IKS-PLÁŽOVÉ SPORTOVNÍ HRY

IKS-PLÁŽOVÉ SPORTOVNÍ HRY Invazivní plážové sportovní hry

Filozofie Hlavní myšlenkou plážových sportovních her bylo aktivní využití volného času na pláži u moře → plnohodnotné využití volného času. Postupem času se tato idea měnila k atraktivnímu využití volného času na plážových kurtech nejen u moře. Vyznavači různých sportovních her se snažili o zjednodušení pravidel a využití modifikovaných pravidel v novém sportovním prostředí – písčité pláži – kurtu.

Hlavní idea Široká veřejnost a výkonnostní hráči v plážových sportovních hrách spatřují naplnění a uspokojení svých potřeb za pomoci:      

Relaxace – Relaxation Zábava – Fun Přátelé – Friends Prožitky, zážitky – Experience Zdraví – Health Kondice - Condition

V posledních letech se v některých plážových sportovních hrách (plážový volejbal a fotbal) objevují profesionálové, kteří hrají na profesionálních turnajích za peníze, které jsou další motivem pro provozování těchto pohybových aktivit.

Obrázek 1. Základní rozdíly mezi výkonnostním (vrcholovým) a rekreačním pojetím plážových sportovních her. Plážové sportovní hry jsou i součástí sportovní přípravy ve sportovních hrách  Kondiční – rychlost, síla, koordinace, vytrvalost (přípravné období, přechodné období)  Výchovná – fair play, přátelství…  Zdravotní – pohyb v písku (klouby, posturální svalstvo…), prevence úrazů (křížové vazy…)…  Psychologická – relaxace, zábava, prožitky, zážitky… Hlavní diferenciace plážových sportovních her od sportovních her  Povrch – pláž - písek  Hřiště – zmenšené  Počet hráčů – menší  Pravidla – jednodušší – modifikovaná  Hrací čas – kratší (mimo volejbalu)  Míč – speciální  Koedukovaná družstva Přednosti plážových sportovních her  Atraktivnost – akčnost  Zdravotní efekty  Komercializace a popularizace  Moderní pohybové aktivity  Zvyšující se oblíbenost u mladší generace

Plážové sportovní hry Plážový volejbal, plážová házená, plážový fotbal, plážový basketbal, plážové ragby, plážový badminton, plážové freesbe, plážové ringo, plážový tenis, plážový sepaktakraw (nohejbal), plážové kabaddi (jako známá hra Hutututu), plážový woodball.

Plážový fotbal

Fotbal má na světě několik různých odlišných forem, tradiční „evropský“ fotbal na trávě, v hale futsal nebo na písku plážový fotbal. Právě hrací povrch velice mění strukturu hry, díky které se odlišuje plážový fotbal od běžného fotbalu. Hraje se na pláži, nebo na nějaké variantě písku. Plážový fotbal = písek, rychlost a parádičky jako z PC hry, střely z otočky, z výskoku, ladné přihrávky vzduchem. Zatímco ve fotbalovém utkání na trávě uvidíte tyhle parádičky sporadicky, plážový fotbal je nabízí jednu za druhou. Sportu, který dá vyniknout hráčské technice, zatím kralují Brazilci, na lepší časy se ale blýská i v Česku. Plážový fotbal je odnoží tradičního evropského fotbalu, je proti němu však teprve v počátcích svého rozvoje. Má svůj historický základ z pláží v Brazílii a už přes 25 let je na světě jako sport oficiálně organizován a uznáván. Získal si nejen oblibu mnoha fanoušků, ale i bohaté sponzory a s podporou takových hvězd, jako je Eric Cantona, se postupně šíří po celém světě. Účast mezinárodně slavných hráčů jako třeba Francouze Erica Cantony, legendárních španělských útočníků Michela a Julia Salinase a brazilských hvězd jako Romario, Junior a Zico, pomáhala expandovat televizní pokrytí velkého počtu obecenstva ve více než 170 zemích na celém světě. To udělalo z plážového fotbalu jeden z nejrychleji rostoucích profesionálních sportů a převedlo ho do významnější skupiny sportů pro mezinárodní komerční příležitosti.

Historie plážového fotbalu Vznik plážového fotbalu Začalo to na písčitých plážích Brazílie, přesněji na plážích v Lemu, ale nejspíš na slavné pláži Copacabana v Riu de Janeiro. Těžko říct kdy, asi už hodně dávno. A vlastně se první zápas

dost dobře mohl odehrát také někde úplně jinde. Je jisté, že zrod tohoto sportu zůstane navždy tajemstvím. Začalo to prostě tehdy, když několik mladých mužů vzalo míč, postavilo si v jemném přímořském písku improvizované branky a odehrálo první zápas. Plážový fotbal byl hrán rekreačně po celém světě mnoho let a v mnoha odlišných formách. Od té doby urazil plážový fotbal, ve světě známý jako beachsoccer, hodně dlouhou cestu. Zatímco fotbal se hrál neformálně po mnoho let, na počátku plážového fotbalu, jako sportu, byl pokus o systematické utřídění pravidel pro hru. V roce 1992 byly vytvořeny pravidla hry zakladateli Beach Soccer Worldwide (BSWW) v Los Angeles, společností sestavenou pro vývoj sportu a zodpovědnou za většinu z jeho turnajů. To byl významný základ tomu, co nyní známe jako plážový fotbal a co vedlo k rychlému pěstování popularity sportu. V roce 1993 byla zorganizována první profesionální plážová soutěž na Miami Beach, účastnily se týmy ze Spojených států, Brazílie, Argentiny a Itálie. Tento kolotoč bedlivě roztáčí i střeží organizace BSWW. Této organizaci, která sídlí v Barceloně, se podařilo sjednotit všechny soutěže pod svou střechu a stala se mocným hybatelem plážového fotbalu. Několikrát se její zástupci sešli s mezinárodní fotbalovou federací FIFA, která novou podobu fotbalu uznala. BSWW zase na svých turnajích začala propagovat mezinárodní kampaň FIFA Fair Play.

Vývoj plážového fotbalu V dubnu 1994 se konala první událost krytá sítí televizních přenosů, bylo to na pláži Copacabana Beach v Rio de Janeiru a toto město hostilo i první mistrovství světa v plážovém fotbale v roce 1995. Turnaj vyhrála reprezentace hostitelské země a Brazílie se tak stala historicky prvním vítězem mistrovství světa. Úspěch turnaje ukázal komerční zájem a pomohl vývojovým trendům na hřišti. Rostoucí poptávka po tomto sportu ve světě dala vzestup k Pro Beach Soccer Tour v roce 1996. První Pro Beach Soccer Tour zahrnovala celkem 60 utkání ve dvou letech napříč Jižní Amerikou, Evropou, Asií a Spojenými státy, přitahující významnými jmény, jak na, tak i mimo hřiště. Zájem vyvolaný cestou po Evropě vedl k vytvoření evropské Pro Beach Soccer League v roce 1998, poskytující pevnou infrastrukturu, jež by zvýšila profesionalismus odvětví na všech úrovních. EPBSL, nyní známá jako Euro BS League, seskupila organizátory dohromady z celého kontinentu a uspokojila požadavky médií, sponzorů a fanoušků. Jen čtyři roky od jeho vytvoření byly vykonány první kroky pro vznik první legitimní celosvětové soutěžní struktury v plážovém fotbale s cílem sjednotit veškeré významnější Pro Beach Soccer turnaje na světě a prezentovat sport významnějším sponzorům, médiím a společnosti FIFA.

Soutěže v plážovém fotbalu Soutěže ve světě

Asociace a soutěže ve světě: Asie: AFC – AFC Beach Soccer Championship Afrika: CAF – CAF Beach Soccer Championship Severní Amerika: CONCACAF – Championship

Jižní Amerika: CONMEBOL – Championship Oceánie: OFC – OFC Beach Soccer Championship Evropa: UEFA – Euro Beach Soccer League | Euro Beach Soccer Cup FIFA Beach Soccer World Cup Světový pohár FIFA v plážovém fotbale je soutěží organizovanou fotbalovou asociací FIFA pro národní mužstva. Soutěž byla původně organizována jako mistrovství světa v plážovém fotbale, první turnaj se konal roku 1995 v Riu de Janeiro v Brazílii. V roce 2005 se FIFA stala celosvětovou řídící strukturou pro plážový fotbal a získala přímou kontrolu nad pořádáním MS. BSWW Tour Je série událostí organizovaná ve světě za účelem podporovat rostoucí fenomén, kterým je plážový fotbal. Za posledních několik let, byly turnaje pořádané v zemích jako Polsko, JAR, Spojené arabské emiráty, Peru a Thajsko. Tour je příležitostí pro vytvářející se a existující národní týmy v plážovém fotbale ke konfrontaci s nejlepšími týmy na světě, zároveň také možností místních fanoušků vidět některé ze špičkových talentů na živo.

Soutěže v Evropě Evropský pohár v plážovém fotbale Je to každoroční evropský turnaj v plážovém fotbale, byl založen v roce 1998 jako European Pro Beach Soccer Cup. Evropská liga v plážovém fotbale Dává možnost nejlepším národním mužstvům z celého kontinentu ke konfrontaci. Původně založená v roce 1998, získávala tato vzrušující kontinentální soutěž stále větší reputaci a získávala pozornost čím dál více zemí. Každý rok končí soutěž superfinálem v Marseille, kde se rozhodne o vítězi. Pět nejlepších mužstev z tohoto superfinále se kvalifikuje na mistrovství světa.

Plážový fotbal v Česku Historicky první oficiální mistrovství České republiky (MČR) v plážovém fotbale, zaštítěné Českomoravským fotbalovým svazem se konalo v Chebu 2006 na písečném hřišti Dřenické plovárny u Jesenické přehrady. Turnaj vyhrála za účasti dvaadvaceti mužstev Česká futsalová reprezentace pod názvem ECO Investment Praha.

Specifika pravidel hry (zkrácená verze) Předpokládá se, že každý subjekt, který jedná v souladu s Asociací, bude považovat Pravidla hry za daná a bude se jimi řídit. Pravidla mohou být upravena, jedná-li se o zápasy žen, hráčů mladších 16 let, veteránů (nad 35 let) a hráčů s tělesným postižením. Přípustné jsou některé či všechny z následujících modifikací (úprav):  velikost hřiště  velikost, hmotnost a použitý materiál míče  šířka mezi tyčemi branky a výška břevna od země

 

trvání jednotlivých částí hry počet hráčů

Hřiště

Povrch hřiště Povrch je složen z písku, je rovný, zbaven kamínků, mušlí a jiných předmětů, které by mohly způsobit zranění hráčů. Pro účely mezinárodních soutěží musí být písek jemný a alespoň 40 cm hluboký. Musí být prosíván tak dlouho, dokud není vhodný ke hře, nesmí být hrubý či obsahovat kamínky nebo jiné nebezpečné části, avšak ne tak jemný, aby způsoboval prašnost poraňující pokožku hráčů.

Rozměry Hřiště má obdélníkový tvar. „Touch line“ (dotyková, postranní čára) musí být delší než „Goal line“ (přední/zadní čára). Délka 35 - 37 m, šířka: 26 - 28 m.

Vymezení hřiště Hranice hřiště jsou označeny čarami, které patří k oblastem, jež ohraničí. Dvě delší hraniční čáry se nazývají „Touch lines“. Dvě kratší hraniční čáry se nazývají „Goal lines“, avšak mezi tyčemi branky čára není.

Všechny čáry (lajny) jsou 8 - 10 cm široké. Jsou zhotoveny z modré pásky, aby kontrastovaly s pískem. Páska musí být pružná a pevná, ale nesmí škodit chodidlům hráčů. Lajny musí být pevně ukotveny zvláštními svorkami k písku, a to v každém rohu, uprostřed postranních čar a za pomoci gumových kroužků k tyčím branky. Hřiště je rozděleno na dvě poloviny pomyslnou dělící čarou, která je označena dvěma červenými praporky umístěnými vně hřiště. Střed této pomyslné půlící čáry je přesně místo výkopu a určitých přímých volných kopů.

Penaltové vápno (trestné území) Penaltové vápno je území mezi zadní čarou a pomyslnou vodorovnou čarou (penaltová čára), která je od zadní lajny vzdálená 9 metrů, a označena dvěma žlutými praporky umístěnými vně hřiště vedle postranních čar. Pomyslná „penaltová značka“ je umístěna uprostřed penaltové čáry, ve stejné vzdálenosti od obou tyčí branky.

Branky Branky jsou umístěny uprostřed zadních čar. Skládají se ze dvou svislých tyčí umístěných ve stejné vzdálenosti od každého rohu a spojených svrchu vodorovným břevnem. Vzdálenost (měřeno uvnitř) mezi tyčkami je 5,5 m a vzdálenost od spodního okraje břevna k zemi 2,2 m.

Míč Každý ví, jaké to je nakopnout klasický míč bosou nohou. Ale i na to plážový fotbal myslí. Míč je speciálně upravený, na povrchu měkčený (pohodlně ho zmáčknete palcem), takže kopy tolik nebolí. V letu si však míč, který má standardní fotbalové rozměry, zachovává razanci. Je kulatý, zhotoven z kůže či jiného vhodného materiálu, který je odolný proti odření, nárazu a vodě, má obvod ne méně než 68 cm a ne více než 70 cm, na začátku zápasu váží ne méně než 400 g a ne více než 440 g, má atmosférický tlak 0,4 - O,6 atmosfér.

Počet hráčů Zápas hrají dvě mužstva. Každé se skládá ne z více než 5 hráčů, přičemž jeden z nich je brankář. Proces střídání – náhradníci se mohou účastnit jakéhokoliv zápasu, který se koná podle pravidel oficiální soutěže na úrovni FIFA, Asociace a Konfederace. Maximální povolený počet hráčů, kteří mohou střídat, je 5. Počet střídání v průběhu zápasu je neomezený. Hráč, který byl vystřídán, se může opět vrátit na hřiště. Střídání lze uskutečnit kdykoliv, bez ohledu na to, zda je míč ve hře.

Hrací doba Části hry – utkání trvá 3 x 12 minut. O časové záznamy se stará časoměřič, jehož povinnosti jsou uvedeny v pravidlech. Mezi jednotlivými částmi hry je 3-minutový interval. Prodloužení – pokud je po normální hrací době stav nerozhodný, hraje se 3-minutové prodloužení. Pokud je stav nerozhodný i po prodloužení jsou nařízeny penalty s pomyslné penaltové značky.

Specifika plážového fotbalu Fotbalové srdce jásá Plážový fotbal je velice útočná hra, není divu, tempo hry je mnohem rychlejší než v klasickém fotbalu. Míč létá od branky k brance, hlavně díky dlouhým výhozům brankářů, a na branku se střílí většinou po dvou třech přihrávkách. Zhlédnete kousky, které jste dosud viděli jen při utkáních na playstationu. Některé statistiky uvádějí, že na velkých turnajích bývá k vidění až 60 střel za jeden jediný zápas. V Gambrinus lize byste na to potřebovali snad celé jedno kolo. I to je jeden z důvodů, proč si fotbal na pláži získává nové a nové fanoušky. Přestup z trávy na písek ale není jednoduchý. Nohy se boří do písku a brzy začnete mít pocit, jako byste šlapali v bahně. Docela brzy se unavíte, i kvůli tomu, že namáháte trochu jiné svalové partie než při "klasice".

Tabulka 2 zobrazuje fyziologické znaky spojené s průměrnými hodnotami získanými v soutěžních utkáních v plážovém fotbale, průměrnou srdeční frekvenci odpovídající 86.5% SFmax; maximální hodnoty dosahující 98.5% SFmax. S ohledem na percentuální vyjádření času odpovídající jednotlivým zónám intenzity zatížení vyplývá, že >90% SFmax odpovídá nejvyššímu percentuálnímu vyjádření, zatímco nejnižší percentuální vyjádření času stráveného v jedné zóně odpovídá 76-84% SFmax.

Obrázek 1 znázorňuje průměrnou vzdálenost a délku intenzity zatížení jednotlivých rychlostních kategorií v průběhu soutěžních utkání. Z obrázku jasně vyplývá, že nejdelší

průměrné vzdálenosti a nejdelší průměrné délky bylo dosaženo v kategorii rychlostního běhu (7.0-12.9 km•h-1). Plážový fotbal už ale dávno myslel na tvrdé potírání agresivní hry, která se na rozdíl od velkého fotbalu objevuje spíše výjimečně. Stejně tak i zranění se hlavně díky písku a bosým nohám plážovým fotbalistům spíše vyhýbají. Neregulérnost jemného písku, jako hracího povrchu, vede k celkově odlišnému stylu hry, než jak ho známe u fotbalu, kde musí hráči improvizovat. Hřiště, mnohem menší než odpovídající předpisům fotbalového hřiště, dovoluje hráčům, aby skórovali takřka odkudkoli na písku. To vede k vysokému skóre v zápasech, s průměrem šedesáti pokusů o vstřelení branky na zápas, gólu v průměru každé tři až čtyři minuty, což znamená něco kolem jedenácti gólů za zápas. Zahajovací rozehrávka bývá také využívána ke střelbě. Každé rozehrání přímého kopu může znamenat ohrožení branky soupeře. Pokud hráči rozehrávají z autu či brankář výhozem, jedná se zpravidla o přihrávku do gólové šance. Jelikož písek neumožňuje kombinaci po zemi, jsou všechny přihrávky či střely směřovány do cílového prostoru vzduchem. Pokud je nutné rozehrát ze země, respektive z písku, staví si hráči míč na vyvýšené místo na ploše.

Zamezí tím nechtěnému odrazu míče do míst, kam ho nechtěli kopnout. Toto je pravidly povoleno. Jelikož se nedá kombinovat po zemi, využívá se v plážovém fotbale mnoha způsobů pro udržení míče ve vzduchu, dále jeho přihrávání a střelba bez dopadu na hrací plochu. Zvedání míče se provádí nejčastěji jeho podebráním a nadhozením tak, aby s ním byla možná další manipulace a nebyl v ohrožení odebrání soupeřem. Útočníci v okolí soupeřových branek tak většinou dostávají obtížně zpracovatelné přihrávky ze vzduchu. Snaží se je udržet nad zemí a díky svým žonglérským dovednostem se dostat do pozice pro střelbu. Tento způsob držení je špatně bránitelný, ale pokud se hráči nepodaří udržet míč ve vzduchu, je jeho možnost střely zmařena a musí zvolit jinou variantu útoku, přičemž již nemá dostatek času obelstít obránce a je přinucen přihrát spoluhráči v jiné pozici. Ke střelbě je používáno mnoho způsobů kopu. Protože se hráči snaží nejčastěji míč trefit hned prvním dotekem, střílí volejem. Nejatraktivnějším způsobem vstřelení branky je kop nazvaný nůžky.

Málokdy se však hráčům podaří tímto kopem trefit míč prvním dotekem, proto ho používají po zpracování a následné přípravě pro kop. Většina branek umístěných v žebříčcích nejlepších gólů, je vstřelena tímto způsobem. Samozřejmě, že ne vždy mohou hráči střílet ze vzduchu. Střela po zemi nebývá příliš nebezpečná, kvůli své slabé razanci, ale může být, díky nepředvídatelným odrazům od písku, velmi zákeřná. V plážovém fotbale se příliš nedbá na taktiku hráčů a mužstev, spíše se soustředí na technické a ekvilibristické provedení. Samotná statistika vstřelených branek na zápas svědčí o větší útočné než obranné aktivitě. Všechny světové soutěže v plážovém fotbale se odehrávají v duchu fair-play. Obránci tedy nepoužívají k bránění žádných nesportovních praktik. Jistým způsobem jsou tak v bránění omezeni. V případě dobrého provedení střelby útočníkem, se mohou obránci pouze postavit míči do cesty. Plážový fotbal je brán především jako podívaná pro diváky, kteří mohou vidět atraktivnější formu fotbalu. Padá hodně branek, hráči se předhánějí v předvádění svého umění a bojují za vítězství. Renomé tohoto sportu v novém tisíciletí prudce stoupá. Objevují se stále noví a významnější sponzoři, sport láká na hřiště hvězdy světového fotbalu a stále větší počet fanoušků.

Charakteristika vybraných herních činností a dovedností Přihrávky – přihrávání spoluhráčům po zemi (písku) ztrácí kvůli nepravidelnosti terénu smysl. Téměř žádná přihrávka po zemi nenajde svého adresáta. Pokud mají hráči štěstí a jejich přihrávky mají dostatečnou razanci, aby míč dorazil přibližně do místa určení, mohou se pokusit i o tuto kombinaci. Používá se opět nadhození míče a následně přihrávka vzduchem. Hráči na světové úrovni jsou schopni přihrávkami vzduchem překonat celou délku hřiště i soupeře. Při přihrávání si mohou hráči míč sami nadhodit. V případě, že přebírají přihrávku ze vzduchu, mohou hrát dále bez dopadu míče na zem s libovolným počtem doteků, který jim situace a jejich dovednosti dovolí. Časté jsou i kombinace vzduchem na jeden dotek. Přihrává se do volného prostoru, do kterého si nabíhá hráč. Nepřesná přihrávka může spoluhráčům velmi zkomplikovat další akce. Střelba – Hráči používají ke vstřelení branky všech jim dostupných forem střelby. Převažuje střílení ze vzduchu po nadhození míče, nebo po jeho obdržení od spoluhráče vzduchem. Podle situace a polohy míče vůči střelci se volí způsob kopu. Jsou používány střely přímým nártem, volejem, patou a dalšími. Nejčastějším způsobem jsou tzv. nůžky. Střelba, při které se hráč odráží do vzduchu a trefuje míč volejem nad hlavou stříhavým pohybem obou dolních končetin. Využívá se i střelba po zemi, nepředvídatelný odraz míče dělá míč nechytatelným, ale nezaručuje jeho odraz do branky. Pro střílení z přímých kopů je typický kopeček z písku, na který si střelec míč postaví. Je tak výše a umožňuje střelu nártem, aniž by byla ohrožena dráha letu míče. Výkop – zahájení hry na začátku poločasu, po vstřelení branky soupeřem nebo na začátku prodloužení. Provádí se z pomyslného bodu uprostřed půlící čáry. Nesmí z něj být vstřelena branka. Hráč provádějící výkop se nesmí po uvedení míče do pohybu dotknout míče podruhé, pokud se jej již nedotkl jiný hráč. Hráči nerozehrávajícího mužstva musí být na své polovině a vzdálení nejméně 5 metrů od míče. Rozehrává se na pokyn rozhodčího. Díky malé vzdálenosti k brance jsou hráči schopni po rozehrávce nadhozením ihned střílet. Rozehrání brankáře – vhození míče brankářem je způsob obnovení hry poté, co míč po posledním doteku útočícího hráče překročil brankovou čáru mimo branku, nebo v brance pokud nebyl uznán gól. Vhozením brankářem nesmí být přímo skórován gól. Brankář musí

vyhodit míč z pokutového území do 5 sekund. Nesmí jej od spoluhráčů obdržet dvakrát. Brankář se nesmí dotknout míče rukou či paží, je-li mu míč vrácen spoluhráčem dvakrát po sobě – včetně hry z autu a hry hlavou – aniž by byl tečován soupeřem. Pokud pošle spoluhráč brankáři míč poprvé, jeden z rozhodčích musí signalizovat první hru domů zvednutím paže nad hlavu. Jakýkoliv brankář, pokud toto pravidlo poruší, bude potrestán přímým volným kopem, který se provede z pomyslného místa uprostřed půlící čáry. Vyhození brankářem je ideální nenáročnou možností, jak dostat míč do vzduchu a dále do útočné kombinace. Brankář se touto rozehrávkou snaží nalézt spoluhráče v poli tak, aby mohli dále s míčem nakládat. Může použít jakýchkoliv forem vyhození míče do hry. Brankáři mohou vyčkat, až se jejich spoluhráči v rychlosti přemístí do prostoru soupeřovy branky a poté je svým vyhozením nalézt. Podle situace mohou pak hráči rovnou střílet, nebo pokračovat v kombinaci. Brankář nemůže skórovat vyhozením, ale může si míč nadhodit před sebe a nohou vystřelit. Délka hřiště to umožňuje. Rozehrání z autu – je způsobem obnovení hry. Nesmí z něj být přímo skórován gól. Provádí se, pokud míč překročí celým objemem postranní čáru, z místa překročení. Může jej provádět kterýkoliv hráč v poli. Míč může být uveden do hry dvěma způsoby. Vhozením a vkopnutím. Vhazování je stejné jako u tradičního fotbalu tzn. hráč stojí čelem k hřišti, má část obou chodidel na/vně postranní čáry, použije obě ruce, vhodí míč nad a za hlavou. Dále hráč nesmí provést vhození autu poté, co kontroloval míč chodidly s náznakem vkopnutí autu. Při vkopnutí musí mít hráč chodidlo na zemi vně hřiště. Na rozehrání má hráč 5 sekund. Hráči bránícího mužstva musí být vzdálení alespoň 5 metrů od místa, odkud bude kop proveden. Vkopnutí se příliš nepoužívá, vhození je jednodušší a dostává míč vzduchem na místo určení přesněji než vkopnutí. Pokud je hra z autu mířena přímo na branku a míč překročí zadní gólovou čáru, aniž by se dotkl hráče a míč vletí přímo do vlastní branky, mužstvu soupeře je uznán rohový kop. Pokud vletí míč přímo do branky soupeře, je uznáno vhození brankářem. Rohový kop – je to způsob obnovení hry po přechodu míče za brankovou čáru po posledním doteku bránícího hráče. Rozehrávající hráč má pouze jeden dotek. Může rozehrát nahozením míče před branku, nebo obyčejným nakopnutím stejným směrem. Přímé volné kopy – hráči nesmí vytvářet zeď, přímý volný kop provede hráč, který byl faulován, pokud není vážně zraněn, míč musí být umístěn tam, odkud se kop provádí, a hráč provádějící kop se nesmí dotknout míče dvakrát po sobě, aniž by byl tečován jiným hráčem. Pokud je vstřelen vlastní gól z přímého volného kopu, mužstvo soupeře provede rohový kop. Pokud je vstřelen míč přímo do branky soupeře, je uznán gól. Každý hráč - kromě hráče provádějícího kop a soupeřova brankáře – musí být: ve vzdálenosti alespoň 5 metrů od míče, dokud není uveden do hry, za míčem nebo stranou od něj. Penaltový kop – je umístěn na pomyslné penaltové značce uprostřed pomyslné penaltové čáry, 9 m od středu branky. Je zahráván hráčem, který byl faulován, pokud nebyl vážně zraněn – v takovém případě provede kop náhradník.

Stručná metodika zdokonalování herních činností s míčem V plážovém fotbale jsou kladeny jiné nároky na hráče, mění se taktická, technická i kondiční stránka herního výkonu. "Je to sice hodně fyzicky náročné, ale je to velká zábava", plážový fotbal se hraje hlavně vzduchem „dejte míč na zem a přihrajte si“! Podobný pokyn zaznívá často z laviček při fotbalových utkáních. „Hlavně hrajte vzduchem“! Bude zase křičet trenér

při plážovém fotbale. Přihrávat si na písku po zemi je sebevražda. Jedna přihrávka a míč často končí někde jinde, než má.

Přihrávka Přihrávky po zemi nejsou na písku tak efektivní jako na trávě. Míč neustále mění směr, špatně se odhaduje načasování přihrávky a samotné vedení míče po písku je katastrofou. Proto hrají zkušení hráči převážně vzduchem. I profesionálním fotbalistům trvá dobré dva týdny, než si zvyknou na specifika povrchu hřiště. Cvičení zahájíme jednoduchým přihráváním po zemi ve dvojicích, hráči míč zpracují a poté přihrávají spoluhráči. Při tomto cvičení je důležité vypracovat u hráčů návyk na nepravidelnost terénu. Přihrávky jim budou odskakovat a možná i dělat problémy. Pokud toto cvičení zvládnou, je možné zkusit přihrávání prvním dotekem. Abychom se mohli posunout dále k přihrávkám vzduchem, musí se hráči naučit míč zvednout, neboli ho dostat do vzduchu. Nejčastěji používaným prostředkem pro zvednutí míče je nadhození. Hráč míč podebere, což je díky písku možné a nártem si jej nadhodí před tělo. Až toto zvládnou všichni hráči, začneme s nácvikem přihrávek vzduchem. Hráči si přihrávají ve dvojicích. Nadhodí si míč, ještě ze vzduchu jej přihrávají spoluhráči, ten míč zpracuje na zem, znova si jej nadhodí a přihrává. Po zvládnutí zařadíme přihrávky vzduchem bez dopadu míče na zem. To je možné, pokud hráči zvládají zpracování tak, aby míč udrželi ve vzduchu. Zpracování můžeme provádět třemi nejčastějšími způsoby, chodidlem, stehnem, nebo hrudníkem. Všechna cvičení provádíme na různé vzdálenosti, podle úrovně dovedností hráčů tak, aby tato cvičení nebyla příliš náročná a hráči je zvládali. Přihrát si po zemi nebo zkusit udělat kličku nejde. V písku se prostě rychle nehnete. Hraje se na jeden dva doteky, a pak musíte zakončit. A je to vidět hned při rozehrávce. Jeden hráč míč nadzvedne a druhý z první pálí. Je to střela z poloviny hřiště, přesto nebezpečně ohrozí branku.

Střelba První cvičení simuluje zahrávání přímého kopu. Míč je položený na písku v libovolné vzdálenosti od branky. Hráč střílí přímým nártem. Další cvičení již budou vykonávána ve vzduchu. Hráč si míč nadhodí a střílí střídavě různými způsoby, jako jsou střely nártem a volej. Poté zařadíme střelbu po přihrávce vzduchem, prvně se zpracováním a udržením míče ve vzduchu a následnou střelbou, poté hned prvním dotekem. Zde se objevují i jiné varianty zakončení, hlavou a nůžky. Střílí se z výskoků, z otočky, z boku, nůžky střihají hráči jako na běžícím pásu. Díky změnám směru, za něž může nerovný povrch pláže, lze vstřelit gól klidně i z velké vzdálenosti. Střílet z první, o to tady jde. K vidění jsou pěkné akce a góly. Často hráči střílí přes hlavu nebo v jiných akrobatických pozicích. Pád na písek tolik nebolí.

Útočné kombinace Při těchto kombinacích využijeme již naučené dovednosti z předchozích cvičení. Kombinaci může zahajovat brankář svým vyhozením, nebo hráči standardní rozehrávkou. Nácvik je velmi variabilní vzhledem k vzdálenostem hráčů, počtem a způsobem přihrávek, způsobem zakončení a dalších taktických prvků. V utkáních špičkové úrovně uvidíte dokonale secvičenou souhru vzduchem přes několik hráčů, a i když nepadne gól, fotbalové srdce jásá. Nejde ale o to, aby obránci překopávali zálohu v naději, že vepředu s tím někdo něco udělá.

Využití v přípravě hráčů fotbalu Messi věří tréninku na pláži

Fotbalové hvězdy, stejně jako mnoho dalších sportovců a sportovkyň využívají výhod na pláži v kondiční přípravě. Jak uvádí odborníci, plážový písek je ideální povrch pro posílení kloubů při zotavení se po zranění díky nestabilitě a nerovnosti. Argentinský fotbalista se na písku zaměřil na kombinaci kontinuálního běhu, odrazy, cvičení se změnou směru, pohyb a ovládání míče. Zde videa plážový fotbal.... Otázky: Ikona6a Kolik hráčů hraje plážový fotbal? Jak se rozehrává aut v plážovém fotbalu? Jaká je hrací doba utkání plážového fotbalu? Jaká je velikost hřiště plážového fotbalu? Jak se provádí penaltový kop v plážovém fotbalu? Kde vznikl plážový fotbal?

Plážová házená

Historie plážové házené První zmínka o plážové házené je z roku 1992 kde na malém ostrově „Isola di Ponza“ na jihu Itálie proběhla v červnu první oficiální ukázka. Gianni Buttarelli and Franco Schiano byli prvními, kdo začal myšlenku plážové házené podporovat z důvodu nedostatku krytých hal na malých ostrovech. První turnaj na světě se uskutečnil v červenci 1992 na pláži San Antonio v Ponze. Ke konci roku 1992 vznikla první komise “Comitato Organizzatore Handball Beach (COHB)” v Itálii, která byla první organizací na světě, která se zabývala plážovou házenou. Mezinárodní italský rozhodčí Giampiero Masi měl na starosti sestavení pravidel plážové házené. Giampiero Masi se stal později předsedou komise plážové házené v mezinárodní házenkářské federaci (IHF). První mezinárodní turnaj v plážové házené byl v Římě v roce 1993. Zúčastnily se ho týmy z Alžírska, Taiwanu, Ruska, Itálie a Německa.

Obrázek 1. Z prvního turnaje plážové házené v Římě 1993 První kontinentální mistrovství v plážové házené se uskutečnilo v americkém světadíle počátkem roku 1998. Na pláži Copacabana v Rio de Janeiru v Brazílii. Zúčastnilo se ho šest mužských národních družstev v konečném pořadí: 1.Brazílie, 2.Kuba, 3.Argentina, 4.USA, 5.Uruguay, 6.Kanada. V roce 1998 se uskutečnil první otevřený turnaj (klubová i reprezentační družstva) pod patronací evropské házenkářské federace (EHF) v Portugalsku. Mezinárodni asociace neolympijských sportů zařadila plážovou házenou do programu svých světových her, které proběhly v roce 2001 v Japonsku. První oficiální mistrovství světa v plážové házené se konalo v roce 2004 v El Gouna (Egypt). V soutěži žen obsadila prvních pět míst reprezentační družstva z Evropy, dále následovala Brazílie, Japonsko a Hong Kong. V kategorii mužů, se prvním mistrem světa stal Egypt před čtyřmi státy z Evropy, Bahrajnem, Ománem a Brazílií. V roce 2006 bylo druhé MS v Rio de Janeiru na plaži Copacabana. Zúčastnilo se ho 10 reprezentačních družstev v kategorii mužů a žen. Finálové utkání žen rohodovala česká dvojice rozhodčích Opava a Válek. Na finále žen (Brasílie vers. Německo) se bylo podívat 8 000 diváků. V roce 2008 bylo MS ve Španělsku v Cadizu. Na tomto mistrovství bylo mezi IHF a kontinentálními federacemi, že mistrovství světa v plážové házené se uskuteční v sudých letech a kontinentální mistrovství se budou konat jako kvalifikace před MS. Na MS v Cadizu byla poprvé provedena statistika z utkání. V roce 2010 bylo MS v Turecku a Antalyi, kde se poprvé zúčastnili hráči z Austrálie a Nového Zélandu.

Plážová házená je oficiálně zařazena do programu „Asijských plážových her“ (Asian Beach Games), které se pořádají od roku 2008 každé dva roky, společně s plážovým fotbalem, volejbalem, kabaddim, woodbalem a sepaktrakawem.

Obrázek 2. Záznamový arch pro statistické zpracování herního výkonu v plážové házené

Vysvětlivky: góly ve výskoku, góly po otočce, speciální góly (z kotoulu, za zády, brankářem v útoku), přímý gól (brankářem z brankoviště), penalta z hranice 6m, jednobodový gól (klasický jako v házené)

Obrázek 3. Ukázka z výsledků ze statistiky herního výkonu (střelených gólů) v utkání plážové házené (MS 2010, Turecko)

Vývoj plážové házené v České republice První česká družstva se seznámila s plážovou házenou v přímořských letoviscích v Itálii, kde se plážová házená hrála ve večerních hodinách. V České republice byl první turnaj v plážové házené uspořádán v létě 1997 hráči z házenkářského klubu z Králova Pole Brno. V červnu 1998 se uskutečnilo první otevřené mistrovství České republiky. Od roku 1996 (plážová házená se v tomto roce dostala do statutů evropské a mezinárodní házenkářské federace), se organizují vrcholové soutěže reprezentačních družstev. Od roku 2000 probíhají střídavě turnaje (některé i s mezinárodní účastí) v České republice v měsících červen – srpen v Plzni, Praze, Bělé pod Bezdězem, Brně, Novém Jičíně, Ústí nad Labem i pro širokou veřejnost. V každém turnaji je za umístění v turnaji přidělený počet bodů a nejlepší týmy se mohou zúčastnit turnaje mistrovství republiky. Turnaje jsou pro muže, ženy i smíšená družstva.

Filozofie plážové házené „Fair play“ je nejdůležitějším principem filozofie plážové házené a je založena na základních faktorech: 1. Respektování zdraví a psychiky hráčů (prostor pro kreativitu a atraktivitu, prostor pro rozvoj - nové kreativní nápady, pozitivní emocionalita a prožívání vlastního utkání). 2. Souvislý a rychlý průběh vlastní hry s minimálním počtem faulů a přerušení Plážová házená je specifická rychlými změnami držení míče a minimálním kontaktem s bránícími hráči. Zábava, skákání pro míč do písku nebo zábavné a zajímavé střelecké pokusy jsou cennější než vyhrát za každou cenu. Neustálá hra v početní nerovnováze v hracím poli (4:3) způsobuje častější změny ve skóre a větší možnosti kreativity při střelbě (piruety, otočky, kotouly, střelba za zády atd.), což je podpořeno i vyšším bodovým ohodnocením při vstřelení gólu. Velmi pozitivně se v tomto případě jeví i fakt, že každý poločas se počítá zvlášť a tento fakt často uvolňuje další atmosféru vlastního utkání. Vlastní hra má minimum přerušení k čemu napomáhá i rychlé rozehrání gólu (přímo z brankoviště).

Soutěže v plážové házené

Obrázek 4. Přehled vrcholových akcí v plážové házené Mimo Olympijských her jsou uskutečňovány všechny vrcholné mistrovství v plážové házené. V České republice není žádná celoroční soutěž v plážové házené, pouze se v měsíci červnu a červenci uskutečňují open turnaje, ze kterých je možné se kvalifikovat na Mistrovství ČR. Do těchto turnajů se může přihlásit jakékoliv družstvo i bez příslušnosti k jakémukoliv oddílu nebo Českému svazu házené. Od kontinentálního mistrovství se zúčastňují vrcholných akcí reprezentační družstva. V Evropě probíhá oficiální mezinárodní systém open turnajů pod názvem „European Beach Handball Tour“, který zaštiťuje Evropská házenkářská federace. Kdo chce být v tomto systému, musí splňovat předepsaná kritéria (http://www.eurohandballbeachtour.com/PortalData/1/Resources/documents/Regulations_11_-_Internet.pdf). Otázky: Ikona6a Kde vznikla plážová házená? Kde se hrálo první MS v plážové házené?

Pravidla plážové házené

Obrázek 5. Rozhodčí plážové házené

Video s ukázkami z plážové házené: http://www.eurohandball-beachtour.com/desktopdefault.aspx/tabid-70/21_read-36/ http://www.youtube.com/watch?v=_2ITTuRUrQw&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=NZ80xNz2t3E&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=ABFvCWLhaMU&feature=related Video - shot out („rozstřel“): http://www.youtube.com/watch?v=3hSRoHfwMvY&feature=related Oficiální pravidla plážové házené Zkrácená verze: http://www.eurohandballbeachtour.com//PortalData/1/Resources//documents/Turner_BH_Short_Rule_Version_22121 0.pdf Plná verze: http://www.handball.net.nz/cms/images/stories/pdfs/10_-_Beach_Handball_Regeln.pdf Převzato z beachhandball.cz (http://www.beach.cz/handball/index.php?a=pravidla). Výtažek z oficiálních IHF pravidel plážové házené:

Hrací plocha Hraje se na hřišti obdélníkového rozměru. Hřiště je dlouhé 27m a široké 12m. Hřiště musí být obsahovat minimálně 40cm písku. Po všech stranách hřiště je tří metrová bezpečnostní zóna. Samotná hrací zóna je dlouhá 15m a široká 12m. Na každé straně se pak nachází jedno brankoviště, které má délku 6m. Na každé straně se nachází ještě branka, ta je vysoká 2m a široká 3m. Hráči mohou střídat pouze v prostoru určeném na střídání. Hráč může vstoupit a odejít ze hřiště po své straně hrací zóny a nově může opustit hřiště i po své straně u soupeřova brankoviště. Brankář může vstoupit do hřiště pouze po straně svého brankoviště a ze hřiště může odejít po své straně celého zbytku hřiště včetně soupeřova brankoviště.

Obrázek 6. Hrací hřiště na plážovou házenou

Obrázek 7. Zjednodušený nákres hřiště plážové házené Obrázek 8. Model stadionu na plážovou házenou Evropské házenkářské federace

Družstvo   

 

Družstvo se skládá z 8 hráčů. Na začátku utkání musí být přítomno nejméně 6 hráčů družstva. Pokud počet hráčů jednoho družstva klesne během hry pod 4, hra končí, toto družstvo prohrává. Na hrací ploše smí být z každého družstva současně 3 hráči a jeden brankář. Ostatní střídající hráči musí být ve vlastním prostoru pro střídání a sedět. Chybné střídání je trestáno vyloučením chybujícího hráče. Je-li kvůli chybnému střídání přerušena hra, je proti chybujícímu družstvu nařízen volný hod popř. 6 m hod, když přerušením hry byla zmařena jasná branková příležitost družstva, které se neprovinilo. Dojde-li k chybnému střídání v době přerušení hry, utkání pokračuje hodem odpovídajícím herní situaci. Všichni hráči musí hrát neobuti. Nošení ponožek a sportovních bandáží je povoleno.

Brankář       

Brankář musí být viditelně (jinou barvou trička) odlišen od svých spoluhráčů. Každý tým může mít během hry maximálně dva hráče označené jako brankáře. Pokud brankář nemá míč pod kontrolou, smí opustit brankoviště a hrát jako hráč v poli. Jestliže brankář vstřelí branku jako hráč v poli, jeho družstvo získá bod navíc (2body). Jestliže brankář vstřelí při “penaltovém rozstřelu” branku přímým hodem z vlastního brankoviště, je tato branka oceněna bodem navíc (2body). Po každé vstřelené brance utkání pokračuje vyhazováním brankáře z jeho brankoviště. Střídání brankářů: Brankář smí vstoupit na hrací plochu pouze přes postranní čáru vlastního brankoviště na straně prostoru pro střídání svého družstva. Brankář smí opustit hrací plochu pouze přes postranní čáru na straně prostoru pro střídání svého družstva a to mezi čárou soupeřova brankoviště a vlastní autovou brankovou čárou.

Hrací doba      

Zápas se skládá ze dvou poločasů, jejichž výsledky jsou počítány odděleně. Každý poločas trvá 10 minut a mezi nimi je přestávka 3 minuty. Oba poločasy začínají hodem rozhodčího. O výběru strany rozhoduje na začátku utkání los. Druhé družstvo si vybere stranu, na které bude mít prostor pro střídání. Po přestávce si družstva vymění pouze strany, prostory pro střídání se nemění. Každé družstvo má právo požadovat v každém poločase o jeden time-out v délce jedné minuty. V případě nerozhodného výsledku poločasu se prodlužuje a vyhrává družstvo, které vstřelí branku jako první (zlatý gól). Prodloužení začíná hodem rozhodčího. Vítěz poločasu obdrží bod. Pokud oba poločasy hry vyhraje stejné družstvo, vyhrává 2 : 0. Pokud každé družstvo vyhraje jeden poločas, je stav zápasu nerozhodný. Vítěze utkání určí “penaltový rozstřel”

Penaltový rozstřel   



      

Každé družstvo nominuje 5 hráčů, kteří se ve střelbě střídají s hráči druhého družstva. Pokud má střílet brankář, musí ho v brance nahradit jiný hráč. Vyhrává družstvo, které má po pěti pokusech více bodů. Před začátkem ”penaltového rozstřelu” provede rozhodčí losování, které určí strany a začínající družstvo. Na začátku jednotlivých pokusů musí stát oba brankáři na své brankové čáře, střílející hráč musí jednou nohou stát na průsečíku postranní čáry a čáry vlastního brankoviště. Po zapískání rozhodčího hráč přihraje míč svému brankáři. Jakmile míč opustí ruku hráče, mohou oba brankáři opustit své výchozí postavení. Přihrávající brankář nesmí opustit brankoviště a musí míč do 3 sekund buď přihrát spoluhráči, který mezitím běží směrem na soupeřovu branku, anebo jej hodit přímo na soupeřovu branku. Hráč v poli musí přihrávku chytit a pokusit se dosáhnout branky v souladu s pravidly. Během celé akce se míč nesmí dotknout země (resp. písku). Dopustí-li se přihrávající brankář nebo útočící hráč porušení pravidel nebo se míč během akce dotkne písku, je pokus ukončen jako neúspěšný. Opustí-li bránící brankář své brankoviště, smí se do něj bez míče kdykoli vrátit. Jestliže při “penaltovém rozstřelu” bránící brankář poruší pravidla při zákroku na protihráče, musí být nařízen 6 m hod. Pokud z tohoto hodu padne branka, je oceněna bodem navíc (2 body). Je-li výsledek první série nerozhodný, pokračuje se dál. Znovu je nominována pětice hráčů. Družstva si vymění strany a pořadí střelby. Utkání je v této popř. další sérii rozhodnuto, pokud některé družstvo při stejném počtu pokusů vede. Pokud počet hráčů družstva klesne pod 5, má toto družstvo při “penaltovém rozstřelu” méně pokusů, protože žádný hráč nesmí střílet v jedné sérii dvakrát. Během “penaltového rozstřelu” musí všichni ostatní hráči, kteří se neúčastní daného pokusu, zůstat ve svém prostoru pro střídání.

Obrázek 9. Ukázka správného provedení penaltového rozstřelu (Shot out)

Brankoviště 

Je dovoleno hrát s míčem, který se kutálí nebo leží v brankovišti. Hráč v poli však nesmí do brankoviště vstoupit, ani se ho dotknout (volný hod).

Hra s míčem Je dovoleno:  jedno klepnutí míče o zem (resp. písek) jednou nebo oběma rukama;  opakované klepnutí míčem (dribling) nebo kutálení míče jednou rukou;  pokud hráč drží míč jednou nebo oběma rukama musí ho po 3 krocích nebo do 3 sekund odehrát nebo použít jedno z předchozích dvou dovolených pravidel.

Dosažení gólu           

Když míč přejde celým objemem za brankovou čáru, je dosaženo branky a střílející družstvo obdrží bod. Atraktivní herní situace, ze kterých je dosaženo branky, jsou ohodnoceny 1 bodem navíc (2 body). Bod navíc je přiznán v následujících situacích: hráč v letu přijímá i střílí míč a dosáhne branky (“amerika” – platí ve hře i penaltových rozstřelech); hráč dokončí 360o otočku ve výskoku a dosáhne branky (platí ve hře i penaltových rozstřelech); branky je dosaženo ze 6 m hodu (platí ve hře i penaltových rozstřelech); branku vstřelí brankář z hracího pole (neplatí při penaltovém rozstřelu); dosáhne-li při penaltovém rozstřelu branky brankář přímým hodem z vlastního brankoviště. Jestliže hráč vstřelí míč do vlastní branky, bod se připíše soupeři. Po každé vstřelené brance hra pokračuje vhazováním z brankoviště. Pokud obě družstva vyhrají jeden poločas, určí vítěze utkání “penaltový rozstřel”.

Fauly a nesportovní chování   

V rámci fair play, letní pohody a atraktivnosti plážové házené by se hráči měli ve hře vyvarovat kontaktů s protihráčem. Účelem obrany je tedy hlavně blokovat míč a ne hráče. Kontakt obránce s útočníkem bude v závislosti na rozhodnutí rozhodčích posuzován jako faul (útočný nebo obranný).

Tresty    

Nesportovní chování nebo porušení pravidel, která spadají do IHF pravidel nebo doplňujících pravidel turnaje musí být potrestána vyloučením. Vyloučený hráč smí opět vstoupit na hrací plochu nebo být vystřídán až poté, co došlo ke změně držení míče mezi družstvy. Druhé vyloučení téhož hráče znamená diskvalifikaci. Diskvalifikovaný hráč může být vystřídán až poté, co dojde ke změně držení míče mezi družstvy.

Intenzita zatížení hráčů v plážové házené

Obrázek 10. Procentuální zastoupení intenzity zatížení v turnaji plážové házené mužů (Chadimová, 2010).

Obrázek 11. Procentuální zastoupení intenzity zatížení v turnaji plážové házené mužů (Sedláček, 2011). !!!VIDEO!!!Příklady jednoduchých cvičení pro nácvik základních dovedností v plážové házené viz. videa v příloze... Přihrávky ve výskoku Přihrávka ve výskoku za zády Přihrávka po kotoulu vpřed Přihrávka po otočce o 360° Střelba ve výskoku za dva body po přihrávce Střelba z kotoulu Střelba z otočky Rozstřel (shot out) Vlastní hra začátečníků Otázky: Ikona6a

Jak je velké hřiště na plážovou házenou? Kolik hraje hráčů plážovou házenou? Za kolik bodů jsou vstřelené góly v plážové házené? Jak se trestá faul v plážové házené? Co následuje, když každé družstvo vyhraje v plážové házené jeden poločas? Jak probíhá penaltový rozstřel? Jak může být dosaženo gólu? Jaká je intenzita zatížení hráčů v v utkání plážové házené?

Plážové ragby a) Plážové ragby - mix touch b) Plážové ragby - kontaktní/tackle rugby Od roku 2002 se v České republice pořádají otevřené turnaje v plážovém ragby (muži, ženy, mixy). Video pravidla plážového ragby: http://www.youtube.com/watch?v=pRSfnPlSjJI

Pravidla - kontaktní/tackle rugby:

Hrací plocha Hrací plocha musí mít tyto rozměry: délka: 31 m, včetně brankoviště (3 m každý) Šířka: 25 metrů.

Družstvo a další pravidla 

Týmy jsou tvořeny 5ti hráči v poli, 5ti náhradníky s možností střídat v průběhu utkání, aniž by bylo nutné požádat o povolení rozhodčího, ale pouze v přerušené hře. Hráč může naskočit z lavičky 1 metr od středu hřiště, odejít však kdekoliv. Pokud rozhodčí

zjistí, že tým má více než 5 hráčů na hřišti, může anulovat jakoukoliv akci, která proběhla v mezidobí, pokud soupeř tým získali výhodu (Ex 1: pětka a bránící družstva má 6 hráčů na hřišti: skóre zůstává. Ex. 2: pětka a útočící tým má 6 hráčů na hřišti: Položení se ruší). Trest: žlutá karta (2 minuty).

          

Pouze kapitán může diskutovat s rozhodčím a požádat ho o vysvětlení nebo upozornit na závažné porušení pravidel, jako třeba 6 hráčů na hřišti. Položení je za jeden bod a neexistují žádné kopy po položení. Míče použité při hře jsou velikosti 4. Není dovoleno kopat. Auty a mlýny jsou odstraněny, hra je restartována volným kopem. Když je hráč nesoucí míč chycen soupeřem, musí uvolnit míč do 2 vteřin od zastavení jeho postupu. Pokud toto pravidlo není dodrženo, jeho tým ztrácí držení míče. Po bodování, bude míč rozehrán ze středu pole týmem, který body obdržel. Rychle, pouze jestliže byl míč z brankoviště dopraven na pomyslnou středovou čáru bez přihrávky dopředu, v opačném případě se musí počkat na soupeře. Vzdálenost bránících hráčů od míče při rozehrání volného kopu útočící stranou musí být 5 metrů. Pokud tato vzdálenost není dodržena, bude rozhodčí připisovat další 5timetrový trest v neprospěch bránících hráčů. Utkání se skládá ze dvou 5min poločasů s přestávkou 1 minutu. V případě, že zápas play off skončí remízou, další časově neomezené hrací období se bude hrát systémem „náhlá smrt“. V případě, že některé týmy se stejným skóre během kvalifikačních kol, se stejným počtem položených pětek, nejmladší tým (získaný sečtením let hráčů narození, následně jejich vydělením číslem 10) vyhraje. Když útočící hráč přináší míč do pětkoviště nebo přes brankovou čáru, má tři sekundy ke skórování. Trest: volný kop soupeři 5 metrů od brankové čáry.



Když útočící hráč skóruje, musí zanechat míč na místě, kde položil. Trest: volný kop ze středu hřiště a provinivší se hráč bude varován a dočasně vyloučen ze hry.



Všichni hráči týmu musí mít hrací ragbyový dres (ne trička) s čísly hráčů, značkami, nebo jmény na zádech. Dresy budou schváleny na začátku turnaje ředitelem turnaje a rozhodčím. Ostatní pravidla hry se řídí pravidlu ČSRU



Pravidla - mix touch

Hrací plocha Hrací plocha musí mít tyto rozměry: délka: 31 m, včetně brankoviště (3 m každý) Šířka: 25 metrů.

Družstvo a další pravidla    

   

Počet hráčů (hráček) – tým tvoří maximálně 8 hráčů (hráček), 5 je na hřišti a 3 jsou připraveni na střídání. Upozornění: Na hrací ploše musí být stále minimálně 2 hráčky. Doba hry – 2 x 4 minuty Přihrává se jen dozadu. Přihrává se rukama, dotek míče nohou není dovolen (mimo rozehrání). Zastavení soupeře (soupeřky) – lze jen dotekem oběma rukama soupeřova těla od pasu dolů. Po doteku musí všichni bránící hráči (hráčky) ustoupit o dva metry směrem ke svému brankovišti na pomyslnou obranou čáru (pokud dosáhne svého brankoviště již neustupuje). Jestliže se bránící hráči (hráčky) 3x po doteku nevrátí o 2 metry a budou bránit ve hře útočícím hráčům (hráčkám), rozhodčí potrestá bránícího hráče (hráčky) žlutou kartou (vyloučení na 2 minuty) Změna míče nastává: a) po pátém dotknutí obráncem (obránkyní) oběma rukama současně, b) po přihrávce nebo vypadnutí míče dopředu, c) pokud se míč při přihrávce dotkne země nebo vypadne hráči dozadu na zem. Rozehrání míče: a) dotknutím nohy míče, b) dotknutím neseného míče o zem. Aut je, když se hráč (hráčka) s míčem (míč) dotkne nebo překročí autovou čáru. Není dovoleno soupeře (soupeřku) skládat, blokovat (trestné položení, opakovaně žlutá karta) nebo jinak fyzicky napadat (červená karta - vyloučení do konce utkání + vyloučení z turnaje).

Ukázky plážového ragby: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10154023990-beach-ragby/20947129688/ http://vimeo.com/17113453 http://www.beach.rugby.cz/video-beach-rugby-2008 Otázky: Ikona6a Kolik hráčů hraje plážové ragby? Jak vypadá hrací plocha a jaké má rozměry v plážovém ragby? Jaký je hrací čas v plážovém ragby? jak se v plážovém ragby trestají fauly? Jak se boduje v plážovém ragby? Hrají plážové ragby i ženy?

Plážový basketbal

Plážový basketbal je vzrušující sportovní hra hraná na plážích respektive „beach“ kurtech. Sportovní hra vznikla před více než třemi desítkami let konkrétně v roce 1983 v Gulf Shores v Alabamě (USA) a za jeho zakladatele je považován Philip Bryant. V USA se stala velmi populární jak pro rekreační sportovce tak jako součást kondiční přípravy hráčů basketbalu. Za posledních 20 let se zájem o tuto sportovní hru rozrostl, vznikla světová federace beach basketbalu (World Beach Basketball Association - WBBA), která rozdělila svět do třiceti šesti regionů. Česká republika patří do 31. Alpského regionu spolu se Slovenskem, Maďarskem, Rakouskem, Německem, Lucemburskem a zeměmi bývalé Jugoslávie. V roce 2011 se hrálo v kolébce beach basketbalu již osmnácté mistrovství světa.

Pravidla plážového basketbalu

V současné době existují dvoje základní pravidla této sportovní hry. Jedna z nich koresponduje se streetbalem a druhá více připomíná basketbal. Nazvali jsme je podle země původu těchto pravidel

Americká verze pravidel Plážový basketbal hrají dvě tříčlenná družstva na kruhovém hřišti o poloměru šest metrů, kde vrstva písku dosahuje hloubky alespoň 35 centimetrů. Koš je umístěn ve středu hřiště a jeho obroučka je ve výšce 3,05 m od země. Avšak díky nerovnému povrchu písčitého hřiště jsou tolerovány odchylky ve výšce koše. Míč, kterým se hraje, má standardní basketbalové rozměry velikosti sedm a není ničím zvláštní. Plážový basketbal se hraje v duchu fair play, a tak není potřeba rozhodčí. Osobní chyby vždy hlásí faulující hráč. Na hru dohlíží nezávislý „pozorovatel“, který zapisuje skóre, osobní chyby, oddechové časy a řeší spory hráčů. Jedno utkání plážového basketbalu se dělí na dva osmiminutové poločasy, mezi nimiž je minutová přestávka. Hraje se na hrubý čas, tedy časomíra není v průběhu utkání zastavována, vyjímaje oddechového času. Během utkání má družstvo právo na jeden oddechový čas trvající 30 vteřin. Pravidlo pěti vteřin zůstalo zachováno (hráč nesmí držet míč déle než pět vteřin). O počátečním držení míče rozhoduje los. Po poločasové přestávce rozehrává druhé družstvo. Utkání zahajuje hráč vhazováním z prostoru za postranní čárou. Driblink je díky písčitému povrchu prakticky nemožný, zakázaný však není. Při vstřeleném koši, míči v zázemí, trestném hodu, osobní chybě, porušení pravidel o krocích nebo hraní nohou je rozehráváno kdekoliv za postranní nebo koncovou čárou. Hráč musí míč rozehrát do pěti vteřin od uchopení míče a postavením se za postranní nebo koncovou čáru. V případě, že tak neučiní, jeho družstvo ztrácí míč a rozehrává soupeř.

Jak bylo zmíněno výše, osobní chyby se trestají ztrátou míče. Výjimkou je situace, kdy hráči družstva nasbírají celkem za poločas čtyři osobní chyby. Čtvrtá a pak každá další osobní chyba je potrestána jedním trestným hodem ze vzdálenosti tří kroků od koše (na velikost kroků dohlíží pozorovatel). Trestný hod se nedoskakuje tak, jako v klasickém basketbale. Pokud útočník trestný hod promění, útočícímu družstvu zůstává míč v držení (viz. pravidlo “make it-take it“). V opačném případě míč získává bránicí družstvo. Při nesportovní, diskvalifikující nebo technické chybě hází kdokoliv z útočícího družstva trestný hod a bez ohledu na to, jestli jej proměnil, zůstává míč v držení útočícího celku. Hráč opouští hru, pokud během utkání nasbírá čtyři osobní, dvě technické chyby nebo jednu chybu diskvalifikující. Každý dosažený koš je ohodnocen jedním bodem. Vítězem se stává družstvo, které během utkání nasbíralo nejvíce bodů. V případě, že nastane rovnost bodů, střílí každý hráč jeden trestný hod. Při tomto rozstřelu se družstva střídají po jednom trestném hodu. Pokud ani potom není rozhodnuto o vítězi, přidává po jednom trestném hodu (střílí libovolný hráč družstva) až do rozhodnutí.

Německá verze pravidel Hřiště na tuto verzi basketbalu je kratší než standardní basketbalové hřiště a bez postranních a koncových čar. Během roku se koná po celém Německu několik turnajů, které jsou zakončeny bojem nejlepších o titul německé basketbalové federace. Pravidla, jak již bylo výše řečeno, jsou modifikovaná pravidla basketbalu s těmito změnami:       

Beach basketbalový tým je pětičlenný, tři hráči v poli a maximálně dva hráči k dispozici na střídání. Hřiště má písečný povrch. Jeho délka je dvanáct až patnáct metrů. Na obou koncích jsou zavěšené koše 305 centimetrů nad povrchem. Postranní nebo koncové čáry zde nejsou. Hráči hrají bez bot. Hra trvá deset minut a rozdělena na dva poločasy. Po prvním poločase se mění strany. Stejně jako v americké verzi i zde se o míč na začátku utkání losuje a na začátku druhého poločasu míč vhazuje v losu poražené družstvo. Pokud míč spadne do písku, první doteky hráč míč může vzít míč a nerušeně pokračovat. V případě, že nastane rovnost bodů, střílí každý hráč jeden trestný hod. Při tomto rozstřelu se družstva střídají po jednom trestném hodu

!!!VIDEO!!!Zde videa plážový basketbal nácvik.... Otázky: Ikona6a Jaké verze plážového basketbalu znáš a jak se liší? Za kolik bodů je koš v plážovém basketbale? Jak se trestají fauly v plážovém basketbale?

Plážové ultimate frisbee

Beach ultimate frisbee je sportovní hra pro sedmičlenná družstva s létajícím diskem. Existují dvě oficiální verze hry, které se od sebe odlišují počtem hráčů na hřišti a jeho velikostí. Hřiště pro Ultimate pět na pět je obdélníkového tvaru o rozměrech 45 x 25 metrů. Na obou koncích hřiště je pak obdélníková skórovací zóna (endzone) o rozměrech 15 x 25 metrů. U verze čtyři na čtyři je skórovací zóna pouze 7,5 metrů hluboká.

Pravidla Ultimate frisbee 3. Zahájení hry – vítěz hodu mincí (nebo diskem) určuje, zda začne útočit nebo bránit. Poté se oba týmy (5 resp. 4 hráči v každém týmu), seřadí na přední části jejich příslušných skórovacích zón. Družstvo, které brání, hází disk směrem k útočnému družstvu, čímž začíná hra. 4. Pohyb disku a hráčů po hřišti – disk, může být přihrán jedním hráčem na druhého v libovolném směru. Hráč by neměl utíkat s diskem v ruce. Hráč, který má v držení disk, má deset sekund na jeho odhození. Obránce hlídá deset sekund tím, že je nahlas počítá. 5. Změna v držení disku – dojde k ní v momentě, kdy nastane jedna z následujících situací:   

disk dotkne země (i když se dotknul obránce) disk je přihrán mimo hřiště disk je zachycen soupeřem

6. Bodování – Gól je počítán za 1 bod. Gól je, když útočník přihraje disk svému spoluhráči do skórovací zóny a ten jej zachytí. Utkání se hrají, dokud nedosáhne jedno družstvo dohodnutý počet bodů (obvykle 13 bodů) nebo neuplyne časový limit (obvykle 30 až 40 minut). Po góle je zahájena hra stejně jako na začátku utkání. Do hry vhazuje disk tým, který vstřelil gól. 7. Střídání hráčů – hráč může vystřídat pouze při zranění nebo po skórování jednoho z družstev. 8. Bezkontaktnost – jedná se o bezkontaktní sportovní hru, jakýkoliv kontakt je trestán ztrátou držení disku. 9. Self-Refereeing – během utkání nejsou přítomni rozhodčí, což znamená, že každý přestupek či faul hlásí jeden ze zúčastněných hráčů. esouhlasí s nečistými volání, hra je znovu. 10. Spirit of the Game- Ultimate je sportovní hra v duchu fair-play. Hráči jsou vzájemnou kontorolou vedeni k dodržování pravidel.

Otázky: Ikona6a Jaký počet hráčů hraje plážové ultimate frisbee? Jak se boduje v plážovém ultimate frisbee? Kolik rozhodčích píská plážové ultimate frisbee? Co to znamená Spirit of the Game? Kolik hráčů hraje plážové ultimate frisbee? Jaká je hrací doba plážového ultimate frisbee? Jak je velké hřiště plážového ultimate frisbee?

Síťové plážové hry

Filozofie Hlavní myšlenkou plážových sportovních her bylo aktivní využití volného času na pláži u moře → plnohodnotné využití volného času. Postupem času se tato idea měnila k atraktivnímu využití volného času na plážových kurtech nejen u moře. Vyznavači různých sportovních her se snažili o zjednodušení pravidel a využití modifikovaných pravidel v novém sportovním prostředí – písčité pláži – kurtu.

Hlavní idea Široká veřejnost a výkonnostní hráči v plážových sportovních hrách spatřují naplnění a uspokojení svých potřeb za pomoci:      

Relaxace – Relaxation Zábava – Fun Přátelé – Friends Prožitky, zážitky – Experience Zdraví – Health Kondice - Condition

V posledních letech se v některých plážových sportovních hrách (plážový volejbal a fotbal) objevují profesionálové, kteří hrají na profesionálních turnajích za peníze, které jsou další motivem pro provozování těchto pohybových aktivit.

Obrázek 1. Základní rozdíly mezi výkonnostním (vrcholovým) a rekreačním pojetím plážových sportovních her. Plážové sportovní hry jsou i součástí sportovní přípravy ve sportovních hrách  Kondiční – rychlost, síla, koordinace, vytrvalost (přípravné období, přechodné období)  Výchovná – fair play, přátelství…  Zdravotní – pohyb v písku (klouby, posturální svalstvo…), prevence úrazů (křížové vazy…)…  Psychologická – relaxace, zábava, prožitky, zážitky… Hlavní diferenciace plážových sportovních her od sportovních her  Povrch – pláž - písek  Hřiště – zmenšené  Počet hráčů – menší  Pravidla – jednodušší – modifikovaná  Hrací čas – kratší (mimo volejbalu)  Míč – speciální  Koedukovaná družstva Přednosti plážových sportovních her  Atraktivnost – akčnost  Zdravotní efekty  Komercializace a popularizace  Moderní pohybové aktivity  Zvyšující se oblíbenost u mladší generace

Plážové sportovní hry Plážový volejbal, plážová házená, plážový fotbal, plážový basketbal, plážové ragby, plážový badminton, plážové freesbe, plážové ringo, plážový tenis, plážový sepaktakraw (nohejbal), plážové kabaddi (jako známá hra Hutututu), plážový woodball.

Plážový volejbal

Plážový volejbal, nebo také beachvolejbal, je ve světě nejrozšířenější modifikací klasického „šestkového“ volejbalu. Jeho oblíbenost roste obrovským tempem, vznikají specializované sportovní kluby a počet hřišť na kterých se dá provozovat neustále roste. Od klasického volejbalu má obrovskou výhodu, že na realizaci hry podle pravidel stačí pouze čtyři hráči, hlavním problémem je u nás naopak nedostatek míst, kde by se dalo hrát celoročně. To zapříčinilo, že mnoho hráčů obě formy volejbalu kombinuje. Jeho popularita je již tak vysoká, že je od roku 1996 sportem pravidelně zařazovaným do programu OH. Jedním z důvodů je nepochybně i ten, že vrací volejbal na vrcholové výkonnostní úrovni do přírodních podmínek. Lidé za ním nemusejí chodit do tělocvičen, ale dá se dnes hrát na písčitých plážích i některých koupalištích. Nelze také popřít jeho zdravotní charakter. Pohyb v písku zcela vylučuje tvrdé dopady či nárazy, čímž chrání celý pohybový aparát a snižuje možnosti úrazů. Díky tomu se mu lze věnovat téměř v každém věku. Milan Džavoronok, dlouholetý reprezentant v šestkovém volejbale a několikanásobný mistr ČR v plážovém volejbale, říká: „plážový volejbal mi umožnil prodloužit aktivní vrcholovou sportovní činnost o deset let. Co víc jsem si mohl přát“.

Historie Volejbal, který je základem beach volejbalu, vymyslel v roce 1895 v Holyoke William G. Morgan. V roce 1900 se Kanada stává první zemí mimo USA, která se začíná věnovat volejbalu, následované Kubou (1906), Japonskem (1908), Čínou (1911) a Francií (během první světové války na plážích Normandie a Bretaně). Zrození beach volejbalu ale nejspíš začíná na plážích Waikiki na Havaji v roce 1915, potom v Itálii, Rusku a Indii v roce 1917 a ve zbytku Evropy v roce 1918 prostřednictvím amerických expedičních jednotek.

1915 – začátky beach volejbalu na Havaji

30.léta – ženský turnaj v Santa Monice

Existují nepotvrzené zvěsti o mužských týmech hrajících na pláži na Havaji, ale za místo vzniku beach volejbalu jako sportu je označována Santa Monica v Kalifornii, kde se objevily první volejbalové kurty na pláži. Zde se také v roce 1930 odehrálo první utkání dvojic. V tomto období se beach volejbal objevuje také v Palavasu, Lacanau a Royan ve Francii, kolem Sofie v Bulharsku a v Praze. V roce 1947 se koná ve State Beach v Kalifornii první oficiální turnaj dvojic, zatím ještě bez peněžních odměn. Byl organizován Bernie Holtzmanem a vyhrála ho dvojice Saenez – Harris. Američtí vojáci v tomto období hrají poprvé beach volejbal na evropských plážích. V 50. letech 20. století je organizována první série turnajů na 5 kalifornských plážích - Santa Barbara, State, Corona del Mar, Laguna a San Diego. V Brazílii se koná první turnaj sponzorovaný novinovým vydavatelstvím.

V 50. a 60. letech se beach volejbal stává součástí kalifornského životního stylu, dokonce i Beatles přicházejí na Sorrento Beach v Kalifornii a odbíjejí míč, Marilyn Monroe mluví o beach volejbalu a prezident Kennedy navštěvuje první oficiální beach volejbalovou soutěž na Sorrento Beach. Konají se otevřené turnaje na 8 plážích v Kalifornii: Santa Cruz, Santa Barbara, State, Manhattan, Corona del Mar, Laguna, San Diego a dokonce na pobřeží Lake Tahoe a také první Manhattan Beach Open.

1947 – Smíšený turnaj na Long Beach

1970 – Manhattan Beach Open

V roce 1974 se koná první komerčně sponzorovaný turnaj v San Diegu v Kalifornii. Bylo zde 250 diváků a celková finanční odměna byla ve výši 1500 $. Vítězi se stali Hare a Zuelich. V roce 1976 bylo na scénu ve State Beach uvedeno mistrovství v beach volejbalu s odměnou 5 000 $ a 30 000 diváky a o rok později se v Santa Cruz, Lake Tahoe a v Los Angeles konaly profesionální beach volejbalové turnaje. V roce 1980 se v USA uskutečnila první sponzorovaná tour se sedmi turnaji a prize money ve výši 52 000 $. V období se beach volejbal stává velmi populární také v Brazílii, zejména na plážích Copacabana a Ipanema v Rio de Janeiro. Tam se také v roce 1986 koná před 5 000 diváky první mezinárodní beach volejbalová exhibice a v následujícím roce také první mezinárodní turnaj pod hlavičkou FIVB a první mistrovství světa v Brazílii, na kterém zvítězila americká dvojice Smith – Stoklos. V sezoně 1989/90 se odehrál první světový turnajový okruh mužů pod názvem Světová série s turnaji v Brazílii, Itálii a Japonsku. Brazilský turnaj byl vyprodán a tisíce fanoušků zůstaly bez vstupenky před stadionem. V září 1990 se v Lausanne schází první světový kongres FIVB beach volejbalu a určuje rostoucí program beach volejbalu. V roce 1992 je v rámci FIVB vytvořena beach volejbalová sekce a v témže roce se ve španělské Almerie koná první turnaj ženské FIVB světové série. Vrcholu této fáze rozkvětu dosáhl beach volejbal 24. září 1994, kdy byl na kongresu MOV v Monte Carlu zařazen do programu olympijských her. Jako kvalifikace pro olympijské hry sloužil světový žebříček FIVB beach volejbalu a kvalifikační sezony se zúčastnilo kolem 600 hráčů ze 42 států. První olympijská beach volejbalová soutěž se uskutečnila v roce 1996 v Atlantě. 24 mužských a 18 ženských párů soutěžilo o olympijské medaile na stadionu pro 10 000 diváků a celková návštěvnost během 6denního klání přesáhla 107 000 diváků. Prvními olympijskými vítězi se staly páry Kiraly – Steffes (USA) v kategorii mužů a Silva – Pires (Brazílie) mezi ženami. Karch Kiraly se stal prvním olympijským šampionem ve volejbalu i beach volejbalu.

1996 OH v Atlantě – olympijští vítězové Kiraly – Steffes a Silva - Pires V Evropě řídí volejbalové dění Konfederace evropského volejbalu (CEV), která sdružuje 53 členských evropských federací. Od roku 1995 je Česká asociace plážového volejbalu (ČABV) součástí Českého volejbalového svazu (ČVS). První oficiální mistrovství ČR mužů se konalo roku 1993 v Brně a o rok později bylo v Brně uspořádáno totéž mistrovství v kategorii žen. Roku 1995 byla postavena ve Slavkově první nafukovací hala v Evropě a o rok později získaly tituly mistrů Evropy Pakosta s Palinkem v mužské a Celbová s Dosoudilovou v ženské kategorii.

Specializace hráčů Pokud se budeme zabírat otázkami specializace, rozlišujeme 2 možná pojetí. První je specializace hráčů na plážový volejbal, tj. zda se hráč věnuje volejbalu šestkovému i volejbalu plážovému. V druhém případě pak hovoříme o specializaci hráčů ve hře, tj. na jaký post se hráč specializuje. Otázka specializace hráčů na plážový volejbal je v současnosti často diskutovaná. Většina hráčů jej hraje jako doplněk šestkového volejbalu. U mnohých trenérů se navíc nesetkávají s pochopením z důvodů osvojování odlišných pohybových stereotypů a herních návyků. Tyto návyky jsou dány diferencemi, které se mezi oběma typy volejbalu nachází. Karch Kyraly, plážový a šestkový volejbalista vyhlášený FIVB nejlepším hráčem minulého století tvrdí: „Plážový volejbal vyžaduje mnohem více všestrannosti, soustředěnosti, vytrvalosti a přemýšlení než hra v šesti. Myslím si, že hráči specializující se na „šestky“ by dosáhli větších úspěchů, kdyby strávili nějaký čas v beach volejbalu.“ Specializace v plážovém volejbale je pak otázka pro dvojici hráčů, kteří spolu hrají. V útočném postavení (při vlastním příjmu podání) se jedná o to, zda hráč stojí vpravo či vlevo. V obranném postavení (při vlastním podání) jde o domluvu, zda hráč pouze blokuje, brání v poli, nebo zda se role pravidelně střídají (s ohledem na to kdo podává).

Blokaří Hráč na postu blokaře se v plážovém volejbale soustředí se po vlastním podání na obranu na síti – blokování. Pouze pokud blokař vyhodnotí herní situaci tak, že je lepší ustoupit do pole, neblokuje. Pro post blokaře bývají stejně jako ve volejbale šestkovém vybíráni vyšší hráči.

Polaři Post polaře představuje v plážovém volejbale úlohu při vlastní obraně soustředit se na vybírání míče v poli a vykrývání vlastního blokaře. Pro tuto specializaci by měl být hráč především rychlý a mít dobrý odhad a cit pro míč. Zpravidla ji ve dvojici zastávají menší hráči.

Univerzální hráči Pokud se dohodnou spoluhráči, že nebudou striktně dodržovat úlohy blokař-polař, můžeme hovořit o univerzálních hráčích. Toto řešení bývá obvyklé při vyrovnanosti obou hráčů na obou postech. Platí vždy, že hráč, který nepodává blokuje.

Pravidla plážového volejbalu Základní odlišnosti pravidel beach volejbalu od pravidel „šestkového“ volejbalu bychom mohli shrnout do následujících bodů: c) hrací plocha o rozměrech 16x8 m je tvořena pouze obrysovými čarami; minimální vrstva písku je 30 cm

d) e) f) g) h)

i) j) k) l)

výška sítě 243 cm pro muže a 224 cm pro ženy (stejně jako v šestkovém volejbalu) výstroj se skládá z dresu a trenýrek, čepice a brýlí mužstvo tvoří 2 hráči, kteří nemohou být v průběhu utkání (turnaje) střídáni jiným hráčem hraje se se speciálním míčem (s menším vnitřním tlakem) utkání se hraje na dva vítězné sety do 21 bodů, v rozhodujícím setu se hraje tie-break do 15 bodů (strany se střídají po dosažení v součtu sedmi bodů a jejich násobků v prvních dvou setech a pěti bodů a jejich násobků ve třetím setu. Při střídání stran není povolen žádný oddech) každá dvojice má pouze jediný normální oddechový čas v průběhu každého setu v trvání 30 vteřin. družstvo se může dotknout míče maximálně 3 krát, blok je považován za první odbití (hráč, který blokoval ale může ihned po bloku odbít ještě jednou) spoluhráč podávajícího musí stát na takovém místě, aby nebránil ve výhledu přijímajícím hráčům útočný úder musí být zahrán nataženými nebo pokrčenými prsty (kobra) nebo být udeřen dlaní. Útočící hráč nesmí použít tzv. ulívky; při útoku hraném obouruč vrchem smí míč letět do pole soupeře pouze ve směru kolmém na osu ramen útočícího hráče

!!!VIDEO!!!Sem přidat videa....... Otázky: Ikona6a Kde vznikl plážový volejbal? Kolik hráčů hraje plážový volejbal? Na kolik setů se hraje plážový volejbal? jak je vysoká síť na plážový volejbal? Jaké jsou specializace hráčů v plážovém volejbale?

Plážový badminton

Co je to badminton beach? Badminton má ve světě několik různých odlišných forem. Badminton beach je podobný jako „vnitřní“ badminton, takže je možné využít již osvojené úderové techniky. Bodový systém je stejný, sít je ve stejné výšce jako u „vnitřní“ hry. Jediné rozdíly jsou u povrchu, písek místo koberce, dřevěné podlahy nebo trávy. Právě hrací povrch velice mění strukturu hry, díky které se odlišuje plážový badminton od běžného badmintonu. Hraje se na pláži, nebo na nějaké variantě písku. Míček u „venkovního“ badmintonu může mít problém kvůli potížím s větrem. Tento problém je vyřešen například u speed badmintonu, kde míček je těžší a zaručuje stabilitu ve větru a rychlejší tempo hry. Dokonce míče jsou flouresentní a jsou využitelné pro badminton v noční době. Základy vychází z „klasického“ badmintonu, proto si připomeneme jeho důležité skutečnosti. Badminton je individuální olympijský raketový sport. Jeho přímým předchůdcem je indická poona. Při hře dva protivníci (respektive dvě dvojice) odpalují přes síť pomocí rakety opeřený (plastový) míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Na rozdíl od tenisu se zde míček neodráží od země a je hrán vždy přímo z voleje. Kdo zná badminton pouze z dovolené u moře, kde si při nenáročném "plácání" člověk může usrkávat z vychlazeného půlitru piva, tak pak bude asi hodně překvapený. Kdo tvrdí, že hřiště je malé a badmintonisté se moc nenaběhají, tak je úplně vedle. Hráč během jediného utkání naběhá několik kilometrů a věřte nebo ne, vrcholoví tenisté mají oproti badmintonistům úplnou "pohodu". Vždyť hráči badmintonu za 3 sety hrané do 21 bodů naběhají i 6 km a míček udeří až 2000krát. Tenisté zvládnou polovinu za téměř trojnásobný čas! Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou kondici. Během jediného utkání často naběhá až několik kilometrů. Rychlost smeče přesahuje i 300 km/h. Nejvyšší naměřená rychlost letícího míčku z pravého husího peří byla naměřena na mezinárodním turnaji Číňanu Fu Haifeng, který 3. 6. 2005 zasmečoval rychlostí 322 km/h,

ve dvouhře je držitelem tohoto rekordu Indonésan Taufik Hidayat (305 km/h). Kdekdo by si řekl, nemožně, ale držte se, tento rekord byl nyní překonán. Japonec Naoki Kawamae na turnaji Japan Open v Tokiu vytvořil nový světový rekord za neuvěřitelných 414 km/h! Překonal tak ten dosavadní o těžko uvěřitelných 82km/h. Experti se shodují, že tento enormní progres je způsoben novými technologiemi a materiály používanými při výrobě raket.

Historie Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě – první doložené záznamy o tomto sportu pocházejí ze 7. století, kdy Číňané provozovali hru zvanou Di-Dčijan-Dsi. Na podobném principu odbíjení opeřeného míčku byla hrána v Japonsku hra cibane a v Koreji se potom badmintonový předchůdce jmenoval Tije-Kiča-Ki. Mimo asijský kontinent byly badmintonu podobné hry provozovány i mezi Indiány Severní, Střední i Jižní Ameriky a dokonce i ve středověké Evropě, kde však byla časem tato hra zapomenuta. Dějiny moderního badmintonu se začaly psát hrou nazývanou jako poona, pojmenovanou podle indického města Puna, kde jej okolo roku 1850 „objevili“ britští vojáci. Ti hru přivezli do Anglie, kde o deset let později, v roce 1850 získala své současné jméno. Isaac Spratt svůj pamflet, ve kterém popisoval hru provozovanou v Badminton House vévodou z Beufortu, pojmenoval „Badminton Battledore – a new game“. V roce 1934 byla založena IBF (International Badminton Federation, Mezinárodní federace badmintonu), 24. září 2006 přejmenovaná na BWF (Badminton World Federation). Od roku 1992 byl badminton natrvalo přizván do rodiny olympijských sportů. Dosavadními českými olympijskými účastníky byli v Barceloně 1992 Tomasz Mendrek a Eva Lacinová, ke kterým se po šestnácti letech přidali v Pekingu 2008 Petr Koukal a Kristína Ludíková.

Pravidla badmintonu Badmintonový kurt

Při badmintonu musíme rozlišovat kurt na dvouhru a na čtyřhru. Dvouhrový kurt je 5,18m (17 stop) široký a 13.40m (44 stop) dlouhý. Kurt na čtyřhru má shodný rozměr na délku, odlišná je šířka, čtyřhrový kurt je o tři stopy širší – 6,10m (20 stop). Dvorec musí být pravoúhlý a je vymezen čarami širokými 40 mm. Čáry musí být snadno rozeznatelné, nejlépe bílé nebo žluté. Všechny čáry jsou součástí pole, které vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru měřeno od povrchu dvorce a musí zůstat kolmé při napnutí sítě. Sloupky nesmí zasahovat do dvorce. Sloupky musí být umístěny na postranních čarách pro čtyřhru, bez ohledu na to, zda se hraje dvouhra nebo čtyřhra. Síť musí být zhotovena z jemné šňůry tmavé barvy a jednotné síly s oky o velikosti od 15 do 20 mm. Samotná síť musí být vysoká 760 mm a široká minimálně 6,1 metru. Horní okraj sítě musí být ohraničen přeloženou bílou páskou o celkové šířce 75 mm, kterou prochází šňůra nebo lanko. Tato páska musí spočívat na šňůře či lanku. Šňůra či

lanko musí být pevně nataženy a lícovat s vrcholky sloupků. Horní okraj sítě je vzdálen od povrchu dvorce 1,524 metru uprostřed dvorce a 1,55 metru nad postranními čarami pro čtyřhru. Mezi konci sítě a sloupky nesmí být žádné mezery. V případě potřeby musí být konce sítě přivázány po celé šířce ke sloupkům.

Hra Cílem hry je umístit míč přes síť do pole tak, aby jej soupeř nezasáhl (nebo se dotkl soupeře či jeho oděvu). Chybou je tedy, pokud míč spadne do sítě nebo mimo pole soupeře. Míč, který dopadl na čáru, se hodnotí jako platný. Situace, kdy se míček dotkne sítě a skončí na straně soupeře, takzvané „prasátko“, je v badmintonu povolena (i při podání).

Podání Podávající hráč stojí v obdélníku pro podání (při sudém počtu jeho bodů v pravém, při lichém počtu v levém) a musí míček spodem odpálit do protilehlého obdélníku, při čtyřhře zkráceného o 0,76 metru. Pokud ve čtyřhře podávající strana získá bod, pokračuje v podání stejný hráč, ale z opačného obdélníku. Tím pádem podává na druhého protivníka. Při ztrátě podání podávají protihráči ze stejného postavení, v jakém stáli při svém posledním podání (tím pádem podává hráč, který minule nepodával). Podávajícího v prvním setu určí hod mincí (kdo vyhraje, může si vybrat stranu nebo podání). V dalším setu podává hráč, který vyhrál minulý set. Podání ve dvouhře

Podání ve čtyřhře

Míček Badminton se hraje míčkem; kvalitnější jsou vyrobeny z pravého husího peří (na jeden je zapotřebí 16 brk), míčky s horšími letovými vlastnostmi, na druhou stranu ale s delší

trvanlivostí jsou plastové. Míček musí být o hmotnosti od 4,74 do 5,50 gramů, u plastového jsou povoleny výjimky o 10 % celkové váhy. Délka per musí být jednotná v rozmezí od 62 do 70 mm, měřeno od konce pera k horní části základny.

Počítání Dne 6. 5. 2006 IBF na svém výročním zasedání valné hromady v Tokiu rozhodla o zavedení nového systému počítání. Všechny disciplíny se podle tohoto systému hrají na dva vítězné sety do 21 bodů a strana, která vyhrála výměnu, vždy získává bod. Opouští se tedy pravidlo o ztrátování. Za stavu 20-20 se pokračuje ve hře, dokud jedna strana nedosáhne dvoubodového vedení, za stavu 29-29 vítězí strana, která dosáhne 30. bodu. Strana, jež vyhrála set, začíná podáním v následujícím setu. V okamžiku, kdy jedna strana docílí 11 bodů, mají hráči k dispozici 60 sekundovou přestávku. Mezi prvním a druhým i mezi druhým a třetím setem je hráčům k dispozici dvouminutová přestávka. Ve čtyřhrách přestává platit systém dvou podání, každá strana má pouze jedno. Původně se badminton hrál na dva vítězné sety do patnácti bodů, výjimkou byla dvouhra žen, která se hrála na dva vítězné sety do jedenácti bodů. Pokud výměnu vyhrál podávající, získal bod. V opačném případě byla ztráta, skóre se neměnilo, ale podával protivník. Ve čtyřhře měl podání každý z dvojice. Navíc platilo pravidlo o možnosti nastavit set za stavu 14:14 do 17 (resp. v případě dvouhry žen za stavu 10:10 do 13). Mezi prvním a druhým setem byla 90 sekund dlouhá přestávka a před případným třetím setem byla přestávka pětiminutová.

Disciplíny Jde o individuální sport, kde se hraje pět disciplín: dvouhra mužů, dvouhra žen, čtyřhra mužů, čtyřhra žen a smíšená čtyřhra.

Odlišnosti v pravidlech beach badmintonu Beach badmintonový kurt Hraje se na hřišti o velikosti 12 x 4 m. Dvorec musí být pravoúhlý a je vymezen čarami širokými 40 mm, čáry musí být snadno rozeznatelné a všechny čáry jsou součástí pole, které vymezují. Sloupky musí být vysoké 1,55 metru měřeno od povrchu dvorce a musí zůstat kolmé při napnutí sítě. Sloupky nesmí zasahovat do dvorce a musí být umístěny na postranních čarách pro čtyřhru, bez ohledu na to, zda se hraje dvouhra nebo čtyřhra. Horní okraj sítě musí být ohraničen přeloženou bílou páskou o celkové šířce 75 mm, kterou prochází šňůra nebo lanko. Tato páska musí spočívat na šňůře či lanku. Mezi konci sítě a sloupky nesmí být žádné mezery. V případě potřeby musí být konce sítě přivázány po celé šířce ke sloupkům.

Hra Bod získá strana, která vyhrála výměnu. Strana vyhraje výměnu, jestliže se soupeřící strana dopustí chyby nebo míč přestane být ve hře, protože se dotknul povrchu hřiště v soupeřově dvorci. Před zahájením hry se provede losování a strana, která vyhrála los a bude podávat nebo přijímat jako první, vybere si, na které straně dvorce začne hru.

Podání Podává se spodem z libovolného místa za zadní čárou kamkoliv do pole soupeře.

Míček Míček je stejný jako při klasickém badmintonu a podléhá pravidlům klasického badmintonu.

Počítání Zápas se hraje na dva vítězné sety, není-li uvedeno jinak. Po dosažení 5, 10, 15 a 20 bodů hráčem, který vede, soupeři mění strany. Strana, která zvítězila v předchozím setu, podává v následujícím setu jako první.

Základní didaktika výuky badmintonu Technika úderů – základním úderem se myslí úder zahrávaný v idealizované situaci. Každý kdo sportuje moc dobře ví, že existuje nekonečná řada herních situací, které nás přinutí improvizovat. Abychom byli schopni improvizace, musíme ovládat bezpodmínečně základní údery. Základní úder se skládá ze dvou hlavních částí a to z části pohybu nohou a z části pohybu trupu a ruky. Abychom zahráli správně technicky jakýkoliv úder, musíme skloubit minimálně tyto dvě části, neboť na sebe úzce navazují. Příklad z praxe: pokud se nedostaneme nohama na správné místo, rukou to už nedoženeme. Při nácviku badmintonu je nutné hledat u dětí cestu za zábavou a hrou pomocí průpravných cvičení, her popřípadě pohybových her. Děti se v tréninku naučí základní techniku úderů, práce nohou a základní badmintonová pravidla. Osvojení techniky věnujeme ve výukových jednotkách značnou část těchto hodin. Na technice úderu jsou totiž vázané všechny ostatní další postupy při hře badminton. Obecně se nejprve se žáky soustředíme na techniku úderů a to na práci zápěstí, pak lokte a dále celé paže a trup. Dále procvičujeme správné postavení dolních končetin, aby žáci zvládli správný postoj při úderu míčku. Základem výuky badmintonu je naučit žáky správně držet raketu. Raketa je uchopena do dominantní ruky a procvičujeme s ní bez míčku švihy. Švih vychází ze zápěstí. Cvičení 1: žák drží raketu a pomocí zápěstí provádí švihání raketou v zápěstí vpřed a dozadu. Toto cvičení několikrát opakujeme. Provádíme tedy cviky: švih raketou vertikálním směrem při držení: dlaní dolů, hřbetem ruky vzhůru, dlaní vzhůru, hřbetem ruky dolů. Jako průpravné cvičení můžeme použít badmintonový „driblink“. Žáci odehrají míček směrem vzhůru s důrazem na pohyb zápěstí, paže je mírně pokrčená v lokti. Z počátku neomezujeme výšku úderů míčku, ale věnujeme pozornost na provádění techniky práce zápěstí, předloktí lze zpočátku fixovat přitlačením volnou rukou k trupu. Později, když žáci zvládnou hrubou techniku úderu, dbáme na to, aby žáci dodržovali konstantní výšku úderu. Po té žáky necháme záměrně střídat výšku úderů. Jeden úder bude nižší a druhý vyšší, přičemž se při obou typech úderů snaží dodržovat stejné výšky shodných úderů. Cvičení úderů míčku můžeme obměnit tak, že si hráči mohou přihrávat dlouhé, vysoké oblouky ve dvojicích. Mohou střídat výšku úderu a trénovat přesnost úderu na hráče a učit se úderem přesně vystihnout vzdálenost hráče. Jakmile žáci zvládnou tyto údery, trénujeme s nimi postupně forhendovou a bekhendovou stranou. Můžeme zachovat konstantní výšku úderu či ji měnit. Žáci si přihrávají ve dvojicích při konstantní vzdálenosti a opět se snaží zachovat přímou trasu letu míčku. Všechna výše uvedená cvičení můžeme postupně měnit s tím, že žáci se budou při nácviku úderů postupně volně pohybovat po hřišti, měnit pozice a snaží se vždy co nejefektivněji a nejpřesněji odehrát

míček na spoluhráče. Můžeme použít obměny typu: hráči stojí při úderu míčku na jedné noze, po úderu udělají dřep, po úderu učiní rychlé dva nebo tři kroky vpřed a zase zpátky. Můžeme ke zdokonalení techniky používat i upravené pohybové hry. Například hráč při driblinku s míčkem musí proběhnout slalomovou dráhu a snaží se stále udržet konstantní výšku úderu. Žáci mají za úkol se úderem z forhendu či bekhendu strefit do určeného terče či místa, popřípadě máme-li k dispozici kruhovou obruč, tak žáci směřují své údery do obruče. Pro trénink rychlosti používáme různá běhová cvičení, krátké sprinty, opět překážkové dráhy a podobně. Dostáváme se k nácviku hry ve dvojicích, je nutné naučit žáky správnému postoji. Forhendový úder vychází z postavení bokem k míči, eventuálně ke spoluhráči ve dvojici. Volnou paží si žák ukáže na míček a spolu s paží držící raketu vytvoří „stříšku“. Tu rozšiřuje žák jako by napínal tětivu luku, vedením paže, které drží raketu a přesunem těžiště na stejnou nohu vzadu. Zastavení tohoto pohybu podpořeného oporou o podložku předznamenává žák impuls k zahájení pohybu ramene, lokte a nakonec i zápěstí a v tomto okamžiku je již paže natažená, za současného přesunu těžiště vpřed a tím i přesunutí energie do úderu. Tomu hodně napomáhá i boční postavení žáka. Na pohybu se podílí i zapojení svalstva trupu. U bekhendových úderů dáváme pozor na důsledné opření o souhlasnou nohu, to znamená na stejné straně, jako drží žák raketu. Umožňuje to optimální bočné postavení vůči letícímu míčku a zapojení svalstva horních končetin a trupu. V určitých fázích tato noha i umožňuje odraz od podložky, spojený s další herní činností. Samozřejmě, že bekhendové údery tvoří podstatně menší procento využití než forhendové. Nacvičujeme je se žáky tak, že dva hráči naproti sobě stojící si nahrávají míče tak, že jeden hráč po určitou dobu přesně přihrává protihráči na bekhendovou stranu a ten se snaží úder provést co nejpřesněji. Po splnění cvičení se hráči ve funkcích prohodí. Další herní cvičení na zpřesnění úderů a pohybu: hráči stojí naproti sobě a přihrávají si. Za hry se snaží od sebe vzdalovat a zase se k sobě přibližovat, aniž by přihrávky přerušili. Cvičení volíme dle věku hráčů, kondičních a hráčských předpokladů a vybíráme takové cvičení či hry, aby děti bavily a přitom při nich nenásilnou a zábavnou formou pomalu trénovaly hráčské údery či umění badmintonu. S postupnou vyspělostí žáků náročnost cvičení zvyšujeme a učíme žáky podrobněji pravidlům hry a taktice. Badminton je vhodná hra jak pro děti na základní škole, tak i pro mládež středoškolskou. Je to díky jeho nenáročnosti na velký herní prostor, vybavení a techniku hry.

Speedbadminton

neboli speedminton je nová a rychlejší "bezsíťová" forma badmintonu.

Historie Speed badminton byl vynalezen Berlíňanem Billem Brandesem, který chtěl vytvořit venkovní variantu badmintonu. Hra je navenek podobná badmintonu, ale těžší míček zaručuje stabilitu ve větru a rychlejší tempo hry. Vynálezce napřed hru pojmenoval jako shuttleball. V roce 2001 byla však přejmenována na speed badminton nebo speedminton. V roce 2003 již bylo v Německu 6000 aktivních hráčů. Navzdory rostoucímu počtu hráčů byl tento sport mimo území Německa a sousedních států téměř neznámý. V roce 2005 byl v Berlíně pořádán první šampionát.

Hřiště

Speedmintonové hřiště Hřiště tvoří dva čtverce o straně 5,5m (18stop) vzdálené 12,8m (42stop). Je možné hrát na polovině tenisového kurtu.

Vybavení Rakety jsou podobné squashovým a míček je těžší než konvenční.

Pravidla hry Dvouhra Hra končí, když jeden z hráčů dosáhne 16 bodů. Pokud mají oba hráči shodně 15 bodů a více hra pokračuje, dokud jeden z hráčů nedosáhne dvoubodového rozdílu. Utkání se hraje na tři vítězné sety. Hráči losují o první podání. Potom se hráči střídají po třech podáních. Každé podání se počítá. Pokud je shodné skóre 15: 15 podání se střídá po každém bodu. Při podání si můžeš zvolit pole, z kterého podáváš, buď z vnitřku hracího pole a podání musí být spodem, nebo za zadní čárou, kde můžeš podávat nad hlavou. Strana, která prohrála set, v následujícím začíná podávat. Počítá se každý úder, který nebyl správně vrácen. Body jsou udělovány v následujících případech:  špatné podání  speeder (hrací míček) se dotkl země  speeder přistál v hracím poli nebo na čáře a nebyl vrácen  speeder přistál mimo hrací pole  hráč se dotkl dvakrát speederu při jednom úderu

 kontakt speederu s tělem hráče Pokud hráč vrátil speeder, který letěl mimo hrací plochu, pokračuje se ve hře. Hráči mění strany po každém setu, aby zajistili stejné hrací podmínky (světlo, vítr apod.). V případě pátého setu si hráči mění strany, jakmile jeden z nich dosáhne 8 bodů.

Čtyřhra Čtyřhra se hraje na dvou k sobě přilehlých kurtech. Hra končí, když jedna strana dosáhne 16 bodů. Pokud mají obě strany shodně 15 bodů a více hra pokračuje, dokud jedna ze stran nedosáhne dvoubodového rozdílu. Zápas je na tři vítězné set (best of tree). Na začátku hry si strany losují o podání a potom se střídají po třech podáních. Podání musí vždy letět křížem na druhou stranu.První servis na každé straně je vždy z pravé strany na levou polovinu soupeře. Při podání stojí každý hráč na své půlce kurtu a po vracení podání se mohou volně pohybovat.Pokud je shodné skóre 15: 15 podání se střídá po každém bodu. Při podání si můžeš zvolit pole z kterého podáváš, buď z vnitřku hracího pole a podání musí být spodem nebo za zadní čárou kde můžeš podávat nad hlavou. Strana která prohrála set v následujícím začíná podávat. Ostatní pravidla jsou shodné jako pro dvouhru.

Plážové ringo

Ringo je hra, která rozvíjí snad všechny vlastnosti potřebné člověku v dnešním životě, postřeh, rychlost reakce, prostorovou orientaci, obratnost, kondici, vůli. Hraje se s gumovým kroužkem uvnitř dutým na hřišti stejných rozměrů, jako je hřiště pro volejbal. Účelem hry je umístit kroužek do hřiště soupeře. Svými vlastnostmi se jeví ringo jako výborný doplňkový, a hlavně základní sport, a to především pro děti a mládež. Technika hry je málo náročná. Chytat a odhazovat kroužek se každý rychle naučí, takže je schopen téměř ihned hrát, soutěžit. Také materiální nároky jsou minimální – stačí pouze zmíněný kroužek a kousek rovné plochy (např. tráva, písek) na níž postavíme přenosné hřiště, které lze poměrně snadno vyrobit. Samozřejmě je také možné hrát

na hřišti pro volejbal, ať už venku (plážové kurty) nebo v tělocvičně. Pro všechny je ringo prostředkem pro zvýšení všeobecné tělesné průpravy, kondice a postřehu.

Historie Ringo jako rekreační sportovní hra vzniklo v roku 1959 v Polsku. Za novodobého zakladatele ringa je považován Wlodzimierz Strzyzewski, kapitán reprezentačního družstva polských šermířů. Strzyzewski, který byl kapitánem polského reprezentačního družstva šermířů, se nemohl zúčastnit přípravného tábora před mistrovstvím světa. Snažil se nějakým jiným sportem šerm nahradit. Jako šermíř potřeboval nahrazovat útoky soupeře, na něž by musel bezprostředně reagovat. Sportovní hry se mu zdály nebezpečné, mohlo dojít ke střetu s protihráčem a ke zranění. Proto vymyslel ringo jako náhradu souboje. Postupem času se z této „náhrady“ stal samostatný sport, který se v Polsku začal prudce rozvíjet. Ringo se v Polsku dostalo až do osnov pro výuku na základních školách a stalo se hlavním sportem polské mládeže. Samotný název – ringo – vznikl až v roce 1968, kdy Strzyzewski byl jako novinář polské agentury Interpress na olympijských hrách v Mexiku. Snažil se zde o propagaci ringa, která byla velmi úspěšná. Protože bylo pro Mexičany obtížné vyslovovat stále jméno Strzyzewski, začali mu říkat Mr. Ringo (ringo tzn. kruh, kroužek). A tak se zrodil název nového neznámého sportu. V roce 1985 bylo ringo zařazeno mezi sporty XII. Festivalu mládeže a studentstva v Moskvě, kde jej účastníkům předvedli polští studenti. Hrálo se na festivalu mládeže a studentstva na Kubě, v Berlíně (X. festival, rok 1973), dále v rámci doprovodných akcí při olympiádě v Moskvě. U nás se ringo poprvé objevilo mezi mládeží Polského svazu kultury a osvěty v Českém Těšíně. Vznikl zde oddíl ringa pod vedením Lea Widenky, který patřil pod ZRTV Baník Karviná. K nejúspěšnějším patřila Jolana Urbašová a Milan Walach, kteří získali na mistrovství Polska, které se konalo dne 2. - 6. 7. 1987, šest zlatých medailí. Kromě turnajů byly pořádány také semináře, které měly za úkol informovat účastníky o ringu, o jeho pravidlech, včetně sporných situací, o pořádaných turnajích, také obsahovaly odborný výklad metodiky a taktiky, činnost rozhodčího, specifika organizace turnajů ringa. Dne 20. – 22. 11. 1987 se konal celorepublikový seminář v Přerově. Původně mělo být všech účastníků 124, ale kvůli náhlému přeložení se sjelo pouze 81 účastníků z celé republiky. Organizátorem celé akce byl ČÚV SSM. Seminář vedl ing. Ivan Cap z TVB komise KV SSM Ostrava. Mimo to se ho zúčastnili také členové oddílu z Českého Těšína, kteří předvedli názornou profesionální ukázku hry. Byly zde také upřesněny otázky pravidel, herních systémů a soutěží. Roku 1993 bylo v městě Modlin první mistrovství Evropy v ringu. U této příležitosti byla založena Mezinárodní federace ringa. Zakladatelskými zeměmi byli Keňa, Litva, Slovensko, Polsko a Česká Republika. První mistrovství světa se konalo roku 1997 v polském městě Rzeszów. Od té doby se ringo sice pomalu, ale jistě rozšiřuje do celé Evropy i některých koutů světa. Mezinárodních turnajů se zúčastnila například družstva z Německa, USA, Mongolska, Slovenska, Maďarska a dalších zemí.

Výtah z pravidel plážového ringa Rozměry Hrací plocha musí mít tvar obdélníka, rozděleného sítí (lankem s vlaječkami), se základními rozměry (v závorce výška sítě):

Kategorie dospělých (otevřená kategorie) 8 x 18 m (243 cm) – jednotlivci muži, ženy 9 x 18 m (243 cm) – dvojice, smíšené trojice Mladší věkové kategorie 6 x 12 m (200 cm) – do 12 let (žactvo) 8 x 16 m (243 cm) – 13 až 15 let (kadeti)

Rozhodčí Řešení sporných situací:  pokud se všichni hráči na hřišti při řešení sporných situací shodnou, rozhodčí jejich názor je povinen akceptovat,  pokud rozhodčí rozhodnou rozdílně, bod se nezapočítává (tzv. “mrtvý kroužek”),  rozhodčí nesmí rozhodnout o kroužku, který neviděl,  pokud některý z rozhodčích je nejistý v rozhodnutí, sejdou se rozhodčí u středové čáry a bez účasti hráčů i diváků se dohodnou.

Počítání bodů  

  

Body se získávají nebo ztrácejí za každou chybu, bez ohledu na to, kdo podával (neexistují ztráty). Utkání ringo se hrají na dva sety. Jeden set-do 15-ti bodů s tím, že k vítězství je zapotřebí rozdílu minimálně 2 bodů, tj. alespoň 15:13. Pokud je dosaženo rozdílu jen jednoho bodu (15:14), hra pokračuje do dosažení rozdílu 2 bodů nebo končí dosažením 17-tého bodu. Změna stran hřiště následuje, po každém setu Ve třetím setu-jakmile jedna ze stran získá 8-mý bod, avšak až po dokončení hry i s druhým kroužkem (tzn. při výsledku 9:7). Hráč, který kroužek hodil do autu nebo do sítě, ztrácí bod. Hráč, jehož kroužek se při odhození směrem dolů dotkl sítě, ztrácí bod.

 

Kroužek, který během dopadu zasáhl čáru (u rozkládacího hřiště se zatřepe lajna) je hodnocen jako dobrý. Při opomenutí změny stran či podání nechá rozhodčí výměnu dohrát, bodový stav platí a změna stran či podání se provede dodatečně.

Zahájení hry a postavení hráčů 

  



Hra začíná podáním jednoho z hráčů. Podávat lze z libovolného místa za zadní čarou vlastní poloviny hřiště. V době odhodu kroužku alespoň jedna noha musí být v kontaktu s hrací plochou, tzn. že není dovoleno házet z výskoku (toto se týká nejenom podání, ale všech hodů z kteréhokoliv místa hřiště). U dvojic podává každá strana jedním kroužkem. Podání se musí uskutečnit najednou na znamení rozhodčího (tzn. že oba hrací kroužky musí být po znamení rozhodčího odhozeny současně). Při podání není hodnoceno jako přešlap přišlápnutí čáry Při výskoku při podání, přešlapu či předčasném nebo opožděném podání (týká se hry dvojic a trojic, pokud nejsou oba kroužky odhozeny současně a to ihned po signálu rozhodčího - úmyslné taktizování), rozhodčí hru přeruší a viníka napomene. Při opětovném porušení tohoto pravidla v bezprostředně následujícím podání udělí rozhodčí trestný bod (soupeř získává bod). Hráč může chytat a odhazovat kroužek také mimo hřiště.

Signalizace podání Rozhodčí začíná každou výměnu slovním povelem “Připraveni!” a následným zřetelným krátkým písknutím. Před tímto povelem se však musí přesvědčit, zda jsou všichni hráči připraveni ke hře.

Střídání na podání   

Při hře dvojic a trojic se podání mění, když je součet bodů dělitelný 5-ti nebo o jeden vyšší. Změna podání se provádí až po ukončení hry (výměny) oběma kroužky. Pokud hráči opomenou vystřídat se na podání a rozhodčí tuto situaci zaregistruje až po zahájení hry, rozhodčí nechá výměnu dohrát a hráči se vystřídají na podání dodatečně. Již dosažené body platí. Při hře dvojic a trojic se hráči na podání v rámci jednoho družstva pravidelně všichni střídají.

Teč při podání  

Kroužek, který zasáhl síť a dopadl do hřiště soupeře, se nepočítá a hra pokračuje pouze zbylým jedním kroužkem. Pokud si rozhodčí není zcela jistý, zda kroužek letěl nad nebo pod sítí (páskou) nebo se názory rozhodčích liší, bod se nepřizná žádné straně.

Let kroužku 

Kroužek musí vždy rotovat kolem své osy (napodobovat let disku).

      

Při odhození nesmí kroužek letět v pozici kolmo k zemi a na plocho ve směru letu tzv. “sekera” (ani se kolmé poloze blížit) viz obr. 6. Kroužek musí letět na soupeřovu stranu nad sítí a to v prostoru nad středovou čarou (“mezi anténkami”). Při srážce 2 kroužků hozených z protilehlých stran se body započítávají. Při letu se krouže může chvět nebo komíhat, ale nesmí dělat kotouly (tj. dokončit obrat přes osu o 180 stupňů). Pro posouzení pravidla “sekery”- zkosený kroužek se nesmí překlopit přes vertikální kolmici. Důležitý je okamžik, kdy kroužek opustil ruku hráče. Při letu se kroužek nesmí dotknout stojanu ani anténky. Porušení kteréhokoliv bodu tohoto pravidla znamená vždy ztrátu bodu.

Chytání a zpracování kroužku     

Kroužek lze chytat jednou rukou, odhodit se však musí stejnou rukou do které byl chycen. Přeložení kroužku z jedné ruky do druhé znamená ztrátu bodu. Je zakázáno nahrávat spoluhráči nebo sobě. Vypadne-li hráči kroužek z dlaně, může jej chytat on nebo jeho spoluhráč ještě jednou libovolnou rukou. Více než 2 dotyky kroužku jedením družstvem znamenají ztrátu bodu. Současné chycení kroužku dvěma spoluhráči je povoleno. Při chytání kroužku musí kroužek zůstat v kontaktu alespoň s jedním prstem (je zakázáno “navlečení kroužku”).

Kroky     

Kroužek lze chytat na místě, ve výskoku, v běhu, skokem za zem. Při uchopení kroužku ve výskoku se smí hráč do okamžiku odhození kroužku učinit 2 kontakty se zemí (dotknout nohou maximálně 2x země). Uchopí-li hráč kroužek v běhu směrem k síti, může s ním udělat maximálně 3 brzdící kroky, než se zastaví (nesmí protahovat kroky směrem k síti). Kroužek může odhodit v průběhu uvedených brzdících kroků nebo po úplném zastavení. Po uchopení kroužku skokem či pádem na zem se může hráč napřed klidně postavit čelem k síti a potom kroužek odhodit. Před odhodem nebo během odhodu smí hráč zadní nohou maximálně přinožit, ale nesmí jí přešlápnout.

Čas držení kroužku   

Při hře se 2 kroužky je čas držení kroužků omezen 5-ti sekundami, které rozhodčí začne počítat ihned, jakmile jsou oba kroužky v klidu v držení hráčů. Čas počítá první rozhodčí. Po povelu “Čas!” následuje v sekundových intervalech počítání do 5-ti (1-2-3-4-5), přičemž oba kroužky musí být odhozeny dříve než zazní první písmeno ze slova “Pět!”. Rozhodčí nesmí přerušit počítání času, dokud nejsou odhozeny oba kroužky.

Pohyb ruky držící kroužek   

Pohyb ruky držící kroužek musí být plynulý. Pokud začne pohyb ruky s kroužkem směrem vpřed (k síti) musí pokračovat stále vpřed až do okamžiku odhození kroužku (je zakázáno “naznačování”). Klamání tělem nebo volnou rukou je dovoleno. Před hodem je povolen jeden nápřah.

Dotyk kroužkem 

Není dovoleno se dotknout kroužkem drženým v ruce jakékoliv části svého těla, těla spoluhráče, hřiště nebo sítě.

„Skleněná zeď“   

Není dovoleno hráčům přesáhnout jakoukoliv částí těla středovou čáru hřiště, ani se jí dotknout. Hráč nesmí při hodu přesáhnout rukou nad sítí. Toto pravidlo nesmí v průběhu hry porušit žádný z hráčů.

Pasivní hra  

V kategorii dvojic a trojic při hře se 2 kroužky jsou povoleny pouze dvě vysoké výměny (bezprostředně za sebou). Třetí výměna musí být útočná. Družstvo, jehož hráč při třetí výměně opět hodí vysoký kroužek a tento je na druhé straně soupeřem zpracován, je potrestáno ztrátou bodu (rozhodčí bod započítá až po dopadu nebo po zpracování kroužku). Pokud je ovšem tímto hodem získán bod, pak platí!

Plážový tenis

Plážový tenis (Beach tennis, v některých státech se nazývá beach paddle ball nebo specifickým názvem – matkot v Izraeli) je sport, který je nejčastěji popisován jako směsice tenisu, plážového volejbalu a badmintonu. Hraje se na beachvolejbalovém hřišti nebo také na improvizovaných hřištích (zejména na plážích). Jedná se o sport poměrně mladý, což se odráží na existenci několika variant a několika druhů pravidel. Postupně se však stává plážový

tenis velmi populárním a mediálně atraktivním. Plážový tenis se dnes šíří do celého světa, ovšem nejvíce je stále rozšířen v USA a Itálii, odkud také původně pochází. Video ukázka plážového tenisu http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=AhU0dNQ3Lp4#!

Historie Itálie Itálie se zasloužila o vznik a rozšíření varianty beach paddle tennis, kdy se hraje s pálkou, která má tvar podobný tenisové raketě, ale její vnitřní část není tvořena výpletem ze strun, ale celistvou pevnou plochou. Její maximální délka je stanovena na 50 cm. Tento plážový tenis se začíná hrát již roku 1978 na plážích v okolí italské Ravenny a jeho zakladatel Gianni Bellettini, který plážový tenis formalizoval v roce 1996, je dnes prezidentem Italské federace plážového tenisu – IFBT. Italský beach tennis má dnes již sympatizanty po celé Evropě a Itálie je centrem evropského plážového tenisu. Hraje se s pálkami a tenisovými míči s nízkou kompresí. Hrají se pouze čtyřhry, hřiště je stejné jako na plážový volejbal, pouze oproti americké verzi není rozděleno půlící čárou a hráč nemusí servírovat křížem, ale libovolně. V současnosti je v Itálii oficiální federací F.I.T (Italian Tennis Federation), což je jediná federace uznaná ITF.

USA V USA se beach tennis začal hrát až od roku 2000 na východokaribském ostrově Aruba. Beach tennis byl v USA formalizován v roce 2005 v New Yorku. V roce 2007 vznikla organizace Beach Tennis USA (BT USA). V USA se původně hrálo podle arubského modelu, tj., že namísto pálek se používají klasické tenisové rakety a místo běžného beachvolejbalového hřiště se hraje na hřišti o rozměrech 9x18 m. Hraje se do 8 vítězných her, zápas musí končit rozdílem 2 her (například 9:7) a za stavu 8:8 se hraje tie-break, který určí vítěze. Servíruje se křížem, strany se střídají stejně jako při tenisu, pouze při shodě si může přijímající tým vybrat, který hráč bude přijímat podání soupeře. Nicméně i přesto, že se beach tennis v USA stává stále více populárním, přechází se zde z raket na ,,pálky‘‘, tedy na evropský model. BT USA je řídícím orgánem plážového tenisu v USA a ve spolupráci s Mezinárodní tenisovou federací (ITF) se snaží unifikovat pravidla plážového tenisu. Dokonce i na Arubě se dnes hrají paralelně turnaje s pálkami a tenisovými raketami.

Česká republika V České republice se plážový tenis hraje od roku 2007. Téhož roku byla založena Česká asociace plážového tenisu (Magistrů 1510/24, 140 00 Praha 4, IČ 22680969), která se stala platformou pro podporu a propagaci beach tennisu u nás. Koncem roku 2007 se uskutečnilo první mistrovství republiky. Na druhé Mezinárodní mistrovství České republiky 2008 již přijeli nejlepší hráči ze 6 zemí. V roce 2009 se na Silvestra uskutečnilo již 3. mezinárodní mistrovství České republiky (Prague BT Open, ITF), kterého se zúčastnilo 96 hráčů z 13 zemí Evropy a turnaj se hrál s dotací 10.000 USD v rámci ITF Beach Tennis Tour.

IFBT V roce 1980 byla v Itálii založena Mezinárodní federace beach tenisu (IFBT) se 34 členskými státy z Evropy, Asie, Australie, Afriky a Latinské Ameriky.

ITF Beach tennis Mezinárodní tenisová federace (ITF) založila svou vlastní beachtennisovou organizaci. ITF Beach tennis organizuje turnaje převážně v Itálii, ale dnes se již stává nejrozšířenější beachtennisovou federací. Plážový tenis v podání ITF se od koncepce IFBT liší pouze výškou sítě, která je stanovena mezi 1,70 až 1,85 m nad zemí.

Tennis Europe Tennis Europe sestává ze 49 evropských členských zemí a je největší kontinentální asociací v rámci ITF.

Soutěže V členských státech ITF Beach tennis se pravidelně konají národní mistrovství. V roce 2006 zahrnula Mezinárodní tenisová federace (ITF) beach tennis do svých plánů a v roce 2007 ve spolupráci s Italskou tenisovou federací organizovala první Evropský beach tenisový turnaj na Sardinii. V roce 2008 se také v Itálii uskutečnilo 1. Mistrovství Evropy v plážovém tenisu, zatím poslední 4. Mistrovství Evropy se uskutečnilo v září 2011 ve spolupráci s bulharskou asociací plážového tenisu v bulharské Albeně. Zúčastnilo se ho 124 hráčů z 19 členských federací. Rok 2008 byl také začátkem nové ITF Beach Tennis Tour, nového okruhu mezinárodních turnajů. Kalendář turnajů, které jsou organizovány národními asociacemi po celém světě, nabízí hráčům možnost sbírat body do mezinárodního žebříčku, ve kterém jsou hráči individuálně řazeni na základě svých výsledků. V roce 2011 tato tour zahrnovala 91 turnajů.

V květnu 2009 uspořádala ITF ve spolupráci s Tenisovou federací Itálie první mistrovství světa v plážovém tenisu. Turnaj se uskutečnil v historickém Foro Italico v Římě a hráli zde hráči ze 14 států. Ztím poslední mistrovství světa proběhlo v květnu 2011 také v Římě .

Pravidla hry Převzato z http://www.itftennis.com/beachtennis/thegame/index.asp V současné době probíhá proces unifikace pravidel. Plážový tenis na světové úrovni zastřešuje IFBT (International Federation of Beach Tennis) a oficiálně ho propaguje Mezinárodní tenisová federace (ITF). Plážový tenis (beachtennis) je sport hraný dvěma družstvy o dvou hráčích na pískovém hřišti rozděleném sítí. Účelem hry je poslat míček povoleným způsobem přes síť na zem do pole soupeře a zabránit soupeři udělat totéž. Míček je uveden do hry podáním, hra pokračuje do okamžiku než se míček dotkne země, letí mimo hřiště nebo se ho nepodaří soupeři vrátit předepsaným způsobem.

Hrací plocha a vybavení Hrací plocha:  Kurt je obdélník o rozměrech 16 x 8 metrů bez jakýchkoliv překážek Výška sítě:  Kurt je rozdělen sítí, jejíž výška sítě je 1, 70 metru. Míč:  Hraje se speciálními měkkými míčky, s tzv. nízkou kompresí. Rakety  Raketa s držadlem nesmí mít celkovou délku větší než 50 cm a šířku větší než 26 cm  Úderová plocha rakety je celistvá, plochá, v celém rozsahu vyplněná (V USA se hrálo do roku 2009 se standardními tenisovými raketami, dnes jsou pravidla na celém světě jednotná). Na hrací ploše může být jakýkoliv počet děr o průměru 9 -13 mm.

Raketa a paddle raketa na plážový tenis

Hra a situace ve hře Stav v zápase  Zápas může být hrán na 3 sady (pár musí vyhrát 2 sady, aby vyhrál zápas) nebo na 5 sad (pár musí vyhrát 3 sady, aby vyhrál zápas) Stav v sadě  Existuje několik způsobů počítání v sadě. Dvě hlavní metody se nazývají "Sada hraná s rozdílem dvou her" (pár, který vyhraje jako první šest her vyhrává i danou sadu pokud vede nad soupeři rozdílem dvou her. Pokud je potřeba, sada pokračuje do doby až je tohoto rozdílu dosaženo) a "Tie-break sada" (pár, který vyhraje jako první šest her vyhrává i danou sadu, pokud vede nad soupeři rozdílem dvou her. Pokud je dosažen stav šest-šest, bude hrán tie-break) Stav ve hře  Boduje se tenisově 15-30-40-hra, získají-li oba páry po třech bodech, je stav označován za „shodu“, po níž pár, který získá další bod, vyhrává i „hru“.  V průběhu tie-breaku jsou body uváděny jako „nula“; „1“; „2“; „3“; atd. První pár, který získá sedm bodů vyhrává „hru“ a „sadu“, pokud vede nad soupeři rozdílem dvou bodů. Pokud je to třeba, tiebreak pokračuje dokud není tohoto rozdílu dosaženo. Volba stran a podání  O volbě stran a právu podávat nebo přijímat v první hře se rozhoduje losem před začátkem utkání. Střídání stran  Páry střídají strany po ukončení první, třetí a každé další liché hry v každé sadě. V průběhu tie-breaku hráči střídají strany po každých čtyřech bodech. Pořadí podání a příjmu  Pár, který má podávat v první hře každé sady rozhodne, který hráč bude tuto hru podávat. Stejně tak před započetím druhé hry se rozhodne jejich soupeř, který hráč bude danou hru podávat. Spoluhráč hráče, který podával v první hře podává ve třetí hře a spoluhráč hráče, který podával v druhé hře podává ve hře čtvrté. Tato rotace trvá až do konce dané sady. Míček uvedený do hry podávajícím hráčem může být vrácen kterýmkoliv přijímajícím hráčem na protější straně sítě. Podání  Pro každý bod je k dispozici vždy pouze jedno podání. Při podání může stát podávající hráč kdekoliv za základní čarou. Podání musí přejít přes síť na stranu soupeře. Podávaný míč je stále ve hře i v případě, že se dotkne sítě, popruhu nebo pásky s tím, že přejde do správného pole. Let



Ve všech případech, kdy je zahlášen let se bod opakuje (pokud míč během hry praskne, jestliže se během hry jedna z čar vymezujících hrací plochu rozbije nebo rozpojí, jestliže není jeden z dvojice hráčů připraven přijímat servis).