Ju nák
– svaz skautů a skautek ČR,
středisko
H lin sko
vydává
I nf ormačn í č as op is 12
Duben 2012 Úvodní slovo
Obsah Úvodní slovo Velký úklid! Velikonoční kuře Krojovaný den Výprava III. oddílu Vzpomínky sestry Prokopové
1 1 2 3 3 4-5
Březen se pomalu chýlí ke konci a je tu další číslo StInfu. Dozvíte se mimo jiné o několika plánovaných dubnových akcích. Pěkné čtení přeje
Buzola
Velký úklid na skauťáku!
Na úklid za celé vedení všechny zve Zebra
http://skaut hlinsko.ic.cz
1
Velikonoční skautské kuřátko v Hlinsku Vážení přátelé, rozhodli jsme se zapojit do celonárodního projektu Velikonoční skautské kuřátko. Jedná se o sbírkovou akci, probíhající jako součást dlouhodobého sbírkového projektu POMOZTE DĚTEM pod záštitou NROS a České televize. Ve čtvrtek 5. dubna 2012 od 13:00 do 18:00 budeme ve skautském domově vyrábět drobné velikonoční dekorace, které druhý den – v pátek 6. dubna 2012, v průběhu celého dne – budeme v centru Hlinska (Tylovo náměstí a okolí) nabízet k prodeji za příspěvek do kasičky. Akce je určena pro celé středisko. Na organizaci se podílí vedení I. a III. oddílu. „Hlavním cílem POMOZTE DĚTEM je umožnit přímou a účinnou pomoc ohroženým a znevýhodněným dětem do 18 let v celé České republice. Při posuzování projektů přihlášených do veřejného výběrového řízení, jež je vyhlašováno každoročně Nadací rozvoje občanské společnosti, je kladen důraz především na podporu zvyšování kvality života dětí, vytváření rovných příležitostí pro všechny děti a různé skupiny populace a podporu práv dětí, na život v rodině nebo v náhradním rodinném prostředí. Peníze jsou distribuovány do všech regionů ČR (podle klasifikace NUTS 2), a to v poměru podle počtu obyvatel.“1 Loni se skautům a skautkám z celé České republiky podařilo nasbírat 310 802 Kč, čímž se Velikonoční skautské kuřátko stalo opět nejúspěšnější sbírkovou akcí loňského 13. ročníku POMOZTE DĚTEM. Za třináct let spolupráce s NROS bylo při různých akcích JUNÁKa – svazu skautů a skautek ČR nashromážděno 4 025 559,50 Kč. V Hlinsku jsme se zapojili do sbírky poprvé v roce 2007, kdy bylo vybráno 8 373,50 Kč, v následujícím roce 4 317 Kč. Doufáme, že po tříleté odmlce překonáme obě částky. Jak to ale nakonec dopadne, záleží hlavně na Vás! Na akci nás pozvala
Liduš PS: Sbírejte skořápky, ať máme z čeho vyrábět a kdo přijde na vyrábění, tak svačinu s sebou
1
http://www.pomoztedetem.cz/cs/o-nas/
http://skaut hlinsko.ic.cz
2
Den v krojích: 24. dubna 2012 Každý rok se koná Den v krojích, DVK, Nakrojený den, Krojovaný den, jak kdo chce, a každý rok tento den připadá na svátek sv. Jiří, patrona skautů (24.4.). Je to den, kdy všichni skauti vyjdou do školy, do práce, prostě kamkoliv v kroji, nebo aspoň skautském šátku. Pro skauting je to propagace a pro nás všechny způsob, jak dokázat, že se za to, že jsme skauti, nestydíme. Takže ve čtvrtek všichni vyrazíme ven v kroji a překvapíme okolí. Někde se můžeme sejít, zajít společně na zmrzlinu, nebo jen tak ven, uděláme společné foto a tak. Jen ať o nás lidi vědí, spousta se jich bude ptát nebo udiveně hledět, ale my se nenecháme rozhodit. Přidejte se taky, zapište si to do diářů a nezapomeňte: Dem v krojích!
Buzola Více informací můžete najít na stránkách www.skauting.cz/denvkrojich.
Výprava do Chrudimi Sešli jsme se v Hlinsku na vlakovém nádraží. Cesta nám trvala asi 45 minut. Když jsme přijeli, šli jsme do klubovny. Jejich klubovna je velká a je zde spoustu židlí. Ještě ten den jsme hráli hry. První byla balónky, pak jsme kreslili autoportréty a dál elektrika. Všichni jsme měli tiky v rukách. Potom jsme studovali hierarchii (hru) od
světlušky po vůdce, hra nám trvala zhruba do půl 12. Je další den, tedy sobota, a k snídani nás překvapilo překvapení, snídalo se se zavázanýma rukama. No a názory holek? Eliška: „Jo
bylo to super, klidně bych tak byla celý den.“ Matylda: „Úplně geniální.“ Maki: „Jo.“ Takže se to asi povedlo. A po snídani jsme měli roz-
cvičku. Chodili jsme po Chrudimi a hledali budovy, přitom nás honily Týna, Janča a Péťa. Byla to fajn hra a zabrala nám čas. Do klubovny jsme se vrátili asi v půl 12. Pak byl oběd, byla čínská polívka a špagety. Potom byl polední klid. No a odpoledne jsme strávili s Barčou a hrálo se spoustu her. Večer se všichni učili Bang. Pak Rosničky připravily tousty k večeři. No a dál měly právě Rosničky program. Byla to hra v týmech a poslouchaly se písničky, luštily hádanky i bludiště. Pak byl večer a všichni jsme byli unaveni, tak se šlo spát. Už je neděle a my se chystáme domů, uklízíme, myjeme nádobí atd. Asi o půl 10. jsme vyšli k nádraží a před 10. jsme odjely. A když jsme přijeli, rozešli jsme se domů.
Výpravu zapsala Danča http://skaut hlinsko.ic.cz
3
Skautské století v Hlinsku Marie Prokopová: Krásná výchova pro děti Její rodiče měli na Betlémě cukrárnu. Nedaleko nich bydlela „skautská“ rodina Císařova. Bratři Císařové patřili v roce 1918 k zakládajícím členům prvního skautského oddílu v Hlinsku. Významnou postavou hlineckého střediska byl zejména bratr Antonín Císař. Marii přivedla ke skautingu jeho sestra, která byla její kamarádkou. Stala se nejprve šotkem (světluškou) a scházela se s menšími děvčaty. Vedla je sestra Žofie Bláhová, pozdější manželka Ant. Císaře, které se říkalo Zoška. Otec Marie Prokopové byl oddaným sokolem, členkou sokolské organizace stala i ona. Uvažovala také o členství v DTJ. Předválečné tábory Jako holka se sestra Marie zúčastnila táborů u rybníka Dlouhý a u Kocourova. Obě tábořiště se nacházela mezi Trhovou Kamenicí a Ždírcem n. D. U Dlouhého se tábornice musely obejít bez podsad. „Když sme byly u
Dlouhýho, to bylo něco hroznýho. To sme spaly na těch slamnících, blízko vody, a tam vždycky večír byla mlha až do rána a já sem se nemohla dočkat rána, až se začne oteplovat, jaká mi byla strašlivá zima,“ vybavuje si nepříjemné strádání http://skaut hlinsko.ic.cz
sestra Prokopová. Vzpomíná si však také na příjemnější zážitky, například na krásné táborové ohně plné zpěvu a secvičených scének nebo na to, jak tajně chodila se svými kamarádkami do zásobovacího stanu mlsat marmeládu.
U Kocourova tábořily hlinecké dívky společně se skautkami z Chotěboře. Tam už měly k dispozici podsady. Holky si samy vařily, žádné dospělé kuchařky na táborech neměly. K oblíbeným činnostem táborového dne patřilo zpívání a signalizování v morseovce. Poslední předválečný tábor se uskutečnil v roce 1939 Na Borku u Proseče, kam sestra Prokopová odjela už jako rádkyně. Na tomto táboře se jednou pustila se svojí spolužákyní do přípravy lívanců. Ze začátku sice dětem chutnaly, těsta však
bylo tolik, že už je po chvíli nikdo nechtěl jíst. Kuchařky proto musely zbylé těsto tajně vylít do potoku, aby je nikdo neviděl, protože to byla škoda. Přichází válka Před vypuknutím II. světové války absolvovala Marie Prokopová půlroční výměnný jazykový pobyt v Trmicích u Ústí nad Labem, kde se tehdy mluvilo převážně německy. Děti sudetských Němců se na oplátku jezdili zdokonalovat v češtině do českého vnitrozemí. Marie plánovala, že tam nastoupí do německé obchodní školy, k tomu však již nedošlo kvůli obsazení Sudet německou armádou. Už během svého pobytu pozorovala stoupající popularitu sudetoněmeckého politika Konrada Henleina, který se otevřeně hlásil k programu Adolfa Hitlera. V průběhu války našla sestra Marie svého budoucího manžela. Po zákazu Junáka nacisty začala trampovat v malé osadě ve Svobodných Hamrech. Nacistické represe se nevyhnuly ani hlineckým skautům. Bratři Vladimír Akrman, Viktor Taussik, Otakar a Jindřich Vohryzkovi zemřeli v průběhu války v koncentračních táborech. Marii Prokopové hrozilo válečné nasa-
4
zení na práci do Německa, její ročník však nakonec povolán nebyl. Obnova a další zákaz Skauting byl v Československu obnoven v roce 1945. Rok nato zorganizovala sestra Prokopová pro svoje světlušky tábor na Milovech nedaleko Svratky. „Když sme tam jeli na ten
tábor, tak to sme jeli na takovým vlečňáku a táhl nás traktor. Vyjeli sme z Hlinska, bylo krásný počasí.“ Po klidné jízdě však následoval velmi dramatický příjezd na tábořiště: „Teď se strhla
vichřice a ty stany, jak byly postavený, jak to bylo na těch tyčkách, tak nám začaly padat. Děti brečely, děti měly strach, takže to bylo přivítání takový dost nepříjemný,“ vzpomíná sestra vůdkyně. Tábora o rok později na Želivce se pamětnice nezúčastnila kvůli úmrtí svého otce. Druhá polovina 40. let 20. století se nesla ve znamení četných skautských slavností, pro které byly příznačné spořádané průvody zúčastněných skautů a skautek ulicemi měst. Marie Prokopová v té době vedla oddíl světlušek, s nímž se zúčastnila takovýchto akcí v Chtotěboři a ve Slatiňanech. V rámci slavností probíhaly závody ve skautských dovednostech. Hlineckým světluškám se podařilo jeden z těchto závodů vyhrát. Byly
http://skaut hlinsko.ic.cz
však následně diskvalifikovány kvůli věku jedné z dívek. Sestra Prokopová kvůli tomu napsala dopis na ústředí, odkud jí přišla odpověď, že diskvalifikace nebyla oprávněná. Mohla tedy vyrazit se svými děvčaty na celostátní kolo soutěže, ale z obav před možnými postihy ze strany KSČ nastupující v té době k moci se rozhodla, že raději zůstanou doma. Zanedlouho byla činnost Junáka opět zakázána. Vězení plná slušných lidí Po komunistickém převratu byli někteří z činovníků hlineckého střediska propuštěni ze zaměstnání, například sestra Císařová, kamarádka Marie Prokopové z dětství, či bratr Záviška. Sestra Prokopová podle svých slov žádné represe nezažila. Její manžel však byl poslán na půl roku do vězení kvůli tomu, že se nechtěl smířit se znárodněním své živnosti. V době svého zatčení pracoval jako hlavní plánovač v prachovické cementárně. Práci mu prý nosili i do vězení, jelikož za něj v podniku nenašli náhradu. Celé svoje uvěznění bral pan Prokop podle své manželky „sportovně“. Mezi svými spoluvězni našel řadu spřízněných duší. Někteří z nich přišli o svobodu například kvůli tomu, že nedodávali předepsané množství vajec či masa. „To byli takový slušný lidi, co se zavírali,“
uzavírá vzpomínky na tuto dobu plnou bezpráví paní Prokopová. Krásná výchova pro děti Marie Prokopová si přesně nevybavuje, jak probíhala obnova skautského střediska v Hlinsku po roce 1989. Skautkou se sice nepřestala nikdy cítit, na vedení oddílu se ale v té době už cítila stará. Říká, že skauting obohatil její život hlavně svými zásadami. Už od dětství se jí líbil především princip rovnosti a bratrství. „A to vím,
že se říkalo: ‚I kdyby to byl černoch, když má dobrý úmysly, tak je to bratr.‘“ Odpovídá-li skautskému slibu a zákonům, je podle sestry Prokopové skauting krásnou výchovou pro děti a mládež. Snad i díky věrnosti skautským ideálům vyzařuje z Marie Prokopové v jejím požehnaném věku obdivuhodná životní energie. Ještě v osmdesáti letech jezdila vypomáhat na Veselý Kopec s prováděním turistů a organizací kulturních programů. V roce 2003 obdržela Medaili díků, která se uděluje jako poděkování za prokázanou práci ve skautském hnutí zasloužilým členům Junáka. Připravil Vlk Rozhovor vznikl 7. listopadu 2009 v rámci projektu Skautské století: www.skautskestoleti.cz
5
