IKS-NOVÉ PŘÍSTUPY K VÝUCE SPORTOVNÍCH HER ZALOŽENÉ NA POROZUMĚNÍ

IKS-NOVÉ PŘÍSTUPY K VÝUCE SPORTOVNÍCH HER ZALOŽENÉ NA POROZUMĚNÍ Cílem distančních opor je seznámit učitele s takticky orientovaným přístupem k výuce sportovních her založeným na porozumění tzv. teaching games for understanding approach (TGFU). Výuka basketbalu (KAS/SHBA, KAS/SPBA 1-4) na FTK probíhá v duchu TGFU, tedy znalosti podstaty tohoto přístupu považujeme za nezbytný teoretický základ výuky pro pochopení aplikace TGFU do budoucí vlastní výuky. Výuka sportovních her (basketbal, fotbal, volejbal, atd.) má v paletě sportovních odvětví specifické postavení. Jejich základ totiž neleží pouze na kondičních faktorech a osvojování si dovedností, ale velmi významnou roli zde hrají rozhodovací procesy a vnímání. Na jejich rychlosti a kvalitě závisí úspěšnost správného vyřešení herních situací, jakožto základu každé sportovní hry. To je jeden z mnoha důvodů, proč vznikl takticky orientovaný přístup TGFU, jehož prioritou je dovést žáky k pochopení podstaty každé sportovní hry tak, aby byli schopni se v modelovém utkání při řešení nastolené herní situace správně rozhodnout o způsobu jejího řešení. Snaží se žáky aktivně zapojit do vzdělávacího procesu a tak je motivovat k učení. Cílem distančních opor je osvojit si základní vědomosti o TGFU, jeho výhody a nevýhody při aplikaci ve výuce sportovním hrám, integrovat model TGFU do učebních plánů tělesné výchovy a jako příklad předkládáme učební plán basketbalu a jiných sportovních her pro žáky na prvním a druhém stupni ZŠ. Po čtenáři je požadováno, aby na základě nabytých informací analyzoval vlastní přístup k výuce sportovních her a pokusil se integrovat takticky založené přístupy do vyučovacího procesu.

Úvod do problematiky výuky sportovních her Cíle výuky tělesné výchovy vyjadřují úsilí zvýšit pedagogickou hodnotu tohoto předmětu. S vývojem společnosti je třeba přizpůsobovat cíle vzdělávání jejím aktuálním potřebám. V současné době se čím dál více klade důraz na budování pozitivního vztahu žáků k pohybu a získávat je pro celoživotní pravidelnou pohybovou aktivitu. To je považováno většinou autorů za primární požadavek kladený na tělesnou výchovu. Sportovní hry jsou celosvětově velmi oblíbené, a tedy se velmi hodí k dosažení tohoto cíle, avšak není to zdaleka jediný a spasitelný fakt pro tělesnou výchovu. Jde pouze o odrazový můstek pro tvorbu a realizaci kurikul předmětu tělesné výchovy. Z praxe pak plyne nedostatečné nebo možná nesprávné uchopení tohoto mocného nástroje. Ikona4 Domníváme se, že neuspokojivý stav využití sportovních her k plnění cílů TV plyne z nesprávného přístupu v jejich vyučování. Místo hráčů stále plodíme studenty ovládající herní dovednosti, avšak zcela neschopné jejich aplikace do utkání, čímž krademe sportovním hrám (SH) jejich pravé kouzlo.

Analýza různých přístupů k výuce sportovních her Ikona1

Cílem kapitoly je poskytnout čtenáři přehled a popis různých přístupů k výuce sportovních her. Orientace v přístupech má napomoci k ujasnění si vlastního postoje a zařazení ve spektru analyzovaných přístupů. Skok: Závěr V dosavadním vývoji didaktiky a praxe se začaly prosazovat různé přístupy k výuce SH. Třídíme je do několika skupin podle obsahu a struktury učiva, uspořádání učebních podmínek a interakce mezi učitelem a žákem. Jedná se o nestrukturovaný přístup, taktické a integrované modely, technický přístup, alosterický přístup a v neposlední dynamický přístup.

Nestrukturované vyučování SH Nestrukturované vyučování je založeno výhradně na utkání a bez herního nácviku. Převládá tedy hlavně metodické kritérium v celku nad „po částech“. Někteří autoři uvádí, že tento přístup podněcuje samostatnost žáků a poskytuje dětem pozitivní prožitky z utkání. Zahrnuje i rozhodování žáků, ale je neřízené a zdlouhavé. Zahrnuje učení na základě pokusu a omylu.

Technický neboli „tradiční“ přístup k vyučování SH Zřejmě nejčastěji využívaný v našich podmínkách. Stojí v opozici k výše popsanému přístupu. Jako hlavní cíl je osvojování herních dovedností vytažených z kontextu utkání. Mezi hlavní problémy patří  transfer naučených dovedností do kontextu utkání,  vzdálenost průpravných cvičení od proměnlivosti utkání,  a přílišná orientace vyučovacího procesu na učitele místo na žáka. Další klady, zápory a vzájemná porovnání s námi popisovanými přístupy uvedeme později v textu. Ikona10

Integrované přístupy k vyučování SH Jsou založeny na rychlejším rozvinutí herních činností a herních situací, na postupném přechodu od přednostního učení herních dovedností v méně proměnlivých podmínkách k praxi s variabilnějšími podmínkami. Zahrnuje také taktické stránky individuálních činností při řešení herních úkolů obsažených v herních situacích.

Přístup založený na postupné integraci kognitivní a pohybové komponenty herního výkonu Vychází z osvojování herních dovedností, navazuje se osvojování herních dovedností v proměnlivých podmínkách průpravných her anebo utkání a připojuje se učení základním taktikám. Pro lepší ilustraci uvádíme jako příklad následující kurikulum:  Jednotlivé herní dovednosti (driblink, střelba v pohybu)  Spojování dvou a více dovedností do sekvencí (střelba po driblinku, přihrávce)  Počáteční útočné a obranné strategie (hra 1:1, 2:2,..., přesilové situace)  Utkání podle pravidel, týmová strategie se specializovanými hráčskými rolemi

Kognitivně orientované přístupy k vyučování SH Taktický přístup, učení na základě porozumění hře Tyto přístupy jsou náplní dalších kapitol a stěžejní část našich textů. Jsou založeny na pochopení podstaty dané SH, jsou zaměřeny primárně na získávání zkušeností a osvojování si dovedností je až sekundárním cílem plynoucím z potřeb žáků pro zkvalitnění jejich herního výkonu. Jinak řečeno primárně se řeší otázky „Co a kdy dělat?“ a poté teprve „Jak?“. Více se o těchto přístupech dozvíme dále v textu.

Přístup založený na alosterickém modelu učení Je postaven na neustálém řešení předem stanovených problémů a v nacházení jejich řešení. Důležitou součástí se stává vzájemné hodnocení herního výkonu buď přímo, nebo pomocí videozáznamu, opětovné formulování problému a určení odpovědi. Ikona4 Závěr Analýza vyučovacích přístupů by měla napomoci učitelům rozšířit teoretickou základnu odborných vědomostí a přispět tak ke kreativnějšímu a inovativnějšímu přístupu k vyučování sportovních her.

Metodicko - organizační formy ve sportovních hrách (MOF) Ikona1 Metodicko-organizační formy patří mezi didaktické formy specifické k potřebám sportovních her. Pochopení podstaty jejich využití v didaktickém procesu SH má zásadní význam při modelování herních situací, pro nácvik herních dovedností nevytržených z kontextu hry a pro snazší porozumění podstaty SH. Skok: Závěr Ikona2 Metodicko-organizační formy používané ve sportovních hrách jsou různě složité útvary účelného uspořádání činností žáků a učiva. Umožňují plnit úkoly spojené s osvojováním herních činností a s rozvojem celkové způsobilosti hrát utkání. Obsahem MOF jsou různě složité herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a herní systémy, které jsou přenášeny v různých situačních souvislostech z utkání do těchto forem. Tento přenos jsme označili jako transpozici herních činností a situací. Transpozice v sobě zahrnuje odpovědnost za obsah MOF a závaznost vycházet z kontextu utkání. Analýza metodicko-organizačních forem průpravných cvičení uváděných v literatuře a používaných v praxi ukazuje na tři různé stupně složitosti podmínek, jež vytvářejí podnětové situace pro učení hráčů. Tyto tři stupně metodicko-organizačních forem, lišících se od sebe složitostí vnějších podmínek, různě vyjádřenými didaktickými cíli, možností opakovat způsob provedení herní činnosti nebo řešení úkolu nebo souvislým herním dějem, umožňují zásahy do hry družstva, skupin hráčů a do herních činností jednotlivce a jejich složek. 

Pro průpravná cvičení I. typu (PCI) je charakteristická relativní stálost herně situačních podmínek a nepřítomnost soupeře. Hráči v nich vykonávají zadaný pohybový úkol bez příliš rušivých zásahů a učitel může požadovat přesné provedení činnosti.



Průpravná cvičení II. typu (PCII) se provádějí v proměnlivých herně situačních podmínkách bez přítomnosti soupeře. Na hráče působí v zadaném činnostním úkolu více podnětů a učitelé musejí počítat se sníženou kvalitou provedení.

Proměnlivost herně situačních podmínek se u průpravných cvičení dosáhne především zvýšením intenzity zatížení, přidáním dalších činností nebo spojením intenzity zatížení s větší variabilitou činnosti. Žák při nich přestává myslet na způsob provedení a v daleko větší míře musí reagovat na podněty, které na něho působí z vnějšího prostředí. Průpravná cvičení I. a II. typu umožňují opakované vykonávání dané herní úlohy bez přítomnosti soupeře, tj. bez jeho rušivých vlivů. Tento znak pouze odděluje průpravná cvičení od ostatních MOF. Jestliže přidáme do průpravného cvičení prvek soutěžení, přeměníme tyto formy na závodivá cvičení. Nepoužíváme vylučovací soutěže, připravují část hráčů o možnost zdokonalovat se. Nevytváříme složitá cvičení, jejichž organizace příliš poutá pozornost hráčů. V jakémkoli průpravném cvičení se zajímáme především o zatížení jednotlivce, o intenzitu činnosti jednoho hráče, o přestávky z hlediska jednoho hráče. 





V herních cvičeních I. typu se již vyskytuje soupeř, avšak neměnnost herně situačních podmínek je zaručena přesným vymezením činnosti útočníka, činnosti obránce nebo obou. V těchto případech si žák začíná uvědomovat přítomnost soupeře a adaptovat se na ni. Dochází k rozvoji kognitivních procesů. Herní cvičení II. typu představují MOF, které do jisté míry imitují herní situace tak, jak se vyskytují v utkání. Proměnlivost herně situačních podmínek je značná a nároky na hráče se dále zvyšují zásadně aktivní opozicí soupeře. Jsou limitovány pouze přesným určením způsobu zahájení a ukončení činnosti hráčů. Průpravné hry se vyznačují velkou proměnlivostí herně situačních podmínek, aktivní opozicí soupeřů a počítáním bodů. Jedná se o souvislý herní děj. Vznikají trojím způsobem: o z herních cvičení, o úpravami basketbalových pravidel, o a kombinací s pravidly jiných tzv. malých pohybových her.

Závěr

Učení na základě porozumění hře (TGFU) Ikona1 Cílem kapitoly je seznámit studujícího s podstatou a požadavky TGFU. Skok: Závěr Ikona2 Motto: „Řekni mi, já zapomenu; ukaž mi, já pochopím; zapoj mě a já si zapamatuji.“

Myšlenky, události a fakta jako východiska TGFU 



    



TGFU vychází z předpokladu, že žák se nejlépe učí, když rozumí tomu, co má dělat před tím, než se dozví, jak to má dělat. Navíc zjištění, že hráčovo úspěšné řešení herní situace je limitováno jeho úrovní herních činností, je pak motivační impulz pro jejich nácvik. Už se učiteli nestane, aby jej žák obtěžoval otázkami typu „A kdy už budeme hrát?“ a spíše budou vystřídány jejich touhou zdokonalovat se v herních činnostech jednotlivce. Samotné utkání nutí děti zamýšlet se nad svým výkonem a aktivně je tak zapojuje do didaktického procesu. Ve hře žáci rozvíjejí své rozhodovací procesy a učitelé pouze napomáhají porozumět hře a následně vytváří podmínky pro nácvik herních dovedností. Jakmile takhle žák získá zkušenosti, jeho rozhodovací procesy jsou přesnější a rychlejší. Samotné utkání je pro žáky daleko více motivující než neustálý nácvik herních činností, pokud je úměrné všem žákům na různých úrovních. Odborníci v této oblasti vychází z toho, že vědět co a kdy udělat je stejně důležité jako vědět jak to udělat. TGFU je přístup orientovaný herně a výrazně na žáka. Učitel zde působí pouze jako facilitátor. Učení na základě porozumění je procedurální model umožňující žákům stát se dobrými hráči. Klíčové místo leží na dobře konstruovaném utkání (modifikovaná nebo hra), které nutí hráče se rozhodovat. Strategie a taktické znalosti jsou klíčové komponenty herního výkonu. Mohou být však učeny pouze ve správně volených MOF, které usnadňují využití dosavadních hráčových znalostí, vhodně reprezentují řešení problémů a tím pak dále vědomosti rozšiřují. Každá SH je postavena především na kognitivních a rozhodovacích procesech. Všechna rozhodnutí jsou zakotveny v neustále se měnících podmínkách a vztahují se k poloze míče a hráčů na hřišti.

Ikona10

Model TGFU Jak již bylo řečeno, model TGFU vychází především z utkání, ze získávání herních zkušeností. Samotný proces má šest fází:  Utkání (modifikovaná nebo průpravná hra) – instruované; mělo by být modifikované tak, aby reprezentovalo vyšší formu hry a seznámilo tak žáky a učitele s jejich počáteční úrovní herního výkonu. Všichni jsme schopní hrát s modifikovaným pravidly, vybavením či počtem hráčů.  Pochopení podstaty SH – žák by měl porozumět pravidlům hry (auty, dosažení bodů, některé přestupky a chyby,...).  Taktické povědomí – žák musí pochopit taktiku vybrané SH a to na základě pochopení principů SH, které jsou v obecné rovině uvedeny dále v textu.  Vhodné rozhodování – žák musí být nucen k tomu, aby se zaměřil na rozhodovací procesy v utkání. Je během vyučovacího procesu neustále tázán na to co, kdy a proč dělat. To v sobě nese: o Dávat pozor na důležité momenty herní situace (selektivní pozornost) o Anticipovat odpovědi soupeře

o Volit vhodnou dovednost 1. Osvojování si herních dovedností – zde je kladen důraz na to, jak provést herní činnosti v kontextu herních situací. 2. Herní výkon – spirálovitě se zlepšuje s přibývajícími zkušenostmi a dovednostmi.

Z nich pak plynou následující složky vyučovacího procesu: 3. Rozvoj taktické připravenosti, směrování rozhodovacích procesů pomocí otázek 4. Modifikované sportovní hry 5. Rozvoj herních dovedností V případě, že použijeme TGFU, tomu musíme adaptovat i způsoby hodnocení. Pro tuto potřebu byly vyvinuty dvě metody – GPAI a TSAP, které hodnotí aktuální herní výkon.

Pedagogické principy Autoři vyučovacího přístupu TGFU formulovali v jeho souladu pro potřeby učitelů čtyři základní pedagogické principy:  „Příklady sportovních her“ – umožňuje žákům poznat podobnosti a odlišnosti v různých SH. Zasvěcení do různých SH napomáhá transferu naučeného z jedné SH do druhé.  Princip reprezentace –Jeho podstatou je vhodný výběr sportovní hry, která obsahuje požadovanou vyučovanou taktickou strukturu. Tento proces reprezentace by měla usnadnit klasifikace SH tím, že poskytuje přehled různých SH se stejnými taktickými problémy. To se jeví jako efektivnější než tradiční učení jedné SH jako samostatného celku.  Princip taktické složitosti – umožňuje posunutí SH na úroveň žáků. Některé taktické problémy jsou pro nováčky až příliš náročné.  Princip zdůraznění – vztahuje se k drobným změnám pravidel SH tak, aby se zdůraznil řešený specifický taktický problém. Ikona10 Griffinová přidává k těmto principům konceptuální kostru, která by měla učitelům napomoci při využívání popsaných principů:  Systém klasifikace her  Taktické problémy a úrovně taktické složitosti  Utkání a přehled všech možných průpravných her jejich modifikace  Vytvoření otázek vztahujících se k řešenému hernímu problému  Řešení problémů jako výsledek vyučování

Dosud nezodpovězené otázky Stejně jako každá jiná teorie i tato má své nedostatky, resp. místa, která zatím nebyla zcela vyřešena. Podáváme tedy přehled problémů řešených v současné době v kontextu TGFU:  Jaké jsou vztahy ve vyučování mezi úrovní kognitivních procesů a kondiční připraveností?  Kolik informací mohou žáci naráz vstřebat?  V jakém pořadí je nabízet?  Naučí se žák hrát SH lépe, když sám objeví způsob řešení herní situace a dovednosti potřebné k jejímu vyřešení?

Konstruktivismus a TGFU Vlivem moderní filosofie, psychologie a sociologie koncem 20. století se mění i pohled na vyučování TV. Začíná se klást daleko větší důraz na žáka a jeho potřeby místo na učitele. Upouští se od memorování správného řešení a za prioritu se považuje rozvoj autonomní učební strategie, která vyžaduje hledání správného řešení. Zdůrazňuje tak žákovu autonomii. Konstruktivismus využívá žákových původních znalostí jako stavební kámen pro integraci znalostí nových. Plánuje aktivní získávání zkušeností, vyžaduje od žáka zkoumání a hledání

řešení, vlastní utváření teorie a experimentování tak, aby získal a zorganizoval si výsledky, o kterých pak ve skupině může debatovat. Konstruktivismus má dvě perspektivy: 6. Empiricko – konstruktivistický přístup navrhuje žákovi jedno řešení (taktickou odpověď), které se k vyřešení dané situace nejlépe hodí. Znalost je tedy vnější skutečnost a existuje nezávisle na žákových kognitivních procesech. 7. Radikální konstruktivistický přístup navrhuje žákovi konstrukci možných řešení, která se dají užít v dané specifické situaci. Znalosti jsou tedy konstruovány žáky a jsou výsledkem interakce mezi kognitivními procesy a skutečností. TGFU se více blíží přístupu radikálnímu. Podle něj můžeme znovu charakterizovat vyučovací proces:  Prezentace taktického problému  Žákovo zapojení v průpravné hře  Série otázek vedoucí ke specifickému řešení problému (herní situace) Ikona10 Tento proces, aby byl úspěšný, musí obsahovat následující složky:  Musí poskytovat žákům problémy, aby je museli řešit nebo je uvádět do situací, ve kterých musí problémy rozpoznávat a následně je opět řešit  Musí poskytovat výsledky jejich činnosti  Musí vyžadovat sebehodnocení herního výkonu  V případě nespokojenosti s vlastními výsledky dát možnost dále experimentovat a hledat lepší řešení. Z uvedeného vyplývají dvě nezbytné komponenty, které pomohou žákům v tom, aby se stali „autory svého vlastního učení“: Pozorování herního výkonu a kritické myšlení a diskuse o myšlenkách.

Pozorování jako kritický moment vztahu mezi učitelem a žákem Učitelé jsou chápáni pouze jako facilitátoři vyučovacího procesu, kteří organizují podmínky tak, aby bylo učení co nejvíce ulehčeno. Jejich pozorování žákova chování však není dostatečný zdroj informací k tomu, aby interpretoval žákovy učební strategie a záměry. Abychom vytvořili prostředí, ve kterém žák konstruuje vlastní vědomosti a kompetence, musí je učitel integrovat do systematického pozorování herního chování. Pozorování je kritickým momentem pro získání informací. Jestliže si žák chce konstruovat vlastní kostru možných řešení problému, musí také sám pozorovat a ne pouze zprostředkovaně dělat to, co mu ostatní nakážou.

Integrace kritického myšlení skrze diskusi o myšlenkách Kritické myšlení se v učení projevuje ve čtyřech strategiích, jejich použití je odvislé od úrovně žáků: 8. Nechte žáky objevovat. V brzké fázi učení řešení taktického problému jsou žáci „vhozeni“ do modifikovaného utkání, které prezentuje vytyčený problém. Jestliže na

konci žáci nejsou schopni jej identifikovat nebo nalézt adekvátní řešení, musí učitel znovu zjednodušit vnější podmínky a pokračovat. 9. Klaďte otázky s otevřeným koncem. Pomocí nich učitel podporuje a směruje (ne však ke konkrétní předurčené odpovědi) diskusi o problému. 10. Rozkouskujte diskusi a dále ji směřujte k podstatě problému. 11. Užijte zjištěného v řešení dané herní situace. Žák zkouší využít zjištěné v praxi. Bod 2 a 3 jsou základem konstruktivistického pojetí TGFU.

Diskuse o myšlenkách Pouhé pozorování herního výkonu je pro efektivní učení nedostatečné. Klíčem k úspěchu je verbalizace vyučovacího procesu. Pomáhá vysvětlit žákovi realitu vysledovanou jeho očima a je důležitá pro pochopení jeho důvodů při volbě řešení problému. V diskusi žák konfrontuje své provedení s provedením ostatních. Tři úrovně úspěšné diskuse 12. Nalákej žáka do utkání a vysvětli mu, co se během hry děje. To tvoří základnu pro první dojmy a srovnávání různých pohledů na problém. S tímto krokem souvisí otázka: „Jaká je vlastně podstata prezentovaného problému?“ 13. Deduktivní zdůvodnění – žák musí popsat herní situaci. Cílem je vybrat důležité fakty, které mohou vysvětlit různé alternativy řešení. Pravou podstatou druhého kroku je na základě pozorování vysvětlit spojitosti a podstatu herního výkonu (HV). Během toho vstupuje do diskuse mnoho alternativ řešení a hledá se to nejvhodnější. 14. Cílem je vyvodit účinnou strategii a taktiku z výsledků diskuse. Slouží jako zjištění pro stavbu přijatelných odpovědí pro budoucí herní výkon založený na problémech, se kterými se střetli v předchozí hře. Zdůvodnění je založené na způsobu provedení – efektu. Tento vztah pak musí být nadále testován. Ikona4 Závěr Bez diskuse a kritického myšlení žák pouze slepě klopýtá od jednoho pokusu ke druhému doufající v náhodný úspěch nebo čekající na vnějšího pozorovatele, který mu řekne co dělat dál. Jak je definován konstruktivismus? Vysvětlete rozdíly mezi rolemi žák – hráč; žák – pozorovatel; učitel. Jaký jejich vliv na herní výkon? Rozlište empiricko - konstruktivistický a radikální přístup. Zkuste se zamyslet nad tím, ke kterému z nich inklinujete v hodinách TV? Jak vytvořit efektivní diskusi bez kompromitování aktivního času hodiny TV?

TGFU jako kurikulum Ikona1

Skok: Závěr

Základní předpoklady a hodnoty Každé kurikulum obsahuje:  edukační priority (co se učí)  edukační filosofii (proč se to učí)  edukační metody po vyřešení těchto základních bodů přichází hledání odpovědí na otázky:  Jaká je role žáka?  Jaká je role učitele?  Jak bude učení evaluováno? Edukační filosofie TGFU je založena na konstruktivistickém přístupu. To znamená, že pochopení SH a její smysl je postupně budován z nových zkušeností a souvislostí. Cílem je tedy hluboké pochopení a ne imitační chování žáka. Nehledáme to, co mohou žáci opakovat, ale to co mohou tvořit, demonstrovat a ukazovat. Jinými slovy cílem je oprostit se od přímých instrukcí. V rozdílu s tímto technický (tradiční) přístup (TP) má za cíl pouze výkon, opravování techniky, je zde málo prostoru na kreativitu.

Srovnání TGFU a TP TP je jinak také nazýván jako „klasický nebo tradiční“ přístup vzhledem k jeho rozšířenosti. Proto se nám jeví jako nejlepší pro srovnání s TGFU, aby byly zřetelné charakteristiky TGFU. TP je založen na behaviorálním přístupu k učení, který užívá přímé instrukce. Jsou zde velmi důležité učitelovy znalosti, které pak přenáší na žáka. TGFU využívá konceptuální a transakční instrukce. Žáci jsou ti, kteří musí „objevit svět“. Učitelé pouze zkoumají pohled žáků, aby porozuměli jejich pojetí, na základě kterého by měli plánovat další hodiny TV. TP (behaviorální)

TGFU (konstruktivistický)

kultura

továrna/produktový syndrom

zelená vesnice/ progresivní produkt

kontext

izolace, spjat s profesionálním sportem

integrace myšlení, těla a společnosti

trénink

výkonnost

pohybové vzdělání

zkušenosti

specializované

integrace a komplexnost

záměr

získat znalosti

budování smyslu hry

cíl

definování toho, co umíme

objevování toho, co nevíme a aplikace toho, co víme

výsledek

výkon

přemýšlení a správné rozhodování

herní rámec

sezónní aktivity

klasifikace

Proč se to učí (filosofická a historická perspektiva)

Co je učeno (kurikulum)

Jak je učeno

Instrukce

orientovaná na učitele

orientovaná na žáka

strategie

od části k celku

celek – část - celek

obsah

založený na technice

založený na návrhu řešení

souvislosti

Interakce učitel - žák

multidimenzionální interakce

role učitele

přenos informací

usnadňování řešení problému

role žáka

pasivní učení

aktivní učení

evaluace

mistrovství

dokázat pochopení hry

a) Záměr - získat znalosti vs. utváření smyslu hry „Proč učit sportovní hry?“ Pokud je cílem výuky stanoveno kopírování ideálního chování a dovednosti, pak je TP ideální a plně vyhovuje. Obsah je pak rozdělen do malých kroků, které jsou prováděny jako „drily“. To umožňuje učiteli poskytnout pozitivní i opravné zpětné vazby. Důraz se klade na psychomotorické učení a kognitivní procesy jsou až na druhém místě. Pak ale učitel musí počítat s otázkami typu - „Proč tohle vlastně děláme? Kdy už budeme hrát?“ Když je cílem hlubší pochopení, rozhodování, dovednost aplikovat informace v rozličných situacích a sportovních hrách, pak je vhodný TGFU. b) Cíl - definování toho, co umíme vs. objevování toho, co nevíme a aplikace toho, co víme TP – cílem učitele je učit efektivně a účinně. Žáci jsou na začátku považování za znalostně rovnocenné a učí se stejným tempem. TGFU – nabízí všem žákům bez ohledu na úroveň jejich dovedností možnost aktivně získat zkušenosti, pochopit SH a hlavně si ji užít. c) Výsledek – výkon vs. přemýšlení a správné rozhodování TP – vychovává „dovedné hráče“. Žáci jsou učeni tomu, že jejich hlavní role v utkání je provádět v ní všechny dovednosti přesně, protože to je cílem hodnocení. TGFU – jde od „Jak a proč a co když?“ Nutí žáka reagovat na vzniklé problémy a klást otázky. Když zváží své prvotní zkušenosti v přítomnosti nových informací, dochází k vytváření kognitivních struktur a hlubokému porozumění hře. Žáci si kladou následující otázky:  Co se stalo?  Kam bych se měl na hřišti pohybovat, abych byl prospěšný týmu?  Kam mám posunout míč? d) Herní rámec – sezónní aktivity vs. klasifikace TP – imituje sezónní cykly profesionálního sportu. TGFU – uvádí klasifikaci sportovních her a zakládá se na inkluzi SH a jejich systematickém výběru. SH s podobným záměrem bývají spojeny dohromady do jednoho vyučovacího bloku. Cílem vyučovacího bloku není SH, ale určitá herní situace společná pro všechny SH dané kategorie. Ikona10

Zavádění TGFU Následují body, které by si měl učitel ujasnit, než začne vyučovat sportovní hry podle TGFU: 15. Objasněte si svou vlastní filosofii, to vám pomůže v provádění edukačních rozhodnutí. 16. Srovnejte svůj postoj s postoji kolegů. 17. Rozhodněte se, o jaké výsledky vám jde. 18. Začněte s jednou třídou a srovnávejte výsledky s třídami zbylými. 19. Spolupracujte i s ostatními kolegy; víc hlav, víc nápadů. 20. Konzultujte své úspěchy, neúspěchy a zkušenosti s ostatními. 21. Hledejte administrativní a morální podporu k zavedení TGFU na konferencích, v jiných programech. 22. Zapojte do toho i učitele, kteří mají na starosti učební plány ve vaší škole. 23. Myslete na to, že TGFU je spíše proces než předpis. Ikona6a Srovnejte edukační priority, filosofii TGFU s vaším přístupem a s přístupy, se kterými jste se již setkali. Představte si, že tvoříte kurikula na druhém stupni ZŠ. Určete % zastoupení jednotlivých SH, zkuste zapojit klasifikaci SH. Ikona10

Klasifikace her podle TGFU Pro potřeby TGFU byla vytvořena klasifikace sportovních her. Tvoří ji 4 třídy SH, které mají podobné zaměření a cíle. Jsou to invazivní, síťové, pálkovací a terčové. Jejich přehled podáváme v následující tabulce. Terčové Pálkovací Síťové Invazivní Bowling Basebal Badminton Basketbal Lukostřelba Cricket Stolní tenis Fotbal Curling Softbal Volejbal Házená Billiard Squash Hokej Snooker Rugby Crocket Floorbal Frisbee Vodní pólo Korfbal Závěr

TGFU na prvním stupni ZŠ „Žáci na úrovni prvního stupně vstoupí do tělocvičny, vezmou si první míč, který jim přijde pod ruku, rychle si vymyslí nějaká pravidla a hřiště, rozdělí se do družstev a bez jakéhokoli popudu učitele začnou sami hrát. Učiteli pak stačí pouze podporovat a navádět na vhodné řešení.“ Ve skutečnosti to ovšem vypadá zcela jinak. Po žácích se vyžaduje učení se dovednostem formou drilů a poté se teprve dostávají k samotné hře. Učitelé se často brání tím, že žáci nejsou schopní bez dovednostní vybavenosti hrát SH. Ikona6e Katy, 10letá školačka, se velmi dobře ukazovala pro míč při házené v hodině TV. Když se jí učitel ptal, zda někdy házenou hrála, odpověděla: „Nikdy,ale už rok hraji fotbal.“ To je jen ilustrační příklad poznání z několika vědeckých prací. Totiž – existuje kognitivní transfer a žák, který neovládá dovednosti dané SH, v ní může být na poměry TV úspěšný v momentu, kdy má herní zkušenosti z jiné SH stejné třídy. Učitelé v zahraničí mají TGFU rádi z následujících důvodů:  Umožňují začátečníkům nalézt spojitosti mezi dovednostmi, které trénují a jejich aplikacích v různých herních situacích.  Zvýšený čas ve hře poskytuje dostatek zábavných a motivačních zkušeností. Žáci se už nemusejí ptát – „A kdy už konečně budeme hrát?“  V TGFU se učí cenit si tréninku dovedností právě skrze prvotní zkušenosti ve hře a diskusi, kde poukazují na nedostatečnou dovednostní vybavenost.

Zvedení TGFU na 1. stupeň ZŠ 24. Taktický přístup požaduje, aby žáci byli schopni hrát. Proto bychom měli upřednostňovat malé formy hry a vytvořit co nejjednodušší pravidla. Pro malé formy je typická menší hrací plocha a také hlavně menší počet hráčů tak, aby herní situace byly co nejlépe čitelné.

Učení pravidlům a návykům Pravidla musí být co nejjednodušší. Musí obsahovat návyky, které začínají už vstupem do tělocvičny. Musí být přesně stanoveno, za jakých podmínek si žák může půjčit míče, kužely apod. Tyto návyky vám pak ušetří spoustu času, odpadne sezení na lavečkách, vysvětlování co se stane a rozdávání vybavení. V případě malých herních forem bývá hrací plocha rozdělena na několik spolu sousedících hřišť. Je nutné stanovit pravidla pro případ, že míč z jednoho hřiště vpadne do druhého: 25. Když ti tvůj míč uteče do jiného hracího pole, čekej na jeho okraji, až bude vrácen. 26. Pokud cizí míč spadne k tobě na plochu, zastav hru a pošli jej zpět čekajícímu spolužákovi nebo jej polož k nejbližší postranní čáře.

Opětovné zahájení utkání Musíme žáky naučit, jak opětovně zahájit hru po přerušení kvůli porušení pravidel nebo dosažení bodu (koše, branky). To je pro žáky na prvním stupni jeden z nejdůležitějších návyků. Např. pro usnadnění hry učitel stanoví, že v případě vyhazování ze zázemí musí obránce vyhazujícího stát alespoň metr od postranní nebo koncové čáry. Nebo zavede pravidlo první volné přihrávky do hry. Tím se zvýší pravděpodobnost úspěšného zahájení hry. Po vsítění branky může učitel: a) Nechat vhazovat (rozehrávat) za koncovou čárou – pro naučení se přechodu z obrany do útoku. b) Nechat rozehrávat z poloviny – zvýší se šance týmu, který inkasoval, že se lépe dostane k soupeřově brance (koši). V síťových hrách lze výměnu začít např. podáním jednoruč spodem nebo prostým vhozením míče do hry.

Obranná pravidla Intenzita obránců je většinou překážkou pro úspěšný útok. I když je naprosto nezbytná pro herní výkon, v počátcích brání rozhodování a pochopení hry. Nejlépe je vybudovat si stupňovaný obranný systém:  Obrana kooperativní – obránce je pouze překážkou pro útočníka. Nesmí zachytit přihrávku ani vypíchnout míč. Je vhodná opravdu jen na začátek, ne zcela uspokojí touhu žáků po vítězství.  Obrana aktivní – ideální systém pro nováčky. Obránce musí být na vzdálenost natažené ruky od svého útočníka, čímž dává útočníkovi více času na rozhodování. Může zachytit přihrávku, ale stále nesmí míč vypichovat.  Obrana kompetitivní – nasadíme ji, jakmile se hráč naučí rozhodovat. Je to normální obrana bez omezení. Jaké zásadní změny přináší TGFU do kurikula? Srovnej rozdílné přístupy k výuce her, které jste viděli. Jak se liší taktický rámec invazivních a síťových her? Které jsou pro 1. stupeň vhodnější?

TGFU na druhém stupni ZŠ „TP – po ukončení hodiny TV zaměřené na nácvik dovedností, na jejímž konci se hrálo, učitel zjistil, že ani hráči, kteří byli dobří v drilech, tak ve hře nebyli schopni naučené dovednosti ve hře nějak uplatnit.“

Problém sportovních her Hra je, na rozdíl od ostatních sportů, o správném řešení herních situací. Dovednosti (včetně schopností) jsou užívány pouze na překonání tohoto problému. Na prvním místě však stojí samotné rozpoznání problému a nalezení způsobu jeho vyřešení. Dovednosti a schopnosti hráče jsou „až“ na druhém místě, i tak ovšem nepostradatelné.

Když tedy učíme SH, pomáháme žákům volit optimální rozhodnutí. K tomu většinou používáme na začátku hodiny průpravná hra s modifikovanými pravidly. Poté co jsou si vědomi nějakého taktického problému, se snaží najít řešení a tím najít důvod k tomu, aby se učili potřebným dovednostem. Jako další krok je opět průpravná hra a hledání dalších nových problémů.

Špatné představy o TGFU na druhém stupni ZŠ V té nejjednodušší interpretaci TGFU můžeme říci, že jde pouze o jednoduchý proces hra trénink – hra. Ve skutečnosti tento proces v sobě skrývá více problémů pro učitele než klasický přístup. Učitel totiž musí napřed pochopit podstatu dané hry. Pokud tomu tak není, nemůže vytvořit optimální průpravné hry, které by správně reprezentovaly taktický problém izolovaně a očividně pro žáky. Jinými slovy, pokud učitel nerozumí hře, nemůže vytvořit zjednodušené vnější podmínky pro identifikaci problému a jeho následné správné řešení. V TGFU je žák úspěšný v momentě, kdy začne správně reagovat na vzniklé situace. Dalším omylem je představa, že učitel musí znát vše o spletitostech každé hry. Díky transferu problémů v klasifikaci her stačí znát problémy jednoho zástupce a využít principu similarity.

Jak začít s taktickým konceptem v invazivních hrách Tři základní problémy invazivních her:  skórovat  chránit se před skórováním  držet míč (puk, ...) pod kontrolou Cíle sportovních her:  V útočné fázi jednotlivec nebo kolektiv se snaží posouvat míč tak, aby jej udrželi pod kontrolou a postupovali za účelem skórování.  V obranné fázi směřuje úsilí k tomu, aby se kolektiv uchránil před postupem soupeře a hlavně získat znovu kontrolu nad míčem. V jakékoli invazivní hře si hráči osvojují následující 4 role:  útočník s míčem  útočník bez míče  obránce hráče s míčem  obránce hráče bez míče

Komponenty TGFU modelu   

Herní forma – počáteční hra je upravenou verzí normálního utkání (průpravná hra). Obsahuje dvě základní charakteristiky – znázornění (ukazuje na složitost hry) problému a jeho zdůraznění. Herní trénink – např. jestliže se ukáže, že největším problémem hry bylo naběhnutí si do prostoru pro přihrávku, tak učitel stanoví v další hře pravidlo, že tým může skórovat teprve až po třech přihrávkách. Dovednostní trénink



Průpravná hra – návrat k počáteční hře, někdy s novými pravidly nebo podmínkami.

Struktura hodin TV se zaměřením na invazivní hry 27. Nastavení formy hry 28. Pozorování hry 29. Pátrání po taktických problémech a možných řešeních v herním tréninku 30. Pozorování hry 31. Pokud je nutné, tak dovednostní trénink 32. Pozorování průpravné hry

Pedagogické nástroje TGFU 

   



Využití herních podmínek – jedná se o zdůraznění problémů hry přes herní podmínky, neboli učit hry pomocí průpravných her s modifikovanými pravidly. Např. pro začátečníky je typický syndrom včelího roje. Pro jeho odstranění učitel přidá pravidlo, že během hry se nesmí dostat dva spoluhráči k sobě blíž než na dva metry, nebo že vždy musí být alespoň jeden hráč u každé postranní čáry. Pro odbourání dovednostních propastí necháme hrát lepší hráče slabou rukou (nohou). Modifikace pravidel a vybavení – např. ve fotbale – hráč s míčem nesmí běhat, nebo pravidlo pro obranu (viz Obranná pravidla). Změna prostorového uspořádání tak, aby se měnila obtížnost hry – platí následující formule: Prostor = čas = dobré rozhodnutí a provedení Poměr útočníků a obránců – v situacích, kdy jsou dovednosti silně omezujícím faktorem, může učitel zvýšit počet útočníků. Ve většině invazivních her je totiž ničení útočných snah daleko jednodušší než útočné tvoření. Rozvoj otázek – klíčový pedagogický nástroj. Učitel se v hodině musí ptát na následující: o Co bylo špatně? o Kde nastal problém? o Kdy nastal problém? o Proč nastal problém? o Kdo způsobil problém? o Jak jej vyřešit? Zkoušení možných scénářů – učitel usiluje v TGFU o to, aby žák rozpoznal podnět, který je kritický pro danou situaci. Proto využívá několik technik: o „Walk-through“ – hráči demonstrují jejich anticipované pohyby na hřišti k dřívější akci, vše probíhá v chůzi s ústním komentářem situace. o Situace – učitel v momentě, kdy se objeví kritické místo hry, ji „zmrazí“ a pomocí dotazování navede hráče na správné řešení. o Okamžité opakování – pokud se vyskytne ve hře situace, která může být řešena více způsoby, po jejím vyřešení nastaví učitel stejné podmínky a nechá ji žáky řešit dalšími způsoby.

o Hráč-trenér – učitel se může stát na chvíli součástí hry tak, aby manipuloval s taktickými komponentami a ilustroval vhodná řešení. o TV analýza – analýza utkání v televizi. o Videoanalýza – analýza vlastní hry ihned po jejím skončení. Ikona6a 33. Jaké jsou hlavní silné a slabé stránky TGFU?Co považujete za hlavní v aplikaci TGFU na druhém stupni ZŠ? 34. V jakém rozsahu učitelovy znalosti a zkušenosti s danou SH asistují při vyučování TGFU přístupem? 35. Jak byste naplánovali hodinu invazivních her v kontextu TGFU modelu? 36. Ovlivnilo vás nějakým způsobem to, co jste se doposud dozvěděli?

Role hodnocení v TGFU Ikona1 Vrcholem teoretické části je kapitola o hodnocení žáků v rámci TGFU modelu. Jelikož se jedná o odlišný přístup od TP i hodnocení jeho výsledků se musí lišit. Učitel by se v následujícím textu měl seznámit se způsoby hodnocení výuky při aplikaci TGFU. Skok: Závěr Při hodnocení žáků musíme vycházet primárně z toho, co jsme je chtěli naučit. Když chceme učit žáky hrát, pak musíme hodnotit herní výkon a ne dovednosti. Většinou totiž učitelé z úrovně herních dovedností usuzují na kvalitu herního výkonu a to je špatně. Navíc v momentě, kdy učíme žáky hrát a pak je hodnotíme pomocí dovednostních testů, se neubráníme otázkám typu „Proč to vlastně testujeme, K čemu nám to je? Proč jsme radši místo hraní v hodinách nenacvičovali?“ A tím se dostáváme zase daleko od podstaty SH a směřujeme k atletice či gymnastice.

Problémy s hodnocením   

Jak hodnotit herní výkon? Musíme nutně učit hrát v basketbale 5 na 5, ve fotbale 11 na 11 a ve volejbale 6 na 6? TV není trénink, má úplně odlišné cíle. Cílem TV je celoživotní participace na pohybové aktivitě, nikoli špičkový výkon. Mnoho učitelů si myslí, že žák nemůže hrát, dokud si neosvojí dovednosti. Neuvědomují si však, že bez rozvoje taktického myšlení a rozhodování, neexistuje útok.

Vlastnosti hodnocení  

Hodnocení musí být víc než test na konci hodiny. Musí informovat učitele i žáky o tom, jak rozumí hře a co je potřeba dělat další hodinu.

 

Zpětná vazba o svém herním výkonu je přesně to, co žáci potřebují pro jejich další vlastní pokrok. Hodnocení napomáhá modifikovat jejich vlastní reakce na herní problémy.

Hodnocení by mělo být:  trvalé a běžné – mělo by jít o očekávanou a rutinní část hodiny.  autentické – nemůžeme užívat TGFU a pak testovat dovednosti. V případě, že takhle učiníme, vystavujeme se následujícím problémům: o dovednostní test nám vypoví jen pramálo o herním výkonu o nebere v potaz kognitivní, sociální a afektivní dimenzi o testuje dovednost bez kontextu hry  plánování toho co učit je to samé jako plánování toho co hodnotit – platí následující rovnice: vyučovací záměr = cíle + proces + hodnocení  hodnocení je systematické ověřování rovnováhy mezi vyučovaným a naučeným.

Zpětná vazba     

Měla by být poskytovaná od začátku do konce. Je jak plánovaná a formální, tak neformální přizpůsobená jedinci. Neobsahuje v sobě jen informaci jak dobře, ale hlavně jak zlepšit. Podává informace, které jsou základem pro plánování další hodiny. Cílem není měřit výkon, ale zlepšit jej.

Hodnotící strategie Jedna z prvních věcí, která musí být stanovena, je, kdo vlastně bude hodnotit? Učitel nebo žáci? Pokud chceme zapojit žáky do hodnocení, musíme se držet základních pravidel:  Naučme je napřed jak hodnotit, co vůbec hodnocení znamená a jak lze využít získané informace.  Stanovte hodnotící postup. Potřebujete určit systém pro organizaci žáků (ve dvojicích, týmově), jejich přesunů, prostoru.  Udržte u žáků zodpovědnost. Jestliže není hodnocení provedeno zodpovědně, pak jej jen těžko můžeme zařadit do vyučovacího procesu.

Hodnocení učebních výsledků Jak již bylo řečeno, při hodnocení musíme vycházet z cílů, které jsme si vytyčili před zahájením výuky. Následující graf ukazuje cíle v TGFU modelu a jejich vzájemné vztahy.

Psychomotorická složka Obsahují pohyby hráče bez míče a herní činnosti s míčem. Tato složka se zaměřuje na rozhodovací procesy, provedení dovedností, individuální herní výkon a to vše ze tří důvodů:  Hodnocení může poskytnout informace o myšlenkových procesech hráče  Jsou hodnotné pro další plánování hodin TV  Hodnotí žáka přímo ve hře. Pro hodnocení herního výkonu byly pro potřeby TGFU vyvinuty dvě formální metody hodnocení. Je to GPAI (Game Performance Assessment Instrument) a TSAP (Team Sport Assessment Protocol). Představme si je. Hodnotící procedura GPAI Obsahuje 7 základních komponent, které se snaží postihnout kvalitu herního výkonu. Tyto komponenty jsou popsány v následující tabulce. Komponenty

Jejich definice

Základ (CB)

Správný a včasný návrat do obrany

Sladění

Míra zvládnutí přechodových fází hry

Rozhodování se

Včasné a správné rozhodování o tom, co dělat s míčem - hráč je schopen volit mezi vnikem, střelbou nebo přihrávkou lépe postavenému spoluhráči na základě postavení hráčů na hřišti.

Provedení dovedností

Účinné provedení herních činností

Podpora

Uvolnění bez míče - pohyb hráče do vhodných pozic pro přijetí míče

Krytí

Krytí hráče s míčem

Hlídání

Krytí hráče bez míče

Počítání výsledné proměnné Co získáme

Jak spočítáme

Zapojení do hry

(všechny vhodné odpovědi)+(počet účinných herních činností)+(počet neúčinných herních činností)+(počet neúspěšných rozhodnutí)

Index rozhodování (DMI)

(počet úspěšných rozhodnutí)/ (počet neúspěšných rozhodnutí)

Index herních činností (SEI)

(počet účinných herních činností)/(počet neúčinných herních činností)

Index podpory (SI)

(počet účinných uvolnění bez míče)/ (počet neúčinných uvolnění bez míče)

Herní výkon (GP)

(DMI+SEI+SI)/3

Hodnotící procedura TSAP Procedura TSAP na rozdíl od předchozí počítá pouze se dvěma aspekty hry:  Zisk míče (chycení míče po přihrávce spoluhráče, odebrání míče soupeři)  Disponování s míčem po jeho získání (střelba, asistence, přihrávky,...) Komponenty TSAP

Jejich definice

Zisk míče 

vybojování míče (CB)

Zisky, doskoky po neúspěšné střelbě



chycení míče po přihrávce (RB)

Chycení míče po přihrávce spoluhráče

Disponování s míčem 

hra s neutrálním míčem (NB)

Přihrávka, která nedostane soupeře do ohrožení



ztráta míče (LB)

Ztráta míče



hra s míčem (OB)

Přihrávka, která dostane soupeře pod tlak, která vede k úspěšné střelbě



úspěšná střelba (SS)

Skórování nebo držení míče vedoucí ke střelbě

Počítání výsledné proměnné Co získáme

Jak spočítáme

Počet útočných míčů (AB)

OB+SS

Intenzita hry (VP)

CB+RB

Index účinnosti (EI)

(CB+AB)/(10+LB) nebo (CB+OB+SS)/(10+LB)

Dvě základní skórovací metody:  Systém 1 až 5 – pozorovatel nemusí hodnotit po celý čas, co se hraje, což je v některých invazivních hrách nemožné kvůli tempu hry a nepředvídatelnosti situací.



Proto je jednodušší. Stačí určit kritéria pro každý stupeň skórování. Navíc může vycházet z úrovně dané skupiny. Záznamový systém (čárkovací metoda) – jeho využití je hlavně v síťových a terčových hrách. Poskytuje lepší a přesnější záznam, ale vyžaduje nižší tempo hry. Navíc lze učit i % úspěšnost.

GPAI ve fotbale sledování pro výpočet GP – záznamový systém jméno

rozhodování

provedení dovedností

podpora

účinné

neúčinné

účinné

neúčinné

účinné

neúčinné

Pavel

X

X

X

XXX

XX

XX

Petr

XXX

XX

X

XXX

X

XXXX

Kognitivní složka „NASPE std 2: Tělovýchovně vzdělaný člověk porozuměl pohybovému konceptu, taktice i strategii tak, jak se uplatňují v pohybové aktivitě.“ Postihuje úroveň žákových vědomostí a posuzuje schopnost žáka sestavovat řešení taktických problémů. Zaměřuje se na to jak, kdy a kde použít jakou herní činnost. Druhy hodnocení kognitivní složky 

Diskuse – měla by přijít hned po prvním utkání. Má tři funkce: o Centrem pozornosti je žák nikoli učitel, ten má pouze funkci „facilitátora“, tedy upravuje podmínky vyučovací procesu tak, aby došlo k co nejefektivnějšímu učení. o Žáci navzájem sdílejí to, co zjistili a začínají diskutovat nad taktickými problémy. o Žáci začínají hledat podobnosti mezi problémy různých sportovních her. Další čas na diskusi je na konci každé hodiny, kde bychom se měli ptát na: o Co se vlastně během hry dělo? o Co jednotlivé problémy znamenají? o A co teď? Co umíme a co ne? Co se musíme naučit?  Minutový (psaný nebo slovní) kvíz – na konci hodiny. Otázky by měly být jednoduché a měly by žáka připoutat k obsahu hodiny. Snažte se propojit učenou SH s dříve učenými. Např. o Co jste dělali pro to, abyste udrželi míč pod kontrolou? (ukázat možnosti řešení) o Jak se podobá skórování ve volejbale a tenise?



o Co se musíme naučit, abychom mohli úspěšně řešit dnešní úkol? Scénářové aktivity – žáci řeší písemně učitelem vytvořený problém, doplněný o obrázek, který ukazuje postavení útočících a bránících hráčů. Otázka zní vždy jednoduše: „Jak bys řešil tuto situaci, abys skóroval?“

Osobnostní a sociální složka „NASPE std 5: Tělovýchovně vzdělaný člověk projevuje odpovědnost za osobní a sociální chování, které respektuje jeho samého a ostatní účastníky pohybové aktivity.“ Podpora sportovní příslušnosti 37. Integrace SH do vzdělávacího programu – veškeré personální a sociální dimenze TV jsou obsaženy v každé SH. Žáci utvářejí týmy, berou na sebe role trenérů, manažerů atd. V TV mohou žáci tvořit jeden tým třeba celý rok, čímž se mohou dokonale poznat. 38. Zavedení úrovní osobní sociální odpovědnosti – obsahuje v sobě „učení se být zodpovědným za sebe a za své spoluhráče“. Hellison vytvořil pět úrovní:  







Úroveň 1: respekt o Kontrola sama sebe Úroveň 2: zapojení a výkon o Zkoumání svého výkonu o Zkoušení nových věcí o Rozvoj osobní definice úspěchu Úroveň 3: nasměrování sama sebe o Demonstrování nezávislosti v plnění úkolů o Rozvoj znalostí o Rozvoj, uskutečňování a hodnocení o Vyvažování aktuálních a budoucích potřeb o Boj proti vnějším tlakům Úroveň 4: vnímání a odpovědnost za prospěch ostatních o Rozvoj nezbytných interpersonálních vztahů o Stát se vnímavým a soucitným o Přispívání do společnosti o Pomoc ostatním bez odměny Úroveň 5: mimo tělocvičnu o Zkoušení předchozích úrovní ve třídě, na hřišti, doma o Rozhodování o využitelnosti úrovní mimo tělocvičnu

Hodnocení sportovní příslušnosti  

Diskuse – je podobná jako v kognitivní složce. Využití subjektivního protokolu – žáci popisují své pozitivní i negativní chování během utkání či tréninku SH.

Afektivní složka „NASPE std 6: Tělovýchovně vzdělaný člověk vnímá zdravotní, prožitkový, stimulující, sebe vyjadřující a sociálně interakční význam pohybové aktivity.“ Obsahuje pocity a emoce, které se objevují během výuky SH. TGFU se snaží vzbudit v žácích zájem o SH a pomocí zlepšování jejich herního výkonu docílit lepšího prožitku, zájmu a vnímané kompetence stát se celoživotním „hráčem“.  Využití subjektivního protokolu – žáci by měli zaznamenávat: o Jak se cítili při utkání. o Jak se cítili, když dali gól (koš). o Jak se cítili, když si vyzkoušeli novou akci apod. Jak se můžeme přesvědčit o tom, že můžeme hrát hru bez předchozího nácviku? Jaké komponenty by měly být obsaženy při hodnocení herního výkonu? Ikona4 Závěr Závěr – shrnutí.

Ukázka vyučovacího programu basketbalu v modelu TGFU Ikona1 Cílem poslední kapitoly je seznámit příklad učebního plánu basketbalu a to ve čtyřech obtížnostních úrovních.tento plán by měl sloužit jako motivace pro učitele TV. Skok: Závěr Ikona2 Po čtenáři se vyžaduje alespoň částečná znalost TGFU přístupu k výuce SH. Taktický problém

Pohyby bez míče

Dovednosti s míčem

Skórování Udržení kontroly nad míčem

Atakování území soupeře Vytváření prostoru pro atak

Využití prostoru v útoku

Uvolnění hráče s míčem Fintování

Postoj trojí hrozby Přihrávání Pivotování, fintování

Hra posta

Střelba Útočné doskakování

Vyklizení silné strany Clona od míče Rychlý protiútok Uvolnění bez míče

Přihrávání do rychlého protiútoku

Clona pro hráče s míčem Hoď a běž

Hoď a běž

Zabránit soupeři ve střelbě Obrana prostoru

Obrana vymezeného území Zisk míče

Obrana po celém hřišti Situace rozkoku Situace trestných hodů Osobní obrana Zónová obrana

Doskakování

Obrana hráče bez míče

Obrana hráče s míčem

Znovu zahájení hry Rozkok Vyhazování za postranní čárou Vyhazování za koncovou čárou

Úroveň I Soustředíme se především na útočnou fázi hry. Obrana je sice neméně důležitá, ale v tomhle momentu má spíše brzdivý účinek. Je vhodná kooperativní a posléze aktivní typ obrany.

Hodina 1 Taktický problém

Útok na koš

Zaměření hodiny

Střelba z maximální vzdálenosti 1 – 3 metrů od koše

Cíl hodiny

Chycení míče (zpracování přihrávky), odpivotování čelem ke koši, střelba

Utkání 1

Popis

3na3 na polovině hřiště po dobu 5 minut

Cíl

Skóruj tak často, jak jen to půjde.

Pravidla

Povinné tři přihrávky před střelbou, 1 bod za každou střelbu, 3 body za každý koš Každé zahájení hry je na polovině hřiště bez vhazování, impulzem je signál obrany, že je připravená. Hrajeme bez driblinku.

Otázky

Co bylo cílem utkání? Odp.: dosáhnout co nejvíce bodů.

Odkud jste skórovali nejčastěji? Odp.: blízko u koše.

Proč je lepší střílet blíž ke koši? Odp.: jednodušší skórovat, vysoká úspěšnost střelby.

Jak ještě můžete zvýšit své šance na skórování? Odp.: zlepšit techniku střelby, využívat desku. Praktická část

Popis

Hráči jsou ve dvojicích, jeden střílí z pěti pozic kolem koše. Z každé pozice má čtyři pokusy. Jejich partner doskakuje a přihrává míč zpět střílejícímu.

Utkání 2

Cíl

Proměň alespoň 2 ze 4 střel na každé pozici

Pokyny

Metodika nácviku střelby

Popis

3na3 na polovině hřiště po dobu pěti minut.

Cíl



Udržení kontroly míče

Zaměření hodiny

Pomocí driblinku a uvolnění bez míče vytvoř bezpečnou přihrávkovou linii

Cíl hodiny

Vytvoř z rukou terč tak, aby spoluhráč věděl kam ti přihrát. Chyť míč a zaujmi pozici trojí hrozby. Fintuj před tím, než přihraješ

Utkání 1

Popis

3na3 na polovině,

Cíl

3 x si přihrej než vystřelíš.

Pravidla

Za každou přihrávku máš 2 body a 3 za koš Nedribluj Každé zahájení hry je na polovině hřiště bez vhazování, impulzem je signál obrany,že je připravená.

Otázky

Co bylo cílem utkání? Odp.: 3x si přihrát před střelbou.

Když si přihrával, co jsi musel udělat, aby ti soupeř nesebral míč? Odp.:chránil jsem míč tělem a rukou a pomocí finty směru a způsobu přihrávky jsem zmátl obránce.

Proč je lepší střílet blíž ke koši? Odp.: jednodušší skórovat, vysoká úspěšnost střelby.

Užil si nějaké znamení, které by tvému spoluhráči dalo vědět, že mu chceš přijmout přihrávku? Odp.: ukázal jsem si kam chci přihrát. Praktická část

Utkání 2

Popis

Čtverec – hráči stojí v zástupech ve vrcholech čtverce, v jednom zástupu má první míč. Hráč přihraje do zástupu po pravé ruce a běží do zástupu po levé ruce. Takhle putuje míč ve čtverci.

Cíl

Přijmi míč v 3T pozici Naznač přihrávku o zem a přihrej Měl připravené ruce pro přihrávku

Pokyny

Shodné s nácvikem přihrávání

Popis

3na3 na polovině,

Cíl

3 x si přihrej než vystřelíš.



Zaměření hodiny

Uvolnění hráče bez míče

Cíl hodiny

Uvolnění hráče bez míče a následné zaujetí 3T pozice

Utkání 1

Popis

3na3 na polovině hřiště

Cíl

3 x po sobě si přihrej než vystřelíš.

Pravidla

Za každé 3 po sobě jdoucí přihrávky máš 1 body a 2 za koš Nedribluj Každé zahájení hry je na polovině hřiště bez vhazování, impulzem je signál obrany,že je připravená.

Otázky

Co bylo cílem utkání? Odp.: 3x si po sobě přihrát před střelbou.

Co pro to musíš udělat? Odp.:uvolnit se do volného prostoru, pryč od obrany.

Jak? Odp.: pomocí změn směru, rychlosti a fintování. Praktická část

Utkání 2

Popis1

Hráči mají ve trojicích jeden míč a provádí cvičení znázorněné na obrázku. Po chycení přihrávky útočníkem se uvolňuje jeho spoluhráč a proces se opakuje, dokud útočníci nedosáhnou 10 přihrávek.

Popis 2

Cvičení je stejné jako předchozí s tím rozdílem, že hráč, který chytí míč po uvolnění a zaujetí 3T pozice se snaží vystřelit na koš.

Cíl

Využij V a L uvolnění k vytvoření bezpečné přihrávkové linie

Pokyny


Popis


Cíl




Zaměření hodiny

Rozhodování před přihrávkou

Cíl hodiny

Urči vhodné situace, kdy přihraješ o zem, kdy nad hlavou. Přihrávej přesně a vhodně během utkání

Utkání 1

Popis


Cíl


Pravidla

Za každé 3 po sobě jdoucí přihrávky máš 1 bod a 2 za koš. Pokud ve třech drženích míče po sobě dáš vždy po třech přihrávkách, máš 10 bodů. Nedribluj. Každé zahájení hry je na polovině hřiště bez vhazování, impulzem je signál obrany,že je připravená.

Otázky

Co bylo cílem utkání? Odp.: ve třech drženích míče po sobě, 3x si po sobě přihrát před střelbou.

Jaké typy přihrávek si využíval? Odp.:o zem a nad hlavou

Proč zrovna tyhle? Odp.: abych zabránil ztrátě míče, když mě bránil obránce těsně Praktická část

Utkání 2

Popis

Cvičení je stejné jako předchozí s tím rozdílem, že hráč, který chytí míč po uvolnění a zaujetí 3T pozice se snaží vystřelit na koš.

Cíl

Využij vhodného typu přihrávky

Pokyny


Popis


Cíl

3 x po sobě si přihrej než vystřelíš. Obrana získává 2 body za chycenou přihrávku.


Útok na koš

Zaměření hodiny

Rozpoznání prostoru pro vnik do koše a střelbu

Cíl hodiny

Použij driblink ke skórování

Utkání 1

Popis


Cíl


Pravidla

Hra bez driblinku, pouze pokud vnikáš, můžeš driblovat. Každé zahájení hry je na polovině hřiště bez vhazování, impulzem je signál obrany, že je připravená.

Otázky

Jaké tři možnosti máš, když chytíš míč? Odp.: vystřelit, přihrát, driblovat.

Kdy bys měl driblovat? Odp.:když najíždím do koše

Co bys měl dělat, když máš volnou cestu do koše? Odp.: co nejrychleji zakončit Praktická část

Utkání 2

Popis

Driblink na místě

Popis2

Po chycení přihrávky od učitele, 3T pozice, vnik do koše zakončený dvojtaktem

Popis3

Hra 1na1 z čáry trestného hodu

Cíl

Zakonči, co nejrychleji to jde. Kryj si míč Neporuš pravidla o krocích

Pokyny

Shodné s nácvikem driblinku a střelby v pohybu

Popis


Cíl

Hra bez driblinku, pouze pokud vnikáš, můžeš driblovat. Body získáváš pouze na koš z nájezdu.


Využij prostoru ke skórování

Zaměření hodiny

Využij driblinku k zaujetí lepší pozice pro přihrávku

Cíl hodiny

Používej správnou techniku driblinku Chraň si neustále míč tělem Identifikuj potřeby pro zaujetí lepší pozice pro přihrávku

Utkání 1

Popis


Cíl

Skóruj bez driblinku.

Pravidla

Tři po sobě jdoucí přihrávky před střelbou. Hráči mohou driblovat, kdykoli potřebují. Aktivní a kompetitivní obrana.

Otázky

Co je těžké na skórování bez driblinku? Odp.: když jsou spoluhráči dobře bráněni.

Co by měl dělat hráč s míčem, když jsou jeho spoluhráči dobře bráněni? Odp.:driblovat do lepši pozice pro přihrávku.

Co by měli dělat hráči bez míče, aby se uvolnili? Odp.: použít fintování a uvolnění se bez míče. Praktická část

Popis

Herní cvičení 2na2, jako v hodině 3. Uvolni spoluhráče a udělej mu místo pro hru 1na1. K nalezení přihrávkové linie využij driblinku.

Cíl

Vytvoř přihrávkovou linii.

Pokyny

Kvalitní a vhodné uvolnění. Krytí míče při driblinku. Čti obranu a anticipuj.

Utkání 2

Popis


Cíl

Hra bez driblinku, pouze pokud vnikáš, můžeš driblovat. Aktivní obrana.

Úroveň II Na začátku druhé úrovně doporučujeme zopakovat v jedné hodině poznatky z úrovně první. Druhá úroveň je zaměřena na druhý cíl invazivních her, tedy na zamezení soupeři vystřelit a získat míč. Když i teď aktivita obrany bude bránit rozvoji útoku, zvolíme nižší stupeň její aktivity. V této části je ideální čas promluvit si s žáky o významu týmové práce.


Vytváření prostoru pro vnik

Zaměření hodiny

Vytváření přihrávkových linií

Cíl hodiny

Využij V a L úniky pro uvolnění na střelbu

Utkání 1

Popis


Cíl

Uvolni se pro přihrávku

Pravidla

Střílet můžeš pouze ze vzdálenosti max 2,5 metru od koše 1 bod za střelbu, 2 body za úspěšnou střelbu

Otázky

Co bylo cílem hry? Odp.: uvolnit se pro přihrávku v dané vzdálenosti od koše.

A jak jste to udělali? Odp.:pohybovali jsme se co nejrychleji, užívali fint a změn směru.

Co vše jste museli zvážit před uvolněním? Odp.: polohu míče a obránce. Praktická část

Utkání 2

Popis

Herní cvičení druhého typu – přesilové situace – 2v1, 3v1,3v2

Cíl

Hráč bez míče se snaží uvolnit pro přihrávku a vytvořit z rukou terč pro její převzetí. Hráč s míčem se v momentě, kdy je bráněn snaží přihrát spoluhráči, v případě, že je volný, zakončí útok vnikem.

Popis


Cíl

Uvolnění hráčů bez míče. Pravidla stejná jako na začátku hodiny.


Vnik do koše

Zaměření hodiny

Využití kombinace založené na akci hoď a běž

Cíl hodiny

Fintuj, přihraj a uvolni se směrem ke koši Načasuj zpětnou přihrávku spoluhráči

Utkání 1

Popis


Cíl

Uvolni se pro přihrávku

Pravidla

Dvě po sobě jdoucí přihrávky před střelbou. Veškerá střelba na koš je ze vzdálenosti maximálně 1,5 metru od koše.

Otázky

Jak se mohou hráči bez míče uvolnit do „střelecké zóny“? Odp.: přihrát a uvolnit se směrem ke koši nebo nafintovat odběhnutí od míče a potom rychlé uvolnění ke koši na stranu míče.

Co si dělal, abys udržel svého obránce pryč z přihrávkové linie? Odp.:naznačení směrem od míče a následné „zašlápnutí“ obránce a rychlý pohyb ke koši.

Co vše si musel zvážit před vnikem ke koši? Odp.: polohu míče a všech obránců. Praktická část

Utkání 2

Popis

Průpravné a herní cvičení využívající kombinace založenou na akci hoď a běž.

Cíl

Osvojit si základní herní návyky – nestůj po přihrávce.

Popis


Cíl

Využij kombinaci založenou na akci Hoď a běž, pokud z ní skóruješ, zdvojnásobí se ti počet získaných bodů za daný koš.


Získání míče

Zaměření hodiny

Obranný postoj při obraně hráče bez míče

Cíl hodiny

Naučit se správné postavení obrany – mezi útočníkem a košem Obráncova ruka by měla být v přihrávkové linii tak, aby zabránila přihrávce.

Utkání 1

Popis


Cíl

Zabraň soupeři ve skórování

Pravidla

Užij kompetitivní obranu. Hraje se bez driblinku. 3 přihrávky po sobě před střelbou. Jestliže se útočníkům nepovede si třikrát přihrát, má obrana bod.

Otázky

Co si dělal, abys zabránil soupeři ve skórování? Odp.: bránil jsem ho co nejtěsněji a doskakoval neúspěšnou střelbu.

Jaké postavení obránce dělalo útočníkům největší problémy? Odp.:když jsem si držel postavení mezi ním a košem.

Praktická část

Popis

Průpravná a herní cvičení na Obranný postoj a postavení při hře 1v1.

Cíl

Získat základní návyky v zaujímání postavení v obranném

postoji. Utkání 2

Popis


Cíl

Stejný jako utkání 1.


Získání míče

Zaměření hodiny

Obranný postoj a postavení při bránění hráče s míčem

Cíl hodiny

krytí přihrávky či změny směru driblujícího útočníka

Utkání 1

Popis


Cíl

Zabraň hráči s míčem ve skórování a přihrávce

Pravidla

Hraje se bez driblinku. 3 přihrávky po sobě před střelbou. Obrana má 1 bod za získání míče a dva body za vypíchnutí míče driblujícímu soupeři

Otázky

Jak zabráníš driblujícímu soupeři v přihrávce? Odp.: snažil jsem se dát ruce do míst, kde by mohly vzniknout přihrávkové linie.

Jak si zjišťoval, kde by mohly být přihrávkové linie? Odp.:Snažil jsem se číst útočníka, podle jeho pohledu a podle postavení jeho spoluhráčů.

Praktická část

Utkání 2

Popis

Průpravná a herní cvičení na Obranný postoj a postavení při hře 1v1.

Cíl

Získat základní návyky v zaujímání postavení v obranném postoji.

Popis


Cíl

Stejný jako utkání 1.


Znovu zahájení hry po přestupku či koši - vhazování za postranní čárou

Zaměření hodiny

Uvolni se pro přihrávku ze zázemí.

Cíl hodiny

Využít V-únik k opětovnému zahájení hry po přestupku.

Utkání 1

Popis

Hra 3na3, s tím, že po každém koši a přestupku či chybě se vyhazuje za postranní čárou.

Cíl

Dostaň míč do hry

Pravidla

Před střelbou alespoň 3 přihrávky po sobě. Driblinku využij pouze na vnik do koše nebo na nalezení přihrávkové linie. Za úspěšné znovuzahájení hry má tým 2 body, za koš pak 1 bod.

Otázky

Jak se mohou hráči bez míče uvolnit do „střelecké zóny“?

Odp.: přihrát a uvolnit se směrem ke koši nebo nafintovat odběhnutí od míče a potom rychlé uvolnění ke koši na stranu míče.

Co si dělal, abys udržel svého obránce pryč z přihrávkové linie? Odp.:naznačení směrem od míče a následné „zašlápnutí“ obránce a rychlý pohyb ke koši.

Co vše si musel zvážit před vnikem ke koši? Odp.: polohu míče a všech obránců.

Praktická část Utkání 2

Popis

Průpravná a herní cvičení na uvolnění hráče bez míče.

Cíl

Uvolnit se co nejefektivněji pro bezpečné chycení míče.

Popis


Cíl

Jako na začátku utkání.

IKS-NOVÉ PŘÍSTUPY K VÝUCE SPORTOVNÍCH HER ZALOŽENÉ NA POROZUMĚNÍ

Recommend Documents