IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA. Jednotkový impuls (Diracův impuls, Diracova funkce, funkce delta) – někdy též distribuce delta – z matematického hlediska nejde o pravou funkci (přesný popis teorie distribucí)
δ ( t − t0 ) = 0
pro t ≠ t0
→∞
pro t = t0
Jednotkový impuls musí splňovat integrál ∞
∫ δ ( t − t ) dt = 1 0
−∞
Mohutnost jednotkového impulsu je tedy rovna 1. Matematická definice jednotkového impulsu (spojité funkce) ∞
∫ f ( t )δ ( t − t ) dt = f ( t ) 0
0
−∞
Pro účely analýzy elektrických obvodů (v matematice existují další definice) bude jednotkový impuls definován: V praxi nelze samozřejmě takový impuls vytvořit, pro konkrétní obvod ale stačí, pokud t0 τ (nejkratší časová konstanta obvodu)
®¥
S=1 0
Velký význam má u diskrétních obvodů, kde přechází na prosté číslo 1 (a např. u obvodů typu FIR je impulsová odezva rovna přímo koeficientům filtru).
Grafické znázornění:
Laplaceův obraz:
1
0 Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
t0 ® 0
L {w ( t )} = 1 t strana 1
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Jednotkový skok 0, t < 0 1( t ) = 1, t > 0
Časté je značení u ( t ) , v elektrických obvodech by se ale pletlo s napětím. Velikost skoku v bodě 0 budeme v elektrických obvodech předpokládat 1( 0− ) = 0 , 1( 0+ ) = 1 , matematicky se jednotkový skok často zobecňuje t<0
0, 1( t ) = 0.5, 1
t =0 t >0
Graficky jednotkový skok znázorníme:
1
1 0.5
0
t
0
t
Mezi jednotkovým impulsem a jednotkovým skokem se někdy uvádí vztah
δ (t ) =
d1( t ) dt
1( t ) =
,
t
∫ δ (τ ) dτ
−∞
Ačkoli rigorózní matematika by mohla mít k uvedeným rovnicím oprávněné výhrady (teorie distribucí), rovnice poskytují dobrou představu o relaci mezi těmito funkcemi – viz minulý semestr, měření napětí a proudu na L, C; pokud tyto prvky jednu obvodovou veličinu derivovaly, a tato obvodová veličina měla obdélníkový průběh, objevil se jako druhá veličina (přibližně) „diracův impuls“. Praktická realizace – připojení zdroje napětí o velikosti 1V. Laplaceův obraz:
L {1( t )} =
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
1 p
strana 2
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Impulsní a přechodová charakteristika Uvažujme lineární obvod, který byl v čase t = 0 bez energie.
u1(t)
LO
u2(t)
Vztah mezi vstupním a výstupním napětím můžeme popsat v oboru (Laplaceových) obrazů přenosem P( p) =
U2 ( p) U1 ( p )
.
Obdobně bychom mohli přenos vyjádřit pro fázory (HUS), nebo jω (Fourierova transformace), ale nikdy ne v časové oblasti. Např. u1 ( t ) je stejnosměrné napětí, na výstupu se může objevit kupř. exponencielní impuls – podíl funkcí bude obecně v každém časovém okamžiku různý, zatímco přenos je stále stejná racionálně lomená funkce. V HUS vede přenos na komplexní číslo, které se mění s frekvencí (amplituda a fáze, v časové oblasti amplituda a časové zpoždění).
Impulsní charakteristika
u1 ( t ) = δ ( t ) ,
w ( t ) = u2 ( t )
Přechodová charakteristika
u1 ( t ) = 1( t ) ,
a ( t ) = u2 ( t )
V případě obrazů je přímo daný vztah mezi přenosem obvodu a obrazem impulsní / přechodové charakteristiky: U 2 ( p ) = W ( p ) = 1⋅ P ( p ) = P ( p ) W ( p) = P( p)
U 2 ( p ) = A( p ) = A( p ) =
P( p) p
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
P( p) 1 ⋅ P( p) = p p ⇒ P ( p ) = pA ( p )
strana 3
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Změřením časového průběho výstupního napětí u2 ( t ) a jeho transformací tak nalezneme přenos neznámého obvodu. Odtud můžeme nalézt m.j. kmitočtovou charakteristiku obvodu. Pro impulsní charakteristiku platí obdobně pro Fourierův obraz w(t ) = F
−1
{P ( jω )} ,
ale ekvivalentní vztah neexistuje pro přechodovou charakteristiku (neexistuje Fourierův obraz jedtnotkového skoku). Vztah mezi impulsní a přechodovou charakteristikou v časové oblasti můžeme nalézt z vlastností obrazů derivace a integrálu: d L u ( t ) = pU ( p ) − u ( 0+ ) , dt
u ( 0+ ) = lim u ( t ) t →0 +
da ( t ) P ( p ) = W ( p ) = p ⋅ A( p ) = L + a ( 0+ ) dt w(t ) =
da ( t ) dt
+ a ( 0+ ) δ ( t )
t
a ( t ) = ∫ w (τ ) dτ + a ( 0+ ) 0
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
strana 4
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Konvoluce Jak vyjádřit vztah mezi vstupním napětím u1 ( t ) a u2 ( t ) přímo v časové oblasti? Takový vztah již vyjádřit umíme – bohužel pouze pro dva signály – jednotkový impuls δ ( t ) a jednotkový skok 1( t ) . Výstupním napětím je impulsní, resp. přechodová charakteristika. Různé časové průběhy je možné aproximovat (nekonečně mnoha) jednotkovými impulsy, resp. jednotkovými skoky, násobené funkční hodnotou pro daný časový okamžik. ⇒ součet impulsních (přechodových) charakteristik.
Vzdálenost mezi impulsy
∆t
Mohutnost impulsu
∆t ⋅ x1 ( tk )
Odpovídající výstupní napětí
∆t ⋅ x1 ( tk ) ⋅ w ( t − tk )
Celkové výstupní napětí bude součtem reakcí na jednotlivé impulsy (impulsních charakteristik), n
x2 ( t ) = ∑ ∆t ⋅ x1 ( tk ) ⋅ w ( t − tk ) k =1
které pro ∆t → 0 přejde v integraci – konvolutorní integrál t
x2 ( t ) = ∫ x1 (τ ) w ( t − τ ) dτ 0
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
strana 5
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Symbolem konvoluce je hvězdička (*) a platí: t
t
0
0
x2 ( t ) = x1 ( t ) * w ( t ) = ∫ x1 ( t ) w ( t − τ ) dτ = ∫ x1 ( t − τ ) w ( t ) dτ
Geometrický význam: 1
0.5
0
0
0.5
0
0.5
0 −2
−1.5
1
1.5
2
1
w (τ )
1.5
2
−1
−0.5
0
u1 (τ )
u1 (τ ) w ( 0.75 − τ ) , S = u2 ( 0.75 )
2 1.5 1 0.5 0
u1 (τ ) w (1 − τ ) , S = u2 (1)
2 1.5 1 0.5
w ( −τ )
u1 (τ ) w (1.25 − τ ) , S = u2 (1.25 )
u1 (τ ) w ( 0.25 − τ ) , S = u2 ( 0.25 )
u1 (τ ) w (1.5 − τ ) , S = u2 (1.5 )
u1 (τ ) w ( 0.5 − τ ) , S = u2 ( 0.5 )
u1 (τ ) w (1.75 − τ ) , S = u2 (1.75 )
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
strana 6
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Příklad:
Mějme RC integrační článek, buzený ze zdroje u1 ( t ) = U 0 e − at
e−at
Úkol: najít časový průběh výstupního napětí u2 ( t ) . a) Laplaceova transformace + přenos 1 1 1 , P( p) = = ⋅ 1 + pRC RC p + 1 RC
U1 ( p ) =
U0 p+a
U0 U 1 1 1 1 1 ⋅ = 0 − U2 ( p) = p + a RC p + 1 RC 1 − a p + a p + 1 RC RC RC 1 − t U0 1 − at RC − u2 ( t ) = e e RC 1 − a RC b) Impulsní charakteristika + konvoluce 1 t 1 − RC w(t ) = e , u1 ( t ) = U 0 e − at RC t 1 − ( t −τ ) − aτ 1 RC u2 ( t ) = u1 ( t ) * w ( t ) = ∫ U 0 e e dτ = RC 0
1 t − U 0 t RC −a τ − RC t U0 1 − at RC = τ = − e d e e RC ∫0 RC 1 − a RC c) Přechodová charakteristika + Duhamelův vzorec, viz dále 1
1
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
strana 7
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Duhamelův vzorec Namísto obdélníkových impulsů jako v případě konvoluce je možné vstupní veličinu aproximovat pomocí skokových funkcí:
Vzdálenost mezi skoky
∆t
Výška skoku
∆x1k x1′ ( tk ) ∆t
Odpovídající výstupní napětí
∆x1k ( tk ) ⋅ a ( t − tk )
Časový průběh výstupního napětí u2 ( t ) bude součtem všech odezev obvodu na jednotlivé skoky n
x2 ( t ) = x1 ( 0+ ) a ( t ) + ∑ x1′ ( tk ) a ( t − tk ) ∆t k =1
Pokud ∆t → 0 , pak součet přechází v integraci a dostaneme Duhamelův vzorec t
x2 ( t ) = x1 ( 0+ ) a ( t ) + ∫ x1′ (τ ) a ( t − τ ) dτ 0
Z operátorového počtu: X 2 ( p ) = X1 ( p ) P ( p ) = X1 ( p ) ⋅ p ⋅ A ( p ) dx ( t ) pX 1 ( p ) = L 1 + x1 ( 0+ ) , dt Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
da ( t ) pA ( p ) = L + a ( 0+ ) dt strana 8
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
dx ( t ) X 2 ( p ) = L 1 + x1 ( 0+ ) A ( p ) = dt da ( t ) = L + 0 a ( + ) X1 ( p ) dt
Zpětnou transformací další tvary Duhamelova vzorce: t
u2 ( t ) = x1 ( 0+ ) a ( t ) + x1′ ( t ) * a ( t ) = x1 ( 0+ ) a ( t ) + ∫ x1′ (τ ) a ( t − τ ) dτ 0
Nebo t
u2 ( t ) = a ( 0+ ) x1 ( t ) + x1 ( t ) * a′ ( t ) = a ( 0+ ) x1 ( t ) + ∫ x1 (τ ) a′ ( t − τ ) dτ = 0
t
= a ( 0+ ) x1 ( t ) + ∫ x1 ( t − τ ) a′ (τ ) dτ 0
Stabilita Obvod nazveme stabilním, pokud se po odeznění budících veličin postupně navrátí do stabilního stavu, tedy
lim u2 ( t ) = u p ( t ) t →∞
⇒
lim w ( t ) = u p ( t ) t →∞
jinými slovy, odezní přechodná složka Takový obvod je stabilní. Obvody rozdělujeme na • stabilní • na mezi stability • nestabilní
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
strana 9
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Stabilní obvody 1
u [V]
0.8 0.6 0.4 0.2 0 −1
−0.5
0
0.5 t [s]
1
1.5
2
2
u [V]
1.5 1 0.5 0 −1
0
1
2
3
4
3
4
3
4
t [s]
Obvod na mezi stability 2
u [V]
1.5 1 0.5 0 −1
0
1
2 t [s]
Nestabilní obvod 60 40
u [V]
20 0 −20 −40 −60 −1
0
1
2 t [s]
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
strana 10
IMPULSNÍ A PŘECHODOVÁ CHARAKTERISTIKA, STABILITA.
Při studiu přechodných dějů jsme poznali, že obecné řešení, které popisuje vlastní přechodnou složku nezávisí na charakteru buzení ⇒ impulsní charakteristika je obecným řešením přechodného děje Polynom v čitateli přenosu musí být nižšího stupně, nežli stupeň polynomu ve jmenovateli: W ( p) = P( p) =
M ( p) N ( p)
= D+
Q( p)
N ( p)
Pak Q ( p ) w ( t ) = Dδ ( t ) + L-1 N ( p )
Zpětná transformace – rozklad na parciální zlomky, je určena polynomem N ( p ) ; kořeny – póly mohou být w ( t ) = " + K n e − pnt + "
• reálné
w ( t ) = " + ( K n1 + K n 2t + ") e − pnt + "
• vícenásobné • komplexně sdružené
w ( t ) = " + K n sin (ωnt + ψ n ) e −α nt + "
Ve všech případech obsahuje řešení exponenciální funkci, takže pokud je pól (jeho reálná část) záporný, je obvod stabilní, pro kladný pól nestabilní p - rovina Im
Stabilní oblast
Nestabilní oblast Re
Mez stability
Pavel Máša, X31EO2, přednáška č. 9
strana 11