říjen a listopad 2013

říjen a listopad 2013 Zpravodaj S – centra Hodonín, p. o., Na Pískách 4037/11

Obsah Úvodní slovo. . Společenská kronika Ohlédnutí . . A co vy na to? . Téma měsíce . Příspěvek od p. Včaly Pro dlouhou chvíli

__strana . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

3 4 5 -6 7 8 - 11 12 - 14 15 - 17

Adresa zařízení: S – centrum Hodonín, p. o. Na Pískách 4037/11 695 01 Hodonín tel.: 518 399 931 fax: 518 399 949 GSM: 603 217 714 e – mail: [email protected] , www.s-centrum-hodonin.eu časopis Ven z ulity vydává: kolektiv Dílny volného času tel.: 518 399 942, e – mail: [email protected], [email protected]

2

Úvodní slovo

Naši drazí čtenáři, krásné měsíce říjen a listopad máme už za sebou a pro všechny je to znamením vytáhnout ze skříní teplé oblečení, obuv, z knihovničky nějaké to příjemné a poutavé čtení a ze šuplíku či ledničky něco dobrého, co nás zahřeje, rozproudí krev v těle, ale také dodá energii, které v tuto dobu pomalu začíná ubývat. Oprašte pomalu své zimní modely, protřepejte všechny čepice a šálky, protože za chvíli je budeme potřebovat. Pokud potřebujete, dejte šaty do čistírny a také prohledejte kapsy zimních kabátů a bund. Možná v nich najdete zapomenutou minci, kapesník nebo také jiný poklad. A dostali jsme se k tématům říjnové a listopadové „Ulity“: Móda – i ve vysokém věku můžete, vlastně musíte vypadat dobře! Cítit se dobře a pohodlně, to je důležité pro posílení sebevědomí a vlastní osobnosti. Na stránkách zpravodaje najdete nějaké typy, jak se dobře a pohodlně oblékat. Dalším tématem pak bude: Teplé a zahřívací nápoje do zimy. Jak si připravit a pochutnat si na teplém nealkoholickém, ale i alkoholickém nápoji. Svůj příspěvek podá také pan Včala, trochu z jiného soudku. Zavzpomíná na tvůrkyni animovaných filmů Hermínu Týrlovou, se kterou se také osobně setkal. Tak to by tak v kostce bylo vše. Samozřejmě nepřijdete o pravidelné rubriky a křížovky nakonec. Přejeme vám příjemné čtení a pohodový podzim. Kolektiv DVČ

3

Společná kronika Narozeniny v říjnu oslaví tito uživatelé Balusová Štěpánka Gardoňová Božena Novotná Stanislava

Malík Stanislav Nováková Marie Ryšavá Zdeňka

Narozeniny v listopadu oslaví tito uživatelé Maláníková Marie Janoušek Alois Maradová Marie Nešporová Alžběta Tomečková Věra Kučová Vlasta

Slabá Dobromila Smejkal Josef Chromeček František Hrušková Josefa Lošťáková Kateřina

Přišli mezi nás Michálková Vlasta Michálek Jan Hradilová Anežka Kovařík Stanislav Kučová Vlasta Poláchová Věra Geržová Bohumila

Navždy nás opustili Trsová Růžena Řezáčová Anna Škola Jaromír Kučera Josef Šimek František Purket Stanislav Petrželková Anna Lacková Marie Boráň Josef 4

Ohlédnutí 25. 9. 2013 – Kavárnička burčáková Opět jsme se sešli na oblíbené Kavárničce. Tentokrát po dvou měsících prázdnin a rovnou u burčáku. Posezení bylo příjemné, všichni se bavili, popíjeli sladké ještě nevykvašené víno, kterému se také říká mléko starců. Tento nápoj z hroznů je plný zdraví a života a jistě je alespoň jednou za rok dobré si trochu dopřát. 27. 9. 2013 – Taneční vystoupení seniorů na KD Hodonín Tomuto dnu předcházela pilná a pečlivá příprava tanečního vystoupení. V rámci oslav Dne seniorů, které pořádalo město Hodonín bylo možné shlédnout nebo se zapojit do aktivit a programů, které město připravilo. Naši uživatelé, jmenovitě paní Balusová, paní Stalčíková, paní Zubatá, paní Prášková, paní Bílíková a pan Kozel ve spolupráci se seniory z Domova pro seniory Hodonín nacvičili tance, které pak zatančili na KD Hodonín právě 27. 9. 2013 pro přítomné hosty. Tance se nám velmi vydařily a my děkujeme touto cestou všem, kteří se na nich podíleli. 10. 10. 2013 – Soutěž o nejlepší salát V rámci Dnů zdraví opět po roce připravili uživatelé z každého oddělení a také někteří zaměstnanci salát dle vlastního výběru. Uživatelé jej připravovali v rámci Smyslové aktivizace a tím pádem se na něm podílelo hned několik rukou. Z celkového počtu 7 druhů bylo ale celkem snadné určit vítěze. Ochutnávka se odehrála v centrální jídelně zařízení a ti, kteří přišli, rozhodně nelitovali. Všechny saláty byly opravdu velmi chutné a také se téměř vše snědlo. Vyhrál však salát uživatelů 5

z druhého oddělení Slunečnice, který měl název „Pochoutka nejen pro muže“. Na druhém místě to byl salát uživatelů ze 4. oddělení Chrpy s názvem „Tajemství“ a na místě třetím pak kolektiv uživatelů 5. oddělení Lípa, který měl název „Zeleninový“. Všichni tři výherci obdrželi věcné ceny, z nichž měli opravdu velkou radost. Děkujeme za účast! 16. 10. 2013 – Muzikoterapeutická pohádka „O člověčím snění“ Do výše zmíněných Dnů zdraví jsme přispěli ještě také muzikoterapeutickou pohádkou, která měla svou premiéru. Pohádka se odehrála v muzikoterapeutické místnosti v suterénu a našimi hosty byli klienti Zeleného domu pohody Hodonín a pak také tři ženy z řad veřejnosti. Pohádku budeme jistě hrát ještě několikrát a tak nepřijdete zkrátka ani vy, naši uživatelé. 27. – 28. 11. – Panna Marie Fatimská V těchto dvou dnech jste měli možnost seznámit se s Pannou Marií Fatimskou, kterou nám zapůjčila paní Vařejková z Fatimského společenství římskokatolické farnosti Hodonín. Mnozí z vás navštívili Pannu Marii v kapli Tří králů v našem zařízení, aby tichou modlitbou požádali o milost. Naše Paní z Fátimy je titul, který Blahoslavené Panně Marii přiřkli katolíci a další, kteří věří, že se zjevila třem malým pasáčkům v portugalské Fátimě každého třináctého dne v šesti po sobě jdoucích měsících v roce 1917. Panna Maria žádala děti, aby se každý den modlily růženec. Opakovaně zdůrazňovala, že růženec je klíčem k osobnímu pokoji i světovému míru. V následujících měsících proudily do Fatimy a Aljustrel tisíce lidí, přitahovány zprávami o zjeveních a zázracích. Při posledním zjevení 13. října 1917 se do doliny Iria vypravilo 70 tisíc lidí včetně novinářů a fotografů na základě tvrzení dětí, že toho dne se stane zázrak, aby všichni uvěřili. Hustě pršelo, ale nespočetné množství pozorovatelů zaznamenalo, že v poledne se mraky roztrhaly a odhalily slunce v podobě matného disku, rotujícího po obloze a zářícího nad celým okolím různými barvami světla. Poté se slunce oddělilo od oblohy a vrhlo se po klikaté dráze k zemi. Nakonec se vrátilo na své místo a lidé, kteří byli předtím promočení, byli zcela suší. Tato událost je známá jako „sluneční zázrak".

6

A co Vy na to? Tématem říjnového čísla ven z ulity je móda, proto i já jsem volila otázky tímto směrem a zde jsou. 1. Móda – co si pod tímto slovem všechno představujete ? 2. Kvalita, barevnost oblečení tehdy a dnes. 3. Co jste nejraději nosila a co naopak. odpovídala : p. Kosíková 2. oddělení Slunečnice 1. Moderní časopisy plné módy. Měla jsem tu možnost, že jsem pracovala v knihovně, si tyto časopisy o módě prohlížet právě zde a nemusela jsem si je kupovat. Móda mě, ale moc nezajímala. 2. Myslím si, že je to na stejné úrovni, já jsem neměla ráda moc výstřední módu, pro mě je důležité, abych se cítila v oblečení dobře, nejlépe přírodní a příjemné materiály. 3. Nejraději mám oblečení v modré barvě a i mé oblíbené teplejší šaty jsou světle modré. Co jsem neměla ráda byly snad všechny boty :-). p. Hrušková 3. oddělení Vinohrádky 1. Časopisy, modelky, módní věci, ale to už pro nás není. 2. Nejraději v kroji na více věcí nebyly peníze. Kroje byly slavnostní a všední a byly kvalitně ušité a ručně vyšívané. 3. Měla jsem oblíbenou bílou halenku s černou sukní, cítila jsem se v této kombinaci příjemně a nastrojeně. Také plizované sukně patřily k mým oblíbeným kouskům, musely být ušity v širším střihu, to bylo pro mne velmi pohodlné. p. Malá 3. oddělení Vinohrádky 1. Radost z toho, že si můžeme my ženy dobře a pohodlně obléci. 2. Ráda jsem nakupovala a cítila jsem se vždy dobře, když jsem byla pěkně sladěná. 3. Nemám snad nic více oblíbené a nic méně oblíbené vše nosím ráda. 7

Téma měsíce: Móda seniorů V módě si nikdy nemůžete být jistí s čím zase přijde a jaké trendy přinese. Je proměnlivá jako počasí a pestrá jako letní rozkvetlá zahrada. Jednou jsou to barvy nesmyslně kombinované, podruhé zase tlumené tóny, ale jedno módě upřít nelze – každý si zde najde to své. A pokud zrovna nechodíte v otrhaných a špinavých svršcích, pak je to v pořádku. Jak se kam obléci Budeme se zabývat stylem seniorů různých typů. Jinak to vypadá u seniorů, kteří žijí na venkově, jinak u těch městských a jinak u těch, kteří stejně jako vy žijí v zařízení. Senioři žijící na vsi, jak jste vyrozuměli třeba z naší ankety chodívali hodně oblékaní do krojů. Pokud vezmeme v potaz regionální módu. Mužové to většinou řešili tesilovými kalhotami s košilí. Protože na vsi se hodně pracovalo na poli či ve vinohradě byly také oblíbené montérky. Příležitostí kam se hezky obléci nebylo mnoho, ale přeci jen, když už se nějaká našla pak to chtěl každý využít. Většinou to byly hody, které patřily k vrcholům společenských setkání. Pak také pohřby, jarmarky apod. Naopak lidé z města jsou jakoby nuceni – a to je dobře – oblékat se více společenštěji. Co to znamená? I když vycházíte ven na ulici jen vynést odpadky, či naproti do trafiky pro noviny, nebo snad do ulice vedle pro pár rohlíků, je třeba se obléci jinak než jak chodíte doma. Je fakt, že občas se najdou takoví, kteří na to příliš nedbají, ale není na ně hezký pohled. Vždyť na upatlanou a zmačkanou zástěru, nebo tepláky s vytlačenými koleny a záplatou v rozkroku toho mnoho k vidění ani není. Vždyť lidé v seniorském věku by na sebe měli dbát mnohem více.

8

Ženy obzvlášť se chtějí líbit a jak si tak všímáme lidí kolem sebe, některé jsou na tom s řešením této otázky lépe jiné hůře. Je to tak se vším, ale myslím si, že nechat si poradit není od věci. Pěkné oblečení si můžete dopřát, vždyť dnes stojí pár korun a je z čeho vybírat. Pro ty z vás, kteří se nedostanete do města je tu možnost nákupu jednou za měsíc u našich, dovolím si říci již téměř domácích prodejců, manželů Lubasových. Ti vám vždy nabízí kvalitní a pěkné kousky.

Jak se oblékají ve světě, např. v Pákistánu Pákistánský oděv shalwar kameez Stačí se projít po ulicích Pákistánu a hned zjistíte, že je něco jinak. Lidé oblečení v šatech různých a mnohdy pestrobarevných barev, co nejvíce zahalující tělo. Tradiční pákistánský oděv se nazývá shalwar kameez. Nosí se i v Indii. Shalwar jsou kalhoty, které tak trochu připomínají hodně volné pyžamo. Jsou hodně široké nahoře a dole u kotníků se zužují. Většinou jsou v pase na gumu nebo na tkaničku, kterou si uvážete, jak potřebujete. Kameez je dlouhá halena, která končí někde v úrovni kolen. Na bocích je otevřená, abyste se mohli lépe a volněji pohybovat. Krásné barvy – radost ze života!!!

9

Historie - V antické době Řecko – oděv se tvořil na člověku. Nepoužívali ani střihy ani šití. Pouze někdy býval oděv na bocích sešitý. V Řecku se nosily dva druhy tohoto oděvu – dórský a iónský (podle názvu architektonických slohů). Dórský byl z těžšího materiálu, proto se špatně řasil. Tvarově byl stejný pro muže i ženy. Nazýval se peplos. Iónský oděv byl z lehčího materiálu, který byl jemně průsvitný. Na tomto chitónu používali řasení a plisování. Společenským fópa bylo, když měla žena peplos nebo chitón příliš krátký. Ve Spartě si ženy oděvy zkracovaly alespoň při sportu. Ostatní městské státy tím ale byly pohoršeny. Krátký peplos nosili jen válečníci nebo sportovci, také ti jej ale museli při společenských událostech vyměnit za dlouhý. Arabským vlivem, který pronikl do řeckého odívání byl lem. Zajímavým typem oděvu byl také himation ovinovací svrchní oděv bez zapínání. Byl z těžšího materiálu a nezapínal se. Díky těžkému materiálu tvořil mohutné sklady a působil tak velmi důstojně. Používali jej pro to především řečníci. Bojovníci zase nosili do boje chlamys – krátký typ pláště, který mohl svojí pevností nahradit i skutečný štít. Zapínal se sponou na rameni nebo na hrudníku. Přetrval až do středověku.

10

Oblékání na přelomu 19. a 20. století Takhle krásně chodívali odívaní lidé v době před válkou. Ženy byly dámami a muži gentlemany. Modely, které neztratily nic ze své nádhery. Spousta se jich opakuje v určitých intervalech asi 30 až 40 let. Řekněte, proč si to stále a znovu neužívat. Vždyť v krásném oblečení je to radost vyjít si mezi lidi. na oběd, nebo jen tak na procházku.

Tato dáma ve svém nádherném modelu a doplňky, které jsou také důležitou součástí módy si svou procházku opravdu vychutnává. Spodní prádlo Okořeňte své oblékání krásným spodním prádlem mezi nějž patří – dámské kalhotky, podprsenka, kombinačka, košilka, podvazky, pánské trenýrky, slipy, nátělník. Věřte že i v seniorském věku si můžete dopřát příjemný pocit s dobrým prádlem. Vaše časté návštěvy lékaře – skvělá příležitost proč se hezky obléci již od prvního kousku. Pohodlné nošení vašeho oděvu, příjemný materiál a radost z oblékání je zárukou dobré pohody a dobrého zdraví.

11

Příspěvek pana M.Včaly HERMÍNA TÝRLOVÁ ( *11. prosince 1900 Březové Hory – + 3. května 1993 Zlín ) byla česká scenáristka, režisérka a animátorka. Jedná se o spoluzakladatelku českého animovaného filmu, jejíž tvorba je spojena s Filmovým studiem ve Zlíně. Fiktivní rozhovor Já (Mirek Včala): „Co jste, Hermínko, dělala, než jste se vrhla na animovaný film ? Třeba za německé okupace.“ Hermína: „Živit jsem se nějak musela. Pracovala jsem v redakci dětského časopisu Punťa.“ Já: Takže kresbičky Punti a jeho manželky Kiki jsou taky Vaším dílem.“ Hermína: „Dalo by se říci, že zčásti ano.“ Já: „Některé z příloh Punti vyšly znovu po sametové revoluci. Vzpomínám si na verše: „Náhle prudký vítr zavál, hučí, skučí, tropí kravál. Pilot rychle zapjal páky, chce se dostat nade mraky.“ - Ale pak Vás přitáhl film a nepustil víc ze své náruče, viďte.“ Hermína: „Měla jsem nejdřív než tu Ernemanku (kamera). Nu, prvním mým dílem byl Ferda Mravenec.“ Já: „Samozřejmě jste potřebovala pro svoji tvorbu zázemí. Prostor, „střechu nad hlavou“, kde byste se mohla realizovat. Dnes se tomu říká sponzorská podpora.“ Hermína: „ Mým prvním sponzorem, kterému jsem zůstala dodnes věrná, jsou Zlínské filmové ateliéry a laboratoře. Vlastně mým prvním zaměstnavatelem byl Tomáš Baťa, protože obojí patřilo tehdy k Baťovým závodům. Tam jsem si mohla zbudovat mraveniště vysoké asi pět metrů. Chodila jsem po něm, když jsem ovládala loutky. Ferdu Mravence a všech jeho společníků, jeho přátel i nepřátel. Já: „Ferda Mravenec byl natočen na černobílém materiálu. Další jsou už barevné.“ Hermína: „Byla jich spousta. Nejmilejší jsou mi třeba o tom kapesníčku, kde hlavní roli hraje obyčejný šátek. Nebo Skleněná pohádka, kde jsem animovala figurky z nahřátého skla. Ale snad nejblíže

12

mému srdci je Hvězda betlémská, o narození malého Ježíška. Bojím se ale, že většině dnešních dětí už nemá co říci.“ Já: „Doufám, že se mýlíte. Lidé se vracejí ke krásným hodnotám, které dovedou zahřát u srdce.“ Já: „Když jsem Vám před časem přinesl návrh našeho kulturního a výtvarného pracovníka Sdruženého závodního klubu v Hodoníně na animované zpracování Pythagorovy věty příliš nadšená jste asi nebyla ?“ Hermína: „Ne. Tyhle technické věci mi opravdu nesedí. Mám raději přírodu.“ Já: „Proto jste se zřejmě rozhodla pro opětné zpracování Ferdy Mravence, tentokrát papírkovým způsobem. Pan režisér Jaroslav Novotný mě žertem upozorňoval, když jsem se za Vámi jednou chystal: „Ale, když Ferda Mravenec je tak netrpělivý !“ Abych Vás jako nezdržoval. A pohrozil mi prstem.“ Hermína: „Bohužel, papírkový Ferda Mravenec a Brouk Pytlík neměli zdaleka takový úspěch, jako první, černobílý Ferda Mravenec. Inu loutka je loutka. Papírkový systém, kde se jednotlivé fáze pohybu vytvářejí plošně pohybem papírových figurek, je sice rychlejší, ale prostě není to ono.“ Já: „Co říci na závěr: Přeji Vám, aby Vaše krásné, poetické filmy se znovu více objevovaly na plátnech kin a na obrazovkách televizorů.“ Mirek V č a l a A další příspěvek od pana Včaly je opět duchu filmového vzpomínání a nostalgie..........a Hermíny Týrlové. JAK JSME ANIMOVALI Poprvé jsem se s filmovou animací seznámil na pravidelném krajském filmařském školení, které se konávalo každoročně v některém z letovisek, jako je třeba Čertův Mlýn. Pravidelně býval jedním z hlavních lektorů pan Jan Beran, člen Krajského kulturního střediska v Brně, odbor film, sám

13

výborný filmař a fotograf. Tam jsme začínali s animací sirek neboli zápalek. Vysvětlení : Náš mozek je zařízen tak, že viděný obraz v něm doznívá asi 1/10 vteřiny, není-li nahrazen obrazem jiným. Na tom je založen jednoduchý trik, kde vystačíme se dvěma obrázky. Například tatínek vyplácí nezbedného kloučka. Na jednom obrázku je tatínek s napřaženou rákoskou, na druhém rákoska dopadá na chlapcův zadeček. Výsledný efekt: Tatínek při „výchovném“ zákroku. – Pro složitější činnost je ovšem zapotřebí obrázků víc, zpravidla 24 pro jednu vteřinu. Při svých cestách do laboratoří na Kudlově ( část Zlína ), kde jsem zajišťoval kopírování našich filmů, jsem rád zašel do „kuchyně“, kde se natáčely animované filmy. Hlavně pro televizní večerníčky. Jednou jsem dokonce asistoval při otřípání plstěného psíčka. Dělalo se to tak, že se střídavě měnila délka jeho tělíčka. 24- krát za vteřinu. - A zavolal jsem „Stop !“, když se náhodou oddělila část jeho bříška. --- Příště jel se mnou do Zlína člen našeho „Čtyřlístku“ Vítek Hodes. Na „kukačku“, aby věděl jak na to. A stal se pak naším hlavním animátorem. Pro materiálni zajištění našeho prvního animovaného filmu jsem musel nejdřív zajít do galanterie. Jednalo se o nákup „herců“. Jednoho typicky pánského knoflíku, jednoho typicky dámského a spousty drobných knoflíčečků, nejmenších, co v krámě měli. Potřeboval jsem je podle svého scénáře: Velký pánský knoflík si namlouvá dámský, otáčí se kolem něho, hubičkují se spolu, pak se pánský knoflík k dámskému přitiskne, společně se otáčejí a mezi nimi padají jejich dětičky, knoflíčata. Ta na závěr vytvoří nápis AHOJ ! Vítek Hodes se zhostil na jedničku své role animátora. Dopadlo vše výtečně. Filmeček pak prošel úspěšně několika soutěžemi a vysílala ho taky dokonce televizní Vlaštovka. Film jsme předvedli, ještě neozvučený, ve Zlině také paní režisérce Hermíně Týrlové. Líbil se jí a pochválila ho. Vedoucí laboratoří nám pak řekl, abychom si považovali toho, že naše dílko shlédla taková kapacita, jakou je nesporně Hermínka Týrlová. Mirek V Č A L A

14

Pro dlouhou chvíli

Tajenka: V případě nutnosti vyskočí do výše

15

Tajenka: Více než pět milionů a lze je nalézt

16

17