž přirozenější a zároveň magičtější fotografická technika.

(David Balihar)

Camera obscura v praxi •  velikost dírky a tlousťka materiálu ovlivňuje

expoziční dobu a ostrost výsledného snímku (dírka co nejmenší, materiál co nejtenší) •  problémy, které je třeba řešit: – citlivost materiálu (fotopapír, pozitivní polaroidový fotopapír, svitkový nebo plochý film)

•  Vliv tloušťky materiálu na úhel záběru

– vzdálenost dírky od matnice – doba expozice (světelnost dírkové komory = ohnisková vzdálenost / průměr dírky) Více informací naleznete na: http://www.paladix.cz/clanky/camera-obscura-v-praxi.html

1979 – Dirkon – papírový fotoaparát (časopis ABC)

www.pinhole.cz/cz/pinholecameras/

Báječný svět lomografie

www.lomography.com

Děkuji za pozornost

Konstrukce fotografických přístrojů Jana Dannhoferová | Ústav informatiky | PEF MZLU v Brně Digitální fotografie (DIF)

Co nás dnes čeká? • Základní typy fotografických přístrojů • Konstrukce • Příslušenství • Výhody a nevýhody digitální fotografie

Opakování z minulé přednášky • Vývoj camery obscury do podoby filmového fotoaparátu (www.antiquecameras.net)

Princip  známý  již   350  let  př.  n.  l.   1342  –  první   známé  vyobrazení  

1837  –  Daguerrotypie   (první  komerčně     vyráběná  kamera)  

1888  –  firma   Eastman  Dry  Plate   Company  –  Kodak   (první  kamera  na   fotografický  film)  

1924  –  firma  Leitz   –  Leica  (první   kamera  na       35  mm  kinofilm)  

Opakování z minulé přednášky • Vývoj do podoby digitálního fotoaparátu (www.digicamhistory.com)

1990  –  Dycam   Model  1   (první  digitální   fotoaparát)  

1991  –  Kodak   DCS-­‐100  SLR   (první  komerčně   dostupná  diXgální   zrcadlovka)  

Typy fotoaparátů podle záznamové vrstvy • Deskové • desky ze skla (želatina – pojidlo halogenidů stříbra) • Filmové • celuloidový film (svitkový, kinofilm) • Digitální • senzor CCD nebo CMOS

Typy analogových fotografických přístrojů •  Fotoaparáty na 35 mm film •  kompaktní fotoaparáty •  jednooké zrcadlovky (SLR) •  Středoformátové fotoaparáty (na svitkový film) •  jednooké zrcadlovky •  dvouoké zrcadlovky •  Speciální typy fotoaparátů •  velkoformátové fotoaparáty •  širokoúhlé fotoaparáty •  panoramatické fotoaparáty •  okamžité fotoaparáty •  vodotěsné a podvodní fotoaparáty

Kompaktní fotoaparáty na 35 mm film •  Jednoduché •  jednoduché ovládání (pro netechnické uživatele) •  lehčí a nenápadnější (ve srovnání se SLR) •  pevně vestavěný, nevýměnný objektiv •  problém: pohled hledáčkem neodpovídá obrazu, který zaznamená čip •  řešení: značky pro kompenzaci paralaxy viditelné v hledáčku •  Vyspělé •  objektiv s proměnou ohniskovou vzdáleností •  aretace automatického zaostřování (zaostření mimo střed) •  expoziční programy pro automatickou expozici

Jednooké zrcadlovky (SLR) na 35 mm film • Manuální (např. Nikon FM2) • pro technicky orientované fotografy • ruční ostření • Automatické (např. Canon EOS 5) • automatické zakládání a převíjení filmu • rychlé a snadné ovládání • automatická expozice • pro ty, kteří neradí dělají technická rozhodnutí • automatické zaostřování

Středoformátové fotoaparáty • Vyplňují mezeru mezi lehkými kompakty a SLR a objemnými přístroji na plochý film • Poskytují větší negativy než přístroje na 35 mm film (lepší rozlišení a kvalita polotónů) • Vysoká profesionální kvalita snímků (větší velikost políčka) • Pohodlný přechod z barevného na černobílý film díky výměnným zásobníkům na film • Široký výběr rukojetí, hledáčků, objektivů, výměnných zásobníků

Jednooké zrcadlovky na svitkový film (podle velikosti filmového políčka) • Fotoaparát 6 × 4,5 cm (např. Mamiya 645) • lze použít různé druhy hledáčků: • pentagonální hranoly pro snímání zvýšky • světlíky pro snímání od pasu • úhlové hledáčky • rozsah objektivů od 24 do 500 mm

Jednooké zrcadlovky na svitkový film (podle velikosti filmového políčka) • Fotoaparát 6 × 6 cm (např. Hasselblad) • různé hledáčky • rozsah objektivů od 30 do 500 mm • fotoaparát může být vybaven měchem

Jednooké zrcadlovky na svitkový film (podle velikosti filmového políčka) • Fotoaparát 6 × 7 cm (např. Asahi Pentax) • větší rozměry, dražší • ideální pro fotografie krajiny

Jednooké zrcadlovky na svitkový film (podle velikosti filmového políčka) • Fotoaparát 6 × 9 cm (např. Fuji) • hlavně pro zvětšeniny • průhledový hledáček s dálkoměrem (lehčí) • objektiv není výměnný (dva modely: 65 a 90 mm) • a další: • 6 × 10 cm • 6 × 12 cm • 6 × 17 cm • 6 × 24 cm • ...

Dvouooké zrcadlovky na svitkový film • Dnes se jich vyrábí jen velmi málo (např. Mamiya C330) • Používá stejný film jako jiné fotoaparáty středního formátu • Vytváří čtvercové snímky 6 × 6 cm • Obraz neustále viditelný na matnici • Mají dva objektivy nad sebou: • horní hledáčkový objektiv (lze nasadit i pentagonální hranol) • spodní snímací objektiv • Objekt se pozoruje světlíkem na horní straně fotoaparátu • Fotografuje se z výšky pasu

Dvouooké zrcadlovky na svitkový film

Velkoformátové fotoaparáty • Např. Tachihara 4 × 5 " • Řada objektivů na výměnných destičkách • Listový film (4 × 5 ", 5 × 7 ", 8 × 10 ", 12 × 20 ", 20 × 24 ") • Využití: např. profesionální snímky krajiny • Zdroj informací: www.kenrockwell.com

Širokoúhlé fotoaparáty • Např. Linhof Technorama 617S • Pro fotografie krajiny a architektury • Na svitkový film s proměnlivou šířkou políčka • Některé fotoaparáty jsou osazeny posuvným objektivem • Vestavěná vodováha • Zdroj informací: http://www.linhof.de/technorama-e.html

Širokoúhlé fotoaparáty

Panaromatické fotoaparáty • Např. digitální Seitz 6 × 17, Unoshot • Zahrnuje úhel záběru 120°, 180° nebo 360° (otáčením objektivu nebo celého přístroje) • Používá se: • objektiv v otočném bubnu • 35 mm film

Panaromatické fotoaparáty

Okamžité fotoaparáty • Např. Polaroid • Poskytují hotovou fotografii jen několik vteřin po osvitu • Vybavení: • objektiv 125 mm • automatické zaostřování • zrcadlový hledáček • elektronický blesk • 10 obrázků v balení

Vodotěsné a podvodní fotoaparáty • Vodotěsné (např. Minolta) • vodotěsné do cca 5 m • objektivy 35 a 50 mm • automatické ostření nad vodou a pevné pod vodou • Podvodní (např. Polaroid) • velký hledáček • automatická i manuální expozice • zvětšené ovladače pro snadné ovládání • řada objektivů • vodotěsné do cca 50 m hloubky

Princip jednooké zrcadlovky • SLR (Single Lens Reflex) • DSLR (Digital Single Lens Reflex)

Průřez digitální zrcadlovkou

Základní části fotografických přístrojů • Snímací soustava • optická soustava • tělo fotoaparátu • Záznamová soustava • senzor • Příslušenství • paměťové karty • záblesková osvětlovací zařízení • stativy • drátěná spoušť

Optická soustava fotografických přístrojů • Optická soustava = soubor optických prvků (čoček, hranolů, zrcadel, desek atd.) • Nejjednodušším prvkem ve fotografické optice je spojná čočka • vypouklý disk z leštěného litého skla • soustřeďuje paprsky světla do jedné roviny (ohnisková rovina = rovina snímače) • má řadu optických vad (např. sférickou, barevnou atd.) • kombinací různých čoček je možné tyto vady potlačit

Optická soustava fotografických přístrojů • Parametry objektivu: • ohnisková vzdálenost a obrazový úhel • světelnost objektivu • nejkratší zaostřovací vzdálenost • počet prvků a skupin čoček • typ uchycení (bajonet) • rozměr a hmotnost   Bude probíráno na samostatné přednášce!

Clona •  Kruhový otvor v optickém středu objektivu •  V klidovém stavu je vždy otevřená na maximum •  Průměr clony lze měnit a tím ovlivňovat množství vstupujícího světla (méně světla = delší čas expozice) •  Změna o jedno clonové číslo odpovídá polovině, respektive dvojnásobku plochy otvoru clony •  Množství světla, které dopadá na senzor, závisí nejen na otvoru clony, ale také na vzdálenosti clony od senzoru (= ohnisková vzdálenost objektivu!)

Předsklopení zrcátka (Mirror Lock-Up) • Sklopení zrcátka může způsobit mírný otřes • Vibraci je možné u většiny DSLR redukovat funkcí předsklopení zrcátka (cca 10 vteřit před expozicí) • první stisk spouště: zrcátko se pouze sklopí • druhý stisk spouště: expozice snímku • Vhodné používat dráženou spoušť

Ostření •  Zaostřovací mechanismus vzdaluje a přibližuje objektiv od roviny snímače •  Správné zaostření objektivu = zvolit rovinu zaostření, která je rovnoběžná se senzorem (ohnisková rovina a rovina snímače splývají) •  Vše co prochází touto rovinou je ostré, vše před a za ní bude neostré •  Minimální zaostřovací vzdálenost – jak blízko může objekt být, aby objektiv ještě dokázal zaostřit

Automatické ostření •  AF (Auto Focus) u digitálních zrcadlovek •  Starší filmové zrcadlovky tuto funkci nemají •  Princip: •  zrcátko je polopropustné a jen část světla se odrazí do hledáčku (cca 70 %), zbytek světla projde •  za hlavním zrcátkem je umístěné menší zrcátko, které odráží prošlé světelné paprsky směrem dolů •  ve spodní části jsou umístěné senzory automatického ostření, které vyhodnocují stupeň ostrosti obrazu (AF Sensor)

Aktivní ostření • Fotoaparát vyšle infračervený signál s cílem zjistit vzdálenost objektu • Paprsek se od objektu odrazí a vrátí se zpět do fotoaparátu ve formě echa • Ze známé rychlosti šíření signálu se vypočítá vzdálenost objektu • Zaostřovací motory v objektivu se nastaví tak, aby byl objekt v uvedené vzdálenosti ostrý • Výhody: • rychlý, pracuje i ve tmě • Nevýhody: • focení přes sklo a překážky • použití dodatečné optiky (např. předsádky) • vždy ostří pouze na střed a neumožňuje vícebodové ostření • funguje pouze na omezenou vzdálenost

Pasivní ostření •  V dnešní době převažuje •  Fotoaparát ostří na základě rozboru samotného obrazu •  K ostření je použit buď hlavní senzor, nebo samotný AF Senzor (u DSLR) •  Ostrost se vyhodnocuje na základě kontrastu hran v místě zaostřovacího bodu •  Zaostřovací mechanismus objektivu pak hledá místo maximální ostrosti až do úplné spokojenosti senzoru •  Nevýhody: •  pomalejší •  špatné ostření za šera a v noci •  nefunguje tam, kde objekt nemá žádné kontrastní hrany

Doostřování digitálně pořízených fotografií • Doostření = zvýšení kontrastu existujících hran • Proč je potřeba doostřovat digitální fotografie? • digitální záznam je diskrétní • nemůže být zaznamenán detail menší než 1 pixel • současné senzory jsou konstruovány pomocí tzv. Bayerovy masky • Obrazový procesor snad každého fotoaparátu doostřuje • Doostřování u kompaktů vs. DSLR

Matnice (Focusing Screen) • Průhledné skleněné či plastové plátno, na které se promítá obraz, který je sledován hledáčkem • Různé druhy matnic rozšířené u zrcadlovek s ručním ostřením • Některé zrcadlovky nejvyšší třídy mají výměnné matnice (s různými obrazci a mřížkami) • zobrazují se společně s obrazem • zjednodušení ručního ostření, přesnější kompozice obrazu • Zrcadlovky s automatickým ostřením dnes na matnici zobrazují většinou jen zaostřovací body

Typy matnic •  Matnice s polohou zaostřovacích bodů •  Microprisma •  matnice má ve svém středu soustředěno mnoho malých mikrohranolů •  špatné zaostření: mikrohranoly jako černobílý tečkovaný obrazec •  správné zaostření: mikrohranoly se stanou neviditelnými •  Matnice s rozděleným obrazem •  nejrozšířenější, nejužitečnější pro ruční ostření •  matnice má ve svém středu kruh s rozpůleným obrazem •  špatné zaostření: obě půlky obrazu na sebe nenavazují •  správné zaostření: poloha, kdy obě půlky na sebe přesně navazují •  Mřížka •  usnadňuje správnou kompozici obrazu

Hranol (Pentaprism) • Hranol je součástí hledáčku • Obraz je převrácený vzhůru nohama a je potřeba ho v hledáčku otočit zpět • Čím kvalitnější hranol, tím jasnější a ostřejší obraz v hledáčku • Kvalita hranolu někdy na úkor interního blesku nebo jeho úplné absence (např. Canon EOS 5D) • U levných modelů naopak drahý hranol nahrazen soustavou zrcátek

Hledáček •  Obecně se používají 3 typy hledáčků: •  průhledový (kompakty) •  neukazuje přesně stejný obraz, který vidí objektiv •  jednooké zrcadlovky •  obraz je odrážen zrcátkem na matnici a hranolem v hledáčku otočen •  dvouoké zrcadlovky •  horním objektivem se pozoruje, spodním fotografuje

Hledáček DSLR • U DSLR obsahuje také expoziční senzor, který měří množství světla v obraze a ovlivňuje nastavení expozičních hodnot • Během sledování obrazu v hledáčku pracují expoziční i zaostřovací senzory • Hlavní obrazový senzor je zakryt zrcátky a zavřenou závěrkou • To je důvod, proč u digitální zrcadlovky není možné fotografovat přes zadní displej (tzv. live view) • V okamžiku stisknutí spouště se obě zrcátka sklopí vzhůru • zakryjí hledáček (tzv. Blackout) • clona se uzavře na změřenou hodnotu a otevře se závěrka

Parametry hledáčků •  Zvětšení •  jak velké se jeví předměty v hledáčku ve srovnání s pozorováním okem •  Pokrytí •  kolik procent plochy snímku uvidíme v hledáčku ve srovnání s tím, co bude skutečně vyfotografováno •  Bod oka •  maximální vzdálenost, o kterou se můžeme oddálit od očnice hledáčku, aby byl obraz v hledáčku stále vidět •  Dioptrická korekce •  možnost změny optických parametrů hledáčku – posun čočky •  simulace brýlí •  Použití hranolu nebo systému zrcátek (u DSLR)

Fotografování přes zadní displej • Tzv. živý náhled (live view) • Jako první Olympus E-330 • Problém: sklopení zrcátka zakryje AF senzory (není možné ostřit) • Řešení: • druhý malý CCD senzor umístěný s expozičním senzorem v hledáčku (nedochází ke sklopení zrcátka) • sklopí se zrcátko, otevře se závěrka a pro náhled snímku je využit přímo hlavní senzor (měření expozice, ani automatické ostření nepracuje) • k ostření se použije hlavní senzor

Závěrka a expoziční čas • Závěrka – brání dopadu světla na citlivou vrstvu (snímač), když se nefotografuje • Expoziční čas = doba otevření závěrky, po kterou světlo působí na digitální snímač fotoaparátu • Změna o jednu hodnotu odpovídá dvojnásobné či poloviční osvitové době

Mechanické závěrky • centrální závěrka • umístěná mezi clonou a čočkami objektivu • obsahuje překrývající se lamely • delší časy (nerozechvěje objektiv) • štěrbinová závěrka • skládá se ze dvou rolet, které se postupně otvírají • kratší časy (rozechvívá objektiv)

Elektronické závěrky • mechanická závěrka se kombinuje s elektronickou • filmové zrcadlovky – pouze mechanická závěrka • digitální kompakty – pouze elektronická závěrka • DSLR – mechanická v kombinaci s elektronickou

Závěrka

Centrální závěrka

Štěrbinová závěrka

Senzor • Senzor – digitální obrazový snímač • Digitální fotoaparáty dnes používají dva druhy senzorů, které se neliší principem práce, ale technologií výroby • CCD (Charge-Coupled Device) • výborná citlivost na světlo, velký teplotní šum • CMOS (Complementary Metal–Oxide–Semiconductor) • tenčí a levnější, nízká spotřea, odolnost proti šumu   Bude probíráno na samostatné přednášce!

Dálkoměry • Optický prvek, který slouží pro měření vzdálenosti • Určuje vzdálenost, ve které je zaostřeno • Typy dálkoměrů: • Klínový dálkoměr (Zenit, Practica, ...) • dosud nepřekonaný • špatně seřízená matnice – neostrost • Mikroprizmatický dálkoměr – zabroušený do matnice • Matnicový dálkoměr – v celé ploše • Autofocus – vyhodnocování lineární neostrosti, kontrastu

Paměťové karty • Základní charakteristiky: • kapacita • rychlost zápisu • cena za megabyte/gigabyte paměti • velikost a typ

Paměťové karty • Nejobvyklejší paměťové karty na trhu: • CompactFlash I (42,8 × 36,4 × 3,3 mm) • CompactFlash II / Microdrive (42,8 × 36,4 × 5,0 mm) • od IBM – pevné disky zabudované v kartách typu II • SmartMedia (45,0 × 37,0 × 0,8 mm) • v současné době stahován z trhu • Secure Digital (32,0 × 24,0 × 2,1 mm) • značka SD Card Association

Paměťové karty • Memory Stick (50,0 × 21,5 × 2,8 mm) • nejprve Sony, nyní jej nabízí již několik firem • dvě verze: Memory Stick a Memory Stick Pro Duo • xD-Picture Card (25,0 × 20,0 × 1,7 mm) • vyvinutá firmami Olympus, Fujifilm a Toshiba • MultiMedia Card (32,0 × 24,0 × 1,4 mm) • vyráběna firmou MultiMedia Card Association (MMCA) • existují různé varianty • akceptována přístroji, které podporují SD Card

Příslušenství •  Filtry (optické, softwarové) •  Očnice a příslušenství hledáčků •  Matnice •  Software •  Bezdrátový přenos fotografií •  Podvodní pouzdra •  Expozimetry •  Externí záblesková osvětlení •  Stativy •  Brašny, batohy •  Čtečky karet, databanky, vypalovačky

Hlavní výhody digitální fotografie • Osvobození od nákupu filmového materiálu • Odpadá vyvolávání filmů, zhotovení fotografií v temné komoře nebo jejich zadávání do fotolabů • Snadné třídění, ukládání a archivace

Hlavní nevýhody digitální fotografie • Šum – roste s růstem citlivosti ISO, klesá s růstem velikosti senzoru (narozdíl od filmového zrna je vnímán nelibě) • Dynamický rozsah – rozdíl jasů nejsvětlejší a nejtmavší části obrazu • Hloubka ostrosti – zejména u digitálních kompaktů (čím menší senzor, tím je nutnější kratší ohisko objektivu, tím roste hloubka ostrosti a na snímku je vše ostré) • Baterie • Rychlost reakce

Děkuji za pozornost

Historie fotografie Vynález fotografie ve 30. letech 19. století přinesl  nový způsob zobrazování skutečností, který byl   přesnější rychlejší a levnější než seberealističtější  malba nebo grafika. Fotografie z řeckého fós = světlo a grafó = kreslit, malovat

„ „Ode dneška je malířství mrtvé!“ j Delaroche

• Před necelými dvěma stoletími prohlásil  ý malířství za  francouzský malíř Delaroche mrtvé, když spatřil daguerrotypii. • Fotografie rozhodně malířství neohrozila, stala  Fotografie rozhodně malířství neohrozila stala se jen dalším médiem, jak dokonale zobrazit  nejen vnější realitu, ale i onu realitu vnitřní,  ě ší l l l ř í kterou každý tvořivě nadaný člověk touží  sdělit.

Druhy fotografie členění Druhy fotografie – Nejstarší pokus o třídění: angličan Jabez Hughes 

• Mechanická fotografie g reprodukce předmětů • Umělecká fotografie foto rafie zobrazuje objekty uspořádaně, aby se  projevily výmluvněji a pěkněji • Vysoce umělecká fotografie nejen zaujme ale chce i poučit a zušlechtit.

Druhy fotografie členění Druhy fotografie – • Většina ě ši dosavadních d d í h třídění řídě í vychází há í z  tradičního uměnovědného hlediska a dělí fotografie podle námětu: (zátiší, akt, krajina,  portrét, dokument, atd.). • Zatím nejvýstižněji se povedlo dělení prof.  y z obecného Jánu Šmokovi. Dělění vychází systému sdělování (angelmatiky).

Druhy fotografie členění Druhy fotografie – • Informativní f i í fotografie f fi podává prakticky použitelné informace a co  nejvíce se shoduje s realitou. Skladba informativní fotografie směřuje ke srozumitelnosti a věrnému zastoupení určité skutečnosti • Emotivní fotografie vyvolává specifické emocionální stavy u  u diváků. Skladba směřuje k vytváření efektů,  obsahových prvků.

Informativní a emotivní členění Informativní a emotivní členění

Převážně informativní řešení

Převážně emotivní řešení

Heliografie • vynálezcem byl Joseph ál b lJ h Nicéphore Ni é h Niepce (kolem roku 1816) • nejstarší fotografický proces  j g ýp schopný trvalého záznamu obrazu  účinkem světla • využívá vlastností přírodního asfaltu,  využívá vlastností přírodního asfaltu který se účinkem světla utvrzuje a  stává se nerozpustným v některých  i ký h štědl h organických rozpouštědlech • práškový asfalt rozpuštěný v  levandulovém oleji mohl být  levandulovém oleji mohl být nanesen na různé podložky

Joseph Nicéphore Niepce

Joseph Nicéphore Niepce: Pohled z okna, 1826

Daguerrotypie • uveřejnil jej Louis Jacquese  ř j il j j i Mandé Daguerre v roce 1839 ( (ve spolupráci s Niepcem) l á i Ni ) • první v praxi používaný  fotografický postup, který  znamenal počátek fotografické  é lid éry lidstva • daguerrotypie využívala  q g Louis Jacques Mandé Daguerre halogenidů stříbra jako  světlocitlivé látky

Zrození fotografie Zrození fotografie • 11 11.–16. století 16 l í Různé používání kamery obscury – temné komory s malým otvorem, kterým , ý z venku p procházejíj světelné p paprsky p y a na protilehlé straně kreslí převrácený obraz reality. • 1725 Ně Němec J h H i i h S h l bj il citlivost Johan Heinrich Schulz objevil i li sloučenin l č i stříbra říb na světlo. • 1816–1822 1816 1822 Francouz Joseph Nicéphore Niepce objevil citlivost na světlo u asfaltových vrstev nanesených na různých podložkách.  N Neosvětlená ě l á místa í se smývala ý l směsí ě í levandoluvého l d l éh oleje l j a  petroleje.

Kamera obscura

Zrození fotografie Zrození fotografie • 1826 Niepce pořídil na cínové desce s vrstvou asfaltu během osmihodinové expozice nejstarší dochovanou fotografii Pohled z okna na dvůr pomocí tzv. Heliografie . • 1827 Francouz Louis Jacques Mandé Daguerre využil jako citlivé vrstvy pro zachycení obrazu jodidu stříbrného, ale obraz zatím nedovedl ustálit. • 1829 Niepce a Daguerre uzavřeli smlouvu o spolupráci na vynálezu fotografie.

Zrození fotografie • 1835 Angličan William Henry Fox Talbot fotografoval na papíře s  citlivou vrstvou chloridu stříbrného a získal tak negativy, které g y, mohl použít ke kopírování pozitivů. • 1839 V ál veřejné Vynález ř j é vyhlášení hláš í vynálezu ál D Daguerrotypie i a předání ř dá í vynálezu francouzské Akademii věd. Francouz Bayard vynalezl přímou fotografii p g na citlivýý p papír. p • 1841 Talbot získal patent na kalotypii (později přejmenovanou na T lb Talbotypii), která ii) k á umožnovala ž l vyrobit bi z papírového í éh negativu i libovolné množství pozitivů.

Nejvýznamější objevy a vynálezy Nejvýznamější objevy a vynálezy • 1847 Vynález skleňeného negativu. • 1851 Vynález mokrého koloidového procesu – angličan Frederick  Scott Archer. První proces v dějinách fotografie, který úspěšně  p j g , ý p využil skla jako nosiče světlocitlivých materiálů. • 1861 Vynález ál štěrbinové šěb é závěrky. á ěk

Nejvýznamější objevy a vynálezy Nejvýznamější objevy a vynálezy • 1887 Vynález vynález fotografického filmu na celuloidové podložce. Výroba prvních fotografických přístrojů značky Kodak na Kodak na film. film • 1925 Začátek výroby prvních kinofilmových zrcadlovek značky Leica.  Leica Prototyp zkonstruoval němec Oskar Barnack v letech 1912–1914. • 1929 Výroba prvních dvouokých zrcadlovek značky Roleiflex na svitkový film.

Nejvýznamější objevy a vynálezy Nejvýznamější objevy a vynálezy • 1937 Vypracování barevného postupu negativ‐pozitiv firmou Agfa,  masová výroba ý až v 50. letech. • 1947 Objevení principu okamžité fotografie Polaroid – američan Ed i L d Edwin Land. Robert Capa, Henri Cartier Bresson, George Rodger a David  Seymour zakládají y j Magnum g • 1955 k počítači se připojil první monitor

Nejvýznamější objevy a vynálezy Nejvýznamější objevy a vynálezy • 1959 Uvedení prvních transfokátorů, objektivů s proměnlivou ohniskovou délkou. délkou • 1960 Prototyp japonské zrcadlovky Asahi Pentax Asahi Pentax Spotmatic s  s měřením světla za objektivem. • 1969 Uvedení kinofilmových zrcadlovek Praktica. • 1981 Představení systému videofotografie, uvedení fotografického přístroje Kodak disc.

Cesta k digitální fotografii Cesta k digitální fotografii • 1982 Firma IBM uvedla na trh první PC  p počítač • 1991 na veletrhu CeBIT představen  f fotopřístroj ří j DigiCam Di iC (digitální  (di i ál í fotokamera první generace)  kalifornské společnosti Dycam p y • 1993 Quick Take 100 firem Apple a Kodak ( (poměrně levný a barevný digitální  ě ěl ý b ý di i ál í přístroj, standard, jehož se chytili i  ý ) ostatní výrobci)

Quick Take 200

Pavel Baňka: Infinity Pavel Baňka: Infinity Projekce fotografií Pavla Baňky: Infinity. Hudba: Jiřina Hankeová Hudba: Jiřina Hankeová

Vývoj emotivní fotografie v 19 století v 19. století

Fotografické zátiší • N Nutnost dlouhých dl hý h – zpočátku čá k několikahodinových ěk lik h di ý h‐ expozic zapříčinila, že první fotografové zobrazovali převážně statické motivy • Joseph Niepce – prostřený stůl – pravděpodobně nejstarší zátiší • Louis Jacques Mandé Daguerre – zátiší se sádrovými odlitky soch • William Henry Fox Talbot – zátiší z exteriérů, kniha Tužka přírody (the pencil of Nature) (the pencil of Nature)

J Joseph h Nicéphore Ni é h Ni Niepce

Anglický piktorialismus 40.–70. let 19. století • Snaha napodobovat výtvarné umění, snaha vyvrátit tvrzení výtvarníků, že fotografie je pouhou mechanickou reprodukcí skutečnosti. skutečnosti • K prvním tvůrcům patřil Oscar Gustav Rejlander nebo John  Jabez Edwin Mayall, který Edwin Mayall který vytvářel sentimentální ilustrace básní. • Vlastní termín Piktorialismus jje odvozován z knihyy Pictorial  efect in photography, ve které H. P. Robinson formuloval roku 1869 piktorialistické zásady idealizace skutečnosti a  malebnosti.

H. P. Robinson: Odcházení, 1858

Impresionistický a secesní piktorialismus Impresionistický a secesní piktorialismus • N Navazovall na anglický li ký piktorialismus ikt i li . • Jeho propagátoři zámerně potlačovali mnohé charakteristické vlastnosti fotografického obrazu (např. Relativně přesné zobrazení reality).  • Zdůrazňovali rozličné možnosti, jak možnosti, jak může autor ovlivnit konečnou podobu snímků. • Používali různé ušlechtilé tisky (gumotisk,  bromolejotisk, aj.) a tónování. • Ovlivněni Imresionismem a secesí. • Robert Demachy, Josef Sudek, František Drtikol,  Drahomír Josef Růžička.

Robert Demachy

Portrétní fotografie Portrétní fotografie • V produkci 19. století výrazně převažoval ateliérový portrét. • David Hill a Robert Adamson portrétovali David Hill a Robert Adamson portrétovali v roce v roce 1843 přes 450 účastníků skotské církve. • Nadar – výtvarně hodnotné, psychologické hodnotné, psychologické portréty. • Julie Margaret Cameron – ve snaze o potlačení naturalismu používala schválně špatně kreslících objektivů nebo dokonce běh během expzice kopala k l do stativu. d • V Čechách: Alfons Mucha, František Drtikol, Jan Langhans.

David Hill a Robert Adamson

Julia Margaret Cameron

Nadar: Franz Liszt

N á ě Nová věcnost t • “V novém světě je nová funkce umění. Není třeba,  aby bylo ornamentem a dekorací života, neboť krásu  y y , života, holou a mocnou, netřeba zastírat a hyzdit  dekorativními přívěsky. Není třeba umění ze života a  p y pro život, ale umění jakožto součást života“ (Karel Teige, 1922)

Nová věcnost Nová věcnost • Ná Návratt ke k specifickým ifi ký rysům ů fotografie f t fi a odkol dk l od d snah napodobovat malířství. • Alberta Renger‐Patzsche: Svět je krásný (Die Welt Alberta Renger‐Patzsche: Svět je krásný (Die Welt is Schön) a Karla Blossfeldt: Pratvary umění. • Karl Blossfeldt Karl Blossfeldt – magicky působíci makrofotografie,  makrofotografie, které objevovaly nečekané analogie mezi tvary přírodnin a tvary uměle vytvořených předmětů. • Paul Strand – detaily stromů, hub a strojů. • Karel Plicka – fotografie architektury. • Jaromír Funke, Eugen Wiškovský – ozubená kola,  izolátory.

Karl Blossfeldt

Albert Denver Patzch: Pohonný stojan Potrubní větrání 1961 Albert Denver Patzch: Pohonný stojan, Potrubní větrání, 1961

Eugen g Wiškovský: ý Šrouby, 1933–1934

Eugen g Wiškovský: ý Izolátor s pružinou, 1933–1935

Paul Strand: Wall Street

Fotografie, fotomontáž a meziválečná  umělecká avantgarda • SSecese byla b l posledním l d í univerzálním i ál í slohem, projevující l h j jí í se ve většině kulturně vyspělých zemí. Na začátku 20. století dochází k rozpadu p a roztříštění na řadu specifických p ý p proudů. • Man Ray – zvovuobjevil techniku fotogramu. • Alexandr Rodčenko – sovětský konstruktivismus. • Lászlo Moholy Nagy – z německého funkcionalistického Bauhausu, používal typografii. • Jaroslav l Rossler l – člen čl avangardního d íh Devětsilu ě l a drtikolův d k lů asistent. • Jaromír Funke, Jindřich Funke Jindřich Štýrský • Eugen Wiškovský – využíval vizuální metafory

FILM • Alexandr „Hammid“ Hackenschmied ‐ Aimless ( p )( ) Walk (Bezúčelná procházka) (1930)

Alexandr Rodčenko: Jednota Dynamo, 1930

Jaroslav Rössler: Opus I, 1919

E Eugen Wišk Wiškovský ký

Sociální fotografie Sociální fotografie • Velké rozšíření hnutí sociální fotografie nastalo  ý j v období mezi světovými válkami, zejména v  období hospodářské krize. • August Sanders – August Sanders sociologický přesný obraz  sociologický přesný obraz německé společnosti. • Dorothea Lange – fotografie „Kočující matka“ se stala symbolem celé epochy. se stala symbolem celé epochy.

Dorothea Lange: Kočující matka

Sociální fotografie • Sociální motivy se často objevovaly už ve ý ý dvacátých letech v žánrových snímcích Josefa  Sudka, Jaromíra Funkeho, Václava Jírů. • Šlo převážně o malebně pojaté záběry  Šlo převážně o malebně pojaté záběry žebráků, trhovců či invalidů bez výraznější  k č kritičnosti.

Dokumentární a sociální fotografie Dokumentární a sociální fotografie • Smutné chvíle okupace fotografovali v březnu  j ý 1939 Karel Hájek nebo Ladislav Sitenský. • Časopis Pestrý týden přináší mimo fotografií  Karla Hájka také snímky Jana Lukase Václava Karla Hájka také snímky Jana Lukase, Václava  Jírů, Zdeňka Tmeje. • Karel Ludwig, Zdeněk Tmej, Václav Chochola

Dokumentární a sociální fotografie Dokumentární a sociální fotografie • H Heroismus a patetismus i t ti velkých společenských  lký h l č ký h témat z nejtvrdšího období stalinského  dogmatismu vystřídal ve druhé polovině 50 let dogmatismu vystřídal ve druhé polovině 50. let  zájem o drobné události každodenního života. V soutěži World Press Photo dosála česká  česká • V soutěži World fotožurnalistika zatím nevídaného úspěchu.  Stanislav Tereba získal za svúj snímek Brankář 1.  cenu v kategorii sportovních fotografií. • S Mladým světem začal spolupracovat Pavel Dias. • Mimořádné popularitě se těšily knihy z  horolezeckého prostředí od Viléma Heckela.

Dokumentární a sociální fotografie Dokumentární a sociální fotografie • Výjimečné místo měl v kontextu české  dokumentární fotografie druhé poloviny 60. let  Viktor Kolář. • Markéta Luskačová Markéta Luskačová v rámci své diplomové práce o  v rámci své diplomové práce o religiozitě na slovensku udělala sugestivní  fotografie katolických poutí a přežívajících tradic fotografie katolických poutí a přežívajících tradic. • Josef Koudelka vytvářel vedle divadelních  f fotografií snímky z cyklu Cikáni. fií í k kl Ciká i • Jindřich Štreit

Jindřich Štreit: Cesta ke svobodě Jindřich Štreit: Cesta ke svobodě • Jindřich Štreit: Cesta ke svobodě – Š projekce  g fotografií

Základy fotografické optiky Jana Dannhoferová | Ústav informatiky | PEF MZLU v Brně Digitální fotografie (DIF)

Co nás dnes čeká? •  objektiv a jeho základní parametry •  ohnisková vzdálenost •  obrazový úhel a formát obrazu •  crop factor •  druhy objektivů •  optické vady čoček objektivů •  pomůcky pro fotografování zblízka •  světelnost objektivu a clonové číslo •  hloubka ostrosti •  zaostřování •  hyperfokální vzdálenost •  rozptylový kroužek •  doostřování digitálně pořízených snímků

Optická soustava fotografických přístrojů =  soubor optických prvků (čoček, hranolů, zrcadel, desek apod.), které jsou navzájem uspořádány tak, aby soustava plnila požadavky na ni kladené • nejběžnějším prvkem ve fotografické optice je čočka – má řadu optických vad (např. sférickou, barevnou atd.) • kombinací různých čoček v jednom objektivu je možné tyto vady potlačit • proto se kvalitní objektivy skládají ze soustavy čoček sdružených do skupin • brousí se z různých druhů optického skla na přesně vypočítané poloměry zakřivení

Druhy čoček • spojné čočky • jsou tvořeny vypouklým diskem z leštěného skla, který ohýbá rozbíhavé světelné paprsky • soustřeďují paprsky přicházející z nekonečna do jednoho bodu (ohnisko) • jsou na okrajích tenčí než uprostřed • rozptylné čočky • rozptylují dopadající paprsky • jsou na okrajích tlustší než uprostřed

Objektiv =  soustava čoček, sloužící k zobrazení fotografovaného předmětu v rovině snímače (citlivé vrstvy fotografického filmu) • parametry: • ohnisková vzdálenost a obrazový úhel • světelnost objektivu • nejkratší zaostřovací vzdálenost • počet prvků a skupin čoček • typ uchycení (bajonet) • rozměr a hmotnost

Stabilizátor obrazu •  pravidlo pro focení z ruky: „udrží se přibližně převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti“ •  stabilizátor dokáže částečně potlačit rozhýbání snímku vlivem chvění fotoaparátu •  nedokáže omezit rozostření vlivem pohybu •  chvění kompenzují speciální stabilizační čočky •  účinek se udává v jednotkách EV •  1 EV (prodloužení času 2x) •  2 EV (prodloužení času 4x) •  3 EV (prodloužení času 8x)

Bajonet •  mechanické i elektronické propojení objektivu s tělem fotoaparátu

Ohnisko a ohnisková vzdálenost •  ohnisko je bod, kde se protínají všechny přímky prošlé čočkou •  ohnisková vzdálenost je vzdálenost ohniska od hlavní roviny (středu) čočky •  udává, jak daleko od objektivu musí být rovina filmu/snímače, aby se na něm všechny vzdálené předměty zobrazily ostře

Ohnisková vzdálenost

Ohnisková vzdálenost • udává se v milimetrech • je rozhodující pro velikost zobrazení (u DSLR je nutné vynásobení tzv. crop factorem) • moderní objektivy mají většinou k dispozici: • výměnnou sadu objektivů s různými ohniskovými vzdálenostmi • objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností (tzv. transfokátory, zoomy) • jaké ohnisko je považováno za „normální“?

Obrazový úhel • obrazový (zorný, snímací) úhel je úhel, ve kterém je zachycena fotografovaná scéna • obrazový úhel objektivu přímo závisí na ohniskové vzdálenosti (čím menší ohnisková vzdálenost, tím širší obrazový úhel) •  např. ohnisko 28 mm představuje obrazový úhel 74°

Ohnisko 28 mm Obrazový úhel 74°

Ohnisko 70 mm Obrazový úhel 34° Zdroj: Wikipedie

Ohnisko 210 mm Obrazový úhel 10°

Formát obrazu •  obrazový úhel fotografického přístroje je určen úhlopříčkou snímkového formátu (např. fotografie, pořízené z 35 mm filmu, jejíž rozměry jsou 24 x 36 mm je úhlopříčka •  43 mm) •  čočky objektivu jsou kruhové, snímek je pravoúhlý a úhlopříčka odpovídá průměru kružnice

Ohnisková vzdálenost a formát obrazu •  ohnisková vzdálenost je vždy vztažena k úhlopříčce formátu obrazu! •  obrazový úhel objektivu je určen poměrem velikosti úhlopříčky obrazového formátu a ohniskové vzdálenosti objektivu •  ohnisková vzdálenost standardního objektivu je přibližně stejná jako velikost úhlopříčky formátu obrazu Ohnisková vzdálenost a formát obrazu

Ohnisková vzdálenost, obrazový úhel a hloubka ostrosti • nejen obrazový úhel, ale také hloubka ostrosti závisí na ohniskové vzdálenosti objektivu • čím má objektiv kratší ohniskovou vzdálenost, tím hlubší prostor zobrazí ostře (tím větší je zkreslení u krajů obrazu) • Otázka: Proč se portréty fotí teleobjektivem? Ohnisková vzdálenost a obrazový úhel

Přepočet ohniskové vzdálenosti u digitálních přístrojů • ohnisková vzdálenost je vztažena k úhlopříčce formátu obrazu • u kinofilmu je formát vždy stejný • u digitálních čipů není formát jednotný (zpravidla menší) • digitální fotoaparát nevyužije vzhledem k menšímu snímači celý obrazový úhel objektivu a zachytí pouze poměrnou část promítnutého obrázku (výřez) • relativní prodloužení ohniskové vzdálenosti (ve skutečnosti se mění zorný úhel a ne ohnisko) • u digitálních přístrojů se velikost obrazového pole přepočítává na kinofilm • koeficient přepočtu ohniskové vzdálenosti se nazývá crop faktor

Crop faktor • crop faktor není vlastnost objektivu, ale důsledek nasazení objektivu na DSLR • koeficient zvětšení: 1.5x – 1.6x (násobek ohniskové vzdálenosti) • má stejnou hodnotu jako poměr úhlopříčky filmu k úhlopříčce senzoru DSLR • např. u objektivu s ohniskem 50 mm, který nasadíme na digitální zrcadlovku bude obrazový úhel pouze 30° (místo 46°) • crop faktor objektivů známých značek: • 1.5 x (Nikon, Fuji, Pentax) • 1.6 x (Canon) • 1.7 x (Sigma)

Přepočet ohniskové vzdálenosti u digitálních přístrojů • Příklad 1: • čip má úhlopříčku 16 mm • filmové políčko má úhlopříčku 43 mm • čočka ohniskovou vzdáleností 50 mm • 43 / 16 = 2.7, 2.7 x 50 mm = 135 mm • Příklad 2: • čip má úhlopříčku 10 mm • použijeme 20 mm objektiv • 43 / 10 = 4.3, 4.3 x 20 mm = 86 mm

Druhy objektivů: rybí oko (fisheye) • ohnisková vzdálenost: 6 až 8 mm • extrémně široký obrazový úhel: 180° až 220° • funguje na principu jednoduché spojné čočky • u okrajů obrazu dochází k optickým vadám čočky (silně zakřivuje všechny přímky vyjma těch, které procházejí středem) • jas obrazu směrem od středu rychle slábne • snímky vypadají velmi nepřirozeně

Druhy objektivů: širokoúhlé • ohnisková vzdálenost: 18 až 35 mm • obrazový úhel: 100° až 62° • vhodné pro fotografování v těsných prostorách nebo v bezprostřední blízkosti objektu (architektura) • zdůrazňují popředí a zvětšují blízké předměty vzhledem k těm vzdálenějším • velká hloubka ostrosti (zaostřování na určitý předmět může být obtížné)

Druhy objektivů: standardní • také normální nebo základní • ohnisková vzdálenost: 50 mm • obrazový úhel: 46° • zobrazení prostoru a úhel záběru zhruba odpovídá vnímání prostoru lidským okem • přirozená perspektiva snímků, největší světelnost • ohnisková vzdálenost je přibližně rovna úhlopříčce formátu obrazu (cca 45 mm)

Druhy objektivů: dlouhoohniskové • ohnisková vzdálenost: 85 až 300 mm • obrazový úhel: 28°až 8° • menší, lehčí, větší světelnost • možné fotografování z ruky za přijatelných světelných podmínek • větší hloubka ostrosti, méně stlačují perspektivu (čím je ohnisková vzdálenost delší, tím je efekt stlačení prostoru výraznější)

Druhy objektivů: teleobjektivy • ohnisková vzdálenost: 400 až 1200 mm • obrazový úhel: 6°až 2° • přibližují a zvětšují velmi vzdálené a nedostupné předměty • malá světelnost a hloubka ostrosti • zkracují vzdálenost mezi předměty různě vzdálenými (dojem stlačení prostoru) • těžké a velké (nebezpečí roztřesení kamery a neostrosti) • délka teleobjektivu je výrazně kratší než jeho ohnisková vzdálenost

Změna ohniskové vzdálenosti • použití sádkových objektivů • objektiv, který lze rozebrat a jednostlivé části použít samostatně • mění se přední člen • použití zoomů (transfokátorů) • plynulá změna ohniskové vzdálenosti mezi dvěma krajními hodnotami • většinou bývají pevnou součástí přístrojů s průhledovým hledáčkem • použití výměnných objektivů

Zoom • větší konstrukční složitost a počet vzájemně pohyblivých součástí • zoomy umožňují spojitou změnu ohniskové vzdálenosti pohybem ovládacího kroužku • mění se poloha pohyblivého členu uvnitř objektivu (při tomto pohybu se nemění zaostření, zaostřený předmět zůstává stále ostrý)

Pevná skla nebo zoom? • Proč pevná skla? • kvalita kresby • menší hloubka ostrosti • menší bokeh • světelnost (zkrácení expozičního času) • zoomy: f/2.8, spíše f/3.5-f/4 • pevná skla: až f/1.2 • Proč zoom? • rychlá změna ohniskové vzdálenosti

Shrnutí • krátká ohnisková vzdálenost • široký obrazový úhel (úhel záběru) • umožňuje zobrazit větší část prostoru • zvětšuje rozdíl mezi velikostí blízkých a vzdálených předmětů • velká hloubka ostrosti • někdy soudkovité sférické zkreslení • dlouhá ohnisková vzdálenost • úzký obrazový úhel, zvětšuje obraz • malá hloubka ostrosti • výrazný efekt stlačení prostoru a zploštění perspektivy • někdy poduškovité sférické zkreslení

Optické vady čoček objektivů • jednoduchá spojná čočka je zatížena všemi optickými vadami • vady se většinou projeví jako rozostření v celé ploše nebo na okrajích • vada chromatická • okraj čočky působí jako hranol, který rozkládá bílé světlo na barevné složky • různé barvy světla mají různou ohniskovou vzdálenost • rozostření barev, fialová či zelená kontura na okrajích a přechodech mezi jasem a stínem • achromatický objektiv (korekce pro 2 barvy) • apochromatický objektiv (korekce pro 3 barvy) • barevná vada roste s prodlužováním ohniskové vzdálenosti • Jak ověřit barevnou vadu vašeho objektivu?

Optické vady čoček objektivů • vada sférická • paprsky se na okraji čočky lámou silněji než v blízkosti středu • sférické zkreslení způsobuje deformaci přímek • některé čočky zkreslují čtverec soudkovitě nebo poduškovitě

Optické vady objektivů – vinětace • projevuje se mírným ztmavením v okrajích výsledného snímku • postihuje zejména širokoúhlé objektivy • vyskytuje se také u dírkových komor

Optické vady objektivů – bokeh • snížení kvality v částech nacházejících se mimo rovinu ostrosti • použití zrcadla prodlužuje dráhu světla v soustavě, neostré oblasti snímku se zobrazí do tvaru nepříjemného mezikruží • vzhled a tvar tzv. rozptylových kroužků ovlivňuje celá řada faktorů (např. konstrukce objektivu, tvar a počet lamel clony, nastavené zaclonění atd.)

Optické vady objektivů – difrakce • difrakce = vlnění • ohyb světla při průchodu clonou • omezuje rozlišovací schopnosti optických soustav • je důsledkem vlnové povahy světla • k difrakci dochází na všech částech objektivu, které omezují chod paprsků (např. clonou) • na difrakci nemá vliv kvalita objektivu a nelze ji jeho konstrukcí omezit • světlo se rozptyluje a hrany pak „září“

Pomůcky pro fotografování zblízka • reverzní kroužek • umožňuje obrácené uchycení objektivu a jeho oddálení od snímače • levné řešení • předsádkové spojné čočky (makropředsádky) • nasazují se na objektiv • zkracují ohniskovou vzdálenost objektivu a tím umožňují zaostření na menší vzdálenost a přiblížení předmětu (vzdálenost mezi objektivem a čipem zůstává stejná) • optická mohutnost se udává v dioptriích (převrácená hodnota dioptrií říká, na jakou vzdálenost v metrech bude možné zaostřit) • při použití více čoček se jejich optické mohutnosti sčítají • čím delší je ohnisková vzdálenost objektivu, tím účinnější je použití předsádkových čoček

Předsádkové čočky • tisícinásobek převrácené hodnoty v mm • Příklad 1: • čočka o mohutnosti +1 dioptrie má ohniskovou vzdálenost 1000 mm (1 m) • čočky o mohutnosti +1, +4 mají celkem +5 dioptrie (1/5 m, zaostření už na 20 cm) • Příklad 2: • čočka s ohniskovou vzdáleností 25 cm má optickou mohutnost 1000 / 250 = 4 dioptrie

Pomůcky pro fotografování zblízka • sada mezikroužků • vkládají se mezi objektiv a tělo přístroje (neobsahují optiku!) • umožňují zaostření na kratší vzdálenost • o stejnou hodnotu o jakou zvětší měřítko, tak zhorší kresbu • výhoda: dostupná cena a použití s různými objektivy (nárůst zvětšení bude nejvýraznější u širokoúhlých objektivů a nejméně patrný u teleobjektivů) • např. 12 mm, 20 mm, 36 mm • nové_zvětšení = staré_zvětšení * (1 + délka_mezikroužku_mm / ohnisko_objektivu_mm) • nevýhoda: • úbytek světla (nutno prodloužit čas nebo snížit clonové číslo) • násobení optických vad použitého objektivu • pokles hloubky ostrosti

Pomůcky pro fotografování zblízka • měchový rámec • obdoba mezikroužků • umožňuje plynulou změnu vzdálenosti mezi čipem a objektivem • makroobjektivy • nejkvalitnější výsledky (nejvyšší cena) • dokonalé korekce zkreslení • liší se ohniskovou vzdáleností, která určuje, při jaké vzdálenosti od objektu bude dosaženo maximálního měřítka 1:1 • kratší makroobjektivy: větší zvětšení, musí být blízko • delší makroobjektivy: menší zvětšení, nemusí být tak blízko • v současnosti rozsah 50 až 200 mm (pevné ohnisko)

Další příslušenství k objektivům • zadní a přední krytka • sluneční clona • konstrukce odpovídá zornému úhlu • v rozích bývají vykrojeny (největší zorný úhel) • telekonvertor • určený pro prodloužení ohniskové vzdálenosti objektivu • vkládá se mezi tělo fotoaparátu a objektiv • nejlépe pracují s ohnisky 100-500 mm • nevýhoda: výrazná ztráta světelnosti, horší kresba • filtry (samostatná přednáška) • držák na stativ (u teleobjektivů) • blesky (u teleobjektivů) • makroblesky (uchycují se na přední část objektivu) • kruhový blesk (kolem celé přední čočky objektivu)

Světelnost objektivu • maximální schopnost objektivu propouštět světlo (minimální hodnota clonového čísla)

• čím větší otvor má objektiv, tím bude: • vyšší světelnost • kratší čas expozice • méně světla se ztrácet při průchovu objektivem • ohnisková vzdálenost / nejnižší clonové číslo = největší průměr otvoru clony • největší světelnost udávána při zaostření na nekonečno • světelné objektivy mají větší průměry, jsou mohutnější, výrobně náročnější a dražší

Proč je světelnost objektivu tak důležitá? • světelný objektiv umožní dopravit na senzor více světla a tím zkrátit čas expozice i za špatných světelných podmínek • clona je jediný parametr, který určuje hloubku ostrosti snímku bez vlivu na jeho kompozici • každá DSLR se světelným objektivem ostří za špatných světelných podmínek lépe než s objektivem s nízkou světelností • obraz v hledáčku bude se světelným objektivem mnohem jasnější • snížení clonového čísla o 2 EV (např. z 5.6 na 2.8) zvýší množství světla 4x  to umožní 4-násobné zkrácení expozičního času!

Clonové číslo • poměr mezi ohniskovou vzdáleností objektivu a průměrem vstupního otvoru clony • čím menší clonové číslo, tím větší otevření clony (a naopak) • zdvojnásobením průměru clony se zečtyřnásobí množství světla • plocha roste s druhou mocninou průměru clony • plocha, kterou prochází světlo = 3.14 * r^2 • chceme-li zdvojnásobit expozici, musíme otevřít clonu nikoliv 2x, ale 1.4x (což odpovídá √2) • stupnice clonových čísel proto nejsou jen násobky dvou • při zvětšování ohniska světla ubývá s druhou mocninou, protože plocha roste také s druhou mocninou

Clonové číslo • Příklad: • 300 mm objektiv při clonovém čísle 4 musí nastavit průměr clony na 75 mm • 20 mm objektiv při clonovém čísle 4 musí nastavit průměr clony na 5 mm • 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, … (otevřená clona ------------------------------------- zavřená clona) • odstraníme-li clonou okrajové paprsky, pak některé optické vady úplně zmizí

Hloubka ostrosti • veličina, která určuje pole zaostřeného obrazu • z technického hlediska jsou dokonale ostré pouze objekty v rovině zaostření, sebemenší odchylka již způsobuje rozostření • hloubka ostrosti je rozsah vzdáleností (od senzoru k objektu), uvnitř kterých jsou objekty přijatelně ostré • nejde o technickou veličinu, ale pouze o dohodu, co lze ještě považovat za ostré • čím je objekt dále rovině zaostření, tím jeho rozostření stoupá

Hloubka ostrosti • Co ovlivňuje hloubku ostrosti? • clonové číslo (čím menší clonové číslo, tím menší hloubka ostrosti) • ohnisková vzdálenost objektivu (čím menší ohnisková vzdálenost, tím větší hloubka ostrosti) • vzdálenost od objektu (čím menší je vzdálenost od objektu, tím menší hloubka ostrosti)

Hloubka ostrosti • Příklad s clonovým číslem: • rozsah clonových čísel objektivu je 2.8 až 16 (při cloně f/2.8 je hloubka ostrosti minimální a při cloně f/16 je hloubka ostrosti maximální) • při fotografování blízkých předmětů zvýšení clony z f/2.8 na f/5.6 (tedy o 2 EV) zdvojnásobí hloubku ostrosti

Hloubka ostrosti • minimální hloubka ostrosti • nejnižší clonové číslo • dlouhá ohnisková vzdálenost • minimální ostřící vzdálenost • maximální hloubka ostrosti • nejvyšší clonové číslo • krátká ohnisková vzdálenost • maximální ostřící vzdálenost (na ∞)

Hloubka ostrosti u SLR a DSLR (příklady) • Příklad 1: Fotíme objekt stejným objektivem a ze stejné vzdálenosti, jednou 35mm SLR a podruhé DSLR. Jaký to bude mít dopad na výsledné obrázky a jaký na hloubku ostrosti? • Příklad 2: Fotíme objekt stejným objektivem, jednou 35 mm SLR a podruhé DSLR. U SLR bude objekt focen z menší vzdálenosti tak, abyste v hledáčku viděli u obou fotoaparátů to samé. Jaká bude hloubka ostrosti u výsledních snímků?

Zaostřování • zaostřit znamená zvolit rovinu zaostření, která je rovnoběžná se senzorem, vše co prochází touto rovinou je ostré, vše před a za ní bude neostré • minimální zaostřovací vzdálenost – jak blízko může objekt být, aby objektiv ještě dokázal zaostřit

Zaostřování • ohnisková vzdálenost je udávána pro zaostření na předmět ležící z optického hlediska v nekonečnu (je-li objektiv nastaven na nekonečno, rovná se jeho vzdálenost od roviny snímače právě ohniskové vzdálenosti) • paprsky odražené od jednoho či více velmi blízkých bodů fotografovaného objektu se pomocí optiky protnou v rovině snímače • otáčením zaostřovacím kroužkem objektivu dochází k posunu roviny ostrosti • leží-li předmět blíže, protínají se paprsky až za ohniskovou rovinou a proto musí být objektiv vysunut směrem k předmětu (dále od roviny snímače)

Hyperfokální vzdálenost • nejmenší vzdálenost, na kterou když při dané cloně zaostříme, tak objekty v nekonečnu budou stále ještě ostré • přední hranice pásma ostrosti se v tomto případě nachází v polovině hyperfokální vzdálenosti, tj. v polovině mezi fotoaparátem a místem, kam je zaostřeno • Příklad: • hyperfokální vzdálenost 4 m znamená, že od 4 m do nekonečna bude obraz přijatelně ostrý • přední hranice pásma ostrosti se bude nacházet ve 2 m (4 m / 2 = 2 m)

Hyperfokální vzdálenost • Jak zjistit hyperfokální vzdálenost pro konkrétní objektiv? • H = f2 / N / c • H – hyperfokální vzdálenost • f – ohnisková vzdálenost objektivu • N – clonové číslo • c – kruh rozostření (DSLR mají c = 0.02, 35mm film má c = 0.03) • Kalkulátor hloubky ostrosti: (http://www.dobre-svetlo.cz/dof.php?volba=1) • Kalkulátor hyperfokální vzdálenosti: (http://www.dofmaster.com/)

Hyperfokální tabulka • kombinace ohniskových vzdáleností a clony • většinou dodávaná výrobci fotoaparátů a objektivů (jak nastavit zaostření fotoaparátu, abychom získali co největší hloubku ostrosti?)

Rozptylový kroužek • předměty v rovině ostrosti se jeví jako ostré (světelný bod v rovině zaostření se na senzoru opět zobrazí jako bod a v důsledku toho se hrany zobrazí jako hrany) • při nesprávném zaostření se světelný bod zobrazí na senzoru jako rozostřený kruh o určitém průměru (hrany se pak zobrazí jako plynulé přechody) • průměr tohoto kruhu pak udává velikost rozostření • jedná se o povolenou hodnotu rozostření na senzoru, která na výsledné fotografii nebude viditelná (nesmí přesáhnout 0,25 mm)

Doostřování digitálně pořízených fotografií • doostření = zvýšení kontrastu existujících hran • Proč je potřeba doostřovat digitální fotografie? • digitální záznam je diskrétní • nemůže být zaznamenán detail menší než 1 pixel • současné senzory jsou konstruovány pomocí tzv. Bayerovy masky • obrazový procesor snad každého fotoaparátu doostřuje • doostřování kompakty vs. DSLR

Závěry 1.  Za špatnou ostrostí snímku jen málokdy stojí objektiv! 2.  Každý, byť sebelepší a sebedražší objektiv, není zcela zbaven optických vad! 3.  Ikdyž objevíte barevnou vadu v rohu snímku, nezoufejte, většinou si ji nikdo nevšimne! 4.  Nenechte se oklamat zdánlivou ostrostí snímků pořízených z digitálních kompaktů! 5.  Nesvádějme naše neúspěchy na techniku!

Děkuji za pozornost

Barva ve fotografii Jana Andrýsková | Ústav informatiky | PEF MZLU v Brně Digitální fotografie (DIF)

Co nás dnes čeká? • Technické základy barevné fotografie • Teplota chromatičnosti a vyvážení bílé • Práce s barvou • Tlumená barevnost • Monochromatické členění • Vyvážená barevnost • Lokální barevný akcent • Kontrastní skladebné postupy • Filtry • optické • digitální

Elektromagnetické spektrum

Aditivní a subtraktivní míchání barev

Kolorimetrie • vychází ze spektrálních vlastností světla a fyziologických vlastností lidského zraku • světlo určitého spektrálního složení vyvolá po dopadu na sítnici oka v mozku subjektivní barevný vjem • v praxi existují různé zdroje světla s různým spektrálním složením • určení barvy světla nebo předmětu se provádí v tzv. trichromatické kolorimetrické soustavě • kolorimetrie mimo jiné stanovuje doporučené hodnoty osvětlení a snaží se: • přispět ke zrakové pohodě člověka • zajistit bezpečnost práce • vytvořit optimální pracovní podmínky • eliminovat rušivé osvětlení, které zvyšuje únavu, snižuje výkon člověka a narušuje podmínky pracovní pohody

Standardizace kolorimetrických měření • 1931 – CIE (Commission Internationale de l‘Éclairage) – norma Mezinárodní osvětlovací komise, která vznikla na základě měření velkého počtu pozorovatelů • předpokládá se, že oko vnímá třemi základními fyziologickými orgány, jejichž citlivost k barvám je vyjádřena barevnými podněty (tzv. trichromatickými činiteli) • diagram chromatičnosti (kolorimetrický trojúhelník) • křivka základních spektrálních světel (barev) s vyznačenými vlnovými délkami v nm • přímka čistých purpurů • čára teplotních zářičů se stupnicí v kelvinech (K) • dvě barvy ležící v tomto diagramu proti sobě přes barvu bílou se nazývají doplňkové

Diagram chromatičnosti

Zdroj: Wikipedie a Paladix.cz

Teplota chromatičnosti • nebo také barevná teplota • barva světla je závislá na spektrálním složení světla a v praxi se určuje teplotou chromatičnosti • udává se ve stupních kelvina (K) • světlo určité barevné teploty má barvu tepelného záření vydávané černým tělesem zahřátým na tuto teplotu • chromatičnost = barevná jakost světla • kolorita = barevná jakost povrchů • barva předmětů závisí na: • intenzitě světla vyzařovaného tělesem • spektrálním složení světla, kterým je předmět ozařován

Teplota chromatičnosti • existují rozdíly v teplotě chromatičnosti různých světel: • 1200-1500 K : světlo svíčky • 2500-3200 K : běžná žárovka • 3000-4000 K : východ/západ slunce • 5000 K : denní světlo, zářivky • 5500 K : fotografické blesky, výbojky • 6000-8000 K : oblačno, mlhavo • 8000-11000 K : modré nebe bez slunce (např. na horách) (mraky zabarvují světlo do modra)

Teplota chromatičnosti

Vyvážení bílé barvy (White Balance) • lidský zrak má schopnost barevnou teplotu světla subjektivně přizpůsobovat zkušenostem o barvách (např. bílý papír je vnímán jako bílý, ikdyž je vlivem osvětlení zabarvený) • fotoaparáty se musí na barevnou teplotu nastavovat! (fotoaparát překalibruje senzory a vyrovná barvu světla snížením citlivosti na tuto barvu) • moderní digitální fotoaparáty jsou schopny vyvažovat bílou automaticky • analogové fotoaparáty tuto možnost nemají (nemají senzory) • prodávají se 2 druhy filmů (na denní a umělé světlo) • používají se barevné filtry

Vyvážení bílé barvy (White Balance) • Jak vyvážit bílou barvu na digitálních fotoaparátech? • automaticky (AWB) • selhává u externích blesků nebo při dlouhých časech • přednastavené zdroje světla • vztahují se pouze ke zdroji světla bez ohledu na barvu okolních předmětů, které světlo odrážejí (např. žlutá zeď) • ručně na konkrétní teplotu světla • přesné a rychlé, ale je potřeba znát přesnou teplotu světla • ukaž mi něco bílého a já se na to vyvážím • stačí bílý kus papíru nebo 18% šedá tabulka • dodatečně v počítači v souboru RAW

Vyvážení bílé barvy (White Balance)

Co je potřeba si uvědomit při práci s barevnou teplotou světla? • nejlépe se barva světla projeví na neutrálních plochách • barva světla se mění také odrazem od syté barevné plochy • na ploše doplňkového tónu se neprojeví barva odraženého světla, ale barevný tón plochy se posune k neutrální šedé • vždy je potřeba položit si otázku: „Má si divák barvu světla uvědomovat?“ • NE (např. při technicky věrné reprodukci barev předlohy) • ANO (např. při západu slunce)

Práce s barvou

„Chcete-li záměrně pracovat s barvou, musíte se ji naučit vidět odtrženě od předmětných nosičů, tedy jako samostatný barevný tón, nikoli jako vlastnost jablka nebo modré oblohy.“ Ján Šmok

Barevné tóny • barevný tón = to, čím se liší jedna barva od druhé • z hlediska tonality rozlišujeme barevné tóny: • pestré (žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá, zelená) • nepestré (černá, šedá, bílá, někdy i hnědá) • z hlediska teploty rozlišujeme barevné tóny: • studené (fialová, modrá, modrozelená) • teplé (žlutozelená, žlutá, oranžová, červená) • neutrální (bílá, šedá a černá jsou neutrální) • podle účinku barvy v obraze rozlišujeme barevné tóny: • aktivní / vzrušivé (např. červená) • pasivní / klidné (např. zelená) • barevné tóny lze uspořádat tak, jak jdou za sebou ve spektru podle příslušných vlnových délek (většinou do kruhu)

Teorie barev • v tradiční teorii barev existují tři hlavní barvy, jejich kombinací vzniká základní paleta dvanácti barev, které bývají obvykle uspořádány do kruhu • primární barvy: modrá, červená, žlutá • sekundární barvy: zelená, oranžová, fialová • terciální barvy: žlutooranžová, červenooranžová, červenofialová, modrofialová, modrozelená, žlutozelená

Dvanáctidílný barevný kruh • odpovídá fyzikální komplementaritě barev podle diagramu chromatičnosti i fyziologii vnímání barev (zelená, žlutozelená, žlutá, oranžová, červená, karmínová, purpurová, fialová, modrofialová, modrá, azurová, modrozelená) • uvnitř kruhu jsou uvedeny poměry subtraktivního míšení (žlutá – purpurová – azurová) • vpravo jsou barvy teplé, vlevo jsou barvy studené • doplňkové barvy leží na spojnici procházející středem

Harmonie barevných tónů • nejen v umění, ale i ve fotografii se studuje působení barev • barvy tvoří: • malý kontrast (leží na kruhu vedle sebe) • velký kontrast (barvy protilehlé) • největšího kontrastu a harmonie dosáhneme s barvami doplňkovými: • žlutá x modrofialová • oranžová x modrá • červenooranžová x modrozelená • červená x zelená • červenofialová x zelenožlutá

Hledání barevné harmonie • Ittenův hledáček barevné rovnováhy • pomůcka, která vyhledává harmonické dvojice, trojice či čtveřice (vždy dosti subjektivní) • pro barevnou fotografii jsou důležité tyto poznatky: • kterýkoli barevný tón ladí s tónem neutrálním • různé odstíny téže barvy měkce harmonují • spolehlivě spolu ladí barvy doplňkové • barvy musí být v plošné rovnováze (různé barvy jsou v obraze různě aktivní, proto musí zaujmout různě velkou plochu snímku)

Barevná rovnováha • A. Schopenhauer stanovil vzájemné rovnovážné proporce barevných tónů v šestidílném kruhu (nejklidněji působící řešení): žlutá – oranžová – červená – zelená – modrá – fialová v poměrech 3 : 4 : 6 : 6 : 8 : 9 • pozornost nejvíce upoutají žlutá a oranžová • překročení rovnovážného stavu je obvykle vnímáno nelibě

Prostorový efekt barvy (barevná perspektiva) • stejně vzdálené různě barevné plochy se oku nezdají být stejně vzdálené (psychologická účinnost): • syté nebo tmavé tóny opticky vystupují do popředí • teplé barevné tóny vystupují oproti studeným • na bílé nejvíce předstupuje modrá, na černé žlutá • plošně vyvážené dvojice barev:

Prostorový účinek barvy

Lukáš Horký

Prostorový účinek barvy

Andrew Zuckerman

Prostorový účinek barvy

Kieron Monahan

Barevné řešení snímku • Tlumená barevnost • Monochromatické členění • Vyvážená barevnost • Lokální barevný akcent • Kontrastní skladebné postupy • Komplementární kontrast (např. červená - zelená) • Teplotní kontrast (např. fialová - hnědá) • Kontrast poměrů • Kontrast sytostí • Simultánní kontrast • Harmonická skladba kontrastní

Tlumená barevnost • omezení barevné tonality • úmyslně vyhledáváme jakoby černobílou skutečnost bez barev

Hald Soren

Monahan Kieron

Tlumená barevnost

George Kavanagh

George Logan

Tlumená barevnost

Oleg Duryagin

Jan Brunclík

Tlumená barevnost

Capucine Bailly

Monochromatické členění • pouze jeden barevný tón v různé intenzitě • mezním případem je barevně tónovaná černobílá fotografie

Lukáš Horký

Vladimír Birgus

Monochromatické členění

Jan Brunclík

Monochromatické členění

Lise Metzger

Vyvážená barevnost • na většině fotografií barva samostatnou úlohu nemá, jde především o věcný význam snímku (např. reportáž, dokument, krajina, atd.) • je-li snímek barevný, musíme z něj vyloučit nebo potlačit barevné plochy, které nepřiměřeně poutají pozornost diváka

Lokální barevný akcent • výrazně výtvarné řešení • akcentovaná barevná skvrna na neutrálním pozadí • má upoutat pozornost diváka jako barva • snadné dosažení barevné harmonie (s neutrálním základem ladí každý sytý tón)

Lukáš Horký

Lokální barevný akcent

Sandy Skoglund

Lokální barevný akcent

Walter Fogel

Lokální barevný akcent

Heather McClintock

John Manno

Kontrastní skladebné postupy: komplementární kontrast • komplementární kontrast vytvářejí dvě doplňkové barvy (navzájem se zesilují a podporují své barevné tóny) • nejčastěji se ve fotografii uplatňuje: • modrá a oranžová • modrofialová a žlutá • zelená a červená

Komplementární kontrast

Komplementární kontrast

Sandy Skoglund

Kontrastní skladebné postupy: teplotní kontrast • vzniká při setkání teplé a studené barvy • ze všech kontrastů je pocitově vnímán jako nejvýraznější (sousední teplá se zdá ještě teplejší a naopak teplá barva dojmově zchlazuje studenou) • bývá často spojen s komplementárním kontrastem

Sandy Skoglund

Kontrastní skladebné postupy: teplotní kontrast

Jason Boa

Kontrastní skladebné postupy: kontrast poměrů • kontrast založen na poměru velikosti ploch, při němž barvy působí vyrovnaně (harmonicky) • např. oranžová a žlutá jsou v rovnováze při poměru plošného rozsahu 4:3

Ian Waldie

Komplementární kontrast

Ghada Khunji

Kontrastní skladebné postupy: kontrast poměrů

Olaf Erwin

Kontrastní skladebné postupy: kontrast sytostí • je založen na barvách jednoho tónu, ale různých sytostí • uplatňuje se pouze v rámci jednoho barevného tónu • může být podpořen nasvícením barevným světlem

Phil Marco

Kontrastní skladebné postupy: kontrast sytostí

Jocelyn Passeron

Daniel Clements

Kontrastní skladebné postupy: simultánní kontrast • kontrast nepřesně komplementárních barev • modrozelená - červená • modrozelená - purpurová • zelená - karmínová • žlutozelená - purpurová • navozují pocit disharmonie • vyvolávají nelibé a neklidné pocity • hojně využíván v expresionismu • ve fotografii používán všude tam, kde chceme vzbudit neklid

Kontrastní skladebné postupy: simultánní kontrast

David Short

Adam Hinton

Harmonická skladba kontrastní • pestrobarevná harmonie

Harmonická skladba kontrastní

Cheryl Maeder

Fotografové, kteří to s barvou umí • Vladimír Birgus (www.birgus.com) • Jan Pohribný (www.volny.cz/pohribny/) • Jan Brunclík (www.creat.cz) • Kateřina Držková (www.muteme.cz/kate/) • Dita Pepe (www.ditapepe.cz) • Barbora Kuklíková • Jan Ságl • Robert Silverio • Sandy Skoglund (www.sandyskoglund.com) • Walter Fogel (www.walterfogel.com) • a další…

Základní poznatky pro práci s barvou • jde-li o věcné řešení snímku, barvy spíše potlačujeme • jde-li o výtvarné řešení, uvědomíme si jeho základní vzor a podle něj postupujeme (fotograf-turista bezprostředně tiskne spoušť, fotograf-autor scénu analyzuje a o barvě přemýšlí) • kombinujeme-li více barevných tónů, využíváme skutečnost, že s neutrální bílou, šedou a černou jde dobře sladit každý pestrý tón • stavíme-li proti sobě dva pestré barevné tóny, uvážíme, do jaké míry se uplatní prostorový efekt barvy

Filtry • polarizační filtr • přechodové ND filtry • barevné přechodové filtry • filtry pro černobílou fotografii • změkčující filtry • filtry pro speciální účely • filtry pro infračervenou fotografii

Polarizační filtr • primárně používán pro: • potlačení a odstranění odlesků (např. na vodní hladině, oknech, výlohách, po dešti atd.) • zvýraznění skutečných barev (např. oblohy, půdy, zeleně) • ztmavení oblohy a zvýraznění mraků • polarizační efekt se neprojevuje na kovovém povrchu! • síla polarizačního filtru je dána stupněm jeho natočení a změnou snímacího úhlu (nejsilnější účinek je v úhlu 90° ke světelným paprskům, nejslabší po nebo proti směru světelných paprsků) • vlastnosti polarizačního filtru nelze jednoduše nahradit počítačovými úpravami!

Jak funguje polarizační filtr? • polarizační filtr dokáže odfiltrovat odražené světlo díky tomu, že je polarizované • většina světelných zdrojů vyzařuje nepolarizované světlo • světlo je definováno jako elektromagnetické vlnění • vlny oscilují ve směru kolmém na směr šíření • takových směrů je nekonečně mnoho

Oscilující elektrická složka elektromagnetické vlny (zdroj Paladix)

Co je polarizované světlo? • nepolarizované světlo • skládá se z vln, které oscilují ve všech možných směrech • lineárně polarizované světlo • skládá se z vln, které kmitají (víceméně) v jednom směru • k polarizaci světla dochází: • průchodem světla polarizujícím materiálem • odrazem světla od nekovového lesklého povrchu • lomem světla • rozptylem světla • k depolarizaci světla dochází: • při odrazu na matném povrchu Směr kmitání elektrické složky nepolarizovaného (a) a • při průchodu průsvitným, polarizovaného světla (b) mléčně zabarveným (zdroj IDIF) materiálem

Jak funguje polarizační filtr? • míra polarizace světla závisí na: • úhlu dopadu paprsku (tzv. Brewsterův úhel) • druhu materiálu (např. skleněná deska, vzduch) • světlo rozptýlené částicemi vzduchu je nejvíce polarizované ve směru kolmém na směr šíření světla před rozptylem • důsledek: • účinek polarizačního filtru je největší, když směr kterým fotografujeme svírá pravý úhel se směrem, který je od nás světelný zdroj (slunce) • světlo, které se šíří přímým směrem od světelného zdroje k nám je nepolarizované! • při fotografování odlesků bývá účinek největší v úhlu 35°vůči lesknoucímu se povrchu (např. okna, vitríny, brýle na očích)

Polarizační filtr – problémy • Otázka: Jak je možné, že je-li pod mrakem, polarizační filtr oblohu neztmaví? • problémy, které se mohou vyskytnout: • nerovnoměrné ztmavení oblohy při použití širokoúhlého objektivu • nepřirozené ztmavení oblohy v místech, kde bývá suchý vzduch nebo ve velkých nadmořských výškách • polarizační filtr si neporadí s nepolarizovaným světlem: • světlo odrážející se od lesklého povrchu v kolmém směru • odrazy od kovových povrchů

Charakteristiky polarizačního filtru • koeficient x 4 (snižuje množství procházejícího světla 4x, tedy o 2 EV) • provedení (nesouvisí s tvarem, ale orientací propuštěných vln): • cirkulární • lineární • SLIM • tenké provedení bez předního závitu • tloušťka obroučky 3mm (nedochází k vinětaci) • použití zejména pro ultra-široké objektivy • MRC • vícevrstvé provedení, které poskytuje vysoký optický výkon • stabilnější, tvrdší, odolnější

Přechodové ND filtry • ND (= Neutral Density) • navrženy zejména pro krajinnou fotografii (ztmavení oblohy, vodní hladiny nebo příliš jasné, dominující plochy v popředí snímku) • hodí se pro scenerie s rovným obzorem, na který se umisťuje přechodová zóna filtru • problémy: • rovnou linii horizontu ruší např. stromy, budovy, kopce (vše, co přesáhne čáru obzoru, tak ztmavne)

Charakteristiky přechodových ND filtrů • pokrytí: • pokrytí na celé ploše (tzv. neutrální filtry) (možnost delšího expozičního času nebo odclonění objektivu) • částečně průzračné a částečně zabarvené • různé hodnoty hustoty: • používá se logaritmická stupnice: 0,3 – 0,6 – 0,9 (snižují světlo na 1/2 – 1/4 – 1/8, tedy o 1, 2 a 3 EV) • měkký nebo tvrdý přechod (měkký je vhodný pro začátečníky) • zasouvací nebo šroubovací

Charakteristiky přechodových ND filtrů

Barevné přechodové filtry • barevné filtry libovolného typu pracují tak, že propouštějí světlo své vlastní barvy a zamezí průchod světla ostatních barev • jednobarevné nebo dvoubarevné filtry různých barev a hustot (modrá, tabáková, růžová, zelená, lila, korálově červená, žlutá, oranžová, červená) • navrženy pro dosažení různých kreativních efektů • v digitální fotografii je lze simulovat v počítači • nejužitečnější barevné filtry jsou pro úsvit a soumrak • problém: • některé výsledky mohou vypadat nepřirozeně

Barevné přechodové filtry

Účinek červeného zesilujícího filtru

Filtry pro černobílou fotografii • používají se barevné filtry, které ovlivňují převod barev na šedé tóny – zesvětlují nebo ztmavují – můžeme ovládat tonální vyvážení fotografie • existuje šest hlavních barevných filtrů, které zesvětlují svou vlastní barvu a ztmaví barvu komplementární (žlutý, žlutozelený, zelený, oranžový, červený a modrý)

Změkčující filtry • tzv. soft-focus filtry (= malé rozostření) • přidávají do fotografií pocity, atmosféru, nádech, náladu, ale snižují nasycení barev! • účinek: • zmizí ostré hrany • jemné detaily se stanou nejasnými • zakrývání skvrn a vad nedokonalosti pleti • hedvábné vyhlazení hrubé pokožky • použití: • snímky lidí, krajiny, architektury, zátiší, detaily • druhy: • změkčení v celé ploše • změkčující filtry s volnou ploškou • pastelové filtry (vzhled starých olejových maleb) • zamžené a zamlžené filtry („mist“ and „fog“)

Jak vytvořit vlastní změkčující filtr? • dýchání na objektiv • sprej na vlasy (nastříkaný na starý filtr, ne na objektiv!!!) • vazelína (nanesená na čirý nebo oteplující filtr) • dámské punčochy • potravinová fólie

Hedvábný papír

Vazelína

Filtry a prodloužení expozice Filtr

Koeficient

Nárůst expozice (v EV)

Polarizační filtr

x4

2

Oteplující filtry

x 1,3 – x 1,6

1/3 – 2/3

Modré filtry

x2–x4

1–2

Oranžové filtry

x 1,3 až x 4

1/3 – 2

Žlutý

x2

1

Červený

x8

3

Zelený

x6

2 1/2

Žlutozelený

x4

2

Šedý přechodový

x 1,3 – x 16

1/3 – 4

Skylight

x1

nemá vliv

Změkčující filtr

x1

nemá vliv

Šedý přechodový

x1

nemá vliv

Filtry pro speciální účely • některé účinky jsou až absurdní • filtry s hvězdným účinkem • nejpopulárnější a nejužitečnější • převádějí zářící světelné body na hvězdy a vytvářejí druh kontrolované záře • použití: městské scenerie v noci, sluneční paprsky zpoza nějaké překážky, světla na vodní hladině

Filtry pro speciální účely • difrakční filtry • ohýbají a lámou světlo do spektrálních barev a tvoří úzké barvité pruhy a světelná kola

Filtry pro speciální účely • filtry s vícenásobnými obrazy • velké a těžké • využívají úhlové hrany k záznamu odražených obrazů

Filtry pro speciální účely • masky pro dvojitou expozici • u přístrojů vybavených pro vícenásobnou expozici • např. záznam téže postavy dvakrát do jednoho snímku

Filtry pro speciální účely • filtry pro rychlost • protáhne část fotografovaného objektu do řady horizontálních šmouh • vizuální žert např. při momentkách dětí, želv, otlučených aut nebo jiných objektů, které se většinou pohybují pomalu • radiální zoom • objekt ve středu snímku je zaznamenán jasně, ale oblast kolem se změní na explozi šmouh mířících k okrajům

Filtry pro speciální účely

Filtry pro infračervenou fotografii • IR (Infra Red) • konvenční fotografie se zabývá záznamem světla z viditelné části elektromagnetického spektra (cca 400-700 nm) • infračervené záření má vlnové délky v rozmezí 700-1200 nm • čím dále se nachází mezní bod v infračervené oblasti, tím silnější je infračervený účinek • problém: • blokují viditelné světlo – záběr se musí komponovat, zaostřit a určit expozici předtím, než se nasadí filtr – nutnost použít stativ!

Filtry pro infračervenou fotografii

Další používané filtry • filtry pro detail (předsádkové čočky) • barevné vyvažující filtry • filtry pro barevné korekce • oteplující (určené k opravám nedostatků modré barvy) • studené (určené k opravě nedostatků v teplých tónech nebo k vylepšení modrého nádechu) • barevné konverzní filtry (modrá a oranžová řada) – jejich úkolem je opravit větší posun barevné teploty a zajistit přirozenost zaznamenaných barev • filtry pro kompenzaci barev • tzv. CC filtry (Color Compensating) • pro kompenzaci nedostatků jiných barev než modré a červené (např. zelený, žlutý, purpurový, azurový)

Digitální filtry • účinek optických filtrů je na záznamovém médiu nezávislý • digitální fotokomora může nahradit většinu optických filtrů • výhody: • nepoškrábe se, neušpiní se, nemusíme ho nosit s sebou • u BW fotografie se dosahuje lepších výsledků • nevýhody: • naprostá většina digitálních čipů má dynamické rozpětí 5 EV! – u scén s velkým rozsahem jasů může dojít přeexpozici a/nebo podexpozici • některé vlastnosti světla se při expozici ztratí (např. polarizace a vlnová délka) a nelze je digitálně simulovat • některé filtry mohou být složité a nepodporuje je každý fotoeditor

K jednotlivým filtrům • polarizační filtr – nelze jednoduše nahradit • přechodové filtry – nelze jednoduše nahradit • neutrální filtry – nelze vůbec nahradit • barevně vyvažující filtry – korekce barev v digitálním fotoaparátu nebo při zpracování RAWu se plně vyrovná optickému filtru • barevné filtry – u barevných posunů výrazně převažují výhody digitálních úprav • infračervené filtry – nelze vůbec nahradit (bez použití optického filtru nelze získat pravý obraz v infračerveném světle) • UV a IR-stop filtry – nelze vůbec nahradit • filtry pro černobílou fotografii – digitálně lze dosáhnout lepších výsledků • změkčující filtry – digitálně je lze snadno realizovat • speciální filtry – v grafickém editoru je lze realizovat s větší variabilitou

Známí výrobci filtrů • B+W • Lee • Cokin • Hoya • Hama • Heliopan • Kodak Wratten • Marumi • Kenko

ND přechodové filtry

Děkuji za pozornost

Česká fotografie

Impresionistický a secesní piktorialismus • Začátem 20. století byla fotografie v ý zemích uznávanou profesí, p , ale českých nedosahovala mezinárodního formátu. • Sloužila vědě a umění (A. (A Mucha). Mucha) • Drahomír Josef Růžička, Anton Josef Trčka, Rudolf Koppitz.

Dokumentární a reportážní fotografie do roku 1918 • Velkým impulzem bylo rozšíření příručních p bez stativu fotoaparátů • Rudolf Bruner-Dvořák – zakladatel v českých zemích zemích. Proslul aktuálními živými snímky již na Jubilejní výstavě roku 1891 • Jaroslav Bruner-Dvořák – bratr Rudolfa, zachytil sarajevský atentát roku 1914.

Rudolf Bruner Bruner-Dvořák Dvořák • Z Zakladatel kl d t l reportážní táž í fotografie f t fi a na přelomu ř l století t l tí nejvýznamnější osobnost fotografie v českých zemích. • V Přelouči si založil portrétní ateliér ateliér. • Později se začal specializovat na „zpravodajskou fotografii“ g ap přestěhoval se do Prahy. y • V roce 1891 mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este“. • Díky vztahu s budoucím císařem fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích (zámky, panství, manévry, hony, návštěvy panovníka).

Rudolf Bruner-Dvořák: Císař František Josef II. na Jubilejní výstavě v roce 1891.

Rudolf Bruner-Dvořák: Pád balonu Kysibelka

Puristický piktorialismus • Konec první světové války znamenal nejen vznik samostatného československého státu, ale také dramatické změny ve společnosti. společnosti • Amatérské fotografické kluby se rozšířily o mladé é ččleny. • Generační roztržka – mladí neměli pochopení pro sentimentální nálady.

Puristický piktorialismus • 1921 – v prostorách Českého Č klubu ý Čechoameričana fotoamatérů výstava Drahomíra Josefa Růžičky. • 1922 – vyloučení čtyř mladíku (Josef Sudek) a založení Fotoklubu Praha. • Po rozštěpení Fotoklubu Praha založili radikálové Funke, Sudek a Schneeberger Českou fotografickou společnost.

Od piktorialismu k moderní fotografii • Několik výrazných představitelů p a secesního impresionistického piktorialismu se vydalo po 1. světové válce směrem k moderně. moderně • František Drtikol spolu s Jaroslavem Rosslerem pod vlivem futurismu f p a kubismu vytvořili y svůjj expresionismu osobitý styl.

Devětsil, poetismus a obrazové básně • Ř Říjen 1920 – založení uměleckého svazu Devětsil. • Sdružení usilující o revoluční proměnu umění a společnosti společnosti. • Usilovali o propojení české avantgardy s nejvýznamějšími avantgardními centry evropy. • Fotografie a film jsou média, které mají nahradit h dit ttradiční dič í formy f umění. ě í

Devětsil, poetismus a obrazové básně • 1923 – vystaveny fotografie z filmů, snímky ohňostrojů a také fotogramy Man Raye. • Fotografie měly významnou roli v tzv. obrazových ý básních, které naplňovaly y Teigův g požadavek na fúzi poezie a výtvarného umění. • Uplatnění v tiskovinách Devětsilu a na obálkách knih nakladatelství Odeon. (Jindřich Štýrský, Toyen, Karel Teige, Josef Šíma, Jaroslav Rossler).

Počátky abstraktní fotografie • Jaroslav Rossler – průkopník abstraktní g fotografie. • Fotografoval záměrně rozostřeným objektivem světlo z pohybujících se reflektorů a vznikly tak snímky neostrých kruhů. ů • Jako jeden z prvních fotografů postavil do centra zájmu světlo.

Nová fotografie – konstruktivismus, funkcionalismus, nová věcnost • 1923 1923-24: 24 posun od d puristického i ti kéh piktorialismu k novým projevům fotografie. • Ovlivnění ruským konstruktivismem i funkcionalismem z Bauhausu. • Využití dynamických kompozic do diagonály nezvyklé úhly pohledu diagonály, pohledu. • Jaroslav Rossler – Opus I, Jaromír Funke, E gen Wiškovský, Eugen Wiško ský státní grafická škola v Praze.

Amatérská fotografie 20 20. a 30 30. let • Po první světové válce došlo k vyhrocení v ý klubech. amatérských • Založení Fotoklubu Praha (1922) a následně České fotografické společnosti společnosti. • Piktorialistická témata a techniky ušlechtilých tisků postupně nahrazeny nedotknutelnosti negativu.

Reklamní fotografie 20 20. a 30 30. let • P Po prvníí světové ět é válce ál se někteří ěkt ří ffotografové t f é specializovali jen na téma reklamy. • Hospodářský H dář ký růst ů t a stále tál vetší tší množství ž t í časopisů. • Josef J f Sudek S d k spolu l sL Ladislavem di l S Sutnarem t pracovali od poloviny 20. let pro „Družstevní práci . práci“ • Jaroslav Rossler využíval postupy ze své avantgardní tvorby tvorby. Fotomontáže Fotomontáže, propojení s novou typografií.

Sociální fotografie • Sociální motivy se často objevovaly už ve ý letech v žánrových ý snímcích dvacátých Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Václava Jírů. Jírů • Převážně šlo o malebně pojaté záběry ž á ů trhovců žebráků, ů či č invalidů ů bez výraznější ý ě ší kritičnosti.

Dokumentární a reportážní fotografie 1918-1938 • Vál Válečné č é události dál ti podnítily d ítil celospolečenskou l l č k potřebu čerstvých a úplných informací. • Rozvoj R j ve 20 20. lletech t h po celé lé evropě ě dík díky technickým inovacím. • Uplatnění U l t ě í ve výzkumné ý k é etnografické t fi ké či činnosti. ti • Karel Plicka – Slovensko. • Karel Hájek – od počátku 30. let pracoval pro nakladatelství Melantrich. Svojí dramatičností oslovoval l ld desetitisíce titi í čt čtenářů ářů (K (Katastrofa t t f na dole Nelson)

Imaginativní a surrealistická fotografie a koláž 30. let • S Surrealismus li b byll přijat řij t českou č k avantgardou t d se značným zpožděním, zato se stal jedním z nejsilnějších uměleckých směrů. • První surrealistické vlivy je možno vidět už v dílech Jaromíra Funkeho. • V cyklu Čas trvá vyhledával neobvyklá setkání různých objektů v duchu Bretonovy teze, že nadrealita není mimo realitu realitu, ale je v ní obsažena. • Jindřich Štýrský – malíř, malíř grafik a scénograf nalézal své motivy ve výlohách a na vývěsních štítech obchodů, na hřbitovech

Imaginativní a surrealistická fotografie a koláž 30. let • Karel Taige – od roku 1935 tvořil rozsáhlý soubor koláží s častým erotickým podtextem. • Často využíval detaily fotografií známých tvůrců. • Eugen Wiškovský – poetika jeho děl ze závěru 30. let pracuje s tvarovou metaforou, předznamenávající válečnou katastrofu. • Vilém Raichmann, Hugo Táborský, Václav Zykmund. Zykmund

Mimopražská avantgarda • M Malíř líř František F tiš k Gross, G sochař h ř Ladislav L di l Zí Zívr a fotograf Miroslav Hák tvořili v polovině 30. let v podkrkonošské Nové Pace zárodek budoucí pražské civilistně orientované Skupiny 42. • Ve stejné době se scházela v Rakovníku kolem Václava Zykmunda a malíře Bohdana Laciny skupina mladých básníků a výtvarníků výtvarníků, kteří později vystoupili v Brně jako skupina Ra. autoportréty, autoakty a • Jedinečné Zykmundovy autoportréty aranžované scény.

Portrétní ateliéry 20. 20 až 40. 40 let • P Portrét t ét byl b l a jje jjedním d í z nejčastějších jč tější h ffotografických t fi ký h témat. • V meziválečném období se mu věnovaly stovky ateliérů ateliérů. • Tradiční pražský ateliér Langhans se esteticky přispůsoboval p p dobovým ý trendům. • Nejvýznamnější postavení měl ateliér Františka Drtikola. • Jindřich Vaněk – největší konkurent Františka Drtikola. D své Do é „Galerie G l i význačných ý č ý h osobností b í vytvořil řil mj. j i portréty více než dvaceti nositelů Nobelovy Ceny.

Dokumentární a reportážní fotografie 1939-1948 • Smutné chvíle okupace fotografovali v j nebo Ladislav březnu 1939 Karel Hájek Sitenský. • Časopis Pestrý týden přináší mimo fotografií Karla Hájka také snímky Jana Lukase, Václava á Jírů, í ů Zdeňka ň Tmeje. • Světový zdroj zábavy a poučení – Karel Ludwig, Zdeněk Tmej, Václav Chochola

Surrealismus a civilismus 40 40. let • Sk Skupina i surrealist; li t se začala č l vlivem li vnitřních itř í h konfliktů k fliktů rozpadat. • Surrealismus začal být vnímán jako zvrhlé umění • Karel Teige pokračoval v tvorbě surrealistických koláží • Básník Jindřich Heisler se během války musel z rasových důvodů skrývat v bytě u Toayen • Václav Zykmund (Ra) se věnoval vedle malby surrealistickým li i ký h hrám. á • Vilém Reichmann navázal na Štýrského, ale jeho válečné zkušenosti projektoval do syrového imaginativního cyklu Raněné město

Výtvarná fotografie 1939 1939-1948 1948 • Tíží Tížívá á atmosféra t fé okupace k se projevila j il i do d vývoje ý j charakteru fotografie. • Jaromír Funke se věnoval fotografování pražských kostelů. • Josef Ehm ve svých ý aktech využíváním y Sabatierova efektu navazoval na Man Rayova díla. • Zásadní změnu poetiky provedl roku 1940 Josef Sudek, do té doby jeden z nejvyhraněnějších profesionálů profesionálů. Klíčovým tématem bylo okno jeho fotografického ateliéru. • Můžeme označit za dobu zrodu Josefa Sudka jako světového fotografa.

Výtvarná fotografie 1939 1939-1948 1948 • Válečné kompozice Václava Choholy pracovaly p y s civilními všednodeními tématy. y • Karel Ludwig vytvořil řadu ateliérových portrétních a žánrových studií studií, rafinovaně využívající modelu a světelné režie

Výtvarná fotografie 1948 1948–1957 1957 • P Po roce 1948 se podařilo d řil v rámci á i centralizovaného Svazu československých výtvarných umělců prosadit samostatné fotografické sekce. • To zachránilo Sudka před nuceným ý předáním ateliéru ke združstevnění. • Vilém Reichmann pokračoval ve své surrealistické linii nalezených „Zázračných Zázračných setkání“. • Emila Medková inscenovala v duchu magického realismu scény, na nichž se podílel i její manžel malíř Mikuláš Medek.

Výtvarná fotografie 1948 1948-1957 1957 • • • • • •

Poetiku moderního města zaznamenal Miroslav Hák Hák, na jehož fotografie pražských periferií navázal Václav Chochola. Fotografická tvorba Josefa Sudka v padesátých letech nabyla mimořádné šíře i hloubky hloubky. Nejslavnější jsou námětově prostá, ale o to rafinovaněji komponovaná zátiší. Roku 1956 vyšla s předmluvou Lubomíra Linharta monografie Josefa Sudka, která byla první obsáhlou monografií českého výtvarníka-fotografa. padesátých ý letech začal používat p p panoramatickou kameru Kodak. Vp (1959 – Praha panoramatická). Asistoval mu Jiří Toman, který fotografoval později Polabí.

Dokumentární a reportážní fotografie 1958-1967 • • • • • • •

Heroismus a patetismus velkých společenských témat z nejtvrdšího období stalinského dogmatismu vystřídal ve druhé polovině 50. let zájem o drobné události každodenního života. V soutěži World Press Photo dosála česká fotožurnalistika zatím nevídaného úspěchu. Stanislav Tereba získal za svúj snímek Brankář 1. cenu v kategorii sportovních fotografií. ý světem začal spolupracovat p p Pavel Dias. S Mladým Mimořádné popularitě se těšily knihy z horolezeckého prostředí od Viléma Heckela. ýj místo měl v kontextu české dokumentární fotografie g Výjimečné druhé poloviny 60. let Viktor Kolář. Markéta Luskačová v rámci své diplomové práce o religiozitě na slovensku udělala sugestivní fotografie katolických poutí a přežívajících ř ží jí í h tradic. t di Josef Koudelka vytvářel vedle divadelních fotografií snímky z cyklu Cikáni.

Základy exponometrie Jana Andrýsková | Ústav informatiky | PEF MZLU v Brně Digitální fotografie (DIF)

Expoziční základy • světlo je to jediné, co tvoří fotografii – jeho druh, směr, kvalita a množství (expozice) rozhoduje o výsledné fotografii • jedním z klíčových faktorů je správná expozice • ovlivňují ji pouze 3 faktory: 1.  expoziční čas = doba, po kterou světlo působí na senzor 2.  clona = průměr kruhového otvoru ve středu objektivu reagující na množství světla prošlého objektivem 3.  ISO citlivost = elektronicky řízená citlivost senzoru na světlo

Expoziční čas • nebo též osvitová doba (rychlost závěrky) • doba, po kterou světlo působí na senzor DSLR (příp. citlivou vrstvu fotografického materiálu) • lidské oko se chová logaritmicky – podíl jasu sousedních hodnot stupňů šedé bude vždy stejný • ve fotografii se používá násobitel 2 • základní hodnoty odpovídají zvýšení/snížení jasu 2x 1, (0.5) 1/2, (0.25) 1/4, (0.125) 1/8, (0.0625) 1/16, (0.03125) 1/32, (0.015625) 1/64, (0.007812) 1/128, ...

Expoziční čas • snaha používat „rozumná čísla“ → krok není vždy přesně 2x (čísla se zaokrouhlují) …, 4, 2, 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/30, 1/60, 1/125, 1/250, 1/500, … • v praxi se také používá jemnější dělení – mezi sousedními hodnotami je ještě mezihodnota 1/2 nebo dvě mezihodnoty 1/3 a 2/3 • změna expozičního času o 1 hodnotu na základní stupnici mění množství světla 2x (neboli o 1 expoziční hodnotu EV) • Které číslo z dvojice 30 a 60 označuje delší expoziční čas?

Rychlost závěrky • rychlost závěrky = dráha závěrky / expoziční čas (v praxi se skutečná rychlost závěrky nijak nepoužívá) • mechanická závěrka se kombinuje se závěrkou elektronickou (např. 1/2000 sec.) • v praxi při nastavení expoziční doby jsme omezeni nebezpečím: • rozhýbání snímku (třes rukou) – „pravidlo focení z ruky“ • pohybovou neostrostí (vlivem pohybu fotografovaného objektu) • Delší časy udržíte lépe, když má fotoaparát objektiv s kratší nebo delší ohniskovou vzdáleností?

Rychlost závěrky - panning • panning = sledování objektu, švenkování • vysoká rychlost pohybu nějakého objektu vyžaduje extrémně krátké expoziční časy • pomoci může i sledování pohybujícího se objektu fotoaparátem • pohyb fotoaparátu sníží relativní rychlost objektu • pohyb fotoaparátu zvýší relativní rychlost pozadí • díky panningu se dá fotografovat s rozumnými expozičními časy • výsledkem je zaostřený objekt na „pohybujícím se“ pozadí

Expoziční čas a šum • při časech delších než 1 sekunda vzniká na senzoru šum • problém zejména při expozici za tmy • TEST: nasaďte na objektiv krytku, nastavte ISO na 100 nebo 200 a expoziční čas na 30 vteřin. • řešení: • chlazení senzoru • softwarové odstranění šumu (Long Exposure Noise Reduction) • bude probíráno na samostatné přednášce

Clona • kruhový otvor ve středu objektivu • množství světla, které projde clonou, je úměrné její ploše a plocha je určena průměrem clony • opakování: • čím větší je průměr clony, tím více světla projde objektivem a dopadne na senzor • 2x větší průměr clony → 4x větší množství světla (4x větší expozice) • chcete-li zdvojnásobit expozici, musíte clonu otevřít nikoliv 2x, ale pouze 1.4x

Clona • množství světla, které dopadá na senzor, závisí nejen na otvoru clony, ale také na vzdálenosti clony od senzoru (= ohnisková vzdálenost objektivu!) • světla ubývá s druhou mocninou, protože plocha roste také s druhou mocninou • uvažovat při expozici ohniskovou vzdálenost je dost nepraktické! • trik: zavedení clonových čísel

Clonové číslo F • veličina nezávislá na ohniskové vzdálenosti objektivu → zajistí stejné množství světla na senzoru u objektivů s různými ohniskovými vzdálenostmi • jak? • ohniskovou vzdálenost známe • objektiv si pro dané clonové číslo sám spočítá potřebný průměr clony • průměr clony (D) = ohnisková vzdálenost (f) / clonové číslo (F) • často se setkáváme se zápisem např. f/4.5

Clonové číslo F • Příklad 1: • 200 mm objektiv, clonové číslo 4 • průměr clony = 200 / 4 = 50 mm • Příklad 2: • 20 mm objektiv, clonové číslo 4 • průměr clony = 20 / 4 = 5 mm • Proč teleobjektivy (s ohniskovou vzdáleností např. 300 mm) nemívají lepší světelnost než 4?

Clonové číslo F • mezinárodní řada clonových čísel • odpovídá fyziologii lidského oka • násobky expozice 2x (dvojnásobné osvětlení) • násobky √2 = 1.4 (plocha clony roste s druhou mocninou průměru clony) 1.0, 1.4, 2.0, 2.8, 4.0, 5.6, 8, 11, 16, 22, 32, 45, … • číselné dvojnásobky jsou vždy „ob“ jedno clonové číslo!

ISO citlivost • udává citlivost senzoru na světlo – ovlivňujeme velikost zesílení signálu (viz samostatná přednáška) • udává se v jednotkách ISO a hrubě odpovídá citlivosti klasického filmu • základní stupnice: …, 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, … • každá sousední hodnota na stupnici mění citlivost právě 2x • zvýšíme-li ISO citlivost 2x, ke stejné expozici stačí poloviční množství světla • výhoda digitální fotografie (není nutné měnit film při každé změně citlivosti)

ISO a šum • zvýšení hodnoty ISO (zesílení elektrického náboje) způsobuje šum v obraze (zejména v modrém a červeném kanále) → bude na samostatné přednášce • obrazový šum je částečně podobný zrnu klasického filmu • na rozdíl od zrna je digitální šum: • vnímán nelibě • znehodnocuje fotografii • každé potlačení šumu vede k degradaci obrazu • „odšumovací programy“ (např. program NeatImage) • Kdy potřebujeme zvyšovat hodnotu ISO?

Reciprocita času, clony a ISO • zdvojnásobit množství světla lze změnou času, clony nebo ISO (získáme stejný výsledek) • tzv. reciprocita = záměnnost • různé varianty stejné expozice při hodnotě ISO 100: • clona: f/2.0, čas: 1/500 sec. • clona: f/2.8, čas: 1/250 sec. • … • nebo clona: f/2.0, čas: 1/1000 sec. při ISO 200 • v praxi je možné nalézt velké množství trojic clona/čas/ISO, které povedou ke stejné expozici

Test • Která trojice je v rovnováze z trojicí F5.6, 1/125 s., ISO 100? • F4, 1/250, ISO 400 • F4, 1/60, ISO 200 • F16, 1/60, ISO 400

Expoziční hodnota (EV) • EV (Exposition Value) • vyjadřuje absolutní množství světla vně fotoaparátu (na scéně) (nezávisle na vybavení a metodě) • ve fotografii vyjadřuje vztah úrovně okolního světla k nastavení fotoaparátu • dá se zjistit z času, clony a ISO citlivosti • každý bod scény má jiný jas (hodnotu EV) • pro stanovení správné expozice potřebujeme stanovit průměrnou hodnotu EV scény • pracují s ní některé ruční expozimetry

Průměrné EV hodnoty různých scén EV Příklad scény -6 až -2 Noční scéna osvětlena jen hvězdami a měsícem. -1 až 1 Noc s osvětleným městem opodál. 2 až 5 Scéna osvětlená svíčkami, málo osvětlená ulice v noci. 5 až 7 Hodně osvětlená ulice v noci, málo osvětlený interiér. 7 až 8 Sportovní hala, běžný interiér, obchodní centrum, hluboký les. 9 až 11 Východ a západ slunce, zamračená krajina, objekty ve stínu, přesvícené interiéry. 12 až 13 Lehce zamračený den, světlý den, jarní slunní opar. 14 až 16 Slunný den. 17 a víc Málokdy v běžné přírodě, silný bodový zdroj světla.

• v tabulce je zachycen rozsah světla od 1 EV od 15 EV, což odpovídá poměru jasů více než 1:16000

Rozsah jasů u DSLR • k dané úrovni okolního světla lze přiřadit libovolnou hodnotyu ISO a pak přizpůsobit odpovídající kombinaci clony a času • pokud je vše ve správném poměru, hovoříme o správné expozici, odpovídající danému EV na scéně • expoziční automatika DSLR pracuje jen v určitém rozsahu jasů (cca 1 až 20 EV)

Expoziční hodnota • známe-li čas, clonu a ISO, můžeme stanovit EV scény • více světla na scéně → zkracování času → zvýšení EV • více světla na scéně → větší clonové číslo → zvýšení EV • více světla na scéně → menší ISO → zvýšení EV • sousední hodnoty EV mění faktor světla 2x • zvýšení o 1 EV → zdvojnásobení množství světla • snížení o 1 EV → pokles světla na polovinu • EV = 0 (expozice s časem 1 s., při cloně F1 a ISO citlivosti 100) • EV = 11 (expozice: 1/30, f/8, ISO 100)

Jak spočítat expoziční hodnotu? • EV kalkulačka: • http://www.tabaki.cz/nastroje/ev-kalkulacka.php • www.dpreview.com/learn/?/Glossary/Exposure/ Exposure_01.htm • matematické vyjádření: EV = log2 (a2/t) - log2 (ISO/100) = log2 a2 + log2 (1/t) - log2 (ISO/100) = 2 * log2 a - log2 t - log2 (ISO/100), kde a je clonové číslo a t je expoziční čas v sekundách

Tabulka ke zjištění EV hodnoty

Měření expozice • dobře exponovaný snímek = správná trojice hodnot • expoziční čas • clona • ISO citlivost • důraz se klade na ostrost, dynamický rozsah, minimální šum, hloubku ostrosti • současné fotoaparáty ji umožňují měřit automaticky (ne vždy získáme dobrý výsledek)

Měření expozice - problémy • příliš vysoké jasy a příliš hluboké stíny ve scéně – není možné stanovit ideální expozici, která by zaručila prokreslení všech detailů jak v jasech, tak stínech (bez ohledu na počet měřících bodů) • digitální fotoaparáty mají omezený dynamický rozsah (lineární křivka kontrastu) • co je černější nebo bělejší než koncové body křivky, tak na digitální fotografii neexistuje

Zonální systém • téměř 40 let stará technika měření expozice • spočívá v rozdělení celé fotografie na určitý počet zón (Canon používá 35 zón, Olympus 49, Nikon 1005 atd.) • v každé zóně je zjištěn průměrný jas v jednotkách EV a fotoaparát se snaží odhadnout správnou expozici • každý dobře exponovaný snímek vede po zprůměrování všech zón na střední šedou

18% střední šedá • šedá, která odráží 18 % dopadajícího světla (subjektivně leží ve středu stupnice mezi černou a bílou) • slouží k určování expozice na základě dopadajícího světla a k přesnému vyvážení bílé barvy • expozimetry fotoaparátů předpokládají, že scéna je v průměru středně šedá • hledají kombinaci expozičního času, clony a ISO, která po zprůměrování jasů dá ve výsledku 18% střední šedou

18% střední šedá • strategie měření na výslednou šedou funguje dobře u scén, které mají vyvážený podíl světlých a tmavých míst • kdy automatika digitálních přístrojů selhává? • nevyvážené scény (např. exponování na uhlí nebo sníh) • na to, že scéna je v průměru šedá, se dá spolehnout v 80 % případů

Režimy měření expozice • maticové, poměrové či zónové • hodnotí celou plochu snímku • hodí se pro každodenní praxi • bere v úvahu i bod zaostření • selhává v situacích, kdy průměrný jas scény není střední šedá • celoplošné se zdůrazněným středem • hodnotí celou plochu snímku, za nejdůležitější považuje střed (např. produkty, portrét) • bez ohledu na bod zaostření

Režimy měření expozice • středové • hodnotí pouze malou oblast (cca 8 % plochy) ve středu snímku • použití: výhradně pro měření jasu (EV hodnoty) konkrétního bodu • nevhodný pro běžnou práci • bodové • hodnotí pouze malou oblast (cca 1-3 % plochy) • použití: výhradně pro měření jasu konkrétního bodu

Měření dopadajícího světla na střední šedou • v některých případech selhává • řešení: naměřit expozici na normalizované střední šedé tabulce • postup: • do scény umístit šedou tabulku tak, aby se neleskla • přepnout na bodové měření expozice a naměřit expozici ve středu tabulky • přepnout na manuální režim (M) a naměřené hodnoty nastavit ručně • tabulku ze scény odstranit a exponovat s naměřenými hodnotami ostrý záběr • výsledek: expozičně správné a přirozené snímky

Pomocníci při nastavení expozice • kompenzace expozice • manuální úprava nedostatků automaticky naměřené expozice (obvykle v rozsahu 2 EV) • světlo lze přidat (+ EV) nebo ubrat (- EV) • uzamčení naměřené expozice • po dobu 10-16 sekund • tlačítko s hvězdičkou nebo označením AE-L • histogram • jeden z nejúčinnějších způsobů jak ověřit správnou expozici • „živý“ nebo „aktuální“ histogram právě pozorované scény (přepálená bílá nebo podpálená černá)

Histogram • přesné vyjádření rozsahu (plochy) jednotlivých jasů v obraze od černé po bílou • ve fotoaparátech je sestaven pouze z jasového kanálu (zcela ignoruje barvu!) • krajní polohy (přepálená bílá, podpálená černá) • Co když je přepal pouze v jednom kanále? • Proč DSLR nemají oproti kompaktům „živý“ histogram?

Expoziční režimy • od plné automatiky až k úplnému manuálnímu režimu • Kolik hodnot necháme na libovůli fotoaparátu?

Plná automatika – „dobrý sluha, ale zlý pán“ • většinou označen nápisem Auto • vhodný pro úplné začátečníky • plná automatika přebírá vládu nad všemi třemi veličinami • ve většině případů poskytuje uspokojivé výsledky • automaticky je někdy používán také blesk, který ničí atmosféru • scénické režimy – expozice pro různé druhy scén (např. Portrét, Krajina, Sport, Makro, Noční portrét atd.)

Poloautomatický režim P • sám nastavuje expoziční čas i clonu • volně je možné nastavovat všechny ostatní hodnoty (např. blesk, metoda měření expozice, její kompenzace, vyvážení bílé, ISO atd.) • lze provést kompenzaci expozice • světlejší snímek (+ EV) • tmavší snímek (- EV)

Poloautomatický režim S (Tv) • S (Shutter), Tv (Time Value) • pevně nastavíme čas a ISO • automatika dopočítá clonu podle množství světla ve scéně • použití: pohybový management • kladná kompenzace (+ EV) (více otevře nastavenou clonu) • záporná kompenzace (- EV) (více přivře automaticky nastavenou clonu)

Poloautomatický režim A (Av) • A (Aperture), Av (Aperture Value) • pevně nastavíme clonu a ISO • automatika dopočítá expoziční čas podle množství světla ve scéně • použití: situace, kdy potřebujeme clonou řídit hloubku ostrosti • kladná kompenzace (+ EV) (prodlouží čas automatiky) • záporná kompenzace (- EV) (zkrátí čas automatiky)

Plně manuální režim M • umožní převzít kontrolu nad všemi veličinami určujícími expozici • automatika pouze zobrazuje údaj o kolik se vámi nastavená EV liší • kompenzace expozice nemá smysl (není co kompenzovat) • použití: • všude, kde automatika selhává

Expoziční bracketing • fotoaparát automaticky pořídí více fotografií (většinou 3), každou s jiným nastavením expozice • velikost změny je možné nastavit v jednotkách EV (většinou max. ± 2 až ± 5 EV) • v PC pak můžete vybrat tu, která je expozičně nejlepší • nebývá možný v režimu Auto • použití: • v případech, kdy lze těžko posoudit expozici • v HDR fotografii (viz samostatná přednáška)

Kontrast scény • kontrast scény – poměr jasu světlých tmavých partií • určíme jej tak, že změříme EV nejsvětlejšího a nejtmavšího bodu scény z rozdílů naměřených hodnot určíme kontrast scény • je-li tento rozdíl např. 7 expozičních stupňů, pak podíl jasů je v poměru 1:128 (27 = 128)

Expoziční řada a dynamický rozsah Poměr

Expoziční řada

Scéna a zařízení (dynamický rozsah)

1:2

1 EV

1:4

2 EV

1:8

3 EV

1:16

4 EV

1:32

5 EV

pozitivní diafilm (5-6 EV)

1:64

6 EV

většina digitálních senzorů (6-7 EV)

1:128

7 EV

profesionální digitální fotoaparáty (7-8 EV)

1:256

8 EV

kvalitní barevné negativy (7-8 EV)

1:512

9 EV

černobílé negativy (9-10 EV)

1:1024

10 EV

1:2048

11 EV

1:4096

12 EV

1:8192

13 EV

1:16384

14 EV

1:32768

15 EV

…

…

1:109

30 EV

zamračený den, levné kompakty

jasný slunný den (12-15 EV)

dynamické rozpětí lidského oka (11-15 EV)

adaptace lidského oka (přechod z osvětlené místnosti do tmy)

Kontrast scény a dynamický rozsah • senzor digitálního fotoaparátu ani film není schopen najednou zaznamenat celou škálu jasů reálné scény • kontrast scény je menší než dynamický rozsah fotoaparátu • např. scéna má 4 EV a fotoaparát 7 EV • nekontrastní fotografie je vždy lepší exponovat doprava (fotografie bude světlejší, potlačí se šum) • kontrast scény je větší než dynamický rozsah fotoaparátu • poměrně častý případ • nutno snížit kontrast scény (přechodové filtry, fill-in blesk, odrazné desky)

Dynamický rozsah scény a histogram

High-key • High-key = vysoký tón • obraz se skládá z převážně bílých a velmi světlých tónů • nesmí být šedivý, ale nejméně na jednom místě by měl obsahovat sytě černou • motiv snímku musí být sám o sobě světlý, osvětlený rozptýleným světlem a neměly by se na něm objevit žádné stíny

Low-key • Low-key = nízký tón • obraz se skládá převážně z černých a velmi tmavých tónů • alespoň na jednom místě by se měla vyskytovat čistě bílá

Hard-key • Hard-key = tvrdý tón • snímek je silně kontrastní a ztrácí kresbu ve světlech i stínech • černobílá škála je redukována a neobsahuje všechny polotóny • v mezním případě se skládá pouze z čistě bílé a sytě černé barvy, čímž se snímek podobá černobílé grafice

Měření odraženého světla • Měřenou veličinou je jas, jednotkou je kandela na čtvereční metr (cd m2) • Při tomto způsobu měření je osa optické soustavy rovnoběžná s osou objektivu fotopřístroje • Měříme z místa snímání směrem k fotografované scéně • Podle konstrukce přístroje lze měřit integrálně nebo bodově • S přístroji vestavěnými do těla přístroje lze měřit pouze tímto způsobem

Měření dopadajícího světla • Měříme osvětlení, jednotkou je lux (lx) • Osa optické osy expozimetru je orientována tak, aby na čidlo dopadalo sejné osvětlení jako na fotografovaný objekt, tedy proti světelnému zdroji • Nejběžnější jsou předměty s reflexním faktorem cca 18 %, což odpovídá poměru odraženého k dopadajícímu světlu 1:6 • Měření dopadajícího světla se provádí zejména v případech, kdy se odrazivost fotografovaného předmětu výrazně odlišuje od výše uvedeného reflexního faktoru a kdy je nutné tuto odchylku eliminovat • Chceme-li přihlíže ke všem světelným zdrojům v měřícím úhlu expozimetru, musíme na optický systém expozimetru nasadit transparentní (bílou) rozptylnou destičku nebo polokouli

Děkuji za pozornost