II. Základní techniky Kašlu na to Pět technik, které vám nyní představím, vám pomohou žít pravý život Kašlu na to. Nejlepší způsob, jak si těchto pět technik osvojit, a přitom na ně nikdy nezapomenout, je nechat si názvy technik vytetovat na prsty rukou. Použijte nějaký pěkný font písma. Nejpěkněji vypadá strojopis. Kurziva není příliš čitelná, a navíc ji znehodnotily poutače italských restaurací. Jak brzy zjistíte, jednotlivé techniky se občas překrývají. Zkuste si to představit jako pěst ze svých potetovaných prstů, jež je vždy připravena vyšít pořádnou facku, která vašemu rozdrásanému, předrážděnému bytí vrátí pokoru a klid.
Uvolnění Mnoho z vás si ani pořádně neuvědomuje, jak je neustále v napětí. Říkáte si, že se vás to netýká? Zkuste si sami, jak to vlastně je. 47
Pravděpodobně právě sedíte s knížkou, pohodlně usazeni v křesle. Nejprve se soustřeďte na svá ramena. Pokud jste skutečně uvolnění, měla by být svěšená směrem dolů. Pohněte lehce krkem zleva doprava. Cítíte, jak napětí pomalu odeznívá. Přejděte k obličeji. Nejdříve se soustřeďte na spodní čelist. Nechte žvýkací svaly, aby se samy pomalu uvolnily. Čelist by vám měla pomalu spadnout dolů, avšak zcela přirozeným způsobem. Ne tak, že otevřete hubu dokořán, jako byste právě spatřili Yettiho, který se zrovna objevil v obýváku ve vašem županu. Od čelisti přejděte k čelu a poté ke svalům kolem očí. Nyní se vraťte zpátky k ramenům. Pravděpodobně budou opět stažena směrem k tělu. Ramena jsou velmi citlivý spletenec, a proto se vracejte nejčastěji k jejich uvolnění. Právě při uvolňování ramen si uvědomíte, jak jsou pocity těla vysílané do mozku zrádné. Uvolníte si určitou část těla a za chvíli zjistíte, že se napětí na místo velice rychle vrátilo. Možná budete tímto zjištěním chvíli znepokojeni a budete hledat lehounké napětí i na místech, kde ve skutečnosti vůbec není. Je to reakce na vaši dosavadní sladkou nevědomost, kdy jste nějaké napětí jěště vůbec nebrali na zřetel. Pokud budete napětí v ramenech ignorovat, můžete čekat stejnou reakci jako u dětí, když se jim delší dobu nevěnuje pozornost. Začnou křičet, brečet a všemožně na sebe upozorňují. Když si jich nevšimnete ani poté, začnou zlobit. S tělesným napětím je to stejné. Začne se dožadovat pozornosti. Je tedy ve vašem vlastním zájmu, abyste se mu věnovali. 48
Uvědomte si také, že člověk je − co se týče jednání − velice jednoduchá bytost. Snaží se vyhýbat bolesti a způsobovat si radost. O bolesti už jsme mluvili. Nyní se podíváme na radost. Snažte se navodit při relaxaci příjemné pocity. Uvolnění vám musí poskytnout stejnou potěchu jako láhev vína, milování s partnerem či ............................ (Na vytečkované místo doplňte svou nejoblíbenější činnost. Buďte opatrní v případě, že knihu poté někomu půjčíte. Vaše milovaná aktivita se pak velice rychle může stát zdrojem nenávisti.) Tuto část relaxace nazývám „hledání vnitřní radosti“. Nějaký uhrovitý chytrák, co se pořád tahá po seminářích, mi může oponovat, že všechno potěšení musí být vnitřní. Samozřejmě! Jenomže já mám na mysli to, že radost nemáte hledat okolo, ale uvnitř sebe. Obvykle se lidé zoufale snaží najít vnitřní radost na základě vnějších podnětů. Zkuste si vzpomenout na některé z nich. (Nechci je tady všechny vypisovat, protože pak by kniha vypadala spíše jako pracovní příručka zkřížená s telefonním seznamem a tohle opravdu z duše nenávidím. A to se nezmiňuji o těch podrážděných dopisech, které by mi pravděpodobně začaly chodit. Určitě byste mě s knihou poslali ke všem čertům a knihu byste hodili do hajzlu.) Jestliže se vám podaří nalézt vnitřní radost bez vnějších podnětů, nebudete se nikdy nudit. Stanete se šťastnými bytostmi, pro něž je život výzvou, hrou a zábavou. Pokud se vám podaří najít štěstí v něčem, co zároveň podpoří vaše zdraví nebo aspoň povede k dlouhověkosti, bude mít nakročeno k tomu, abyste se 49
nikdy nemuseli věnovat nudným činnostem, které jsou souzeny obyčejným smrtelníkům. Teď už víte o odpočinku skoro všechno. Pohodlně se usaďte, uvolněte se a zkuste uvnitř sebe najít něco, z čeho budete mít radost. Až se vám to podaří, zkuste onen radostný pocit přenést i na samotnou relaxaci. Naučte se najít zalíbení v něčem tak obyčejném, jako je hluboký nádech. Pohlédněte na své ruce volně položené podél těla. Jsou klidné, bez jediného záškubu napjatého svalu. Celé vaše tělo se vpíjí do postele a napětí taje jako zmrzlina na horkém slunci.
Zbavte se závislosti Víme, že nic není věčné, a snad právě proto se snažíme všechno ihned uchopit, přivlastnit si to, pořádně to prožít, takříkajíc chceme chytnout situaci za pačesy. Velice často se sami ujišťujeme, že už dávno nejsme mladí. Stejně tak máme na paměti, že každý den může být zároveň náš poslední. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsme tak hamižní. Snažíme se hromadit věci, zkušenosti i vztahy, neboť příšerná nejistota příštích dnů je tím jediným, co je opravdu jisté. Všude, kam naše oko dohlédne, vidíme nějaký znak pomíjivosti. Tuto knihu jsem dopisoval v listopadu a každý pohled ven z okna na žloutnoucí a padající listí mi tento fakt důrazně připomínal. Čím více se snažíme uchopit pomíjivost, tím více se vystavujeme riziku újmy. Nezřídka nám totiž objekty našeho zájmu unikají − podobně jako onen pověstný 50
písek mezi prsty. A i když vytoužené věci pevně svíráme, neznamená to, že máme důvod ke klidu. Pořád jsme si totiž vědomi efemérnosti předmětu, který držíme. Nemusí to být předmět. Představte si věc tak jednoduchou, jako je láska mezi dvěma lidmi. Jeden na druhém doslova visí. Dva jedinci jsou jako dvě karty opřené o sebe a tvořící pomyslný stan. Pokud jedna spadne, zákonitě spadne i druhá. Strach z pádu je obrovský. Jedna karta tedy druhou žárlivě střeží, aby k pádu nikdy nedošlo. Občas žárlivost ve vztahu vede až k patologickým situacím. Žárlivý jedinec již do vztahu nic nového nepřináší a veškerá jeho aktivita je spalována neustálým hlídáním toho druhého. Jednoduchý trik, jak se lze zbavit žárlivého střežení všech věcí, na nichž trváme, spočívá v uvědomění si jejich skutečné hodnoty. Dokud si nebudeme schopni představit situaci bez oné věci, nikdy se chorobného pouta k ní nezbavíme. Každá závislost nás paralyzuje. Zkuste nad tím na chvíli přemýšlet. Představte si vše, co je vám ve vašem okolí blízké. Partnera, rodinu, auto, práci, přátele, pytel marihuany ukrytý v prádelníku, prostě cokoliv. V druhé fázi si pak zkuste představit život bez všech těchto věcí. Zcela upřímně si řekněte, jaké by to asi bylo. Těžké, odpoví si většina z vás. Ve skutečnosti k životu potřebujeme málo, ale zbavit se všeho balastu okolo nás je nesnadné a leckdy nesmírně bolestivé. Pokud si myslíte, že jste schopni bolest překonat, zopakujte si to několikrát nahlas. „Jsem schopen zbavit se všeho, na čem mi v životě skutečně záleží, ať už 51
to se mnou nebo s mým okolím udělá cokoliv. Nebudu zasahovat do přirozeného koloběhu věcí a nechám život plynout, aniž bych mu v tom bránil.“ Po pronesení této formule zapalte svíčku, zhasněte světlo v pokoji a plamenem svíce si několikrát přejeďte kolem obočí, dokud nebude dokonale spálené… Proboha, jenom to ne! Nesmíte brát tuhle knížku doslova. Právě jsem vám představil první dva prsty. Odpočinek je jako palec. Zbavení se závislosti je prostředníček. Kdyby vám palec jako symbol relaxace neseděl, klidně začněte z druhé strany malíčkem.
Berte svět takový, jaký je Dnešní svět je příšerné místo k životu. Realita je čím dál tím příšernější. Nikdy nevíte, jestli autobus, do nějž si právě sedáte, nevyletí do povětří kvůli nastražené bombě nějakého extrémisty. A když už s vámi v autobuse nesedí terorista, je tady vždy riziko, že se vláda rozhodne městskou veřejnou dopravu zprivatizovat a vy zůstanete na pospas chamtivým soukromým provozovatelům městských linek. Jistě si to umíte živě představit. Stojíte v dešti a čekáte na autobus, který ne a ne přijet. Kromě toho, že nevíte, jestli vám budou peníze stačit na neustále zdražované jízdné, ještě příšerně prší. V poslední době totiž prší nějak často. Za všechno může asi to zatracené globální oteplování. Přitom účty za topení jsou taky stále vyšší, tak jaképak globální oteplování? Možná tak ještě globální zdražování. Zrovna posledně jste kvůli tomu volali na plynár52
ny. Nejdřív s vámi mluvila nějaká plechová držka, ale potom to zvedla podle hlasu příjemná operátorka, která byla hrozně milá, ale taky nevěděla, proč najednou platíte jak mourovatí. Aspoň byla příjemná. Dneska, kdy snad všichni soutěží o to, kdo bude větší hulvát! Víte, jak často si lidé v Británii stěžují? Daleko méně než v Itálii, kam jsem se přestěhoval. (Možná by stačilo, aby se vrátila šedesátá a sedmdesátá léta se všemi těmi nádhernými holkami v miniaturních bikinkách a ve špičatých podprsenkách a lidé by přestali nadávat. Kdyby mladé holky jako důvod optimismu nestačily, přidal bych pro kontrast ještě ty krásně knírkaté Němce navlečené v kožených kalhotách s padacím mostem. Ti jsou přece taky znakem zlatých šedesátých, ne? Navíc by z nich mohly mít radost ty holky.) Přestože jsem se přestěhoval jinam, stále sleduji britská média a myslím, že těch tisíc kilometrů mi nabízí dostatečný odstup, abych bych schopen vidět, jak se Británie noří do kalných vod úzkoprsosti a negativistického marasmu. Veškeré zpravodajské relace, dokonce i ty na BBC, jsou plné špatných zpráv. Lidé jsou na sebe nerudní a nepříjemní. Geniální ukázkou a jakýmsi mikrokosmem je soutěž Big Brother. Lidé zavření v akváriu se k sobě chovají jako ty nejhorší bestie, z čehož mají obrovskou radost média, jež se mohou přetrhnout, kdo první uveřejní nějakou pikantnost. Vzpomínáte si na ty nekonečné debaty o tom, jestli je Victoria Beckham anorektička, nebo ne? Deníky jako The Sun uveřejňovaly její detailní jídelníček, takže se obyčejný smrtelník mohl dozvědět, že Victora 53
jí jenom dužinu z banánové slupky a zbytek zahazuje. Stejně důležitá byla informace, že brambůrky nejí, pouze z nich olizuje sůl. Hned potom se ozvali ještě jiní mediální odborníci, kteří širokou veřejnost varovali, že svým jídelníčkem nedává Victoria dobrý příklad dívkám v Británii. Promiňte, ale já si naopak myslím, že tohle je skvělý vzor pro všechny dívky. Jestliže budete jíst méně než vrabec, bude váš žaludek podle toho i vypadat a na vaší kráse tento způsob stravování také moc nepřidá. Vždyť ta ženská je díky svému praštěnému jídelníčku škaredá jak noc. Navíc to nedělá kvůli mužům! Nemůže přece existovat jasnější vzkaz pro všechny ženy Británie: jezte, co chcete, a budete mít daleko větší šanci, že nějaký chlap začne balit vás, a ne to ubohé vyžlátko. Jeden z hlavních důvodů, proč neustále špačkujete a nadáváte, je ten, že nejste spokojeni sami se sebou. Proto hledáte ve vašem okolí buď útěchu, anebo důvody, proč jste tak nespokojení. Dokud se vy sami uvnitř sebe nebudete cítit lépe, nepřestanete nad světem a svým osudem bědovat. K tomu, abyste mysleli trochu pozitivně a začali se na svět smát, vás chci dovést právě s pomocí pěsti složené z pěti prstů. Brzy zjistíte, že je daleko lepší svět akceptovat takový, jaký je. Pokud jde o věci, které vás žerou, je také mnohem jednodušší prostě je nechat být. Každý den se zbytečně vytočíte kvůli milionu prkotin, s nimiž stejně nepohnete. Není ve vašich silách změnit teroristy útočící na autobusy. Není ve vaší moci přesvědčit nekompetentní politiky, aby upustili od nesmyslné války. 54
Nepřesvědčíte počasí, že by nemělo pršet. Jenom kvůli vám mladí lidé nepřestanou mluvit sprostě. Dokonce ani v záležitostech, které se vás dotýkají osobněji, zpravidla nic nezmůžete. Jestliže je váš šéf idiot, nezbude vám nic jiného, než se s tím smířit. Ani sobeckého partnera, ani zlenivělé děti moc nepředěláte. Samozřejmě můžete podat výpověď, rozvést se a děti vyhnat z domu. Pokud to ale opravdu nechcete udělat, tak přestaňte s tím věčným naříkáním. Přijetí reality je stav, který je více než žádoucí. Zkuste na tom zapracovat. Smiřte se se svým tělem. Nebudete větší ani menší, ani zničehonic neomládnete. Zkuste se smířit s životem, jaký je. Nebude jiný. Povolání, přátelé, sex ani dům se jen tak nezmění. Až vám to dojde, budete smířeni se světem. Bude plný teroristů, bude v něm pěkně horko, na každém rohu bude zuřit válečný konflikt a většina lidí bude koukat, kde se dá něco šlohnout. Nečekejte a dejte se hned do toho. Smiřte se s faktem, že ne všechno jde podle plánu a ne všichni lidé s vámi budou zacházet tak, jak by se vám líbilo. Špatné zprávy tady budou pořád − stejně jako dobré zprávy. Hledejte v sobě dobro a radost a nezapomeňte, že se sýčkováním je konec. Jestliže se někdy cítíte pod psa, čemuž nijak nelze zabránit, smiřte se s tím a neobviňujte z toho nikoho jiného.
55
