Indie. Technická univerzita v Liberci Ústav zdravotnických studií. (Seminární práce)

Technická univerzita v Liberci – Ústav zdravotnických studií

Indie (Seminární práce)

Multikulturní ošetřovatelství 2. ročník kombinovaného studia 2012/2013 Autor: xxx

Svobodová Hana

Ústav zdravotnických studií

TUL

OBSAH Cíl práce......................................................................................................................................... 2 Klíčová slova .................................................................................................................................. 2 1 Úvod ........................................................................................................................................... 3 2 Multikulturní ošetřovatelství ..................................................................................................... 4 cíle transkulturního ošetřování ................................................................................................. 4 ošetřování cizinců...................................................................................................................... 5 stereotypy, předsudky .............................................................................................................. 6 obecná pravidla pro komunikaci s cizincem ............................................................................. 7 3 Indie............................................................................................................................................ 8 geografie ................................................................................................................................... 8 demografie, obyvatelstvo ......................................................................................................... 9 historie .................................................................................................................................... 10 školství v Indii .......................................................................................................................... 11 4 Specifika komunikace ............................................................................................................... 12 5 Specifika ošetřovatelské péče .................................................................................................. 14 Hinduismus.............................................................................................................................. 14 Islám ........................................................................................................................................ 14 Buddhismus ............................................................................................................................. 15 6 Souhrn ...................................................................................................................................... 16 Seznam obrázků .......................................................................................................................... 17 Zdroje informací .......................................................................................................................... 18

1


TUL

CÍL PRÁCE - definovat transkulturní ošetřovatelství - identifikovat specifika etnicky a kulturně odlišných skupin osob - vysvětlit vztahy mezi projevy nemoci a chováním nemocného - cizince

KLÍČOVÁ SLOVA - kultura - multikultura, transkultura - péče - víra - etnikum - duchovní témata

2


TUL

1 ÚVOD Vzhledem k tomu, že Česká Republika byla přijata do Evropské unie, předpokládá se, že se bude pozvolna měnit také národní, kulturní a etnická struktura populace. Chudoba a sociální vyloučení patří mezi problémy, které zasahují i českou společnost. Pokud lidé žijí na okraji společnosti, může jim tento způsob života značně omezit přístup ke kvalitnímu vzdělání a tím pádem i k práci, za kterou by dostali zaplaceno. Úbytek pracovních sil vede k rostoucím imigračním tlakům. (NOVOTNÁ, a další, 2007)

Jedná se o specifický obor, který zohledňuje individualitu, víru a kulturu jedince či skupiny stejných či odlišných kultur. Jednotlivé kultury běžně považují respektování svých zvláštností ze strany ošetřujících za své právo - lidé mají právo mít vlastní kulturní hodnoty, víru a potřeby. (NOVOTNÁ, a další, 2007)

3

TUL


2 MULTIKULTURNÍ OŠETŘOVATELSTVÍ Studuje kultury a náboženství z hlediska ošetřovatelské praxe. Multikulturní ošetřovatelství můžeme definovat jako (komparativní) praktický a teoretický obor zaměřený na podobnosti a rozdíly v péči o různé kultury s jejich souborem hodnot, životních zvyklostí a přesvědčení, a to s cílem poskytovat vhodnou, smysluplnou, účinnou a individualizovanou podporu ve zdraví a nemoci. (www.unipo.sk) Transkulturní ošetřovatelství chápeme jako legitimní, nezastupitelnou a metodicky rozpracovanou disciplínu. Smysl transkulturního ošetřovatelství je naplnit lidské potřeby tak citlivě, aby pacient/klient ošetřovatelské péče neměl důvod odmítat spolupráci nebo pociťovat nespokojenost. K podstatě transkulturního ošetřovatelství patří zakotvení lidských práv. Jednotlivé kultury běžně považují respektování svých zvláštností ze strany ošetřujících za své nezadatelné právo. Od sester se tedy očekává, že budou k takovým právům pozorné a budou na ně vhodně reagovat. V podstatě se dá říci, že je normálním závazkem sestry zajímat se o morální aspekty klientovy kultury. Celé rozhodování a konání sester by vlastně mělo být založeno na jakési operativní znalosti kultury, která pohotově brání neúčinnému nebo dokonce zraňujícímu chování. (www.unipo.sk) Sestry a zdravotničtí asistenti, by měli poskytovat takovou péči, která bude toto právo respektovat. Transkulturní ošetřovatelství je zaměřeno na podrobnou holistickou kulturní péči s respektováním rozdílných a společenských znaků v kulturních hodnotách, vírách, praktikách. (NOVOTNÁ, a další, 2007)

CÍLE TRANSKULTURNÍHO OŠETŘOVÁNÍ Cílem je poskytnout lidem rozdílných kultur specifickou a všestrannou ošetřovatelskou péči, podporu zdraví a blaha nebo jim pomoci čelit nepříznivým lidským okolnostem, těžkostem, smrti, a to kulturně vhodnými způsoby. Ale také mít znalosti o různých etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti. Nezbytná je rovněž výchova k respektu a toleranci k odlišným kulturám či k jedincům, kteří pocházejí z jiného kulturního zázemí. (NOVOTNÁ, a další, 2007)

4


TUL

OŠETŘOVÁNÍ CIZINCŮ Při hospitalizaci může mít klient pocházející z jiného kulturního prostředí problémy – nemůže vykonávat obvyklé náboženské rituály, má omezený kontakt s příbuznými, nemocniční strava neodpovídá jeho kultuře a podobně. (NOVOTNÁ, a další, 2007) Úlohou zdravotnického pracovníka je dohodnout se s pacientem na takových aktivitách a takové péči, které budou respektovat potřeby klienta, ale také požadavky nemocničního systému. Sestra, či zdravotnický asistent tak vystupují jako vyjednavatelé mezi tradičním a transkulturní systémem péče. Ošetřující personál má na základě tohoto oboru získat dostatečné znalosti jiných kultur a zvláštností, které je třeba respektovat. (NOVOTNÁ, a další, 2007) Základní údaje, které by měl zdravotnický pracovník znát při péči o příslušníky jiných etnik, menšin a kultur, jsou: 1. Etnicita: - Poznání etnické příslušnosti pomůže lépe pochopit potřeby pacienta. - Je důležité vědět, zda se jedná o utečence, přistěhovalce či potomka přistěhovalců, žijícího u nás delší dobu, člena usedlé a integrované menšiny. 2. Jazyk: - Je důležité vědět, jaký je rodný jazyk pacienta, i v případě, že mluví česky. - Vlivem onemocnění, stresu, vysokých teplot apod., se může stát, že klient začne používat svůj rodný jazyk. 3. Náboženské a duchovní potřeby: - Poskytování ošetřovatelské péče vyžaduje pochopení víry pacienta a s tím související potřeby. 4. Model rodiny: - Podstatná je informace, z jaké rodiny pacient pochází. Může to souviset s jeho následným chováním i rozhodováním. 5. Jídlo a způsob stravování: - Názory na výživu a stravování mohou zdravotní stav pacienta výrazně ovlivnit.

5


TUL

6. Názory na zdraví a zdravotní praktiky: - Poznání názorů pacienta na příčinu jeho choroby může usnadnit získání pacienta ke spolupráci. Pacient může za příčinu svého onemocnění považovat špatný životní styl, choroboplodné zárodky, ale také může mít dojem, že nemoc je trestem, kletbou apod. (NOVOTNÁ, a další, 2007) V ošetřování cizinců jsou to informace také o: - stravování, - hygieně, - režimu dne, - rodinných vztahů, - intimity, - pojetí lidského těla a jeho částí. (STRNADOVÁ, 2012)

STEREOTYPY, PŘEDSUDKY Hrají významnou roli v multikulturním ošetřovatelství. Předsudky jsou ve své podstatě názory a postoje s nepřátelským kontextem, neodůvodněné postoje, citově determinovaný soud, bez individuální zkušenosti pouze na základě skupinové příslušnosti, racionální složka předsudku je odlišný způsob života, zvyků, chování, projevů (lidé všeobecně nemají rádi odlišnost). Faktory ovlivňující předsudky, jsou různé: rodina, výchova, psychické potřeby, sociální status a jiné. Stereotypy jsou postoje neutrální, nebo i pozitivní, nemusí mít rasistický podtext. (PRŮCHA, a další, 2003) Národnostní a etnické stereotypy Stereotypy jsou s předsudky velice úzce spojeny. Někteří autoři považují předsudek a stereotyp za významově stejné pojmy. Jediný rozdíl je v definování předsudku jako negativního stereotypu. My však chápeme předsudky a stereotypy jako dva odlišné pojmy. Obě tyto kategorie mohou mít jak negativní, tak pozitivní konotace. Stereotypy jsou ustálenými ideami o druhých. Jedná se o zjednodušující představy o jiných sociálních skupinách. (KETTNER, 2011) 6


TUL

Stereotypy se váží k činnostem, které nejsou založeny na přímých a určitých znalostech, ale na obrazech, které si člověk sám vytvoří nebo které mu byly vštípeny. Stereotypy mají kategoriální povahu, která vyjadřuje přisuzování určitých charakteristik lidem na základě jejich skupinového členství. Pokud je jednou osoba identifikována jako patřící k jisté skupině, automaticky, prostřednictvím stereotypu, jí bývají přisuzovány všechny vlastnosti této skupiny a aktivizuje se tak i předsudek. Tento automatizmus je podkladem stereotypu. Člověk pak zachází s informací tak, jako by byla reálná. (KETTNER, 2011) „Stereotypy mohou také fungovat jako sebenaplňující se proroctví. Dominantní skupina může například systematicky prohlašovat o utlačované skupině, že její příslušníci jsou od narození hloupí, a tak z nich udělat nevzdělané hlupáky.“ Stereotypy vůči ostatním skupinám jsou rovněž určitým potvrzením legitimity etnických/skupinových hranic. Navíc je skrze stereotypy určité skupiny vůči jiným sociokulturním celkům posilována její soudržnost. (KETTNER, 2011)

OBECNÁ PRAVIDLA PRO KOMUNIKACI S CIZINCEM 1. Udělej si na klienta dostatek času. 2. Dávej najevo svou toleranci a respekt k odlišnostem. 3. Zjisti, jakým jazykem je možné se dorozumět a do jaké míry jej cizinec ovládá. 4. Máš-li možnost, zajisti tlumočníka. 5. hovoř pomalu, klidně, v krátkých jednoduchých větách, nepoužívej souvětí. 6. Ověřuj si, zda ti klient porozuměl. 7. K usnadnění porozumění používej gesta a obrázky, názorné předměty. 8. Věnuj pozornost svým neverbálním projevům. 9. Ověř si, co znamenají jednotlivé neverbální projevy cizince. 10. Je-li to možné, nauč se v řeči klienta alespoň základní pozdrav, vyjádříš tak svůj zájem. 11. Toleruj rozdíly mezi tykáním a vykáním. 12. Zeptej se klienta, jak si přeje být oslovován – v mnohých zemích je běžné oslovení příjmením či křestním jménem. (SLEZÁKOVÁ, 2007)

7

TUL


3 INDIE Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky , Bhárat

Republic of India; hindsky

ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel

druhá

nejlidnatější

země

na

světě,

obr. 1 - vlajka Indie

rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) s demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako „největší demokracie světa“). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potencionálních supervelmocí. Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za průlivem Palk Strait leží 65 km jižně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán. (Wikipedia, 2013) obr. 2 - znak Indie

GEOGRAFIE Indie, zabírající velkou část indického subkontinentu, se rozkládá na jihu Asie od 8° až k 37° severní šířky. Na severu je od svých sousedů dělena Himálajským pohořím;

indický

subkontinent,

který

obr. 3 - mapa

8


TUL

směrem na jih probíhá do špičky, je obklopen Indickým oceánem: na západě Arabským mořem, na východě Bengálským mořem. Indií protékají tři velké řeky Indus, Ganga a Brahmaputra. (Wikipedia, 2013)

DEMOGRAFIE, OBYVATELSTVO Indie je země, ve které žije velké množství různých etnických skupin a hovoří se v nich asi tisíci jazyky a nářečími. Obyvatelé také vyznávají mnoho různých náboženství, přestože více než čtyři pětiny z nich jsou hinduisté. Podle hinduistické tradice se lidé rodí do sociálních vrstev zvaných kasty. Přísná náboženská pravidla přikazují každé kastě, co má jíst, co si oblékat i jakou vykonávat práci. Rodinná pouta jsou v Indii velmi důležitá a na sňatek se často pohlíží spíše jako na spojení dvou rodin než jako na svazek dvou lidí. Je zvykem, že rodiče vybírají svým dětem životní partnery. Dnes se někteří Indové snaží tato pravidla odstranit a povzbuzují mladé lidi, aby si sami hledali manžela či manželku. Život v mnoha indických vesnicích se po staletí nezměnil. Lidé si chodí každý den pro vodu do studně a osvětlují si domovy olejovými lampičkami. Avšak v závislosti na růstu hospodářské úrovně se do stále více vesnic zavádí voda a elektřina. 41 % všech chudých lidí světa ale stále žije v Indii. I Indie zaznamenává fenomén, kdy obyvatelé vesnic přicházejí ve stále větší míře do měst (urbanizace). Ve městech se

9


TUL

velký počet obyvatel tísní v přeplněných chatrčích na předměstích, zatímco mnoho bohatších Indů žije v oblastech, kde je patrný silný západní vliv. Někteří lidé nosí oblečení podle západní módy, jiní dávají přednost tradičním oděvům. Například mnoho Indek nosí jasně barevná sárí a bindi. Společenský život se v Indii soustřeďuje na náměstí. Jsou neustále zaplněna lidmi, kteří si sem chodí vyměňovat novinky a názory za zvuků hlasitě hrající populární hudby, klaksonů aut a volání pouličních prodavačů. V posledních letech došlo v Indii právě díky stěhování lidí do měst k rapidnímu růstu mnohých měst. Díky tomu tak má Indie mnoho sídel s více než milionem obyvatel. Životní úroveň většiny lidí v těchto oblastech však není vysoká. (Wikipedia, 2013)

HISTORIE Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny 2. tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Do této doby se taktéž datuje první sociální rozdělení do kast. Od 5. století př. n. l. se v zemi šířil buddhismus, který byl vytlačen hinduismem až ve středověku za vlády severoindické dynastie Guptovců. Od 16. století se od západu prosazoval islám, který byl politicky reprezentován mughalskou říší. Již od konce 15. století se na indickém pobřeží zakládaly první evropské obchodní osady a posléze kolonie. V 16. století vznikla britská Východoindická společnost, která započala se systematickou kolonizací celého Indického subkontinentu. Vyvrcholením tohoto procesu byl vznik Britské Indie v 19. století. Proti koloniální nadvládě Británie se v 20. století zvedl lidový odpor, jehož nenásilnou podobu symbolizoval Móhandás Gándhí. V roce 1947 byla Britská Indie rozdělena na Západní Pákistán a Východní Pákistán (dnešní Bangladéš) a Indii. Ústavou z roku 1950 je samostatná Indie demokratickou republikou. Problémem mezi Pákistánem a Indií byla po celou 2. polovinu 20. století oblast Kašmíru, na který si dělaly nárok obě země. Dodnes je Kašmír politicky rozdělen. (Wikipedia, 2013)

10


TUL

ŠKOLSTVÍ V INDII Předškolní vzdělávání (4-6let) je podporováno pouze ve výjimečných případech a to hlavně v rámci projektu jako je například „adopce na dálku“ a jiné. Povinná školní docházka (od 6 let) začíná 1. třídou na základní škole, která se dělí, na rozdíl od našich škol, do 10 tříd, a ty se dělí na 2 kategorie: - nižší stupeň (tzv. primary section) má 7 tříd - vyšší stupeň (tzv. high school) který zahrnuje 8. - 10. třídu Na konci 10. třídy se skládá zkouška a získává se certifikát o absolvování základního vzdělání. Po ukončení těchto tříd je možné studování 11. a 12. třídy (tzv. příprava na vyšší odborné školy či na vysoké školy), což znamená také úplné dokončené střední vzdělání a tím i velkou naději na získání dobrého zaměstnání a osamostatnění se. Toto studium je ukončené tzv. PUC zkouškou (obdoba naší maturity). Po ukončení střední školy je možnost vyučení v různých oborech na některých z technických škol nebo dokonce v pokračování studia a dosažení titulu Bc. Pokud se děti vyučí řemeslu nebo konkrétnímu povolání (např. sociální pracovník, zdravotní sestra, sekretářka apod.), mají samozřejmě větší šanci na získání zaměstnání a na normální plnohodnotný život. Vyšším stupněm vzdělání je bakalářské studium, které trvá 3 roky, během kterých se student specializuje v daném oboru. Vysoká škola s titulem Mgr. je pro děti z chudých rodin většinou nedosažitelná. Známkování v indických školách je odlišné od našich. Děti získávají za jednotlivé úkony bodové hodnocení. V závěru nedostávají vysvědčení jako u nás, ale pouze je jim oznámeno hodnocení z každého předmětu. V průběhu studia musí žáci splnit několik zkoušek hodnocených stupni od A po D. - první velká zkouška čeká na žáky po čtvrté třídě (mnoho dětí z chudých rodin skončí školu právě po vykonání této zkoušky). - dále jsou postupové zkoušky na konci každého ročníku. - zkouška po desáté třídě uzavírá základní stupeň vzdělání. - zkouška po dvanácté třídě je obdobou naší maturity. (Wikipedia, 2013)

11


TUL

4 SPECIFIKA KOMUNIKACE Celá indická kultura a společnost je výrazně ovlivněna hinduismem a tradicí kastovního systému, a proto je zde kladen velký důraz na hierarchické vztahy. Indové ve všech aspektech svého života a styků s ostatními lidmi vždy dbají na to, jaké je jejich společenské postavení a v jakém vztahu jsou ze společenského hlediska ve vztahu k ostatním lidem – tato pravidla se přitom dodržují jak mezi cizími lidmi, tak i mezi přáteli a dokonce mezi členy rodiny. Hierarchie se v Indii dodržuje prakticky ve všech vztazích mezi lidmi – učitel ve škole se nazývá guru a je považován za zdroj veškeré vzdělanosti. Otec je hlavou rodiny a má jednoznačné vůdčí postavení. Pro Indy je důležitější příslušnost ke skupinám než jejich individualita. Lidé se posuzují podle toho, z jakého jsou státu, regionu, města, rodiny, jakou mají profesi, jaké vyznávají náboženství atd. Tato orientace na skupiny pramení z toho, jak velký význam má v indické společnosti rodina. Členové rodiny (včetně rozšířené rodiny) mají mezi sebou velmi úzké vztahy, které vedou ke vzniku obrovského množství propojení, vztahů, pravidel a struktur. Druhou stránkou věci je hluboká vzájemná důvěra mezi jednotlivými členy rodiny. Dalším významným rysem indické společnosti je nechuť k negativním odpovědím. Indové neradi říkají „ne“, ať již verbálně nebo mimoverbálně. Raději druhému člověku řeknou to, co chce slyšet, ačkoliv to třeba není pravda. Toto chování není projevem nečestnosti, nýbrž pramení z toho, že v Indii je považováno za krajně nezdvořilé komukoliv cokoliv odmítnout. Proto je důležité věnovat pozornost dalším okolnostem, za nichž vám druhá osoba odsouhlasila vaše přání. Pokud je například souhlas příliš obecný a dotyčný člověk se nechce bavit o podrobnostech, je to známka toho, že souhlas není opravdový. Zdravení se v indické společnosti řídí náboženstvím, vzděláním a příslušností k sociální skupině. Indická společnost je přísně hierarchická, proto vždy nejdříve pozdravte starší osobu a člověka s nejvyšším postavením. Při odchodu je slušné rozloučit se s každým člověkem zvlášť. Vzdělanější lidé ve velkých městech se zdraví podáním ruky – ruce si však podávají pouze muž s mužem a žena s ženou. Ženy si s muži podávají ruce pouze zřídka. Pokud si muž není jistý, měl by počkat, zda mu žena sama podá ruku.

12


TUL

V Indii existuje poměrně složitý systém konvencí spojených se jmény osob. Závisí to na regionu, sociální třídě a náboženství. Uvádíme zde několik základních pravidel: - Hinduisté: v severní části země mají lidé křestní jména i příjmení, na jihu lidé často příjmení nemají a místo příjmení používají před svým jménem iniciály jména svého otce s předložkou s/o (son of) u muže, resp. d/o (daughter of) u ženy. - Muslimové - často nemají příjmení, místo toho přidávají muži ke svému jménu příponu bin a ženy příponu binti, za níž následuje jméno otce. Abdullah bin Ahmed tudíž znamená Abdullah, syn Ahmeda. - Sikhové - všichni sikhové používají jméno Singh – buď místo příjmení nebo jako doplněk k příjmení.(www.poznejsvet.cz)

13


TUL

5 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE HINDUISMUS - Pacienti hlásící se k východním náboženstvím se vyhýbají extrémům, co se týče užívání léků nebo zdravotnické péče, ale někteří jsou přísnými vegetariány odmítajícími i mléčné výrobky. - Uctívají různé svátky, ve kterých dodržují přísný půst, odmítají léčebné procedury nebo vyšetření. (SAADOUNI, 2008)

ISLÁM 1. Stravování - Muslimům není dovoleno jíst vepřové maso, ani žádné výrobky z vepřového masa. - Mohou jíst všechny druhy mořských ryb, které mají šupiny. - Nesmějí konzumovat alkoholické nápoje, ani ty, do kterých je alkohol přimíchán. - Islám přikazuje střídmost v jídle a půst během ramadánu, který trvá jeden měsíc, kdy muslim nesmí nic jíst ani pít od východu do západu slunce - v této době může muslim odmítat léky. Hlavním svátkem jsou ramadán (půst od vší stravy, nápojů, pochutin a pohlavního styku vždy od svítání do soumraku). 2. Hygiena: - Islám věnuje velkou pozornost dodržování hygienických zásad. - Rituální mytí - skládá se z vypláchnutí úst, očí, uší a z omytí rukou po lokty a nohy po kolena. - Islám přikazuje časté a pravidelné čištění zubů. 3. Intimita: - Při lékařském vyšetření je žádáno, aby ženu – pacientku vyšetřovala a léčila lékařka. V případě, kdy to není možné, lze požádat manžela o výjimku a provést ošetření lékařem za přítomnosti manžela. 4. Oblékání: - Oděv – nošení šátků, noční košile až ke kotníkům, župan. - Při vyšetření zakrývat rouškou.

14


TUL

- Někteří muslimové nosí ne sobě amulet, černou stuhu, stříbrný či zlatý řetízek, na nichž jsou napsány citáty z koránu - pokud na nemocný na jejich nošení trvá, neměla by se mu násilně odebírat, neměly by se při prováděných výkonech namočit, měly by zůstat suché. 5. Osobní motlitba: - Muslim se musí modlit 5x denně: před východem slunce, v poledne, odpoledne, při západu slunce a večer po západu slunce. - Před každou rituální omytí. - Nikdy neprocházejte před tím, kdo se modlí - urážka. - Každý pátek se muslimové modlí společně ve skupinách - je vhodné určit místo, které by mohli využívat jako modlitebnu - ta se ale nesmí využívat k jiným účelům. Tato místnost by měla být umístněna poblíž vodovodu, aby se mohli pacienti rituálně omýt. 6. Obřady spojené s umíráním a smrtí: - Umírající muslim si přeje, aby seděl nebo ležel tváří obrácenou k Mekce. - U lůžka umírajícího mohou vyžadovat rodinní příslušníci, stařešinové místní muslimské komunity a duchovní. - Pitva je zakázaná, protože tělo patří pouze Alláhu. (STRNADOVÁ, 2012)

BUDDHISMUS - Představit se nemocnému a jeho případnému doprovodu a zjistit, jaký buddhistický směr dodržuje, jaké jsou jeho zvyky. - Při volbě pokoje zohlednit potřebu klidu pro modlitbu. - Respektovat brzké ranní vstávání a modlitbu -nerušit. - Umožnit přítomnost rituálních předmětů -obrázek, sošku Buddhy a buddhistický růženec (modlitební šňůra se 108 korálky). - Maximálně podporovat soběstačnost nemocného. - Domluvit se na způsobu stravování – nabídnout možnost vegetariánské stravy. - Může být problém s přijímáním léků, které obsahují alkohol. - V době buddhistických svátků mohou odmítnout vyšetřovací a léčebné postupy (1. leden, 15. února, 21. března, 8. dubna, 21. května, 15. července, 1. a 23. září, 8. a 31. prosince) - neplánovat. (ŠKRABOVÁ, 2010)

15


TUL

6 SOUHRN Multikulturní výchova se dnes v mezinárodním měřítku rozvíjí jako oblast vědecké teorie a výzkumu a také ve výchově a vzdělávání budoucích zdravotnických pracovníků bychom ji takto měli chápat. Práce s duchovními tématy je velmi důležitá. Na první pohled se zdá, že neovlivňují přímo somatické zdraví pacienta, opak je pravdou. Zdravotničtí pracovníci by se měli zajímat o duchovní život osob svěřených do jejich péče. (www.unipo.sk) Zdravotnická péče je cizincům a migrantům poskytována na základě zákonných norem. Žádný předpis však není schopen obsáhnout všechna specifika takové péče. Vždy bude záležet na individuálním přístupu ke každému jedinci, na znalostech zdravotnického pracovníka a ochotě vyhovět kulturním zvláštnostem. (NOVOTNÁ, a další, 2007) Mezinárodní kodex sester (ICN z roku 1973) uvádí, že sestra je odpovědná hlavně těm lidem, kteří vyžadují ošetřovatelskou péči. Při poskytování péče sestra „podporuje prostředí, v němž jsou respektovány hodnoty, tradice a duchovní přesvědčení jednotlivců. Rodina většinou představuje nejdůležitější sociální skupinu a hraje proto vedoucí roli při obnově zdraví. Pokud je to možné, měla by sestra brát rodinu jako důležitou součást řešení etického konfliktu. (www.unipo.sk)

16


TUL

SEZNAM OBRÁZKŮ 1. obr. č. 1 - vlajka Indie 2. obr. č. 2 - znak Indie 3. obr. č. 3 - mapa

17


TUL

ZDROJE INFORMACÍ

KETTNER, J. 2011. Osobnostní rozvoj pedagoga. Národnostní a etnické stereotypy. [Online] Teach Team s.r.o., 1. leden 2011. [Citace: 3. duben 2013.] http://osobnostnirozvojpedagoga.cz/moduly/m1/8-3-narodnostni-a-etnicke-stereotypy.html. NOVOTNÁ, J. a UHROVÁ, J. 2007. Ošetřovatelství 2. Praha : FORTUNA, 2007. stránky 118 - 120. ISBN 978-80-7373-011-6. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. a MAREŠ, J. 2003. Pedagogický slovník. Praha : nakl. Portál, 2003. ISBN: 80-7178-772-8. SAADOUNI, Š. 2008. Multikulturní péče je především o úctě k člověku. Migraceonline.cz. [Online] Webdesign & publikační systém Toolkit , 25. listopad 2008. [Citace: 4. duben 2013.] http://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/multikulturni-pece-je-predevsim-o-ucte-k-cloveku. SLEZÁKOVÁ, L. 2007. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty I. Praha : GRADA Publishing, 2007. ISBN 978-80-247-1775-3. STRNADOVÁ, E. 2012. zizicom.webnode.cz. zizi.com. [Online] 2012. [Citace: 27. březen 2013.] http://zizicom.webnode.cz/studijni-materialy/os/osetrovatelska-pece-/a1-r-/. ŠKRABOVÁ, H. 2010. Charakteristika vybraných kulturních menšin a náboženství. Specifika při komunikaci a ošetřování. [Online] 2010. [Citace: 24. březen 2013.] www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/Char._kul._menšin.pdf . Wikipedia. 2013. Wikipedie otevřená encyklopedie. Wikimedia. [Online] MediaWiki, 22. 3 2013. [Citace: 29. březen 2013.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Indie. www.unipo.sk www.poznejsvet.cz

18

Indie. Technická univerzita v Liberci Ústav zdravotnických studií. (Seminární práce)

Recommend Documents