INFORMATIKA A ÚVOD DO VÝPOČETNÍ TECHNIKY

Evropský polytechnický institut, s.r.o. 1. soukromá vysoká škola na Moravě

Kunovice

INFORMATIKA A ÚVOD DO VÝPOČETNÍ TECHNIKY

Ing. Robert Jurča, Ph.D. Prof. Ing. Ladislav Várkoly, CSc. Mgr. Dan Slováček 2011

Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice

INFORMATIKA A ÚVOD DO VÝPOČETNÍ TECHNIKY Skripta pro kombinovanou a distanční formu studia

Ing. Robert Jurča, Ph.D. Prof. Ing. Ladislav Várkoly, CSc. Mgr. Dan Slováček

Kunovice, 2011

Název: Informatika a úvod do výpočetní techniky Autoři: © Ing. Robert Jurča, Ph.D. © Prof. Ing. Ladislav Várkoly, CSc. © Mgr. Dan Slováček Vydavatel: © Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice, 2011 Neprošlo jazykovou úpravou ISBN 978-80-7314-229-2

Obsah ÚVOD.....................................................................................................................................................9 1 ÚVODNÍ INFORMACE .................................................................................................................13 1.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ..........................................................................................13 1.2 KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................13 1.3 VYMEZENÍ POJMU INFORMATIKA A JEJÍ FUNKCE ....................................................................14 1.1.1 Obory informatiky .........................................................................................................14 1.1.2 Informatika a informační věda ......................................................................................14 1.4 POPIS POČÍTAČOVÉHO SYSTÉMU A JEHO PRVKY .....................................................................15 1.5 ZÁKLADNÍ POJMY A PRINCIPY FUNGOVÁNÍ POČÍTAČE ............................................................15 1.6 ARCHITEKTURA POČÍTAČE .....................................................................................................16 1.1.3 Zdroj počítače ...............................................................................................................17 1.1.4 Základní deska ..............................................................................................................18 1.1.5 Přídavné karty...............................................................................................................19 1.1.6 Pevný disk .....................................................................................................................19 1.1.7 Společnosti zabývající se HW počítačů .........................................................................20 1.1.8 Solid-State Drive (SSD).................................................................................................20 1.1.9 Vstupní zařízení.............................................................................................................22 1.1.10 Výstupní zařízení ...........................................................................................................23 1.7 KONTROLNÍ OTÁZKY..............................................................................................................24 1.8 SHRNUTÍ ................................................................................................................................24 1.9 LITERATURA ..........................................................................................................................24 1.10 TEST KE KAPITOLE .................................................................................................................25 2

OPERAČNÍ SYSTÉM ...............................................................................................................27 2.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ..........................................................................................27 2.2 KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................28 2.3 OPERAČNÍ SYSTÉM - ÚVOD .....................................................................................................28 2.4 VYSVĚTLENÍ POJMŮ, S NIMIŽ SE U OPERAČNÍCH SYSTÉMŮ VELMI ČASTO SETKÁVÁME...........28 2.4.1 Uživatelské rozhraní......................................................................................................28 2.4.2 Souborový systém ..........................................................................................................29 2.4.3 Bootování (zavádění operačního systému)....................................................................29 2.4.4 Plug & Play...................................................................................................................29 2.4.5 Soubor ...........................................................................................................................29 2.4.6 Adresář..........................................................................................................................30 2.4.7 Kořenový adresář..........................................................................................................30 2.4.8 Stromová struktura........................................................................................................30 2.5 VÝVOJ OPERAČNÍHO SYSTÉMU WINDOWS .............................................................................31 2.6 UŽITEČNÝ NÁSTROJ OPERAČNÍHO SYSTÉMU WINDOWS .........................................................32 2.7 PŘÍSLUŠENSTVÍ OPERAČNÍHO SYSTÉMU WINDOWS ................................................................33 2.8 INSTALACE OPERAČNÍHO SYSTÉMU WINDOWS ......................................................................33 2.9 KONTROLNÍ OTÁZKY..............................................................................................................34 2.10 SHRNUTÍ ................................................................................................................................34 2.11 LITERATURA ..........................................................................................................................34 2.12 TEST KE KAPITOLE .................................................................................................................35

3

ZÁKLADY ZPRACOVÁNÍ DAT.............................................................................................37 3.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ..........................................................................................37 3.2 KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................37 3.3 PROCES ZPRACOVÁNÍ DAT .....................................................................................................39 3.3.1 Vstup do zpracování......................................................................................................40 3.3.2 Transformace dat ..........................................................................................................41 3.3.3 Výstup dat ze zpracování...............................................................................................41 3.4 DATOVÁ ZÁKLADNA ..............................................................................................................41 3.4.1 Příklad návrhu formuláře studenta ...............................................................................42 3.5 TECHNICKÉ PROSTŘEDKY PRO ZPRACOVÁNÍ DAT ...................................................................44 3.6 POSTUP ŘEŠENÍ ÚLOHY ZPRACOVÁNÍ DAT – POŽADAVKY NA ZPRACOVÁNÍ DAT A ZADÁNÍ ÚLOH 45 3.7 OPERACE S DATY ...................................................................................................................47

Identifikace dat na datové základně ..............................................................................48 3.7.1 3.8 OPERACE NA DATOVÉ ZÁKLADNĚ ..........................................................................................49 3.9 SHRNUTÍ ................................................................................................................................51 3.10 KONTROLNÍ OTÁZKY ..............................................................................................................51 3.11 LITERATURA ..........................................................................................................................51 4

INFORMAČNÍ SYSTÉM PODNIKU ......................................................................................53 4.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ..........................................................................................53 4.2 KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................53 4.3 ÚVOD DO PROBLEMATIKY INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ .............................................................54 4.4 ŘÍZENÍ, ORGANIZACE A INFORMAČNÍ SYSTÉM PODNIKU .........................................................54 4.5 DEFINICE INFORMAČNÍHO SYSTÉMU ......................................................................................55 4.5.1 Poslání informačních systémů.......................................................................................55 4.5.2 Informační soustava ......................................................................................................56 4.6 DEFINICE INFORMACE A JEJÍ KLASIFIKACE .............................................................................56 4.6.1 Klasifikace informací ....................................................................................................57 4.6.2 Informace a management ..............................................................................................58 4.6.3 Práce s informacemi......................................................................................................59 4.6.4 Problémy současné doby při zpracování informací ......................................................59 4.7 INFORMAČNÍ SYSTÉMY PRO ŘÍZENÍ ........................................................................................60 4.7.1 Postavení informačního systému v systému řízení podniku ...........................................61 4.7.2 Zdroje informací pro řízení ...........................................................................................61 4.8 SHRNUTÍ ................................................................................................................................62 4.9 KONTROLNÍ OTÁZKY ..............................................................................................................62 4.10 LITERATURA ..........................................................................................................................62

5

TABULKOVÝ EDITOR EXCEL .............................................................................................63 5.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ..........................................................................................63 5.2 KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................64 5.3 ZÁKLADNÍ PRINCIPY FUNGOVÁNÍ TABULKOVÝCH EDITORŮ ...................................................64 5.4 TABULKOVÝ EDITOR EXCEL ..................................................................................................65 5.4.1 Buňka a její adresace ....................................................................................................65 5.4.2 Způsoby adresace buňek ...............................................................................................66 5.4.3 Řádek pro zápis vzorců..................................................................................................66 5.4.4 Stavový řádek ................................................................................................................67 5.4.5 Nastavení vzhledu stránky .............................................................................................67 5.4.6 Panely nástrojů .............................................................................................................68 5.4.7 Řady...............................................................................................................................68 5.4.8 Tvorba vlastního panelu nástrojů..................................................................................68 5.4.9 Práce se záložkami listů ................................................................................................69 5.5 PRÁCE SE VZORCEM A JEHO STRUKTURA ................................................................................69 5.6 ZÁKLADNÍ MATEMATICKÉ OPERACE V MS EXCELU ...............................................................70 5.6.1 Součet dvou čísel ...........................................................................................................70 5.6.2 Násobení dvou čísel.......................................................................................................71 5.6.3 Dělení dvou čísel ...........................................................................................................71 5.6.4 Mocnina čísla ................................................................................................................72 5.7 POPIS FUNKCÍ V MS EXCELU .................................................................................................73 5.7.1 Matematické funkce.......................................................................................................73 5.7.2 Finanční funkce .............................................................................................................75 5.8 SHRNUTÍ ................................................................................................................................76 5.9 KONTROLNÍ OTÁZKY ..............................................................................................................76 5.10 LITERATURA ..........................................................................................................................76 5.11 TEST.......................................................................................................................................77

6

SOFTWAROVÝ AUDIT ...........................................................................................................79 6.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ..........................................................................................79 6.2 KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................79 6.3 DEFINICE SOFTWAROVÉHO AUDITU........................................................................................79 6.3.1 Co nabízí softwarový audit............................................................................................80 6.3.2 Postup prací na softwarovém auditu .............................................................................80 6.3.3 Přínosy softwarového auditu obecně.............................................................................81 6.3.4 Přínosy softwarového auditu pro správce sítě...............................................................81 6.3.5 Přínosy softwarového auditu pro zaměstnance .............................................................82

6.4 6.5 6.6 7

SHRNUTÍ ................................................................................................................................82 KONTROLNÍ OTÁZKY..............................................................................................................82 LITERATURA ..........................................................................................................................83

POČÍTAČOVÁ GRAFIKA .......................................................................................................85 7.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ..........................................................................................85 7.2 KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................86 7.3 ÚVOD DO POČÍTAČOVÉ GRAFIKY............................................................................................86 7.4 VEKTOROVÁ DATA, VEKTOROVÝ OBRÁZEK ...........................................................................86 7.5 BITMAPOVÁ DATA, RASTROVÝ OBRÁZEK ...............................................................................87 7.6 ROZLIŠENÍ DPI ......................................................................................................................88 7.6.1 Jednorozměrné a dvourozměrné DPI............................................................................88 7.6.2 Počítání s DPI ...............................................................................................................88 7.7 BAREVNÁ HLOUBKA ..............................................................................................................89 7.8 BAREVNÉ REŽIMY ..................................................................................................................91 7.8.1 Model RGB a CMYK .....................................................................................................91 7.8.2 Model HSV a HLS .........................................................................................................92 7.9 BITMAPOVÉ FORMÁTY SOUBORŮ ...........................................................................................93 7.9.1 GIF – Graphics Interchange Format ............................................................................93 7.9.2 JPEG – Point Photographic Experts Group .................................................................93 7.9.3 BMP – Microsoft Windows Bitmap ...............................................................................94 7.9.4 PSD – Adobe Photoshop ...............................................................................................95 7.9.5 TIFF – Tagget Image File Format ................................................................................95 7.9.6 TGA – Targa Image File ...............................................................................................96 7.10 VEKTOROVÉ FORMÁTY SOUBORŮ ..........................................................................................96 7.10.1 DWG, DXF, DXB, SLD, AID – AutoCAD Drawing Exchange Format ........................97 7.11 SHRNUTÍ ................................................................................................................................97 7.12 KONTROLNÍ OTÁZKY..............................................................................................................97 7.13 LITERATURA ..........................................................................................................................98 7.14 TEST ......................................................................................................................................98

8

POČÍTAČOVÉ SÍTĚ ...............................................................................................................101 8.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ........................................................................................101 8.2 KLÍČOVÁ SLOVA ..................................................................................................................101 8.3 KLASIFIKACE POČÍTAČOVÝCH SÍTÍ .......................................................................................101 8.4 ARCHITEKTURA POČÍTAČOVÝCH SÍTÍ ...................................................................................102 8.4.1 Topologie sítí...............................................................................................................102 8.5 MULTIMEDIÁLNÍ SLUŽBY V RÁMCI POČÍTAČOVÝCH SÍTÍ ......................................................105 8.6 UPLATNĚNÍ POČÍTAČOVÝCH SÍTÍ V PRŮMYSLOVÝCH APLIKACÍCH .......................................106 8.7 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................106 8.8 KONTROLNÍ OTÁZKY............................................................................................................107 8.9 LITERATURA ........................................................................................................................107 8.10 TEST ....................................................................................................................................107

9

VÝVOJOVÉ DIAGRAMY ......................................................................................................109 9.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ........................................................................................109 9.2 KLÍČOVÁ SLOVA ..................................................................................................................110 9.3 CHARAKTERISTIKA VÝVOJOVÝCH DIAGRAMŮ .....................................................................110 9.4 ZNAČKY VE VÝVOJOVÝCH DIAGRAMECH .............................................................................112 9.4.1 Značka zpracování ......................................................................................................112 9.4.2 Značka rozhodování ....................................................................................................112 9.4.3 Značka VSTUP / VÝSTUP...........................................................................................113 9.4.4 Značka pro přípravné operace ....................................................................................113 9.4.5 Značka pro předem definovanou činnost ....................................................................115 9.4.6 Značka spojky..............................................................................................................115 9.4.7 Mezní značka...............................................................................................................115 9.4.8 Značka spojnice...........................................................................................................116 9.4.9 Značka poznámka........................................................................................................116 9.4.10 Značka přípravné operace ..........................................................................................117 9.4.11 Vývojové diagramy dat................................................................................................118 9.5 LOGICKÁ SCHÉMATA ALGORITMŮ - ÚVOD............................................................................119 9.5.1 Případová studie .........................................................................................................120 9.6 PRINCIPY ALGORITMIZACE ...................................................................................................122

Význam algoritmu .......................................................................................................122 9.6.1 9.6.2 Vlastnosti algoritmitzace.............................................................................................122 9.7 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................124 9.8 KONTROLNÍ OTÁZKY ............................................................................................................124 9.9 LITERATURA ........................................................................................................................124 10

TVORBA JEDNODUCHÝCH WWW STRÁNEK ...............................................................125

10.1 10.2 10.3 10.4 10.5 10.6 10.7 10.8 10.9 10.10 10.11 10.12 10.13 10.14 10.15 10.16 11

CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ........................................................................................125 KLÍČOVÁ SLOVA ..................................................................................................................125 CHARAKTERISTIKA TVORBY WWW STRÁNEK .......................................................................126 STRUKTURA WWW STRÁNKY................................................................................................127 ÚPRAVY TEXTU – FYZICKÉ FORMÁTOVÁNÍ...........................................................................129 NASTAVENÍ BARVY, VELIKOSTI A FONTU PÍSMA ...................................................................130 NADPISY ..............................................................................................................................131 PRÁCE S BLOKY A ODSTAVCI................................................................................................131 VYTVÁŘENÍ SEZNAMŮ .........................................................................................................134 VYTVÁŘENÍ ODKAZU ...........................................................................................................136 VYTVÁŘENÍ TABULKY..........................................................................................................138 RÁMY...................................................................................................................................141 FORMULÁŘE.........................................................................................................................142 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................145 KONTROLNÍ OTÁZKY ............................................................................................................145 LITERATURA ........................................................................................................................145

MS POWERPOINT..................................................................................................................147

11.1 CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ........................................................................................147 11.2 KLÍČOVÁ SLOVA ..................................................................................................................148 11.3 POWERPOINT – SOFTWAROVÝ PROSTŘEDEK PRO TVORBU PREZENTACÍ ...............................148 11.4 TVORBA MULTIMEDIÁLNÍCH PREZENTACÍ ............................................................................149 11.5 POWERPOINT JAKO JEDEN Z NÁSTROJŮ TVORBY MULTIMEDIÁLNÍCH PREZENTACÍ ...............149 11.5.1 Otevření aplikace PowerPoint ....................................................................................149 11.5.2 Vytvoření prezenace ....................................................................................................150 11.5.3 Nastavení pozadí snímku .............................................................................................151 11.5.4 Vložení textového pole na snímek................................................................................152 11.5.5 Postup při změně velikosti a stylu písma v textovém poli ............................................153 11.5.6 Postup při vložení videa na snímek .............................................................................153 11.5.7 Nastavení videa na snímku ..........................................................................................153 11.5.8 Nastavení animace ......................................................................................................154 11.5.9 Nastavení pořadí objektů na snímku ...........................................................................154 11.5.10 Úprava objektu obrázek ..............................................................................................155 11.6 JAK VOLIT BARVY NA PREZENTACI .......................................................................................157 11.7 JAK VYTVOŘIT ÚSPĚŠNOU PREZENTACI ................................................................................158 11.8 IDEÁLNÍ POSLUCHAČ ............................................................................................................159 11.9 UPOUTÁNÍ POZORNOSTI .......................................................................................................160 11.10 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................160 11.11 KONTROLNÍ OTÁZKY ............................................................................................................160 11.12 LITERATURA ........................................................................................................................161 12

ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE......................................................................................163

12.1 12.2 12.3 12.4 12.5 12.6 12.7 12.8 12.9

CÍLOVÉ ZNALOSTI A DOVEDNOSTI ........................................................................................163 KLÍČOVÁ SLOVA ..................................................................................................................163 ÚVOD K ELEKTRONICKÉMU PODPISU....................................................................................163 ELEKTRONICKÝ PODPIS A JEHO UŽITÍ ...................................................................................164 ZAVEDENÍ ELEKTRONICKÉHO PODPISU.................................................................................166 ZÁKON O ELEKTRONICKÉM PODPISU ....................................................................................167 SHRNUTÍ ..............................................................................................................................167 KONTROLNÍ OTÁZKY ............................................................................................................167 LITERATURA ........................................................................................................................168

LITERATURA ..................................................................................................................................169

Úvod Studijní text úvod do výpočetní techniky je výstupem dílčí úlohy IGS Analýza informačních systémů podniku dílčí úlohy č.1, číslo B6/2008. Vážení kolegové, studenti, oslovuji Vás jako studenty a u tohoto oslovení zůstanu. Nemohu předem předpokládat, kdo všechno bude číst následující stránky. Jedno ale vím přesně – budete postupně seznámeni s informacemi v oboru výpočetní techniky, který je oborem více než dynamicky rozvíjejícím se. Čtenář tohoto textu se tedy bude učit. Člověk, který se učí, je student. Jistě již nejste úplnými laiky s využíváním výpočetní techniky. Každý z vás se již minimálně jednou s výpočetní technikou setkal. Máte své zkušenosti a hlavně názory. Je proto velmi důležité tyto své názory ověřovat a konfrontovat s předkládaným učebním textem. Tento studijní text je určen studentům soukromé vysoké školy EPI, s.r.o. jako podklad pro studium. Má jim předat základní informace o obsahu a metodách používaných v oblasti výpočetní techniky a zpracování dat. Učební text se zabývá mnoha problémy v oblasti výpočetní techniky. V průběhu studia si můžete ověřit informace z tohoto textu přímo aplikací v praxi, ale také při vypracování bakalářské práce. K tomuto materiálu se studenti mohou vracet po svém absolvování i po nástupu na svá pracoviště. Pro absolventy může být tento studijní text denním pomocníkem v běžných pracovních situacích. Studenti kombinované formy studia mohou informace z tohoto textu průběžně aplikovat ve své práci u svého zaměstnavatele. Celkově je studijní test je rozdělen do 12 kapitol. Studijní text je součástí ucelené technologie (teorie, cvičení, samodiagnostické testy, studijní texty, podpůrné materiály studenta, praxe, řešení bakalářské práce), cílem této technologie je u studenta vybudovat následující znalosti, dovednosti a kompetence: Znalosti: Student bude umět metody a postupy tvorby a instalace WWW stránek od počátku až po zavedení na veřejný server s doménovým jménem. Student bude schopen vytvořit základní síťové propojení mezi počítači, multimediálním zařízením a komunikačními prvky. Student bude schopen zpracovat dokumentaci a prezentaci produktů výpočetní techniky a také jsi navrhnout rozpočet v tabulkovém editoru. Cílové kompetence: Po absolvování tohoto předmětu získá student následující kompetence (profesní činnosti, které je student schopen vykonávat samostatně):  charakterizovat informační zdroje a posuzovat vhodnost jejich použití pro daný účel;  kriticky přistupovat k informacím a ověřovat informace z různých zdrojů, posuzovat relevanci a kvalitu informačních zdrojů;  dodržovat obecné zásady úspěšné prezentace, dodržovat zásady zpracování počítačové prezentace;  využívat pro danou situaci vhodné prezentační nástroje a běžné technické vybavení; 9

                 

vytvářet podklady pro prezentaci, připravit (rastrové) obrázky ve vhodném formátu a rozlišení; provádět konverzi mezi formáty včetně nastavení vhodné komprese dat; používat digitální fotoaparát, dodržovat zásady kompozice obrazu, rozhodovat, jaký motivový program kdy použít; vytvářet dokumenty s použitím funkce hromadné korespondence s vazbou na tabulku s daty; vytvářet dokumenty s použitím funkce hromadné korespondence, vkládat datová pole a ovládat práci s externími zdroji dat; vytvářet dokumenty v souladu s gramatickými, typografickými a citačními pravidly; dodržovat základní estetická pravidla pro kombinování písem, vyznačování v textu a umístění obrázků a pravidla pro řízení toku textu v dokumentu; vhodným způsobem pracovat s kombinací barev v dokumentu; popsat a vysvětlí princip funkce tabulkového procesoru; aplikovat tabulkový procesor na konkrétní úlohy; vytvářet složitější vzorce, respektovat prioritu operátorů a určovat argumenty funkcí; provádět komplexní výpočty vyžadující postupné kroky, využívat mezivýsledky; používat potřebnou funkci pro zadaný účel; využívat speciální funkce pro práci s textovými řetězci a statistickými hodnotami, vyhledávat znakové řetězce, řešit složitější výpočty s časovými úseky; seřadit záznamy podle hodnoty stanoveného pole; používat filtrování dat a spojovat kritéria výběru pomocí logických operátorů; vysvětlit pojem algoritmus a jeho základní vlastnosti; umět algoritmizovat úlohu.

Dovednosti: Studenti po absolvování předmětu pracují se základní terminologií z oblasti výpočetní techniky, jako jsou hardware a software počítače z hlediska uživatelského i operačního systému. Chápou základy počítačových sítí, jejich topologii, používané technické prostředky a využití sítě internet s jednotlivými službami. Na praktických příkladech jsou vedeni k použití programů na zpracování textů a jejich aplikace při tvorbě dokumentace. Používají tabulkové kalkulátory s jednotlivými funkcemi pro vědeckotechnické a další úkony. Vytváří grafické výstupy z těchto programů. Těžiště předmětu bude v praktických ukázkách jednotlivých aplikací, s možností modifikace systémových souborů operačního systému, podle zadaných požadavků. V oblasti zpracování textů studenti vypracují dokumentaci k určitému programu s ukázkami obrazovek programu a uživatelskou dokumentací pro instalaci a použití programu. Prakticky si vyzkoušejí využití výpočtů tabulkových kalkulátorů pro řešení vědeckotechnických výpočtů z oblasti elektroniky a matematiky. Studenti chápou principy dalších programů zaměřenými na zpracování informací v oblasti databázových operací a s možnostmi vytváření vazeb mezi informacemi. Jsou schopni vytvářet WWW stránky a jejich analýzy pro vytvoření vlastního informačního systému s odkazy na informační zdroje na internetu. Umí zhodnotit kvalitu informačních zdrojů. Probíraná látka je aplikována na konkrétních příkladech. 10

Vážení studenti, přeji Vám při studiu, abyste našli systém a techniku studia. Současně považuji za přínos, pokud v textu naleznete návody k přemýšlení o důvodech a souvislostech fungování výpočetní techniky v určitém socioekonomickém prostředí. A nakonec spolu uzavřeme dohodu. Vy ode mne očekáváte, že vás něco o výpočetní technice naučím. Já jsem připraven vaše očekávání splnit, pokud budete respektovat tyto podmínky: • V textu budete potupovat systematicky • Budete promýšlet všechny souvislosti • Budete se snažit plnit všechny úkoly a testy bez podvádění Přeji vám při studiu mnoho zdaru a ukončím svůj úvod citátem: „Vzdělání má hořké kořínky, ale sladké ovoce “. Aristoteles

11

12

1 Úvodní informace Obsah kapitoly 1.

1.1

Úvodní informace 1.1. Cílové znalosti a dovednosti 1.2. Klíčová slova 1.3. Vymezení pojmu informatika a její funkce 1.3.1 Obory informatiky 1.3.2 Informatika a informační věda 1.4 Popis počítačového systému a jeho prvky 1.5 Základní pojmy a principy fungování počítače 1.6 Architektura počítače 1.6.1 Zdroj počítače 1.6.2 Základní deska 1.6.3 Přídavné karty 1.6.4 Pevný disk 1.6.5 Společnosti zabývající se HW počítačů 1.6.6 Solid-State Drive (SSD) 1.6.7 Vstupní zařízení 1.6.8 Výstupní zařízení 1.7. Kontrolní otázky 1.8. Shrnutí 1.9. Literatura 1.10. Test ke kapitole

Cílové znalosti a dovednosti

Po prostudování této kapitoly si osvojíte základní vstupní poznatky v následující struktuře:     

Pochopíte základní názvosloví počítače Pochopíte základní princip fungování počítače a jiných hardwarových prvků Seznámíte se operačním systémem, zejména s operačním systémem WINDOWS Budete umět popsat vývoj operačního systému WINDOWS a odlišnosti jednotlivých verzí Naučíte se pracovat v prostředí operačního systému WINDOWS z hlediska uživatele

Kapitola přináší přehled základního názvosloví používaného v technické praxi. Jedná se zejména o pojmy vyskytující se v oblasti operačního systému Windows, včetně jejich vysvětlujících informací. Části textu jsou věnovány pojmům software a hardware, dále pak základním komunikačním jednotkám včetně jejich vysvětlení.

1.2

Klíčová slova

Hardware, software, bit, byte, ASCII tabulka, výstupní zařízení, základní schéma počítače, operační systém, Windows

13

1.3 Vymezení pojmu informatika

Definovat pojem informatika lze z různých pohledů. Obecně se však můžeme přiklonit k následujícímu výkladu: „Informatika je věda, která studuje výpočetní a informační procesy z hlediska hardware i software. V praxi je její zkoumání obecně vztahována k problematice počítačů až do oblasti analýzy algoritmů, formálních jazyků atd.“. 1.1.1

Obory informatiky

Vymezení pojmu informatika a její funkce

Obory informatiky

Informatika, v nichž se v současnosti uplatňují její výstupy jsou následující: • BIOINFORMATIKA – informatika v biologii, • LÉKAŘSKÁ INFORMATIKA • EKOINFORMATIKA – informatika v ekologii a environmentálních vědách • INFORMATIKA V CHEMII • KOMUNIKAČNÍ INFORMATIKA • HYDROINFORMATIKA • NEUROINFORMATIKA • SOCIÁLNÍ INFORMATIKA • VETERINÁRNÍ INFORMATIKA • a další Daný výčet nelze chápat jako konečný. Zahrnuje i další obory, v nichž se informatika v současnosti uplatňuje. 1.1.2

Definice pojmů informatika a informační věda

Informatika a informační věda

Pojmy jako je informační věda a informatika je třeba rozlišovat. Toto terminologické rozlišení se provádí i v dalších jazycích, jak je uvedeno níže: ve slovenštině jako:  Informačná veda  Informatika nebo veda o počítačoch v němčině jako:  Informationswissenschaft  Informatik v angličtině jako:  Information science  Computer science ve francouzštině jako:  Science de l'information nebo Sciences de l'information et des bibliothèques  L'informatique Informační věda se zabývá informacemi a psychosociálními aspekty jejich působení. Zabývá se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, transformace, ukládání, distribuce informací ve společnosti. 14

Informatika jako věda se zabývá zkoumáním počítače a jeho technickým a programovým vybavením.

1.4

Popis počítačového systému a jeho prvky

Pokud popisujeme práci počítače, můžeme vycházet z obecného pohledu počítačový systém. Celý tento systém členíme na jeho části. Z definice systému, jasně vyplývá, že systémové části mezi sebou komunikují, nebo jsou určitým způsobem propojeny. Počítačový systém můžeme členit na následující prvky:    

Popis počítačového systému

hardware operační systém aplikační programy uživatelé

V další části tohoto skripta, se s jednotlivými prvky (hardware, operační systém, aplikační programy, uživatelé) blíže seznámíme. Ať již budeme zkoumat informace z pohledu informační vědy či pohledu informatiky, vždy jsou objektem informace. Tyto informace jsou v průběhu vzniku, přenosu a zpracování ovlivňovány a je možné na jejich cestě definovat určité body, které jsou pro ně během života (informace) charakteristické. Proto je možno vytvořit model, který tuto cestu ukazuje (viz. obr. 1-1 je vyčleněn a také místa ovlivnění původního významu informace (šumy). ŠUMY

SBĚR

KÓDOVÁNÍ

ZPRACOVÁNÍ

DEKÓDOVÁNÍ

VÝSTUP

model přenosu informace

PROCES ZPRACOVÁNÍ

Obr. 1-1: model přenosu informace Zdroj: vlastní

1.5

Základní pojmy a principy fungování počítače

Základní pojmy, se kterými se v oblasti výpočetní techniky setkáváme, jsou hardware a software. Jejich význam do jisté míry odpovídá překladu těchto slov. Pod pojmem HW rozumíme pevné součásti počítače, tedy součásti, na které si můžeme „sáhnout“, zatímco software je pouze prostředek, který nám umožňuje s hardwarem komunikovat. Dalším důležitým pojmem, na který bychom neměli zapomenout je základní jednotka informace – bit. Orientace ve světě kolem nás je složena z informací, které jsou nám sdělovány pomocí vět. Věty se skládají ze slov, slova z písmen. Pro počítač je pak dorozumívacím prostředkem a takovou „abecedou“ dvojice znaků, reprezentovaná 0, 1. Nejmenší jednotkou informace je 1bit (b), který může obsahovat pouze jednu ze dvou možných hodnot – 1 nebo 0. Protože jeden bit 15

Princip fungování počítače

jednotka informace

WWW

http://www.asciitabl e.com/

nestačí k vyjádření smysluplné informace, používáme jednotku větší – Byte (B). 1Byte se skládá z řetězce 8 bitů (řetězce nul a jedniček). Stejně jako kterákoliv jiná jednotka, má i jednotka informace své násobky, které jsou uvedeny v následující tabulce. 1Byte = 8bitů 1KB = 1024B = 210B 1MB = 1024KB = 210KB = 220B 1GB = 1024MB = 210MB = 220KB = 230B

WWW

http://dvojkovasoustava.navajo.cz/

Pro zjednodušení komunikace s počítačem, byla vytvořena ASCII (American Standard Code for Information Interchange) tabulka, ve které je řečeno, jak se kterýkoliv znak naší abecedy zapíše pomocí nul a jedniček. Tato tabulka obsahuje převod 256 znaků abecedy na čísla od 0 do 255. Proč právě 256 znaků? Odpověď je ukryta v 1Bytu, do kterého zapisujeme jeden znak. Pokud bychom kódovali znaky do 1bitu, jsme schopni uložit pouze 21 (dva různé znaky na jednu pozici) různých znaků (0,1), což je poměrně málo. Pokud bychom kódovali znaky do dvou bitů, jsme schopni uložit 22 různých znaků (00,01,10,11). To už je lepší, ale přesto je to málo. Vezměme tedy jednotku větší – 1Byte. Do jednoho Bytu zakódujeme 28 (dva různé znaky na 8 pozic), tedy 256 různých znaků. To je už dostatečné množství k tomu, aby se jimi dala překódovat běžná abeceda. Tvůrci ASCII tabulky si bohužel neuvědomili, že existují na světě i jiné abecedy než ta jejich. Proto vznikl problém nejen u nás, kdy v tabulce chyběli některé znaky z abecedy dané země. U nás se jednalo o znaky s diakritikou (ě,š,č,...). Čínské či japonské znaky nebylo možno na počítači zapisovat vůbec. Tento problém byl odstraněn až v poslední době nahrazením ASCII tabulky tabulkou UNICODE, která znak nekóduje do jednoho, ale do dvou Bytů. Umí tedy zakódovat 216, tedy 65536 znaků. Na obrázku si můžete prohlédnout ukázku ASCII tabulky. V prvním sloupci jsou čísla v desítkové soustavě (na obrázku je jich pouze 60, pokud by byla tabulka zobrazena celá, bylo by jich samozřejmě 256). Každému číslu je v druhém sloupci přiřazen právě jeden znak. Převedením čísla z prvního sloupce do dvojkové soustavy1 dostáváme hodnotu čtvrtého sloupce ASCII tabulky, posloupnost osmi znaků – 1B.

1.6 Architektura počítače

Architektura počítače

Počítače lze obecně rozdělit z několika hledisek. Jedním možným rozdělením je hledisko výkonnosti. Z tohoto hlediska dělíme počítače na servery a pracovní stanice. Pracovní stanice to jsou běžné počítače se kterými se můžeme setkat v kancelářích nebo domácnostech. Jejich vybavení se může lišit podle požadavků uživatele. Pracovní stanice pro uživatele pracující s CAD softwarem bude vybavena výkonnou grafickou kartou a bude obsahovat velký monitor s co největším rozlišením, naopak stanice pro zpracování multimédií bude vyžadovat kvalitní zvukovou kartu s kvalitním repro soustavou. Běžné kancelářské stanice bývají vybaveny hlavně s ohledem na nízkou cenu, neboť zde výkon počítače nehraje nejdůležitější roli. U serveru vždy vyžadujeme co největší výkon a stabilitu celého systému z důvodu nepřetržitého 24hodinového provozu.

1

Dvojková soustava (Binární soustava) je číselná soustava která používá pouze dva symboly nejčastěji 0 a 1. Dvojková soustava je poziční číselná soustava mocnin čísla 2. Používá se ve všech moderních počítačích, neboť její dva symboly (0 a 1) odpovídají dvěma stavům elektrického obvodu (vypnuto a zapnuto). Číslo zapsané v dvojkové soustavě se nazývá binární číslo. 16

Servery jsou vybavovány zásadně kvalitními značkovými díly renomovaných výrobců. Oproti pracovním stanicím nepotřebují kvalitní grafické karty či zvukové karty, ale vyžadují rychlý procesor (nebo několik procesorů), velké množství operační paměti, rychlé síťové připojení, kvalitní a rychlé pevné disky. Servery bývají také doplněny záložními zdroji energie pro případ výpadku. Rozlišujeme je podle zaměření na aplikační, databázové, souborové, poštovní, www, a další. Dalším hlediskem pro rozdělení počítačů může být hledisko mobility počítače. Z tohoto hlediska dělíme počítače na přenosné a nepřenosné. Nepřenosné počítače to jsou výše zmiňované pracovní stanice a servery. Typickým představitelem přenosných počítačů jsou notebooky. Do kategorie přenosných počítačů spadají také kapesní počítače. Sem patří například značky Psion nebo Palm. Přenosné počítače jsou výkonem srovnatelné s běžnými pracovními stanicemi, ale z finančního hlediska jsou podstatně nákladnější na pořízení. Běžné provozní náklady jsou však naopak nižší. Kapesní počítače jsou dnes vybavovány softwarem pro zpracování běžných kancelářských úkolů a softwarem pro práci v počítačové síti. Přesto však mezi úplně nejzákladnější, i když možno toto členění považovat za laické, patří rozdělení počítačů z hlediska hardware dle jejich vzhledu. Základem pro dělení se tedy stal tzv. case (skříň, bedna) a přídavná zařízení - periferie. Case lze podle velikosti a orientace rozdělit na několik druhů.

Desktop

minitower

miditower

bigtower

Obr. 1-2: členění hardware podle vzhledu Zdroj: vlastní Case počítače slouží k umístění dalších součástí, které jsou nutné k běhu počítače. Jako základní lze uvést:     

zdroj počítače základní desku přídavné karty pevné disky disketové, CD a CD-RW mechaniky

1.1.3

Zdroj počítače

Napájecí zdroj je zařízení, které transformuje elektrické napětí se sítě na úroveň využívanou v počítači. Je na něj připojena základní deska, disketové mechaniky a pevné disky.

17

zdroj počítače

1.1.4 základní deska

WWW

http://www.petrn.wz .cz/matherboard.htm

Základní deska

Slouží k propojení součástí, které jsou na ni připojeny. Jedná se o procesor, paměť, přídavné karty, a další. Kvalita základní desky výrazně ovlivňuje spolehlivost a výkon počítače. Základní desky se liší také podle druhu a typu přídavných karet, které lze na desku připojit. Základní deska bývá někdy nazývána taky jako mainboard nebo motherboard a lze ji nalézt v každém počítači. Slouží k propojení jednotlivých komponent počítače jako procesor, paměť, pevné disky, disketové mechaniky s přídavnými kartami a periferiemi. Základní deska obsahuje:      

sloty do kterých se tyto komponenty připojují, sběrnice po kterých proudí informace mezi sloty, porty do kterých se připojují externí periferie, jumpery pomocí kterých lze měnit parametry základní desky (např. rychlost sběrnice), chipset (čipovou sadu), BIOS který řídí start počítače.

Na základní desce jsou 3 základní druhy slotů. Slot pro připojení procesoru (podle druhu například Socket5, Socket7, SocketA, Slot1,...), sloty pro paměti počítače (SIMM, DIMM, ...) a sloty pro přídavné karty (ISA, PCI, AGP, ...). Sběrnice se rozlišují podle druhu informace kterou přenáší na datovou, řídící nebo adresovou. Porty v počítači dělíme na sériové a paralelní podle toho jak je v nich realizován datový přenos. V paralelním portu je několik vodičů, jimiž jsou současně přenášena data. U sériového portu jsou data přenášena „za sebou“. Obecně lze říct, že paralelní porty jsou rychlejší, ale komunikace je složitější než u sériového portu. Výjimkou jsou porty USB, které rychlostí předčí paralelní porty. Dříve platilo, že na paralelní porty se připojovaly tiskárny a scannery, tedy zařízení vyžadující větší datový přenos a na sériové převážně myš. Dnes však výrobci všech periferií nabízejí možnost připojení na USB port bez ohledu na množství přenášených dat. Čipová sada řídí celou základní desku a všechny další komponenty na ní pevně umístěné. BIOS (basic input output system) je umístěn na základní desce ve speciálním čipu. Pomocí něj je možno nastavit parametry počítače jako nastavení pevných disků, paměti, řízení spotřeby energie, a další. BIOS také řídí start počítače. V této fázi provádí sérii testů hardwaru počítače a následně umožní zavedení operačního systému do paměti počítače a dokončení startu PC.

18

1.1.5

Přídavné karty

Do slotů na základní desce zapojujeme přídavné karty, které rozšiřují možnosti práce s počítačem. Setkáváme se s kartami grafickými, zvukovými, síťovými, televizními, atd. Grafická karta slouží ke zpracování informací z počítače, aby je bylo možno zobrazit na klasickém monitoru, nebo LCD displeji. Novější grafické karty obsahují přídavné obvody pro rychlejší zpracování jak 2D, tak 3D grafiky. Tyto karty se pak nazývají grafické akcelerátory a využívají se hlavně ve hrách a aplikacích pro zpracování grafických informací. Důležitým parametrem grafické karty je také paměť, kterou obsahuje. U moderních karet se velikost pohybuje kolem 64MB.

přídavné karty

WWW

http://www.comput erweb.cz/lcd‐ monitory/

Zvuková karta nám umožňuje práci se zvukem. Připojujeme do ní reproduktory, které slouží k výstupu zvuku a mikrofon, který slouží k vstupu zvuku do počítače, kde s ním lze dále pracovat. Dražší zvukové karty umožňují připojení více než jen dvou reproduktorů (obvykle 4) a obsahují chipy pro speciální zvukové efekty. Síťová karta není nezbytná pro provoz počítače. Do počítače ji připojujeme ve chvíli, kdy potřebujeme komunikovat s dalšími počítači. Pokud jsou počítače tímto způsobem propojené, hovoříme o počítačové síti. Existují různé druhy síťových karet. Liší se podle typu konektoru pro připojení do sítě nebo druhu použité síťové architektury. Je potřeba si uvědomit, že samotná síťová karta neslouží k připojení do Internetu, ale k připojení do místní sítě. Tato místní síť může poskytovat Internetové služby. Pro přímé připojení počítače k Internetu přes telefonní linku slouží modem, další druh přídavné karty. Televizní kartu si do počítače připojíme v případě, že chceme prostřednictvím počítače sledovat televizní vysílání. Obvykle je možno jej ukládat ve formě videosekvence na disk s možností další úpravy a reprodukce. Tato karta bývá obvykle vybavena čipem pro příjem rozhlasového signálu.

1.1.6

Pevný disk

Pevný disk – harddisk je zařízení, které slouží k uchovávání dat počítači. Abychom jej mohli využívat, musí být připojen k napájecímu zdroji a základní desce. Propojení 19

pevný disk

se základní deskou je realizováno pomocí plochého kabelu, který je na základní desce připojen do tzv. řadiče. Pevný disk se skládá z:   

WWW

http://extrahardware. cnews.cz/forum/vie wtopic.php?f=9&t=2 070&start=0

kotoučů ramena vystavovacího mechanismu čtecí a zápisové hlavy

Rameno vystavovacího mechanismu na sobě nese hlavu, pomocí které lze data z kotoučů disku číst nebo na ně data zapsat. Samotné kotouče (v jednom harddisku jich obvykle bývá několik) jsou vyrobeny z kovu, na kterém je nanesena magnetická vrstva, do které jsou data zapisována. Zápis probíhá z obou stran kotouče. Abychom si přiblížili, jak jsou data na disku uchovávána, musíme si objasnit, jaká je geometrie kotouče disku. Každý kotouč se skládá ze soustředných kružnic. Tyto kružnice se nazývají stopy. Dále je kotouč rozdělen přímkami, které procházejí středem kotouče, na kruhové výseče. Část stopy, která přísluší některé výseči se nazývá sektor. Všechny sektory jsou stejně velké. Jejich velikost je 512B. Data samotná se ale neukládají přímo do sektorů, ale do clusterů. Cluster je seskupení několika sektorů. Jeho velikost je různá. Závisí na celkové kapacitě disku a na použitém souborovém systému. 1.1.7

WWW

http://www.harryho.i nfo/hdd_testy.htm

          

Společnosti zabývající se HW počítačů

3Com – významný výrobce síťových karet a dalších síťových komponent AMD – výrobce procesorů pro platformu PC, dnes největší konkurent fy. Intel Apple Macintosh – Výrobce počítačů platformy Apple (konkurence platformy PC) ASUS – Výrobce základních desek DELL – Výrobce PC sestav a serverů FujitsuSiemens – výrobce serveru a počítačových sestav. Hewlet Packard – Compaq – výrobce serverů, PC sestav, tiskáren a dalších periferií IBM – Výrobce procesorů, počítačových sestav a počítačových periferií Intel – přední výrobce procesorů pro platformu PC Microsoft – v oblasti HW výrobce PC příslušenství (klávesnice, myši) a herních doplňků NVidia – výrobce čipů pro grafické karty

Poznámka: Společnosti jsou seřazeny podle abecedy a ne podle důležitosti jakou hrají ve světě HW. Rozhodně se nejedná o vyčerpávající seznam spíše o společnosti obecně ulpívající v podvědomí uživatelů počítačů. 1.1.8 SSD disky

Solid-State Drive (SSD)

Jedná se o typ datového media, které se liší od klasických pevných disků neexistujícími mechanickými částmi a mnohem menší spotřebou elektrické energie. Pro uložení dat na tyto disky se nejčastěji používá flash paměť. Další výrazný rozdíl lze spatřit v rychlosti čtení. Proto se SSD disky používají i pro specifické zvýšení výkonu počítače. Toto je však vykoupeno až 30x větší cenou než je cena běžného 20

harddisku. Tak jako mnoho věcí má své výhody a nevýhody, i SSD disky mají své nevýhody. Nevýhodou je jejich konstrukce založená na flash paměti, které mají omezenou životnost způsobenou maximálním počtem zápisů do jednoho paměťového místa. Mezi další nevýhodu SSD disků je jejich menší kapacita oproti současným harddiskům. Operační systémy obvykle k SSD přistupují tak, jako k normálním pevným diskům, což však v konečném důsledku vede k omezení jejich výkonu. Také sekvenční zápis dat na pevné disky působí na výkon u SSD disků na jejich výkon negativně. U operačních systémů LINUX a podobných existují souborové systémy, které u tohoto typu paměti mohou tyto nedostatky eliminovat. V budoucnu lze předpokládat vznik objektově orientovaných souborových systémů, které by dané problémy s emulační vrstvou odstranily. Přesto, že existují v současnosti u SSD disků určité nevýhody můžeme počítat s tím, že dnešní HDD disky se pozvolna blíží k maximu, který kolmý zápis na disk dokáže udělat. Současní výrobci však mají v záloze H/T AMR (Heat/Thermal Assisted Magnetic Recording), které jsou schopny jejich hranici zvýšit až na 50 Tb. Množství a hustota dat u NAND pamětí se přepočítává na TSOP (Thin small-outline package), což je standardní rozměr daného typu čipu. Od roku 2010 je trendem ve zvyšování paměťových buněk zmenšení výrobní technologie. V roce 2009/2010 přišel Intel z 2. generací SSD disků a přechodem na 34nm technologii. IM Flash Technologies přišla s funkčním vzorkem 25nm MLC NAND flash čipů s kapacitou 8GB. Tento vyrobený čip má plochu pouze 167 mm2. U třetí generace SSD disků, se pak předpokládají kapacity až 600 GB. V následující tabulce 1-1 je uveden přehled solid-state disků pro nejpoužívanější SATA 3Gb/s dostupných na našem trhu. Výrobce

Model

Kapacita GB

Označení

Řadič

S592 S596 S596 turbo S598 Force F (series)

NAN D MLC MLC MLC MLC MLC

64, 128, 256 32, 64, 128 32, 64, 128 64, 100, 128, 256 60, 120, 240

Indilinx JMicron 612 JMicron 616 Sandforce Sandforce

Corsair Corsair Corsair

Extreme X Performance P (series) Nova V (series)

MLC MLC MLC

64, 128, 256 64, 128, 256 64, 128, 256

Indilinx Samsung Indilinx

Ano Ano Ano

Corsair Intel Intel Intel Intel Kingston Kingston

MLC MLC SLC MLC MLC SLC MLC

60,12 80, 160 32, 64 40 80, 160 32, 64 80, 160

JMicron 612 Intel G1 Intel G1 Intel G2 Intel G2 Intel G1 Intel G1

Ano Ne Ne Ano Ano Ne Ne

MLC

80

SNM225-S2/80, 160GB

Intel G2

Ano

MLC

64, 128

SNV125-S2/64, 128GB

JMicron

Ne

MLC

30, 64, 128

SNV125-S2/30, 64, 128GB

JMicron 618

Ano

MLC

64, 128, 256

SNV225-S2/64, 128, 256GB

Samsung

Ano

MLC

64, 128, 256, 512

Ano

MLC

60, 120, 250

Agility

MLC

30, 60,120, 250

JMicron 602B (RAID) Indilinx

Ne

OCZ

SNVP325-S2/64, 128, 256, 512GB OCZSSD2-1APX60, 120, 250G OCZSSD2-1AGT30, 60, 120, 250G

Toshiba HG2

OCZ

Reactor R (series) X25-M X25-E X25-V X25-M G2 SSDNow E Series SSDNow M Series(G1) SSDNow M Series(G2) SSDNow V Series (Gen 1) SSDNow V Series (Gen 2) SSDNow V+ Series (Gen 1) SSDNow V+ Series (Gen 2) Apex

AS592S-64/128/256GM-C AS596B-64/128/256GM-C AS596TB-32/64/128GM-C AS599S-64/100/128/256GM-C CSSD-F60/120/240GB2BRKT CMFSSD-64/128/256D1 CMFSSD-64/128/256GBG2D CSSD-V64/128/256GB2BRKT CSSD-R60/120GB2-BRKT SSDSA2MHxxxG1 SSDSA2SHxxxG1 SSDSA2MP040G2/R5 SSDSA2MHxxxG2/01/C1/R5 SNE125-S2/32, 64GB SNM125-S2/80, 160GB

TRI M Ano Ano Ano Ano Ano

A-Data A-Data A-Data A-Data Corsair

Kingston Kingston Kingston Kingston Kingston

21

Ano

OCZ OCZ

Agility EX Agility 2

SLC MLC

60 50, 100, 200, 400

OCZ

Agility 2 (Extended)

MLC

60, 120, 240, 480

OCZ

Vertex

MLC

30, 60,120, 250

OCZ OCZ

Vertex EX Vertex LE

SLC MLC

60, 120 50, 100, 200

OCZ

Vertex LE (Extended)

MLC

60, 120, 240

OCZ

Vertex 2 / Pro

MLC

50, 100, 200, 400

OCZ

Vertex 2 (Extended)

MLC

60, 120, 240, 480

OCZ

Summit

MLC

60, 120, 250

OCZ Patriot Patriot Patriot Patriot Samsung Samsung Samsung Samsung Western Digital

Onyx 2 Inferno Torqx Torqx M28 KOI PM800 PM800 SS805 SS805 SiliconEdge Blue

MLC MLC MLC MLC MLC MLC MLC SLC SLC MLC

120, 250 60, 100, 200 64, 128, 256 64, 128, 256 128, 256 64, 128 256 50 100 64, 128, 256

OCZSSD2-1AGTEX60G OCZSSD2-2AGT50, 100, 200, 400G OCZSSD2-2AGT60, 120, 240, 480G OCZSSD2-1VTX30, 60, 120, 250G OCZSSD2-1VTXEX60, 120G OCZSSD2-1VTXLE50, 100, 200G OCZSSD2-1VTXLE60, 120, 240G OCZSSD2-2VTX/P/50, 100, 200, 400G OCZSSD2-2VTXE60, 120, 240, 480G OCZSSD2-1SUM60, 120, 250G OCZSSD2-2ONX120, 250G PI60/100/200GS25SSDR PFZ64/128/256GS25SSDR PTX64/128/256GS25SSDR PKA128/256GS25SSDR MMCRE64/28/G5MXP-0VB MMDOE56G5MXP-0VB MCB4E50G5MXP-0VB MCCOE1HG5MXP-0VB SSC-D0064/128/256SC-2100

Indilinx Sandforce

Ne Ano

Sandforce

Ano

Indilinx

Ano

Sandforce Sandforce

Ano Ano

Sandforce

Ano

Sandforce

Ano

Sandforce

Ano

Samsung

Ano

Indilinx Sandforce Indilinx Samsung Indilinx Samsung Samsung Samsung Samsung JMicron 612

Ano Ano Ano Ano Ne Ano Ano Ne Ne Ano

Tab. 1-1: přehled solid-state disků pro nejpoužívanější SATA 3Gb/s dostupných na našem trhu Zdroj: [8]

1.1.9 vstupní zařízení

Vstupní zařízení

Jak již bylo dříve uvedeno, mezi vstupní zařízení patří klávesnice, myš, tablet, scanner, mikrofon a další. Klávesnice jsou v poslední době doplňovány rozšiřujícími tlačítky, které lze nastavit například pro spouštění programu pro el. poštu nebo pro otevírání prohlížeče internetu. Myši jsou dnes již standardně vybavovány kolečkem, VSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ

PROCESOR

VÝSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ

VNITŘNÍ PAMĚŤ

VNĚJŠÍ PAMĚŤ

Obr. 1-2: základní schéma počítače Zdroj: vlastní který slouží k pohodlnějšímu posunování textu čí grafiky. Myši lze také rozdělit podle způsobu, jak se pohyb po podložce vyhodnocuje. Starším způsobem jsou myši s kuličkou, která přenáší pohyb v horizontálním a vertikálním směru přes dotykové válečky. Nevýhodou je, že se válečky zanášejí nečistotou a tím se snižuje citlivost myši na pohyb. Novější myši jsou tzv. optické, které pro snímání pohybu používají světelné čidlo, které analyzuje pohyb myši po podložce. Tyto myši jsou sice dražší, 22

ale není nutné je čistit. Tablet je zařízení, které se skládá z podložky a kreslícího pera. Pohyb pera je přenášen do počítače jako pohyb kurzoru. Tablet využívají převážně grafická studia. Tablety se liší podle velikosti kreslící plochy. Ta se pohybuje od velikosti A6 až do velikosti A3 u těch profesionálních. Scanner se používá pro snímání obrazu. Scanner, je vlastně plocha na kterou položíme předlohu, kterou chceme přenést do počítače. Výsledek scanování je obrázek, který je možno dále v počítači zpracovávat. Pokud skenujeme text do počítače přenesen obrázek s tímto textem. Existuje Obr. 1-3: princip jehličkové tiskárny speciální software označovaný jako OCR (Optical Character Reader), který je schopen text z obrázku „přečíst“ a převézt jej do textového formátu a dále zpracovávat v textových editorech. 1.1.10

Výstupní zařízení

Mezi klasické výstupní zařízení patří monitory. Monitory se dělí podle velikosti a podle rychlosti překreslování obrazu. Velikost monitoru se uvádí jako délky úhlopříčky obrazovky v palcích. Dříve se prodávaly monitory velikosti 14” a 15”. Dnes jsou běžné monitory velikosti 17” a více. S velikostí plochy obrazovky souvisí schopnost monitoru zobrazit daný počet bodů. Dnes je minimální rozlišení u monitorů 800 x 600 zobrazovaných bodů (800 – počet bodů v horizontálním směru a 600 počet ve vertikálním směru). Doporučené rozlišení se dnes udává 1024 x 768 a větší. S rozlišením se také udává počet barev, které je monitor schopen zobrazovat. Dnes je běžné zobrazení více než 16 miliónů barev. Rozlišení a počet barev závisí však také na parametrech grafické karty. Dalším a hodně důležitým parametrem monitoru je obnovovací frekvence, která vyjadřuje kolikrát za sekundu je obraz na monitoru překreslen. Platí, že čím je toto číslo větší, tím menší zátěž pro oči monitor představuje. Pro běžnou práci by měl mít monitor obnovovací rychlost nejméně 85 Hz. Jiným druhem zobrazovací jednotky je LCD display. Je to plochá zobrazovací jednotka s tekutými krystaly, které svým natočením způsobují barevné zobrazování bodů. Display je v dnešní době dražší než klasický monitor, ale display nemusí být překreslován a proto je obraz na displeji stálý a „nebliká“. LCD displeje se používají tam, kde uživatel tráví dlouhou dobu u počítače. LCD displeje vyrábí ve stejných velikostech jako klasické monitory tedy 14“, 15“, 17“ a více. Nejčastěji se s nimi setkáme u notebooků, protože jsou tenké a lehké. Dalším výstupním zařízením jsou tiskárny. Můžeme je rozdělit na Obr. 1-4: princip laserové tiskárny barevné a černobílé. Černobíle tiskárny obsahují pouze černou barvu a jsou schopny tisknout pouze v odstínech šedé. Na rozdíl od černobílých tiskáren mají barevné tiskárny zásobníky na fialovou, bleděmodrou a žlutou barvu. Soubor těchto barev se označuje jako CMY (Cyan Magenta Yellow). Dražší tiskárny 23

výstupní zařízení

jsou doplněny zásobníkem na černou barvu. Tyto jsou pak nazývány CMYK. Tiskárny se podle způsobu tisku dělí na jehličkové, inkoustové a laserové. Princip jehličkové tiskárny je podobný psacímu stroji (písmeno se otiskuje přes barvící pásku na papír). U jehličkové tiskárny je písmeno vytvořeno nastavením určitého počtu (zpravidla 9 nebo 24) jehliček do požadovaného tvaru. Náklady na tento tisk jsou nízké, ale kvalita není příliš vysoká. Také rychlost tisku je již dnes nedostatečná. Jehličkové tiskárny jsou také velmi hlučné a proto se používají spíše mimo kanceláře. Inkoustové tiskárny tisknou pomocí bublinek inkoustu, které jsou vystřikovány na papír. Mícháním inkoustu dociluje tiskárna všech požadovaných barev. Výhodou inkoustové tiskárny jsou nízké pořizovací náklady, ale cena jedné stránky je dražší než třeba u tiskárny laserové. Rychlost tisku se pohybuje kolem 4 stran/minutu u černobílého tisku a asi 1strany/minutu u tisku barevného. Další nevýhodou inkoustových tiskáren je nestálost vytištěné stránky. Nejprve musí inkoust na stránce po tisku uschnout a následně hrozí nebezpečí rozmazání tisku při kontaktu s vodou. Ze všech dosud popsaných tiskáren se laserové vyznačují nejvyšší kvalitou, rychlostí i stálostí tisku. Nejčastěji se setkáváme s tiskárnami černobílými, ale existují i barevné laserové tiskárny, jejichž tisk je však poměrně drahý. Obr. 1-5: princip inkoustové tiskárny Zaměřme se nyní na způsob, jakým je u tohoto typu tiskáren realizován tisk. Uvnitř tiskárny je selenový válec, který má určitý elektrostatický náboj. Působením laseru se tento náboj změní a umožní toneru (barvivo ve formě prášku) uchytit se na válci. Tento prášek je otáčením přenesen na papír, čímž vzniká potřebný obraz. Toner musí být na papíře ještě zafixován. K tomu slouží tzv. zažehlovací válce. Mezi nimi papír projede a teplem je toner „zažehlen do papíru“.

1.7 1) 2) 3) 4) 5) 6)

1.8

Kontrolní otázky Co vyjadřuje 1bit a jaký vztah má k 1Byte? K čemu slouží ASCII tabulka. Jaký je vztah ASCII tabulky a UNICODE. Definujte pojem software. Definujte pojem hardware. Proč obsahuje ASCII tabulka právě 256 znaků

Shrnutí

Hardware, software, bit, byte, ASCII tabulka, výstupní zařízení, základní schéma počítače, operační systém, Windows, SSD disky

1.9

Literatura

1) JURČA, R. Informatika I. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2004. ISBN 80-7314-045-4 24

2) JURČA, R. Informatika II. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005. ISBN 80-7314-058-6 3) ČEŠKOVÁ, M. Excel 2003. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0700-4 4) CRONAN, J. Excel 2003. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-1008-0 5) BŘÍZA, V. Excel 2007. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1964-0 6) BŘÍZA,V. Excel 2007-podrobný průvodce. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-1965-8 7) NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. Kralice na Hané: Computer Media, 2002. ISBN 80-902815-9-1 8) 8. Vše, co jste chtěli vědět o SSD. Svět hardware. [online] 2010 [3. 6. 2011]. Dostupné z WWW: http://www.svethardware.cz/art_docC4F0E9C7B64A6B7CC12575B4004461C8.html.

1.10

Test ke kapitole

Správnou odpověď zakroužkujte. 1/ Hardwarem obecně označujeme: a/ bílé zboží b/ pevné součásti počítače c/ jednotku informace d/ komunikační prostředek 2/ Softwarem obecně označujeme: a/ bílé zboží b/ pevné součásti počítače c/ jednotku informace d/ komunikační prostředek 3/ Jednotkou informace: a/ 1 bit b/ 1 Byte c/ 8 bitů d/ 1 GB 4/ Pro počítač je dorozumívacím jazykem: a/ abeceda b/ dvojice znaků reprezentovaná 0 a 1 c/ slovo d/ písmeno 5/ ASCII tabulka obsahuje: a/ 256 znaků b/ 255 znaků c/ 254 znaků 25

d/ 250 znaků 6/ Vstupním zařízením není: a/ klávesnice b/ mikrofon c/ myš d/ monitor 7/ Základní schéma počítače neobsahuje: a/ software b/ vstupní zařízení c/ výstupní zařízení d/ procesor 8/ Výstupním zařízením není: a/ klávesnice b/ monitor c/ tiskárna d/ plotter 9/ ASCII tabulka slouží k: a/ převodu znaků na 0 a 1 b/ převodu 0 a 1 do abecedy c/ převodu do UNICODE d/ převodu čínských znaků

10/ Číslo17“ u monitoru značí: a/ šířku monitoru b/ výšku monitoru c/ úhlopříčku monitoru d/ hloubku monitoru

Správné odpovědi: 1b, 2d, 3a, 4b, 5a, 6d, 7a, 8a, 9a, 10c

26

2

Operační systém

Obsah kapitoly 2.

2.1

Operační systém 2.1. Cílové znalosti a dovednosti 2.2. Klíčová slova 2.3. Operační systém – úvod 2.4 Vysvětlení pojmů, s nimiž se u operačních systémů velmi často setkáváme 2.4.1 Uživatelské rozhraní 2.4.2 Souborový systém 2.4.3 Bootování (zavádění operačního systému) 2.4.4 Plug & Play 2.4.5 Soubor 2.4.6 Adresář 2.4.7 Kořenový adresář 2.4.8 Stromová struktura 2.5 Vývoj operačního systému Windows 2.6 Užitečný nástroj operačního systému Windows 2.7 Příslušenství operačního systému Windows 2.8 Instalace operačního systému Windows 2.9. Kontrolní otázky 2.10. Shrnutí 2.11. Literatura 2.12. Test ke kapitole


Po prostudování této kapitoly si osvojíte základní vstupní poznatky v následující struktuře:    

Budete umět pracovat s operačním systémem Pochopíte význam operačního systému jako řídicího systému počítače Budete umět popsat vývoj operačního systému WINDOWS a odlišnosti jednotlivých verzí Naučíte se pracovat v prostředí operačního systému WINDOWS z hlediska uživatele

Kapitola přináší přehled základního názvosloví používaného v komunikačních technologiích. Jedná se zejména o pojmy vyskytující se v oblasti operačního systému Windows, včetně jejich vysvětlujících informací. Části textu jsou zejména věnovány pojmům vyskytujících se v prostředí operačních systémů. Kapitola dává přehled i o standardním příslušenství, které se vyskytuje v prostředí operačního systému WINDOWS.

27

2.2

Klíčová slova

Operační systém, Windows, zprostředkovatel, hardware, software, uživatelské rozhraní, souborový systém, bootování, zavádění, plug & play, soubor, adresář, kořenový adresář, stromová struktura, tento počítač

2.3 Operační systém definice

Operační systém - úvod

Vedle počítače, který si zakoupíte, musíte pro jeho fungování mít zakoupen a nainstalován ještě software operačního systému. Nemáte-li tento software k dispozici, nebude počítač (tedy hardware) nic umět. Operační systémy existují proto, aby ostatní software mohl na počítači běžet. Operační systém je zprostředkovatelem komunikace mezi softwarem a hardwarem. Existuje více druhů operačních systémů. Jedním z nejvíce využívaných operačních systémů je operační systém Windows. Proto se s ním budeme také v dalším textu zabývat. V současnosti bývá velmi často software operačního systému nainstalován již při prodeji hardwaru, přímo v prodejně.

2.4

Vysvětlení pojmů, s nimiž se u operačních systémů velmi často setkáváme

Abychom jako uživatelé počítačů byli schopni vůbec komunikovat s odborníky, kteří se výpočetní technikou zabývají, musíme si osvojit některé z odborných pojmů, s nimiž se pracuje. Porozumíme tak odborné terminologii a budeme schopni porozumět i dalšímu textu. Tak jako jsme v předcházející kapitole poznali termíny jako hardware a software se u operačních systémů setkáváme s pojmem uživatelské rozhraní. 2.4.1 uživatelské rozhraní

Uživatelské rozhraní

Uživatelské prostředí představuje prostředí, v němž se uživatel pohybuje. Někdy je uživatelské prostředí označováno i termínem interface. Pokud máte zkušenosti ze staršího operačního systému MS DOS2 , bylo toto rozhraní textové. U operačního systému MS WINDOWS je zase toto rozhraní grafické. Grafické uživatelské prostředí je k uživateli operačního systému pohodlnější k ovládání. U textového uživatelského prostředí bylo k ovládání zapotřebí zejména znalosti a vypisování příkazů – působilo tedy na uživatele špatným dojmem.

2

Disk Operating System (DOS, diskový operační systém). Je to jednoduchý operační systém, který pracuje převážně v textovém módu na počítačích typu PC. DOS je jednouživatelský, jednoúlohový operační systém, pracující pomocí přerušení 21h (0x21) a několika dalších, většinou však později zavržených. DOS původně představoval pouze nadstavbu nad BIOS, nedokázal spravovat žádný přídavný hardware, tedy kromě disků (souborového systému, původně bez podadresářů) a paměti. Postupem času se rozrostl na systém schopný obsluhovat i rozložitou počítačovou síť, ale příchod chráněného módu procesoru Intel 386 a Windows 3.0 znamenal praktický konec tohoto systému, který však stále byl používán jako jádro pro Windows až do prosazení jádra WinNT (poslední Windows používající DOSové jádro byly Windows Me). Přesto jeho emulátor zůstal i v nejnovějších verzích Windows a měl by se objevit i ve Windows Vista a Windows Vienna. 28

2.4.2

Souborový systém

Jelikož hovoříme o systému, musíme si uvědomit, že jeho podmínkou je zabezpečit fungování na základě přesně stanovených pravidel. Proto data uložená na disku musí být dle přesně určených pravidel uložena, aby bylo možno s nimi dále pracovat. Algoritmus, který zabezpečuje toto zapisování na disk počítače se, říká souborový systém. U operačního systému Windows se používá souborový systém FAT323 nebo NTFS. Jeden disk může být rozdělen na několik logických disků, kde každý z těchto logických disků je naformátován pro jiný souborový systém. 2.4.3

souborový systém

Bootování (zavádění operačního systému)

S tímto pojmem se obvykle setkáváme při zavádění operačního systému. Při startu počítače je operační systém zaváděn tedy bootuje z pevného disku. Pokud se stane, že je operační systém uložený na disku počítače poškozený, je možné tento systém nabootovat z diskety nebo z CD-ROM4. 2.4.4

Plug & Play

Tato funkce umožňuje automaticky detekovat (zjišťovat) nový přidaný hardware do počítače. Pokud například jako uživatelé zasunete do počítače Flash disk, operační systém s pomocí této funkce ho automaticky detekuje a případně nainstaluje nový software či spustí informační okno. Tím se komunikace s uživatelem výrazně zjednodušuje. 2.4.5

Soubor

Ať máme k dispozici jakýkoliv operační systém a jakýkoliv souborový systém, vždy je nutné abychom měli na disku uloženy v nějaké formě informace. K tomuto účelu slouží soubory. V těchto souborech máme uloženy informace, které k sobě nějakým způsobem náležejí či mají k sobě nějakou souvislost. Může se jednat například o soubor pojmenovaný jako úkol, dopis, tabulka. Soubory se stávají nosiči informací. Každý soubor se skládá z názvu a přípony. U staršího operačního systému MS DOS byla délka názvu souboru omezena na 8 znaků a přípona na 3 znaky. U MS Windows může jméno souboru obsahovat až 254 znaků. Soubor můžeme také definovat jako nejmenší nedělitelný souvislý blok informací. Jako příklad zápisů souborů si

3

FAT je zkratka anglického názvu File Allocation Table. Jedná se o tabulku obsahující informace o obsazení disku v souborovém systému vytvořeným pro DOS. Zároveň se tak označuje zmíněný souborový systém. 4

CD-ROM (anglická zkratka pro Compact Disc Read-Only Memory) je nepřepisovatelné optické záznamové médium fyzicky totožné jako audio CD, formát uložení informací je však přizpůsoben uchování a čtení počítačových dat. Kapacita média může být až 650-700 MB. Na rozdíl od diskových zařízení (disketa, pevné disky, ZIP disky, magnetooptické disky apod.) nejsou data ukládána do soustředných kružnic, ale do jedné dlouhé spirály podobně jako na gramofonové desce. Záznam na CD-ROM disku je jednostranný, délka celé spirály je zhruba 6 km a hustota dat v ní uložených je konstantní. 29

definice pojmu soubor a jeho funkce

můžeme uvést: dopis.doc, obrazek_1.gif, tabulka.xls, program.exe5, otazky_2.txt, impromat.pdf6 , setup.bat7, a další. 2.4.6 definice pojmu adresář a jeho funkce

Adresář

V předchozím odstavci, jsme se seznámili a definovali co je to soubor. Nyní si představme další důležitý pojem, se kterým se setkáváme v informačních technologiích. Abychom se vyvarovali nepřehledného vyhledávání určitého souboru v množství souborů, můžeme si na určitou skupinu souborů založit adresář. Například budeme mít soubory, které jsou psány v textovém editoru Word. Založíme si tedy pro ně adresář například s názvem Textove_dokumenty. Jak bylo řečeno v předchozím odstavci pojednávajícím o souboru, řídí se délka názvu jak souboru, tak adresáře používaným operačním systémem. Praktická poznámka: Při psaní názvů jak souborů, tak adresářů nepoužívejte diakritiku (čárky a háčky). Je to vhodné proto, že některé systémy neumí pracovat s těmito znaky a pak je název zobrazen nesrozumitelně.

2.4.7 kořenový adresář a jeho funkce

Každý z disků obsahuje automaticky vytvořený adresář, který je nadřazený ostatním. Nazýváme ho kořenovým adresářem. Nemůžeme jej nijak pojmenovat a označuje se \.. Tento kořenový adresář je v hierarchii adresářů a souborů nejvyšší sférou. 2.4.8

stromová struktura

Kořenový adresář

Stromová struktura

Každý adresář může mít libovolné množství podadresářů. Podadresáře zase mohou obsahovat další podadresáře a tak dále. V každém adresáři se může nacházet různé množství souborů. Pokud bychom si v grafické podobě propojili tyto adresáře a podadresáře čarami, vznikne určitá návaznost a větvení, které nám připomíná strom – hovoříme o stromové struktuře. Určitý výsek stromové struktury vidíme na vedlejším obrázku. Obr. 2-1: stromová struktura Zdroj: vlastní 5

EXE je přípona názvu počítačového souboru, která označuje spustitelný soubor - počítačový program. Toto označení se používá v operačních systémech 6

PDF (zkratka anglického názvu Portable Document Format – Formát pro přenositelné dokumenty) je souborový formát vyvinutý firmou Adobe pro ukládání dokumentů nezávisle na softwaru i hardwaru, na kterém byly pořízeny. Soubor typu PDF může obsahovat text i obrázky, přičemž tento formát zajišťuje, že se libovolný dokument na všech zařízeních zobrazí stejně. Pro tento formát existují volně dostupné prohlížeče pro mnoho platforem, nejznámějším je oficiální prohlížeč mateřské firmy Adobe – Adobe Reader. 7

Setup je prostředí sloužící k vývoji instalačního průvodce pro prostředí operačních systémů Microsoft Windows. Od roku 1997 jej vyvíjí Jordan Russel a od roku 2000 se na vývoji podílí Martijn Laan. Byl třikrát za sebou oceněn cenou Shareware Industry Awards v letech 2002 až 2004. 30

2.5

Vývoj operačního systému Windows

Operační systém, vyvinutý společností Microsoft byl v počítačích IBM označován jako PC-DOS, u ostatních výrobců to byl pak známý MS-DOS. Vytvořený systém IBM PC okamžitě zaznamenal obrovský úspěch a s tímto úspěchem se „svezl“ i Microsoft. I když byly na tehdejším trhu dostupné ještě další dva operační systémy a to UCSB P-systém (University of Southern California at Berkely Pseudo code Systém) a CP/M, byla rozhodujícím kriteriem úspěchu u tehdejších zákazníků cena. UCSB P-Systém se tehdy prodával za 550 USD, CP/M za 450 USD a MS-DOS za 40 USD. Operační systém Windows, který je pokračovatelem MS-DOS, během svého života prošel několika významnými milníky, které ho poznačily. Na obrázku 2-2 jsou tyto milníky graficky vyznačeny. WINDOWS 3.5 NT CPU: 66MHz RAM: 24MB Prostor: 250MB Cena: cca 6500Kč

WINDOWS 1.0 CPU: 8MHz RAM: 640kB Prostor: 1MB Cena: cca 6500Kč

WINDOWS 2.0 CPU: 16MHz RAM: 8MB Prostor: 5MB Cena: cca 5000Kč

Podpora pro zvukové karty Media Player 2.0

Překrývání oken 1985

1991

WINDOWS 4.0 NT CPU: 133MHz RAM: 32MB Prostor: 500MB Cena: cca 7750Kč

WINDOWS 2000 CPU: 700MHz RAM: 256MB Prostor: 2GB Cena: cca 28500Kč

WINDOWS XP CPU: 1GHz RAM: 512MB Prostor: 4GB Cena: cca 6250Kč

WINDOWS 95 CPU: 50MHz RAM: 16MB Prostor: 200MB Cena: cca 5000Kč

WINDOWS 98 CPU: 133MHz RAM: 32MB Prostor: 300MB Cena: cca 4750Kč

WINDOWS ME CPU: 300MHz RAM: 64MB Prostor: 400MB Cena: cca 5000Kč

1995



Aktivní plocha, USB v 98 SE, DVD-ROM, MMX, Firevire

Ochrana systémových souborů, obnova systému, Media Player 7

1998

2002

WINDOWS 7 CPU: 3GHz RAM: 2GB Prostor: 16GB Cena: cca 3250Kč

2010

Obr. 2-2: milníky vývoje OS Windows Zdroj: vlastní

31

WINDOWS Vista CPU: 3GHz RAM: 2GB Prostor: 8GB Cena: cca 8250Kč

3D prostředí, AERO kontrola uživatelských účtů, Sidebar 2007

WWW

http://airborn.webz.c z/histos.html

2.6

Užitečný nástroj operačního systému Windows

Každý počítač, který obsahuje operační systém Windows obsahuje velmi užitečný nástroj zvaný Tento počítač. Okno Tento počítač zprostředkovává přístup ke všem prostředkům počítače. Poznáme-li tento nástroj bude naše práce s počítačem jistější. Nástroj Tento počítač je přístupný z hlavní nabídky start nacházející se ve spodním levém okraji počítače. Pro práci s operačním systémem Windows je tento nástroj nástrojem klíčové důležitosti. Jeho zvládnutím budete mít přehled o zaplnění diskového prostoru. Pokud se naučíte využívat jeho služeb, pochopíte jeho důležitost při komunikaci s vaším počítačem. Nyní si tento nástroj podrobně projděme. Klikněte na tlačítko Start umístněné v levém spodním rohu vašeho počítače. Otevřeme tak nabídku operačního systému Windows. Dále zvolíme výběr Tento počítač. Předchozí popsanou činnost vidíme na následujícím obrázku.

V okně, které se po aktivaci funkce Tento počítač objeví, najdeme ikony pro jeden nebo více disků, dále zástupce složek s dokumenty, připojená zařízení a další součásti počítače. V levé části okna jsou k dispozici další příkazy pro práci s operačním systémem v podobě dalších odkazů. V okně Tento počítač se nalézají příkazy jejichž vysvětlující funkce jsou uvedeny v tabulce 2-1. Funkce Soubor - Otevřít Soubor - Prozkoumat Soubor – Hledat Soubor – Odeslat Soubor – Vytvořit zástupce Soubor – Odstranit Soubor – Přejmenovat Soubor – Vlastnosti Soubor – Zavřít

Význam Otevírá vybraný soubor, složku nebo disk V této možnosti můžeme procházet obsah disků nebo složek Pomocí této funkce můžeme vyhledávat ztracené položky Funkce odesílá vybranou položku, soubor na vybrané místo Funkce vytváří zástupce pro soubor nebo složku obvykle umístněnou na ploše obrazovky Odstraní vybranou položku, kterou může být jak soubor, tak adresář obsahující více souborů Funkce nám dovoluje přejmenovat položku Funkce zobrazí vlastnosti vybrané položky Funkce zavírá okno

32

2.7

Příslušenství operačního systému Windows

Operační systém při standardním vybavení obsahuje další aplikace, které vytvářejí tzv. příslušenství systému. Tyto základní aplikace umožňují uživateli operačního systému Windows provádět takové úkony, aniž by byli nuceni k nákupu dalších aplikací. Nabídku těchto aplikací nalezneme v menu Start-Programy-Příslušenství. Součástí příslušenství jsou tyto aplikace: 

Adresář – adresář nám slouží k uchovávání kontaktů a e-mailových adres. Kontakty je možné následně použít v programech pro odesílání pošty nebo ke zjednodušení zadávání adres.



Malování – aplikace pro vytváření jednodušších kreseb s použitím základních nástrojů. V malování lze také provádět jednodušší úpravy obrázků.



Kalkulačka – lze ji přepínat do základního a rozšířeného režimu. V rozšířeném režimu lze provádět i složité matematické operace.



Poznámkový blok – aplikace sloužící k vytváření, editaci a ukládání jednoduchých textů.



WordPad – jde o textový editor, který umožňuje vytváření textu i se složitějším formátováním. Ve své podstatě jde o aplikaci podobnou textovému editoru Microsoft Word.



Hry – součástí příslušenství je také několik her. Většinou jsou to hry karetní.



Komunikace – jde o několik aplikací, pomocí kterých lze nastavit například propojení dvou počítačů pomocí sériového či paralelního kabelu, nebo aplikace pro nastavení připojení k síti Internet.



Systémové nástroje – jsou to aplikace většinou zaměřené na správu disku. Pomocí nich je možno provádět kontrolu disku, defragmentaci disku8 (jistý druh seřazení dat na disku sloužící k rychlejšímu spouštění aplikací), kompresi disku pro zvětšení volného místa na disku či aplikace pro souhrnné zobrazení všech systémových informací o počítači a aplikacích.



Zábava – obsahuje multimediální aplikace jako nastavování zvuku či přehrávač multimédií.

2.8

Příslušenství operačního systému Windows

Instalace operačního systému Windows WWW

Instalační program, založený na GUI rozhraní (grafické uživatelské rozhraní), doplněný obrázky a hesly informující uživatele o “novinkách”, je doplněn funkčním aktuálním odhadem času do konce instalace (většinou mezi 30 a 80 minutami). Windows 98 nabízí obvyklé volby instalace pro mnoho uživatelů: Typická instalace, Přenosný počítač, Kompaktní a Volitelná, které se liší množstvím instalovaných komponent. Je možné je instalovat i plně automaticky pomocí scriptu – vhodné pro 8

Defragmentace disku je silný, avšak uživateli operačního systému málo používaný nástroj - součást Windows - který Vám pomůže zrychlit Váš počítač. Defragmentaci disku je vhodné používat několikrát do roka, doporučuje se 1x za čtvrt roku. 33

http://www.fantomas mag.net/clanky/wind ows-7-instalacekrok-zakrokem.aspx

opakující se instalace, instalace po síti. Windows 98 lze instalovat přes Win3.x, Win95 či na čistý počítač. Při instalaci zachová uživatelské nastavení a použije již dříve nainstalovaný software – z vlastní zkušenosti však instalaci přes dříve nainstalovaný OS nedoporučujeme, neboť na disku zůstane mnoho “smetí” z původní instalace a provozu. Proces instalace tvoří několik fází:    

Fáze kopírování souborů Fáze detekce hardwaru Fáze dotazů zjišťujících konfiguraci Fáze konfigurace finálního systému

Instalační program obsahuje celkem inteligentní mechanismus obnovení instalace, který v případě selhání instalace provede její zotavení. Windows 98 vytvoří a udržují záznam událostí o postupném provádění instalačních kroků a detekci hardwarového zařízení. Pokud instalační program selže – např. uvázne při detekci hardwaru – identifikuje poslední položka záznamu událostí instalace místo, ve kterém byl celý proces přerušen. Pro zotavení stačí pouze znovu spustit instalační program, ten začne pracovat od místa, kde naposledy skončil. Instalační program pak vynechá tento detekční modul a umožní uživateli vybrat správný typ hardwaru ručně.

2.9

Kontrolní otázky

1) Definujte pojem operační systém. 2) Do jaké kategorie lze zařadit Windows. 3) Vysvětlete pojem souborový systém. 4) Co je to bootování. 5) Vlastními slovy vysvětlete co je to adresář. 6) Vlastními slovy definujte kořenový adresář. Jak se označuje. 7) Co všechno lze nalézt ve funkci tento počítač. 8) Jakými fázemi prochází proces instalace operačního systému Windows. 9) Co obsahuje příslušenství operačního systému Windows. 10) Proč obsahuje ASCII tabulka právě 256 znaků

2.10

Shrnutí

Operační systém, Windows, zprostředkovatel, hardware, software, uživatelské rozhraní, souborový systém, bootování, zavádění, plug & play, soubor, adresář, kořenový adresář, stromová struktura, tento počítač

2.11

Literatura

1) JURČA, R. Informatika I. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2004. ISBN 80-7314-045-4 2) NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. Kralice na Hané: Computer Media, 2002. ISBN 80-902815-9-1

34

2.12

Test ke kapitole

Správnou odpověď zakroužkujte. 1/ Co je to Windows: a/ tabulkový editor b/ textový editor c/ operační systém d/ prezentační systém 2/ Je možné aby běžely kancelářské programy bez operačního systému? a/ ano b/ ne c/ v některých případech to možné je d/ kancelářské programy mají v současnosti zabudovány vlastní OS 3/ MS DOS byla zkratka pro: a/ tabulkový editor b/ operační systém c/ textový editor d/ prezentační program 4/ U systému Windows se používá souborový systém: a/ FAT32 a FAT64 b/ FAT32 a NTFS c/ NTFS a FAT64 d/ NTFS a PAT64 5/ Souborový systém je: a/ algoritmus, který zabezpečuje zapisování dat na disk počítače b/ algoritmus, který hlídá tvorbu souborů v počítači c/ program, který vytváří soubory v počítači d/ algoritmus, který vytváří soubory v počítači 6/ Funkce Plug&Play umožňuje: a/ detekovat nový přidaný hardware b/ detekovat nový přidaný software c/ zavádět operační systém do počítače d/ opravuje poškozené soubory v operačním systému počítače 7/ U MS Windows může mít jméno souboru až: a/ 8 znaků b/ 254 znaků 35

c/ 16 znaků d/ 24 znaků 8/ Při psaní názvů souborů se používá diakritika: a/ ano v současnosti už je to možné b/ ne c/ ano, ale není to vhodné d/ ano dokonce je to vhodné 9/ Adresář slouží: a/ pro ukládání souborů obvykle určitého zaměření b/ pro značení souborů c/ pro připojení souborů k operačnímu systému d/ pro ukládání dat zejména z operačního systému 10/ Do příslušenství operačního systému Windows nepatří: a/ Zástupce b/ Adresář c/ Malování d/ Kalkulačka 11/ Správné pořadí instalace operačního systému Windows je: a/ konfigurace finálního systému, fáze dotazů zjišťujících konfiguraci, fáze detekce hardwaru, fáze kopírování b/ fáze kopírování, fáze detekce hardwaru, fáze dotazů zjišťujících konfiguraci, konfigurace finálního systému c/ konfigurace finálního systému, fáze kopírování, fáze detekce hardwaru, fáze dotazů zjišťujících konfiguraci d/ fáze kopírování, konfigurace finálního systému, fáze dotazů zjišťujících konfiguraci, fáze detekce hardwaru

Správné odpovědi: 1c, 2b, 3b, 4b, 5a, 6a, 7b, 8c, 9a, 10a, 11b

36

3

Základy zpracování dat

Obsah kapitoly 3.

3.1

Základy zpracování dat 3.1. Cílové znalosti a dovednosti 3.2. Klíčová slova 3.3. Vymezení základních pojmů 3.4 Proces zpracování dat 3.4.1 Vstup do zpracování 3.4.2 Transformace dat 3.4.3 Výstup dat ze zpracování 3.5 Datová základna 3.5.1 Příklad návrhu formuláře 3.6 Technické prostředky pro zpracování dat 3.7 Postup řešení úlohy zpracování dat – požadavky na zpracování dat a zadání úloh 3.8 Operace s daty 3.8.1 Identifikace dat na datové základně 3.9. Operace na datové základně 3.10. Shrnutí 3.11. Kontrolní otázky 3.12. Literatura


Po prostudování této kapitoly si osvojíte základní vstupní poznatky v následující struktuře:    

Pochopíte základní pojmy vyskytující se při hromadném zpracování dat Budete umět definovat význam informace a dat, včetně jejich odlišení a funkce Zjistíte co je to potencionální informace a budete ji umět vypočítat Seznámíte se s pojmem datová základna a s její tvorbou

Kapitola přináší přehled základního názvosloví používaného v procesu zpracování dat. Jedná se zejména o pojmy informace a data. V kapitole je kladen důraz na pochopení rozdílného obsahu těchto dvou pojmů. Dále se seznámíte s pojmem potencionální informace a jejího výpočtu. Text kapitoly přibližuje čtenáři i charakteristiku a problematiku vytváření a správy datové základny.

3.2

Klíčová slova

Zpracování dat, systém, ekonomicko-sociální systém, potencionální informace, informace, data, proces zpracování dat, datová základna, technické prostředky zpracování dat

37

Vymezení základních pojmů

Člověk9 k vykonání prakticky jakékoliv činnosti potřebuje informace. Čím složitější je činnost, tím větší je objem potřebných informací k jejímu vykonání. Pro další náš výklad si definujme alespoň některé nejpoužívanější pojmy, s nimiž v následujících kapitolách budeme pracovat. Pojmy vychází z používané normy a ze základní literatury z oblasti teorie systémů. V mnoha vědních disciplinách se setkáváme s pojmem systém, sociálně ekonomický systém a data. Základní definice těchto pojmů mohou znít takto: definice pojmu systém definice pojmu sociálněekonomický té

definice pojmu data

definice pojmu informace

„Systémem se obecně rozumí celek sestávající z částí (složek, prvků, komponent), mezi nimiž existují vazby (vztahy, souvislosti)“. „Sociálně-ekonomický systém se používá pro označení takových seskupení prvků propojených vzájemnými vazbami, které uspokojují sociální a ekonomické potřeby společnosti a jejich částí (vrstev, skupin, jednotlivců)“. „Data jsou zprávy (údaje nebo sdělení) odrážející jevy v reálném světě. Data musí být vyjádřena ve formě umožňující předávání a zpracování. Přejímajícím prvkem může být člověk i stroj. Zpracováním dat vznikají potencionální informace“. „Informace se obvykle definuje jako zpráva nebo sdělení, která snižuje tzv. entropii systému neboli neurčitost, neznalost příjemce zprávy o určitém jevu. Informací tak rozumíme sdělení nebo zprávu o tom, že nastal (nebo má nastat) určitý jev (nebo množina jevů), kterým se z hlediska příjemce odstraňuje nebo zmenšuje pravděpodobnost výskytu jiných jevů a tím se zmenšuje nebo odstraňuje neurčitost v jeho chování“. Pro jednoduché vysvětlení si lze k ruce vzít například telefonní seznam. V něm nalezneme například tato data: Adam Petr, 1, Velkomoravská 20, 572 555 654. Následně pak vlastním datům jako jsou jméno, číslo, … dává smysl teprve jejich spojení s kontextem a prezentací. V našem uvedeném příkladě budou mít pak data vč. kontextu podobu:    

jméno: místo bydliště: ulice a číslo: číslo telefonu:

Adam Petr Kunovice 1 Velkomoravská 20 572 555 654.

Člověk, kromě tohoto kontextu musí znát i prezentaci dat, tj. pravidla zápisu. Pro všechny účastníky v telefonním seznamu jsou kontext i prezentace stejné, proto nejsou uváděny a předpokládá se, že čtenář je zná a dosadí si je sám. Obecně můžeme potencionální informaci vyjádřit:

9

Člověk Homo sapiens sapiens je jediným žijícím druhem rodu Homo, čeledi Hominidae, řádu primáti. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury. Odlišovacím znakem člověka je schopnost vyrábět komplexní nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí (ostatně také jiní živočichové, např. také všichni žijící zástupci nadčeledi Hominoidea (orangutan, šimpanz, gorila), umějí použít jednoduché nástroje. Nedospělý člověk obecně je dítě. Dospělý člověk samičího pohlaví je žena, nedospělý je dívka. Dospělý člověk samčího pohlaví je muž, nedospělý chlapec. Přirozená průměrná délka života je 30-40 let, v současnosti ovšem dosahuje cca 75 let (ve vyspělých zemích světa) 38

Potencionální informace = Data + kontext + prezentace

výpočet potencionání informace

Pro náš příklad zvoleného telefonního seznamu se potencionální informace, výše uvedená, stane informací až tehdy, pokud člověk potřebuje zjistit telefonní čísla Petra Adama. Další pojem, se kterým pracujeme je zpracování dat. Definice nám říká, že zpracování dat je: „Zpracováním dat rozumíme proces získávání dat, manipulace s nimi, jejich prezentace. Zpracování dat může být zajišťováno člověkem (ručně) nebo pomocí technických prostředků (především počítačů), často se oba způsoby kombinují. Zvyšující se objem zpracování dat a vyšší požadavky na řízení vyvolávají potřebu efektivnější práce s daty. Tu umožňují automatizační prostředky, jejichž význam tak stále roste“.

definice pojmu zpracování dat

Na následujícím obrázku obr. 3-1, si povšimněte, jakým způsobem je v současné době možné zpracovávat data. V podstatě existují 2 způsoby a to ruční zpracování a zpracování s využitím výpočetní techniky. Zpracování s využitím výpočetní techniky je v současnosti daleko rozšířenější, než je tomu u zpracování ručního, i když i to není zcela odstraněno a je proto možno doplnit toto členění doplnit i o kombinovaný způsob vedení datové základny. Myslím si, že některé činnosti související se zpracováním dat budou i nadále vedeny ručně. RUČNĚ VEDENÁ DATOVÁ ZÁKLADNA

POČÍTAČEM VEDENÁ DATOVÁ ZÁKLADNA

KOMBINOVANĚ VEDENÁ DATOVÁ ZÁKLADNA

ZPŮSOBY VEDENÍ DATOVÉ ZÁKLADNY

Obr. 3-1: současné způsoby vedení datové základny Zdroj: vlastní

3.3

Proces zpracování dat

Jestliže pracujeme s daty, musíme si uvědomit, že procházíme určitým procesem a tímto procesem rozumíme proces zpracování dat. Základní charakteristika procesu zpracování dat je, že „procesem zpracování dat lze rozumět posloupnost operací od identifikace a získávání dat až po zpracování požadovaných výsledků a jejich zpřístupnění uživateli. Graficky lze tento proces10 zobrazit následujícím schématem. VSTUP DO ZPRACOVÁNÍ

ZPRACOVÁNÍ (KONVERZE)

VÝSTUP ZE ZPRACOVÁNÍ Proces zpracování dat

Obr. 3-2: proces zpracování dat Zdroj: vlastní

10

Proces (z lat., postup, pochod, vývoj) je obecné označení pro postupné a nějak zaměřené děje nebo změny, pro posloupnost stavů nějakého systému; pro děje náhlé nebo zcela chaotické se slovo proces nepoužívá. 39

proces zpracování dat

WWW

http://www.csas.cz/b anka/content/inet/int ernet/cs/FAKTURA 24_dodavatele.pdf

Z předchozího schématu vyplývá, že proces zpracování dat můžeme rozdělit do tří hlavních etap:  vstup dat do zpracování  transformace vstupních dat na data výstupní  výstup dat ze zpracování 3.3.1

Vstup do zpracování

Vstupem do zpracování dat budeme rozumět souhrn dalších návazných operací, které se provádějí obvykle s dávkou dat před vlastním zpracováním. V praxi se souhrn těchto operací často označuje jako:  příprava dat,  přenos dat  předzpracování dat. Příprava dat zahrnuje dvě operace: 



identifikace dat na základě činností pracovníků odborných útvarů (uživatelů) sociálně ekonomického systému vznikají záznamy dat (např. vystavení jízdního příkazu, vystavení výdejky materiálu, …). Znamená to, že nějaký vyskytnuvší se jev je zobrazen určitými zvolenými symboly. konverzi dat kdy na počítačové medium se obvykle ruční konverzí (přepisem) dat z prvotního dokladu (jak písemného tak elektronického), přenáší data na další elektronické medium, které zpracovatelné technickými prostředky např. diskety, CD, atd.

Přenos dat - tato operace zajišťuje převedení nebo přemístění dat z jednoho místa jejich vzniku do místa zpracování. Data (doklady) vznikají velmi často na decentralizovaných pracovištích. Mohou se přepravovat jak původní doklady, tak již připravené nosiče dat (např. diskety). V prvním případě přeprava dat předbíhá konverzi. Kromě přepravy dokladů, popř. nosičů dat lze přenášet data do počítače přímo pomocí telekomunikačních spojů. Předzpracování dat - data zapsaná na nosiče lze charakterizovat jako „neupravená“. Proto následují další operace, které se v souhrnu označují jako předzpracování dat. V jejich rámci se data upravují do formy, která je vhodná pro následující počítačové zpracování:   

konverze dat z jednoho nosiče dat na jiný (například z písemných dokladů na elektronické medium) kontroly dat a případné opravy – důležitý prvek při zpracování dat. Nejenom při ručním zpracování, ale i při zpracování elektronickém. Doporučuji proto zavést kontrolu víceúrovňovou. uspořádání (třídění) dat – při ručním zpracování se může jednat například o vlastní zavedený systém evidence faktur. Při elektronickém zpracování je systém třídění většinou automaticky nastaven. Předzpracování dat se v současné době ve velké míře realizuje na počítačích a k uvedeným třídícím operacím jsou k dispozici nebo se vytvářejí speciální programy, které tyto třídící operace zajišťují. 40

Předzpracování dat se již realizuje na počítačích a k uvedeným operacím jsou k dispozici nebo se vytvářejí speciální programy. 3.3.2

Transformace dat

Transformaci dat představují různé operace s datovou základnou, kterými obvykle z primárních vstupních dat získáváme odvozená data požadovaná uživateli. Zahrnuje např. aktualizaci datové základny, třídění dat, zpracování požadovaných výstupů. 3.3.3

Výstup dat ze zpracování

V této etapě probíhají operace spojené s výstupem dat z počítače, s jejich úpravou a distribucí koncovým uživatelům. Operace výstupu lze charakterizovat podrobněji takto:   

výstup (tisk) sestav dokladů z počítače úprava či příprava tištěných výstupů pro prezentaci distribuce sestav koncovým uživatelům

Podoba výstupů ze zpracování má mnoho podob. Může se jednat jak o tiskové sestavy, tak o výstupy na monitoru. Je však vhodné si uvědomit, že mezi výstupy patří například i systémy, kdy pomocí mobilního telefonu řídíme vytápění rodinného domu, či automatické otevírání brány, kdy vstupem je paprsek do snímače.

3.4

transformace dat

Datová základna

Zamysleme se nyní, co lze chápat či si představit pod pojmem datová základna 11. Vezmeme-li v úvahu například výrobní podnik, zjistíme, že nám datová základna představuje námi předem vymezený úsek reálného světa. Pro další přiblížení může být datovou základnou i škola, studijní skupina, atd. Spolu s významem, který datům uloženým v datové připisujeme a procesy, které zde probíhají, tak představuje model reálného světa. Modelový výsek reálného světa je tvořen množinou objektů, jejich vlastnostmi a vztahy mezi objekty. Objektem chápeme jevy (konkrétní i abstraktní) tj. události, předměty, procesy, atd., které jsou rozlišitelné od všech ostatních objektů, o které se zajímáme (např. učitel, student, předmět, …). Objekt má své vlastnosti, které ho určují a vyjadřují jeho zvláštnosti, např. datum narození studenta, jméno a příjmení apod. Datová základna nám tedy popisuje jednotlivé uvažované objekty resp. jejich vlastnosti a vztahy mezi těmito objekty (např., které předměty daný student právě studuje). Nejčastější vyjádření dat bez ohledu na způsob jejich zpracování je souvislý text např. na obrázku. Charakteristiky jednotlivých studentů se postupně opakují a mění se pouze jejich hodnoty (údaje). V 11

Databáze (neboli Datová základna) je určitá uspořádaná množina informací (dat) uložená na paměťovém médiu. V širším smyslu jsou součástí databáze i softwarové prostředky, které umožňují manipulaci s uloženými daty a přístup k nim. Tento systém se v české odborné literatuře nazývá systém řízení báze dat (SŘBD). Běžně se označením databáze – v závislosti na kontextu – myslí jak uložená data, tak i software (SŘBD).

41

výstup dat ze zpracování

textu se navíc opakují popisy jednotlivých charakteristik nestandardizovaně, např. „narodil se“, „narozen“ apod. Pro evidenci většího počtu studentů je proto účelné zápis o studentech standardizovat tj. předem předepsat identifikace jednotlivých údajů o studentech a pořadí jejich zápisu. Jako ukázka nestandardizovaného vedení datové základny je vidět na obrázku 3-3.

Student Petr ADAM, studuje na Evropském polytechnickém institutu, s.r.o. v Kunovicích v prvním ročníku, oboru Management a marketing zahraničního obchodu. Narodil se 1. srpna 1992 v Uherském Hradišti. … … … … Obr. 3-3: nestandardizované vedení datové základny Zdroj: vlastní

3.4.1 návrh standardizovaného formuláře

Příklad návrhu formuláře studenta

Na formuláři máme standardně předtištěny identifikace jednotlivých údajů, za nimiž následují hodnoty údajů. Při elektronickém zpracování můžeme však identifikovat tyto údaje účelněji a efektivněji - pořadím a délkou údaje v záznamu. To znamená, že data lze pro elektronické zpracování pořizovat a ukládat bez textových identifikací. Dostáváme se tak na další úroveň formalizace vyjádření dat, a to ve formě pevně strukturovaného záznamu. Záznam o studentu bude pak vypadat např. jako na následujícím obrázku 3-4. EVIDENCE STUDENTŮ SOUKROMÉ VYSOKÉ ŠKOLY

Obr. 3-4: standardizované vedení datové základny Zdroj: vlastní

ŠKOLA: ROČNÍK: OBOR: PŘÍJMENÍ: JMÉNO: DATUM NAROZENÍ:

Poznámka k předcházejícímu obrázku: Volná políčka v záznamu určují pevné nastavení velikosti jednotlivých záznamů o studentovi. Například údaj příjmení obsahuje 14 polí pro záznam. Znamená to, že nejdelší příjmení obsahuje maximálně 14 písmen.

42

třída

Obor

příjmení

jméno

_ 11B_ _223224_ _ _01_ADAM_ _ _ _ _ _ _ _ _ _PETR_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _01081990_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ročník

datum narození

číslo studenta

Obr. 3-5: ukázka záznamu věty v elektronicky vedené datové základně Zdroj: vlastní

Význam každého údaje lze pak odvodit z jeho umístnění v záznamu. Z hlediska formalizace zápisu můžeme dělit data:  

s pevnou strukturou s volnou strukturou záznamu (textová)

Data s pevnou strukturou záznamů a data textová jsou dvě základní možnosti vyjádření dat na nosičích dat technických prostředků. Z funkčního hlediska můžeme data rozdělit na: 

data základní (zpracovávaná) jsou předmětem zpracování. Transformují se do informací o stavu a vývoji reality (o studentech školy, studijní literatuře, jednotlivých předmětech atd.) a procesech, které v ní probíhají (o složených zkouškách, vyplácených stipendiích).



data řídící představují pravidla, podle nichž se mají základní dat zpracovávat, tj. jaké operace se mají s daty provádět, v jakém pořadí, kdy a kde se mají realizovat, pro koho, kdo je za zpracování zodpovědný apod.



data pomocná nejčastěji plní funkci meziproduktů ve zpracování. Typická je pro ně velmi krátká doba platnosti, s koncem zpracování určité úlohy končí i doba jejich platnosti.

Z hlediska zpracování můžeme základní data ještě rozdělit na data vstupní a data výstupní, která jsou výsledkem zpracování. Vztahy mezi uvedenými funkcemi dat dokresluje obrázek 3-6. Data řídící

Data určená ke zpracování (vstupní)

PROCES ZPRACOVÁNÍ DAT

Zpracování dat (transformace)

Data určená ke zpracování (vstupní)

Data pomocná

Obr. 3-6: funkce jednotlivých dat v procesu zpracování dat Zdroj: vlastní 43

3.5

technické prostředky zpracování dat

Technické prostředky pro zpracování dat

Pro technické prostředky ZD je v současné době typická jejich obrovská rozmanitost, prudce se zvyšující provozní parametry, miniaturizace i rychle narůstající rozsah jejich využívání. Pro vstup dat do zpracování, tedy především pro přípravu dat budeme zatím výhradně předpokládat počítač nebo terminál (zařízení vybavené klávesnicí a obrazovkou umožňující přímo komunikovat s počítačem) a tedy ukládat do počítače data prostřednictvím klávesnice a data z datové základny prezentovat zpět na obrazovku. Vlastní zpracování dat z hlediska technických prostředků, lze rozdělit do tří rovin. V první rovině se jedná o technické prostředky, které mají za úkol zajistit vstup do zpracování, ve druhé rovině mají za úkol technické prostředky provést vlastní zpracování dat a ve třetí rovině pak zajistit buď distribuci, nebo výstup dat ze zpracování. I. rovina VSTUP DO ZPRACOVÁNÍ  klávesnice  myš  čtečka karet a čárkových kódů  scanner

II. rovina ZPRACOVÁNÍ DAT  procesor s nutným softwarovým doplněním

III. rovina VÝSTUP ZE ZPRACOVÁNÍ     

monitor tiskárna semafor diaprojektor a další

Obr. 3-7: rozdělení technických zařízení pro zpracování dat Zdroj: vlastní

Pro vlastní zpracování dat slouží celá řada prostředků, z nichž ústřední místo zaujímá počítač. Při vyloučení nyní nepodstatných detailů v konkrétní realizaci lze obecné schéma počítače vyjádřit obrázkem 3-8.

VSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ

PROCESOR VSTUPNÍ ZAŘÍZENÍ VNITŘNÍ PAMĚŤ

VNĚJŠÍ PAMĚŤ Obr. 3-8: obecné schéma počítače v souvislosti s výkladem o technických prostředcích zpracování dat Zdroj: vlastní

Práce počítače se řídí pomocí programu, který je před svým zpracováním uložen do vnitřní paměti. Data, která mají být zpracovávána, vstupují do vnitřní paměti ze vstupních zařízení nebo z vnější paměti. Ve vnitřní paměti jsou uložena pouze po dobu svého zpracování. Jednotlivé operace s daty (např. aritmetické operace, porovnávání a další) zajišťuje procesor tak, že se mu potřebná data zpřístupňují z vnitřní paměti a výsledky se ukládají z procesoru zpět do vnitřní paměti. Výsledná data pak vystupují na výstupních zařízeních pro potřeby člověka nebo na vnější paměť pro potřebu dalšího zpracování. Představiteli vstupních zařízení mohou být, kromě již zmíněného PC např. snímač čárkových kódů, snímače dokladů, aj. 44

Reprezentantem výstupních zařízení je nejčastěji tiskárna poskytující výstupní informace v podobě tiskových sestav nebo opět terminál. Základní jednotka počítače zahrnuje procesor a vnitřní paměť. Procesor zajišťuje řízení celého počítačového systému a vykonává veškeré aritmetické, logické a další operace. Vnitřní paměť slouží pro dočasné uložení dat a dělí se na paměťová místa, tzv. byty nebo slova. Při manipulaci s vnitřní pamětí platí, že data lze do paměťového místa uložit:  

vstupem (přečtením) dat ze vstupního zařízení nebo z vnější paměti přesunem dat z jedné oblasti do druhé nebo výsledku výpočtu v procesoru do specifikované oblasti vnitřní paměti.

Při uložení dat do paměťové oblasti se původní obsah této oblasti přemazává novou hodnotou. Pokud do specifikované paměťové oblasti nic neuložíme, pak je její obsah nedefinován (tj. může obsahovat cokoli, např. výsledky minulého zpracování). Vnější paměť slouží k dlouhodobému uložení dat, která nejsou bezprostředně předmětem zpracování v procesoru Na vnější paměť se data ukládají zápisem z vnitřní paměti a naopak, mají-li být data zpracována, musí se nejprve přečíst z vnější paměti do vnitřní. Na rozdíl od vnitřní paměti, kde pro nás byl základní jednotkou uložení dat byte nebo slovo, budeme u vnější paměti chápat jako základní jednotku tzv. blok, který bude představovat množinu několika údajů (dat), např. číslo studijní skupiny, číslo studenta, jméno a datum narození, nebo část textu. Paměťový prostor na disku si můžeme představit jako množinu paměťových míst, každé pro uložení jednoho bloku, z nichž každé můžeme jednoznačně určit, identifikovat jeho adresou.

3.6

Postup řešení úlohy zpracování dat – požadavky na zpracování dat a zadání úloh

Požadavky na zpracování dat mohou být výsledkem rozsáhlých projekčních analytických prací spojených s řešením automatizovaných systémů řízení, mohou být i výsledkem řešení dílčích problémů individuálního charakteru, tj. požadavky globálního charakteru se postupně rozpadají do řady dílčích, např.:   

vyřeš řízení mezd a mzdovou evidenci vypočítej průměrnou mzdu za všechny pracovníky zjisti mzdu Josefa Nováka ...

V každém případě musí před jejich řešením probíhat analýza problému, z níž má vyplynout zadání, tedy co se má řešit. V procesu analýzy problému a návrhu řešení jde v určitém slova smyslu o postupnou konkretizaci požadavků na zpracování dat. Tyto požadavky mají různý charakter i obsah, ale v zásadě jde vždy o zpracování výstupních, nebo disponibilních dat. Každý požadavek vyvolává často řadu dílčích procesů spojených se zajištěním vlastního pořízení výstupu i dalších Podpůrných funkcí, bez nichž by nebylo možné spolehlivě a v požadovaném rozměru realizovat. Např. požadavek na zpracování určité výstupní sestavy může vyvolat celou řadu elementárních požadavků na kopírování, konverze dat mezi jednotlivými nosiči dat, setřídění dat podle požadovaných kriterií, tisk a formální úpravy požadované 45

WWW

http://www.miroslavkr upa.cz/download/TZD _dist_1.pdf

sestavy. Uvedené elementární požadavky na zpracování dat řešené a zpracovávané jako logický celek, kterým jsou i jednoznačně přiřazené datové, technické a programové zdroje budeme nadále označovat jako úlohy. Pro lepší představu můžeme přiřadit jedné úloze jeden program. Úlohou tedy budeme rozumět základní logickou jednotku procesu ZD, a v našem případě jeden program. Uvedené vztahy dokumentuje obrázek 3-9. Na obrázek lze také nahlížet i z hlediska uživatelského užívání jednotlivých typů softwarových prostředků.

III. úroveň

II. úroveň

I.

úroveň

Speciální uživatelské nebo aplikační programy, např. evidence faktur

uživatelé: například účetní

Obecné programové prostředky pro práci s daty, tzv. editory, například WORD, EXCEL

nejčastější uživatelé: bez omezení

Prostředky pro úpravu a vývoj programů – programovací jazyky

nejčastější uživatelé: programátoři

Obr. 3-9: hierarchie tvorby a využívání jednotlivých druhů programových prostředků Zdroj: [1], s. 97

Postup řešení úlohy Postup řešení úlohy se výrazně modifikuje podle charakteru úlohy a podle dostupných programových prostředků, které jsou na daném počítači k dispozici. Vyjdeme-li z předcházejícího schématu (hierarchie programových prostředků), pak musíme vždy nejprve na základě zadání úloh zjistit, zda můžeme daný požadavek řešit využitím programových prostředků 1 nebo 2 úrovně, to znamená, máme-li k dispozici již hotový program. Pokud ano, lze takový program užít přímo nebo upřesnit jeho chování zadáním určitých parametrů. Pokud pro danou úlohu potřebný program neexistuje nebo není dostupný, je třeba ho vyřešit pomocí programových prostředků 3 úrovně. Pro zadání úlohy je charakteristické to, že je v něm vyřešena obsahová stránka problému, včetně vazeb na další úlohy, technické a organizační zabezpečení. Postup řešení úlohy je naznačen na obrázku 3-10. SPECIFIKACE ÚLOHY

ZPRACOVÁNÍ ÚLOHY

REALIZACE ÚLOHY

KONKRÉTNÍ ZADÁNÍ ÚLOHY

VYTVOŘENÍ POSTUPU ŘEŠENÍ

VYTVOŘENÍ PROGRAMU

VYTVOŘENÍ DOKUMENTACE



Obr. 3-10: postup řešení úlohy Zdroj: [1], s. 97

46

a) specifikace úlohy určuje co je třeba vyřešit (výstupní informace), co je při řešení k dispozici, jaké transformace je třeba s daty provést, abychom získali potřebné výstupy a případně jaká je požadovaná forma těchto výstupů. Zadání úlohy se v praxi co do rozsahu a šíře řešeného problému použitých technických a programových prostředků, úrovně řešení problému a podobně. Nejprve se zaměříme na základní součásti zadání, které z formálního i obsahového hlediska musí být vždy v zadání obsaženy:    

název úlohy specifikace výstupních informací specifikace vstupů požadované operace

b) algoritmus úlohy pro vytvoření algoritmu musíme znát pravidla jeho tvorby (základní logické konvence) a výrazové prostředky (grafické, symbolické, apod.) pro vyjádření vytvořeného algoritmu. c) program Zápis programu má také svá pravidla a principy dané strukturou a výrazovými konvencemi programovacích jazyků a pravidly tvorby programů ve vazbě na principy tvorby algoritmů. S tvorbou programů je spojeno i ověřování správnosti jeho fungování, tj. ladění programů.

3.7

Operace s daty

Datové základny obvykle obsahují značné množství údajů, dat o stavu sociálněekonomického systému a procesech, které v něm probíhají. Je tedy nezbytné, aby pro zajištění potřebného přístupu uživatelů k uloženým datům a racionálního provádění požadovaných operací s daty byla datová základna efektivně organizována. Organizace datové základny představuje: 

její postupné rozdělení na menší části s vymezením základních charakteristik těchto částí, včetně jejich označení resp. Identifikace



řešení vztahů mezi jednotlivými částmi s ohledem na jejich požadované zpřístupnění a manipulace s nimi.

Řešení těchto problémů má vždy dvě stránky: 

logickou, tj. jak mají jednotlivé části datové základny vypadat a jaké mají mít vlastnosti z pohledu jejich užití



fyzickou, tj. jak bude datová základna fyzicky rozmístněna v pamětech počítače, jak budou realizovány vztahy mezi jejími částmi.

My se zaměříme na logickou stránku problémů, pouze v některých případech si ukážeme fyzické možnosti a omezení jejich řešení. Podívejme se nejprve, jak datovou základnu členit. 47

operace s daty

datová základna jinak

Datová základna je v podstatě modelem určitého reálného systému. Předmětem zájmu jsou v této sledované části reality reálné objekty - prvky (tzv. entity), jejich vlastnosti a vazby mezi těmito objekty (entitami). Tak jak dělíme reálné systémy podle potřeby na logicky uzavřené celky, můžeme dělit i datovou základnu na části odpovídající definovaným částem reálného světa. Části datové základny odpovídající množině prvků (entit) v rámci určité problémové oblasti označujeme jako soubory (např. soubor studentů, zaměstnanců apod.). Záznamu údajů o každém konkrétním objektu (entitě) odpovídají části souboru tzv. věty (např. věta o studentovi, zaměstnanci apod.). Jednotlivé vlastnosti konkrétního objektu (entity) jsou popsány pomocí položek (např. jméno studenta, adresa studenta, studijní průměr apod.). Věty se tedy skládají z položek, které jsou z logického pohledu na strukturu datové základny jejími elementárními prvky. Základní členění datové základny dokumentují dvě následující schémata na další straně.

stará evidence versus nová evidence

Kartotéka představuje datovou základnu jako celek, jednotlivé zásuvky představují datové věty, které z hlediska zpracování představují jednotlivé položky - ať již elementární nebo skupinové. Z hlediska potřeb členění datové základny jsme tedy definovali různé datové struktury, které se navzájem liší svými charakteristikami i operacemi, které určitá datová struktura povoluje, umožňuje. Pro práci s datovou základnou, resp. Její provozování má zásadní význam celková koncepce jejího řešení. V podstatě můžeme hovořit o dvou základních koncepcích, souborové a databázové. Databázová koncepce nabízí i jiné možnosti práce s daty, ale i jiný způsob řešení jednotlivých operací. UČITELÉ

PŘEDMĚTY

KOLEJE

PŘEDMĚTY

Jméno18. a příjmení: 06.1986 Radová Žaneta Studijní průměr:

Da tum1,65 narození: Jméno a příjmení:

A BSOLVENTI

Hrabalová Petra Da tum narození:

STUDENTI

3.7.1 přístup k datům

Jméno18.06.1986 a příjmení: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Č ermáková Mon ika Studijní průměr: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Da tum1,65 narození: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 18.06.1986 xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx Studijní průmě r: xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx 1,65 xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Identifikace dat na datové základně

Rozčlenění datové základny na nižší datové struktury je první předpoklad pro realizaci požadovaných operací na ní. K zajištění těchto operací je nutné zajistit jednoznačný přístup ke každé datové položce, tj. je nutné zajistit jednoznačnou identifikaci datových struktur (souborů, vět, položek). Většinou se jednoznačně identifikují nižší datové struktury v rámci vyšší datové struktury (soubor v rámci datové základny, věta v rámci souboru, položka v rámci věty), což znamená potřebnou identifikaci nižší datové struktury v rámci všech odpovídajících nadřízených datových struktur. Soubory se uvnitř datové základny identifikují pomocí názvů souborů uvedených ve zvláštní větě souboru, tzv. jmenovce. Pomocí tohoto jména se pak může uživatel na soubor odvolávat, pracovat s ním, např. soubor s daty o studentech bude mít označení „STUDENTI“. Každá věta se v rámci souboru identifikuje buď svým pořadím v souboru anebo což je podstatně častější, tzv. klíčem. Klíč je položka ve větě, která jednoznačně svou hodnotou identifikuje větu v souboru, tzn. že v souboru se nesmějí vyskytnout dvě nebo více vět se stejnou hodnotou této položky. V případě souboru STUDENTI bude klíčem např. položka číslo studenta, nebo jiná položka o které víme že se v souboru neopakuje. Takto definovaný klíč můžeme označit jako primární klíč. Větu nebo obecně datovou strukturu identifikuje 48

jednoznačně. Vedle toho však lze definovat i některé další položky jako identifikační, které však již nemusí splňovat požadavek jednoznačnosti, např. příjmení studenta. Hovoříme pak o tzv. sekundárních klíčích. S identifikací položek v rámci věty jsme se částečně seznámili. Na rozdíl od formulářového záznamu se položky ve větě identifikují svým místem ve větě, které lze odvodit z pořadí položky a součtu délek předcházejících položek. Jinou možností identifikace položek ve větě je využití oddělovačů, např. mezer 2110101 ADAM PETR 260586. Pro práci s takto identifikovanými položkami však musí být k dispozici odpovídající programové prostředky. Přístup k datům V souvislosti s charakteristikou identifikace dat bude pro nás dále důležitá ještě jedna jejich vlastnost, a to možnost přístupu k datům, zejména k datovým větám v souborech. Existují tyto přístupové možnosti (metody):  

sekvenční - věty mohou být zpřístupňovány pouze v tom pořadí, v jakém jsou uloženy přímá - věty mohou být zpřístupňovány v libovolném pořadí, každá věta je zpřístupněna vždy na základě specifikace svého klíče nebo pořadí věty v souboru. 2110101 . . . 2110101 . . . 2110103 . . . 2110105 . . .

2110101 . . . 2110102 . . . 2110103 . . .

?

=

?

=

?

=

Zadaný (hledaný) klíč:

2110106 2110106

2110105 . . . 2110106 . . . 2110107 . . .

2110103 2110103

2110109 . . . 2110110 . . . 2110111 . . .

sekvenční přístup

Výpočet Výpočetadresy adresy bloku bloku

přímý přístup

Přístup k větám v souboru je limitován tzv. organizací souboru tj. fyzickým umístěním vět na nosiči dat a jejich vzájemnými vazbami. Existují tyto základní organizace:  sekvenční  index-sekvenční  přímá  virtuální Sekvenční organizace je realizovatelná na všech nosičích dat, všechny ostatní pouze na tzv. zařízeních s přímým přístupem, v našem případě discích. Není pro nás podstatná realizace těchto organizací, ale pouze to, že sekvenční přístup k datům umožňují sekvenční, index-sekvenční a virtuální organizace, zatímco přímý přístup (v jistých modifikacích) organizace index-sekvenční, přímá a virtuální.

3.8

Operace na datové základně

Zpracování dat se převážně realizuje stálou manipulací s datovou základnou. Podíváme se nejprve globálně na základní operace, tzn. na operace z pohledu celé datové základny. V tomto smyslu jde o: 

vytváření datové základny 49

operace prováděné na datové základně

 

aktualizaci datové základny zpracování požadovaných výstupů z datové základny (transformace dat).

Vytváření datové základny je akce, která zahrnuje její prvotní založení, tzn. pořízení takového objemu dat a jeho uložení, bez něhož by zpracování bylo nerealizovatelné.Tak např. jde o prvotní založení souborů studentů, učitelů, zaměstnanců apod. Tuto operaci můžeme považovat za časově omezenou, která musí předcházet zahájení zpracování dat při přechodu na jeho nový způsob. Souvisí tedy nejčastěji s přechodem na počítačové zpracování. V sociálně ekonomickém systému dochází neustále ke změnám např. vznikají a používají se nové skripta, přicházejí nový studenti, mění se bydliště, rodinný stav,… V souvislosti s tím je třeba průběžně zajišťovat aktualizaci datové základny která zahrnuje:   

doplňování nových dat do datové základny rušení, resp. výmaz těchto dat, které již ztratily svůj význam opravy dat, tedy nahrazení původních hodnot novými hodnotami

Všechny tyto operace musí být v datové základně provedeny v pravý čas a na pravém místě. To znamená, že při doplňování dat se musí nalézt pro ně odpovídající místo, aby nebyla porušena logická výstavba datové základny. Pro opravy a výmaz dat musí být tato data přesně identifikována, zpřístupněna a teprve pak se může potřebná operace provést. Aktualizace datové základny je na rozdíl od jejího vytvoření časově neohraničený proces, který probíhá průběžně podle potřeby. Zpracování požadovaných výstupů můžeme rozdělit do dvou úrovní: 

prosté zobrazení - kdy se musí data příslušným způsobem identifikovat a na tomto základě jsou uživateli zpřístupněna a zobrazena na určeném zařízení, nic jiného se s nimi nedělá.



zobrazení transformovaných dat - kdy jsou data příslušným způsobem zpřístupněna, ale před zobrazením se na nich provádějí ještě definované transformace

Mezi definované transformace, které se provádějí před zobrazením patří: 

výběrová operace - ze zobrazených dat se pro zobrazení, případně další transformace vybírají ta data, která splňují určité podmínky, např. student, který složil všechny zkoušky



výpočetní operace - z existujících dat se postupně počítají nové hodnoty, např. z výsledků zkoušek jejich průměr



pořádací operace - data se před zobrazením seřadí do požadované posloupnosti, např. studenti podle dosaženého průměru



editační operace - výstupní tvar dat se upravuje do požadované formy, např. zvýrazňují se podtržením, doplňují se speciální znaky a podobně.

Všechny tyto operace se ve zpracování nejrůznějším způsobem kombinují. Vedle těchto základních je však v podmínkách automatizovaného zpracování dat třeba zajistit i řadu dalších podpůrných operací, jako např. konverzi, kontroly dat, reorganizaci datové základny apod.

50

3.9

Shrnutí

Datová základna je v podstatě modelem určitého reálného (existujícího) systému. Předmětem zájmu této sledované části jsou reálné objekty – prvky (tzv. entity), jejich vlastnosti a vazby mezi těmito objekty (entitami).

3.10

Kontrolní otázky

1) Obecně můžeme potencionální informaci vyjádřit vztahem? 2) Jak vypadá správně zápis dat použijete-li k tomuto zápisu vztah pro vyjádření potencionální informace. Uveďte alespoň dva příklady. 3) Popište cestu zpracování fakturačního dokladu. 4) Jestliže máme vytisknutou sestavu dlužníků, o jakou část procesu zpracování dat se jedná? 5) Co je podstatou dat a informací a jaký je mezi nimi rozdíl? 6) Jaké komponenty tvoří zpracování dat. 7) Jaké technické prostředky používáme ke zpracování dat? 8) Co rozumíme pod pojmem úloha zpracování dat? 9) Jaký je základní postup řešení úloh zpracování dat? 10) Co je obsahem zadání úlohy zpracování dat. 11) Jaká je struktura datové základny? 12) Jak jsou identifikovány jednotlivé datové struktury. 13) Jaké jsou možnosti přístupu k datům? Popište je. 14) Jak jsou realizovány operace na jednotlivých úrovních datových struktur?

3.11

Literatura

1) JURČA, R. Informatika I. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2004. ISBN 80-7314-045-4 2) NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. Kralice na Hané: Computer Media, 2002. ISBN 80-902815-9-1

51

52

4

Informační systém podniku

Obsah kapitoly 4.

4.1

Informační systém podniku 4.1. Cílové znalosti a dovednosti 4.2. Klíčová slova 4.3. Úvod do problematiky informačních systémů 4.4. Řízení, organizace a informační systém podniku 4.5. Definice informačního systému 4.5.1 Poslání informačního systému 4.5.2 Informační soustava 4.6. Definice informace a její klasifikace 4.6.1 Klasifikace informací 4.6.2 Informace a management 4.6.3 Práce s informacemi 4.6.4 Problémy současné doby při zpracování informací 4.7. Informační systémy pro řízení 4.7.1 Postavení informačního systému řízení podniku 4.7.2 Zdroje informací pro řízení 4.8. Shrnutí 4.9. Kontrolní otázky 4.10. Literatura


Po prostudování čtvrté kapitoly si osvojíte základní vstupní poznatky v následující struktuře:    

Pochopíte pojem informační krize jako nadbytek informací Budete chápat postavení člověka v procesu řízení Zjistíte, že je třeba pro svoji práci používat kvalitní informační zdroje Seznámíte se s pojmem informační systém a informace

Čtvrtá kapitola přináší přehled základního názvosloví používaného v problematice informačního systému podniku. V kapitole je kladen důraz na pochopení důležitosti samotného člověka v procesu řízení. Dále se seznámíte s pojmem informační krize, která nevzniká v důsledku nedostatku informací, ale naopak jejich přebytku. Dále se seznámíte s pojmem informace a jejího různého možného členění.

4.2

Klíčová slova

Informační krize, informační systém, proces řízení, informace, exploze informací, informační systémy pro řízení, veřejně dostupné informace, ilegální zdroje informací

53

4.3 pojem informační krize

Úvod do problematiky informačních systémů

Jestliže se až donedávna považoval informační systém za podstatný systém řízení, pak v dnešní době – a to zejména pak do budoucna – se díváme na vzájemný vztah těchto dvou systémů (informační systém – řídící systém) jako na dualitní, tj. jeden bez druhého nemůže existovat a jeden nám ovlivňuje druhý. Informace se stávají nezbytným výrobním zdrojem stejně tak jako pracovní síla, suroviny, výrobní zařízení a kapitál. Jestliže tradičně používáme celou řadu metod pro řízení těchto zdrojů tak, aby byly co nejefektivněji využívány, pak bychom měli mít i odpovídající metody pro řízení informací. Člověk pro svá rozhodnutí potřebuje informace a všeobecně se neustále volá po nových a nových informacích, až se začíná hovořit o informační krizi. Řídící pracovníci si stěžují, že mají nedostatek informací. To je však klamný dojem, za kterým se buď skrývá neschopnost efektivně pracovat s informacemi, nebo se zaměňuje kvantita za kvalitu. Pro kvantitu informace existuje objektivně práh nasycení, za kterým již není člověk schopen další informace zpracovat. Tím klesá jejich využitelnost, a tedy i užitná hodnota dat. Proto bychom se měli dále ubírat především cestou zvyšování kvality informace.

4.4

Řízení, organizace a informační systém podniku

Jestli-že zde hovoříme o informačním systému podniku je nutno se seznámit i s dalšími pojmy s nimiž se budeme u informačního systému podniku neustále střetávat. Teorie řízení nám vysvětluje základní kategorie, které primárně určují úroveň řízení kteréhokoliv stupně a charakteru. Těmito základními kategoriemi jsou:     

cíle řízení funkce a činnosti řízení, nástroje řízení, formy řízení, metody řízení

V procesu řízení má významné postavení člověk. Nová kvalita lidského činitele při budování ekonomického systému spočívá vtom, že pracovníci vystupují jako objekt řízení a současně jako subjekt řízení, aktivně vystupují při tvorbě podniku. Řízení se uskutečňuje jako nepřetržitý proces v řídícím systému, kde jednotlivými fázemi jsou: plánování, organizování, vedení, motivace, formování personálu a kontrola.      členění současného světa

Plánování (vytyčení cílů, strategií a plánů orientovaných na různé časové horizonty, jejich zabezpečování a konečné dosahování) Organizování (zahrnující nejen otázky tvorby organizace a organizačních struktur, ale i otázky prostředí, komunikace a kultury v podniku) Vedení (zahrnující nejen otázky stylu vedení, ale i motivace pracovníků až po hodnocení a odměňování lidí v podniku) Kontrolování (do kterého patří otázky sledování procesů, evidence, statistiky, kontroly, ale i budování informačních systémů Formování personálu (personální plánování, získávání, výběr a rozmísťování pracovníků a rozvoj lidského potenciálu v podniku.

Členění současného objektivního světa se dělí na:  řízení v neživé přírodě 54

 

řízení v biologických organismech řízení s účastí člověka, sociálně-ekonomické řízení

4.5

Definice informačního systému

Informační systém (IS) je definován jako soubor lidí, technických prostředků a metod, zabezpečujících sběr, přenos, uchovávání a zpracování dat za účelem tvorby a prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení. Informační systém je systematické formální spojení složek, které poskytují podklady pro řízení, požadované v daném subjektu. Informace v něm obsažené mají být přístupné, srozumitelné, jasné, přesné, účelné, ověřitelné, nezkreslené, a pokud možno kvantifikovatelné. Informační systém má odpovídat organizační struktuře a uspokojovat informační potřeby uživatelů. Kromě informací z formálního informačního systému organizace získávají řídící pracovníci neformální informace i z vnějšku tohoto systému. Pouhým převedením stávajícího nevhodného informačního systému na počítač se nám neodstraní vady tohoto systému. Proto je nejdříve třeba informační systém správně organizovat, a potom teprve automatizovat. Počítač může zvýšit efektivnost informovanosti, zlepšit třídění a zvýšit nároky na včasnost dodání informací. Tok informací v organizaci závisí zejména na stupni centralizace řízení a odpovědnosti i na dalším přístupu k navrhování informačního systému (hierarchický přístup, systémový přístup).

definice pojmu informační systém

WWW

http://hn.ihned.cz/c318324610-500000_dstrucna-historiesystemu-erp

Zhodnocování zdrojů v řízení podniku se v současnosti vyznačuje přesunem orientace od současných kapitálových strategických zdrojů k strategickým zdrojům v podobě informací, vědomostí, poznatků, tvořivého myšlení a inovačního konání. Tyto kategorie významně napomáhají při zhodnocování ostatních podnikových zdrojů a tím úspěšně řešit neustále narůstající rozsah a složitost všech druhů a typů rozhodovacích procesů v podniku. Podstatným měřítkem kvality managementu se stává práce s informacemi a vhodné zavádění a využívání informačních technologií v podnikových procesech. 4.5.1

Poslání informačních systémů

Tak jak se nám postupně mění podnikové prostředí, mění se i poslání, resp. Cíle, které klademe na informační systémy. Jestliže v minulosti sloužil počítač jako „dílna“ na papírové dokumenty a jeho výkon byl měřen počtem zpracovaných dokumentů za den, nyní se snažíme o to, abychom z počítače získávali správné informace, pro správné lidi ve správný čas. Toto poslání, i když jistě velmi správné je však do budoucna zpochybňováno tím, že ne z každé získané informace, dodané správnému člověku ve správný čas vznikne něco užitečného. Proto se McNurlin ve své definici poslání informačních systémů přiklání k obecnějšímu pohledu, když říká, že poslání informačních systémů znamená: „zlepšit výkonnost lidí v organizacích informačních technologií“.

(podnicích)

prostřednictvím

užívání

Zlepšením výkonnosti se rozumí zlepšení výsledků organizace, nikoliv proces jejich dosahování. Hlavním zaměřením na člověka, který je nositelem smyslu každé 55

poslání informačních systémů

organizace. I když může být samozřejmě mnoho zdrojů zlepšení výsledků organizace, jedním z rozhodujících zdrojů se stávají bezesporu informace. 4.5.2

Informační soustava

Informační soustava prochází celým podnikem a vytváří jeho „nervovou“ soustavu. Řídící složka podniku může na každém stupni prostřednictvím získaných informací porovnávat stav současný se stavem plánovaným, a popřípadě vydat rozhodnutí k usměrnění výkonné složky podniku. Pokud bychom si chtěli dále přiblížit pojem informační soustava, můžeme použít definici prof. Řezníčka, podle něhož představuje celek, který:   

slouží podniku, přičemž rozhodující složkou řízení je rozhodování, zabezpečuje, aby všechny potřebné informace byli včas, v optimálním množství a kvalitě na požadovaných místech svého určení, realizuje sběr, přenos, kontrolu, vkládání, uchovávání, aktualizaci, vyhledávání, zpracování a výdej informací.

Informační soustava podniku jako taková má především:     

4.6 WWW

http://web.sks.cz/ users/ku/ZIZ/info rm1.htm

zabezpečit všechny nepostradatelné informace potřebné pro řízení, vytvořit pružný systém, který se rozvíjí a adaptuje podle požadavků a je v souladu se systémem řízení a změnami v systému řízení, zabezpečit vhodné složení informací, aby mohli být zpracované včas a v potřebné formě, zabezpečit spolehlivost a pravidelnost informací, protože se na jejich základě rozhoduje, vykazovat principy racionálního uspořádání informační soustavy, neboť informační soustava představuje nejnákladnější složku v řízení podniku.

Definice informace a její klasifikace

Informace je z hlediska teorie informací definována jako neenergická veličina úměrná zmenšení entropie (neurčitosti) systému. Informace je vnímatelný obraz interakcí probíhajících v reálném světě, promítající se do vědomí lidí, jakož i vědecká abstrakce z něho odvozená, umožňující lépe porozumět fyzikálním, biologickým a společenským procesům. Mezi další definice informace patří: Infomace je „oznámení“, které u příjemce snižuje míru entropie (neurčitosti). Toto oznámení má pragmatický význam pro příjemce, a to z hlediska jeho užitečnosti a důležitosti pro řešení nějakého konkrétního problému. Definicí informace bychom nalezli mnoho. Proto ponechávám na čtenáři, kterou definici si vybere. Pro podnik nebo řídící pracovníky jsou informace existenční podmínkou. Není rozhodující jen množství informací, ale i jejich kvalita a rychlost, aby se odstraňovala nejistota a umožnilo se dosáhnout cílového stavu. V tomto smyslu teorie informací chápe informace jako jistou charakteristiku uspořádání a organizovanosti systému. Řízení má rozhodující úlohu, neboť jeho funkcí je vytvářet, udržovat a usměrňovat vzájemné vztahy mezi jednotlivými činnostmi a nástroji řízení v podniku tak, aby se splnily cíle podniku. Řízení může plnit svoji úlohu jen 56

tehdy, jestliže má všechny informace o jednotlivých výrobních činitelích uvnitř podniku a o změnách, které nastávají v průběhu výrobního procesu, a jestliže pozná všechny informace z vnějšího okolí, které jsou rozhodující pro splnění jeho cílů. 4.6.1

Klasifikace informací

Na klasifikaci informací existují různé názory. My si zde uvedeme jedno z možných členění informací, které patří mezi ty členění nejznámější. Informace tedy lze členit na: A) řídící informace – řídící informace je potřebná informace k řízení systému nebo procesu B) ekonomické informace – ekonomická informace je informace týkající se hospodářské činnosti lidí, tj. činností, zajišťujících materiální nabytí C) sociální informace – sociální informace je informace o lidském činiteli jako členu určité skupiny, jakož i informace charakterizující společnost jako systém D) sociálně-ekonomické informace – sociálně-ekonomická informace je soubor informací charakterizující ekonomické procesy ve společnosti včetně nezbytných informací sociálních E) vědecko-technické informace – vědecko - technická informace je třída informací charakterizující jak vědecké poznatky, tak systematické údaje o technických výrobcích, materiálech, výrobních zařízeních a technologických postupech, nutných k jejich výrobě. Informace můžeme dále dělit podle dalších mnoha hledisek: A) hledisko času a směru  zpětné (statistické) informace o minulosti získané ex post12. Mají charakter objektivní, neboť „co se stalo, nedá se odestát“, svým charakterem dovolují provádět korelační výpočty a úvahy  dopředné informace o budoucnosti tvořené ex ante13. Mají charakter subjektivní ať již představují prognostiku, plán nebo operativní příkazy a pokyny B) hledisko zdroje nebo paměti  vnitřní (interní) informace jdoucí ze systému charakterizující stav podsystémů, dílčích systémů nebo prvků, jakož i procesů, probíhajících uvnitř systému  vnější (externí) informace o okolí a z nadsystémů (prognostika, plán, operativa) C) hledisko zpracování  vstupní (kauzální) informace existující objektivně jako odraz skutečnosti, výsledek experimentu nebo produkt myšlení  výstupní (účelové) informace sestavené podle subjektivních požadavků uživatele D) hledisko informačního působení  aktivní informace vyvolávající určitou činnost  pasivní informace činnost nevyvolávající, sloužící k uspokojení zvědavosti nebo informace nesprávně formulované

12 13

dodatečně, pozdě, opožděně, po ukončení jednání očekávaný děj, zamýšlený stav 57

klasifikace informací

E) hledisko opakovatelnosti  jednorázové informace jedinečné, neopakovatelné  opakované, základ časových řad F) hledisko uchování  nedokumentované informace ústní, telefonické, rozhlasové, apod. sdělení, nezachycené na médium  dokumentované informace zachycené písemně nebo graficky (formulář, graf, tabulka, text, …) nebo speciálně zakódované G)    

hledisko významnosti nezbytné informace takové, bez nichž systém nemůže existovat důležité informace dosahující nebo přesahující stanovený stupeň významnosti zajímavé informace, bez nichž systém může existovat, které však vyžadují nebo doplňují obecnou úroveň znalostí nepotřebné informace vytvářející šum nebo rušení

H) hledisko obecné teorie systémů  signální informace vzniká a užívá se při výměně informací mezi prvky systému, v našem případě při běžných operativních procesech v podniku. Signální informace je například faktura došlá do podniku, stav zásob materiálu k určitému datu apod.  strukturální informace popisuje strukturu systému a pravidla chování jeho jednotlivých prvků. V podniku popisuje organizační strukturu podniku, pravomoc a zodpovědnosti jednotlivých funkčních míst, doporučené nebo přikázané pracovní postupy apod. Strukturální procesy jsou takové, které mění strukturální informaci, tj. například tvorba a vydání závazného pracovního postupu nebo změna organizační struktury podniku  genetická informace je informace uložená ve vlastní paměti systému a předurčuje chování systému. V sociálně-ekonomických systémech úzce souvisí s podnikovou kulturou a s tzv. „pamětí organizace“. V podniku je genetická informace uložená především v paměti lidí a projevuje se při jejich jednání. Písemnou podobu má tehdy, když management podniku projektuje nové chování, nebo novou kulturu podniku. Genetická informace spoluurčuje, jak je podnik adaptivní, jak se dokáže přizpůsobovat změnám prostředí (např. zákazníkům), jak je schopen se učit ze svých úspěchů i neúspěchů, jaké jsou mezilidské vztahy uvnitř podniku. Analyzovat a projektovat genetickou informaci je nezbytné zejména ve strategických fázích vývoje IS, protože genetická informace, která není v souladu s podnikovými cíli, znemožňuje dosažení těchto cílů. 4.6.2 informace jako podklad pro rozhodování managementu

Informace a management

Pro každé řídící místo je důležité po důkladné analýze stanovit informační potřebu14, která by měla obsahovat minimálně takové množství redundantních údajů, jejichž informační obsah je vzhledem k činnosti tohoto řídícího místa nanejvýš nutný. Uvedené informační potřebě bude pochopitelně odpovídat nejen charakter problémů, které dané řídící místo řeší, ale i metody používané k řešení. V managementu je třeba informaci chápat jako určitý kapitál, který se získává, zpracovává, zhodnocuje, disponuje s ním a využívá. Informace se takto stává 14

Informační potřeby je třeba chápat jako soubor údajů nebo také informací, s jejich podstatnými charakteristikami, které dané řídící místo potřebuje pro výkon svých funkcí. 58

ekonomickou veličinou, protože jednak pomáhá vytvářet materiálové a jiné zdroje, a taktéž proto, že její vytváření vyžaduje spotřebu různých jiných zdrojů a nákladů. Proto má informace svoji hodnotu, která se často dá ekonomicky vyjádřit a může se stát i předmětem obchodování. Jestliže má být práce s informacemi v managementu účinná a efektivní, měla by být vykonávána podle následujících zásad:      

zpracování informací musí vycházet z analýzy informačních potřeb, efektivní management vyžaduje mít k dispozici zásadně ty informace, které jsou pro něj potřebné pro kvalitní řešení úloh, informace je třeba zabezpečovat diferencovaně a agregovaně, podle stupňů řízení – úrovní managementu, informační základna by se měla více orientovat na komplexnější, průběžné sledování a předpovídající informace (na úkor informací porovnávajících skutečnost s plánem), je potřebné více se soustředit na poskytování informací v reálném čase, informace musí sloužit zejména pro rozhodovací proces.

4.6.3

Práce s informacemi

Aby mohli řídící pracovníci své náročné úkoly zvládnout, musí mít k dispozici potřebné informační podklady. Zejména v současných dynamicky se měnících tržních podmínkách musí všechny informace vycházet z důkladné a nepřetržité analýzy procesů, které se odehrávají ve vnitřním i vnějším okolí podniku. V podnicích, které se chtějí udržet na trhu a dosahovat zisku, v souvislosti s vývojem tržního prostředí, růstem konkurenceschopnosti prostředí a nároků zákazníka, se zvyšuje důležitost práce s informacemi. Informační technologie (IT)15 tak velmi výrazně ovlivňují současné prostředí a kvalita informačního systému podniku patří mezi důležité činitele konkurenceschopnosti každého podnikatelského subjektu. Jestliže jsou informační systémy vypracovány na požadované úrovni, mohou zabezpečit, že předpoklady pro dosažení cílů ze strany podnikatelského subjektu budou splněny. 4.6.4

Problémy současné doby při zpracování informací

V současné době můžeme pozorovat zejména čtyři základní problémy při zpracování informací a hlavně při jejich využívání. Patří sem:     15

exploze informací způsobená rostoucí globalizací nespolehlivost vstupů jednak způsobená globalizací, jednak nedostatečnou kontrolou odcizení informací v důsledku nasazení výpočetní techniky, neboť člověk, nepodílející se na zpracování informací s nimi nakládá nezúčastněně, obvykle se nesnaží proniknout do jejich podstaty informační „nivelizace“ způsobená tím, že data, vstupující do počítače jsou zpracována podle shodných algoritmů, ale rozesílána současně na různé řídící

Informační technologie budeme, v souladu se světovou literaturou, používat pro označení veškeré techniky. Která se zabývá zpracováním informací, tj. zejména organizační, výpočetní a telekomunikační technikou, ale i jejím příslušným programovým vybavením a organizačním uspořádáním. 59

problémy informací v současném světě

WWW

http://www.scribd.co m/doc/44792252/skrip ta-SWPR-v2-2

  

4.7 Management Information Systems

úrovně reagující však na stejné informace různě, v souladu se svými problémy a představami nedostatečná orientace informačních systémů na uživatele nedostatečná reakce na změny v prostředí podnikání chyby v informačních systémech a jejich nákladné odstraňování

Informační systémy pro řízení

Informační systémy pro řízení (Management Information Systems – MIS) mají své kořeny v účetních a ekonomických systémech. V minulosti tyto systémy produkovaly velké množství tištěných výstupů (sestav). Typické jsou detailní přehledy o hospodaření. Uživatelé si v nich následně vyhledávají ty informace, které je zajímají. V současnosti však můžeme u těchto informačních systémů pozorovat dvojí trendy. Mezi první trend patří, že stále častěji jsou aktuální informace prezentovány tištěnými výstupy na papíře, přičemž jsou dostupné pomocí elektronické pošty, avšak jen na vyžádání. Dalším trendem je snaha o vertikální integraci, kdy se vybírají jen ty objekty (entity), které splňují určitá kritéria, např. zákazník který si objednal určitý výrobek. Informační systém se považuje za součást řídícího systému. Jeho hlavním úkolem je sloužit rozhodovacímu systému tak, že mu poskytuje informace, které jsou potřebné pro výběr cílů a nástrojů řízení. Vztah informačního systému k ostatním podsystémům řídícího systému si lze graficky znázornit na následujícím obrázku 4-1.

Řídící systém

Výkonný

Rozhodovací Rozhodnutí

Informační Informace

Řízený systém

Obr. 4-1: vztah informačního systému k ostatním podsystémům řídícího systému Zdroj: vlastní

Velkým problémem v řídících systémech je nevyhraněnost informačního profilu vedoucích a dalších řídících pracovníků. To se pak projevuje v informační pasivitě, malé zásobě poznatků, orientaci na jednoduché a z řídícího či pracovního hlediska nedůležité informace. Nevyhraněnost informačního profilu řídících pracovníků má obvykle dvě podoby. Projevuje se buď jako nevědomá nebo vědomá nevyhraněnost. Zejména vědomá nevyhraněnost v řídících systémech je velmi nebezpečným jevem. Je totiž zaměřena na destrukce, dezinformace a rozklad řídícího systému. Řídící pracovníci by si proto měli klást a řešit otázky – jaký je informační profil pracovníka se kterým spolupracuji, a proč je právě takový? V čem může být užitečný jejich informační profil, pro činnost určitého útvaru? Řešení těchto i dalších otázek kladených ve směru formování informačních profilů pracovníků se odráží v efektivnějším a účinnějším fungování řídících systémů.

60

4.7.1

Postavení informačního systému v systému řízení podniku

Profesor Ackoff z univerzity v Pennsylvanii, známý svými pracemi zejména v operačním výzkumu, již v roce 1967 analyzoval neporozumění řídících pracovníků informačním potřebám a shrnul jejich výroky:     

postavení informačního systému v systému řízení podniku

mám kritický nedostatek závažných informací, potřebuji ty informace, které chci, dostanu-li ty informace které chci, mé rozhodnutí se zlepší, budu-li mít rychlé a pohotové spojení s ostatními vedoucími, zvýší se výkonnost podniku, nemusím rozumět tomu, jak počítač pracuje, stačí, když ho umím používat

Informační systém je tvořen lidmi, zařízeními a procedurami na sběr, třídění, analýzu, hodnocení a distribuci potřebných, včasných a přesných informací pro rozhodování. Informační systém začíná a končí u manažerů. Nejprve se vymezují informační potřeby manažerů, dále se získávají potřebné informace z interních záznamů firmy a z výzkumů. 4.7.2

Zdroje informací pro řízení

Úroveň kompetentnosti v řízení ve velké míře závisí na způsobilosti subjektů managementu poznat a zodpovědně využívat zdroje informací. Vlastnosti informací ovlivňují kvalitu řízení, proto je nanejvýš potřebné rozlišovat, o jaké zdroje informací jde a jaká je jejich míra důvěryhodnosti. Pro potřeby řízení se využívají:    

veřejně dostupné zdroje informací, veřejně nedostupné zdroje informací, informace z rozhovorů a postřehů v rámci organizovaných i náhodných střetnutí, ilegální zdroje informací.

Veřejně dostupné zdroje informací jsou nejrozšířenějšími zdroji informací. Podle výzkumů prováděných v této oblasti tvoří tyto zdroje informací 60 až 65% všech využívaných zdrojů informací ve všech odvětvích. Do této skupiny je možné zařadit: A) B) C) D)

zpravodajské služby (rozhlas, televize, teletext, časopisy, internet) odborné časopisy a noviny (deníky, týdeníky, měsíčníky) odborné knihy, sborníky (z konferencí, seminářů, vzdělávacích aktivit) právní organizačně-řídící normy (zákony, vyhlášky, technické normy, standardy, organizační schémata, společenské smlouvy, živnostenské listy) E) marketingové projekty a plánovací dokumenty (vize, strategie, plány) F) organizační a podnikatelské služby (adresáře, kartotéky, manuály, projekty, zápisy z porad, reklamní dokumentace, objednávky, korespondence, účetní závěrky, auditorské zprávy, statistické údaje, zdroje počítačových sítí) Veřejně nedostupné informace jsou také zdrojem informací, které firmy nemají z různých důvodů zájem zveřejňovat, ale nevěnuje jim nijak velkou ochranu. Podle průzkumů se jejich podíl na celkových zdrojích informací pohybuje od 5 do 15%. Zdroje informací z postřehů a rozhovorů tvoří v různých typech organizací 3 až 5% zdrojů informací. 61

zdroje získávání informací

Ilegální zdroje informací tvoří podle některých odborníků zejména však z výzkumů, zejména ve výzkumu a vývoji 2 až 4% všech zdrojů. Zdroje ilegálních informací se v podnikání a zejména v mezinárodním obchodě považují za velmi závažné. Tvrdí se, že ten kdo prodává, nikdy neposkytuje kupujícímu všechny informace.

4.8

Shrnutí

Informační systém (IS) je definován jako soubor lidí, technických prostředků a metod, zabezpečujících sběr, přenos, uchovávání a zpracování dat za účelem tvorby a prezentace informací pro potřeby uživatelů činných v systémech řízení. Posláním informačních systémů je: „zlepšit výkonnost lidí v organizacích (podnicích) prostřednictvím užívání informačních technologií“. Informace je z hlediska teorie informací definována jako neenergická veličina úměrná zmenšení entropie (neurčitosti) systému.

4.9

Kontrolní otázky

1) Vlastními slovy vysvětlete pojem informační krize. 2) V prostředí informačních systémů se setkáme s výrazem práh nasycení. Vysvětlete jej. 3) Vysvětlete rozdíl mezi kvalitou a kvantitou informace. 4) Vyjmenujte základní kategorie v teorii řízení, které nám primárně určují úroveň řízení kteréhokoliv stupně a charakteru. 5) Řízení je nepřetržitý proces v řídicím systému a prochází určitými fázemi. Tyto fáze vyjmenujte a stručně popište. 6) Jak se člení současný objektivní svět? 7) Vlastními slovy definujte pojem informační systém.

4.10

Literatura

1. POLÁK, J. – MERUŇKA, V. – CARDA, A. Umění systémového návrhu. Praha: Grada, 2003. 195s. ISBN 80-247-0424-2 2. ADAMEC, S. – TRHOŇ, D. Člověk, data, informace. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1993. 88s. ISBN 80-7079-891-2 3. VOŘÍŠEK, J. Strategické řízení informačního systému a systémová integrace. Praha : Management Press, 1997. 323s. ISBN 80-85943 4. BASL, J. Podnikové informační systémy, podnik v informační společnosti. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, 2002. 142s. ISBN 80-247-0214-2 5. BENEŠ, Pavel. Informace, věda a pravda. Inflow: information journal [online]. 2008, roč. 1, č. 12 [cit. 18.1.2009]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/informaceveda-pravda. ISSN 1802-9736. 6. BURKE, Peter. Společnost a vědění: od Gutenberga k Diderotovi. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 304 s. ISBN 978-80-246-1319-2

62

5

Tabulkový editor EXCEL

Obsah kapitoly 5.

5.1

Tabulkový editor EXCEL 5.1. Cílové znalosti a dovednosti 5.2. Klíčová slova 5.3. Základní principy fungování tabulkových editorů 5.4. Tabulkový editor Excel 5.4.1 Buňka a její adresace 5.4.2 Způsoby adresace buněk 5.4.3 Řádek pro zápis vzorců 5.4.4 Stavový řádek 5.4.5 Nastavení vzhledu stránky 5.4.6 Panely nástrojů 5.4.7 Řady 5.4.8 Tvorba vlastního panelu nástrojů 5.4.9 Práce se záložkami listů 5.5. Práce se vzorcem a jeho struktura 5.6. Základní matematické operace v MS Excelu 5.6.1 Součet dvou čísel 5.6.2 Násobení dvou čísel 5.6.3 Dělení dvou čísel 5.6.4 Mocnina čísla 5.7. Popis funkcí v MS Excelu 5.7.1 Matematické funkce 5.7.2 Finanční funkce 5.8. Shrnutí 5.9. Kontrolní otázky 5.10. Literatura 5.11. Test


Po prostudování kapitoly si osvojíte základní vstupní poznatky v následující struktuře:   

Poznáte tabulkový editor Excel, jeho základní logiku fungování Naučíte se pracovat a ovládat tabulkový editor Excel Budete umět řešit problémy, které před vás postaví praxe, a v mnoha případech k tomuto řešení využijete tabulkového editoru Excel

Kapitola pojednává o tabulkovém editoru Excel. Student se zde seznámí se základní logikou fungování tabulkových editorů obecně. Prakticky se naučí pracovat s tímto editorem. Dále kapitola provází jednotlivými funkcemi, které tabulkový editor Excel nabízí. Nabízí pohled i na tvorbu základních vzorců, tak i složitějších vzorců.

63

5.2

Klíčová slova

Tabulkový editor, Excel, buňka, řádek, sloupec, adresace buňky, adresa relativní, adresa absolutní, adresa smíšená

5.3

tabulkové editory

Základní principy fungování tabulkových editorů

Tabulkový editor lze považovat za program, je program, který se vyznačuje těmito vlastnostmi:  zpracovává data, která jsou uložena v tabulce,  každá tabulka se dělí na buňky, každá buňka má jednoznačnou adresu,  každá buňka může obsahovat údaje různých typů (čísla, text, datum a čas, logickou hodnotu, vzorec). V anglickém jazyce je označován jako spreadsheet. V jednoduchosti lze charakterizovat tabulkový editor jako matici, v níž existuje určitý počet sloupců a řádků. Jejich protínáním vznikají buňky, které mají každá své označení. Prakticky standardní vlastností každého tabulkového editoru jsou široké možnosti grafického znázornění dat v tabulce. Tabulkový editor poskytuje samozřejmě také funkce pro snadnou editaci dat, zejména pro kopírování, přesun a rušení buněk, sloupců nebo řádků. Dále lze snadno upravovat vizuální podobu tabulky, tj. provádět různá orámování, volit typ písma, zarovnání aj. Kromě těchto základních funkcí, nabízí dnešní tabulkové procesory celou řadu dalších funkcí, jako je např. řešení implicitních rovnic, různé typy analýz, základní databázové funkce a v neposlední řadě také programovací jazyky nebo jazyky maker, které umožňují automatizovat často se opakující funkce. S pomocí těchto programovacích nástrojů lze dokonce vytvořit v tabulkovém procesoru aplikaci, která konečného uživatele zcela odstíní od tabulkové podstaty problému. O celkový trh se v současnosti dělí několik dalších tabulkových procesorů - Quattro Pro firmy Borland, Lotus 1-2-3 firmy Lotus Development Corp. a MS Excel firmy Microsoft. Všechny tyto produkty jsou dnes k použití pro grafický operační systém Windows, vlivem konkurence jsou dnes vlastnosti všech těchto produktů ve své podstatě totožné. Tabulkové editory jsou obvykle součástí balíků programů, které většinou obsahují další softwarové produkty jako textový editor, databázový program a případně grafický prezentační program. Tyto programy snadno vzájemně spolupracují a sdílejí data, čímž lze uceleně řešit řadu praktických problémů. Jedna z firem dodávající takovýto balík je Microsoft. Dodává balík pod názvem Microsoft Office, který obsahuje:    

textový editor MS Word, tabulkový editor MS Excel databázový program MS Access grafický presentační program MS PowerPoint.

Tabulkové editory mají široké uplatnění v mnoha oborech například při statistickém zpracování dat, finančních operacích ale i pro technické výpočty. Snadná ovladatelnost však umožňuje využití i v běžné kancelářské praxi, kde najdou uplatnění široké možnosti formátování a grafické prezentace dat, které lze využít k vytváření dokumentů profesionálního vzhledu. 64

5.4

Tabulkový editor Excel

MS Excel je jedna z nových verzí tabulkového procesoru firmy Microsoft. Oproti předchozím verzím došlo k řadě zlepšení, jakož i implementaci nových funkcí. Stručně uvedeme hlavní znaky, mezi něž patří: 

uživatelské prostředí – jedná se o pracovní prostředí nebo také uživatelské prostředí, které odpovídá základnímu standardu Microsoft Office, které klade důraz na srozumitelnost a přehlednost. Z provedených změn můžeme jmenovat: o dialogové okna mají kartotékové členění, které je mnohem přehlednější o funkci jednotlivých tlačítek lze snadno zjistit pomocí nápovědy o zlepšená nápověda, která obsahuje i dynamické demonstrační příklady



programovací jazyk Visual Basic for MS Excel. Firma Microsoft zavedla programovací jazyk Visual Basic pro MS Excel, kterým se snažila o sjednocení způsobu programování jak v tabulkovém procesoru, tak v textovém editoru nebo databázovém programu. Všechny produkty firmy Microsoft jsou vybaveny obdobnou variantou jazyka Visual Basic (Visual Basic pro MS Word, Visual Basic pro MS Access), který se liší pouze nadstavbovými funkcemi závisejícími na zvolené či používané aplikaci. MS Excel je vybaven řadou nástrojů, z nichž namátkou můžeme jmenovat:

popis tabulkového editoru MS Excel

Nástroj Závislosti, který umožňuje velice efektivně sledovat vazby (závislosti) mezi jednotlivými buňkami. Průvodce převodem textu do sloupců, který usnadňuje konverzi textu do jednotlivých sloupců. Kontingenční tabulka je nástroj vhodný pro zobrazení a analýzu rozsáhlých dat, včetně dat uložených ve více tabulkách. Umožňuje snadné seskupení dat podle určitých položek, získání mezisoučtů atd. Implementace filtrů, umožňujících prohlížet pouze vybrané hodnoty. Použití funkcí usnadňuje Průvodce funkcí, který zjednodušuje zadávání jednotlivých parametrů funkce. Zlepšena je také nápověda k jednotlivým funkcím. 5.4.1

Buňka a její adresace

Pojmem tabulka se rozumí kartézský součin řádků a sloupců. Nejmenším a dále nedělitelným základním stavebním prvkem tabulky je buňka. Buňka může obsahovat tyto údaje následujících typů:     

číslo, text (řetězec), kalendářní datum a čas, logickou hodnotu, výraz (vzorec).

Každá buňka má svoji jednoznačnou adresu, pomocí které se na danou buňku odkazujeme ve vzorcích. Adresa buňky má formát označovaný A1, A2, … (např. B80, D45, …), kde písmeno určuje sloupec a číslo řádek, ve kterém buňka leží. Obecné vyjádření adresy lze použít formát RxCy, kde x je číslo řádku a y je číslo sloupce. Písmena R a C jsou odvozena od anglického názvu řádku - Row a sloupce Column. Tento formát adresy se používá zejména pro programování. 65

typy buněk

5.4.2 způsoby adresace buněk

Způsoby adresace buňek

Každá z buněk s nimiž pracuje MS Excel má svoji jedinečnou adresu. Při využití kopírování obsahu buněk dochází ke změně této adresy. Pokud potřebujeme změnu adresace pozastavit využijeme symbol $. V zásadě existují tři druhy zápisu adresace:   

relativní typ (A4) absolutní typ ($A$4) smíšený typ ($A4 nebo A$4)

Adresace se mění v závislosti na směru kopírování a způsobu zápisu adresy. Pro změnu adresy buňky můžeme využít funkční klávesy F4. Postupným stiskem této klávesy můžeme přepínat mezi jednotlivými typy adresací. Naznačeno v následujícím příkladě.

KROK 1 - zadání příkladu

KROK 2 - vytvoření vzorce

KROK 3 – označení myší části ve vzorci

KROK 4 – označenou část ve vzorci změníme stiskem funkční klávesy F4

KROK 5 – zkopírujeme za pravý spodní roh vzorec pro ostatní buňky

KROK 6 – výsledek po kopírování

5.4.3

Řádek pro zápis vzorců

4 1

2

5

3

Označení 1 2 3 4 5

Význam označení aktivní buňky zrušení akce potvrzení akce tlačítko pro vložení funkce řádek pro zápis vzorce

66

Řádek vzorců slouží k zadávání a editaci obsahu buněk. Editovat lze i v buňkách, stačí dvakrát kliknout myší na buňku, v ní se objeví kurzor, a můžeme editovat. V levé části řádku vzorců se zobrazuje adresa nebo jméno aktuální buňky. Začneme-li do aktuální buňky zadávat jakékoliv údaje, dostane se řádek vzorců do editačního režimu, který rozeznáme podle zobrazení tlačítka zrušení a potvrzení. Tlačítko zrušení má význam klávesy ESC, tj. původní obsah buňky zůstane nezměněn. Tlačítko potvrzení má stejný význam jako klávesa ENTER a potvrzuje platnost vložených dat. Tlačítko pro vložení funkce má stejný význam jako povel VložitFunkce (Insert-Function). Kurzor v pruhu vzorců má tvar svislé čárky, k editaci můžeme využít několik kláves, které plní obvyklé funkce: LEFT (šipka vlevo) - posun o znak vlevo, RIGHT (šipka vpravo) - posun o znak vpravo, DELETE (na numerické klávesnici DEL) - zrušení znaku vpravo od kurzoru, BACKSPACE - zrušení znaku vlevo od kurzoru, CTRL+LEFT - posun o slovo vlevo, CTRL+RIGHT - posun o slovo vpravo. Pokud pohybujeme kurzorem při stisknuté klávese SHIFT, můžeme vybrat část vzorce (zobrazí se inverzně). Tuto část pak můžeme smazat nebo vložit do schránky (Clipboard) pomocí CTRL+INS. Textové údaje ze schránky je rovněž možné vložit do pruhu vzorců, např. pomocí SHIFT+INS. Vlastní zadávání nového obsahu buňky provádíme přímo z klávesnice. Pokud chceme editovat obsah aktuální buňky, postačí kliknout na pruh vzorců nebo stisknout klávesu F2. 5.4.4

Stavový řádek

V levé části stavového řádku se zobrazují informace o činnostech, které v daný okamžik probíhají, např. otevírání a ukládání do souboru, kopírování, nahrávání makra apod. Pokud Excel provádí déle trvající akci během níž musí uživatel čekat, je obvykle zobrazeno ukazovátko myši ve tvaru přesýpacích hodin. Připravenost MS Excelu akceptovat uživatelský vstup je signalizován nápisem Připraven (Ready). V pravé části stavového pruhu je signalizován stisk kláves, jako NUM LOCK, CAPS LOCK aj.

5.4.5

Nastavení vzhledu stránky

Chceme-li zobrazit především vybranou oblast, označíme ji a pak zvolíme v „podle výběru“. Dále je možné nastavit pomocí příkazu Soubor>Vzhled stránky např. okraje, záhlaví, zápatí, zda chceme umístit text na výšku či na šířku, vybrat formát papíru, zda chceme text na stránce centrovat ve vodorovné či svislém směru atd. Pomocí příkazu 67

stavový řádek a jeho význam

Zobrazit>Panely nástrojů můžeme zvolit, které nástroje zobrazíme. Pomocí příkazu Nástroje>Možnosti lze vyvolat okno pro nastavení pracovního prostředí. 5.4.6

Panely nástrojů

MS Excel obsahuje čtrnáct standardních panelů nástrojů, které je možno umístit na libovolnou pozici obrazovky. Zobrazení požadovaného panelu nástrojů provedeme povelem Zobrazit>Panely nástrojů (View-Toolbars), který otevře okno s nabídkou dostupných panelů. Nově zobrazený panel nástrojů má obdobný vzhled jako klasické okno, tj. má titulek a rámeček a nepodobá se pruhu v pravém smyslu slova. Uchopením za titulek můžeme měnit polohu panelu na obrazovce. Pokud jej přiblížíme těsně k libovolnému okraji obrazovky, rozvine se podél tohoto okraje do klasické podoby nástrojového pruhu. Pokud přijedeme myší k některému z tlačítek, objeví se po chvíli čekání krátká nápověda. Volba Vlastní v nabídce Panelu nástrojů nám otevře samostatně plovoucí okno, z něhož lze tahem myši umístnit nebo sestavit si vlastní pracovní nabídku. Postup jak tvořit tuto vlastní nabídku naleznete v následující kapitole. 5.4.7 řady jako zjednodušující prvek v tabulkovém editoru

Řady

Do vyznačené oblasti lze rychlým způsobem vepsat číselnou nebo jinou logickou řadu (např. dny v týdnu nebo měsíce nebo vlastní seznam, který si můžeme pomocí příkazu Nástroje>Možnosti vytvořit). Číselná řada může být aritmetická s lineárním přírůstkem nebo geometrická. Stačí do jedné buňky zapsat počáteční hodnotu, vybrat sloupec nebo řádek, který tuto buňku obsahuje a pak pomocí příkazu Úpravy>Vyplnit>Řady vyvolat dialogové okno a v něm navolit typ řady atd. Ukázka řady:

5.4.8

Tvorba vlastního panelu nástrojů

Chceme-li efektivně pracovat s Microsoft Excelem, nabízí se nám možnost vytvořit vlastní panel nástrojů. V tomto režimu můžeme provádět operaci přidání tlačítka do existujícího panelu, nebo tvorbu vlastního panelu nástrojů.

68

Postup: 

Zvolíme povel Zobrazit>Panely nástrojů (View-Toolb ars). Rozbalí se okno z něhož vybereme možnost vlastní.



Otevře se pracovní panel



Stiskneme tlačítko Nový (New) a otevře se dialogové okno Nový panel nástrojů. Na něm se objeví prázdný panel (čtvereček) s námi definovaným názvem (např. náš panel).



Po vložení názvu našeho panelu (Náš panel) potvrdíme tlačítkem OK. Následně se objeví prázdný panel na následujícím obrázku. Na takto připravený panel můžeme vkládat jednotlivé příkazy.



Na plovoucím menu zvolíme nabídku Příkazy, pak pomocí myši přetahujeme ty příkazové prvky, které chceme na nový panel vložit (viz. obrázek 5-1)

5.4.9

Obr. 5-1: nabídka pro tvorbu vlastního panelu nástrojů Zdroj: vlastní

Práce se záložkami listů

Označení popis Označení listu. Pomocí překlikávání myší se přepínáme mezi jednotlivými listy. Standardně bývají nastaveny tři listy s označením List 1, List 2, List 3 Pokud klepneme myší na tento znak posune se nabídka listu o jeden list dále Pokud klepneme myší na tento znak posune se nabídka listu o jeden list zpět Pokud klepneme myší na tento znak posune se nabídka listu na poslední list (na konec) Pokud klepneme myší na tento znak posune se nabídka listu na první list (na začátek)

5.5

záložky

Práce se vzorcem a jeho struktura

Vzorec je základním nástrojem pro práci s daty v každém tabulkovém procesoru. Pomocí vzorce se realizují operace sčítání obsahu dvou nebo několika buněk, násobení, výpočet aritmetického průměru atd. Jak uvidíme později, vzorec nemusí 69

vzorec Excelu

v MS

mít pouze matematický charakter. Nutnou podmínkou pro zápis vzorce je zápis znaku =. V opačném případě bude Microsoft Excel považovat vložené údaje za text nebo jiný datový typ. Vzorec může obsahovat zejména:    

odkazy na buňky (adresy), operátory, jména buněk nebo oblastí, funkce.

Na následujících řádcích uvádím příklady zápisů některých vzorců. =(B2/B5)^2, =POWER((B2/B5;2) = PRŮMĚR(L10:L65) =SUMA(L9:L88;PRŮMĚR(F5:E5)).

5.6 5.6.1

Základní matematické operace v MS Excelu Součet dvou čísel

Zadání: příklad součtu dvou čísel v MS Excelu

Naším úkolem je provést součet dvou čísel. Například číslo 10 a 20. Víme, že výsledek součtu má být 30. Jedná se o triviální matematickou operaci. Pro výpočet si vybereme buňky s označením B2 a C2, kde vložíme čísla a buňku D2, kde bude zobrazen výsledek. Viz následující obrázek.

Zobrazený vzorec součtu dvou čísel vložený v buňce D2

Postup: 1. v buňce s označením B2 vepíšeme číslo například 10 2. v buňce s označením C2 vepíšeme číslo například 20 3. v buňce s označením D2 vytvoříme vzorec. Jestliže chceme aby byla v buňce vypočtena hodnota musíme před psaním stisknout klávesu rovná se. Pamatujme si tedy, že před každým výpočtem vkládáme znak rovná se. U vkládání funkcí toto není nutné, funkce si znak rovná se doplní automaticky. Jak jsem tedy řekl v buňce D2 jsme zmáčkli znaménko rovná se a myší klikneme na buňku B2 kde je první hodnota s níž počítáme. Za znak rovná se nám přibude označení B2. 4. dále do vzorce vkládáme operátor v našem případě znak +, chceme sečíst dvě čísla 5. myší klikneme na další buňku a to C2, kde je vložena hodnota 20 6. potvrdíme stiskem klávesy Enter a objeví se nám vypočtená hodnota v našem případě 30. Poznámka: Pokud se znovu nastavíme na buňku D2, kde je vypočítaná hodnota 30 v prostoru pro zápis vzorce vidíme, že buňka obsahuje kromě výsledku také vzorec. Pokud bychom 70

nyní měnili čísla v buňkách B2 a C2 bude se nám automaticky přepočítávat i výsledek v buňce D2. 5.6.2

Násobení dvou čísel

Zadání: Dalším naším úkolem je provést násobení dvou čísel. Výpočet je stejný jako při součtu dvou čísel z předchozího úkolu. Opět si vezmeme pro výpočet buňky B2 a C2, kde vložíme hodnoty k výpočtu a buňku s označením D2, kde provedeme výpočet zapsáním vzorce. Jestliže bude buňka B2 obsahovat hodnotu 2 a buňka C2 hodnotu 3, pro kontrolu víme, že výsledek součinu je 6.

příklad násobení dvou čísel v MS Excelu

Poznámka: Při výpočtu si všímejte i zápisu vzorce nejenom v buňce D2, ale také v řádku pro zápis vzorců. Postup výpočtu je možné sledovat na dalším obrázku.

Postup: 1. v buňce s označením B2 vepíšeme číslo například 2 2. v buňce s označením C2 vepíšeme číslo například 3 3. v buňce s označením D2 vytvoříme vzorec. Jak jsme si řekli před každým vložením vzorce stiskneme klávesu =. 4. nyní myší klikneme na buňku s označením B2, dále do vzorce vkládáme operátor v našem případě znak *. 5. myší klikneme na další buňku a to C2, kde je vložena hodnota 3 6. potvrdíme stiskem klávesy Enter a objeví se vypočtená hodnota v našem případě hodnota 6. Poznámka: Pokud se znovu nastavíme na buňku D2, kde je vypočítaná hodnota 6 v prostoru pro zápis vzorce vidíme, že buňka obsahuje kromě výsledku také vzorec. Pokud bychom nyní měnili čísla v buňkách B2 a C2 bude se nám automaticky přepočítávat i výsledek v buňce D2. 5.6.3

Dělení dvou čísel

Zadání: Nyní si vyzkoušíme a někteří zopakují na konkrétním příkladě dělení dvou čísel v tabulkovém editoru Excel. Pro výpočet si zvolíme konkrétní čísla a to 6, 3.

příklad dělení dvou čísel v MS Excelu

71

Postup: 1. v buňce s označením B2 vepíšeme číslo například 6 2. v buňce s označením C2 vepíšeme číslo například 3 3. v buňce s označením D2 vytvoříme vzorec. Jak jsme si řekli před každým vložením vzorce stiskneme klávesu =. 4. Nyní myší klikneme na buňku s označením B2, dále do vzorce vkládáme operátor v našem případě znak /. 5. myší klikneme na další buňku a to C2, kde je vložena hodnota 3 6. potvrdíme stiskem klávesy Enter a objeví se nám vypočtená hodnota v našem případě 2. Poznámka: Pokud se znovu nastavíme na buňku D2, kde je vypočítaná hodnota 2 v prostoru pro zápis vzorce vidíme, že buňka obsahuje kromě výsledku také vzorec. Pokud bychom nyní měnili čísla v buňkách B2 a C2 bude se nám automaticky přepočítávat i výsledek v buňce D2. 5.6.4 příklad mocniny čísla v MS Excelu

Mocnina čísla

Zadání: Máme zjistit kolik je výsledek 28. Pro výpočet zvolíme funkci POWER(). Postup: 1. v buňce s označením B2 vepíšeme číslo například 2 2. do buňky C2 vložíme funkci POWER(). Funkci vkládáme nejčastěji klepnutím na ikonu 3. otevře se nám plovoucí nabídka (menu), ve které si zvolíme možnost vybrat kategorii Vše a vyhledáme zvolenou funkci

4. otevře se nám plovoucí okno pro zadání hodnot funkce (viz následující obrázek). V poli Číslo vložíme v našem případě buňku s označením B2, kde máme vloženou hodnotu 2. Do pole Mocnina vložíme mocninu v našem případě číslo 8. Obvykle však míváme i tuto hodnotu uloženou v některé z buněk. Podívejte se na 72

následující obrázek a zjistíte, že při vkládání údajů pro výpočet se nám zobrazí i výsledek. 5. potvrzením tlačítka OK nebo tlačítkem Enter na klávesnici počítače se v buňce C2 provede výpočet funkce. Výsledek naší práce vidíme na následujícím obrázku. Výsledek:

1

2

3

1 – název funkce 2 - číslo 3 – mocnina

5.7 5.7.1

Popis funkcí v MS Excelu Matematické funkce

Název funkce ABS(reálné číslo) ARCCOS(číslo) CELÁ.ČÁST(číslo) COS(úhel) DEGREES(úhel) DETERMINANT(pol e) EXP(číslo)

FAKTORIÁL(číslo)

INVERZE(pole)

KOMBINACE(počet ;kombinace)

LN(číslo)

LOG(číslo)

LOGZ(číslo;základ)

Popis funkce Vrátí absolutní hodnotu Vrátí inverzní funkci k funkci kosinus zadaného čísla Zaokrouhlí číslo na nejbližší menší celé číslo Vrátí kosinus zadaného úhlu v radiánech Převede radiány na stupně Vrátí determinant matice (pole) Vrátí e umocněné na hodnotu argumentu číslo. Konstanta e se rovná 2,71828182845904, základu přirozených logaritmů Vrátí faktoriál čísla. Například 3! = 3*2*1 Faktoriál záporného čísla vrátí chybu #NUM! Vrátí matici inverzní k matici obsažené v zadaném poli. Poznámka: Vzorec v příkladu musí být zadán jako maticový vzorec (ctrl+shift+enter) Jako příklad lze uvést kolik dvoučlenných družstev lze sestavit z 8 hráčů Vrátí přirozený logaritmus argumentu. Přirozený logaritmus je počítán při základu e (2,71828182845904). Vrátí dekadický logaritmus čísla. Číslo je kladné reálné číslo, jehož dekadický logaritmus má být spočítán. Vrátí logaritmus čísla při daném základu. Číslo je kladné reálné číslo, jehož logaritmus se má spočítat. Základ je základ logaritmu. Pokud není uveden, předpokládá se základ

73

příklad =ABS(-2) =ARCCOS(-1) =CELÁ.ČÁST(8,9) =COS(1,047) =DEGREES(3,141593) =DETERMINANT(A1: B2) Například: pole 1;0|1;0 =EXP(1)

=FAKTORIÁL(5)

=INVERZE(A1:B2) Například: pole 1;0|1;0

=KOMBINACE(8;2)

výsledek 2 3,142593 8 0,500171 179 1 2,71828182845 904 120

1

28

=LN(2)

0,693147181

=LOG(2)

0,301029996

=LOGZ(8;2)

3

10.

MOD(číslo;dělitel)

ODMOCNINA(číslo)

PI()

POWER(číslo;mocni na)

RADIANS(úhel)

ROMAN(číslo;forma )

ROUNDDOWN(čísl o;číslice)

ROUNDUP(číslo;čísl ice)

SIGN(číslo) SIN(úhel) SOUČIN(číslo1;číslo 2;...)

SOUČIN.MATIC(pol e1;pole2)

SOUČIN.SKALÁRN Í(pole1;pole2;pole3;.. .)

SUMA(číslo1;číslo2; ...)

Vrátí zbytek po dělení jednoho čísla druhým. Výsledek má stejné znaménko jako dělitel. Pokud je dělitel roven 0, vrátí funkce MOD chybovou hodnotu #DIV/0!. Vrátí druhou odmocninu daného čísla. Pokud je číslo záporné, vrátí funkce ODMOCNINA chybovou hodnotu #NUM!. Vrátí číslo 3,14159265358979, matematickou konstantu pí, s přesností na 15 platných číslic. Vrací mocninu čísla. Číslo je základ pro umocňování. Může to být libovolné reálné číslo. Mocnina je exponent, kterým má být základ umocněn. Převádí stupně na radiány. Úhlem je myšleno číslo ve stupních. Matematicky je tento převod vyjádřen vztahem: =(úhel*π)/180 Převede číslo vyjádřené pomocí arabských číslic na římské číslice ve formátu textu. Forma je číslo určující typ požadovaných římských číslic. Typ římských číslic se pohybuje od klasického po zjednodušené. Čím vyšší je argument forma, tím je přesnější, jak ukazují níže uvedené příklady. Zaokrouhlí číslo dolů směrem k nule. Číslo je libovolné reálné číslo, které chcete zaokrouhlit dolů. Číslice udává, na kolik desetinných míst se má dané číslo zaokrouhlit. Zaokrouhlí číslo nahoru, směrem od nuly. Číslo je libovolné reálné číslo, které chcete zaokrouhlit dolů. Číslice udává, na kolik desetinných míst se má dané číslo zaokrouhlit. Vrátí znaménko argumentu. Vrátí hodnotu 1, pokud je číslo kladné, hodnotu 0 pro číslo 0 a hodnotu -1, pokud je číslo záporné. Číslem se rozumí libovolné reálné číslo. Vrátí sinus zadaného úhlu v radiánech Vynásobí všechny zadané argumenty a vrátí jejich součin. Vrátí maticový součin dvou polí. Výsledkem je matice se stejným počtem řádků jako v prvním poli a s počtem sloupců jako v druhém poli. Pole1, pole2 jsou matice, které chcete vynásobit. Poznámka: Vzorec v příkladu musí být zadán jako maticový vzorec (ctrl+shift+enter) Vynásobí odpovídající položky uvedených polí (matic) a vrátí součet násobků jednotlivých položek. Pole1, pole2, pole3, ... představují 2 až 30 polí (matic), jejichž jednotlivé položky chcete násobit a poté sečíst. Poznámka: Vzorec v příkladu musí být zadán jako maticový vzorec (ctrl+shift+enter) Sečte všechna čísla v oblasti buněk. Číslo1; číslo2; ... je 1 až 30

74

=MOD(3;2)

1

=ODMOCNINA(16)

2

=PI()

=POWER(5;2)

=RADIANS(30)

=ROMAN(2008;0)

3,14159265358 979

25

0,5235988

MMVIII

=ROUNDDOWN(4,5;0 )

4

=ROUNDUP(4,2;0)

5

=SIGN(8) =SIGN(0) =SIGN(-8) =SIN(1,047) =SOUČIN(2;3;5;5;8)

1 0 -1 0,865926611 1200

=SOUČIN.MATIC(A2: B3;A5;B6)

=SOUČIN.SKALÁRNÍ (A2:B4;C2:D4)

=SUMA(4;2)

6

SUMA.ČTVERCŮ(č íslo1;číslo2;...)

SUMIF(oblast;kritéri a;součet)

TG(číslo) USEKNOUT(číslo;de setiny) ZAOKR.DOLŮ(číslo ;násobek)

argumentů, které chcete sečíst. Vrátí součet čtverců argumentů. Číslo1; číslo2; ... je až 30 argumentů, jejichž druhé mocniny chcete sečíst. Místo výčtu argumentů oddělených čárkou můžete použít jednorozměrné pole (matici) nebo odkaz. Sečte buňky určené zadanou podmínkou. Oblast je vyhodnocovaná oblast buněk. Kritéria udávají podmínku, která definuje sčítané buňky. Vyjadřuje se číslem, výrazem nebo textem. Podmínka může mít například tvar: 32, "32", ">32", "jablka". Součet obsahuje přímo sčítané buňky. Vrátí tangens zadaného úhlu. Číslo je úhel v radiánech, jehož tangens chcete zjistit. Zkrátí číslo na celé číslo odstraněním desetinné nebo zlomkové části čísla. Zaokrouhlí číslo dolů, směrem k nule, na nejbližší násobek argumentu zadaná hodnota.

ZAOKROUHLIT(čís lo;číslice)

Vrátí číslo zaokrouhlené (ve směru od nuly) na nejbližší násobek argumentu nastavené hodnoty. Pokud například chcete, aby se ceny zaokrouhlovaly na desetihaléře a propočtená cena výrobku je 15,34 Kč, zaokrouhlíte tuto cenu na desetihaléře vzorcem =ZAOKR.NAHORU(15.34,0.1). Zaokrouhluje číslo na zadaný počet číslic.

ZAOKROUHLIT.N A.LICHÉ(číslo)

Zaokrouhlí číslo nahoru na nejbližší liché celé číslo.

ZAOKROUHLIT.N A.SUDÉ(číslo)

Vrátí číslo zaokrouhlené na nejbližší sudé celé číslo. Tuto funkci můžete použít pro zpracování položek, které se vyskytují v párech. Do bedny lze například skládat výrobky do řad po jednom nebo po dvou. Bedna je plná, pokud se počet výrobků, zaokrouhlený nahoru na nejbližší sudé číslo, rovná kapacitě bedny.

ZAOKR.NAHORU(n ;hodnota)

5.7.2

=SUMA.ČTVERCŮ(4; 5)

41

=SUMIF(A2:A5;">160 000";B2:B5)

=TG(0,885)

1,2220556

=USEKNOUT(3,1415;0 ) =ZAOKR.DOLŮ(2,5;1) =ZAOKR.DOLŮ(2,5;2) =ZAOKR.DOLŮ(2,5;2)

=ZAOKR.NAHORU(2,245;-1)

=ZAOKROUHLIT(2,15 ;1) =ZAOKROUHLIT.NA. LICHÉ(1,5) =ZAOKROUHLIT.NA. LICHÉ(-2)

=ZAOKROUHLIT.NA. SUDÉ(1,5)

3 2 -2 (#NUM!)

-3

2,2 3 -3

2

Finanční funkce

Název funkce

BUDHODNOTA(saz ba;období;splátka;sou č_hod;typ)

Popis funkce Vrátí příští hodnotu investice na základě periodických, konstantních splátek a konstantní úrokové míry. Sazba je úroková sazba vztažená k úročené periodě. Pper je celkový počet úročených období anuity. Splátka je splátka za

příklad 6% Roční úroková sazba 10 Počet plateb -200 Částka platby -500 Současná hodnota 1 Platba je splatná na začátku období =BUDHODNOTA(6/12 ;10;-200;-500;1)

75

výsledek

2 581,40

každé období. Tato hodnota se nemůže během životnosti anuity měnit. Splátka obvykle obsahuje část připadající na jistinu a část připadající na úrok, ale žádné další poplatky navíc. Pokud je tento argument vynechán, je nutné zadat argument souč_hod. Souč_hod je současná hodnota, neboli údaj, jakou hodnotu má právě série příštích splátek. Pokud vynecháte souč_hod, předpokládá se, že hodnota tohoto argumentu je 0 a je nutné zadat argument splátka. Typ nabývá hodnoty 0 či 1 a představuje způsob placení. Není-li argument uveden, předpokládá se hodnota 0.

5.8

Shrnutí

Po prostudování předešlé kapitoly jste se měli obeznámit s tabulkovým editorem Excel. Měli by jste umět vytvořit jakýkoliv vzorec, umět aplikovat jednotlivé funkce do praktických příkladů, s nimiž se setkáváte v praxi. Pochopili jste jistě, že MS Excel je mocný nástroj, který v mnoha směrech ulehčuje uživatelům práci. Po prostudování kapitoly by bylo vhodné, kdyby jste si také uměli sami odpovědět a vysvětlit následující pojmy: tabulkový editor, stavový řádek, buňka, adresace buňky, řady

5.9 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

Kontrolní otázky Vlastními slovy vyjádřete principy tabulkových procesorů. Popište vlastními slovy pracovní plochu Microsoft Excel. Popište, z čeho se skládá řádek pro zápis funkce. Vysvětlete pojem stavový řádek. Vlastními slovy popište práci se vzorci Microsoft Excel. Jaké znáte typy adres buněk v Microsoft Excel. Popište jejich funkci. Co nám zajišťuje průvodce grafem v MS Excelu. Popište.

5.10

Literatura

1) JURČA, R. Informatika I. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2004. ISBN 80-7314-045-4 2) JURČA, R. Informatika II. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005. ISBN 80-7314-058-6 3) ČEŠKOVÁ, M. Excel 2003. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0700-4 76

4) CRONAN, J. Excel 2003. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-1008-0 5) BŘÍZA, V. Excel 2007. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1964-0 6) BŘÍZA,V. Excel 2007-podrobný průvodce. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-1965-8 7) NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. Kralice na Hané: Computer Media, 2002. ISBN 80-902815-9-1

5.11

Test

Správnou odpověď zakroužkujte. 1/ Jakou funkci použijete pro výpočet hodnoty X na 8 v MS Excelu: a/ POW() b/ POWER() c/ RANK() d/ ROW() 2/ Který z následujících znaku použijete, chcete-li v tabulkovém procesoru Excel zapsat vzorec? a/ * b/ # c/ + d/ = 3/ List ze sešitu v tabulkovém procesoru Excel odstraníme: a/ Soubor -> Odstraň list b/ Nástroje -> Odstraň list c/ Úpravy -> Odstraň list d/ Formát -> Odstraň list 4/ Stavový řádek v excelu slouží k: a/ informování uživatele o probíhajících činnostech b/ zápisu vzorců c/ neexistuje d/ zápisu maker 5/ V tabulkovém procesoru Excel výběr nesouvislého počtu více sloupců provedeme s pomocí klávesy: a/ CTRL b/ SHIFT c/ ALT d/ CAPS LOCK 6/ Pokud chceme v excelu zapsat např. textovou hodnotu k číslu a zároveň chceme, aby excel buňku bral jako číslo, použijeme následující postup: a/ změníme formát buňky např. na ##" litru" b/ změníme formát buňky např. na ##litru c/ zapíšeme do buňky požadovaný text, excel rozpozná číslo d/ v buňce nelze zobrazit jinou hodnotu než která je fyzicky zapsána 7/ Adresa relativní je správně v tabulkovém editoru Excel uvedena takto: 77

a/ A10 b/ A$10 c/ $A$10 d/ $A10 8/ Tabulkový procesor MS Excel se používá zejména pro: a/ psaní textu ve formě tabulky b/ pro zpracování dat finančních operací ale i pro technické výpočty c/ pro vedení databází ve formě tabulky d/ pro prezentaci grafických formátů 9/ V tabulkovém procesoru Excel v buňce B1 je zapsán vzorec =$C$3*D3. Pokud tento vzorec zkopírujete do buňky C1, výsledný vzorec bude mít tvar: a/ =$C$3*E3 b/ =C3*E3 c/ =$C$3*D3 d/ =24 10/ Pokud kopírujete v tabulkovém procesoru Excel ve vodorovném směru vzorec obsahující relativní adresy : a/ mění se ve vzorci adresy řádků b/ mění se ve vzorci adresy sloupců c/ všechny adresy zůstávají stejné d/ mění se adresy řádků i sloupců 11/ V tabulkovém procesoru Excel v buňce zápis ######## znamená že: a/ ve vzorci se odkazujeme na špatnou buňku b/ úzký sloupec, k zobrazení obsahu potřebujeme sloupec rozšířit c/ ve vzorci se odkazujeme na tu samou buňku d/ ve vzorci došlo k zacyklení 12/ V buňce u MS Excelu lze uvádět tyto typy a/ výkaz, logickou hodnotu, eíslo, text, kalendářní datum b/ výkaz, číslo, logickou hodnotu, text, číslo, kalendářní datum c/ nejsou určeny d/ výraz, vzorec, logickou hodnotu, číslo, text, kalendářní datum 13/ Mezi dodávaný balík Microsoft Office nepatří: a/ Microsoft Access b/ Microsoft Word c/ Microsoft Toolsback d/ Microsoft Excel 14/ V tabulkovém procesoru Excel v buňce zápis DIV/0! znamená že: a/ ve vzorci se odkazujeme na špatnou buňku b/ ve vzorci dělíme nulou c/ ve vzorci se odkazujeme na tu samou buňku d/ ve vzorci chybí nula Správné odpovědi: 1b, 2d, 3c, 4c, 5a, 6a, 7a, 8b, 9a, 10b, 11b, 12d, 13c, 14b

78

6

Softwarový audit

Obsah kapitoly 6.

6.1

Softwarový audit 6.1. Cílové znalosti a dovednosti 6.2. Klíčová slova 6.3. Definice softwarového auditu 6.3.1 Co nabízí softwarový audit 6.3.2 Postup prací na softwarovém auditu 6.3.3 Přínosy softwarového auditu obecně 6.3.4 Přínosy softwarového auditu pro správce sítě 6.3.5 Přínosy softwarového auditu pro zaměstnance 6.4. Shrnutí 6.5. Kontrolní otázky 6.6. Literatura



Pochopíte pojem softwarový audit Zjistíte, k čemu slouží softwarový audit a jak jej zpracovávat Seznámíte se s tím, co softwarový audit přináší jednotlivým uživatelům software

Pokud se dnešní uživatelé software nechtějí „cítit“ jako nepoctivý a chtějí získat přehled o tom, jaký software ve své firmě používají, je vhodné přehled základního názvosloví používaného v technické praxi. Jedná se zejména o pojmy vyskytující se v oblasti operačního systému Windows, včetně jejich vysvětlujících informací. Části textu jsou věnovány pojmům software a hardware, dále pak základním komunikačním jednotkám včetně jejich vysvětlení.

6.2

Klíčová slova

Audit, softwarový audit, licence16, licenční podmínka, evidence, odpovědnost, legalizace

6.3

Definice softwarového auditu

SW audit17 slouží jako výchozí podmínka pro provozování software v souladu s licenčními podmínkami jednotlivých výrobců software a zároveň jako 1. etapa

16

Licence je právní termín, kterým lze vyjadřovat několik skutečností, které jsou závislé na souvislostech v jakém je tento termín používán. Právní předpisy vymezují, co může být obsahem licenčního rozhodnutí nebo ujednání. 79

komplexní správy software. Výsledným produktem SW auditu je udělení certifikátu "Licenční čistota SW". 6.3.1

definice softwarového auditu

Nabídku softwarového auditu, lze v jednoduchosti charakterizovat v následujících bodech:        

zavedení centrální evidence hardware a software zavedení postupné legalizace software stanovení odpovědnosti za instalovaní programů předání osobní odpovědnosti uživatelům sjednocení informačních technologií sjednocení nákupu hardware a software snížení celkových nákladů na software možnost vyčíslení ekonomických přínosů

6.3.2 postup prací na softwarovém auditu

Co nabízí softwarový audit

Postup prací na softwarovém auditu

Postup prací při softwarovém auditu lze shrnout do následujících bodů, které značí svým seřazením i sled prací. Jedná se tedy o: 

Úvodní návštěva - seznámení s koncepcí softwarového managementu, jehož součástí je softwarový audit



Rozhodnutí organizace - schválení jednotlivých prací ze strany vedení, podepsání smlouvy o dílo nebo smlouvy o poskytování odborné pomoci



Organizační zajištění - stanovení týmu pracovníků, definice odpovědnosti za jednotlivé úkoly



Harmonogram prací - vytvoření konkrétního projektu



Vytvoření dokumentů - "Pravidla užívání software" pro vedení IT, dále "Evidenční list programového vybavení ve společnosti" a také "Passporty počítačů" pro jednotlivé uživatele



Vlastní softwarový audit – dle níže uvedených úkonů



Vystavení a předání „Certifikátu licenční čistoty“.



Strategie správy software ve společnosti

Na základě provedeného auditu a ve spolupráci s vedoucími pracovníky zákazníka je vypracována strategie softwarové politiky firmy. Vypracují se vnitřní legislativní normy pro zacházení se SW a připraví se jednotlivé interní předpisy pro pracovníky, kteří přicházejí do styku s výpočetní technikou. Zároveň se připraví organizační schéma postupu při instalaci nového SW. 17

Audit obecně, je nezávislé ověření auditorem v míře dostatečné k vyslovení názoru, zda předložené údaje jsou pravdivé a věrné a zda jsou v souladu s odpovídajícími předpisy. Auditor vyjádří svůj názor výroku v auditorské zprávě. 80

6.3.3

Přínosy softwarového auditu obecně



Splnění požadavků zákonů, norem a předpisů (zák. 367/2000 Sb., občanského zákoníku 40/1964 sb., atd.)



Úspora finančních prostředků. Většina organizací může snížit náklady na svoje počítačové sítě účinnější správou technologických prostředků, včetně správy software



Snížení ztrát vzniklých odcizením. Ztratí-li se v organizaci software a jeho dokumentace, cena za kterou organizace software zaplatila může být značná



Snížení rizika a odpovědnosti. Vědomé nebo nevědomé zneužívání softwarových licencí může být také pro organizaci příčinou finančních pokut



Zvýšení pracovního nasazení zaměstnanců. Komplexní správa software pomáhá organizaci identifikovat problémové oblasti výpočetní techniky, se kterými zaměstnanci standardně pracují.



Snížení problémů v komunikaci a v přenosu dat. Ve většině organizacích často pracují různé systémy na různých platformách nebo se používá ke stejným účelům různý software nebo různé verze stejného software. To může vyústit v problémy v přenosu dokumentů a dat mezi jednotlivými pracovníky.



Sníží požadavky na technickou podporu. Správa software pomáhá standardizovat technologie a uživatelé budou používat standardní programy.



Redukce počítačových virů. Hlavním zdrojem počítačových virů je software přinesený z vnějšího prostředí, zejména prostřednictvím nelegálních kopií.

6.3.4

přínosy softwarového auditu obecně

Přínosy softwarového auditu pro správce sítě

Přes všechny uvedené přínosy, které může mít správa software pro celou organizaci, nejvýrazněji jsou znát v odděleních pro informační technologie a pro technickou podporu výpočetní techniky. Softwarový audit jako součást správy software může pomoci jejich pracovníkům následujícím způsobem: 

Sníží požadavky na technickou podporu. Správa software pomáhá standardizovat technologie a uživatelé budou používat standardní programy. To uvolní odborně vyškolené pracovníky podpory pro jiné úkoly.



Redukce počítačových virů. Hlavním zdrojem počítačových virů je software donesený z vnějšího prostředí, zejména prostřednictvím nelegálních kopií. Účinná správa software pomůže snížit kontakt s neautorizovaným softwarem a tím sníží možnost napadení počítačovými viry.



Snížení nákladů na správu systému. Další činností personálu oddělení IT je řešení úkolů, které přinášejí minimální návratnost investic. Jako příklad lze uvést správu adresářů a složek a standardizaci dokumentů a formátů. Správa software umožňuje firmám tyto úkoly omezit nebo zcela vyloučit.



Zlepšení atmosféry v organizaci. Velice často nahlížejí zaměstnanci na oddělení IT negativně, jako na článek, který zdržuje nákup nových prostředků, nenabízí nejnovější software a nereaguje dostatečně rychle na jejich požadavky. Pomocí 81

přínosy softwarového auditu pro správce sítě

WWW

http://www.auditpro. cz/auditpro

správy software si mohou odborní pracovníci oddělení IT vytvořit lepší představu o rozsahu a využívání stávajícího software. 6.3.5 přínosy softwarového auditu pro zaměstnance

Přínosy softwarového auditu pro zaměstnance

Vytvoření jednoznačných a zásadních pravidel užívání výpočetní techniky a technologických standardů je pro organizaci velkým přínosem. Softwarový audit jako součást správy software může zaměstnancům pomoci následujícím způsobem: 





6.4

Sníží se závislost na pracovnících technické podpory. Bez ohledu na to, jak jsou dobře vybaveni, nebudou nikdy pracovníci technické podpory schopni vyřešit každý problém okamžitě. Komplexní správa software pomáhá zaměstnancům rychleji řešit jejich problémové stavy. Vyjasní se legální podmínky užívání technologií. Některé softwarové programy umožňují pracovníkům legálně používat druhou kopii na jejich přenosném nebo domácím počítači pro práci související s jejich zaměstnáním. Přesným seznámením se s těmito podmínkami se sníží rizika postihů za jejich porušování pro jednotlivé pracovníky i celou organizaci. Pomůže zdůvodnit nové nákupy. Pro zaměstnance je někdy problém získat pracovní prostředky, které potřebují pro svoji práci. Není-li dobře dokumentován nákup software, stávající stav a jeho využívání, oddělení IT jsou nucena dělat subjektivní rozhodnutí. Správa software pomáhá zpřehlednit systém pořizování software

Shrnutí

SW audit18 slouží jako výchozí podmínka pro provozování software v souladu s licenčními podmínkami jednotlivých výrobců software a zároveň jako 1. etapa komplexní správy software. Výsledným produktem SW auditu je udělení certifikátu "Licenční čistota SW".

6.5 1) 2) 3) 4)

Kontrolní otázky Vlastními slovy vyjádřete pojem softwarový audit Co nabízí softwarový audit. Jaké jsou přínosy softwarového auditu pro zaměstnance. Jaké jsou přínosy softwarového auditu pro správce sítě.

18

Audit obecně, je nezávislé ověření auditorem v míře dostatečné k vyslovení názoru, zda předložené údaje jsou pravdivé a věrné a zda jsou v souladu s odpovídajícími předpisy. Auditor vyjádří svůj názor výroku v auditorské zprávě. 82

6.6

Literatura

1) JURČA, R. Informatika I. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2004. ISBN 80-7314-045-4 2) JURČA, R. Informatika II. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005. ISBN 80-7314-058-6

83

84

7

Počítačová grafika

Obsah kapitoly 7.

7.1

Počítačová grafika 7.1. Cílové znalosti a dovednosti 7.2. Klíčová slova 7.3. Úvod do počítačové grafiky 7.4. Vektorová data, vektorový obrázek 7.5. Bitmapová data, rastrový obrázek 7.6. Rozlišení DPI 7.6.1 Jednorozměrné a dvourozměrné DPI 7.6.2 Počítání s DPI 7.7. Barevná hloubka 7.8. Barevné režimy 7.8.1 Model RGB a CMYK 7.8.2 Model HSV a HLS 7.9. Bitmapové formáty souborů 7.9.1 GIF – Graphics Interchange Format 7.9.2 JPEG – Point Photographic Experts Group 7.9.3 BMP – Microsoft Windows Bitmap 7.9.4 PSD – Adobe Photoshop 7.9.5 TIFF – Tagget Image File Format 7.9.6 TGA – Targa Image File 7.10. Vektorové formáty souborů 7.10.1 DWG, DXF, DXB, SLD, AID – AutoCAD Drawing Exchange Format 7.11. Shrnutí 7.12. Kontrolní otázky 7.13. Literatura 7.14. Test


Po prostudování kapitoly si osvojíte základní vstupní poznatky v následující struktuře: • • • •

Seznámíte se s rozdělením grafických dat Budete umět definovat grafický formát Budete umět zařadit soubory dle přípony do rastrových nebo vektorových dat Seznámíte se s výhodami a nevýhodami jednotlivých grafických formátů

Kapitola vás uvádí do prostředí grafických dat. Přináší rozdělení na rastrové a vektorové data, seznamuje vás s jejich výhodami a nevýhodami. V počátku se seznámíte s pojmem grafický formát. V další části kapitoly vám bude vysvětleno používání jednotek u grafických formátů a naučíte se základním početním operacím v prostředí grafických formátů.

85

7.2

Klíčová slova

Grafický formát, vektorová data, vektorový obrázek, rastrová data, rastrový obrázek, rasterizace, pixel, rozlišení, DPI, bod, palec

7.3

Úvod do počítačové grafiky

Grafický formát je formát, ve kterém jsou grafická data uložena. To, jakým způsobem jsou data uložena v grafickém formátu ovlivňuje velikost souboru, rychlost práce s tímto souborem a pro jaké aplikace bude použitelný. Grafické formáty můžeme rozdělit do dvou velkých skupin, vektorové a bitmapové (rastrové).

7.4 vektorový obrázek

Vektorová data, vektorový obrázek

Jednoduše můžeme říct, že vektorová data se vztahují k objektům vytvořených z čar. Tyto čáry jsou číselně definovány jako klíčové body (uzly). Pomocí programu se tyto klíčové body převádí na výsledné čáry, na kterých se definují další vlastnosti, např. barva a tloušťka čáry. Vektorový obrázek se skládá z jednotlivých geometrických objektů (obdélník, elipsa, úsečka, křivka, text, výplň a obrys). Tyto objekty můžeme různě tvarovat, deformovat, libovolně zvětšovat a zmenšovat. Vektorové objekty jsou tedy tvořeny křivkami, nikoliv jednotlivými body.

Obr. 7-1: mnohonásobné zvětšení vektorového obrázku Zdroj: vlastní

Základní výhody vektorových grafických dat:     

vhodné pro ukládání grafických objektů tvořených čarami, nebo základními tvary (např. CAD, CAM aplikace) snadná změna rozměrů objektů (nedochází ke ztrátám informace – např. zkreslení tvaru) snadná transformace objektů (např. rotace – při zadání úhlu rotace a při znalosti klíčových bodů vykreslovaného objektu představuje triviální matematickou operaci. Opět bez zkreslení tvaru snadná transformace vektorových dat na rastrová (tzv. rasterizace) vhodné pro přímé zobrazení na výstupních zařízeních typu plotter

86

Základní nevýhody vektorových grafických dat:  

7.5

nevhodné pro ukládání složitých obrázků, např. fotografie zobrazení vektorových dat je pomalé, protože se musí zobrazovat postupně objekt po objektu

Bitmapová data, rastrový obrázek

Tato data se skládají z číselných hodnot, které definují barvu každého pixel19u. Pixely jsou body, které mají svůj atribut ve formě barvy a společně vytváří celkový obraz. Tento formát obrázků slouží k ukládání reálných obrázků (fotografií). Při zvětšování rastrového obrázku dochází ke zkreslení (jsou patrné jednotlivé pixely) obrázku. Mezi nejznámější a nejpoužívanější rastrové formáty patří např. JPEG, GIF, PNG, TIFF, BMP, TGA. Mezi nejdůležitější parametry rastrového obrázku patří počet bodů, ze kterých se skládá. Platí, že čím více bodů, tím lépe, ale obrázek s velkým počtem bodů zabírá velké místo na disku. Ideální je „přiměřený“ počet těchto bodů. Záleží na použití daného obrázku a na jeho výsledném rozměru. Pro počet bodů v obrázku se používá pojem „rozlišení“. Jednotka rozlišení je DPI (Dot Per Inch – bodů na palec).

1 pixel

Obr. 7-2: mnohonásobné zvětšení rastrového obrázku Zdroj: vlastní

Základní výhody rastrových grafických dat:  

není nutný převod do jiné reprezentace pro zobrazení na výstupním zařízení (monitor, tiskárna) barevné hodnoty pixelů lze modifikovat jak jednotlivě, tak i po seskupeních

Základní nevýhody rastrových grafických dat:  

19

velká paměťová náročnost na uložení barevných obrázků, protože každý bod je uložen zvlášť, velikost nutné paměti je úměrná barevné náročnosti a velikosti obrázku nevhodné pro změny rozměrů obrázků, protože nelze provést zvětšení rozlišení obrázku bez jeho zkreslení

Pixel (zkrácení anglických slov picture element, obrazový prvek; někdy též pel, dále zkracováno na px) je nejmenší jednotka digitální rastrové (bitmapové) grafiky. Představuje jeden svítící bod na monitoru, resp. jeden bod obrázku zadaný svou barvou, např. ve formátu RGB či CMYK. 87

rastrový obrázek

7.6 jednotka rozlišení DPI WWW

http://www.fotoroma n.cz/glossary2/3_dpi .htm

Rozlišení DPI

Jednotka DPI se používá pro rozlišení (Resolution) nějakého zařízení. Rozlišení můžeme zdávat např. u fotoaparátů, skenerů, tiskáren, osvitových jednotek nebo třeba u monitorů. DPI je zkratkou anglického Dot Per Inch, což přeloženo do češtiny znamená počet bodů na palec. Ze samotného překladu je patrné, že DPI označuje hustotu obrazových bodů na danou jednotku míry. V našem případě na palec. Tedy:

1 Inch  2,54 cm Pokud máme nějaké zařízení, které provádí digitalizaci obrazu (např. scanner), DPI udává, jak jemně je rozlišována předloha a kolik obrazové informace je získáváno. Čím vyšší bude rozlišení, tím menší detaily jsou v předloze zaznamenávány. Pokud se budeme bavit o výstupním rozlišení (tiskárna), pak jde o to, jak jemně jsou poskládány jednotlivé obrazové body. To znamená, že čím vyšší je rozlišení, tím menší body s vyšší hustotou jsou vytvářeny. 300x186

150x93

100x62

Obr. 7-2: různé rozlišení stejného obrázku Zdroj: vlastní

7.6.1

Jednorozměrné a dvourozměrné DPI

Jelikož se zabýváme zpracováním obrazu, nebavíme se o přímce, ale o ploše. To znamená, že bychom měli udávat rozlišení jako dvojrozměrnou veličinu, např. 600×1 200 dpi. V tomto zápisu první hodnota udává hustotu bodů na řádku, druhá hustotu bodu ve sloupci. Můžete se setkat jen s jedním číslem udávajícím rozlišení. V tomto případě může být rozlišení v obou směrech stejné. Nicméně se můžete setkat u některých zařízení s tím, že se záměrně uvádí pouze jedna hodnota, i když je rozlišení v každém směru různé, např. u scannerů, tiskáren atd. Dalo by se říct, že je to reklamní tah výrobce, protože ve většině případů udává pouze tu vyšší hodnotu, např. 2 400 dpi, ale ve skutečnosti má tento scanner rozlišení např. 1 200×2 400 dpi nebo dokonce 600×2 400 dpi. V těchto případech se ujistěte, jaká je realita. 7.6.2 problematika počítání s DPI

Počítání s DPI

Hodnota DPI podstatě slouží k tomu, abychom byli schopni popsat rozmístění jednotlivých bodů na ploše. Vždy bychom měli počítat se třemi údaji: 88

 fyzickým počtem obrazových bodů  rozměrem plochy  rozlišením Ze dvou zadaných údajů můžeme dopočítat třetí pomocí následujících vzorců: počet bodů  2,54 DPI  rozlišení  délka cm  rozlišení DPI   délka cm  početbodů  2,54 délka  počet bodů  2,54 cm rozlišení DPI  Příklady: 1 Obrázek v rozlišení 100 DPI má na jeden palec 100 bodů. 2 Obrázek v rozlišení 100 DPI má na jeden centimetr asi 39 bodů. 3 Pokud má obrázek 100 bodů na délce 1 cm je rozlišení 254 DPI. 4 Obrázek o rozlišení 100 DPI obsahující 150 bodů na délce bude velký 3,81

7.7

Barevná hloubka

S pojmem barevná hloubka20nebo též hloubka barev se můžete setkat prakticky všude u všech digitálních zařízení pracujících s barevnou informací a samozřejmě ve všech softwarových produktech sloužících k manipulaci s barevným obrazem. Je zřejmé, že digitální zařízení nejsou schopna pracovat se všemi barvami viditelného spektra, ale jen s omezenou množinou konkrétních odstínů. Toto omezení je dáno dvěma faktory:  

možnosti docílení velikosti rozsahu barev barevnou hloubkou, která určuje jemnost a přesnost, se kterou pracujeme uvnitř tohoto prostoru

Každý z jednotlivých bodů obrázku je vyjádřen jednou barvou ze zvolené palety barev. Na počtu barev v dané paletě pak závisí počet bitů, které potřebujeme pro vyjádření dané barvy. Z počtů bitů, které nám určují jeden odstín barvy, můžeme určit množství barvy v dané paletě. V následující tabulce je přehled, kolik bitů potřebujeme pro vyjádření dané palety barev.

20

Barevná hloubka je termín používaný v počítačové grafice, který popisuje počet bitů použitých k popisu určité barvy nebo pixelu v bitmapovém obrázku nebo rámečku videa. Toto pojetí je také známé jako počet bitů na pixel, zejména je-li uvedeno spolu s počtem použitých pixelů. Větší barevná hloubka zvětšuje škálu různých barev a přirozeně také paměťovou náročnost obrázku či videa. 89

Počet barev v paletě 256 barev (odstínů šedi) 65 535 barev 16,7 mil. barev

Počet bitů na různé palety barev Potřebné množství bitů Potřebné množství bajtů na na každý bod každý bod 8 bitů/bod

1 B/bod

16 bitů/bod 24 bitů/bod

2 B/bod 3 B/bod

Každý bod níže uvedeného obrázku může nabývat jeden z odstínů použité barevné palety, v našem případě jeden z 256 možných odstínů šedi.

Obr. 7-3: obrázek ve stupních šedi – 8 bitů/bod Zdroj: vlastní

Barevná hloubka tedy v praxi udává, kolik různých úrovní základních barev rozlišujeme. Různé podoby udání barevné hloubky Existuje velká spousta různých zařízení a podle kontextu se uvádí i následující interpretace barevné hloubky:   

barevná hloubka se uvádí jako jednou číslo a vyjadřuje, kolik různých barev jsme schopni zpracovávat. Například můžeme zpracovat 256 barev nebo i 16,7 mil barev. To vždy záleží na vlastnostech daného zařízení. barevná hloubka je uváděna jako maximální počet bitů určených pro záznam barvy. Například 24 bity můžeme vyjádřit 16,7 mil. barev. barevná hloubka je vyjádřena jako počet bitů na kanál. Například v případě RGB to jsou tři kanály, tedy při 16,7 mil barev to je 38 bitů na kanál.

Limity barevné hloubky Z důvodů technických i praktických je barevná hloubka omezena maximálně na 24 bitů. Vychází to z technických možností monitorů i požadavků na efektivní ukládání obrázků. Pro profesionální nasazení obrázku (např. velkoformátové obrázky) je doporučena vyšší barevná hloubka, nejčastěji 48 bitů, tj.316 bitů na kanál. Rozdíl mezi interní a externí barevnou hloubkou U některých zařízení se můžete setkat s interní i externí barevnou hloubkou. Interní hodnota barevné hloubky je dána možnostmi zařízení a externí je dána datovým formátem (např. jpg) zvolený výrobcem. Například obyčejný digitální fotoaparát pracuje interně s 36 bitovou barevnou hloubkou, výstup je 24 bitový jpg. Výhoda nastává v tom, když se provádí řada výpočtů ve fotoaparátu, využívá se vyšší barevná hloubka, čímž se zmenší výsledné zkreslení fotografie. Nebo například u 90

profesionálních digitálních fotoaparátů, u kterých se interně pracuje opět s 36 bitovou hloubkou se na výstup posílá 48 bitový TIFF, čímž se zachová maximální kvalita obrazu.

7.8

Barevné režimy

Je asi pochopitelné, že v praxi nemůžeme využít celého spektra barev od červené po fialovou. Všechna zařízení jsou totiž omezena barevnou hloubkou.

WWW

http://www.tigris.cz/ barevne-rezimy%28rgb,-cmyk,%29.html

Vlnová

délka

7.8.1

Model RGB a CMYK

Pro správné zobrazení barev, ale využíváme nedokonalosti barvocitlivých buněk (čípků) v lidském oku. To nám umožňuje nahradit viditelné světlo kombinací tří základních barev – červené, zelené a modré. Je to tzv. RGB vyjádření barev. Kombinací všech těchto tří barev v plné intenzitě získáme bílou barvu. S tímto principem vyjádření barev se můžete setkat například u CRT, LCD monitorů nebo televizních přijímačů. Obr. Barevný režim RGB a CMY(K) V RGB režimu dochází ovšem k problému, když by jsme jej použili na tisk. Protože nemáme možnost vytisknout černou barvu. Na zobrazovacím zařízení (obrazovce) se totiž černá barva získá absencí všech tří barev. To znamená, že bychom museli tisknout na černý papír, což ekonomicky nemyslitelné. Z tohoto důvodu vznikla technologie, která se využívá při tisku. Využívá se opět tří barev CMY – Cyan (tyrkysová), Magenta (Fuchsiová – růžová), Yellow (žlutá). Kombinací těchto tří barev v plné intenzitě získáme černou barvu. Tato černá barva však není ideální, dochází v ní ke zkreslení vlivem nečistot v pigmentech barev CMY, proto se často přidává ještě jedna kazeta (toner) obsahující černou barvu. Vzniká tím režim Obr. 7-4: číselné vyjádření barevného modelu CMY a RGB CMYK (K – balck). Zdroj: vlastní 91

model RGB a model CMYK

Pokud se tedy budete věnovat tvorbě webové grafiky, budete používat režim RGB. Pokud ale bude potřebovat vytisknou materiály v tiskárně, musíte jim zaslat podklady vytvořené v režimu CMYK. To znamená, že veškerou grafiku i fotografie musíte konvertovat do režimu CMYK. Každou barvu samozřejmě můžete vyjádřit číslem.

7.8.2 model HSV a model HLS

Model HSV a HLS

Oba tyto modely definují barvu trojicí složek, nikoli však trojicí základních barev, ale jinými hlavními parametry. Model HSV je definován barevným tónem H (hue), sytostí S (saturation) a jasovou hodnotou V (value). V tomto modelu barevný tón je vyjádřen převládající spektrální barvou, sytost určuje příměs jiných barev a jas je dán množstvím bílého (čirého) světla. Tento model se prostorově vyjadřuje pomocí šestibokého jehlanu s vrcholem v počátku soustavy souřadnic HSV. Výhoda tohoto modelu spočívá v jeho relativní jednoduchosti pro výpočet i použití, nevýhodou je poměrně nepřesné vyjádření barevných přechodů díky šestiboké podstavě.

Obr. 7-5: barevný model HSV

Model HLS je defonován barevným tónem H (hue), světlostí L (lightnes) a sytostí S (saturation). Tento model je v podstatě obdobou modelu HLS, v němž je jehlan nahrazen kuželem, respektive dvojicí kuželů. Barevný tón je opět vyjádřen úhlovou hodnotou, světlost se mění od 0 do 1. Sytost nabývá na povrchu hodnoty 1 a na ose 0.

Obr. 7-6: barevný model HLS

Modely HSV a HLS umožňují postupně měnit barevné charakteristiky při zachování ostatních typických vlastností barvy. 92

7.9

Bitmapové formáty souborů

Mezi nejpoužívanější formáty bezesporu patří GIF, JPEG, BMP, PSD, TIFF, TGA atd. V následující části textu si popíšeme základní jednotlivých vlastností uvedených formátů souborů. 7.9.1

GIF – Graphics Interchange Format

Formát GIF slouží k ukládání většího počtu bitmapových obrázků v jediném souboru. Umožňuje tedy vytvoření jednoduché animace. Tento formát taktéž umožňuje zvolit transparentnost zvolené barvy. GIF je zřejmě nejrozšířenějším formátem pro ukládání multibitové grafiky a obrazových dat. Převážná většina GIFů jsou 16 nebo 256 barevné obrázky. Základní vlastnosti:  barvy – 1 až 8 bitů  komprese – LZW s dynamickou délkou kódu  maximální velikost předlohy – 42 k x 64 k pixelů  možnost více předloh v souboru – ano  původce – CompuServe Inc.  podpůrné aplikace - velké množství použitelných aplikací  použití - původně byl určen pro umožnění přenosu dat a jejich ukládání službou CompuServe a jejími zákazníky je primárně vytvořen jako výměnný a zálohovací formát, i když je na něm založeno hodně aplikací a je řadou aplikací podporován  komentář - jde o dobře navržený a dokumentovaný formát pro široké použití je rychlý, snadno čitelný a poměrně snadno dekomprimovatelný chybí mu možnost práce se systémy s vysokou barevností 7.9.2

JPEG – Point Photographic Experts Group

Zkratka JPEG značí organizaci, která tvoří standard, metodu komprese a občas i samotný formát souboru. Formát JPEG File Interchange Format (JFIF) byl vyvinut za účelem ukládání dat zakódovaných pomocí JPEG. JFIF byl navržen tak, aby umožňoval souborům obsahujícím data zakódovaná systémem JPEG výměnu mezi jinak nekompatibilními systémy a aplikacemi. Základní vlastnosti:  barvy – max 24 bitová hloubka  komprese – JPEG ztrátová  maximální velikost předlohy – 64 k x 64 k pixelů  možnost více předloh v souboru - ne  původce – C-Cube Microsystems  podpůrné aplikace - velké množství použitelných aplikací  použití – převážně v grafických formátech

93



komentář – jedná se o jeden z několika formátů obsahujících JPEG kompresi, který nabízí skvělý kompresní poměr i u velmi složitých obrázků Skončí formát JPEG? Populární „jépégéčko“, které je využíváno ke komprimaci obrazových dat, má pomalu namále. Společně s operačním systémem Windows Vista se objeví zbrusu nový formát Windows Media Photo. A měl by být podstatně kvalitnější než JPEG. Podle zástupců firmy Microsoft WMP při komprimaci 24:1 dokáže zachovat mnohem více detailů, jež JPEG. Při fotografování pak dokáže do stejného prostoru uložit až dvakrát více údajů. WMPhoto však nebude nedostupný jen pro uživatele se systémem Windows Vista. Bude ho moci využívat i každý, kdo má ve svém počítači nainstalované Windows XP. Zdá se však, že Microsoft nějakým záhadným způsobem „zapomněl“ na licenční plán formátu WMPhoto. Někteří experti z oboru proto varují, že dříve, než se nový formát rozšíří, může

7.9.3

BMP – Microsoft Windows Bitmap

Výhoda tohoto formátu je, že většina grafických aplikací podporuje zobrazení popřípadě vytvoření BMP souborů. Formát existuje na platformě Windows i OS/2 (operační systém IBM), protože IBM s Windows spolupracovala při vývinu první verze operačního systému OS/2. Raná verze BMP byla závislá na zařízení, jednalo se o jednoduchou bitmapu bez palety a bez podpory komprese. Byla určena pro podporu tehdy nejobvyklejších grafických karet. Pak následoval vylepšený původní BMP formát nazvaný DIB určený především pro podporu OS/2 Presentation Manager. Získala informaci o hlavičce, závislou na zařízení, barevnou paletu a datovou kompresi RLE. Aktuální formát BMP je jinak nezávislý na hardware a může pracovat s obrázky až do 24bitové barvy. Jeho základní návrh z něj činí dobrý obecný formát, takže může být použit pro ukládání barevných nebo černobílých obrázků. Musíme však počítat s horší kompresí. Většina BMP je ukládána bez komprese. Základní vlastnosti: barvy – Mono, 4 bitová, 8 bitová, 24 bitová komprese – RLE, nekomprimováno maximální velikost předlohy – 64 k x 64 k pixelů možnost více předloh v souboru - ne původce – Microsoft Corporation21 podpůrné aplikace - velké množství použitelných aplikací použití – v různých variantách MS Windows a v aplikacích pro Windows. Jedná se o primárně výměnný a archivní formát přestože je založen na interní datové struktuře Windows. Dnes je podporován velkým množstvím aplikací, které nepracují pod Windows nebo dokonce nejsou ani určeny pro PC. komentář – jedná se o dobře definovaný a dokumentovaný formát s širokým použitím, který lze snadno číst a dekomprimovat. Chybí mu lepší kompresní schéma a proto je nevhodný pro ukládání obrázků s velkou pixelovou hloubkou a pestrostí aplikace. 21

Microsoft je největší softwarovu firmou na světě. Tato americká společnost sídlí na západním pobřeží USA ve městě Redmond. Pobočky a zastoupení má po celém světě. Vznikla v roce 1975, kdy ji založili Bill Gates a Paul Allen. 94

7.9.4

PSD – Adobe Photoshop

Aplikace Adobe Photoshop22 je mezi profesionálními grafiky zřejmě nejuznávanějším komerčním programem pro zpracování obrazu a manipulaci s bitmapovou grafikou. Předlohy mohou být dostatečně velké a proto se předpokládá, že uživatelé tohoto softwaru mají dostatek paměti pro načtení a další manipulaci s tímto velkým souborem. Velikost PSD souborů není zrovna nejmenší a to díky použité RLE kompresi začleněné do formátu. Chybějící efektivnější kompresní systém brání tomu, aby se formát PSD stal populárnějším. Základní vlastnosti:  barvy – neomezené  komprese – RLE, nekomprimováno  maximální velikost předlohy – 30 000 x 30 000  možnost více předloh v souboru - ne  původce – Adobe  podpůrné aplikace – Adobe Photoshop, Adobe Premiere a DTP programy  použití – uchovávání obrázků editovaných v prostředí aplikace Adobe Photoshop  komentář – jde o flexibilní formát, jehož čtení a zapisování je jednoduché, ale postrádá lepší kompresní systém. Jeho předností je velmi dobře vyřešená podpora různých systémů ukládání barev. 7.9.5

TIFF – Tagget Image File Format

Dnes je TIFF standardním formátem souborů ve většině kreslících, zobrazovacích a DTP programech. Mimo jiné je i výhradním formátem pro Microsoft Windows GUI. Je považován za velmi komplikovaný avšak pružný. Právě proto, že je tak snadno rozšiřitelný a má tolik předností před ostatními formáty, stává se z něj nejzmatenější formát, který je těžké jak číst, tak i používat. Často se při přenosu TIFF souboru mezi aplikacemi můžeme setkat s hláškou, že TIFF soubor je vadný. Ve většině případů se však jedná o to, že daná aplikace nedokáže takto zpracovaný TIFF přečíst a místo toho ho označuje za vadný a vrhá tak na TIFFové soubory vcelku špatné světlo. Hlavním zdrojem problémů se čtením těchto souborů spočívá v neschopnosti číst data nezávisle na jejich bytovém uspořádání. Základní vlastnosti:  barvy – 1 až 24 bitů  komprese – nekomprimováno, RLE, LZW, CCITT group 3 a Group 4, JPEG  maximální velikost předlohy – 232 - 1  možnost více předloh v souboru - ano  původce – Aldus Corporation (dnes již pohlceno firmou Adobe Systems Incorporated)  podpůrné aplikace – většina kreslících, zobrazovacích a DTP programů  použití – ukládání a výměna dat, univerzální vlastnosti TIFFu umožňují jeho použití v libovolném operačním prostředí. najdete ho na většině platforem, které vyžadují ukládání dat předlohy 22

Adobe Photoshop je bitmapový grafický editor pro tvorbu a úpravy bitmapové grafiky (např. fotografií) vytvořený firmou Adobe Systems. 95



komentář – jde zřejmě o nejvšestrannější a nejrozmanitější bitmapový formát. Jeho schopnost rozšíření a podpora mnoha datových kompresních schémat dovoluje vývojářům přizpůsobit si tento formát svým požadavkům

7.9.6

TGA – Targa Image File

Své využití nachází TGA formát především v kreslících, grafických a zobrazovacích aplikacích, které vyžadují ukládání dat předlohy o velikosti až 32 bitů na pixel. Tento formát je spojen s řadou Targa23, Vista a NuVista grafických adaptérů firmy Truevision pro PC i Macintosh. Jelikož mohou všechny zachytit NTSC či PAL video signál a následně ho uložit v digitálním snímkovém bufferu, stal se TGA velmi populárním v oblasti editace nepohyblivých video obrázků. Formát TGA se stal populárním především díky tomu, že byl prvním 24bitovým true-color bitmapovým formátem všeobecně dostupným na PC platformě. Přístrojově je závislý v tom smyslu, že struktura TGA byla vyvinuta tak, aby vyhovovala požadavkům displejového hardware firmy Truevision. To znamená, že TGA neumí ukládat data předlohy jako plochy barevných informací. Základní vlastnosti:  barvy – 8, 16, 24, 32 bitů  komprese – nekomprimováno, RLE  maximální velikost předlohy – ne  možnost více předloh v souboru - ne  původce – Truevision, Inc.  podpůrné aplikace – velké množství použitelných aplikací  použití – ukládání a výměna hlubokopixelových předloh, kreseb a programů  komentář – nejde o dobře definovaný a dokumentovaný formát, který je poměrně dost rozšířený. Je velmi rychlý, dobře se čte a dekomprimuje.

7.10

Vektorové formáty souborů

Rozdíl mezi vektorovými a bitmapovými soubory je ten, že vektorové soubory obsahují matematické popisy prvků předlohy, které používá zobrazovací aplikace k zobrazení celkového obrazu. Důvodem odlišnosti jednotlivých vektorových formátů je to, že každý z nich byl vytvořen pro jiné využití. Mezi nejrozšířenější, čistě vektorové formáty patří určitě AutoCADové formáty DWG, DXF, DXB, SLD, AID.

23

TGA (též označovaný jako Targa) je jeden ze souborových formátů pro ukládání rastrové počítačové grafiky. Formát vytvořila společnost Truevision (nyní Pinnacle Systems), která se specializovala na výrobu obrazových adaptérů, tzv. videograbberů. Grabberů typu Targa existovalo několik typů a pro každý typ byla vytvořena varianta vlastní grafického formátu TGA (lišily se především v počtu bitů na pixel). Tyto videoadaptéry byli první pro IBM PC, která podporovali true color. 96

7.10.1

DWG, DXF, DXB, SLD, AID – AutoCAD Drawing Exchange Format

Formáty AutoCAD DXF a DXB přísluší aplikacím CAD, které jsou vytvářeny a modifikovány Autodeskem. DXB je binární verzí DXF, který se používá pro rychlejší nahrávání a je také přizpůsoben potřebám AutoCADu. DXF má vlastnosti, které u jiných vektorových formátů nenajdete (např. schopnost ukládat trojrozměrné objekty či ovládání asociativního kótování). Velkou zajímavostí je, že každému objektu v souboru DXF může být přiřazena hodnota barvy, ale protože soubor neobsahuje žádné informace o paletě, nelze žádným způsobem hodnoty barev získat. DXF byl vytvořen kvůli podpoře programů CAD a proto neexistuje žádná podpora pro text. Základní vlastnosti: barvy – 256 komprese – nekomprimováný maximální velikost předlohy – ne možnost více předloh v souboru - ne původce – Autodesk podpůrné aplikace – AutoCAD24, mnoho CAD programů, CorelDraw25, atd. použití – ukládání a výměna CAD a vektorových aplikací komentář – jde o dost složitý formát a to především proto, že jeho původcem je jediná firma. Tento formát je jedním z nejrozšířenějších.

7.11

Shrnutí

Grafický formát, vektorová data, vektorový obrázek, rastrová data, rastrový obrázek, rasterizace, pixel, rozlišení, DPI, bod, palec

7.12 1) 2) 3) 4) 5) 6) 24

Kontrolní otázky

Vlastními slovy definujte pojem grafický formát. Jaká velikost v centimetrech odpovídá 1Inchu. Vyjmenujte alespoň tři přípony souborů, které patří mezi rastrové formáty. Vyjmenujte alespoň jednu příponu souboru, který patří mezi vektorové formáty. Jaké tři základní barvy používá formát RGB. Jaké tři základní barvy používá formát CMY.

AutoCAD je populární software pro 2D a 3D projektování a konstruování (CAD), vyvinutý firmou Autodesk. Na jádru Autodesk byla Autodeskem vyvinuta sada profesních aplikací určených pro CAD v oblasti strojírenské konstrukce, stavební projekce a architektury, mapování a terénních úprav. AutoCAD poskytuje řadu API rozhraní (AutoLISP/VisualLISP, VBA, ObjectARX, .NET) a je tak i otevřenou platformou pro nadstavbové aplikace třetích firem. Přestože AutoCAD existoval i pro jiné platformy (Unix, Macintosh), dnes jeho vývoj pokračuje jen na platformě Microsoft Windows. První verze AutoCADu pochází z roku 1982. Aktuální verzí je AutoCAD 2008. Existuje řada lokalizovaných verzí AutoCADu, mj. i verze česká. 25 Vektorový grafický editor je počítačový program umožňující uživateli prostřednictvím grafického rozhraní vytvářet a upravovat soubory s vektorovou grafikou. Data jsou zaznamenávána v některém z formátů vhodných pro vektorovou grafiku jako např. EPS, PDF, WMF nebo SVG. 97

7) Jaký je rozdíl mezi formátem CMY a CMYK. 8) Máme-li obrázek v rozlišení 100DPI kolik má na 1palec bodů. 9) Jaké výhody má vektorový grafický formát. 10) Jaké výhody má rastrový grafický formát.

7.13

Literatura

1) JURČA, R. Informatika I. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2004. ISBN 80-7314-045-4 2) JURČA, R. Informatika II. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005. ISBN 80-7314-058-6 3) NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. Kralice na Hané: Computer Media, 2002. ISBN 80-902815-9-1 4) ROUBAL, P. Fotografie, hudba a video ve Windows Vista. Praha: CPress, 2007, ISBN 978-80-251-1859-7 5) PECINOVSKÝ, J. Kreslíme na počítači. Praha: Grada, 2002, ISBN 80-2470437-4 6) SORENSON, O.D. Photoshop CS2 pro reklamu a marketing. Praha: Grada, 2007, ISBN 978-80-247-1860-6 7) ČULÍK, M. CorelDRAW 12. Praha: Grada, 2006, ISBN 80-247-1331-4 8) TŮMA, T. Počítačová grafika a design. Kralice na Hané: Computer Media, 2007, ISBN 978-80-251-1784-2 9) BARČÍK, T. Retušování a úpravy fotografií v Adobe Photoshop CS/CS2. Kralice na Hané: Computer Media, 2007, ISBN 978-80-251-1757-6

7.14

Test

Správnou odpověď zakroužkujte. 1/ Grafický formát je formát: a/ Ve kterém jsou uložena grafická data b/ ve kterém se textový formát převádí do formátu grafického c/ ve kterém se formát tabulky převádí do formátu grafického d/ odpovídá příponě .dpi, .dwg, .dls 2/ Zkratka DPI označuje hustotu obrazových bodů na danou jednotku míry. Odpovídá: a/ 1Inch = 2,64cm b/ 1Inch = 2,65cm c/ 1Inch = 2,54cm d/ 1Inch = 2,44cm 3/ Který z formátů patří mezi rastrové: a/ TIFF b/ TXT c/ XLS d/ DWG

98

4/ Který z formátů patří mezi vektorové: a/ PNG b/ TXT c/ XLS d/ DWG 5/ Model RGB používá pro zobrazování tři základní barvy: a/ bílou, černou, červenou b/ bílou, černou, modrou c/ červenou, bílou, modrou d/ červenou, zelenou, modrou 6/ Model CMY používá pro zobrazování tři základní barvy: a/ světle modrou, růžovou, žlutou b/ růžovou, modrou, žlutou c/ žlutou, zelenou, červenou d/ černou, zelenou, modrou 7/ Obrázek v rozlišení 100DPI má na 1palec: a/ 254 bodů b/ 100 bodů c/ 154 bodů d/ 2,54 bodů 8/ Pokud chceme popsat rozmístnění bodů na ploše, musíme počítat s těmito údaji: a/ fyzickým počtem obrazových bodů a rozlišením b/ fyzickým počtem obrazových bodů, rozměrem plochy a rozlišením c/ fyzickým počtem obrazových bodů a rozměrem plochy d/ rozměrem plochy a rozlišením 9/ Mezi základní nevýhody vektorových dat patří: a/ snadná transformace vektorových dat na rastrové b/ snadná změna rozměrů objektů c/ zobrazení vektorových dat je pomalé d/ nevhodné pro přímé zobrazování na výstupních zařízeních typu plotter Správné odpovědi: 1a, 2c, 3a, 4d, 5d, 6a, 7b, 8b, 9c

99

100

8

Počítačové sítě

Obsah kapitoly 8.

8.1

Počítačové sítě 8.1. Cílové znalosti a dovednosti 8.2. Klíčová slova 8.3. Klasifikace počítačových sítí 8.4. Architektura počítačových sítí 8.4.1 Topologie sítě 8.5. Multimediální služby v rámci počítačových sítí 8.6. Uplatnění počítačových sítí v průmyslových aplikacích 8.7. Shrnutí 8.8. Kontrolní otázky 8.9. Literatura 8.10. Test



Seznámíte se s pojmem počítačová síť Naučíte se základním typům používané klasifikace počítačových sítí, jejich výhodám a nevýhodám Seznámíte se s pojmem architektura počítačové sítě

Kapitola vás uvádí do problematiky počítačových sítí, avšak pouze z pohledu řadového uživatele. Seznámíte se pouze se základním členěním počítačových sítí, s jejich výhodami a nevýhodami. Po zvládnutí kapitoly se od vás očekává pouze orientace v dané problematice.

8.2

Klíčová slova

Počítačová síť, architektura počítačové sítě, LAN, MAN, WAN, topologie sítě, sběrnicová síť, stromová síť, kruhová síť, polygonální síť, bezdrátová síť

8.3

Klasifikace počítačových sítí

Počítačové sítě se nejčastěji třídí podle tří základních kritérií, mezi něž patří rozlehlost sítě, rychlost přenosu informací a konkrétní forma aplikace sítě. Nabízí se tedy následující forma klasifikace počítačových sítí: Podle rozlehlosti nebo územního dosahu počítačové sítě dělíme na:  LAN (Local Area Network) - lokální datové sítě pokrývající území dané lokality. Jejich dosah obvykle nepřesahuje 10 km (např. budova, závod apod.) 101

 

MAN (Metropolitan Area Network) - městské datové sítě pokrývající území města, tedy řádově desítky km, skládající se ze vzdálených sítí LAN. WAN (Wide Area Network) - datové sítě pro největší vzdálenosti. Nejsou svým rozsahem omezené, přičemž pokrývají území států i celých kontinentů.

Podle rychlosti přenosu informací třídíme sítě na:  

klasické jako např. Ethernet, Token Ring a ARCNet vysokorychlostní s rychlostmi nad 100 Mb/s (známé jako highspeed networks), např. ATM, FDDI, Fast Ethernet, 100VG-AnyLAN apod.

Z aplikačního hlediska třídíme sítě na: 

PS v informačních systémech slouží jako komunikační subsystém informačního systému a poskytující podpůrné aplikační služby pro koncové uživatele informačního systému.  PS v průmyslových aplikacích aplikované jako komunikační systém pro řízení výroby, na procesní řízení, propojení robotů, manipulátorů s operátorskými stanicemi a vyšším informačním systémem. Velmi specifickou skupinu mezi počítačovými sítěmi tvoří známý Internet26.

8.4 WWW

http://www.svetsiti. cz/view.asp?rubrika =Tutorialy&clanekID =123

Architektura počítačových sítí

Počítačová síť představuje obecně systém vzájemně propojených počítačů, terminálů a periferních zařízení, komunikujících prostřednictvím komunikačního subsystému sítě, přenosových médií a aktivních komunikačních prvků. Architektura počítačové sítě pak zahrnuje celkové uspořádání sítě, tj. její topologii, formu komunikace, použité komunikační protokoly a základní služby poskytované komunikujícím uzlem. 8.4.1

Topologie sítí

V praxi se setkáváme s topologií sběrnicovou, hvězdicovou, stromovou a kruhovou viz následující obrázek. Některé sítě jednotlivé topologie kombinují (např. ARCNet nebo dnešní Ethernet27). V poslední době se rozšiřují topologie pro bezdrátové sítě. Sběrnicová topologie sítě sběrnicová síť

Základním prvkem sběrnicové sítě je úsek přenosového média - segment sběrnice, ke kterému jsou připojeny počítače, obecně zde 26

Internet je celosvětová počítačová síť, která spojuje jednotlivé menší sítě pomocí sady protokolů IP. Název pochází z anglického slova network (síť), podle něhož tradičně názvy amerických počítačových sítí končily „-net“, a mezinárodní (původně latinské) předpony inter- (mezi), vyjadřující, že internet propojil a vstřebal různé starší, dílčí, specializované, proprietární nebo lokální sítě. Internet slouží k přenášení informací a poskytování mnoha služeb, jako jsou elektronická pošta, chat, www stránky, sdílení souborů, on-line hraní her, vyhledávání, katalog a další. 27 Ethernet je jeden z typů lokálních sítí, který realizuje vrstvu síťového rozhraní. V lokálních sítích se Ethernet prosadil v 80 % všech instalací. Jeho popularita spočívá v jednoduchosti protokolu a tím i snadné implementaci i instalaci. 102

nazývané též uzly nebo stanice sítě. Přenosovým médiem je nejčastěji koaxiální kabel, symetrické vedení (kroucený dvoudrát), nebo optické vlákno. Sběrnicové sítě se vyznačují pasivním médiem, snadným připojováním stanic a odolností proti výpadkům stanic. Pro řízení sběrnicových sítí se využívá řada deterministických i nedeterministických metod, které využívají skutečnosti, že signál vysílaný jednou stanicí je přijímán ostatními stanicemi jen s velmi malým zpožděním. Výhody:  Snadná realizace a snadné rozšíření jíž stávající sítě.  Nevyžaduje tolik kabeláže jako např. hvězdicová topologie.  Vhodná pro malé nebo dočasné sítě, které nevyžadují velké rychlosti přenosu. Nevýhody:  Nesnadné odstraňování závad.  Omezená délka kabelu a také počtu stanic.  Pokud nastane nějaký problém s kabelem, celá síť přestane fungovat.  Výkon celé sítě rapidně klesá při větších počtech stanic nebo při velkém provozu. Sítě typu hvězda Stanice sítě typu hvězda jsou připojeny k centrálnímu uzlu samostatnými linkami. Centrální uzel označovaný jako hub (v překladu "střed loukoťového kola") rozděluje signál přicházející z jedné linky do ostatních linek hvězdy. Rozlišujeme pasivní hub, ve kterém se signál pouze dělí (odporovým děličem) a aktivní hub (vícevstupový opakovač), ve kterém je přijatý signál upravován tak, aby měl na výstupních linkách požadovanou úroveň a časování. Výhody:    

Pokud selže jeden počítač nebo kabel nebude fungovat spojení pouze pro jednu stanici a ostatní stanice mohou vysílat i přijímat nadále Dobrá výkonnost v porovnání se sběrnicovou topologií. To souvisí s tím, že na jednom kabelu je připojen pouze jeden počítač a tudíž jednak nedochází ke kolizím mezi paket28y a také může současně přenášet data více počítačů. Snadno se nastavuje a rozšiřuje Závady se dají snadno nalézt

Nevýhody:   

U větších sítí vyžadováno velké množství kabelů - ke každému počítači jeden. Potřeba extra hardware v porovnání se sběrnicovou topologií. Toto dnes ale není vzhledem k pořizovacím cenám příliš důležité (výjimkou je gigabitethernet, ale to se do budoucna jistě změní). V případě selhání centrálního síťového prvku přestane fungovat celá síť.

28

Paket v informačních technologiích značí blok přenášených informací počítačovou sítí. Určité typy síťových propojení nepodporují přenos paketů, například spojení bod-bod; v tomto případě se data po lince přenášejí jako série bytů, znaků nebo bitů. Výhodou paketového spojení je efektivní a spolehlivý přenos dlouhých zpráv. 103

síť typu hvězda

Sítě s topologií "hvězda", jak jsme si ji právě popsali, se tím, že signál jedné stanice mohou přijímat současně stanice ostatní, blíží sítím sběrnicovým a lze u nich použít i obdobné metody řízení. Stromová topologie stromová topologie

Stromová topologie je přirozeným rozšířením topologie typu "hvězda". Setkáváme se s ní u širokopásmových sítí a u sítí využívajících pro přenos světlovody. Vlastnosti stromové topologie jsou:    

odolnost sítě proti výpadkům jednotlivých stanic a linek, citlivost na výpadky uzlů (hubů29), snadná rozšiřitelnost, dvoubodové spoje.

Výhody:  Pokud selže jeden aktivní síťový prvek, ostatní části sítě mohou dále pokračovat.  Snižuje se potřebné množství kabelů.  Zvýšení bezpečnosti - zvyšuje se obtížnost odposlouchávání síťové komunikace.  Stromové (hvězdicové) sítě používají podobných metod řízení jako sítě sběrnicové. Sítě kruhové kruhová síť

U kruhových sítí jsou komunikační stanice propojeny spoji, které jsou využívány pouze jednosměrně. Signál30 vyslaný jednou stanicí je postupně předáván ostatními stanicemi kruhu (základním prvkem stanice je krátký posuvný registr) a po oběhu sítí se vrací ke stanici, která jej odeslala. Vlastnosti kruhových sítí lze shrnout do těchto bodů:   

dvoubodové jednosměrné spoje lze snadno realizovat i na světlovodech v síti lze kombinovat různá média (pro krátké spoje elektrická vedení, pro dlouhé spoje světlovody), síť je citlivá na výpadek libovolného prvku (stanice nebo spoje).

29

Ethernetový hub nebo pouze hub, česky rozbočovač, je aktivní prvek počítačové sítě, který umožňuje její větvení a je základem sítí s hvězdicovou topologií. Chová se jako opakovač. To znamená, že veškerá data, která přijdou na jeden z portů (zásuvek) zkopíruje na všechny ostatní porty, bez ohledu na to kterému portu (počítači a IP adrese) data náleží. To má za následek, že všechny počítače v síti „vidí“ všechna síťová data a u větších sítí to znamená zbytečné přetěžování těch segmentů, kterým data ve skutečnosti nejsou určena. Nástupcem síťových rozbočovačů jsou switche (přepínače), které síťový provoz inteligentně směrují (mají přehled o tom, který počítač je připojený ke kterému portu a data pak odešlou pouze na daný port). V současné době jsou huby spíše levnější, avšak méně efektivní a bezpečnou, alternativou ke switchům. Používají se většinou v menších domácích nebo podnikových sítích. S tím, jak klesají ceny switchů (rok 2007) se huby pomalu přestávají vyrábět a prodávat.

30

Signál (z latinského signalis - dávat znamení) je optické, elektrické, elektromagnetické nebo akustické znamení, které má určitý význam. Různé signály se velmi často používají v dopravě, ve fyzice a kybernetice jsou signály nositelem informace. 104

Výhody:  Přenos dat je relativně jednoduchý, protože packety31 se posílají jedním směrem.  Přidání dalšího uzlu má jen malý dopad na šířku pásma.  Nevznikají kolize  Náklady jsou menší než u hvězdicové topologie Nevýhody:  Data musí projít přes každý počítač mezi odesilatelem a příjemcem, což zvyšuje dobu trvání přenosu  Pokud se zhroutí jeden uzel, zhroutí se s ním celá síť a data nemohou být správně přenášena  Je těžké najít a odstranit závadu  Protože jsou všechny stanice navzájem propojené, musí se kvůli přidání nového uzlu dočasně vypnout celá síť U kruhových sítí se pravidelně používá deterministických metod řízení. Uvedené dělení sítí na sítě sběrnicové, stromové a kruhové je opřeno o elektrickou topologii (signálovou topologii), tedy o způsob vzájemného propojení stanic. Z hlediska vlastností sítě má velký vliv i topologie fyzická (způsob vedení kabelů) a topologie logická (metoda spolupráce stanic u deterministických metod). Topologií se lokální sítě liší od rozsáhlých počítačových sítí. Ty se opírají o přepojování paketů nebo zpráv - postupné předávání zpráv mezi uzly po dvoubodových spojích (technika "store-and-forward") a jsou polygonální. Lokální sítě využívají přímého propojení komunikačních stanic sdíleným kanálem, signál vyslaný jednou ze stanic je přijímán ostatními stanicemi sítě. Tyto lokální sítě jsou někdy označovány jako "broadcast" sítě.

8.5

Multimediální služby v rámci počítačových sítí

Multimediální32 služby mají o mnoho vyšší nároky na přenos dat, neboť předpokládají přenos hlasové a obrazové formy informace s mnohem přísnějšími požadavky na komunikační systém. Ten se pak musí vyrovnat nejen s požadavkem konstantního zpoždění přenosu a šířky pásma sítě, ale též citlivějším vyhodnocováním přenosu na straně koncových systémů. Z multimediálních aplikací používaných v prostředí počítačových sítí jsou nejpoužívanější: 31

Paket v informačních technologiích značí blok přenášených informací počítačovou sítí. Určité typy síťových propojení nepodporují přenos paketů, například spojení bod-bod; v tomto případě se data po lince přenášejí jako série bytů, znaků nebo bitů. Výhodou paketového spojení je efektivní a spolehlivý přenos dlouhých zpráv. 32

Multimédia jsou oblast informačních a komunikačních technologií, která je charakteristická sloučením audiovizuálních technických prostředků s počítači či dalšími zařízeními. Jako multimediální systém se označuje souhrn technických prostředků (např. osobní počítač, zvuková karta, grafická karta nebo videokarta, kamera, mechanika CD-ROM nebo DVD, příslušný obslužný software a další), který je vhodný pro interaktivní audiovizuální prezentaci. Od počátku 90. let minulého století se začalo používat označení multimediální aplikace nebo multimediální software, které využívaly kombinace textových, obrazových, zvukových či animovaných nebo filmových dat. V roce 1991 vydalo konsorcium pod vedením společnosti Microsoft specifikaci standardního multimediálního počítače (MPC). Ta byla v dalších letech několikrát aktualizována, dnes jsou prakticky všechny osobní počítače multimediální. 105

multimediální služby v rámci PS

  

WWW

http://www.scribd.co m/doc/6898206/Dil1 Pocitacovesite

Aplikace požadující přenos hlasu nekladou vysoké nároky na šířku pásma sítě, požadují však striktně konstantní zpoždění přenosu a konstantní přenosovou rychlost. Kolísání zpoždění přenosu způsobuje zkreslení přenášeného hlasu, což vede k jeho nesprávnému vyhodnocování. Přenos obrazu patří z hlediska šířky pásma sítě k nejnáročnějším službám. Při přenosu jsou předávány snímané obrazy (tzv. rámce) s opakovací frekvencí minimálně 30 rámců za sekundu. Minimální opakovací frekvence34 vychází ze setrvačných vlastností lidského oka. Při přenosu obrazu v prostředí PS se obvykle používají kodéry transformující obraz do datové formy. Nároky na požadovanou šířku pásma sítě kolísají v závislosti na velikosti obrazu a barevného rozlišení. V současné době je k dispozici celá řada systémů zajišťujících multimediální služby v počítačových sítích. Příkladem mohou být systémy View Station SP a View Station SP 384 od firmy Polycom / Polyspan. Vyznačují se schopností optimalizovat zpracování pohyblivého obrazu pro přenos po linkách s nízkou šíří pásma a tím zaručují dobrou kvalitu obrazu. Oba systémy obsahují funkce zabudovaného webového serveru, což umožňuje realizovat prezentace, správu systému a diagnostiku kdykoli a odkudkoliv. Prezentace lze jednoduše a rychle nahrát do View Station z lokálního nebo vzdáleného PC a okamžitě jsou k dispozici pro prohlížení v průběhu videokonference.

8.6 počítačové sítě v průmyslových aplikacích

přenos hlasu, video33 a audio konferenční služby vzdělávání na dálku.

Uplatnění počítačových sítí v průmyslových aplikacích

V průmyslu se počítačové sítě (místní sítě) začínají stále intenzivněji uplatňovat při automatizaci a řízení technologických procesů. Síť propojuje konkrétní výrobní procesy s řídícími středisky, jež umožňují sběr informací, jejich ukládání, archivaci apod. Jednotlivé uzly takové sítě je možné rozčlenit na podvrstvy se stejným stupněm inteligence. Například nejnižší vrstvu mohou tvořit jednoúčelové řadiče robotů a manipulátorů tvořící tzv. procesní úroveň. Do vyšší vrstvy můžeme zařadit uzly s vyšší inteligencí vykonávající koordinaci činnosti řadičů. Tuto vrstvu nazýváme technologická úroveň. Nejvyšší vrstvy mají funkci centrálních dispečerských prostředků spojených s integrovaným informačním systémem a jsou formulovány jako dispečerská úroveň. Takový systém představuje integrovanou architekturu řízení a informací. Pro tuto architekturu je typické překrývání distribuovaného (v rámci jedné vrstvy) a centralizovaného charakteru řízení (směrem od vyšší vrstvy k nižší).

8.7

Shrnutí

Po prostudování kapitoly jste studenti měli získat základní informace o počítačových sítích. Zjistili jste, že počítačové sítě lze rozdělit: Podle rozlehlosti nebo územního dosahu počítačové sítě dělíme na LAN, MAN, WAN. Podle rychlosti přenosu 33

Video (z latiny, vidět) je technologie pro zachycování, zaznamenávání, přehrávání, přenos a obnovu pohyblivých obrázků používající elektronické signály nebo digitální média. Je spojena především s televizní výrobou. 34 Frekvence (též kmitočet) je fyzikální veličina, která udává počet opakování (počet kompletních cyklů) periodického děje za jednotku času. 106

informací třídíme sítě na klasické a vysokorychlostní. Z aplikačního hlediska třídíme sítě na: PS v informačních systémech a PS v průmyslových aplikacích. Dalším důležitým poznatkem byl poznatek o architektuře počítačové sítě a topologii sítí. Tady jste se dozvěděli, že existuje tato topologie sítí – sběrnicová, kruhová, stromová, bezdrátová, polygonální a jejich základní výhody a nevýhody.

8.8 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)

Kontrolní otázky Definujte počítačovou síť. Jak se člení počítačové sítě podle rozlehlosti a územního dosahu. Jak se člení počítačové sítě dle rychlosti přenosu. Jak se člení počítačové sítě z aplikačního hlediska. Co chápeme pod pojmem architektura počítačové sítě. Popište sběrnicovou síť. Uveďte její výhody a nevýhody. Popište kruhovou síť. Uveďte její výhody a nevýhody. Nalezněte si jeden podnik, ve kterém mají počítačovou síť. Tuto síť popište. Představte alespoň v krátkosti nalezený podnik. Výsledek své práce zpracujte ve formě textového dokumentu.

8.9

Literatura

1) JURČA, R. Informatika I. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2004. ISBN 80-7314-045-4 2) JURČA, R. Informatika II. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005. ISBN 80-7314-058-6 3) ČEŠKOVÁ, M. Excel 2003. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0700-4 4) CRONAN, J. Excel 2003. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-1008-0 5) BŘÍZA, V. Excel 2007. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1964-0 6) BŘÍZA,V. Excel 2007-podrobný průvodce. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80247-1965-8 7) NAVRÁTIL, P. S počítačem nejen k maturitě. Kralice na Hané: Computer Media, 2002. ISBN 80-902815-9-1

8.10

Test

Správnou odpověď zakroužkujte. 1/ Podle rozlehlosti a územního rozsahu členíme sítě na: a/ MAN, FAN, LAN b/ MAN, LAN, PAN c/ MAN, LAN, WAN d/ MAN, WAN, FAN 2/ Podle rychlosti přenosu informací třídíme sítě na: a/ MAN, FAN, LAN b/ klasické a vysokorychlostní c/ MAN, klasické a FAN 107

d/ nízkorychlostní a vysokorychlostní 3/ Z aplikačního hlediska třídíme sítě na: a/ v informačních systémech a průmyslových aplikacích b/ v ekonomických systémech a průmyslových aplikacích c/ v informačních a ekonomických systémech d/ v ekonomických a informačních aplikacích 4/ Počítačová síť: a/ představuje systém vzájemně propojených počítačů, terminálů a periferních zařízeních mezi sebou navzájem komunikujících b/ představuje systém vzájemně propojených počítačů, terminálů a periferních zařízeních mezi sebou navzájem nekomunikujících c/ představuje celkové uspořádání sítě, její topologii a formu komunikace d/ představuje základní služby poskytované komunikujícími uzly 5/ Vlastnostmi topologie „hvězda“ jsou: a/ snadná rozšiřitelnost, citlivost na výpadky b/ dvoubodové spoje mezi stanicemi a centrálním uzlem lze snadno realizovat, síť je odolná proti výpadku jednotlivých stanic a linek, síť je citlivá na poruchu centrálního uzlu c/ v síti lze kombinovat různá média, snadná rozšiřitelnost, citlivost na výpadky d/ snadná rozšiřitelnost, v síti lze kombinovat různá média Správné odpovědi: 1c, 2b, 3a, 4a, 5b

108

9

Vývojové diagramy

Obsah kapitoly 9.

9.1

Vývojové diagramy 9.1. Cílové znalosti a dovednosti 9.2. Klíčová slova 9.3. Charakteristika vývojových diagramů 9.4. Značky ve vývojových diagramech 9.4.1 Značka zpracování 9.4.2 Značka rozhodování 9.4.3 Značka VSTUP / VÝSTUP 9.4.4 Značka pro přípravné operace 9.4.5 Značka pro předem definovanou činnost 9.4.6 Značka spojky 9.4.7 Mezní značka 9.4.8 Značka spojnice 9.4.9 Značka poznámka 9.4.10 Značka pro přípravné operace 9.4.11 Vývojové diagramy dat 9.5. Logická schémata algoritmů - úvod 9.5.1 Případová studie 9.6. Principy algoritmizace 9.6.1 Význam algoritmu 9.6.2 Vlastnosti algoritmizace 9.7. Shrnutí 9.8. Kontrolní otázky 9.9. Literatura



Seznámíte se s pojmem počítačová síť Naučíte se základním typům používané klasifikace počítačových sítí, jejich výhodám a nevýhodám Seznámíte se s pojmem architektura počítačové sítě

Kapitola vás uvádí do problematiky počítačových sítí, avšak pouze z pohledu řadového uživatele. Seznámíte se pouze se základním členěním počítačových sítí, s jejich výhodami a nevýhodami. Po zvládnutí kapitoly se od vás očekává pouze orientace v dané problematice.

109

9.2

Klíčová slova

Počítačová síť, architektura počítačové sítě, LAN, MAN, WAN, topologie sítě, sběrnicová síť, stromová síť, kruhová síť, polygonální síť, bezdrátová síť

9.3

Charakteristika vývojových diagramů

Řešitel, který pracuje na analýze nebo návrhu nějakého systému, subsystému nebo programu, musí být schopen vyjádřit velké množství informačních a jiných vazeb a posloupnost operací (podle zvolené rozlišovací úrovně), které vedou k řešení úlohy. Tuto náročnou činnost nevykonává izolovaně, ale v těsném kontaktu s uživateli a s navazujícími profesemi řešitelského týmu. Aplikace slovního popisu je vyloučená. Vývojové diagramy nabízejí širokému okruhu uživatelů snadný zápis algoritmu, značnou názornost analyzovaného problému nebo navrhovaného řešení. Jak lze zjistit z literatury, je vývojový diagram blokové schéma určitého procesu (např. programu) zachycující jeho strukturu a (v hrubých rysech) návaznost činnosti. Jde tedy o schematické znázornění různých druhů činností nebo operací, jejichž posloupnost, logická struktura a chronologická návaznost je dána směrem zakreslení vývojového diagramu. Norma stanoví tvar, druhy symbolů vývojového diagramu a určité konvence při jejich kreslení. Pro kreslení každého vývojového diagramu platí tyto zásady: zásady pro tvorbu vývojových diagramů

  

WWW

http://www.cmsps.cz /~marlib/diagramy/d iagramy.html

vývojový diagram vytvářený posloupností navzájem spojených symbolů je ohraničen symboly pro začátek a konec vývojového diagramu. Vývojový diagram může mít tedy pouze jeden začátek a jeden konec. jednotlivé symboly je vhodné kreslit v preferovaných směrech, tj. shora dolů a zleva doprava je účelné dodržovat jednotnou velikost symbolů a stejnou sílu obrysových čar.

V systému zpracování informací plní vývojové diagramy tyto základní funkce:  řešitelskou  komunikační  dokumentační Řešitelská funkce vede k tomu, že vývojové diagramy umožňují :  formalizovat definici problému (vyplňují mezeru mezi přímým napsáním programů v patřičném zvoleném jazyce a řešeným problémem),  usnadnit konstrukci algoritmu, prověrku jeho návrhu (na vývojovém diagramu je možné experimentovat bez programování),  usnadnit a zrychlit ladění, opravy a úpravy v programech. Z řešitelské funkce vývojových diagramů vyplývá i funkce komunikační. Forma vývojového diagramu umožňuje dialog nejen mezi specialisty, ale je srozumitelná i pracovníkům, kteří nemají zkušenosti s automatizovaným zpracováním dat. Vývojové diagramy usnadňují komunikaci mezi řešitelem a uživatelem automatizovaných systémů řízení. Dokumentační funkce vývojového diagramu se projevuje jednak v průběhu řešení problému, jednak následně po zpracování celé úlohy. Vývojový diagram umožňuje 110

mnohem přehledněji a názorněji orientovat se v problému, provádět zlepšení, popř. nezbytné úpravy. Dokumentační úlohu splní vývojový diagram jen tehdy, bude-li sestaven podle jednotné normy a bude-li odrážet skutečný stav programů (bude mít stejný tvar jako zdrojový program). Jinak řečeno, ve vývojovém diagramu musí být zachyceny všechny změny, ke kterým došlo oproti původnímu návrhu řešení. Význam a potřeba dokumentační funkce vývojových diagramů neustále roste. Postavení vývojového diagramu a jeho funkce při přípravě úlohy pro počítač znázorňuje obrázek obr. 9-1. programování

úloha k řešení zadání úlohy

vývojový diagram

analýza úlohy

program

zpracování

výsledky ŘEŠITELSKÁ FUNKCE

KOMUNIKAČNÍ FUNKCE

DOKUMENTAČNÍ FUNKCE

Obr. 9-1: schematické znázornění řešitelské, komunikační a dokumentační funkce vývojových diagramů Zdroj: vlastní

Obecně je používání vývojových diagramů velmi rozšířené. I když o značkách používaných ve vývojových diagramech budeme hovořit dále, je třeba říci, že v podstatě ve vývojových diagramech jako prostředku pro zobrazení algoritmů se používá dvou základních bloků. Jde o kosočtvercový blok a obdélníkový blok. Kosočtvercový blok se používá k zapisování podmínky, kterou je třeba vyhodnotit. Činnosti se zapisují do obdélníkových bloků. Jednotlivé bloky u vývojových diagramů se spojují čárami, jejichž význam je ten, že určují sled provádění jednotlivých kroků algoritmu, samy o sobě žádnou činnost nepředstavují. Cesta od kroku ke kroku je jednosměrná, totéž cestou - čárou se nelze vracet. Rozeznáváme vývojové diagramy:  programu (hrubé, podrobné)  dat. Hrubé vývojové diagramy programu zachycují základní vazby a souvislosti, např. rozdělení celé úlohy na jednotlivé chody (programy) počítače. Jedna značka vývojového diagramu tak reprezentuje celou skupinu činností nebo operací. Podrobné vývojové diagramy programu znázorňují logickou stavbu programu, strukturu algoritmu se všemi vazbami, výpočty, texty, vstupy a výstupy. Dříve než řešitel přistoupí k řešení úlohy na té úrovni podrobnosti, kterou předpokládá vývojový diagram, je účelné vytvořit základní schéma celého programu. Grafické znázornění toku dat systémem na zpracování informací vyjadřuje vývojový diagram dat. Vývojové diagramy dat jsou výsledkem analýzy systému, popř. 111

hrubé vývojové diagram

podrobné vývojové diagram

subsystému. Zachycují v podstatě vztahy mezi okolím (uživatelem) a výpočetním systémem. Graficky znázorňují všechna vstupní data a k nim příslušná média. Vývojový diagram dat může být zapsán tak podrobně, jak to odpovídá systémovému toku dat nebo programátorskému toku dat.

9.4 9.4.1 značka zpracování

Značka zpracování

Obdélník charakterizuje vlastní zpracování informace. Podrobnější specifikaci operace určuje zápis uvnitř symbolu. Obdélník charakterizuje vlastní zpracování informace. Podrobnější specifikaci operace určuje zápis uvnitř symbolu. Obdélník, který má slovní formu zápisu např. výpočet faktury, představuje úroveň hrubého (analytického) vývojového diagramu a reprezentuje celou skupinu operací. Obdélník, který obsahuje např. zápis SUMA=SUMA+CENA, má podstatně vyšší rozlišovací úroveň, je to vlastně forma instrukcí zdrojového jazyka což nemusí znamenat, že tomu tak musí být vždy. Symboly uvnitř značky vývojového diagramu vyjadřují symbolické jméno zpracované informace a současně i symbolická jména míst v operační paměti počítače, kde je informace uložena. Doporučovaný vstup do značky je shora a z levé strany. Výstup je dolů nebo doprava. Vstupuje-li se ze dvou různých míst vývojového diagramu do značky zpracování, jsou možné dva zápisy viz. obrázek 9-2.

9.4.2 značka rozhodování

Značky ve vývojových diagramech

SUMA=SUMA + X

VÝPOČET FAKTURY

Obr. 9-2: značka zpracování a dva možné způsoby vstupu do značky zpracování Zdroj: vlastní

Značka rozhodování

Značka rozhodování splňuje podmínku větvení vývojového diagramu. Ve značce je uvedena podmínka ve zvolené vhodné formě a na základě platnosti této podmínky (v okamžiku dotazu) se pokračuje na jedné z výstupních větví. Při zápisu podmínky nebo určení pokračovací větve se využívá slovní popis nebo relační znaménka. Má vždy jeden vstup a dva, popř. více výstupů, které slovně nebo znaménkem blíže označují stav podmínky dotazu. Dva výstupy jsou v případě, kdy podmínka je, nebo není splněna. Platí dohoda, že kladná větev (ANO) je ve směru shora dolů. Při třech možných odpovědích na dotaz jsou tři výstupy. Při tomto zápisu se nahrazují dvě značky, které by měly pouze dva výstupy. Několik výstupů je možné v případě, že dotaz formulovaný ve značce nabývá více než tří hodnot. Výstup ze značky je v tomto případě z dolní části značky viz. obrázek 9-3.

112

POSLEDNÍ DEN V MĚSÍCI

NE

=

ANO

=

A>B

Obr. 9-3: značka rozhodování Zdroj: vlastní

9.4.3

Značka VSTUP / VÝSTUP

Označuje vstupní nebo výstupní operace (činnost), tzn. vstup informace do zpracování nebo její výstup. To se uvede ve slovním popisu značky. Druh vstupního nebo výstupního zařízení je buď jednoznačně určen zadáním, nebo je slovně uveden uvnitř značky. Zápis "ČTI A" říká, že se ze vstupního zařízení přenese a na místo v operační paměti označené symbolicky jako A uloží určitý údaj, který je na vstupu k dispozici (A je symbolická adresa paměťového místa v operační paměti). Čtením se původní obsah operační paměti přemazává.

značka vstup/výstup

ČTI A

ČTI VĚTU ZE SOUBORU STUDENT

TISKNI VĚTU ZE SOUBORU MATERIÁL

Obr. 9-4: značka VSTUP / VÝSTUP Zdroj: vlastní

9.4.4

Značka pro přípravné operace

Značka pro přípravné operace (obr. 9-5) znázorňuje modifikaci určité proměnné, která má ve vývojovém diagramu pomocný význam. Značka pro přípravné operace v sobě skrývá několik funkcí a zpočátku často dělá potíže její význam plně pochopit. Značku je možné rozepsat do více kroků, jak nám znázorňuje obr. 9-6. Jsou-li známy při cyklickém opakování určité části vývojového diagramu, počet průchodů a hodnoty, pro které se opakování provádí, lze tento cyklus zapsat pomocí značky přípravy tak, jak ukazuje obr. 9-7. Cyklus se provádí pro jednotlivé hodnoty (parametry) proměnné P podle zadání (v prvním případě desetkrát, v druhém čtyřikrát). Po cyklu pro poslední hodnotu P se pokračuje ve větvi vycházející z prvé strany značky.

113

značka pro přípravné operace

PŘIČTI K OBSAHU INDEXOVÉHO

SOUBOR=VĚTA+1

Obr. 9-5: značka pro přípravné operace Zdroj: vlastní

PŘÍPRAVA

P = 1,2, … , 10

OPERACE CYKLU V NĚMŽ JE PROMĚNNÁ P

OPERACE CYKLU V NĚMŽ JE PROMĚNNÁ P

Obr. 9-7: zápis cyklu Zdroj:

NAPLŇ PROMĚNNOU P

PŘIČTI PROMĚNNOU CYKLU

ZPRACOVÁNÍ

KONEC CYKLU ?

NE

ANO

Obr. 9-6: rozpis značky pro přípravu Zdroj: vlastní

114

9.4.5

Značka pro předem definovanou činnost

Značka pro předem definovanou činnost nahrazuje skupinu operací, které jsou definovány mimo tvořený vývojový diagram. Nahrazuje tedy i skupinu značek vývojového diagramu, které se na několika místech opakují. Tato opakující se skupina se z vývojového diagramu vyčlení a zapíše se samostatně jako další vývojový diagram. Na její místo se zapíše značka „předem definovaná činnost“, ve které je zapsán název vyčleněné skupiny nebo její slovní identifikace. Tímto zápisem se vývojový diagram zkrátí a zpřehlední. Značka „předem definovaná činnost“ je jakousi náznakovou operací, podprogramem. Pokud jde o podprogram, je vhodné uvádět přímo symbolický název podprogramu, pod kterým je do vlastního programu volán. Tato značka se používá i pro operace otevírání, resp. uzavírání souborů, popř. pro jiné standardní rutiny (testování, třídění, apod.).

značka pro předem definovanou

OTEVŘI DATA

KONTROLA

VÝPOČET DANĚ

Obr. 9-8: značka pro předem definovanou činnost Zdroj: vlastní

9.4.6

Značka spojky

Značka spojka, často označovaná jako konvektor, se používá v případech, kdy je pro přehlednost účelné přerušit spojnici mezi jednotlivými značkami. Při přerušení spojnice se jako poslední značka uvede značka „spojka“ a tato značka se opakuje rovněž jako první značka v pokračování. Do spojek logicky k sobě příslušejících se uvede stejné označení.

značka spojky

Obr. 9-9: značka spojky Zdroj: vlastní

9.4.7

Mezní značka

Mezní značka označuje začátek a konec celého vývojového diagramu nebo jeho části. Je tedy vždy na začátku a konci každého vývojového diagramu. V některých případech, při znázornění přerušení (čekání na další informace), se použije tato značka uprostřed vývojového diagramu místo spojky. Slovní popis uvnitř značky specifikuje, zda jde o začátek, konec nebo přerušení vývojového diagramu. Každý vývojový diagram začíná a končí touto značkou. Do značky lze přímo napsat zkrácený název vývojového diagramu.

115

mezní značka

ZAČÁTEK

KONEC

START

CÍL

Obr. 9-10: mezní značka a různé způsoby jejího zápisu Zdroj: vlastní

9.4.8

značka spojnice

Značka spojnice

Jednotlivé značky vývojového diagramu se spojují plnými čarami (spojnicemi). Spojnice se kreslí zásadně ve svislém nebo vodorovném směru a určují logický sled jednotlivých značek. Jsou-li značky zapisované v dohodnutém směru shora dolů nebo zleva doprava, nemusí být spojnice označeny šipkou. Je-li sled značek v jiném směru, nebo spojnice jsou dlouhé, doporučuje se použít k vyznačení směru šipky. Spojnice se mohou křížit, spojovat nebo větvit. Křížení spojek ukazuje obrázek 9-11.

Obr. 9-11: značka spojnice Zdroj: vlastní

9.4.9 značka poznámka

Značka poznámka

Značka poznámky se může připojit ke každé značce vývojového diagramu. Slouží pro zápis textu (poznámky) blíže specifikujícího prováděnou operaci. Poznámky se tímto způsobem vyjadřují mimo posloupnost značek, takže nesnižují přehlednost a orientaci ve vývojovém diagramu. Praktická poznámka: Dříve než přikročíte k vlastnímu kreslení vývojového diagramu, musíme si především promyslet základní taktiku řešení. V našem případě si uveďme jak bychom vyhledávali z velikého počtu nesetříděných čísel nejvyšší číslo bez počítače. Museli bychom zřejmě číst číslo za číslem a postupně si poznamenávat nejvyšší nalezené číslo; jestliže bychom nalezli při dalším čtení číslo ještě vyšší, škrtli bychom předcházející (přestalo pro nás mít význam) a zapsali bychom si nové do té doby, než bychom nalezli ještě vyšší. Po skončení čtení řady čísel by nám zůstalo v poznámkách číslo z celé řady.

116

POROVNÁNÍ MNOŽSTVÍ NA SKLADĚ S LIMITEM ZÁSOBY

M > L

NE

ANO

Obr. 9-12: značka poznámka Zdroj: vlastní

9.4.10

Značka přípravné operace

Pro označení buněk v operační paměti, a určit použití jednotlivých buněk. Často se totiž musí některé buňky před zpracováním v přípravných operacích upravit, tzn. vynulovat nebo uložit do nich počáteční konstantu. Nulování se provádí zejména u buněk určených pro běžné kumulované součty. Výsledky pak nejsou zkresleny hodnotami, které mohly zůstat v buňkách z předcházejících úloh. Příprava potřebných konstant, např. zápis dolních a horních indexů, je možná třemi způsoby:   

dosazením přečtením ze vstupního média výpočtem ze známých hodnot

Otevření souboru Tímto příkazem začíná zpracování vstupních a výstupních souborů. provádí kontrolu nebo psaní jmenovek, a další přípravné provozní operace (soubor se nastaví do počátečního stavu). Vstup věty Jednou ze základních operací je čtení vstupních údajů. Již z výkladu k technickému zabezpečení automatizovaného systému řízení je zřejmé, že vstupní i výstupní operace se realizují po určitých blocích. Logicky jsou uživateli zpřístupňovány jednotlivé požadované věty (rozdělení bloku na věty zajišťuje operační systém. Ze vstupního zařízení (např. z vnější paměti) se přenesou do operační paměti počítače z hlediska uživatele všechny údaje, které představují informační větu. Přenesou se do operační paměti i ty údaje, které se nebudou v daném programu využívat, ale nelze je v žádném případě vyloučit (tvoří součást věty, která představuje základní informační jednotku v oblasti zpracování informací.

117

značka přípravné operace

Konec zpracování Při zpracování dat je na vstupu zpravidla soubor s neznámým počtem vět. Konec zpracování nebo koncové operace (tj. operace následující po přečtení všech vět souboru) se potom zajistí přečtením koncové věty. Koncová věta následuje za poslední větou informačního souboru, avšak není jeho součástí. Její přečtení signalizuje, že byl zpracován celý soubor. Operační systém na základě textu EOF (End Of File) předá řízení programu na místo koncových operací pro příslušný soubor, tzn. na návěští první operace, která následuje po ukončení zpracování souboru. Konečná věta má různou formu podle druhu média, na kterém je soubor uložen. Přečtení koncové věty způsobí přerušení cyklu zpracování všech ostatních vět souboru a předání řízení obvykle na závěrečné operace programu. Kontrola vstupu Další důležitou součástí vývojových diagramů jsou různé kontrolní prvky, zajišťující správnost vstupních dat, jejich zpracování a výstup. Programátor proto musí formulovat v programu konkrétní operace, které zajistí požadovanou ochranu a přesnost zpracování. Opírá se přitom např. o tyto formy kontroly:     

číslicových nebo abecedních znaků nebo mezer přímých hodnot rozsahu hodnoty kontrolních čísel vzájemných vztahů

Identifikace chybových údajů v souboru a jejich oprava může být předmětem zvláštního zpracování. Postup záleží na charakteru řešení úlohy a na přístupu analytika. Zpracování Po vstupu a kontrole dat dochází k vlastnímu zpracování podle posloupnosti předepsaných operací. Zpracování se opírá o základní úkony prováděné počítačem a popsané ve vývojovém diagramu značkami pro operace aritmetické, logické, relační, a přesunu. Tyto operace jsou často spojeny se zápisem dílčích výsledků. Uzavření souboru Po přečtení koncové věty nebo jiném způsobu ukončení cyklu zpracování vět se zpravidla provádí konečný výpočet, úprava a tisk nebo jiný způsob záznamu výsledků celého zpracování. Uzavřením souboru končí zpracování vstupních a výstupních souborů. 9.4.11 vývojové diagramy dat

Vývojové diagramy dat

Vývojové diagramy dat neposkytují informace o konkrétním způsobu zpracování dat počítačem. Charakterizují, co se provádí, nikoliv však jak se to provádí. Značky vývojových diagramů dat představují části použitého technického vybavení počítače (pro danou úlohu), paměťová média, na kterých jsou data uložena, nebo i způsob jejich organizace. Vývojové diagramy dat sledují chod zpracování úlohy na počítači a specifikují pro daný chod strukturu vstupních a výstupních souborů. Obecné schéma vývojového diagramu dat začíná vstupem dat a končí výstupem informací. 118

Mezi těmito značkami pro vstup a výstup jsou značky, které znázorňují transformace vstupů na výstupy. Značky vývojového diagramu dat se dělí na značky:  pro vstupní a výstupní operace  pro pořádací operace  ostatní Značky pro vstupní a výstupní operace

ruční vstup

doklad

štítek

paměť

uložená data

Obr. 9-13: značky pro vstupní a výstupní operace Zdroj: vlastní

9.5

Logická schémata algoritmů - úvod

Program, který je rozepsaný a kódovaný v určeném programovacím jazyce představuje úplný zápis daného problému. Sestavený zápis je velmi podrobným a obsahuje značné množství detailů podle toho, jaké vlastnosti má daný program obsahovat. Proto se program nehodí pro to, aby podával ucelený přehled o celém postupu úlohy. Nehodí se k tomu i proto, že symbolika použitá v tomto detailním programu není vhodná k podání přehledu ani o větších skupinách operací celkem. Vhodnou a velmi rozšířenou pomůckou pro postižení celkové struktury problému, formulované např. ekonomem nebo matematikem, jsou vývojové diagramy. Metoda vývojových diagramů, používajících grafických značek, umožňuje dobrou orientaci i v těch nejsložitějších problémech. Vývojový diagram je grafické znázornění logické struktury řešeného problému. Podává většinou obecné řešení problému, bez zřetele na speciální vlastnosti bezprostředně používaného softwaru. Umožňuje přehled o celkovém programu, jeho částech a o podprogramech. Rozeznáváme tři stupně vývojových diagramů:   

logická schémata algoritmů

Ideové vývojové diagramy Analytické vývojové diagramy Podrobné vývojové diagramy.

Ideové vývojové diagramy zobrazují jednotlivé chody počítače jako celky. V ideovém diagramu jsou uvedeny všechny vstupy, výstupy a jejich vzájemné vazby. Ideový diagram je částí celkového projektu automatizace, který kromě ideového diagramu obsahuje ještě návrh postupu práce v podniku, návrh vstupů a výstupů, předpokládané základní vlastnosti počítače, propočty ekonomické účinnosti, popřípadě další nutné údaje. Analytické vývojové diagramy vyjadřují logické vztahy mezi vstupními a výstupními daty v rámci jednotlivých chodů počítače. Jsou oproštěny od operací technické povahy. Analytické vývojové diagramy mohou být řešeny s různou podrobností. Obecně můžeme říci, že vývojový diagram je grafická 119

WWW

http://www.emag.cz/ jak-jednoduse-azdarma-nakreslitvyvojove-diagramyonline/

pomůcka vysoké názornosti a přehlednosti. Umožňuje snadnou orientaci i ve složitých matematických a ekonomických problémech. Sestavení vývojového diagramu je nutno věnovat velikou pozornost, protože je důležitou etapou prací, připravujících automatizaci zpracování dat v podniku. 9.5.1 případová studie

Případová studie

V následující případové studii, nabízíme v první řadě pohled na textové vyjádření popisu problém výpočtu nároku na dovolenou u pracovníků smyšleného podniku. V druhé řadě je tentýž popis vyjádřen pomocí vývojového diagramu. Vyjádření pomocí značek vývojových diagramů přináší přehlednější a zjednodušující pohled na textový zápis, který je velmi nepřehledný a vlastní zjištění nároku je velmi obtížné. Textové vyjádření problému Mějme problém výpočtu nároku na dovolenou. Na daný problém sestavme vývojový diagram pro malou úlohu z oblasti evidence čistých mezd - výpočet nároku na dovolenou. V tomto případě bude podkladem pro naši tvořivou práci smyšlený rozbor zákonných ustanovení. Dle tohoto smyšleného zákona se dozvídáme, že nárok na dovolenou mají jenom zaměstnanci, kterým uplynula čekací doba a kteří v běžném roce odpracovali alespoň 75 pracovních dnů. V ideovém projektu předpokládáme, že při nástupu zaměstnance do podniku rozhodne osobní referent na základě podrobných zákonných ustanovení o délce jeho čekací doby a tuto dobu zapíše na matriční médium zaměstnance (databáze zaměstnanců). Údaj se přenese do souboru a každý měsíc se bude snižovat při zpracován evidence mezd o jedničku, až klesne na nulu. Ve vývojovém diagramu tedy můžeme zařadit dotaz, zda je zbytek čekací doby nulový. Obdobně musíme u každého zaměstnance při každém zpracování evidence mezd načítat počet odpracovaných dnů, abychom mohli kdykoliv zjistit, zda je splněna i podmínka počtu odpracovaných dnů. Dále nám fiktivní zákon stanoví, že základní dovolená činí 12 dnů a zvyšuje se v těchto případech:  jestliže zaměstnanec pracuje v témže oboru 15 let nebo déle, má nárok na dovolenou 24 pracovních dnů  pracuje-li 5 let, nebo déle, má nárok na 18 pracovních dnů  na dovolenou ve výměře 18 dnů má zaměstnanec nárok i v případě, jestliže je starší 50 let nebo v běžném roce dovrší 50 rok věku a dále jestliže v běžném roce nedosáhne 18 let věku. Pokusme se nyní sestavit z těchto podmínek vývojový diagram tohoto dílčího výpočtu. Předpokládejme, že jde o výsek mnohem rozsáhlejšího vývojového diagramu úlohy evidence čistých mezd; začátky a konce vývojových diagramu tedy označíme spojkami, které nám ukazují další návaznost tohoto úseku na předcházející části vývojového diagramu. Uvedený příklad nám ukazuje, jak je možné použít vývojového diagramu obecně k vyjádření jakékoliv logické úlohy, a to i když nejde o přípravu programu pro samotný počítač.

120

Tak např. lze i složitá ustanovení právních předpisů, organizačních směrnic apod. vyjádřit i řadou logických podmínek a graficky přehledně znázornit jejich vzájemné vazby. Oproti slovnímu vyjádření má grafické znázornění ve formě vývojového diagramu výhodu dokonalé přehlednosti; zejména pak ukazuje všechny možné kombinace logických podmínek a naopak nutí vyjádřit všechny podmínky naprosto přehledně a jednoznačně; ukazuje i nedomyšlené nebo nevyřešené kombinace. Sledujte logický postup podle vývojového diagramu v případech:  Čekací doba uplynula, zaměstnanec odpracoval 90 dní, pracuje v oboru 3 roky, je stár 23 let  Čekací doba uplynula, zaměstnanec odpracoval 45 dní, pracuje v oboru 18 let, je stár 49 let  Čekací doba uplynula, zaměstnanec odpracoval 125 dní, pracuje v oboru 9 let, je stár 55 let  Čekací doba uplynula, zaměstnanec odpracoval 103 dní, pracuje v oboru 4 roky, je stár 55 let 12

Grafické vyjádření problému pomocí vývojových diagramů

Uplynula čekací doba ?

Ne

Ano Odpracoval alespoň 75 dní ?

Ne

Ano Pracuje v oboru alespoň 15 let ?

Ano

Ne Pracuje v oboru alespoň 5 let ?

Ano

Ne Je stár 50 let nebo více ?

Ano

Ne Je stár méně než 18 let ?

Ano

Ne Nárok 12 dní

13

121

Nárok 18 dní

Nárok 24 dní

Není nárok

9.6 principy algoritmizace

Návrh a konstrukce algoritmu (algoritmizace) je vysoce tvůrčí činnost a neexistují pro ni jednoznačné pokyny (jakýsi technologický postup). Přesto však existují určité zásady, jejichž dodržování napomáhá tvorbě algoritmů s požadovanými vlastnostmi, kterými jsou především dobrá struktura algoritmu, jeho čitelnost (srozumitelnost) a snadná modifikovatelnost. Dobře provedený algoritmus úlohy má velký vliv na přehlednost a optimalizaci programu. Dobrý algoritmus také usnadňuje opravy v programu, a umožňuje nám také možnost zrychlení některých operací, jakými mohou být např. operace třídění. 9.6.1

WWW

http://www.spsemoh .cz/vyuka/algor/inde x.htm

Význam algoritmu

Žádný problém, který chceme řešit počítačem, není řešitelný bez jeho algoritmizace. U jednoduchých problémů se nám snadno podaří sestavit příslušné algoritmy. Větší potíže vyvstávají v případech, kdy jde o větší problémy spojené například s řízením rozsáhlých celků, jako je výrobní podnik. Dostáváme se zde totiž do oblasti, kde jsme nuceni použít nějakých teorií chování systémů. Dnes se na systém nahlíží jako na souhrn částí a jejich vlastností, navzájem vázaných vzájemnými vztahy. Podstatou systému je vzájemná vazba jeho částí jakási struktura systému a činnost nebo chování systému. Systém je tedy v čase proměnlivý, je dynamický. Tuto změnu v čase jsme schopni pozorovat lépe v oddělených časových krocích, než jako nějaký spojitý vývoj. Velikost těchto časových kroků můžeme totiž zjemňovat podle potřeby a ze spojitého (kontinuálního) procesu jsme schopni vytvořit posloupnost relativně samostatných stavů. Počítače nám dovolují pracovat s velmi složitými systémy, kde vzájemné množství vazeb a varianty chování jsou velmi rozsáhlé a jinými prostředky je lze těžko sledovat a zvládnout. 9.6.2

vlastnosti algoritmizace

Principy algoritmizace

Vlastnosti algoritmitzace

Aby navržený a zapsaný algoritmus (postup) byl algoritmem, musí splňovat čtyři základní vlastnosti. Jsou to: diskrétnost, která znamená, že algoritmus je posloupností nespojitých, vzájemně oddělených operací (kroků) rezultativnost je požadavkem, aby algoritmus dospěl po konečném počtu kroků k požadovaným výsledkům. To např. znamená, že předpis pro výpočet přesné hodnoty e v dekadické soustavě e = 1/0! + 1/1! + 1/2! + 1/3! + … není algoritmem, protože nemá konečný počet kroků. V praxi bychom se v tomto případě zřejmě spokojili s aproximací hodnoty e stanovením dostatečně velkého (ale konečného) počtu sčítanců. determinovanost, která určuje, aby v každém okamžiku zpracování byla jednoznačně určena následující operace, tj. aby po skončení i-tého kroku byl jednoznačně určen i+1 -ní krok. 122

Postup  sečti a a b a výsledek ulož do c  je-li a b jdi na bod 4, je-li a b jdi na bod 3  ….  …. není algoritmem, protože v bodě 2 není určen krok pro případ, že a = b. (Jestliže však rovnost v bodě 2 nastat nemůže pak algoritmem popsaný postup je). hromadnost znamená, že algoritmus musí dojít ke správným výsledkům pro všechny vstupní hodnoty z množiny definované v zadání úlohy. Například množinou vstupních dat úlohy z příkladu stanovení největšího společného dělitele jsou všechna přirozená čísla. To znamená, že algoritmus musí dojít ke správným výsledkům pro libovolnou dvojici přirozených čísel, ale nikoli např. pro dvojici reálných čísel. Pokud se budeme zabývat v dalším výkladu pojmem algoritmu, budeme vždy předpokládat, že následující podmínky beze zbytku splňuje. Formy zápisu algoritmu Obecně můžeme říci, že algoritmus lze vyjádřit libovolným způsobem. Tento způsob může mít formu buď matematického vzorce, grafickou podobu, formu programu napsaného v programovacím jazyce či jinou formou podle vlastního uvážení a konkrétních potřeb. Pro naše potřeby budeme uvažovat tři skupiny prostředků pro zápis algoritmu:   

grafické prostředky do nichž patří strukturní diagramy, vývojové diagramy, Wittyho SPR diagramy, Nassi-Shneidermanovy diagramy a další. jazykové prostředky do nichž patří např. programovací jazyky Assembler, Pascal, Foxbase+, C-jazyk, a další smíšené prostředky např. rozhodovací tabulky, GJ diagramy, a další.

Prostředky pro zápis algoritmu plní vedle své základní funkce dvě další funkce a to funkci dokumentační a komunikační. O všech funkcích jsme se zmínili v kapitole Charakteristika vývojových diagramů. Použití algoritmu Každý algoritmus musí být sestaven tak, aby nám poskytoval požadované výsledky pro všechny přípustné kombinace vstupních údajů. Realizace algoritmu znamená postupné provádění operací předepsaných algoritmem. Realizací algoritmu mohou nastat dva případy. Prvním je situace, kdy algoritmus byl správně formálně i logicky sestaven a pro realizaci byla připravena očekávaná vstupní data. V tomto případě je výsledkem realizace algoritmu množina výstupních dat. Druhým případem je situace, kdy algoritmus nebyl správně sestaven (ať po formální či věcné stránce) nebo pro realizaci nebyla správně připravena, očekávaná vstupní data (např. pro největšího společného dělitele byla vložena pouze jedna celočíselná hodnota větší než nula). V tomto případě je výsledek realizace algoritmu nedefinován) algoritmus může poskytnout částečně, chybné nebo vůbec žádné výsledky). V předchozích řádcích jsme použili termín "očekávaná" vstupní data, ačkoliv předtím se hovořilo o přípustných datech. Chce se tím naznačit důležitá vlastnost všech algoritmů: dobrý algoritmus musí být sestaven tak, aby uměl reagovat i na nesprávně připravená data. Touto reakcí na nepřípustná vstupní data může být odmítnutí aplikovat vlastní algoritmus nebo výstup chybového hlášení o jejich nepřípustnosti.

123

9.7

Shrnutí

Kapitola Vám měla přinést poznatky o vývojových diagramech. Měli jste se naučit zpracovat vývojový diagram. Měli jste možnost poznat základní značky využívané při tvorbě vývojových diagramů. Dalším důležitým poznatkem, který Vám kapitola měla přinést bylo začlenění vývojových diagramů jako jednoho z grafických vyjadřovacích prostředků do své práce. V závěru kapitoly jste měli možnost poznat pojem algoritmus. Zjistili jste, že algoritmus má svá pravidla zápisu.

9.8 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7)

9.9

Kontrolní otázky Jaké funkce plní vývojové diagramy? Jaké rozeznáváme vývojové diagramy? Vysvětlete jaký je mezi nimi rozdíl. Kolik vstupů a výstupů obsahuje značka rozhodování? Co se obecně zapisuje do středu značky rozhodování? K jakému účelu se využívá značka spojky u vývojových diagramů? Jakými značkami je omezen vývojový diagram? Jaké zásady platí pro kreslení vývojových diagramů?

Literatura

1) JURČA, R. Informatika I. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2004. ISBN 80-7314-045-4 2) JURČA, R. Informatika II. Kunovice: Evropský polytechnický institut, s.r.o., 2005. ISBN 80-7314-058-6

124

10

Tvorba jednoduchých WWW stránek

Obsah kapitoly 10.

Tvorba jednoduchých WWW stránek 10.1. Cílové znalosti a dovednosti 10.2. Klíčová slova 10.3. Charakteristika vývojových diagramů 10.4. Struktura www stránky 10.5. Úpravy textu – fyzické formátování 10.6. Nastavení barvy, velikosti a fontu písma 10.7. Nadpisy 10.8. Práce s bloky a odstavci 10.9. Vytváření seznamů 10.10. Vytváření odkazů 10.11. Vytváření tabulky 10.12. Rámy 10.13. Formuláře 10.14. Shrnutí 10.15. Kontrolní otázky 10.16. Literatura

10.1



Umět vytvářet jednoduché www stránky s využitím tagů html kódu Pochopí strukturu psaného html kódů pochopí rozdíly mezi vytvářením www stránky pomocí psaného html kódu a tvorbou www stránky pomocí jiných aplikací

Kapitola vás uvádí do problematiky vytváření jednoduchých HTML stránek, pomocí zápisu jednotlivých tagů (příkazů). V kapitole jsou postupně vysvětlovány jednotlivé tagy, s využitím jednoduchých příkladů. Postupnou a systematickou prací, by jste se měli jednoduché www stránky naučit tvořit. V našem případě si neklademe za cíl, vychovat z vás profesionální pracovníky pro tvorbu webů, ale naučit vytvářet jednoduché aplikace pro vaši potřebu, využitelnou následně v praxi.

10.2

Klíčová slova

HTML, stránka, tag, tag párový, tag nepárový, struktura www stránky, web, webdesign

125

10.3

Charakteristika tvorby www stránek

V současné době je téměř každá firma připojená k Internetu. A nejen to. Má možnost sebe, své výrobky a služby jeho prostřednictvím Internetu nabízet. Některé firmy dokonce umožňují nákup zboží prostřednictvím svých stránek. Dá se tedy říct, že www stránky dnes neodmyslitelně patří k našemu životu. Slouží především k prezentaci. V této kapitole se naučíte, jak vytvořit www stránku, jak na ní formátovat text, vkládat obrázky, tabulky a odkazy na další stránky. Vytvoříte si svou osobní stránku, kterou budete moci prezentovat na Internetu. definice internetové stránky

Internetová stránka je v podstatě charakterizován jako textový soubor rozšířený o značky jazyka HTML. WWW stránky vytvoříme pomocí HTML jazyka. Zkratka HTML znamená … Jedná se vlastně o jazyk, pomocí kterého vytváříme soubory, které se po otevření v Internetovém prohlížeči stávají www stránkou, tak jak ji známe z Internetu. HTML jazyk se skládá z tzv. tagů, tedy značek, které prohlížeči říkají, co má na stránce zobrazit – pouze text, obrázek, … Tagy dělíme na párové a nepárové. Postupně se seznámíme s oběma typy a naučíme se je správně používat. K tvorbě www stránek můžeme používat různé editory. V zásadě je můžeme rozdělit do dvou skupin:  editory, ve kterých pracujeme pouze s HTML jazykem, případně máme k dispozici některé předdefinované tagy (např. AceHTML)  editory, ve kterých pracujeme s grafickou podobou stránky a přímo vidíme, jak stránka vypadá (např. FrontPage)

pracovní prostředí

Editor, se kterým budeme pracovat, nemusíte nikde shánět. Najdete jej přímo ve svém počítači. Jmenuje se poznámkový blok. Tento textový editor nám umožní vytvářet čistý kód, do kterého si nepřidá žádné neviditelné znaky, které by mohly ovlivnit vzhled vytvářené stránky. Abychom vytvořili internetovou stránku, musíme soubor uložit s příponou .html nebo .htm. Při práci v poznámkovém bloku musíme dát pozor na to, jak dokument ukládáme. Tento editor má jako výchozí příponu vytvářených souborů nastaveno .txt. I Když do názvu souboru zapíšeme například stranka.html, tak editor za tento název sám připojí příponu .txt a systém jej tedy považuje za textový soubor a ne www stránku. Abychom se tomuto problému předešli, musíme v dialogu pro ukládání souboru nastavit v položce uložit jako typ nastavit všechny soubory (viz obrázek 10-1). Takto vytvořenou stránku můžeme otevřít pomocí internetového prohlížeče. Pokud potřebujeme upravit její zdrojový kód, stačí v hlavním menu prohlížeče zvolit položku Zobrazit → Zdrojový kód. Tím se nám otevře editor (poznámkový blok) a my můžeme provést změny. Obr. 10-1: prostředí textového editoru – uložení souboru Zdroj: vlastní

126

Když změněný soubor uložíme a v prohlížeči zvolíme tlačítko pro obnovení stránky (případně použijeme klávesu F5), stránka bude znovu načtena i s provedenými změnami.

10.4

Struktura www stránky

Stejně jako každý jazyk, i jazyk HTML má svou „gramatiku“, pravidla, která se musí dodržovat, aby internetový prohlížeč správně zobrazil naše požadavky. Seznamte se nyní se základními tagy, které musí zdrojový kód každé stránky obsahovat. Tagy píšeme do lomených závorek. Na klávesnici jsou to znaky větší, menší Každý dokument musí začínat a končit a my musíme prohlížeči říct, kde to bude. K tomu slouží párový tag . Vše, co se bude týkat vytvářené stránky musí být umístěno uvnitř něj. Tím hlavním, co zde najdeme je hlavička a tělo. Hlavičku zapisujeme párovým tagem . Má spoustu parametrů (nastavujeme zde například způsob kódování češtiny). Nás bude v tuto chvíli zajímat, že v hlavičce nastavujeme titulek stránky, který se na www stránce zobrazí v horním modrém pruhu prohlížeče. K tomu slouží párový tag , dovnitř kterého umístíme text, který chceme v titulku zobrazit. Do samotného těla stránky, označené párovým tagem , vpisujeme vše, co chceme, aby se na stránce zobrazilo. Tedy text, tagy pro vložení obrázků, odkazů a podobně. Základní značky, které vymezují oblast html souboru, jsou uvedeny v následující tabulce 10-1: Tag

význam Začátek HTML dokumentu Hlavička stránky Tělo stránky + nastavení pozadí stránky a textu na stránce Poznámka, kterou je možno umístnit kdekoliv, kde potřebujeme v psaném html kódu něco upřesnit Tab. 10-1: tagy vymezující oblast html souboru Zdroj: vlastní

Samotná stránka, která obsahuje pouze titulek a jednu větu zapsanou do jejího těla, vypadá následovně: Moje první stránka Moje první vytvořená html stránka

Obr. 10-2: výsledek po otevření v prohlížeči Zdroj: vlastní

127

Tag Tímto tagem začíná a končí celý dokument. Všechny ostatní tagy musí být umístněny mezi těmito omezujícími tagy. Tento tag není nutné vždy uvádět, většina prohlížečů si jej „domýšlí“.

Tag Tento tag se nijakým způsobem na stránce v prohlížeči nezobrazuje. Obsahuje nepovinné další tahy jako title, meta, link, style, skript, a další. Jestliže se v hlavičce použije prostý text, je tento text v některých prohlížečích zobrazen na začátku stránky.

Tag Tento tag patří mezi důležité. Označuje začátek a konec těla stránky. Mezi tento tag se zapisují ostatní příkazy. V tabulce 10-2 vidíme přehled atributů tagu . background bgcolor text link alink

Atributy tagu Obrázek umístněný na pozadí stránky Nastavení barvy pozadí stránky Nastavení barvy textu Barva nenavštívených odkazů Barva klikaných odkazů Obr. 10-2: atributy tagu Zdroj: vlastní

Příklad nastavení barvy pozadí a textu www stránky:

Moje první stránka


Moje první vytvořená html stránka

Moje první vytvořená html stránka

úkol 1: srovnej oba zápisy a ujasni si rozdíl úkol 2: vyzkoušejte prakticky zápisem do poznámkového bloku

128

Nastavení barvy pozadí a písma atributem bgcolor a text nemusíme volit pouze anglické názvy těchto barev, ale lze i provést zápis kódem barvy. Kód této barvy můžeme generovat například na www stránce http://colorschemedesigner.com/. Jako příklad můžeme uvést následující zápis nastavení barvy pomocí kódu:

10.5

Úpravy textu – fyzické formátování

Pomocí užití tagů k fyzickému formátování, nastavujeme text přesně tak, jak máme v úmyslu, aby vypadal. V následující tabulce 10-3 vidíme přehled tagů ovlivňujících formátování textu. Tag … … … <sub> … <sup> … <small> … … <s> … …

význam Tučné písmo Kurzíva Podtržení textu Dolní index Horní index Zmenšení textu Zvětšení textu Přeškrtnutý text Teletype Blikající text Obr. 10-3: tagy k formátování textu Zdroj: vlastní

Příklad:



FORMÁTOVÁNÍ TEXTU

FORMÁTOVÁNÍ TEXTU

Tučné písmo

Tučné písmo

Kurzíva

Kurzíva

Podtržení textu

Podtržení textu

<sub> Dolní index

<sub> Dolní index

<sup> Horní index

<sup> Horní index

<small> Zmenšení textu

<small> Zmenšení textu

Zvětšení textu

Zvětšení textu

<s> Přeškrtnutý text

<s> Přeškrtnutý text

Teletype

Teletype 129

Blikající text

Blikající text

Poznámka: Tag můžete spojit i s jinými tagy. Vyzkoušejte. Zkuste i vedlejší doplněný zápis (žlutě zvýrazněno).

10.6

Nastavení barvy, velikosti a fontu písma

Tag Tohoto fontu užíváme v rámci nastavení typu, velikosti a fontu písma. Atributy tohoto tagu jsou vypsány v tabulce 10-4. Atribut color

tagu význam

size face

hodnoty

Barva písma Velikost písma Font písma

(barevná škála viz. http://colorschemedesigner.com/. 1 až 7 Jména jednotlivých fontů

Obr. 10-4: atributy tagu Zdroj: vlastní

Příklad: Moje první stránka ČERVENÉ PÍSMO VYPSANÉ ARIALEM Teletype Poznámka: protože jsme ukončili je výpis Teletype vypsán na stránce nastavením v tagu body.

130

10.7

Nadpisy

Nadpisy používáme na stránkách k zvýraznění určité části. Rozeznáváme šest úrovní. Ne všechny úrovně je však doporučeno používat, a to vzhledem k nečitelnosti na stránce, atd. Nadpisy mají i tu vlastnost, že po použití na příslušné www stránce dochází k automatickému zalomení na další řádek, což u předchozích tagů nebylo možné a musí se provádět samostatným tagem (viz. dále). Přehled jednotlivých tagů je uveden v tabulce 10-5. Tag

význam

užití

…

Nadpis 1. úrovně

Hlavní nadpis stránky (24px)

…

Nadpis 2. úrovně

Podnadpisy, názvy kapitol (18px)

…

Nadpis 3. úrovně

Mezinadpisy 16(px)

…

Nadpis 4. úrovně

Důležitější odstavce (13px)

…

Nadpis 5. úrovně

Bez zvláštního užití (10px)

…

Nadpis 6. úrovně

Nedoporučuje se používat (9px)

Příklad:

Obr. 10-5: atributy tagu Zdroj: vlastní

Moje první stránka NADPISY
Nadpis 1. úrovně

Nadpis 2. úrovně

Nadpis 3. úrovně

Nadpis 4. úrovně

Nadpis 5. úrovně

Nadpis 6. úrovně

10.8

Práce s bloky a odstavci

Následující tagy pracují a formátují odstavce, zalamují řádky, atd.

Tag
Dříve se jednalo o nepárový tag, ale postupně se začala používat i značka
, která tag ukončovala. Tag
je velmi často používán HTML editory jako základní prvek 131

dokumentu. Texty, které mají odstavce značené pomocí tagu
, jsou velmi dobře transformovatelné do jiných formátů a dobře se s nimi pracuje i pomocí stylů CSS. Jednotlivé Atribut
left right center justify

align

tagu význam

užití

Zarovnání odstavce doleva Zarovnání odstavce doprava Zarovnání odstavce na střed Zarovnání odstavce do bloku

Nemusí se nastavovat Odstavec bude zarovnaný zprava

Zarovnány budou oba okraje odstavce

Obr. 10-6: atributy tagu
Zdroj: vlastní

Příklad: Moje první stránka
Dříve se jednalo o nepárový tag, ale postupně se začala používat i značka, která tag ukončovala. Tag je velmi často používán HTML editory jako základní prvek dokumentu. Texty, které mají odstavce značené pomocí tagu, jsou velmi dobře transformovatelné do jiných formátů a dobře se s nimi pracuje i pomocí stylů CSS. Jednotlivé

Příklad: ukázka s atributem align Moje první stránka
TEXT ODSTAVCE ZAROVNANÝ DOPRAVA
132

TEXT ODSTAVCE ZAROVNANÝ NA STŘED

TEXT ODSTAVCE ZAROVNANÝ DOLEVA

TEXT ODSTAVCE ZAROVNANÝ DO BLOKU

Tag
Tento tag způsobí ukončení řádku v textu a následně text pokračuje na další stránce. Tag
na rozdíl od tagu
nedělá kolem sebe vertikální mezeru. Tento tag není párový. Příklad:

Moje první stránka Dříve se jednalo o nepárový tag, ale postupně se začala používat i značka, která
tag ukončovala. Tag je velmi často používán HTML editory jako základní prvek
dokumentu. Texty, které mají odstavce značené pomocí tagu, jsou
velmi dobře transformovatelné do jiných formátů a dobře se s nimi pracuje i pomocí stylů CSS.
Jednotlivé

Tag
Jedná se o tag, který vytváří vodorovnou čáru. Pokud je tag bez atributu, zobrazuje se stínovaně šedá čára přes celou obrazovku. Atributy tedy mají za úkol vzhled této čáry ovlivnit. Atribut align
width size align color noshade

tagu význam

poznámka

Délka čáry Tloušťka čáry Zarovnání čáry Barva čáry Čára bez stínu

V axelech Hodnota: left, center, right

Obr. 10-7: atributy tagu
Zdroj: vlastní

133

Příklad: Moje první stránka ČÁRA BEZ ATRIBUTŮ
ČÁRA S ATRIBUTEM OVLIVŇUJÍCÍ DÉLKU
ČÁRA S ATRIBUTEM OVLIVŇUJÍCÍHO DÉLKU A ŠÍŘKU
ČÁRA S ATRIBUTEM OVLIVŇUJÍCÍHO DÉLKU, ŠÍŘKU A BARVU
ČÁRA S ATRIBUTEM OVLIVŇUJÍCÍHO DÉLKU, ŠÍŘKU A BARVU S NASTAENÍM BEZ STÍNU

10.9

Vytváření seznamů

Následující tagy mají za úkol členit texty pomocí odrážek nebo číslování.

tag
Jedná se o položku seznamu. Aby mohl tento tag správně fungovat musí být umístněn uvnitř seznamu
,
, nebo <menu>. Zobrazuje se vždy na novém řádku za číslem nebo odrážkou. Může obsahovat atributy uvedené v tabulce 10-8. Atributy tagu
Type=“disc“ Type=“circle“ Type=“square“ Type=“1“ Type=“A“ Type=“a“ Type=“I“ Type=“i“ Value=“číslo“

význam Druh odrážky plné kolečko Druh odrážky prázdné kolečko Druh odrážky plný čtvereček Druh číslování normální Druh číslování velké písmena Druh číslování malé písmena Druh číslování velké římské číslice Druh číslování malé římské číslice Změna čísla Obr. 10-7: atributy tagu
Zdroj: vlastní 134

Příklad: tag
bez uvedení atributů Moje první stránka

první

druhá

třetí

čtvrtá

Příklad: tag
s uvedení jednotlivých atributů

část výřezu zobrazení na www stránce


odrážka ve formě plného kolečka

odrážka ve formě prázdného kolečka

odrážka ve formě plného čtverečku

odrážka ve formě standardního číslování

odrážka ve formě velkých písmen

odrážka ve formě malých písmen

odrážka ve formě velkých číslic římské abecedy

odrážka ve formě malých číslic římské abecedy

Poznámka: ve výřezu vidíme, že po odrážkách nám vzniká číslování, které respektuje další pořadí. Začíná tedy číslování od 4. Pokud tedy budeme mít v úmyslu tento systém přerušit a pokračovat v číslování od počátku, použijeme tributu value. Vše je názorně uvedeno v dalším příkladě. 135

Příklad: tag
s uvedení jednotlivých atributů Moje první stránka

odrážka ve formě plného kolečka

odrážka ve formě prázdného kolečka

odrážka ve formě plného čtverečku

odrážka ve formě standardního číslování

odrážka ve formě velkých písmen

odrážka ve formě malých písmen

odrážka ve formě velkých číslic římské abecedy

odrážka ve formě malých číslic římské abecedy

10.10 Vytváření odkazu

tag Pokud použijeme tagu , vše co se bude nacházet mezi jeho začátkem a ukončením, bude sloužit jako klikatěný odkaz. Uvnitř tagu může být cokoliv, kromě:  dalšího vnořeného odkazu  formulář
 tabulka Tento tag může obsahovat atributy, které jsou uvedeny v tabulce 10-8. Atribut href name target pink

align

tagu význam

poznámka

Cíl odkazu Jméno záložky Cílový rám Měření prokliků

URL adresa Libovolné jméno Jméno rámu Sledovací adresa

Obr. 10-8: atributy tagu Zdroj: vlastní 136

Příklad: vytvoření jednoduchého odkazu na jinou www stránku s využitím atributu href Moje první stránka klik na SEZNAM.CZ

Příklad: vytvoření jednoduchého odkazu na jinou www stránku s využitím atributu name. Tento atribut je dobrý k tomu, že je schopen namířit na místo v dokumentu. Po kliknutí na tento odkaz stránka roluje na pozici určené záložkou. Tag tak neobsahuje atribut href, ale name. Moje první stránka TEXT UKÁZKY po kliknutí na tento odkaz odroluje stránka na záložku ukázky Příklad: vytvoření odkazu s užitím atributu target, který pracuje s rámy. Každý rám má své jméno a je obsaženo v atributu name v tagu nebo <iframe>. Sám atribut target má i své další podatributy, které pro přehlednost uvádíme v tabulce 109. Podatributy atributu _blank _top _parent _self

význam Nové okno nebo nový tab Nejvyšší okno hierarchie rámů Nadřazený rám Tentýž rám

Obr. 10‐9: podatributy atributu target Zdroj: vlastní 137

Moje první stránka hlavní stránka

10.11 Vytváření tabulky

V tabulce 10-10, je uveden přehled tagů užívaných při tvorbě tabulek na webových stránkách. Tag
…
… … …

význam Tabulka Řádek tabulky Buňka tabulky Hlavičková buňka tabulky Obr. 10‐10: tagy pro vytváření tabulky Zdroj: vlastní

tag Tag
slouží k vytváření tabulky v html kódu. Uzavírá celou strukturu tabulky a obsahuje další vnořené elementy (řádky tabulky). Tag
, tak jak mnoho dalších tagů obsahuje také atributy, které ovlivňují vzhled vytvářené tabulky. Přehled používaných tagů naleznete v tabulce 10-11.

Atributy tagu

align cellpadding cellspacing border width height background

význam obtékání tabulky ostatním textem vnitřní okraj buněk vnější okraj buněk šířka rámečku buněk minimální šířka tabulky minimální výška tabulky obrázek na pozadí 138

hodnoty left, right, center Uvádí se v pixelech Uvádí se v pixelech Uvádí se v pixelech

bgcolor bordercolor frame

barva pozadí barva orámování vykreslení rámečku okolo

rules

vykreslení mřížky

void, border, box, hádes, vsides, above, below, lhs, rhs none, all, rows, cols, groups

Obr. 10‐11: atributy tagu

Zdroj: vlastní

Všechny uvedené atributy jsou v současnosti zastaralé. Nahrazují se CSS styly (border, padding pro tag

, width, height, background pro tag . Příklad: rozmístnění jednotlivých buněk Moje první stránka

první levá buňka první pravá buňka

druhá levá buňka druhá pravá buňka

třetí levá buňka třetí pravá buňka

Příklad: rozmístnění jednotlivých buněk, doplnění o orámování, barvu a barevnou výplň tabulky Moje první stránka 139

první levá buňka první pravá buňka

druhá levá buňka druhá pravá buňka

třetí levá buňka třetí pravá buňka

140

10.12

Rámy

Webovou stránku lze rozdělit na více částí. Jedná se o obdélníkové rozdělení na oblasti, do kterých se načítají jiné stránky. Přehled tagů používaných při členění na rámy přináší tabulka 10-12. Tag <noframe> <iframe>

význam Skupina rámů Rám Alternativa pro vyhledávače Vložený rám

Poznámka Vyskytuje se za

Obr. 10-12: atributy tagů pro tvorbu rámů Zdroj: vlastní

tag Tag rozděluje stránku do dvou a více rámů do nichž se načítají jiné stránky. Tento tag se vyskytuje za hlavičkou místo tagu . Tag může obsahovat pouze tagy a vnořený další tag . Přehled používaných atributů vážících se k tagu jsou uvedeny v tabulce 10-13. Atributy tagu cols

význam Rozdělení stránky na sloupcové rámy

rows

Rozdělení stránky na řádkové rámy

border bordercolor frameborder framespacing

Šířka rámečku mez stránkami Barva rámečku Zobrazit rámeček Další místo mezi rámy

hodnoty Čárkami oddělené určující šířku rámů Čárkami oddělené určující výšku rámů

Obr. 10-13: atributy tagů pro tvorbu rámů Zdroj: vlastní

Příklad: rozdělení stránky do dvou sloupců. Moje první stránka

Příklad: rozdělení stránky do dvou sloupců s nastavením barvy rámečku. 141

délky délky


10.13 Formuláře Jednou z důležitých součástí tvorby www stránek jsou formuláře. Tyto formuláře zprostředkovávají komunikaci mezi uživatelem a prezentovanou web stránkou. V tabulce 10-14 je uveden přehled tagů, užívaných při tvorbě formulářů. Tag

<select>

INFORMATIKA A ÚVOD DO VÝPOČETNÍ TECHNIKY

Recommend Documents

…

…

…

…

…

…

Nadpis 1. úrovně

Nadpis 2. úrovně

Nadpis 3. úrovně

Nadpis 4. úrovně

Nadpis 5. úrovně

Nadpis 6. úrovně