INFORMAČNÍ
A
KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE
Ing. Jaroslav Adamus
Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou
REFERENČNÍ MODEL ISO/OSI VY_32_INOVACE_09_3_05_IT
Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou
PROTOKOLY: jsou pravidla, podle kterých síťové komponenty vzájemně komunikují definují formáty vyměňovaných zpráv definují akce spojené s přenosem zpráv mezi prvky protokoly známé z běžného života:
komunikace lidí, řízení dopravy řízení firem
3
REFERENČNÍ MODEL ISO OSI ISO - zkratka Mezinárodní organizace pro standardizaci. OSI - Open Systems Interconection (architektura pro propojování otevřených systémů). Standard ISO/OSI byl zaveden, abychom mohli používat různé síťové technologie a operační systémy. Popisuje způsob komunikace z aplikace na jednom počítači přes všechna síťová média do aplikace na jiném počítači. Děje probíhající v počítačových sítích jsou rozděleny do sedmi vrstev.
4
VÍCEVRSTVÁ ARCHITEKTURA
Vrstvy mezi sebou komunikují předepsaným způsobem a vždy jen se sousedy. Každá vrstva může data pozměnit, obvykle ale jen přidá na začátek a konec doplňkové údaje. Důsledek: pokud se změní jedna vrstva, ostatní to neovlivní.
5
PRINCIP Komunikace probíhá pouze mezi sousedními vrstvami. Nižší vrstva poskytuje služby vyšší vrstvě. Vyšší vrstva využívá služeb nižší vrstvy. Vrstvy si předávají své požadavky ve formě různých datových jednotek (datagramy, rámce, pakety, …). Navzájem spolu komunikují stejné vrstvy uzlů. Souhrn pravidel takové komunikace nazýváme komunikační protokol.
6
VÝHODY Rozděluje proces komunikace v síti do jednodušších komponent, jejichž vývoj, návrh i řešení problémů je pak snazší. Díky standardizaci síťových komponent umožňuje rozdělení vývoje mezi různé výrobce. Definuje funkce, které se mají provádět v jednotlivých vrstvách, a tím podporuje další standardizaci oboru. Umožňuje vzájemnou komunikaci různých typů síťového hardwaru a softwaru. Změny v jedné vrstvě díky němu neovlivňují jiné vrstvy, což opět usnadňuje vývoj.
7
aplikační
Rozhraní s uživatelem – procesy aplikací
6
prezentační
Reprezentace dat
5
relační
Komunikace mezi stanicemi
4
transportní
Koncová komunikace
3
síťová
Adresace a směrování
2
spojová
Přístup k přenosovému prostředku
1
fyzická
Přenos bitů
Aplikační skupina
7
Transportní skupina
HW závislé
HW nezávislé
VRSTVY RM ISO/OSI
8
VRSTVY RM ISO/OSI
Tři nejvyšší vrstvy definují, jak aplikace na koncových stanicích komunikují s uživateli a také mezi sebou vzájemně. Spodní čtyři vrstvy pak popisují způsob přenosu dat od jednoho koncového zařízení do druhého.
9
7. APLIKAČNÍ VRSTVA
Poskytuje aplikacím přístup ke komunikačnímu systému. Předepisuje, v jakém formátu a jak mají být data přebírána/předávána od aplikačních programů.
10
6. PREZENTAČNÍ VRSTVA Sjednocuje prezentaci informace, kterou si vyměňují prvky v aplikační vrstvě. Sjednocuje reprezentaci dat a použité datové struktury. Transformuje informace aplikační vrstvy na „jednotný formát“.
11
5. RELAČNÍ VRSTVA
Zabezpečuje výměnu dat mezi aplikacemi.
Organizuje a synchronizuje dialog mezi partnerskými entitami presentační vrstvy.
12
4. TRANSPORTNÍ VRSTVA
Zabývá se jen komunikací mezi systémy, nikoli procesy. Poskytuje relační vrstvě transportní službu se spojením.
13
3. SÍŤOVÁ VRSTVA
Zajišťuje spojení na základě logické adresace.
Poskytuje transportní vrstvě nezávislost na směrování.
14
2. SPOJOVÁ VRSTVA
Poskytuje spojení mezi dvěma prvky síťové vrstvy v sousedících systémech. Vytváří, udržuje a ruší spojení.
15
1. FYZICKÁ VRSTVA
Realizuje fyzické spojení.
Aktivuje, udržuje a ukončuje fyzická spojení pro přenos bitů.
16
POUŽITÁ LITERATURA HABRAKEN, Joe. Počítačové sítě: průvodce úplného začátečníka. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 492 s. ISBN 80-247-1422-1. BIGELOW, Stephen J. Mistrovství v počítačových sítích: správa, konfigurace, diagnostika a řešení problémů. Vyd. 1. Překlad Petr Matějů. Brno: Computer Press, 2004, 990 s. ISBN 80-251-0178-9. DOSTÁLEK, Libor. Velký průvodce protokoly TCP/IP a systémem DNS. 2. aktualiz. vyd. Praha: Computer Press, 2000, 426 s. ISBN 80-722-6323-4. HORÁK, Jaroslav a Milan KERŠLÁGER. Počítačové sítě pro začínající správce. 3., aktualiz. vyd. Brno: Computer Press, 2006, 211 s. ISBN 80251-0892-9.
17
