IMAGINARIUM 2013
Carnívale Zlámalo se kolo dějin slepá ovce kormidelník blázen blázna v sedle střídá a vězeň fízla hlídá V orloji moci loutky se kácí chyba za chybou dokola se vrací ve smíchu bláznů utichne smutek králů v tom lidským karnevalu Nakonec krále vždycky sejmou s nevinností samozřejmou a jako první nad ním šašci zlomí hůl A tak se lůza stane pánem trpaslík velikánem a už se nosí naše hlavy na jejich stůl Koráb dějin potápí se kormidelník zpívá labutí píseň Spěte, jen spěte, moje děti ve světě bez paměti O čem jste snily, co se vám zdálo? Že prasat je příliš, ale korýtek málo že lidská maska už není tváří jen lhář uvěří lháři
Don Quijote Celej svůj život s větrnými mlýny v nejlepší víře bojoval Kdyby jenom tušil že jsou to jeho vlastní stíny a že sám do sebe svůj meč zatínal Jsem jenom loutka odstřižená postava z románu vyhozená nepovedená A tak se po světě motám s maskou Donkichota čmárám svý jméno po stěnách Kejklíři všech zemí rolničkama zvoňte ať žije falešný snění Donkichotů Svět patří bláznům dětem a můrám a unaveným pierotům
Absurdistán Kolikrát svět ještě sedře ti hřbet než poručíš Naposled, už naposled! Jak dlouho budou ti tvoji krev sát jak dlouho necháš se nemilovat? Jak dlouho necháš se nemilovat? Dám, všechno co mám musí se nakrmit hladový chřtán bestie jménem Absurdistán Sám, skočím tam sám musí se naplnit bezedný chřtán bestie jménem Absurdistán V soukolí koleček ozubenejch Neboj, to nebolí, dostaneš cejch! Jak dlouho necháš vodit se tmou člověku s krví jedovatou? Člověku s krví jedovatou? Kázání svatého Bertráma: Velebme vezdejší svět lahodnou krásu jež nám v srdcích plesá! Velebme tvorstvo vodstvo i horstvo velebme vlastní stvoření! Větve i kořeny dítka i stařeny jen buďmež blaženi! Buďmež blaženi! Blažený bohém: Včeličky…
Ikare! Tohle je podivnej příběh o člověku, co bolel ho svět na směšnejch, slaměnejch křídlech marně se snažil uletět sám před sebou uletět Ikare, Ikare, blázne na hvězdy nesahej hvězdy tě spálej vesmír je zlej vesmír je zlej Ikare, zůstaň tu s náma opraš si z křídel pel život je, Ikare, závrať i bez křídel i bez křídel Po nocích křídla si lepil ze špíny a slin všedních dnů jen abys, Ikare, trefil až budeš hledat oblohu až budeš hledat oblohu
Němohra Sem tam, sem tam kmitá jazyk lháře Takhle se směje had Snad něco oznamuje, na něco se táže Něco chce provolat Ve vlastní špíně slizce se svíjí Grimasu místo tváře Mrská se, mrská klubko zmijí Bestie leští si svatozáře Babylonia! A tak se učím jenom ze rtů odezírat Protože těm jejich slovům já nerozumím Jsem jenom kůstka člověka V hostině velikých zvířat Zvířat, co milujou vlastní stín Slepců, co obdivujou vlastní stín Sem tam, sem tam kmitá oko lháře Takhle se dívá čert Sám pije víno, ale vodu káže A hadi soukaj se ze svejch děr Jako kolovrátek zlá ústa melou Neschováš se, neutečeš Je libo pravdy jen půl, anebo celou? My chceme milosrdnou lež!
Melancholía Někdy tvá ústa mlčí když nejvíc touží řvát Hluboko v tobě čas je kat Jehlou a nití učí tě žití milovat Rukama zmazanýma od krve něžně tě hladí ve vlasech Na zádech cítíš hadí dech Naposled nebo poprvé zahlídneš ve snu druhej břeh Vždycky ten šarlatán tě okouzlí Kejklíř jménem čas Živí se krví, ale nemá srdce zlý Ubíječ všech krás Písně má falešný a smrt mu plivá do houslí Odpočítává zrnka smutku v nás Někdy rozséváš život jindy semena zkázy Snažíš se slepit střepy z vázy A nakonec spadne klec čas všechny na kolena srazí Všechny nás na kolena srazí…
Galimatyáš Ó kardinalo Santiago perla mia morte Ó Bonaparto cesarino vía mezzoforte Už jsi náš, dokonale náš nic s tím nenaděláš Nevnímáš, v hlavě máš galimatyáš! Ó Papalato pleticháto vía imortalis Ó čechistáno parmazáno parle moi Quo vadis?
Něžný metalista Jsem něžný metalista co sbírá spadlá hnízda vrací je zpátky na stromy V noci se budím ze sna hrůzou z Marilyna Mansona a nenávidím elektrický kytary. Na deskách První hoře děsím se tvrdých složek pouštím si jenom jejich romantický vkusný balady Jsem jemný hardcorista jsem osamělý paladin...
CLUB SILENCIO 2011
V cizím hrobě Nikdo nikdy není samoten na tom světě! Nikdy nejsi sám samota je klam to se ti jen ďábel posmívá Nikdo není sám opuštěnej prám člověk v cizím hrobě přežívá Nikdo nikdy není samoten nikdo nikdy není robotem na tom světě!
Hvězda Někde svítí, někde svítí hvězda A na ní se a na ní se odehrává příběh Hraje tam krásná, hraje tam krásná hudba Která k tobě, která k tobě proletí vesmírem Každej má tu svou hudbu nádhernou co v něm jak oheň hoří Ta hudba nemá stín uniká hranicím vesmírem si krouží Hudby volání se málokdo ubrání srdce svlíká a vniká do žil Veleben buď ten, kdo hudbu stvořil! Někde svítí, někde svítí hvězda A na ní se a na ní se hraje divná hudba Divná, smutná, krásná, temná hudba O který se, o který se ani ve snu nezdá
Sny Tisíce cest jsou ve tvým příběhu ale tu pravou nosíš ve svým snu a s každým ránem znova zabloudíš. A když už myslíš, že máš cíl a když už víš, pro co jsi žil tak s novým ránem zase na začátku se probudíš. Sny tu s tebou jsou sny ti vždycky zůstanou i kdybys už nic víc neměl mít. Sny jsou jenom tvý v nich si nosíš tajemství který nikdy nesmíš prozradit. Možná že žijem jenom omylem možná že smrt je svatební košile a všechny cesty vedou k jednomu oltáři. A když už věříš, že jsi našel cíl tak to jsi jenom znova zabloudil život má trpkej úsměv ve tváři.
Diskokoule I used to be a hero boy I used to be the king of dance I used to feel so happy and fine Oh, tell me where is my sweet past Zasekla se diskokoule zasekla už se jako dříve neblyští za to půjde diskodýdžej do pekla že už mu jehla nesviští Now I´m waiting for my hero boy I´m waiting for the king of life I´m feeling so lonely and old Oh, tell me where is my sweet past
Vykloubenej svět Pokaždý když skončí další příběh a na scéně se pozhasíná v kulisách ďábel mávne křídlem a do tmy začne dlouze zpívat Němým hlasem zpívat: Tohle je vykloubenej svět a jeho černý srdce nikdo nezná Čím dál rychleji se začíná otáčet splašená, nevidomá hvězda Pokaždý když skončí další dějství prázdnej sál odpoví tichem v divadle života se tleskat nesmí jenom ďábel se zalyká smíchem Božským smíchem...
Proti proudu Sotva se narodíš hned si tě vezme proud na lodi pěnou dní proti všem musíš plout Celej svůj život plout ze všech sil pádlovat nikdy se nesmíš ptát kam tě ty vlny a vítr kam tě odnesou Pádlujem proti proudu hlavou proti proudu naše budoucnost je jistá že nehneme se z místa ptáš se proč? Tak přes palubu skoč! Pádlujem proti proudu hlavou proti proudu naše budoucnost je jistá že nemůžem se z místa ani hnout Milujem protiproud! Milujem protiproud! Voda je chladivá hladina kolíbá kdo ještě sílu má s láskou proti všem plout? S láskou proti všem plout A ten, kdo valí svůj kámen kdo ještě valí svůj kámen je posvátnej blázen...
Noční bůh Po nocích se dějou divný věci holky se chytaj pelestí a z jejich nevidomejch srdcí noc věstí neštěstí Oslepený touhou tápou ve snech chtěl bych je něžně zabíjet srdce maj černý jako třešně a v nich hadí jed V noci touha hladí ženám šíje absurdní je láska absurdní je Noční bůh jim otevírá lůno noc je dlouhá oknem zírá půlnoc Vůně hříchu temnou nocí stoupá A noc je dlouhá... Za takovejch dlouhejch horkejch nocí holky se koupaj v peřinách a z jejich utonulejch srdcí se drolí noční prach
No future Už nikdy víc už nikdy víc už nikdy víc už nikdy nebudu smrt ženám z očí pít Zabij mě víc zabij mě víc zabij mě víc a já už nikdy vlastní nepřekročím stín No future!
Proč zrovna já II Kdo? Co chceš? Co jsi zač? Co tu hledáš? Běž! Nech mě! Nech mě bejt! Nic ti nedám! Proč zrovna já takový slušný pán proč zrovna já takovou smrtí umřít mám Takovou strašnou smrtí umřít mám?
LAMENTO 2008
Otčenáš Chtěl bych postavit věž vyšší než měli v Babylóně na jejím vrcholu nový nebesa si stvořit zářit nad celým světem tak to by bavilo mě už si na to spořím! Otče náš ty se máš žiješ si v nebi jak pán nikomu se v cestě nemotáš a nezdá se ti každou noc o ženách kolik jsi za to všechno zaplatil koho jsi podplatil a kdes na to vůbec vzal? Každej večer uložím pár mincí do skrýše pod postelí už to pěkně chrastí za chvíli si koupím třeba Pánaboha počkám si až zas stoupne v ceně a pak ho střelím a bude ze mě boháč! Otče náš ty se máš…
Lamento Tu máš do hlavy palicí copak se nestydíš bestie zvířecí lišit se od lidí? A ty, planeto příšerná co je to za vizáž celá jsi zjizvená zakryj si aspoň tvář! Ach, přírodo ubohá kálej si na svůj práh každej svý hřiště má aby tě ďábel splách! Ach jo, co je to za úděl velemocný tvor být kdybych to byl věděl chtěl bych myší se narodit! Člověk šeptá krutý slova umírá a žije znova rozprostírá vůli do všech koutů… Člověk nikdy nepřestane něžným vánkem drtit kámen hluchej ladí bohům jejich loutnu…
Průhledná Vítr je životem člověka vítr je žena co za ní jdeš žena co vane odnikud do nikam a odletí dřív než ji zahlídneš. Těžká jako kámen do mě klesá do mě klesá a táhne Šílená a zlá je a když už ji mám když už ji mám tak vánek odhalí že život byl jen spánek… Chtěl bych tě jen jednou zahlídnout dřív než mi v hodinách shoří svět a až mi pak ustelou pod hlínou nechám si o tobě vyprávět.
Všechny cesty Srdce je přehluboká jáma v hlubině tvýho těla nastražená na jejím dně ty žiješ sama navěky jediná ulovená Tam někde nahoře nad pastí přechází divukrásná zvěř jako když svítá nad propastí a ty se u dna zachvěješ A všechny cesty vedou jinam a v řece končí všechny mosty a tvoje srdce to je ryba průhledná smutnodávná ryba kterou nevykostíš A les je plnej temnejch skrýší toužíme po sobě na jejich dnech každej jsme svojí vlastní myší každej si vlastní zrnko nesem na zádech Srdce je přehluboká díra na jejím dně jsi bílá myš zdá se ti že mě v sobě svíráš a mě se zdá o tobě jak spíš…
V ráji se stmívá Sundal jí závoj a dlouze se díval jak na dně spí sama v sobě. Díval se dlouze jak před jeho tváří do hlubin klouže a ztrácí se… Adam a Eva slepec a němá Adam jí na prsa sahal hada jí na prsa dával hřát ďábel ho oslepil pláčem a sváděl ji pod vlastním pláštěm sám Vášní mu narostla křídla z třásní a klaunova bílá tvář V ráji se stmívá a ďábel se škvírou souká k nim mává pláštěm V očích jim doutná a v srdcích jim číhá skřípe jim v loutnách vášní…
Naruby Hlas 1: Co se moc svírá to se rozpadne v prach a to co zahodíš tě obklopí Opilej šašek tančí na chůdách a prorok o vodě i na poušti se utopí Hlas 2: Sám, sám člověk je na rozcestí kam se vydat má kam se vydat má krucinál himl co s tím? Hlas 1: Ty kdo se dívaj sami se přehlídnou kdo vidí sebe ten zas klopýtá Kdo vodu hledá tomu teče víno a láhev opilce už dopředu je dopitá Sbor: Tak všechno je naopak jinak než se zdá kdo z nás kdo tohle rozmotá kdo to všechno narovná? Naopak všechno je naopak jinak než sis přál obráceně a naruby naruby! Hlas 1: A před čím utíkáš to nemá stráže a co chceš obejmout to chrání plot Kdo chce být šaškem je ctěn a vážen Kdo hledá obdiv ten navěky
je idiot. Hlas 2: Sám, sám člověk je na rozcestí kam se vydat má kam se vydat má krucinál himl co s tím?
Óda na bestii Ono se to hýbne zavrčí oživne Do masa to drápne do duše uplivne Taky si hlídám hluboko v sobě svý vlastní zvíře Bestie marnosti někdy mě kouše a jindy mě líže Hrabu jí skrýše A už se to sápe leze to do tebe Třeba je to ďábel zastav to podeber Taky si hlídám… Zůstává věrná číhá a bdí
Oceány Hladina je klidná, němá po ní pluje smutná žena krajinou Sama sobě věčnou lodí voda nikdy neprozradí kam pluje tmou V louži vody hrajem si na oceány jsme papírový koráby mosty ze stébel slámy Lodivody v bouři nikdo neochrání a najednou mi odplouváš dívám se jak odplouváš sama do neznámých míst Hladina má kůži dětí žena pluje po paměti rybinou dnů Na zádech ji voda studí kéž ji nikdo neprobudí z jejího snu Kéž ji nikdy neuloví ať se nikdy nezamotá do sítí Navždy svojí věčnou lodí za obzorem zmizí už se nevrátí
Nevolník Nikdy jsem neviděl vlastníma očima světlo Nikdy jsem nehladil vlastníma prstama dlouhý vlasy krásných žen Dávno jsem zapomněl jestli jsem ještě člověk nebo jen zaživa mršina prašivá tisíce mil pod světem Slyšíš, slyšíš jak se rouhá? Myší, myší slouha! Asi mu nevoní práce odkdy je podkoní vládcem? Žebrák boháčem? Navěky oči mu oslepte pláčem! Nikdy jsem neopil hlavu svou ubohou vínem Nikdy jsem neviděl padat oblohou hvězdu svýho tajemství Nikdy jsem nezkusil prolomit vlastní příběh Ani jsem nevěděl jestli to projde jestli se to vůbec smí
COMMEDIA DELL´ARTE 2006
Co nepoznám, neztratím Zdál se mi sen co je za zrcadlem viděl jsem tam co já, já nikdy nepoznám Přísahal jsem že nic nevyzradím a pak se sen sám, sám rozplynul jak dým Co nepoznám nikdy už neztratím a co nemám to dám, dám ať to jiný utratí
Ukolébavka Dítě usíná píseň ho kolíbá krásná, je krásná! Tmou se odívá píseň podivná krásná, je krásná! Leží tu schoulená píseň bezejmenná krásná, je krásná! Dítě usíná píseň ho zahřívá krásná, je krásná! Ležím tu schoulená co ti připomínám? Připomínáš, připomínáš mi měsíc… Krásná a kouzelná něco si můžeš přát! Já bych si přál, já bych si přál dětství…
Křídla Kde se moje víra pořád toulá neposedná jistě žízeň má Mám tu pro ni připravená křídla já bych ji měl víc než jiní rád
Šeptal mi vítr Psal jsem příběhy na křídla motýlů kreslil jsem obrazy do pelu já blázen… A pak jsem je pálil se slzami v očích mlčky se díval jak končí v popelu Všecko je marnost šeptal mi vítr všecko je marnost! Ale co já ptal jsem se ho co já? Ale to už mlčel, mlčel, mlčel asi se bál. Šeptal jsem slova šeptal jsem do větru vítr je odnášel odlétaly já blázen… Pak jsem se díval s hořkostí v srdci jak v korunách stromů bezvládně se zaplétaly
Commedia dell´arte Jestli stojím nebo běžím na tom koneckonců vůbec nezáleží Jestli padám nebo letím na to smějí se ptát jenom děti Jestli křičím nebo mlčím na to tázat se mi vůbec nepřísluší Přesto všechno přese všechno je to koneckonců všechno jedno
Říkadla Někdy si řeka do svýho pramene sama sobě ústí Někdo se dívá zavřeným okem a někdo zpívá i zamčenými ústy Někdy tak žízeň sama uprostřed léta ze svý vlastní žízně pije Někdo ohněm stoh nepodpálí a někdo se halí ale nahotu nezakryje Vojevůdce co vyhraje bitvu a přesto není vítěz Nejmoudřejší ze všech lidí co v noci se stydí a žvatlá jako dítě
Mořská V noci se na sebe dívali jako by se očima tázali Řekni mi má milá co nosíš v šupinách… Když hladím tvý rybí tělo je hladký jako kůže úhoří a je to pravda, že srdce ústřice dotekem muže uhoří? V noci se na sebe dívali jako by se očima hledali Řekni mi má milá co skrýváš v chaluhách… Jazyky rejnoků a oči jeseteří ale hladina zůstává zavřená dokud se nezešeří!
Klavíry Celej život hrál na vypůjčený klavíry trochu se jich bál jen zlehka se jich dotýkal Hudba je život a život je hudba šílená a temná Hudba je život a život je hudba kouzelná a krásná Možná bude hrát pro nějakou dívku co ji kdysi zahlíd z oken tramvaje A možná někde jinde na druhý straně světa někdo se dá do tance někdo se dá do tance
Proč zrovna já (smrt si jde pro vašnostu) Kdo co chceš co jsi zač co tu hledáš? Běž nech mě nech mě bejt nic ti nedám! Proč mě budíš chci spát svůj klid mám rád! Dej mi pokoj vyměň dům pokaž noc sousedům! Proč zrovna já takový slušný pán proč zrovna já takovou smrtí umřít mám? Takovou strašnou smrtí umřít mám?
Osudí Hele ho, tatrmana copak už úplně blázní? Myslí snad, že si může jen tak beztrestně básnit? Tak už toho nechej ty pomatenče stejně ti nikdy nikdo neporozumí! Copak se to sluší tančit takový tance s takovým výrazem ve tváři copak se to smí? Rád bych vám odpověděl, řekne, ale očima už loví ptáky. Jsem básník, kterej zapomněl básnit a vlastně vůbec nejsem básník. Rád bych se vám vyznal, praví, ale zrovna jsem zapomněl i mluvit já vím, že jsem na světě trochu navíc asi jsem pánubohu drobek ulít. Rád bych vám byl k užitku, dodá, ale umím jen falešně zpívat a zpěvem se svět budovat nedá a tak se na vás budu jenom dívat. A tak se na vás budu jenom dívat…
NA ÚPATÍ 2003
Tanečnice Plamenná tanečnice tančila za úsvitu ohnivý tango touhy vtančila do mýho snu Tančila šílená balerína mlhou se nes její zpěv tak asi zpívá si hlína když padá mrtvému na rakev Nohama bosýma tančila tančila po mým snu hodiny na věži sčítaly vteřiny lidskýho příběhu To město už skoro bdělo když její plamenný tělo v jiskrách toho úsvitu něžně a tiše uhořelo
Koláče Častokrát koláče Pracují bez práce Častokrát bez viny Není ani nevinný
Rozmlouvání Poslyš co se říká o lodi která nedopluje nikdy k cíli Poslyš co se říká o ptácích který nedolétnou ke svýmu moři Říká se taky o lidech co měněj svoje tváře tak často jako masky z papíru Říká se o tajemnejch hlasech který promlouvaj v noci k básníkům O květině která nehoří Bůh je totiž ten kdo rozmlouvá s ptáky Říká se o devatero řekách a voda co v nich protéká Jsou slzy lidskýho žalu Říká se o špinavý putyce kde k ránu po dvanáctým pivu u stropu zjevuje se ďábel a mlha si sedá za výčep
Umrlec Nemiluj umrlce umrlec studí nedojí večeři nespláchne po sobě nudí! Zírá před sebe k práci se nemá s dětmi neskotačí psa nevyvenčí ničema! Umrlci pramení voda chřtánem nahoru ten nesmí mezi lidi toho se bát! Umrlci zahnívá staré jídlo v bachoru ten nesmí mezi nás toho se varovat!
Blázen v dešti Den uvíz bezvládně jak moucha v pavučině ticha a prsty deště hladí ho po lesklý kůži A dole na ulici blázen v dešti křičí jen on má tam mezi kapkama srdce čistý i když trochu zmatený... Je to už dávno co jsem tě neobjevil a cestu k tobě už jsem taky zapomněl ne, nebudu se vracet budu jen stát a koukat z okna jak dole na ulici blázen v dešti křičí křičí a zpívá... Vypadá to jako kdyby země ta velká, hrdá, smělá ta, po který kráčíme a kterou nenávidíme svou malou myší láskou jako by tiše krvácela A ptáci s křídly jako sen tančí tance zapomnění mezi kapkama... Je to už dávno co jsem tě neobjevil a cestu k tobě už jsem taky zapomněl ne, nebudu se vracet budu jen stát a koukat z okna jak dole na ulici blázen v dešti mlčí mlčí a zírá...
Mrtvou krajinou Kráčel jsem jednou v mlze mezi stromy stromy na mne civěly tiše jako vrány v moři Koruny těch stromů měly tváře jako ženy jako ženy krásné a zakleté ve stromy stromy mlčící v mlze Procházel jsem mrtvou krajinou bez života a smrti nebe se na mne obludně šklebilo krz zuby Z mlhy na mne promlouvaly děsivé hlasy to temně hovořil ďábel a šílení ptáci se motali po nebi jak opilí a já kráčel A ty tiše poletující vrány už mizí v dálce…
Vodovod Vodovod sní že je nevinný a přitom dál teče do lidí Krutý a zlý nestydatý vodovod sní že je mocný
