ŘÍKÁ SE, ŽE ZMĚNA JE ŽIVOT

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 31. březen Léta Páně 2013

4

DUBEN

ŘÍKÁ SE, ŽE ZMĚNA JE ŽIVOT Stejně tak se říká, že opakování je matka moudrosti. Určitě jsme všichni slyšeli i známé: V jednoduchosti je krása. Že to všechno lze spojit dohromady, nám ukazují události posledních týdnů. Téměř nemyslitelné se stalo skutkem. Papež neumřel, ale prostě a jednoduše odstoupil. Post nejvyššího představitele katolíků nezůstal prázdný dlouho a kardinálové zvolili nového papeže. Ten se dokázal poklonit lidem i poděkovat svému předchůdci ještě dříve, než se úřadu ujal. Místo papamobilu jezdí autobusem, na mši klidně přijde pěšky, boty má normální hnědé či černé namísto červených, zažertuje s  hodnostáři i  s  lidmi stojícími na náměstí. Působí srdečně, upřímně a  stejně

tak plaše. Na svůj věk rozhodně nevypadá. Ač z řádu proslulého učením a vědomostmi, jméno a vzor pro své působení v  nové roli si bere podle zakladatele řádu žebravého. I ten prsten mu stačí stříbrný pozlacený namísto prstenu ze zlata ryzího. Kříž na prsou nosí železný, nikoli zlatý. Znak si také ponechal svůj dosavadní, jenom ho doplnil o prostou mitru namísto pompézní tiáry. Při úvodní pontifikální mši v kázání neváhá vybízet k projevování dobroty a dokonce pětkrát zmiňuje slovo „něha“. Dokáže oslovit přítomné prostým „dámy a  pánové“, dokáže pozdravit „dobrý večer“. Přesto za ním přijedou představitelé téměř celého světa, přesto ho zná nebo o něm alespoň

2/ IV slyšela čtvrtina lidí žijících na Zemi. Představitelé církve považují jeho zvolení za signál ke změně dosavadního pojetí církve, za signál k upřednostnění její chudoby a  jejího zájmu o  sociální problémy lidí. Další hovoří o očekávaném zjednodušování. Známe ho pár týdnů, mnozí se však cítíme, jako kdyby tady byl s námi už dlouho. Nebudeme

daleko od pravdy, když řekneme, že si Velikonoce bez Františka ani představit neumíme. Možná přece jenom ale budou tyhle po staletí opakované největší svátky křesťanů v něčem jiné. Minimálně pro ty, kteří dokáží věci zjednodušit. Možná tam potom objeví dobrotu a něhu. Nejenom tu Františkovu …  PAS

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem V  úterý 5. března se setkala na faře pastorační rada. Od pátku 8. března se konala na faře duchovní obnova pro mládež. V neděli 10. března se konalo druhé skrutinium našich čekatelů křtu – dnes již nově pokřtěných. Ve středu 13. března proběhla v Divadle Miriam další beseda Iniciativy 17-11. Hlavním tématem byla otázka „V co věří ti, kdo nevěří?“ a konkrétně projekt „Nádvoří národů“ papeže Benedikta XVI. Hosty byli Mons. Tomáš Halík, farář Akademické farnosti Praha, a otec Benedikt Mohelník OP, provinciál České dominikánské provincie. Besedě předcházela koncelebrovaná mše svatá za účasti obou hostů. V úterý 12. března se na faře setkala ekonomická rada. Ve středu 13. března byl konkláve zvolen nový papež Jorge Mario Bergoglio, který přijal jméno František. U nás ve farnosti jsme se ten den shromáždili

u sv. Mikuláše v rámci Světového dne modliteb. Od pátku 15. března se konala duchovní obnova mládeže ve Starých Práchňanech. V pondělí odpoledne měly v kostele sv. Václava příležitost k  duchovnímu rozhovoru mladší děti, následovala bohoslužba slova pro děti a pak příležitost k svátosti smíření pro starší děti. V úterý 19. března se konala u příležitosti svátku sv. Josefa ráno mše svatá v kostele sv. Mikuláše. V  sobotu před Květnou nedělí, 23.  března, se v  sále u  sv. Václava uskutečnil Den seniorů a nemocných. Součástí programu byla možnost svátosti smíření a duchovního rozhovoru s knězem, mše svatá s udílením svátosti nemocných, praktické rady sociálních pracovníků, oběd, zpěv a zábava. Počínaje nedělí 24. března je možno po dobu dvou týdnů navrhovat kandidáty do pastorační rady. Kandidáty může navrhnout každý katolík starší 15 let,

3/ IV který je členem farnosti. Navržen může být každý katolík starší 18 let ochotný plnit úkoly pastorační rady. Volit se bude 6 členů na dobu 5 let. Kandidáty je také možné navrhovat e-mailem na [email protected]. Květnou nedělí 24. března jsme vstoupili do Svatého týdne. Během obou mších svatých se konalo žehnání ratolestí. Odpoledne jsme mohli v kostele sv. Václava vyslechnout Dvořákovu Stabat Mater. V  pondělí 25. března proběhla tradiční mimořádná příležitost k svátosti smíření a  duchovnímu rozhovoru za účasti několika kněží. Na instalované zdi nářků se shromažďují prosby o přímluvnou modlitbu. Na Zelený čtvrtek 28. března se konala slavnostní eucharistie na památku poslední večeře Páně v kostele sv. Vác-

lava. Mimo jiné je to „svátek kněží“, a tak přejeme našemu faráři Stanisławovi hodně duchovních i fyzických sil. Na Velký pátek 29. března se konala svátost smíření současně s poslední pobožností křížové cesty, po které následovaly velkopáteční obřady. Vše proběhlo v kostele sv. Václava. Bílá sobota je dnem beze mše. V našem společenství se dopoledne konala liturgie katechumenů – Efatha. Večer, s  východem první hvězdy, která je znamením příchodu nového dne, se v kostele sv. Václava začala Velikonoční vigilie, během které přijalo šest našich katechumenů svátost křtu a  dva další byli biřmováni a přistoupili poprvé ke svatému přijímání. Po mši následovala společná agapé v sále u sv. Václava. Dnes, v  neděli 31. března, slavíme Zmrtvýchvstání našeho Pána. @

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích (Mt 5,16) Děkujeme Bohu, P. Stanisławovi, Jožkovi Nagyovi, panu kostelníkovi Stanislavovi, Lukáši Borskému, Vláďovi Jeništovi, Lidušce Hobzové a jejich rodinám, manželům Kopeckým, sociálním pracovníkům a všem účastníkům za krásný Den seniorů a nemocných. Děkujeme za knížky vězňům do Valdic.

Děkujeme za modlitby. Prosíme dobrovolníky, kteří by rádi navštěvovali pacienty LDN v  Obloukové ul., zvláště ty, kteří moc návštěv nemají, aby se nám přihlásili. Může to být služba pravidelná, nebo jen občasná, nepravidelná. Za fachu Hanka [email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333

4/ IV

R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky Vzpomínky 90leté paní Antonie Málkové na její dobrodružný život Mnoho z  vás ji zná – malá, drobná, trochu už nachýlená postava s hůlkou, stále se usmívající a  v  dobré náladě – Tonička Málková, která se dne 9. 3. 2013 dožila požehnaného věku 90 let. Tonička je pravidelnou návštěvnicí bohoslužeb ve všední dny u sv. Mikuláše. Všichni, spíše všechny, které se tam setkáváme, se považujeme za její kamarádky a jako takové jsme jí při příležitosti jejích 90. narozenin na našem obvyklém čtvrtečním setkání popřály a trochu ji vyzpovídaly, a protože to bylo moc zajímavé, chceme vás teď seznámit s jejím životem. Vypráví Tonička: Narodila jsem se v Křečovicích u Neveklova. V rodině nás bylo sedm dětí. Těsně vedle nás bydlela rodina hudebního skladatele Josefa Suka. Sám mistr Suk do Křečovic jezdil hlavně o prázdninách a vždycky se k nám přišel podívat a poptával se, jestli zase někdo nepřibyl. Jako dospívající jsem začala pracovat v Praze ve výrobně kravat a jiných doplňků. Tam mě také zastihla válka. Protože ve válce byla zvýšená potřeba zdravotníků, vyškolila jsem se v nemocnici u Boromejek pod Petřínem na zdravotní sestru. Boromejky mě pak poslaly pracovat do charity. Ta byla nejdříve pro německé vojáky a po revoluci ji přejala česká charita. Měli jsme spoustu pacientů, hlavně těch, kteří se vraceli z  koncentračních táborů. Těch přijel často celý vlak, někdy jsme je ošetřovali přímo ve vlaku na nádraží. Také během

revoluce jsme měli k ošetřování mnoho raněných. Ty jsme nosili přímo z ulic, kde se střílelo na lůžka v charitě. My jsme sice mávali bílými praporky, ale všude stáli němečtí vojáci se samopaly a kulky kolem nás jen svištěly. Jednou během revoluce jsem musela přenést obvazový materiál z  lazaretu u  Karlových lázní na Malostranské náměstí, kde v  charitě leželi ranění. Vzpomínám, jak jsem přecházela přes Karlův most – vždycky od jedné sochy, u  níž jsem se schovávala přitisknutá k zábradlí, ke druhé soše a pořád nade mnou létaly kulky. Ale všechno dobře dopadlo, několikrát jsem se ještě v Karmelitské ulici zavřela do domu, ale obvazy jsem donesla nezraněná. Také jsem několik dní pomáhala vařit pro zraněné v Nerudově ulici. Pak jsem se přihlásila na práci v bývalém koncentračním táboře v  Terezíně, odkud postupně odjížděli vězni, nebo si pro ně přijížděli jejich příbuzní. Práce tam byla obtížná, lidé přiváželi vězňům různá jídla, která oni nemohli pro zesláblé žaludky jíst. Také jsem tam zažila několik sebevražd. Sestry neměly ani kde spát, občas přespaly venku na trávníku. Již v Terezíně jsem se přihlásila na 3 dny pomáhat při vaření pro raněné a nemocné po revoluci v Praze. Pomáhala jsem v  Bráníku, kde jsem místo 3 dnů zůstala 3 neděle. A abych nezapomněla, na konci revoluce jsme nadšeně vítali osvoboditele ruské vojáky – před-

5/ IV stavte si, že jsem s nima dokonce jela na tanku až na Pražský hrad. Z Prahy mě vyslali do Ústí nad Labem, kde byla už za války nemocnice pro německé vojáky. Byli tam ještě německé sestry a lékaři, ale postupně je nahrazovali čeští lékaři. Tam jsem pracovala, jak jsem vždy chtěla, na chirurgii a dodělala si zdravotní školu, abych byla diplomovaná sestra. Pak ale bylo potřeba poslat nějakou zdravotní sestru do hospodářství v  Horšovském Týně, kde byl ústav pro válečné sirotky, a zároveň bylo potřeba se starat o hospodářství, a protože jsem v hospodářství vyrostla, poslali tam mě. Tam jsem zažila mnohá dobrodružství – jezdila jsem na koních, prodávala je na jarmarku a kupovala zase jiné a starala se i o krávy. Přitom jsem měla na starosti německé sirotky, většinou puberťáky, a ti mi připravili nejednu těžkou chvíli. Z Horšovského Týna jsem byla poslána do Slatiňan, kde měly sestřičky ústav pro debilní děti, a zůstala jsem tam asi 2 roky, a pak jsem se konečně dostala do nemocnice na chirurgii ve Vysokém Mýtě, jak jsem si to vždy přála. Tam

byla i porodnice, a tak jsem pomáhala i rodičkám. Vzpomínám, jak jsem jednu odnesla v náručí na sál, protože se nedal sehnat lékař a  děťátko mělo už hlavičku venku. Za komunistů jsem pak pracovala u  Alžbětinek, tam jsem si užila hodně ústrků od straníků. Samozřejmě, že mi vyčítali, že chodím do kostela, zvali mě do brigády socialistické práce, prý tam mohu být jenom „jako“, ale já jsem jim řekla, že „jako“ nic nedělám, a tak mi dali pokoj. V té době jsem se také provdala. Moc vzpomínám také na to, jak jsme chodili po nemocnici jako bezvadně oblečení tři králové – ke vzteku komunistů. U Alžbětinek jsem pracovala skoro 20 let, až do penze. Jako důchodci jsme s manželem jezdili na chalupu do Hlasiva u Mladé Vožice. Tam jsem celých 30 let pečovala o kostel, dělala kostelnici, obstarávala květiny i úklid. Když mi manžel zemřel, jezdívala jsem tam autem sama. Dnes už, bohužel, vzhledem ke svému věku za volant nesedám. A tak ráda vyhledávám společenství u sv. Mikuláše.  Zapsala JN

SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatý Benedikt Josef Labre – poutník, mystik Psal se 26. březen 1748, když se v Amettes, malé vesnici v severní Francii, narodilo manželům Labreovým první dítě – chlapec, kterého pojmenovali Benedikt Josef. Po něm přišlo na svět ještě dalších 14 sourozenců. Malý Benedikt Josef byl chlapec hodný, poslušný a velmi zbožný.

Svátek 16. 4.

Rád pomáhal při mši, mnoho času trávil v  chrámu před svatostánkem. Také rád pomáhal chudým – dával almužny žebrákům a činil podobné zbožné skutky. V tom se lišil od ostatních sourozenců a vrstevníků, kteří si raději hráli a skotačili. Rodiče uvažovali, že by chlapce poslali do semináře, ale ukázalo

6/ IV se, že nemá ke studiu schopnosti. „Mohl by být tedy řeholníkem,“ uvažovali rodiče dále. Benedikt se této myšlenky s radostí chopil a obrátil se na řád kartuziánů. Ale běda! Ani jeden z klášterů, kam napsal, jej nepřijal. Obrátil se poté na cisterciáky, ale výsledek byl stejný. Nakonec se obrátil k trapistům, kde mu vyhověli. Přijal řeholní roucho a jméno Urban. Jenže se u  něj objevily nevysvětlitelné stavy úzkosti a musil klášter opustit. Tehdy usoudil, že není Boží vůlí, aby se stal řeholníkem. Rozhodl se tedy, že bude žít po vzoru sv. Alexia, stane se žebrákem jako on a bude žíti v pokoře, chudobě a sebezapírání. A tak se vydal oblečen ve skromný šat a obut v chatrné boty na cestu. U sebe měl jen misku na jídlo, Písmo svaté a breviář. To se stalo v roce 1770. Benedikt Josef navštívil různá poutní místa, např. Řím, Loreto, Einsiedeln a další, ve Francii, Německu a Švýcarsku. Cokoli od svých dobrodinců obdržel, ať už to byly šaty nebo jídlo, rozdal ještě chudším, nežli byl sám, a spokojil se s nejskromnějším pokrmem. Často také pečoval o nemocné žebráky, nosil jim jídlo, těšil je a  modlil se s  nimi. V r. 1774 přišel Benedikt Josef znovu do Říma a zůstal tam až do své smrti. Nalezl si koutek pod schody jednoho

D I A L O G pocitů a rozumu: Vzpomenete, jak jsme nedávno uvažovali o  tom, zdali má otec podporovat dvacetiletého syna, který si práci ne a ne najít? Zdali je tím marnotratným syn, či otec, když to dělá? Jak jsme uva-

domu a zde spával. Byl znám po celém Římě, ale někteří lidé se mu pro jeho zanedbaný zevnějšek a neupravený rudý vous posmívali, zejména rozličná nezvedená mládež. Když mu kdosi radil, aby se obrátil na soud, Benedikt odmítl, řka, že je rád, když může snášet urážky a posměch. Uměl se ale také ozvat. Jednou jej jakýsi člověk nazval nebožákem. „Já nejsem nebožák!“ opáčil, „nebožák je ten, kdo jest Bohem na věky zavržen.“ V dubnu 1783 Benedikt zkolaboval na kostelních schodech chrámu Panny Marie dei Monti. Jistý řezník jej zdvihl a  odnesl do svého domu, kde Benedikt přijav svátosti zemřel 16. 4. 1783. Na jeho pohřeb se dostavilo nesmírné množství lidí a  u  jeho hrobu v kostele Panny Marie dei Monti se již v prvních týdnech po pohřbu událo více než sto zázračných uzdravení. V r. 1881 byl Benedikt Josef Labre prohlášen za svatého. Zobrazován bývá většinou s poutnickou holí a  růžencem. Jeho zobrazení a sochy najdeme především v Římě a ve Francii. Světec nemá žádný patronát, ale jelikož jak vidno, svatý může býti každý, proč by tedy nemohl být patronem bezdomovců a žebráků? Alena Králová

A co když je to jinak? žovali nad tím, že vlastní dítě může být parazitem? A co když je to všechno jinak? Co byste dělali, kdyby vám dospělý syn či dcera řekli „… mám do toho

7/ IV chuť, ale nějak se trochu bojím do těch firem volat?“ Mávli byste nad tím rukou a  odsoudili byste to jako další výmluvu? Nebo byste připustili, že na tom něco je? Že vaše dítě může mít problém s kontaktem? Že je to introvert, který si celé dětství hrál jenom s počítačem a ne s kamarády? Že ho kamarádit s druhými nikdo nenaučil? Kdo – nikdo? Že jste si nevšimli, neměli čas, měli spoustu práce a starostí, … a že vaše dítě nedostalo péči, jakou dostat mělo? Zdá se vám to příliš velký obrat v uvažování? Myslíte si, že jsou mladí rodičové připraveni na výchovu dětí? Umí se obětovat a podřídit se „malému králi“ po dobu sedmi devíti let, upravit své náro-

ky a požadavky a skutečně ho zahrnout láskou? A je samotné to někdo naučil? Ptáme se dětí na jejich názory, nebo jim vícekrát pouze něco tvrdíme, nařizujeme, zakazujeme, přikazujeme? Je lepší se ptát nebo jenom sdělovat? Jak můžeme učit své děti správně komunikovat? A čím naopak jejich schopnost hovořit s druhými ohrožujeme? Ptám se vás, nebo vám něco tvrdím? Kolik jsem napsal otázek? A kolik oznamovacích vět? Máte prostor a možnost se mnou komunikovat? Nebo se cítíte nedobře? Lze pomocí otázek vyprávět příběh? Můžete vyjádřit svůj názor? A uděláte to? PAS

P O Z V Á N Í následující měsíc nebo i trochu dál Pouť k hrobu Dr. Františka Noska do Poříčí nad Sázavou Národní rada Sekulárního františkánského řádu ČR spolu s farností Poříčí nad Sázavou vás zvou na pouť k  hrobu Dr. Františka Noska do Poříčí nad Sázavou, která se uskuteční v  sobotu 13. dubna 2013. Pouť se koná vždy kolem výročí smrti Dr. Františka Noska (1886–1935), františkánského terciáře a významného předválečného katolického politika a národohospodáře.

Program pouti: 15.00 h mše svatá za Dr. F. Noska v kostele sv. Havla u  řeky v  Poříčí nad Sázavou; účast předběžně přislíbil Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, 16.00 h modlitba u hrobu Dr. Noska na hřbitově u kostela, 16.15 h setkání poutníků na faře. Pro bližší informace o pouti kontaktujte, prosím: [email protected] , tel. 272 765 083, mobil 732 744 953.

8/ IV

Z Á V Ě R E M . . . Ohlédnutí zpět Jistě mi odpustíte, že i dnes, kdy se radujeme ze zmrtvýchvstání našeho Pána, se ohlížím o  měsíc zpět, kdy jsme si sypali popel na hlavu. A  kam přesně to bude? Ve středu 27. února jsme četli o žádosti synů Zebedeových, jak ji pro nás zaznamenal evangelista sv. Matouš. V této verzi přistoupí k Ježíši (poté, co svým učedníkům na cestě do Jeruzaléma potřetí předpoví své utrpení) matka synů Zebedeových a žádá Pána, aby jim ustanovil ve svém království místa po své levici a pravici (srov. Mt 20, 21). Dnes tato prosba působí zcela absurdně v kontextu toho, co jim Ježíš předtím říkal. Možná působila poněkud trapně už dříve – pamatuji si, jak jakýsi kněz kázal o tom, jak evangelista sv. Marek natvrdo napsal, že k Pánovi přistoupil Jakub a Jan a požádali ho o místa po jeho pravici a levici (srov. Mk 10, 35-37). Jako by tuto skutečnost, ačkoliv nevíme přesně, jak to bylo, chtěl sv. Matouš zmírnit, a tak před bratry nastrčil jejich matku. U žen se patrně hloupé chování dalo předpokládat. Zajímavá myšlenka. Bohužel si však nepamatuju, kam ji až onen kněz dotáhnul.

Letos jsem si na onu myšlenku vzpomněla, ale přišla mi, byť zajímavá, tak nepodstatná. Snad jen, že se za tento skutek cítili poněkud trapně nejen bratři Zebedeovi, ale i evangelisté. Ale kdoví. Podstatné je, že je tato událost na nejednom místě v Písmu. Má být pro nás znamením. Jistě každý z nás během půstu udělal nějaký podobný kiks jako právě Jakub a Jan. Zatímco Pán k nám promlouval skrze Písmo, a nejen skrze něj, tak my jsme mysleli na nějaké, z perspektivy věčnosti, úplně absurdně irelevantní pitominy. Snad i  proto je tato pasáž v  evangeliu, protože i  my Pána občas, nebo často, posloucháme kolenem. Nicméně nám to neubírá na velikonoční radosti. Pán nechtěl, aby si to synové nebo ostatní učedníci vyčítali. Místo toho nám dává radu, jak se máme chovat k sobě navzájem. Pokud poznáme, kde a jak jsme chybili, dostává se nám veliké milosti odpuštění a smíření. Pán nám svým slovem dává vždy sílu a radost jít dál. Ať jsou pro vás Velikonoce dobou poznání, milosti odpuštění a radosti z oslavení Syna Božího.  Vaše Křepelka na Vinici

10/ IV

T Ý D E N N Í P R O G R A M   pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.00–16.45 16.50–17.35 17.00–18.30 17.45–18.30 18.00–20.00 18.30–19.30 19.00–21.00 19.00–21.30 Út 10.00–12.00 13.00–17.00 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00 St 10.00–12.00 18.30 19.00–22.00 19.30 Čt 8.45 16.45–17.30 16.45–18.00 18.30–21.00 18.30–20.00 19.00–22.00 19.00 Pá 15.00–17.00 Ne 8.00–8.30 15.00–17.00 16.30–21.30 18.00 19.00

Mariina legie /I. Ditrich/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/ Cvičení pro radost Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Modlitební společenství /V. Novák/ Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /Eva Hrubá/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci Společenství /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /V. Procházková/ Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ – sudé týdny roku, kromě prázdnin Farní charita /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1× měsíčně dle oznámení Náboženství pro děti /P. Lovečková/ Společenství starších dětí /J. Šimůnek/ – liché týdny roku Katechumenát /D. Hrabáková/ Duchovní služba /J. Vyšohlíd/ Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – 1. a 3. čtvrtek Zkouška kapely Kšandy Industry Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1× měsíčně dle oznámení Zkouška kapely Koza na útesu Nácvik zpěvů Modlitby Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin Modlitba Taizé /O. Rechner/ – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin

FAR SÁL SÁL FAR SÁL FAR FAR SÁL SÁL FAR

č. 1

FAR FAR FAR FAR SÁL FAR

č. 1 č. 1 č. 3 č. 1 a 2

č. 1 č. 2 č. 1

1. patro

FAR kancelář FAR 1. patro FAR č. 1 a 2 FAR č. 3 FAR 1. patro FAR č. 3 FAR č. 1 FAR č. 3 ZKU SÁL FAR 1. patro ZKU SÁL SÁL

11/ IV

P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.

Eucharistie a bohoslužby slova neděle

8.30

kostel sv. Václava

10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) pondělí bohoslužba pro děti a mládež – 1× měsíčně dle oznámení úterý

18.00 kostel sv. Mikuláše

středa

7.00

kostel sv. Mikuláše

čtvrtek 8.00

kostel sv. Mikuláše

pátek

18.00 kostel sv. Václava

sobota

8.00

kostel sv. Mikuláše

Eucharistická adorace čtvrtek

17.45–19.45 20.00–21.00

kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše

Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle

7.30–8.15

kostel sv. Václava

čtvrtek 17.45–19.45 kostel sv. Václava pátek

17.00–17.45 kostel sv. Václava

• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Příležitost k setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Farní kancelář pro veřejnost úterý

10.00–12.00, 13.00–17.00

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl.dary) vyřizuje Eva Hrubá:  [email protected]

12/ IV

K A L E N D Á Ř na březen 2013 1. 4 1. 4

Po Po

8.30 celý den

4. 4.

Čt

8.45–10.45

9. 4

Út

11. 4. 16. 4. 16. 4. 17. 4. 20. 4. 21. 4. 24. 4.

Čt Út Út St So Ne St

24. 4. 28. 4. 28. 4.

St Ne Ne

Mimořádné akce, změny, výjimky

Eucharistie ODPADÁ pravidelný program

VÁC FAR, SÁL FAR

Setkání při čaji – přednáška doktora F. Reichela 19.00 Setkání s rodiči dětí přistupujících FAR k 1. svatému přijímání 18.00 Začíná pravidelný kurz Mystagogie FAR 1 19.00 Ekonomická rada FAR 19.00 Setkání týmu Alfa FAR 2 19.00 Setkání týmu katechumenátu FAR celý den Výlet s dětmi 14.00–18.00 Setkání neslyšících FAR 17.00–18.45 Příležitost k svátosti smíření a duchovnímu VÁC rozhovoru 19.00 Pastorační rada FAR 9.30–12.00 Volby do pastorační rady (vždy po mši svaté) VÁC 19.00 Modlitba Taizé (nácvik od 18.00) SÁL

Kontakty Duchovní správce – farář

P. Stanisław Góra telefon: 271 742 523, 602 309 766 e-mail: [email protected] V pondělí vyřizujte, prosím, jen neodkladné záležitosti.

Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 pouze v úterý, ostatní dny viz Pastorační asistent

Webové stránky farnosti

www.farnostvrsovice.cz

Pastorační asistent

Martin Peroutka telefon: 702 075 417 email: [email protected]

Čísla účtu farnosti

na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 28. 4., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 17. 4. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PAS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Miloslav Müller st., Jarmila Nagyová (JN), Hana Rechnerová (Hanka). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi