II. STAROVĚK. IIL STAŘÍ SLOVANÉ. A STAŘÍ (Č E C H O V É

Ph.Mg.E. ŠEDIVÝ:

DĚJINY KOSMETIKY KULTURNÍ MEDICINSKO^HISTOR. STUDIE S i l PŘÍLOHAMI A

126

OBRÁZKY.

í. NÁRODOPIS. / II. STAROVĚK. IIL STAŘÍ S LO V A N É . A STAŘÍ (Č E C H O V É .

Ú prava hlavy staročes.paní a dívky.

V P R A Z E R. 192 2.

OLDŘ.PYŠVEJC, KNIHKUPEC V PRAZE Tiskem Rud. Březiny, knihtiskaře

v

Staroměstské mlýny.

DĚJINY KOSMETIKY. K U L T U R N Í, M E D IC ÍN S K O 'H IS T O R IC K Á

STUDIE.

PÍŠE

Pharm. Mag. EMIL ŠEDIVÝ.

NÁRODOPIS. STA R O V Ě K . STAŘÍ SLOVANÉ A STAŘÍ ČECHOVÉ.

V

P R A Z E

1 9 2 1

T isk l R. Březina, P ra b a 1.^200, Starom ěstské

m lýn y u mostu K arlova.

PŘEDMLUVA. V přítomné knížce předkládám naši československé veřejnosti, ■a dim to přimo, — hlavně našim dámám, — stručný přehled „Dějin kosmetiky", hrubou kostru toho jak kde, kdo dbal svého zevnějšku. Látka tak přerozmanitá z mnoha oborů, zdánlivě si ci­ zích, rostla pod rukou znamenitě, tak že přehled od nejstarších dob až po dny naše vyplnil by svazek nemalý. V dnešních, pro tisk tak těžkých poměrech, vydati vše, asi krok nemožný by Předvádím tudíž národopis a věk starý, jako díl prvý a v druhém připojuji Slovanstvo s naši staročeskou domovinou. Středověk i s novověkou bizarní a mnohotvárnou mosaikou prozatím nechal jsem ležeti. Vlidně-li přijata bude knížka tato spanilými čtenářkami našemi, i tento druhý svazek bohdá spatři světlo světa. Vřelým dikem povinen jsem za svoleni k otisknuti některých •obrázků pp. Prof. Dr. Lub. Niederlovi ( starožitnosti), Doc. Dr. Duch. Panýrkovi (Tetovováni) a Prof, Dr. C. Zibrtovi {Dějiny kroje v zemích českých). V Praze,

v

záři1921. E. Š.

CO

JEST

K O S M E T I K A ?

o s m e tik a (ř e c k y k o s m e ó = k rá šlím ) — um ění krášliti se, v širším slova sm yslu ob jím á rozsáhlý obor. Jednak udržeti tělu krásu a svěžest, jednak odstraňovati va d y a nedostatky zevnějšku. K p rvém u pou žívá se p r o ' středků uchovávacích a dietetick ých ; v prvé řadě lá zn í a vhodného pěstění těla (u starých Ř ím anů ars orn a trix). D ruhé zabývá se řadou odstraňovačích prostředků, t. j. n e ' m a lý počet různých přípravků i chirurgických zákroků, jako ničení bradavic, výrůstků plastické operace, epilace a řada p o ' dobných prací i dodnes kvetoucích (ars fu c a trix ). kosm etika — um ění získati a udržeti krásu. Ce jest krása? Jaký úsudek dá umělec, sochař, m alíř, co soudí filo sof, esthét, lékař, co říká du ch ovn í? Posudků celá řada a každý jiný. V čem spočívá krása děcka, d ívk y , jinocha, panny, m la ' dika, ženy, muže, starce? Jaká zm ěť hesel a jak daleko od sebe. C ím vyznačovala se krása biblické E v y , která svedla A d a m a ? Jak posu zovali krásu ženy staří H in d ové ? — Jak d ívali se na ni v kam ených svých zkazcích A ssy ro v é a B abylonci, M e d o v é a Peršan é? Jak líčí krásu ženy bezperspektivné obrazy ze sta' rého E gypta ? V jakých asi rozpacích b y l Paris se svým úsu d' k em o sličnosti Junony, M in e r v y a Venuše, m ěv dáti té n e j' krásnější zlaté jablko ? Co vy p rá vě jí m osa ik y starých Řeků, Etrusků a Ř ím a n ů ? Staří Ř e k o v é spatřovali ideál krásy ve sloučení dobra a krásna, kterýžto úsudek přešel i do starého Ř ím á a přejali ho pozdější filo so fo vé. Č ím vyn ik ala v kráse V e ' nůše A p o lo d o ro v a ? Jak d ív a li se na krásu staří M au rové a A r a ' b o vé? A hledm e po době úpadku řím ského, na počátku stře' dověku, na um ění byzantské, a přejděm e do m alířských škol benátských a florentských. V šim n ěm e si cerem onielní ztuhlosti na obrazech C rivetih o, jehož bezkrevné fig u ry svátých vh odně se staví po bok ztrnu lým bytostem V iv a r in io v ý m , kdy po něm b e ' nátský B ellin i předvádí postavy m ěkkých kontur, obestřených 7

sentim entální zasněností. Jak dýší duchem opět krasavice jeho ž ík ň T izia n a, Verochia a G iorgion ia . Jak září postavy florentské šk oly v X V I . stol. v čele s Leon ard em da V in ci, M ich el A n g e ' lem , Rafaelem a j.? A jin ý m i b arvam i opět h ý ří P ie tro F r a n ' cesco C itardini, přenášeje upadající um ění italské na půdu francouzskou se stopam i flá m sk ý m i a starofrancouzským i vedle vznešené m ystické důstojnosti m aleb Eustacha Lesueura. Jak vy ja d řu jí krásu ženy Hans H olb ein a D ůrer v N ěm eck u ? V e lasquez a M u rillo ve Spanělích? lak září čistě flám ská škola v čele s Rubensem s onou an im áln í sm yslností, k n íž p o jí se Rem brandt z H olla n d a T é n ie rs v N izo ze m í, kde dem okrat tický duch protestantism u jest vedle protikatolického v liv u Holandska, kde H ie ro n y m Bosch slučuje germ ánskou ro m á n ' tičnost s bizarní fantastičností. A čím jsou nám plátna C ra ' nachova a později Poussinova a L orra in ova ve Francii ? A leťm e dále celým i galeriem i až do m oderních výstřelku krás, jak představují si je secesionisté, n ovoim presionism u s a futuristé, a pronesm e úsudek o kráse. Jaké požadavk y na krásu ženinu klade M irza Schaffy ve svých bizarně orientálních verších ? Jak posuzoval krásu ženy Dante, Shakespeare, H eine, Goethe, Schiller, Puškin, Čech, V rch lick ý a j.? Č i posuzovati zde m ám e slova Cervantesova Sancho de P a n z y : „d v ě jsou krásy člověka, ta jedna tělesná, ta druhá du ševn í? Č i nepodléhá pojem krásy místu, času, zvyk losti, náladě a snad i paní — m odě ? Jinak je krásný Evropan, jinak Peršan, jin ak N ubičanka, jinak Australan a jin a k N ovozelan d an . Č i m éně pro černocha krásná jest snad ploskonosá černoška, neb indiánu tetovaná jeho spoludruž? N ejsou sobě krásní eskym áci, sam ojedi, laponci, N á m n elíbí se ani orien táln í,v překrm ená huriska, ni chůdo' prsá A lb io n u dcera vyhublá. Č i zalíbení m ěl by d o m o ro d ý Ta' pon čík snad ve V en u ši m ilosské? Či zadá si snad sobě snědá kreolka před krásou jem né tváře A r m é n k y ? K d o zajím avější jest: afektovaná a přísná aristokratka, či skotačivá, vábná p a ' sačka? Jinak posuzuje krásu měšťák, jin ak venkovan. O n en zo rn ý úhel posudku, toť veličina neskonale m ěnivá. M n o zí divocí k m en ové krášlí pleť svoji k řik la v ý m i b a r' vam i, m n ozí se tetovují. N ubičané v r ý v a jí si na prst hluboké jiz v y v kůži. G roň a n k y m alu jí se žlutě, b íle a p. — A s r o v ' nejm e tuto k osm etiku s naším m od ern ím p o jm em krášlení. R o zd íl tu v čase, m ístě a m odě, n ik o liv však ve stupni v z d ě ' lanosti. S tejn ý m i pracují prostředky, za stejným cílem jdou cím i, jak děvče starého Egypta, m alu jící si nehty na červeno, tak N e ro n o v a choť Popea, koupající se v k o zím mléce, Pařížanka osmnáctého věku, obkládající svou tvář vín em , kam encem a gelatinou, jako naše dám y bolestně upící p ři elektrické epilaci. 8

T o ť kosmetika — u m ění tělesně býti hezký. A ž pak letopisec třicátého století p opisovati bude jednou d ějin y dneška, napíše: B y li před tisíci lety ve střední E vrop ě národové, kteří d o m n íva li se býti na n ejvyšším stupni vzdělání, leč ženy jich a dcery k r y ly sobě tvář, prsa a ruce rů zn ým i prášky, vodičk am i a mastm i, zabraňujíce nerozum ně přístupu vzduchu a dýchání kůže, p o d m a lo vá va ly obočí a oči, p o tíra ly p y sk y a vm a zá va ly barvu v chřípí. N e d o v e d ly rozpoznati, že krásu p řirozen ou vyznačuje ušlechtilá form a hlavy, trupu i údů, soum ěrně vyvin u té svalstvo, hladká, jem ná kůže, čistá pleť, výrazné, oduševnělé oko, zvláště tom u kterém u p o h la v í p ř í' slušné tvary, v přední řadě pak rysy obličeje, že krása p ř ir o ' zená, m á 'li se co m ožno nejlépe a nejdéle uchovati, m usí sp o' čívati na pevném podkladě, na pln ém zdraví, že bez zdraví m ůže býti krása nezřídk a darem zhoubu tajícím , že jsou různé stavy chorobné, kteréž propůjčují právě kůži, pleti, tvá ři a oku vlastnosti, v nichž klam ně spatřována bývá krása pravá, že na p řík lad jest nápadná přejem nělost pleti a kůže vůbec v sou­ vislosti se sklonností k chorobám plicním , že růže, kvetou cí na tvářích takových osob nebývá pak znakem bujného zdraví, n ýbrž spíše dů tk livou výstrahou k opatrnosti radící, že plné, k yp ré rty „ k líb á n í" rovn ěž m oh ou někdy býti znám kou osob sklonných ku tuberkulose a skrofulose, u nichž též b rvy a i vlasy b ý v a jí nádherné, jako hedvábí jem né, oči velké, třp ytivě lesklé, zářící, že blednička bývá ženám , jež jí b y ly stiženy, z a jím a ' vostí a poutavostí, což nezřídka svádělo d ív k y k tomu, že u m ěle se snažily získati „interesan tní" bledosti, již osobám, bledničku m a jícím , z nerozum u záviděly, že bláhové d ív čin k y jed ly křídu, p ily ocet, m o řily se hladem a i jiné pošetilosti p rovád ěly jen proto, aby p o zb yly svých rum ěných — jak jim se zdá — p říliš zd ra vím kypících tváří, že zasahování do díla p řírod y, um ělé „k rá šlen í", nevedlo v ž d y ku toužen ým výsledkům , n a ' opak stávalo se nezřídka, že dosáhlo se pravého opaku, že m nohé „léčebné" prostředky p roti pih ám a „nečistotě" kůže z a v in ily zhoršení stavu pleti m n oh d y velice nem ilé, že m nohé pu dry a líčidla způ sobily při delším u žíván í zhrubnutí, ba i znešvaření kůže obličeje, že barvení vlasů vedlo k o š k livý m chorobným zm ěnám kůže nejen vlasaté části h la vy p o sti' b u jícím , nýbrž na čelo, ba i na obličej přecházejícím , že zvláště též barvení vousů za v iň o va lo n ěkdy úporné lišejovité v y rá žk y v obličeji, jež nezacházely až kd yž se ustalo od barvení, a to ještě pak nezřídka vyžad ova lo delší doby léčení, než zase zdravé kůže se docílilo. Jedny k a zily si žaludek rů zn ým i p i ' lu lk a m i — obsahujícím i m n oh d y velice podezřelé a prudce účinkující látky, vyráběn é četným i nedouky, neuky, špekulanty a droguisty, — draho placeným i bylinkam i, aby m ěly prsy 9

m alé, druhé p o tíra ly se rů zn ým i m azadly, scškvařeným i od porodních bab, holičů, n ěk d y i bývalých „u čitelek", m anželek učitelů a laboratoří ku dělání krásy a pokoutních droguistů — by m ěly prsy velké. N em a lo u starost a duševní zam ěstnání p řiv o d ilo m azání, leštění a stříhání nehtů. V la sy si n ič ily a zapařovaly až k vypadávání, nasazujíce pařeniště lupů, o b k lá ' dajíce hlavu ro zličn ý m i pletenci, ano i čepicem i z různých p ř íz ír chlupů, vlasů a žín í, jednak původu lidského, jednak zvířecího,, přivodu jíce nam noze nem oci sdělné a přenosné, netázajíce se ani po původu těchto „o k ra s". — Jen m álo žen a d ív ek šlo k odborném u lék aři specialistovi, docentu neb profesoru, ostatní b ezvěd om k y ú pěly v tenatech nesvědom itých spekulantů. T o m u se řík a lo ve X X . století — kosmetika-

10

NÁRODOPIS A STAROVĚK

1SI A

O B S A H : Čistota. O m ývání, koupele, m ýdlo. ± y / l I V v y L f V j r i i j * H řeben, jehlice do vlasů, fibule. náušnice. Ma* zání těla tukem, m áslem , složitým i mastm i, olejem skočcovým, palm o vý m , kokosovým , růžovým , m akovým , ořechovým , sesam ovým , kolocintho* vým . M alován í a zdobení péry. Šm inkován í. Tetovování. O krasné jizvy. MrzaČení téla, noh, boltců ušních, pysků a nosu. Ú p rava vlasů. V ous. Lysiny. Epilace. Pěstění nehtů. Zuby. Jich nemoci, barven í a p lo m by .

jř ^ S S S S r a č lo v ě k , ne dle bible A d a m a Eva, uprostřed ráje 1n lr A ^ S lr °kd ařen ý všem i dary ducha a tělesné k r á s y , uprostřed S I cmŽ/M všeho pohodlí, slastí a nadbytku stojící, jak nám ho /M& 2g A i „ v ír a " skreslila, ale p řih lížím e^li k pračlověku dle m oderního učení badatelů — pračlověk, duše m ělká, n ízk é h o vzdělání, či lépe řečeno pražádného vzdělání prvých lid í, nedovedši si ja k ý k oliv, sebe m enší úkaz p říro d n í neb ž iv o tn í vysvětliti, v prvých dobách nejnižší kultury, v jeskyních a slujích bydlící, rvoucí se s drsnou přírodou a d iv ý m i p ř í' slušníky nam noze neznám é dnes její zvířen y o sousto ž iv o tin y a ků ži na nejnutnější oděv, m n oh o asi pro kosm etiku n ep otře' boval. N esporno, že o příkrasách nelze m n oh o m lu viti. Zajisté, Ž£ prvé ozdoby jak těla tak i příb ytk u b y ly řezané předm ěty z kostí a rohů u lovené zvěře a částky trofejí loveckých. K a ' m én k y a drobnůstky, jako am ulety. Z toho usuzuje R a n k 1), že jednou z prvých ozdob těla k ro m vyřezávaných cetek bylo tetovován í, jak p rý nálezem vyřezávané slonové destičky v jeskyn i thayingenské doloženo. O všem , nepokračovalo vzdělán í různých km enů stejně. V tom , co obyvatelé krajin k o l m oře S třed o ' zem n íh o p o k ročili již znam enitě ve vyspělé kultuře, v té době zřím e v severních krajích k m en y v naprostém stavu divok éh o barbarství. Pod ob n é pom ěry nalezeny ale i m od ern ím i našim i cestovateli na zapadlých ostrovech a nedostupných vn itrozem ích u km enů divokých. P o ro vn á vá n ím těchto zpráv m ůžem e si učiniti pak přibližně jasnou představu nejen v ý v in u všeobecné ku ltury člověk ovy, ale i postup v ý v in u kosm etiky. N ejkrásn ější pom ůckou ke krášlení p leti jest čistota, zvláště v h ork ém podnebí. V od a pak nejjednodušším a n ejp řiroze' nějším kosm etick ým přípravkem . Bohužel, že u km enů nižších kultur právě pro tuto základní pravdu nacházím e pram álo vyznavačů.2) V e všech dílech světa a ve všech pásmech nalézám e v tom to směru značnou, někdy až úžasnou nečistotu. V tropech 13

jest to jednak nedostatek vody, jednak bázeň před chladem, ve všech pásmech ale bezm ezná lenost, m ísty to lik o pověra, která jest příčinou nečistoty. A ustralští černoši, Bušuané a m n ozí k m en ové nedostatkem vody, zavin ěn ým povahou půdy, nedbají m y tí těla,což by bylo om lu vitelné. Co ale říci m n oh ým km enům hottentotským , p ověstn ým svojí leností, aneb km enům battakským na Sumatře, bohaté vodou, k teří zrovna se štítí v o d y ? V ý ' chodoafričtí V a p oroři, právě tak jako někteří z km enů nejnižších kultur n ovorozen ě m ísto aby po porodu vykoupali, osuší na m írn ém ohni i se všem i zbytk y na těle po porodu. Podob n ě ků ži n ovorozen ěte „vy k o u p a jí a osuší" obyvatelé ostrova N auru, ti „op rá ší" děcko od nečistot štětcem z kokosových vláken. M ožn o, že hrají zde snad nějaké „therapeutické, fysiologick é a chem ické" znalosti úlohu, kde vrchní voda slunných plání východoafrických neb voda z fosfátových ložisek na ostrovech jižn íh o m oře p říliš ostrá by byla pro choulostivou pleť novorozeněte. P o d o b n ý z v y k neu m ýti n ovorozen ě zřím e v Persii, na kaspickém m o ři a u indiánů v Coloradu. M a oriové snad následkem obsahu síry jich vo d vulkanické k ra jin y kojence své m ísto m y tí drhnou zvířecí koží. H otten toti otírají tělíčko novorozeňátka k ra v ím i odpadky a M akalakové se vůbec nem yjí. T u a regové, kteří m ají vodu, čistí se třen ím jem ného písku. U některých arabských km enů vrstva špíny a nesm ytého prachu chrání před uhranutím . N a p řib ližn ý stupeň názorů nutno klásti ne^ zachovávání čistoty a op ovrh ován í tělesnou hygienou u indických ja k křesťanských, tak i m oham edánských asketů. M n o zí kme^ n ové in d ičtí dle W e d d y p rý se vůbec nekoupají, ač většinou po denním žáru a práci dívka hindská cudně koupe se veřejně v lehoučkém šatě, zam ěňujíc po koupeli tento za suchý. Japonci jsou v e lik ý m i stoupenci horkých koupelí, A in o v é opět jsou náhledu opačného. V ětšin a afrických km enů jsou m ilo v n ík y koupání, naproti tom u ale jejich spolubydlitelé hottentotští a bušmanští o p ožitek tento nestojí. P říslu šn ík boerského km ene spí oblečen a ráno koluje m iska s vodou po celé rodin ě k u m ytí všech pouze v obličeji, na krku pak znáti hranici, kam se až B oer m yje. N a p ro ti tom u p ozorovati jest již u starých Mexičanů v e lik o u náklonnost k vodě, žádost o m ý vá n í a koupeli. V e lic í zákonodárci a zakladatelé náboženství, jichž kolébka byla v horkých pásmech, p řím o u zákon ili tělesnou čistotu a o m ý vá n í nam noze i p ři náboženských úkonech. V ezm ěm e prvé o m ý vá n í n ovorozeněte a sym bol čistoty u křesťanů v podobě křtu, t. j. lití v o d y na hlavu v řece. A jděm e k různým kme^ nům zem ěkoule a k o lik najdem e při všech okam žicích jich ž iv o ta různých sym bolických om ýván í, s jich náboženstvím a pověrou spojených. P ř ír o d n í km en ové p o u žíva jí k m ytí, kou p elím a plo^ 14

'vání k terék oliv nahodilé hladiny vodn í, bez ohledu na její hodnotu a účel, pouze z náklonosti k příjem n ém u pocitu o s v ě ' žení. Zde tudíž nejsou pohnu tky kosm etické, býti hezčí, ú h led ' nější a krasší. Pravid eln é o m ý vá n í, p ou žíván í nádob na vodu anebo snad dokonce i jakýs způsob vany jest výslednicí v ý v o je již vyšších stupňů vzdělanosti, které — nehledě ke vliv ů m evrop sk ým — nalézám e v horkých pásmech již n í a vých od n í A sie a poarabisované A fr ik y . Z d e ovšem nelze si představiti čistění důkladné, které zvláště velice slabé jest pokud se týká rukou a prstů. T e n to kosm etický nedostatek ve lm i ohrožuje bezpečnost nejen sam otné k o sm etik y ale i zdravotnictví. R u kou a prsty se přip ravu jí jídla, tým iž nedostatečně o m y tý m i prsty se jí, pracuje, ano operuje i p ři defekaci. Co tu zárodků n á ' kažlivých nem ocí přijde do těla, nosu, úst a dýchadel. O byčejně m y jí se části oděvu a nádobí dom orodců tam, odkud se béře voda k p ití, tím ovšem bezpodm ínečně nastává p ře ' nášení choroboplodných zárodků, které se ve vod ě udržují. A dom orodec nam noze nebojí se společně seděti, jisti, k o u ' pati se, ležeti a spáti s n em ocn ým při vyrážkách kožních dosti p o vážlivých druhů, tím ovšem nákaz m ůže býti s dostatek. Studenou vodou ovšem m n oh o se nezm ůže při čistění mastného, upoceného těla, pok rytéh o vrstvou špíny a prachu. Zde připadla by úloha vodě horké, mastné v ý p o tk y kůže a veškerou nečistotu rozpustiti a opláchnutím odplaviti. T o ovšem nejlépe dá se provésti m ýdlem . T o znali již také ale k m en y nižších kultur. N ěk te ré k m en y černochů na K o n g u v y ' 'u hu jí popel banánových listí a slupek a m ísíce je s olejem p a lm o vý m p řip ra vu jí si tak m ýd lo. Ba dokonce jin ý černošský km en má podobné zelené koule m ý d lo v é jako sm ěnný před­ m ět svého obchodu. Pozorujem e^li nejnižší kulturu, poznávám e, že p rv ý m článkem k o sm etik y p ra člověk ovy byla voda, jak jsm e již výše podotkli. A bylo to koupání ve voln é přírodě, a sice i za časů zim ních, jak o m n oh em později Tacitus*) o se' verních km enech vyp rá ví. P ř i to m zřím e jednak sp lývá vý, n e ' pěstěný, potem a prachem slepený, jednak divoce vla jící vlas, dlouhý u obého pohlaví. P ozd ěji pěstění jeho dokazuje na sever od A lp nález ve starých k o lo vý ch stavbách švýcarských n e j' starší — hřeben. O něco dále na prahu doby historické zřím e dvě v ln y kulturních protiproudů. V ý ch o d n í z A sie, barbarský, naráží na kulturně vyspělejší k m en y kra jin k o l Středozem ního m oře. Jeden z těchto výb ěžků zanechává v pozdějších k o lových stavbách švýcarských k o lo vé zkazky. Jednak jehlice do vlasů, náušnice a fibule, sloužící jako okrasa těla. K vých odn ím těm to barbarům dle Ř ím an ů p a třili p rý i S k yth ové (č. I. v p říl.), o jichž kultuře však m noho n e vím e.4) 15

Popatřím e^li na slunný jih a do Orientu, zřím e v kosm e^ tice op roti severn ím a středním zem ím oh ro m n ý p okrok, d ik to va n ý poloh ou zem ěpisnou. P ru d k ým sluncem nutná větší ochrana pleti, kůže vydávána více zm ěnám , potu, prachu, po" praskání. P o h la v n í ž iv o t vyvin u tější nutí ženu více se krášliti, aby líb ila se vysílen ém u m uži. K m e n o vé horkých pásem oblibují si m azati těla svá tukem , chrániti tak kůži před p řím ý m účinkem horkých paprsků slu" nečních před vysýcháním . C hopte kongšského černocha za rámě, vysm ekn e se vám jak úhoř. M áť namazané tělo tukem . Jednotlivé k m e n y m aží se tukem , který jim p řírod a jejich krajin skytá. M n o zí m aží důkladně svá novorozeňátka, aby m o h li odstraniti snáze prvé nečistoty kůže novorozenců. P astýř" ské km eny v o lí obyčejně tuk zvířecí. H otten toti m aží své n o v o " rozence tukem ovčím , aby jim uchovali více teploty tělesné, a ve zvláštních kůžích zvířecích nosí za pasem masť ze sádla, různých bylin, sazí a okru, sm ísenou s rů zn ým i popely arom a" tických bylin, proti parasitům a dotěrném u hm yzu. W a h im o v é ve východn í A fr ic e m aží tělo své a skrom né své kožené šaty směsí z másla, okru a červené h lin k y. Podobně H ererové nepři" pravu jí si m áslo pouze jako poživatinu, ale i ku natírání těla. R o ln ičtí k m en ové u žív a jí tuků rostlinných. W a p o ro ro v é opo" vrh u jí m y tím vodou a natírají těla svá skočcovým olejem . A černí km en ové, zvláště západní A fr ik y , oblibují si p a lm o v ý olej nejen jako poživatinu, ale jako všeobecně pou žívan é m azadlo pleti. N a p ro ti tom u In d ové a celá ostrovn í skupina, počínaje m alajským archipelagem přes M ik ron esii až po východ Tich éh o oceánu, stojí ve znam ení oleje kokosového, k terý m za" vání nejen jídlo, ale i vlas a kůže dom orodcova. Ze zvy k ů pů vod" nich km enů přírod n ích vy v in o va la se postupně kultura lidského pok rok u a nejstarší k m en y jest hledati v hork ém pásmu. In d ie byla učitelkou západu i pokud se týká u žíván í tuků p ři pěstění těla. Již Susruta (r. 1300 př. K r .)z n á směs oleje růžového a skoč­ cového jako kosm eticum . Staří B abylonci znali šestnácte různých tuků. m ezi n im iž ale schází sádlo vepřové. Starý zákon zm iň uje se o oleji ze strom u olejovéh o jako o prostředku kosm etickém vedle oleje m ak ovéh o, ořechového, sesam ového, kolocin th ovéh o a rů" žového. R ovn ěž egyptský papyrus Ebersův líčí tuky k natírání kůže lidské. A tak zřím e znenáhla rozšiřovati se u žíván í tu kových hm ot avolejů u všech km enů k o l S tředozem n íh o m oře, zvláště pak u Ř eků a Řím anů . N esporno, že dom orodci n atírán ím pleti m astnotou chrání kůži před p ru d k ým i paprsky slunečním i, před vy p a řová n ím vlh k osti z kůže, p roti m okru, dešti, proti bodnutí různého hm yzu a n á k a žlivým chorobám kožn ím . M a lován i p le ti: Obnažené tělo dom orodce horkých pásem m uselo býti něčím chráněno. N e m ě H i tudíž příležitost nebo* 16

chuť p o k ry ti tělo své m astnotou, tu sáhlo sc k nanášení barev^ m azáním a m alován ím . P o zd ěji pak m a lo vá n í provád ěn o i tam, kde tělo m azáno tukem . M a lo v á n í těla jest dodnes všeobecným zv y k e m tropických km enů, m álo aneb nic oděných, kde cizí, m od ern í ž iv ly n em ěly p říležitost zasáhnouti. Jest to způsob

Obr. č. /. K rál Rdiayai, om alovan ý do války, náčelník západoafrického kmene F an ů.

prastarý, který pozd ěji u m nohých km enů upadl v zapom enutí, leč u značné většin y km enů se přece udržel. K d e zůstal, o d ' stiňuje různé stupně stavu a způsob života. Jinak m alován válečník (obr. č. 1. a č. II. v p říl.), jinak panic, jinak panna, jinak prostitutka. Zvláštní byla m alo vá n í pro slavnost (obr. č. III. v p říl.), zvláštní pro smutek. Své m alo vá n í má obřízka (obr. č. IV . v příl.), své též menstruace atd. U rčité znaky m aleb vyh ra zen y jako božské pro fetiše a kněze (obr. č. V . v p říl.) V o lk y n e vo lk y, aniž Dy snad

věděla, m ěla m alba těla kus h y g ien y v sobě, chráníc tělo p roti š k o d liv ý m v liv ů m z im y a horka, jakož i sdělným nem ocem a bodnutí jedovatého hm yzu. In dián i km ene Karájá ve střední B rasilii natírají své novorozence ihned po prvé lázni červenou hlinkou , b y chráněna byla kůže proti hm yzu a různé havěti ze vzduchu, jakož i proti n á k a žlivým nem ocem . D odnes ještě trou těla svá na červeno in d ián i km ene Saxchilla v B rasilii rů zn ým i rostlinam i (h lavn ě Bixa orellana), než jdou do lesů na sběr kaučuku, b y chráněni b y li před dotěrn ým h m yzem . M a lo v á n í kůže bud barvam i v o d o v ý m i, rů zn ob arevn ým i h lin ' k a m i neb ok rem sm íšeným s m astnotou a pod. u různých plem en šíří se do variací nekonečných, kde fantasii brány otevřen y dokořán. — Australané již svá novorozeňata m alu jí. M e zi 30— 40 ti K o rro b o reo v ci nenajdeš dva, jež by b y li stejně m alova n í; tak h y ří fantasie um ění. „Č e rv e n ý m už'' prerie není než obyčejný sm rtelník om a lova n ý železitou h lin k ou s m ocně v la jícím i péry na hlavě. (obr. č. 2.) N áčeln ík a b o jo vn íc i indiánští před vá lk o u a na slavnostní chvíle zvláště p o m a lo ' vá va li těla svá k řik la v ě, aby dodávali si vzezřen í více v y n ik á ' jícího (obr. č. 1. a č. II. v příl.). U km enů kaferských hoši, již p o drobován i obřízce, pom a lován i celí barvou bělošedou, b y z dáli již stav jejich byl znatelný (obr. č. IV . v p říl.). N a p o lo ' ostrově m alackém si děvčata obličej zdobí v o d o ro v n ý m i čarami a prsa krou žk y a palm etam i. V In d ii jako příslušník kasty brahm ínské p om alován m už dlouhým i, vo d o ro v n ý m i b ílý m i čaram i přes celé čelo a oholen (obr. č. V . v p říl ). Po d ob n é asi pozadí bude m íti natírání těla bílou nebo červenou barvou u pastýřského km ene M p ororo ve vých odn í A frice, kde pastevci než jdou do práce, t. j. než vy jd o u za s v ý m i stády z d o m o va na delší pobyt do stepí ku hlídání, n a ' tírají si obličej a celé tělo barevně, jinak dom a m aží se jen m áslem . Své děti p roti k o žn ím nem ocem natírají vápenatou zem í. N e bez zajím avosti jsou někteří k m en ové Bantuů, kde jich m edikusové p o k rý va jí b a revn ým i pruhy m astnotou jed n o t' liv é choré části a bolavá m ísta těla. P o d o b n ě therapeutický podklad m á i natírání ků že-u australských černochů a u n o v o ' rozenců andam anských a různých km enů indiánských. K ta k o ' vém uto m alován í pou žívá n y z nerostných látek h lin k y v á p e ' nato-m anganového obsahu, hlinka červená, bílá, žlutá neb ok r a tuk. Z říše rostlinné: saze, uhlí, kurkum a a barevné šťávy rostlinné. O byčejně vo len y jsou barvy, které nápadně se odrážejí od tónu oleti toh o kterého km ene. A odstín barevných tónů hraje celou klaviaturou ve všech nuancích. N ejvzácn ější jest barva zelená, kterou m ají v severní A u strálii někteří k m en ové jako ozdobu kůže, vyrábějíce ji z eu kalyptových listů. U žív á se ovšem barev neškodných a nedráždivých, by kůže nebyla p o š k o ' 18

zena. T v a r y ozdob jsou přerozm anité, dle um ění, vtipu a fantasie m a lířo v y . Jdeš od jednoduchých teček přes čáry, ob lou k y až ke k ru hů m a odtud přes nepřehlednou armádu bizarnosti až po nejbujnější v ý p lo d y fantasie člověk ovy. O d nejjednodušší p r i' m itiv n o s ti, až po v y s o k ý stupeň um ělectví, jak ukazují nám u k á zk y japonské (obr. V I. a V II. v p říl.). N a tírá n í těla k r v í u loven é kořisti má již podklad kou zeln ictví a jako amulet. M a lo vá n í prováděno zpravidla u km enů těla obnaženého. T a m , kd e stoupající kultura neb podnebí oblékaly více nebo m éně

O b r. č. 2. V yzdobený rudokožec „Červený m u ž “.

slo žité části oděvu na tělo, tam m éně bylo m alování. P ak m alova ly se jen části těla obnažené. Z jem ň ová n ím chuti a vkusu došlo se od k řik lavých barev a hrubých lin io v itý ch kontur až k je m ' ném u odstupňování na tvářích, oku, řasách, rtech a p., jehož nejjem nější odnože zřím e v naší šmince a pudru. S m in k o vá n í vlastně patří k m alování a potírán í kůže, leč zau jím á zvláštní obor, jsouc vlastně jádrem k osm etik y. Zde p o zorovati snahu km enů bledé .pleti p řip od ob n iti se tem něji pigm en tovan ým . Móda, čas a m isto ovšem zabíhají na všech stranách do nejkrajnějších hranic. Cíňanka, m dle žlutá, líčí tvář na bělo, obočí černí a červení pysky (obr. č. V I I I. v p říl.), n.iproti tom u Japonka již nem iluje tak přík ré kontrasty a má b a rvy zladěnější a více tlum ené (obr. č. IX . v příl.). V e lik á pozornost jest věnována v O rien tě oku, řasám, víčkům , očím a celému jich ok olí, a vše estheticky zladěno, ač Peršanka p ř i' m a lo vá n ím spojuje si obě obočí v jednu lin ii přes kořen nosu. D ív k y a ženy A in ú m alu jí si m ohutné k n íry. N e bez zajím avosti je postřeh, že zatím co nekulturní m á lo ' oděnci p ovažu jí m albu svého těla za skutečnou okrasu, tu k u l' 19

turní a polok u ltu rn í člověk tohoto u m ění užívá ku k la m á n í; P o k u lh á va jící krásu doplniti, va d y pleti zakryti, nesoum ěrnost: lin ií zarovnati a p, A tím to druhým způsobem, pu dry a šmin^ kam i, pracují nejen dnešní fin tiv í jiho^ a východoasiaté. ale tím^ pracoval i svého času obchod s lid m i — otrokářství. A ra b s k ý autor z prvé p r o v i n y X III. stol. al Gaubari vy p rá ví, kterak uloupená děvčata a chlapci ze zem ě Rum , by nebyli poznáni, jsou dříve než přijdou na trh um ěle přebarvování od va rem skalice m odré, zelené, duběnek, ořechové ků ry a listí, vedle listí m orušového. Chudáci běloši zčernali pak po této prcce^ duře jako p raví černouškové. Podobně barveny i vlasy. Chcem e-li dále stopovati v ý v in kosm etiky, nutno probírati z v y k y různých km enů do posledních časů, ano do dnes žijících, jichž p ů vodn í z v y k y nam noze n ebyly dotčeny m odern í kultur rou. D osavadní způsoby k o sm etik y b y ly rázu dosti n e v in n é h o : O m ý vá n í, m azání, m alování, šm in k ován í. Žádostivost však po zdobě šla dále, ješitnosti m usil člověk přinésti za oběti bolest. Podivu hodno, jak stránka kosm etické okrasy tělesné postupo^ vala nam noze s bezohlednou krutostí p roti vlastním u tělu, m rzačíc je se zn etvořu jící rafinovaností. V tom to ohledu zůstal člověk po tisíciletí stejným . N ezůstalo ni kouska těla, ni jedi^ ného údu, k terý by nepropadl krášlení. Ježto m alován í jednak v o d o v ý m i, jednak m astn ým i h m otam i nem ělo stálého trvání, nutno b ylo sáhnouti k něčemu trvalejším u, a to bylo tetovování. Tetovování jest vp ravová n í nerozpuštěných b a rviv do kůže. N á z o r m nohých cestovatelů shoduje se v tom , že člověk te to ' vu je se tím více, čím m éně jest oděn šatem, a W . Joest tv r d í dokonce, že není pod nebem km ene, k terý by se n ebyl te to ' voval. T e to v o v á n í (angl. tattooing, tudíž vlastně: tatauování), vrchol to um ění krášlivého, dosti b yl obtížný, proto p rovád ěn lid m i již zapracovaným i a p o věřen ým i, a to b y li obyčejně u jed n otlivých km enů kněží a léčitelé. N ě k d y b ylo tetovován í dobrovolné, n ěkdy nucené, což n ed ivn o p ři operaci tak složité a bolestné, n ěk d y b y lo i násilné; způsob tetovován í tak jest h ojn ý a pestrý, že letm o jen m ožn o se ho na om ezen ém m ístě zde dotknouti. M už v obličeji bývá více okrášlen, kdežto žena pon ejvíce jen u rtů a na bradě (obr. č. 3.). N ě k d y jest tetovován í celého těla husté, složité a nádherné, ba i umělecké, jako u M a o riít (obr. č. 4 ), starých Japonců (obr. č. V I. a V II. v p říl.) a B irm anů . T ě lo některých Japonců jest úplně poseto b a revn ým i obrazci k větin a fantastickým i zpodobeninam i, jednak v ry tým i, jednak vtetovan ým i, takže tělo dělá dojem , ja k o b y p o m a lova n ým trikem , hedvábným b y lo přioděno. O byčejně však tetovován y jen části těla. U Šam anů tetovány spodní orgány, na souostroví Jižního* m oře a F ilipin ách tetují prsa a pu pík a p. V šeck y p říp ad y t y ta 20

nepostrádají n ik d y příchuti erotické. Ostatně popatřm e ještě do dnes na vyďobaná srdéčka a počáteční písm ena neb i celá jm éna ~v kůži m nohých zam ilovaných. Jaká jest pohnutka tetovován í u km enů nižších ku ltur? P r i ' m itiv n í představy náboženské5), fetišism us a pověra u km enů n ízk é intelligence. N a ostrovech M arshallských vyp rošu jí si lidé :na bozích dovolen í, aby se m oh li tetovati. N a N o v é m Zélandě

Obr. č. 3. D o m o ro d í A ustralci.

rženy, které nem ají vy teto vo vá n y zn ám k y pravověrnosti, nem ohou po sm rti býti účastny věčné blaženosti. V P o ly n esii platí teto^ v o v á n í za důkaz krásy žen. N a N o v é m Zélandě má tetovován í •občasnou modu, jako u nás šaty. Před lety b y ly tu v oblibě k řiv k y , n yn í se provád ějí fig u rá ln í ornam enty. Rudá barva rtů, kterou naši básníci tak na výsost opěvují, platí zde za nepěknou, a m ladé d ív k y snaží se ji zak rýti tetovován ím . V N u k ah ivě sm ějí vznešené ženy býti více te:o vo v á n y na více místech, než ženy z lidu. M u ži p okou šejí se teto vo v á n ím im p o ' n ovati nepříteli (obr. č. 5.), tetuážem i slavných činů válečných na těle svém vzbuzují hrůzu u p rotivn ík ů svých. N áčelníci km enů, ovšem nejinak, než že jsou nejvíce tetovován í (obr. č. X . v příl.). Papuáni na Sum atře m ají na svém těle to lik čárek, k o lik zabili nepřátel, zde platí tudiž tetuáž za distinkci, za odznak důstojenství. P o h laváři australských černochů jsou vyznačeni s v ý m i zvláštním i tetuážemi. T é ž v A s ii se holduje tétovován í. 'Černoch, Indián, ba i E vrop a n se tetovovu je. P řed lety ukazoval 21

se jistý Albánec ve hlavních městech evropských, který b y l v B irm ě z trestu tetovován . M už ten m ěl na sobě 388 nej^ různějších ob rá zk ů : čáry, kruhy, hvězdy, pávy, labutě, čápy, rostliny, k rok od ily, listy, květy, birm ská písm ena, h ie ro g ly fy atd. T e to v o v á n í v P o ly n esii jest posvátr. m obřadem a prová^ dějí ho kněží, kteří kreslí na kůži m ystické čáry, aby d o c ílili tím ochrany božstev/) Jeden z km enů, kteří nejvíce o b líb ili si tetovován í, jsou M a oriové. T a m uzříš fantasii ve variantech přepestrých. Jinak tetovován pohlavár (č. X . v příl.), jinak žena provdaná (č. X I. v příl.), řekl bys u nás krasavice, jin ak m u ž z kasty učené (obr. č. 6.). Další, o stupeň krutější způsob k osm etiky jest zdobeni se okrasnými jizvami. Z dob en í okrasn ým i jizva m i m ělo n ěk olik erý význam , jednak okrašlovací, jednak p rý zdravotní, ale n ejvíce hrála zde m ístn í dom ácí náboženská pověra. P o d ivu h o d n ý jsou ornam entální fantasie a chirurgické v ý k o n y operatérů u jed ­ n otlivých km enů, což zpravidla b yli kněží^zaříkávači a kouzel^ níci. N ěk teré k m e n y novozelandské p rovád ějí zářezy do ků že (m u žové na čele a bradě, ženy na h o rn ím pysku a bradě). T y t o zářezy m ají tvar figu r a koncentrických lin ií rozmanitéhovzh ledu 7). N a sandvichských ostrovech jsou tyto zářezy do" konce p rivileg iem jistých tříd, zvláště pohlavárů a chrabrých b o jo vn ík ů 8). P o d o b n ý m i zářezy, dosti h lu bok ým i, zdobí se Patagonci (obr. č. 7.). T e to v o v a n ý m zem řelým pohlavárů m uřezávají se hlavy, udí se a za drahý peníz prodávají se cizincům^ cestovatelům. D ív k y a nevěsty tahitské a nu kahivské te to v o v u jí se za určitých předepsaných obřadů (č. X I. v příl.). N o v o g u in e j' ském u n ovorozen ěti nařezávána řada souběžných, hlubokých a širokých jizev od ram ene až daleko do záloktí, jak b y řem en y z kůže m u lou pali. Přízd ob a tato velice byla oblíbena a zvlášté na místech, která zůstávala obnažena. D ívk a manganjanská m á jizva m i poseté čelo, skráně a celé tváře (obr. č. X II. v p říl.). Středoafričtí k m en ové provádějí tyto v ry ty také p roti nemo^ cem a bolestem h la vy (naše pouštění žilou a sázení baněk). N ě k te ří ostrované indičtí m ají paničky, jichž tváře cele jsou p o k ry ty jizvam i. N ěk teré středoafrické k m en y černošské v y r ý ' v a jí si z tváře kůži tak, že jim zůstává řada důlků, širokých a hlubokých velik osti bobů. — N ě k d y jsou jiz v y opět sesku­ peny na ram eni, jako by epauletty posadil. V iz ku př, vyobra^ zeného náčelníka Indiánů, který jak by m ěl na rukách ruka" vice a kamaše na nohách (v iz obr. č. 8.). Australané na prsou m ají řadu vod orovn ých jizev, které rozšiřu jí m ísty až v d o lík y. N ě k d y takovéto d o lik ová n í bývá na plecích. Z vláštn í jest ozdoba A n d a m an ek v Indickém oceáně, kde většina trupu poseta jest v pravid eln ých ornam entech řadou důlků v e lik o s ti bobů, kdežto obličej p om alován k řik la v ý m i b ílý m i figurkam i.. 22

A kosm etika v bezohledném výběru svých pom ůcek a zp ů ' sobů jde za svým cílem bezohledně dále, dále po nakloněné ploše skorem na hranu in k visitorsk éh o mučení. P o tetování sestoupila k bolestném u vyřezáván í kůže a rýh ová n í těla a n yní jde dále a klesá p řím o k mrzačeni t ě l a .

Obr. č. 4. M aori.

M rzačeni těla jako um ělé zlepšování tělesných forem , zřím e jako charakteristickou znám ku lidského ducha nejnižších k u l' tur. Bušuané jihoafričtí uřezávají již záhy dětem svý m konce některých prstů jako okrasu a ochranu p roti n ěkterým n e m o ' cem a svědectví o v příslušnosti k jich km enu. M rzačeni noh. Číňané již odedávna dětem a zvláště děvča' tům m rzačí noh y násilným za v in o vá n ím a u tahován ím přední části šlapadel, takže po tom to zdokonalení m ůže zm íněné děvče našlapovati pouze na předn í část nohy, čímž chůze jest velice nejistá, nam áhavá a bolestná, nutíc tak k m alým vý k o n ů m chodeckým a pobytu dom a (obr. č. X III. a X I V . v p říl.). S e v e ro ' am eričtí Indiáni, zvláště u km enů oregonských, již v kolébce k ladli dřevěné deštice na hlavu dětskou ze předu a ze zadu, načež pevně utáhiíuvše, uvazovali, čím ž nabývala sploštělá lebka 23

vzezření divoce zvířecího, a to p rý hlavně m ělo v zápětí v ý v in nízkých pudů, válečnictví a d ivok osti. Podob n ou defor^ m ací sluli p rý staří A zte k o v é ve střední A m erice. V iz p ř ih v zený obrázek statné a jin ak krásné ploskohlavé In dián k y, která v náručí na prkénku zavinuté drží děcko vzepřené o hla^ vičku a za nožičk y připevněné právě v ok am žiku m rzačení čela sp lošťován ím (obr. č. 9.). Mrzačení boltců ušních, pysků a nosu. Zacházeno-di tak s tv rd ý m i částmi těla, tím více zkrásnění podléh aly části m ěkké, ku př. boltce ušni. T y po většině propichovány a pro^ vrtáván y a do otvoru vsazovány kruhy, rou bíky, tyčin k y kulaté, ploché deštice a jin é ozdoby. Ostatně neznají dnes náušnice naše m odern í dám y? K rasavici novogu in ejsk é ku příkladu náušnice sahají až na ram ena (č. X V . v p říl.). Srovnej též náušní zdoby ru d okožcovy (obr. č. 2.), překrásné náušnice m a o rij' ského šviháka (obr. č. 6.) a těžké kru hy P a tagon covy (obr. č. 7). Papuané p rovlék n u vše náušnice, tak je obtěžkali, že o tv o r daleko se protáhl i s d o ln ím la lok em a při m ocnějším k y v u se ucho klátilo. Mrzačení pysků. Podob n ou příkrasu m usely snésti i pysky. Kráska mangajanská ze středoafrické N yassy má p rod ěravěn ý pysk hořejší p řím o pod nosíkem , v něm ž tk v í prsten „p e le le " až 6 em v e lik ý , který odkládá pouze na znam ení sm utku (č. X V I . v p říl.). T ě ž k o jest zde říci, jak líbala svého m ilence dívka botokudská v R io D ore v Severní A m erice (b y ld i tam tento z v y k ), kd yž m ěla v d o len ím pysku napříč v otvorech zasazený celý rou bík (obr. č. X V I I . v p říl.). Mrzačení nosu. Poh od ln ější již podobná operace byla na nose, kde k rou žk y n avlékány odděleně v každé chřípí zvláště, jak b y lo u indických bajader. D ů kladněji braly to slečinky m elanesských ostrovů, které m ají nosík provrta n ý veskrze. Úprava vlasů a vousů tv o ří snad nejpestřejší a nejzajím a^ vější odstavec národopisu. K m e n o v é nejnižších kultur, právě tak jako o pleť se nestarají, zanedbávají vlasy, jak v id ím e u Australců, K anaků z N o v é K a led on ie (obr. č. 10.), divo^ kých km enů O h n iv é zem ě a středoam eríckých praobyvatelů. V las rozházen, zdrchán, tukem a prachem bud slepen, ku př. u Dajaků (obr. č 11.) aneb u dom orodců ostrovů M alom ocných, z N o v ý c h H ebrid (obr. čís. 12.), aneb divoce vlaje, ku př. u australských žen z Queenslandu (obr. čís. 13.) neb u A h eta (N e g r ito ), obyvatele ostrovů F ilip ín sk ých (obr. čís. 14.), aneb ja k vid ím e m ohutnou kštici ženy kafusské (tab. obr. č. 15). O stupének vyšší kultura, A in o v é : vlasv rozpuštěný, leč p ro b ít raný, větraný a srovnaný již hřebenem . Č lo vě k pokročilejší vlas krášlí, splétá, vzadu svazuje. A jak poznal vlas fin tiv o u ruku člo^ věk ovu , tu před tebou již defiluje ohrom ná ona galerie nepře24

i e r n é fantasie bizarností lidských nápadů. A jsou to pon ejvíce černošské km eny, jež p řím o h ýří záplavou variant svého účesu. V iz ženské h la vy z km ene A schira a L oa n d y (obr. čís. 16. a ič. 17.) S p irá lovitě upravený vlas stáčí se řekněm e naším n á ' jsvem „d o baroka'* a nutí do nepřirozeného seskupení a p o lo h y

Obr. č. 5. Tetovovaný p o h la v á r z ostrova sv. Kristiny.

{o b r . č. 17.) D le km enů a časů různá chuť. Ž en y afrického Su^ 4anu splétají vlas do četných slabých pletenců, které spirálo^ v ité dohrom ady sv ijí do výšk y, takže povstává na hlavě k o ­ m o lý jehlan (č. X V I I I . v příl;. druhá hlava v levo se shora), na o b vod ě svém na dvou až třech místech jak b y tkanicí stažen <č. X V I I I . v příl. třetí hlava s leva vzadu.). Fantastický účes m a jí 25

ostrované jižn íh o m oře (obr. č. 19.) Podobná dresura násilná jest u jihoafrických Zuluanek, provázena ještě vy h o len ím některých částí hlavy, někdy na spáncích, n ěk d y na čele, n ěkdy na krku, kde vlas hustě spletený sp irálovitě obtáčí hlavu ve fo rm ě p o lo ' koule, a na n ejvyšším tem eni upraven v k u lovitý, jak by na h lavu posazený chomáč nebo kouli. Podobně tak v id ím e u Ko^

Obr. č. 6. Tetovovaný novozelandský M aori.

reanů (obr. č. 19). A frič tí N ig u té a M elanesiové a ženy na K arolínách nosí účes ve spodině na široké základně vyd u tý, do v ý š k y pak prohnutý, jak bys stříšku čínského paviloriku tam posadil, a končí na tem eni h la vy ku latým čučkem (č. X V I I I . v p říl. prvá hlava sprava dole.).Papuané opět jin ý nápad m ají, by vlasy b y ly hojně bohaté. H la va pokryta jest řídkou síťkou, kterou vlasy prorůstají, načež vlasy napouštěny p a lm o ' v ý m olejem a ok rem nabyvše hustoty plsti, dají se fo rm o v a ti ve tvary, řek l bych indických pagod (č. X V I I I . v příl. druhá hlava s prava ze spoda), vypadávající vlasy v této spleti zůstávají tak, že částečně i tv o ří p řirozen ou paruku. V m elannesských krajích a zvláště v N o vo p o m o řa n sk u nosí do vý š k y spleteného chun^ delatého huňáče b a rvy šedivě b ílé; to jest od p řim íšen in v á ' penatých, které jsou ochranným prostředkem p roti rů zn ým kousavcům (č. X IX . v p říl.). Papuané A m azu lští h olí h la vu 26

a jen na vrcholku pozůstaly zbyteček akaciovou gum ou a sazem i nam azavše si do výše kroutí, a celé Hodiny dovedou dva tak ovíto Papuani proti sobě seděti, pročesávajíce a n arovnávajíce jeden druhém u neposlouchající vlasy. Z lo b M i podobná paruka svého m ajitele, uřízne ji jednoduše v půli, neb ještě doleji a počne pěstění na n ovo. Středoafričtí k m en ové m ají někdy věžovité stavby vlasů na hlavě z přim íšen in různých látek cizorodých, ba i dvoj věže v id ím e . Po zoru h od n ý jest účes ob yvatelek ostrova F id ži, kde vlas násilně utvářen ve form ě

Obr. č. 7. Patagonec s ozdobným i rý h am i v obličeji.

čepice o dvou špičkách a vzadu dolů převislý. A na b lízsk ém ostrově T o n g a a N o v é m Zélandě jest opět vlas prostě vlající, čistě držený a hřebenem větraný. N ě k d y zřím e útvar copatý, p řevisle přes ram eno splývající, ku př. u G oldiů na A m u ru (obr. č. 20.). V las rovn ý, m ě k k ý a p lih ý podléhal ovšem tak četným a bizarn ím nápadům kosm etiky, leč ne již do té m ír y vlas kudrnatý, vln itý, tvrdý a hrubý (obr. č. 21.), jak nahoře zm ín ěno. Zdá se však, že většina účesů byla přece jen více m éně přiléhavá (obr. č. 22.). Zajisté, že hrála zde ú lohu i síla i jakost vlasů, která u různých km enů i ras byla různá. Vousy. U žlutých jihoafričanů jest k n ír jen jak by slabě naznačen, licousy a ostatní vůbec schází. T o té ž povšechně jest u čer­ nochů, leč u těch naleznem e tu i tam zarostlík y s bujným a m o ­ hu tn ým vousem , ba i šviháckou kozí bradkou. N e jin a k ovšem , než že této přízdobě věnována pak péče obzvláštní a kozička jsouc šlechtěna, vytahována jest do délky úctyhodného copánku. V ou sy bohatším i obšťastněni jsou australští obyvatelé tm a vší pleti (obr. č. 10.). Za to M alajci, Polyn esové, M ik ron esové 27

p řírod ou v tom to směru jsou poděleni macešsky. N ě k te ří kme^ n ové na ostrovech jih om ořských přirozen ý vous svůj zveličují a vplétají si do něho vous cizí, nebo rostlinná vlákna. T a k obyvatelé některých ostrovů Karolinských. A jdešdi do A sie, d o onoho chaosného víru a m otanice km enů tak různých, p ře ' četných, tu najdeš vousatost a vlasatost ve variantech p ře rů z'

Obr. č. 8. N áčelník Indiánů, zdobený ornam entálným i jizvam i na nohou, ru k o u a plecech.

ných. C elkem m ožn o říci: Indogerm ané — v nejširším sm yslů slova — jsou vousatější, než žlutá skupina m ongolská. Leč žádné pravidlo bez v ý jim k y : z druhé skupiny vypadává nám Japončík s copatým Č íňanem , jako v ý jim k a nem álo pečující o svůj vous a vlas. V eškeru kštici odstraňují si s h la vy některé k m en y úplně. Z je v tento ovšem nečastý, pouze v krajích tropických a to přece jen om spoře. T a k staré ženy na ostrovech A m ira litsk ých svou leb h olí úplně. Podob n ě tak děje se na ostrovech a m o ' retských a některých ostrovech Šalam ounových, ač zde to p r o ' v o zu jí obyvatelé veškeří. N e n í pochyby, že jest zde hygienické pozadí, horké podnebí s veškerou doprovázející ho nečistotou zapocené, mastné a uprášené kůže. H o le n í h la vy zřím e u n ě ' .28

kterých vyspělejších kultur opět z pohnutek asketických a n á ' boženských. U jiných km enů postihnem e holení vlasů na hlavě jen částečně, za to ale zbylá kadeř obsluhována jest pozorností nem alou, ta m usí vy n ik n o u tí pak nápadným účesem. T a k kráska andamanská m ocn ý účes, k íe rý p o říd ila si na své hlavince, důkladně prom astí, potírá vápenatým i solem i, pečlivě

O b r. č. 9. U tahován í lebky m alého děcka u ploskohlavých Indiánům

obarvuje atd. N árod op is v tom to směru, přebohatá směsice, jasně ukazuje, kterak kosm etika s m edicínou jde zde ruku v ruce. N apou štění vlasů vápnem , jak zřím e ku př. u P o l y ' nésů, působí zabarvení kštice červeno^hnědé, tudíž k o s m e ' tika, ale zabraňuje rozšiřová n í hm yzu na hlavě, zde opět hygiena. P odob n ě prom aštěný svůj účes natírá Som álec suří^ kem a Bečuan sloučeninam i železa. N e n í ovšem ještě s dostatek znám o, proč tak m álo vyskytu je se vyrá žek na hlavě, ku příkladu východoafrického km ene W a k in g a nebo obyvatelů kongšských, kde vlas úplně speklý lepenicí z hlíny, nebo sazí, nebo červeného okru s olejem nedá se naprosto rozčesati. Jisto však, že v p ozd ějším stáří podob n ý stav vlasů p ři tropickém potu a zapařování m usí d říve nebo později zak on čiti— lysinou. 29

N a m n o ze holena byla i lebka, která u m oham edánských km enů vp ravován a do turbanu. N ě k d y přistříháván vlas až na kůži, takže lebka jak by oholena byla, jako kněží B u d h ovi a bram íni nosí (č. V . v p říl.). Šiitičtí Peršané h olí střed h lavy a po stranách vlasy ponechávají. Č íňané h olí vlasy po stranách, ponechávajíce střed h la vy vlasatý, nosíce z něho cop svislý, by jim vlasy p ři práci v pohybu nepřekážely. Ž en y jejich, jsouce více v klid u a m ajíce více času na toiletu, vp ravu jí vlas na zadu hlavy ve v e lik ý chuchval vlasů, jako by nádor, větší než celá hlava sama (č. V III. v příl.). Jak m n oh em um ělečtější účes m á již sousední Japonka. V las do výše napjatě visutý, u pra'

O br. č. JO. Kanak z N o v é Kaledonie.

ve n ý v jakousi k o p u li neb turban, bohatě ozdob n ým i jehlicem i a k v ítím vy zd ob en ý (č. IX . v příl.). K abin etn í tak ovýto kousek um ělecké práce nelze ov£em každého dne znova vytvá řeti, proto obětavě podvolu je se jeho m ajitelka na noc ukládati hlavu na nepříliš poh odln ou dřevěnou podložku, by nam áhavě upravený tento účes úhony přes noc nevzal. V id n o tudíž, že úprava účesu pohybu je se v hranicích hodně širokých. N ejv íc e ly sin najdem e u členů afrických karavan, kde časté nošení břem en na hlavě zapocené, nevětrané a m álo aneb nic m yté a čištěn:, m usí m íti za následek vypadávání vlasů. P o d o b n ěv plešatosti nevyh n u li se Papuané a k m en y semitské. C h ytrý Číňan aspoň částečně k ry je pleš um ěle načechranou ozdobou copu a staré jich ženy zabarvují prostě černou barvou p rok m itající bělavou spodinu kůže zkrze prořid lé vlasy. N a ' p roti tom u vzácností jest pleš u černocha nebo indiána. Epilace prováděla se vytrh áván ím vlasů zvláště na rodidlech i plodidlech a pod paždí a n ěkdy i na jiných částech těla (ob ličeji neb prsou). D ělo se tak bud prostě prsty neb m a ' lin k ý m i klíštk am i neb krou žky, a to u různých km enů a sij' ských, afrických i am erických (M alajci, A n n a m ité, X in g U ' indiáni, quinejští černoši, četné k m en y na K o n gu a t. d.) M oham edánský obřadní předpis chce m íti spodní orgány žen bezvlasé. P r o to také ještě dodnes Tu rci, Peršané, částečně A r a ' 30

fcové a řada km enů islám ského vyzn á n í používá vedle břitev chem ických prostředků ku zbavován í se vlasů, které jsou původu prastarého, obsahující nazvíce auripigm ent a vápno jako d e p i' latoria staroklasická. T o týk alo se nejen vlasů a ohanbí a pod

O br. č. //. Dajakové.

páží, ale i vlasů a vousu na hlavě. U m nohých km enů, kde vousisko jest nepatrné, sporé, tam se vous p řím o vytrhává, ja k o u některých km enů indiánských. M n o zí dom orodci jdou tak daleko, že strhávají obočí, ba i řasy. Za zm ín ku stojí i pěstěni nehtů, které sice netěšilo se v oboru kosm etickém té přebohaté pózornosti jako ostatní, 31

shora uvedené části těla, leč i zde panovala zvláštní m oda^ N iž š í k m en ové nechávají nehty růsti ovšem ; beze všeho* pěstění, obrušujíce je pouze denní prací. Ježto dlouhé nehty považu jí se jako znak, nic nebo m éně pracujícího člověka, jes t u dom orodců nižších kultur dlouhý nehet přece jenom v y z n á ' m enání. Jim i hon osí se pohlaváři a králové. Ba u k m e n ů

O b r. č. 12. D o m o ro d ci z ostrova M alom ocných. (N o v é H ebrid y ).

jih o ' a východoasijských, jakož i některých indiánských, dlouhé* drápk ovitě se krou tící nehty jsou op atřován y zvlá štn ím i p o u z ' dérky(č. X X .v p ř íl.). Leč i vedle dlouhých nehtů pěstěných vid ím e; nam noze dlouhé, zanedbané, nepěstěné, ovšem rovn ěž u lid í m álo, aneb zhola nic ručně nepracujících, jak přih ází se u m n o ' hých čínských asketů (obr. č. 24.). N ěk teré k m en y nehty si též ba rví více m éně trvan livě. U hlednost nehtů jest podm íněn a vyšším již porozu m ěn ím , které se ovšem n ižším rasám n e ' dostává. U nás p ojem pěkného nehtu ovšem ustálil se v k u la ' tém tvaru m írn ě překročivší konec prstů, čistě vyleštěn ý b a rvy 32

pleťové až růžové. Ž en y Orientálců, B arm anky, S ia m k y a Ja' vá n k y b arví nehty hennou do oranžova. U km enů Haussa a T o g o m ají nehty om alované šťávou z červeného dřeva. U M arokánů obarvené nehty m ají pouze m ilostnice a ženy harému, by se

Obr. č. 13. A u stralsk é ženy z Q ueenslandu. j

tak liš ily od obyčejných žen pracujících. Orientálci ba rví o b y ' čejně nehty hennou a pak je vyleští. Z vláštní péči věnuje nehtu vznešený Číňan, který nem usí rukou m n oh o pracovati. Č ím je vznešenější Číňan, tím delší nehet; ten dosahuje n ěkdy i d élk y vlastního prstu; aby nepřišel v úhonu, jest ^přechováván ve zvláštním pouzdérku. (obr. X X . v p říl.) N e n í bez k o m ik y podob n ý nehet, který nahoře opatrován a šlechtěn, dole pak jest

důkladně zanedbaný (obr. č. 23). V ezm ěm e k teréh ok o liv t r o ' pického potentáta, který stkví se d lou h ým i nehty a sledujm e ho při jídle. Jí rukama, a jest snad z km ene, který si na vodu k m y tí nepotrpí. C o nečistoty, parasitů, bakterií se za nehty usadilo, nepřihlédám e^li ještě k tom u, že ani po effekaci, kd y prsty m an ip u lova ly na řiti, že podob n ý hodnostář neuznal za vh odné prsty očistiti. A s ta k o vý m ito prsty jedlo se ze sp o' léčného nádobí a pohárků. Co nakažlivých zde probíhá asi n e ' m ocí (cholera, úplavice, tyfu s) v uvážení tropických veder. — V ezm ěm e vyznavače islámu, kde korán nařizuje po effekaci očistiti ruce vodou , kde ta by nebyla, pak čistiti pískem.. P o zorn o sti kosm etické těšily se nem álo též i zuby. Ú čast' níci afrických karavan řeží si ze dřeva, ve vlákna se třepícího, žvýkací tyčin k y a upravují v m alé chomáčky. R o vn ěž nejsou neznám a nižším km en ů m parátka na zuby. — Z u b y km enů kultur nižších trp í v y k o tlá vá n im právě tak jako zub m oderního člověka. L id o jed i na K o n gu nosí na hrdle jako ozdobu šňůry se zuby sněděných válečných zajatců, a ze zubů těchto skorem p o lovin a jest vykotlána. U m nohých dom orodých km enů v k olon iích nalezeny zuby silíiě ubroušené, nam noze až na pokraj dásní. Snadno to v y s větliti jednak špatnou příp ravou p o k rm ů z látek znečistěných pískem a popelem , jednak že strava podobných km enů jest složena z převážné většin y z uhlohydratů, což n em alý m á v liv na chatrnější složení zu b o' vin y. K leště na vytah ová n í zubů nejsou u m éně kulturních km enu věcí zcela neznám ou. P o většině však zuby, bolest působící, bud se v y la m u jí neb vytlou k a jí, čím ž nastává časté roztržen í a poranění dásně. Jihoafrické k m en y Bakuba u B a ' luba krášlí si zuby prostě tím , že hořejší řadu jich jednoduše vytlukou . M la d ý m Australanům na důkaz dospělosti vy rá žejí se přední zuby. — N ěk teré k m en y středoafrické rašplovávají si přední zuby do špičata, někdy v hořejší, někdy v dolejší řadě, tak že povstávají m ezi zuby trojhranné otvory. M enthaw ejská dívka v archipelu má rašplováno jak v hořejší, tak v dolejší řadě (obr. čís. X X I. v p říl.) — V B lahbaru indickém ob ru ' šují si vznešené ženy zuby do kulata. P lo m b o v á n í zubů vid ím e jen u národů jih o ' a východoasijských. B atakové na Sum atře m ají p lo m b y zlaté a perleťové, podobně na lavě, T im o r u a Filipínách . V Zadní In dii a na M alajských ostrovech žvý k a jí rostlinu betel, jí zuby černají a zm ín ěné p lo m b y p erleťové po tom to betelu dostávají barvu zlatožlutou. B arven í zubů v tropech velice často se vyškytá. B atakové celý chrup p o k r ý ' va jí jistým druhem pokostu, ku kterém u jest přim íchán popel dřeva citrového. K m e n Haussa a T o g e zuby sobě červení.

34

S T A R Ý VPFC

O B S A H : H indové: Masti a oleje, nápoje krásy, ^ A * V vy ku řo vad la. Č ina: B arv iv a vlasů, obklady na obličej, voňadla, ma^ti pro vzrůst vlasů, pro jich odstraňování, m rzačeni noh. E g y p t: M alo ván í očí, b arviva vlasů, pleti, nehtů, zubů, úst, vonční dechu, vy k u řo vad la, masti, obklady na obličej, prostředky proti para* sítům, lázně, toiletní nářadí. Ž id é : M asti, líčidla, žloutenka, blednička, d epilatorium , m léko, obklady, voňadla, lázně léčivé,um ělé, parní, am ulety, m an d rago ra. Foen iča n é: O bklad y, dráždidla. Babyloňané; O bvazy, obklady, m asti, v y k u řo v ad la . P erša n é: Z ařík áv án í a jpověry, obklady, oleje, pry* s.
taří Hindově, národ to kulturou jdoucí k o lik tis íc i' letí před letopočet náš, v zem i bujné, hýřící tropickou vegetací na straně jedné, až po zakrslé klečí a prosté b ý lí zasněžených vrcholků věčného ledu na straně druhé, lid od pohádkových pokladů zlata až po nejnuznější, h ladovící tuláky, od nejbujnějších, ve sm yslnostech se stapéjících bajader až po nejasketičtější zmrzačené jogin y, od nejučenějších brahmanů až po n ejp rim itivn ějšíh o pastevce stád, toť nejbizarnější prostředí, jež ženě hindské, tak různorodě r o z ' položené, skýtalo tak znam enité m n ožství prostředků k o p a tro ' ván í jejích půvabů tělesných. H in d k y p o u žíva ly velice četných příp ra vk ů pro pěstění krásy. H la vn ě b y ly to obklady různých bylinn ých šťáv, natírání m astm i a oleji. N e neznám o bylo pou žíván í m lék různých zvířat, z nichž nejoblíhěnější jako elix írů m života a krásy bylo m lék o k r a v í; nad n ím ovšem stálo ještě výše m lék o ženské.0) Jako am brosie krásy bylo m áslo z lidského m lék a.10) Z olejů nejcennější pro hindskou krasavici byl olej n a rd ový „twacha“ (v a v ř ín o v ý ). N a m n o ze používáno jako voňadel m astí vonných, o kterých píše Ktesias, že daleko jsou cítiti až na vzdálenost neuvěřitelnou. Z mastí těchto v y ' nikala nejvíce tak zvaná „karpion“, z cedrového strom u.11) Zvláště ob líben ý byl ve starší době „ nápoj krásy“ , odvar to ze serium m y rtifo liu m , datura M etel, lékořice a zlata.12) Jinde čtem e: . . kdo každodenně odpoledne pojídá zavařenou rýži s m lék em , 35

cukrem a sladkým dřevem po šest měsíců, bude bezvadný as nabude síly, krásy a svěžesti/'13) Jako líčidel u žívaly n e jvíce „nivovisha* (k u rk u m y ) na žluto a „niliu (in d igo fera tinctoria)* N em a lé m n ožství bylo p říp ravk ů pro m azání prsou, b a rve n í vlasů, ochranných prostředků proti oplození. Z ajím a vá byla b y i kapitola o voňadlech těla i šatů, o vyku řovadlech bytů, m ezí n im iž ne nejnevinnější byla aromatická vyku řovadla, obsahu' jící součástky narkotických bylin, jednak pro uspávání a vy^ voláván í libých snů, jednak ku sm ysln ým podrážděním s e ' sláblého organism u m užova/4) Č ína: Z em ě jak bájem i a fantasiem i přebohatá, tak v lite ­ ratuře dějin p řírod n ích věd pro nás těžko dostupná. Zde každé slovo m á svůj sam ostatný znak. Jediný opis starého ve lk é h o m edicinského díla o 52 svazcích chová C ollege o f Physicians a ten p rý ještě není úplně správný. Z tohoto pram ene k u ltu rn í a p řírod ovědečtí h istorik ové nejvíce čerpali látku pro své práčem Zde, jako přírod a sama jest nám znam enitě vzdálená faunou, rostlinstvem a nerosty, tak vzdálen y našim pojm ů m dosti jsou i prostředky h ygien ick é a m edicínské. L é k y z řad žížal, plazů, ob ojživeln ík ů , ryb, ptactva, odpadků zvířecích, ptačích h n ízd a podobných snoubí se s preparáty bylin, nám začasté dosti vzdálených, ano i naprosto neznám ých pro nedostatečný jich popis. N u tn o se tudíž om eziti na obraz kuse nahozený. V ím e , že čínská krasavice barvila si vlasy příp ra vk em „Ho~xen“ , siln é to h ořk o'sIa d k ým kořen ím . N a pleť tváře b y ly obklady z e sem en „H i-n a u * ♦ Ž en y pro zachování krásy a útlosti v těhotenství u žív a ly b y lin y „ Lim-tai“ , sm íšené s „P e -fo u “ (kam encem ). K u lehčím u porodu, by krása ženy netrpěla, dáváno rodičce do ru k y „Che'yen“ (kam enná sůl). P o porodu p o u žíva ly rozmělněn ného drahokam u „ O kiaou. Znám a byla řada voňadel na to iletn ím stolku čínské krásky z přebohaté vegetace říše věčného slunce. Přerozm anité b y ly prostředky p ři důvěrných stycích čínské gejšy s m ilu jíc ím m užem . Z n a m e n itý jest počet m astiček a. pom ád pro op atrován í vlasů, k odstraňování chloupků. S p éci' alitou čínské ženy přede všem i ostatním i národy i k m e n y jest kultura, resp. m rzačení jejích útlých nožek. Z de děvče j i r v dětství m usí se podrobovati krutém u a dosti bolestném u pěstění svých dolejších končetin, jež záleží v řadě kou pelí, napařování, natírání různým i m astm i a těsném i bolestném, za v in o vá n í a utahování chodidel. Egypta) Z em ě staré kultury, králů a faraónů, která ve svých zkazcích kam enných hieroglyfů a v ě k y trvajících barevných n á ' pisů a obrázků, v y p rá v í nám vedle zachovaných papyrusů o dávném vzd ělán í jednoho z prvních a nejvzdělanějších národů. Právě tak jako bujná a přebohatá byla příroda starého E gypta, tak rozm anité b y ly i prostředky pověstných krasavic z ř íš e 36

p y ra m id . C elková postava E g yp ťan k y, již od p řírod y po většin? vnadné (č. X X I I . a X X I II . v p říl.) a kypré, ráda byla i v p o d ro b ' nostcch doplňována ve vhodnou krasavici. E gyptská příslušnice E v in a p o k olen í všeobecně podm alovávala své očí sirn ík em a n tim o n o vý m „ Mest em* y vedle sirníku o lovn a téh o.10) V elice užívána byla různá b a rviva vlasů, nehtů, ba i zubů. E g yp tsk á krasavice nam noze až do červena barvila svoji pleť, $ak nám ukazuje p řiložen ý obrázek egyptské krasavice s loutnou

Obr. č. 14. Aheta (N e g rito ) z ostrovů Filipínských.

<^č. X X I I I . v p říl.) aneb podoba vladaře Ramsesa III. (č. X X I V . v p říl.) Jeden z nejstarších předpisů na b a rvivo vlasu pochází p r ý od Schechy, m an želky to prvéh o krále egyptského.17) N e j ' oblíben ější z b a rviv bylo žluté, jednak z henny, jednak z v ia ' štovičníku (ch elid o n iu m ).18) N a nem alé výši nalézala se k o sm e' tik a zubů a úst. V elice starostlivé a podrobné bylo líčení rtů, ja k zachytil obrázek na papyru tu rin ckém (obrázek číslo 24). E gyptsk á dáma dbala, aby vydech ovala nejen z celého těla a šatu je jíh o vůně, ale i z úst jejích. T o docilovala p o žv y k o v á n ím různých pryskyřic, jako mastixu, balsámu a pastil z massy „ K y p h iV 9) zvláštního to preparátu, který sloužil jednak ku v y k u řo v á n í, jednak jako voň ad lo do šatů.20) K y p h i složen b y l z medu, vína, hrozinek, jalovce, knrdam onu, puškvorce, hořce, prysk yřice, m yrh y, kam enného uhlí, m astixu.21) 37

Proslavené b y ly různé egyptské masti, ku př.: „S u sin u m r M endesiu m , M e to p iu m V 2) N ěk te ré masti u žívány v p rv ém měsíci zim n ím , jin é ve druhém, jiné ve třetím a opět jin é v ostatních ročních počasích. Jiná mast jest na hladký obličej, jiná pro tm a vší stíny pod očima, opět jiná ku ztm avěn í očí a rozšíření zornic, jiná, by řasy do oči nezarůstaly. N em én ě vážená byla mast z květů akaciových.23) Časté b y ly i obklady na obličej a prsa.24) Z n á m y b y ly preparáty pro vzrůst vlasů a proti jich šedivění. Běžnou věcí b y ly prostředky ku zapuzení blech a jiných dotěrnějších kousavců. Zvláště ob líb en y b y ly jako všude v O rien tě lázně, které u zám ožnějších b y ly o von ěn y a rů zn ým i p řím ěs k y opatřovány. Jak vy s o k o byla v y v in u ta kultura k o sm etik y ve starém E gyp tě dosvědčuje nejlépe toiletn í stolek egyptské vznešené dám y. H led m e na ozdobné h lavičky (obr. č. 26) jež nejsou ničím jin ým , než m isk y na rozdělání barev líčidlových. Podobné m isk y s držátky, nádhernější a s!o^ žitější jednak dřevěně, jednak k o v o v é ukazují na tém že obrázku dvě prostřední a dvě dolejší figu rky. A pátrejm e v toiletn ích tajnostech egyptské krásky dále, a přijdem e na k o vo v á držátka na b a rvy (m ísto štětečků) ku nanášení barev, nádobku na drahocenný olej a nádherně vyp raven á pouzdérka líčid lo vá (obr. č. 27).25) Ž id é p ře jím a jí za své p oroby kulturu egyptskou. U nich zřím e nem alé m n ožství vonných m astí, olejů, voňadel a vy* kuřovadel nejen p ři bohoslužbě, ale i u žen judských. P o d o b n i m azadla sestávala z více m éně různých arom atických bylin, jako m yrh y, skořice, puškvorce, různých pryskyřic, balsámů, klejopryskyřic, vosků a olejů. S počátku d o vo lo v a ly si podob n ý přepych jen osobnosti zám ožné, leč později vid ím e kultus onen i ve vrstvách širších. M asti b y ly bud „ 7 achboasches“r pevnější, aneb „M ischho“ , t. j. měkčí. Z čerstvé m y rh o vé šťávy a oleje připravena slula „stacton“,26) Mast z různých listů a k o ře n í slula „ F o l i a t o n z listí m alabathrových dle vzorů m astí paní řím ských slula „ P a l j a t i n P ro vzrůst vlasů byl o le jo vitý výtažek z různých listů a kořín ků zvan ý „ Nascha“ , jin ý k odstranění chloupku slul „ Schemen A krin “ . Jedna z nejcennějších byla m ast nardová, přivážená z Indie, která však dle P lin ia byla velice falšována.27) Jindy přim ěšována do masti i různá vína. Jako oblíbenou voň avku v toiletn ím in ven táři judské dám y čteme k v ěty h en n ové,28) které naučili se Ž id é znáti v Egyptě, ač i v In d ii příjem n ě páchnoucí k v íte k tento rostl. U žívaly^li ž id o v k y „K opheril, t. j. h lín y též ku červenění jako E gypťan k y, není ovšem dnes dokladů, leč ve šm in k ová n í školené b yly. L íč id lo na oči již ve Starém zákoně zváno „K o ch l“ . V ed le téta šm in k y u žíváno je líčidla „Puch“ . T ř e tí dceř H io b o va slula „K eren. hapuch", t. j. „k e lím e k na líčidlo*', což zajisté nad jiné osvěta 38

N

luje z v y k y oné talm udské dám y. Š m in k a „Srak“ nebo „ S k a ť' sestávala z h lin k y z ostrova Samu, Chia a K réty , vedle běloby olověn é a sloužila jako líčid lo očí,29) u žívané bud v prášku neb s olejem na zvláštní misce „Schephosphoreť a nanášená zvláštní sondou, bud dřevěnou, k o v o v o u neb ze slo n o vin y „ Bishakachul“ (obrázek číslo 27, p rv n í předmět),. Č ím více vy m a ň o v a li se Ž id é z pů vodn í uzavřenosti a styky obchodním i rozšiřova li své vědom osti, tím více p řib íra li i z v y k y sousedních Peršanú a Babylonců, a z v y k y ty b y ly n ěkdy dosti pozoruhodné.

O b r. č. 15. K afu ssk á žena.

T a k ku př. m álokterá snad žena ztrávila toiletou to lik času jako panna, která bylu určena pro krále A hasvera. A b y byla hodna objetí králova, p řip ravovala se v kosm etice celý rok. Šest celých měsíců byla pouze natírána rů zn ým i vo ň avk a m i, m yrh ou a balsám em , druhý pak pů lrok pěstěna byla rů zn ým i speciemi b y lin n ý m i a krášlena líčid ly. Sam ozřejm o, že ta k ový to rok k o sm etik y b yl důkladnou školou v krášlení pro nastávat jící m ilostnici královu. Kam enec „A k a m -J a rif^ braly p roti žloutence a bledničce, hlínu „A d a m a h “ jako depilatorium . Se zálibou u žíváno m léka ovčího, kozího, k ra víh o a velbloudího. N a v ř íd k y a zjem něn í pleti u žíván o obkladů oleje růžového „Schem en W e r e d ", přip raven éh o vy lu h o vá n ím růží pom ocí oleje sesam ového neb o liv o v é h o , nebo přikládány obklady z oleje skočcového, „Schem en K ik “ .30) N ejhledanější byl balsám z G ylea d y a z o k o lí Jericha, zva n ý „A p h a rsem o n " (O pobalsam u m ), u žívan ý nejen jako kosm eticum , ale vzácný jako m azání na rány, často i v P ísm ě svatém zm iň ovan ý. K apary „Z e le f'K a p r a s “ m ěly jako dráždidlo a česnek „S ch u m " d ávaly m užům p ři ochablé jich tělesné síle. P ro zastavení k rv e 39

m ě ly m yrtu „H a d a s“ , jako parfum levanduli „C h a rfa^ D im o", styrax „L ib u o k “ nebo „N eh a u s" a nardu indickou „ N e r d “ , a to nejen jako voňadlo, ale i jako vyk u řovad lo. N e m a lé m n ožství b ylo lázní, a sice m inerálních a léčivých, z nichž nejvíce v y n ik a ly „A b a n a " a „Pa rp h a ra “ v Damašku. Znám á je z Písm a svatého léčivá m oc Jordánu, obsahující nejvíce síru, asfalt a sůl, jako součástky vo d z m rtvéh o m oře, s k terým prý b y l v podzem í spojen.31) Z nám y jsou staré sirné lázně v Tib eriadě palestynské „C ham ai T ib e r io h " o kterých dr. F r a n ' k e l32) píše, i c m ají 49° R., chutnají slaně a zavánějí po síře, a ze čtyř pram enů jeden že zanechává usazeninu bílou, jeden červenou, jeden žlutou, jeden zelenou. Podobně Josephus33) zm iň u je se o horkých lázních blíže Jordánu, kde se H erodes koupal. T a k zm iň u je se i Plin iu s.34) Dálé znám o bylo jezero „B ethesda" čili Betnsaida, „B eth Chesda", kde koupány b y ly ovce u Jerusaléma a kde b ylo pět krytých m ístností pro n e ' mocné, kteří tam čekali, aby m o h li vk ročit do léčivé vo d y, až tato začne se pohybovat. V ed le těchto přirozených vo d připrat vo v á n y i horké lázně um ělé „A m b a te “ , lázně parní „M a rch e ' toans“ , a po těchto lázních nechali se koupající mazati, načež p ili zvláště přip ra vova n ý nápoj z vína, oleje a vo d y „ A lo n ith ". Pozoruhodná jesť i pověrčivost a víra v am u lety.3 ) Z en y zvláště krásné chránily se před zlým pohledem am ulety „Kam éa*\ T y t o b y ly bud prou žek pergam enu „P h itk im ", popsaným verši z bible neb zaříkáváním , neb sáčky s rů zn ým i zázračným i b y ' linam i, kam én k y neb obrázky. Sem patří i u žívání „D u d a im ", m andragogy, jako ochrana plodnosti a k dosažení lásky. Foeničané znali * obklady z b y lin y Z eraphoris (ln u )3°) a dráždidla z „T h o r p a th “ (k ře n u ).37) Babyloňané znali obvazy ,.nasmadtu“ ,38) pastu z medu a vosku, obklady z m ou ky, četné m asti „napšatštu", p řip ra ' vené m astičkáři, „pašišu“ a vy k u řova d la .39) Peršané p ři kosm etice m ají plno zaříkávadel a pověr. S k v rn y v obličeji odstraňovány mastí z páchnoucího potu ovčí vln y, sm íšeného s m edem .40) N a rty přikládány vařené v ia ' stovk y v medu. N a uši hadí kůže ohřátá v oleji neb p r y s k y ' řici. P ro ti vyp ad áván í vlasů n etop ýří k rev s m ěděnkou neb b o leh la vový m sem enem .41) Znám a byla i řada leptadel, d ep i' latorií a prostředků pro masáž.42) C elk o vý vzhled Peršanů a jich blízkých sousedů M edů byl ladný, úhledný (čís. X X V . v p říl.). Řekové. N á ro d z dob prastarých, pocházející z km enů středoasijských, vyk azu je ve zvycích a obyčejích nejstarší své doby archaistické zřejm é stopy ku ltu ry středoasiské, in d ické43) a km enů, s n im iž ve styk přišel na pobřeží střed o' m ořském , t. j. Egypťanů, Foeničanů a p.44) H o m ér v m lhavých rysech řeckého bájesloví líčí nám ve svém nádherném d v o j40

jjpěvu Iliad ě45) a O dyssei46) na m nohých m ístech tehdejší z v y k y . N a řeckém O ly m p u jest A p o llo jako tišitel bolestí, Palaš A th en e co ochránkyně zdraví, A rtem is boh yn í pom áhající že ­ nám vedle řady polobohů, hrdin a žen. Léčen ím zabývá se P o lyd a m n ie, choť egyptského boha T h on a, vyn á lezk yn ě tišícího nápoje farm akon nephenth es; A gm éd e, krásná plavovlasá choť hrdinného M ylia, dobře zná b y lin y na rány a p leť; čarodějka H ekáte a její dcera Medea vy zn a jí se v léčivých bylinách a jedovatě působících rostlinách na březích kolchických.47) Machaon u m í vyráběti a přikládati tišící balsám na rá n y; čarodějka Circe

O br. č. 16. Účes a okrasa hlavy ženské km ene A schira.

O b r. č. 17. Ú p rava ženské hlavy v Loandě. ”

zná kouzelné nápoje s b y lin y m oly, m léčné rostliny a černého kořene. Různé nápoje jak utišující tak hojivé, krášlivé, dráž­ dící, uspávající a přivád ějící v říši zapom nění zau jím ají v H om ěrových hrdinných zpěvěch m ísto nem alé.48) R o vn ěž ve tro j­ ských zpěvech ne poslední m ísto vyhrazeno obkladům a om ývá n í vlažnou vodou. V elice často natíráno tělo m astí nebo lanolinem , po předcházejícím u žití lázně. T a k na příklad Odysseus v zem i Feaků po lázni maže se olejem . V d om ově svém jako žebrák íest od pastevce opatřen lázní a pom azáno tělo jeho mastí. Sm utná Penelopa v utišujícím spánku pom azána od A th é n y am b rosiovým olejem z K yth ereie. P o zd ěji přidávány ku mast­ notám vonné látky. V M alé A s ii naučili se R e k ové znáti velice oblíbenou mast m yron. N em a lé pozornosti těšil se u řeckých dívek a žen jich účes. Z de vid ím e, probírajíce se obrazy na řeckých nádobách, v ý tv o r y sochařů a ostatním i zkazkam i, zřejm ě ráz orientální, který u m ě­ n ím řecké ženy tak dokonalé výše dostoupil, že i dnes jest Tpodivuhodným vzorem pro různé kom binace našich kadeřnic.49) 41

P o zd ěji m ají Ř e k o v é rh izoto m y, kořenáře opatřující byliny,ved le farm akopolů, připravovatelů různých kosm etik, a b ortiv a jedovatin, k teří se s v ý m i krám ci seděli na veřejných místech pouličních. K ultura voňadel, vonných essencí a m astí doznala tak znam enitého vý v in u , že pro různé části těla b y ly různé p říp ra vk y. T a k na noh y a stehna užívána mast egyptská, m a" zání foenické bylo na prsa a bradu, pom ády sisym brické užíváno na rámě, mast amarakusová dobrá byla na vlasy a otm avění očí, mast serpylon brána na kolena a tý l.50) Ř e k o v é v době klassické jednak stykem s v ů k o ln ím i k m en y a národy, jednak proh lu b ován ím své kultury, hrom aděn ím bohatství um ěleckých pokladů a společenským v ý v o je m do" sáhli v kosm etice stupně nem alého. D le Platonova pojm u o kráse byla děvčata pro v ý v in tělesný s počátku právě tak tělesně vychovávána i otužována jako h oši.Jl) T e p rv e od 13. roku až do doby, k d y d ívk a stávala se nevěstou, což b ývalo m ezi rokem 1 8 — 20., byla děvčata odděleně vychovávána. A ristoteles požadoval, aby d ív k y řecké v y n ik a ly krásou a vyspělostí. Jak činila kosm etika znam enité p o k ro k y v klassickém Řecku, nejlépe patrno bylo z různých o d větví přip ravovatelů mastí, olejů, lekvarú, to vid n o i z nem alé řady tehdy již k ve" toucích tajných přípravků a kosm etických specialit. B y liť k rom ě lékařů civilních iatreioi jich pom ocníci m anthanontes v ordi" načni sín i ia treio n .52) Dále byli ph arm ak op oioi m edicínští pharm aceuti, rh izoto m o i dobývači a sběratelé kořenů a bylin , ph arm ak op oioi prodavači léků, aliptoi a m ig m a top olo i pro" davači jedů, k osm etik a amuletů, farm akeis a farm akides fušeři a m astičkáři prodávající ve svém krám ci farm akeion, m y ro p ola i a ropopolai naši parfum éři, nabízející pom ády, nakuřovadla a toiletn í věci, koureis bradýři, k teří ve svých místnostech koureia nabízeli svým návštěvníků m prostředky pro pěstění vlasů, vousů a nehtů. V ed le těchto b yli em " po ro i velkoobchodníci, provozující obchod na ve lik o nejen s b líz k ý m krajem , ale i se zám ořím . Z vláštn í postavení zau jím aly maiai ženy, někdy i podezřelé paničky, začasté však různé pom ocnice střetávající se se zákonem . Z těchto znám e m aiu Phainaretu, m atku velkéh o Sokrata, ženu bez­ úhonnou, m aiu A rtem isiu , specialistku v kosm etice a zná" m ou svý m výstřed n ím životem ‘), m aiu Aspasii, krásnou p ří" telk yn i P erik leo vu , kterou však klade Baas do časů H ip p o" kratových. T a to dáma, která vyn ik ala nejen v kosm etice, ale znam enitě i ve voln é lásce, jak historie nám dotvrzuje, zane" chala po sobě pojednání o porušení plodů, ošetřování potra" cujících a popsání o kondylom atech, což nejlépe osvětluje živo t a p ovolá n í tehdejších dam‘, zvaných m aiai. N ejob líben ější b y ly v u žívání masti, z nichž nejznám ější m yros skládala se 42

z oleje, vosku, prysk yřice a různých arom atických součástí. *'4) K erom a, vosková mast, sestávala z vosku a oleje,55) vo s k o v ý balsám (k eroteh ygre) byl podoben druhu mastí tak zvaných akopos. E laiodes byla mast terpentynová s přím ěskem medu, iriso vé m asti a rů žového oleje. Ř ídké, polotekuté masťo\é m azadlo slulo enchrista. N ejh la vn ější -součástí všech těchto

Obr. č. 18. Ostrované Jižního m oře.

prostředků bylo sádlo vepřové, husí, k ozí a ovčí luj a m áslo,56) vosk žlutý a b ílý pontský a krétský,57) terebim tina, mastix, egyptská akacie. V ed íe m asti setkávám e se i s náplastmi, z nichž nejznám ější byla tvrdá, t. zv. keropistos, podobná naší dnešní diachylové náplasti. P o d jm énem empla^ stron vy ro zu m ív á n y věci na př.: práškováné m ěděnky, m yrh y s k o ží žlučí a vín em aneb směs spodia, běloby s listy anem ony smíšené s m an d lovým olejem a m edem . Z n á m y tehdy b y ly již m asťové řídk é náplasti po způsobu našich m ullů, zvané splenion. K těm to přídavkům druží se obklady t. zv. m alag" mata, obyčejně sestávající z práškovaných arom atických bylin, uhnětených na m ěkkou hm otu se sádlem, voskem a pryskyřicí. N ě k d y zavařovány h len ovité b y lin y (na př. slez, foenum grae^ cum ) se sádlem, m edem a m áslem **) K obkladům používána 43 .

samosská zem ě (b ílá hlinka), eretrijská zem ě (z E uboie), m ilto s (červená h lin k a ),59) n ěkdy fík y, n ěkdy drobné lístk y neb i práškovaná kůra různých bylin. Jindy u žíváno i královskéh o kořene, t. j. m ořské cibule. O lejů vonných pou žíváno bylo nejvíce jako voňadla. Z á­ kladem b y ly oleje plodin sicilských a egyptských, zvláště m andlí a o liv , které n em ěly býti starší jednoho roku. T y to na v o d n í lázni m íchány s rů zným i voňadly, jako je nardus, iris, schoenus, juncus odoratus, a přechovávány v alabastrových neb dřevěných nádobkách. A ro m a tisová n í tak bylo oblíbeno, že napouštěno a m azáno vo n n ý m i látkam i m álem vše, takže i m oč lidská nam noze m usila obdržeti svoji zvláštní vůni. O lej sám m usil býti vařen po deset dnů a nocí, aby schopen byl přijm ou ti různá aromata, t. j. různě vonné k v ěty a pryskyřice. N a to ponechán delší dobu odstaven a začasté rů zn ým i barv id ly m íšen.60) P ro parfu m ování vzduchu sloužila vyku řovadla, ku příkladu bobří stroj pontský, sm íšený s rů zn ým i v o n n ý m i bylinam i, lotos řecký a italský, lib yjsk ý a egyptský. K vyk u řová n í sloužily též pastilky fto is k o i zvané, které b yly připraveny uhnětením různých arom atických bylin, navlhčeny octem a vín em a v y ­ sušeny. N a řeřavé uhlí kladeny nejvíce však směsi p rášk o­ vané (h ypoth ym iaseis). P a rfu m ová n í bylo tak oblíbeno, že již tehdy u žíván y sáčky s rů zn ým i vo ň a d ly (naše nynější sachety) p ro n avon ění šatů, prádla atd. P ro libou vůni napouštěna rů zn ým i látkam i i — lůžka. Gargarism a, kloktadla, užíváno obyčejně z v o d y neb oleje růžového, obsahující ledek oslazený m edem . Zvláštní b ylo m edicam entum indicum , zubní prášek k ovon ěn í dechu, naše nynější cachou, složený z popele zaje­ čího a n e to p ý říh o / 1) Dosti často užíváno různých prášků jako pudru, líčidla anebo jako zásypu na poranění a proti pocení. K u líčen í b y ly to nejvíce soli olovnaté, smíšené s rů zným i h lin k am i a ovoněn é arom aty b y lin n ým i. V prášcích pak proti pocení nejčastěji objevu je se kamenec, a to bud m elosský nebo egyp tsk ý/ 3) Běloba byla jednak p říro d n í ze Sm yrn y, jednak p řip ravován a um ěle. K u zaprašování sloužil obyčejně prášek, zva n ý parapaston, směs to olovnaté soli, kosťové m ou čky a m yrh y, která svlažována šťávou z m ak ovic a vínem . Diapasmaťa b y ly ^ v o ­ něné prášky rázu kosm etického, zvláště v pozdějším Ř ím ě oblíbené.^) Jedno z prvních m íst v kosm etice zaujím aly, jako všude v O rientě, lázně, a to všeho druhu. O byčejné lázně studené ku svlažení a osvěžení, lázně slané, jež dle tehdejšího názoru sušily a zahřívaly, a konečně i lázně teplé, aby odtučňovaly a chladily. P ři lázni anebo po ní bezprostředně bylo z v y k e m

tření těla suchou látkou a poléván í, p ři tom pak n ěkdy po" p íjen o sladkého vín a s vodou, ohřátého, načež kůže natřena zpravidla von n ou mastí va vřín ovou . N ě k d y používáno jako lázně teplé vod y, sm íšené s olejem , bobkovou vodou anebo* vodou m ořskou. O b k la d y a náčinky bud teplé neb studené b y ly bud kašovité neb ze suchých bylin , neb o b ilí v sáčcích.64)*

O br. č. 19. Koreaně.

Z en y řecké znaly ochranné prostředky t. zv. pessaria, ob" sáhující m im o jiné přím ěsk y česneku, h líz hyacintových a m ořské cibule. K u vyhn án í m rtvého plodu u žíváno nam noze jistého druhu pessarií, připravených z d rogy nám dnes neznámé, zvané charien. D o pessarií přidávány též kořeny, lístk y i šťáva z cy" dam en persicum a koloquint. V ed le pessarií b y ly znám y tehdy i čípky. Zde z utřených a skrze šat prolisovaných léčivých látek, sm íšených s m edem a sádlem, voskem nebo olejem , uhnětena byla massa na pravid eln ou hm otu a z této tv o ř ily se čípky ve ve lik o sti a tvaru duběnek. P ře d zaváděním p otřen y b yly sádlem husím nebo ovčím tukem, často i napouštěny 45 -

žíučí. Zvláště ob líb en y b y ly děložní k u ličk y' pessoi, vyrobené z jem ného oleje a před zavedením do J:ěla potřené vonnou m astí,65) které začasté zvá n y k o lly ria .66) K tém už účelu sloužil také m a lý kousek bavlny, který se napouštěl tukem a ochrannou látkou, aneb léčivo rhakion, ve vln ě zabalené neb na péru balanos peripteros zavádělo se do du tiny.07) Pozd ější lékaři — O ribasius, P a v e l z A egin etyato — znají k úlevě trpících pessaria obm ěkčující, stavící i otvírající. N a p ro ti tom u užíváno však také již prostředku p roti neplodnosti, a sice ze spálené části m ořské želvy, rozetřené se ženským m lek em a šťávou z g ra ' nátových jablek.68) P ro vzrůst prsou a rozm n ožení m léka sloužil tehdy fen ykl, v Řecku divoce rostoucí, a to nejen kořen, ale i sem eno a šťáva. P ro ti vypadáván í vlasů pak nejlépe m ěly se osvědčiti obklady z bílé h lin k y, vína, růžové m asti a hroznové šťávy, vedle orný" vání v odvaru z helleboru (čem eřice). N em o c i rodid el léčeny směsí m yrh y, soli egyptské, cyperské, libyjské nebo sicilské, utřené s m edem , vysušené a opět r o z ' práškované. V některých případech zhotovován a pasta z m andlí, v Řecku divoce rostoucích, vody, m edu a sesam ového oleje, k čemuž p řim íšen o arseniku a síry. N a povzbuzení m ěsíčního toku doporučován česnek,vpetržel pak p ři nemocech spodních orgánů. T a k též cypřiš, v Řecku domácí, a cedr i terebentina, akacie, pivoňka, šafrán a lotos sloužily podobném u účelu; i kadidlo s m yrh ou a skořicí bylo léčivým prostředkem téhož směru. Zvláště ceněn byl i podražec krétský (aristolochia) — po pět až šest let ve svazečcích uschovávaný, anebo dictamus. Jak pro plodnost — a to sem eno z bílého epheu — tak i n e ' plodnost m ěl řecký pharmacapola A ristophilu s zvláštní svůj p říp ra ve k ; týž doved l p rý i púsobiti na předurčování pohlaví. R o vn ěž velice vážen b yl aconit, om ěj, který však dom a p ře ' ch ovávati zakázáno pod trestem sm rti.69) T e n to p rý pocházel ze zvířete Cerbera, jenž střežil brány do podsvětí v H erakíei." ) Vlas u Ř eků byl vžd y po většině bohatý, u mužů sp lý ' v a v ý (obr. č. X X I X .). D oba alexandrinská. Kultura řecká dospěvši své největší výše, počala se pom alu stěhovati přes hranicevm oře. R. 338 totiž v b itvě u C haironeie podm aněno bylo Řecko F ilip e m M acedon ským a dvě léta na to, r. 336 před Kr., po jeho ú m rtí ujal se vlá d y m lad ý A lexandr, m už to rázný, osvícený a sce' stovalý, který hleděl řeckou kulturu rozšířiti pokud m ožno po všech m ožných oblastech. Z a lo živ A lexa n d rii jako hlavní město, učinil ji síd lem nejen světového obchodu, vojenské slávy, ale i nejvyšším fórem vědeckých tehdejších časů. Zde vid ím e, kterak kosm etika záhy dostala se pod ochranné peruti věd y lékařské. Celá řada spisovatelů zaměstnávala se literaturou 46

kožních nem ocí, a sice do podrobn ostí v e lm i pozoruhodných. Z velice četných případů povšim n ěm e si ku př. Critona, těles­ ného lékaře v císařském paláci, jako autora čtyřsvazkového díla kosm etického. P r v n í jeho kniha obsahuje prostředky pro zachování vlasů, podporování jich vzrůstu a jich ochranu, b a r' v iv a proti šedivění vlasů; prostředky ku dosažení žlutého i z la ' toplavého jich odstínu; napouštění tukem i natírání vlasů jako ochrana; prostředky k odstranění vrásků v obličeji. L íčid la a

O b r. c. 20. G o ldi (A m u r ).

o b k la d y ku docílení jem né a lesklé pleti na tváři. H nědá a černá líčidla očí, líčidla antim onová. Prostředky proti zácpě nosu. P rostřed k y pro zuby, p říp ra vk y žvýkací, prostředky proti z a ' vá n ějícím u dechu nosním u a žvýkadla p roti zápachu z úst. Druhá k n ih a : Č istící p říp ra vk y p ři bolavém krku, m asti proti potu v podpaží, ku docílení pěkných bradavek prsních u žen; p rojím a d la ; natírání, jež pů sobilo lesk rukou ; proti černým skvrnám , vyrážk ám a popraskané pleti po porodu ; mast p roti vyh řezn u tí pupku; k udržení panenství u děvčat a panictví u hochů, pro m ladé ženy studené a vlh k é přirozenosti, proti zčernalým jizvám , pro odstranění vlasů a chloupků. L íčid la různých druhů ku dosažení jem né pleti, masti p roti zápachu vycházejícím u z vlasů ; líčidla pro celé tělo ; prostředky k d o ' 47

sazení čistoty a lesku pleti; arom atické p říp ra vk y a libě p á ' chnoucí tin ktu ry na p o střik ová n í šatů, p říp ra vk y ku navonění, jednak p ři odpočinku na lehátkách a před procházkou; p ře d ' pisy různých nakuřovadel a m astí i olejů z m andlí, datlí, ořechů, scsamu, m y rty , mastixu, vavřín u , růže, medu, sladkého dřeva, oenanthy, m eiranu, lilie, kosatce, narcisu, cypřiše, granátových jablek, šafránu, nardu, amarakusu a m alabathry. T ř e tí kn ih a: Předpisy p roti různým druhům loupám se kůže, vyrážce na hlavě, vším a hnidám , vypadáván í vlasů, svrabovité vyrážce v obličeji, pih ám a skvrnám slunečním ; n á vod y na různá om ýva d la pro obličej, prostředky p roti píchnutí, žlu tým skvrnám , ú jedů m a v říd k ů m ; m asti p roti strupům a pupencum na bradě; obklady ku zjem něn í pleti; zelená náplast na zvlh lou kůživ bílá pak k u tvořen í se jizev, obklady ku vy h o jen í stroupků. Č tvrtá obsahuje k a p itoly proti b ílý m a černým skvrnám , černým jizvám , bílé ků ži p ři m alom ocenství, nem oci nehtů, šedivé vyrážce a puchýřům , svrabu, neštovicím , bradavicím , m ozolů m . Zánět pupku, vyhřeznu tí střívka; prostředky p roti om rzlinám . T a k psal Crito, lékař s ohrom nou praxí v předních d o ' mech alexandrinské aristokracie. O něm však p ra ví věhlasný řím sk ý lékař a historik Galenus, že jeho n ávody ku líčid lů m působí než krásu zdánlivou a n ik o li trvalou. N em én ě z a jí' m a v ý m je lékař císařského dvora Menekrates. autor ro vn ěž obsažné encyklopedie, vynálezce diachylové náplasti, který při úpravě mastí doporučuje tu k y opatrně zahřívati, ježto b y přip álen ím ztratily na své hodnotě, a m ísto k o v o v ý m m ě ' chadlfcm m íchati roztopenou hm otu sm rk o vou hůlkou. N áplast svoji doporučuje dělati v zim ě spíše měkčí, v létě tvrdší, a p o ' chvaluje si, že dobrá je k obm ěkčení svalů a prsou, p řid á 'li se k ní čerstvého kořene m alvy. Androm achus, rovn ěž tělesný lékař císařův, m im o svůj universální prostředek tak zva n ý Theriaca, který přetrval svým věhlasem celý středověk až do n o vověk u a vyráběn byl ještě v 18. stol. ve Francii, H olandsku a B e ' nátkách, tento lékař jako specialitu svoji m ěl řadu praeparátů svých pro uši, pro bolavé a vyk otlan é zuby p říp ravek s pepřem a pyretrum , i podob n ý prostředek pro kosm etiku ústní. Damokrates, lékař řím sk ý, v y n ik l zvláště p říp ra vk y pro potřebu úst, jež více m éně obsahovaly mastix, am on iak ovou prysk yřici i sůl, kostus a p o d ,71) N ě k d y v léčení svém zacházel dosti důkladně daleko; tak když léčil ku př. dceru konsula S ervilia m lék em k o zím , aby toto lépe pom áhalo, b y ly zm ín ěn é k o zy k rm en y zvláště p řiv ezen ý m i listy z m astixového stromu. 2)^ Jindy léčil k r v í z pontských kachen.73) Značně do k o sm etik y zasáhl i anazarbský D ioskorides, lékař jak civiln í tak vojenský, po tehdejším světě v e lm i zcestovalý. T e n to k ritick ým s v ý m duchem počal v y m y ťo v a ti m n oh o lichých a bludných názorů 48

z m edicíny. V ohledu kosm etickém velíce často u žíval oleje m yrtovéh o, připraveného z vylisova n é šťávy listů této rostlin y a vařeného s olejem o liv o v ý m . M asti b y ly sm ěsí tuků a rostlinných součástek (xylobalsam u m ). Hustě zadělané oleje s rostlin n ý m i p ra ' chy sluly s p is s a m e n ta . R ů žo vý olej p řip ra vo vá n byl zavářen ím růžových lístků s olejem o liv o v ý m , načež rukama, které b y ly v m edu nam očeny, vym ačkáván, pak uložen v nádobě vym azané rovn ěž m edem a p ozd ěji vy lis o vá n v lisu, k terý také m edem vy^ mazán. Oblíbená mast nardová přip ravován a z datlového a o liv o ' véh o oleje a m alabathrum a ovoněn a costem, am oniem , nardou, m y rh ou i balsám em . — N ě k d y však i přes svou k ritičn ost upadá Dioscorides do přežitků řecko'egyptsk o-in dických . M ezi

O b r. č. 21. K rátk o vlasý B ušum an,

oleji uvádí olej zápasníků (sordes ex palaestra), což byl olej, jím ž zápasníci natírali těla svá před zápasem; po zápase pak kd yž prom íšen byl potem a prachem, b yl seškrabován a užíván jako p ř í' pravěk kosm etický, zvláště u dam oblíbený, protože pocházel z těl statných zápasníků. P o d ob n ě sordes balneorum , rypos balaneíon, t. j. nečistota, prach a špína, seškrabané z podlah lázní po koupání, m y tí a m asáži těla, dobře působily p rý kráskám alexandrinským . V léčebné sbírce D ioscoridově ved le těchto přestřelků čteme i o přípravcích z hadů, žab, švábů, m ladých vlaštovek, m y ší i stinek. N escházely ani žluč š k o r ' p io n ova (?), hyenina, vedle menstruační k rve ženské. Z těchto dob zachovala se zm ín ka o kosm etické knize lék ařk y Elephantis, lék a řk y X an ité a Sam ithry, které psaly o kožních a pohlavních nemocech, a Galen p řip om ín á jednu z jejich mastí?4), p řip ra ' vén ou z ovčího tuku a husího sádla. 4

49

Zvláštn í zjev v id ím e v této době v m edicíně a přírodních vědách. S od b ory těm ito velice často a rádi k oketu jí vládnoucí potentáti. B yla to snad částečně záliba v m edicíně, leč nejvíce byla to výslednice tehdejších p o m ě rů : O h rom n ě rozlehlá říše, pohádková nádhera, nepřeberné bohatství, bezm ezná m oc v ia ' dařova a neobm ezená vševládnost nad životem a sm rtí p o d ' daných. T o vše nedalo se jin a k získati a ovládnou ti nežli tvrdou disciplinou, bezohlednou, ba despotickou vládou p a ' nující osoby. N e d iv n o pak, že tak ovýto vladař nehrubě b y l n áviděn lidem poddaným a že začasté ukládáno o ž iv o t jeho. P r o ti násilí b y ly uzavřené brány, stráže a zbraně, leč bezm ocná byla vládn oucí osoba p roti tajně a tiše podaném u sm rtícím u jedu. Z té p říč in y v id ím e začasté vladaře, kterak zanáší se pěstováním přírodních věd a m edicínou, studiem a příp ra vou kazijedů. M ithridates Eupator, král pontský (r. 120— 60 př. K r.), sám sestrojil si m n ožství jedů a protijedů. N a zločincích ku sm rti odsouzených zkoušel jedy pavouků, hadů a škorpion ů a podával jim pak různé p rotijed y i osvědčené látk y doh rom ad y smísené. A talus Ph ilom eter, poslední král p e r' gam ský, podobným sm ěrem konal svá bádání.75) Sám vla stn o' ručně zakládal si záhony, dle Plutarcha, s jed ova tým i bylinam i*76) M im o jin é sestavil proslulou náplast jednak na rány, jednak na zjem n ěn í pleti, v n íž byla obsažena m ěděnka, pryskyřice, am on iak ová guma, terpentin, lůj, ocet a olej.77) Zachoval se nám předpis na bílou náplast a prostředek p roti žloutence. Kleopatra, krá lovn a velk éh o E gypta r. 50 před K r., rovn ěž obírala se sestrojováním různých přípravků. Sepsala pojednání o kosm etice, kdež pojednává o vzrůstu a rozm n ožen í vlasů, o různých kožn ích nemocech a jich hojení, v jin é knize z a ' b ývá se n em ocem i ženským i. N ik om ed es, král bithýnský, podobně zná různé p říp ra vk y jak pro léčbu vn itřn í tak i vnější. G alenus78) u vádí zvláštní náplast po něm nazvanou, která p rý byla dobrá p roti vyrážkám . Řim . N e s m rte ln í básníci a spisovatelé řím ští, O vidiu s, Plinius, M artial, Tib u llu s, Juvenal, Propercius, Catullus i jin í, zanechali nám ve svých vážných i satirických dílech neobyčejně jasný nástin o potřebách a požadavcích k osm etiky rozm ařilých obyvatelů řím ských za časů A ugustových. Zvláště přesný a určitý obraz v tom to směru dochoval se nám v básnických dílech, pojednávajících výhradně o denním životě a pěstění krásy, které zau jím alo velkou jeho část u vznešené dám y ř ím ' ské. Z pram enů tak bohatých, jim ž p od ob n ým i sotva může se honositi která k oliv doba jiná, n evy jím a je ani naší současné, uvádím e pozn atky alespoň nejzajím avější. N a noc natírala si vznešená R ím anka tvář těstem ze stříd k y chlebové, rozetřené m lékem . V y n á le z k y n í tohoto chváleného 50

prostředku byla slavná Poppea, dle níž také označováno těsto p a s ta p o p e a n a . Snadno je věřit Juvenalovi, že opatření to bylo ohyzdného a směšného vzhledu. Totéž bylo c a ta p la s m a , pasta z bobů, právě tak nevzhledná.

O b r . č. 22. R ů zné typy účesů: a ) Č ernoška ze západní Indie, b ) B aro lo n žsk á d ívk a z jižní A frik y , c) Hotentotka. d ) Žena giljacká ze severní Asie. e) Japonka, f ) In d ián ka z K o lo rad a v severní A m erice.

Jakm ile ráno se probudila řím ská kráska, ihned lou sk n u tím prstů zavolá k om orn ou „S m a ra gd is" a s n í polorozevřen ou zá ' clonou vstoupí otrok yn ě s noční nádobou ze stříbra, korintské b ron zi neb kom posice m urhinské. K d y ž skončen p rv ý vakt, vejde „p a n í“ do oblékárny, či řekněm e toaletní síně. Řada o tro k y ň a lid í, slyšení žádajících, třeba již k o lik h od in na 51

n i čekala. T u p o k yn e dveřníci „Ja n itrix" a určí, kdo m á b ý ti předpuštěn k slyšení z kupcU, zaříkávačů a hádaček, na k teré sc tehdy velice drželo, prodavačů a poslic zpráv. K „p a n í'V kom u svolila, byl připuštěn, p r o vostatní byla „n em ocn a" nebo prostě hajala* M ladé a půvabné R ím a n k y zva ly v žd y dom ácího p řítele k této ranní toilettě, aby m oh l nahlédnouti do ch ou' lostivých tajů jejich půvabů.79) A tu u vznešených Ř ím a n ek čekala v předsíni řada o tr o ' kyň, b y předstupovaly po řadě dle předepsaného postupu p r o ' váděti povin n ou kosm etickou práci na své „d o m in ě ". P ro každou práci byla otrok yn ě jiná. Jiná pro m ytí, jiná pro epilaci, jiná pro pu drován í, jiná pro česání vlasů, m azání, jich vln ěn í, jiná pro p o dm alován í očí, líčení pysků, úst, jiná pro masáž těla, pěstění nohou a rukou, jiná pro oblékání šatů a zvláště stanovena jedna pro skladbu záhybů na šatech, cožv bylo n e j' um ělečtější specialitou vznešeného světa klasického Ř ím a. Jiná otrok yn ě m ěla na starosti náram ky, skvosty a jehlice. K a žd ý obor působnosti m ěl jednu o trok y n i a v tom tato vyn ik ala dovedností vyhráněnou. A běda nešikovné, neprovedla^li cos přesně dle přání své velitelk y , pak sledoval trest citelný, štulce, kopance, sm ýkání za vlasy, ano i bití, ovšem za neklasického doprovodu řečnického ústrojí rozhorlené velitelk y. O tro k y n ě toiletn í rozděleny na jednotlivé od d íly, dle pořadí své práce, jak z předsíně m ěly vstupovati do síně toiletní. N e jp rv e otrok yn ě „S k a p h ion " s hrncem čerstvého k o zíh o m léka předstoupila a m ěkkou houbou om ýva la „kataplasm a", t. j. p o k rý vk u a obklad s obličeje od předešlého večera, načež v o n n ý m výtažkem a m ý d lo v o u k ou lí „sm egm a " čistila obličej. A n e b o pro odstranění tohoto suchého těsta om ývána tvář vodou, do níž přidáno helenium , jehož nejdůležitější součástkou b ylo tučně m lék o oslice; jin ý m prostředkem b ylo také lo m e n t u m (sm ývadlo, cididlo) z čisté pšenice a m y rh y judské; ‘dále u žíván druh lektvaru, v něm ž nejúčinnější byla m astnota šťávy z rouna beránčího (náš lan olin ). Jeden z názvů prostředku p o d ob n .h o je suint, zápachu odporného, též p rý vý b o rn ý na ňadra. Ř ím an é znali i m lék o proti pihám, dodnes osvědčené. — N a d ů ' kladnější o m y tí b ylo pou žíváno i m ýdel, a to tekutých i hustých. N ejhledanějším b y lo galské z tuku kozlečího a popele b u k o ' véh o dřeva, ovon ěn é skořicí nebo nardou perskou. P ů vo d m ýdla p řiřk l P lin iu s Gallům , leč nutno připom enouti, že je o něm zm ín ka již v bibli, ač m oh lo se jednati také jen o rostlinu, m y d lin y tvořící (k o ře n m ýdiice, saponaria). P o u m ytí rukou vh odné bylo n atříti je m lék em osličím , aby zbělely a zjem něly. N a osušení sloužily lněné tkaniny. Z vlá štn í libůstkou či r o z ' m arem bylo otříti ruce o jem n ý vlas dětský. 52

P o odstranění kataplasmatu sledovala půlhodinná koupel v lázni, po většině nádherně vypravené, která byla nezbytná ■y pravidlech kosm etiky. Koupel, ovoněn á olejem jasm ín ovým s p říd avk em m ou k y lu pinové, podobného účelu asi jako naše otruby. P a k tělo vysoušeno látkou s in d o n pojm en ovan ou a po massáži třeno k o v o v ý m kartáčem, zva n ý m s t r i g i l i s . P o lázni přišla chvíle pedikúry, ku kterém už účelu byl zvláštní nožík, který slul f o r f e x . Jím op erova ly i m o z o ly a k u ří oka, neboť již tehdy b ylo půvabem docíliti zdání m alé nožky.

Obr. č. 23. R uka s nepěsténými nehty čínského askety.

V elic e důležitým činitelem v kosm etice řím ských t y l y krášlící pasty, jichž je počet nem alý.

dam

Leč poslyšm e řím ského pěvce lásky O vid ia , který nám nejen líčí v bujné fantasii rafinovaného labužníka a p o žíva t* ného světáka všecky m ožné způsoby klasického m ilo v á n í až na hranice nejkrajnějších n em ožností (A r s am atoria) vedle re­ ceptů znuděného a přesyceného záletníka na zbavení se vy^ užitých a nepohodlných již lásek (R em ed ia am oris), ale k terý zanechal nám též tři recepty na pasty pro šlechtění p leti řím ské krasavice (M edicam in a fa c ie i):80) 53

I.

Poslyšte, jak lze svěžesti dodati p obled lý m fíčkům , když spánek opustil něžné údy. Ječmen, jejž libyčtí osadníci p o slali na nákladních lodícb, zbav plev a o trub. Stejná m íra čočky poleje se deseti vejci; lou pan ý ječmen však nechť váží dobré dvé libry . Když to na větru uschlo nechť to p o m a lá oslice na h ru b o rozem ele; a p rv n í parohy, jež spadnou živém u jelenu, zetři na prach . Přidej toho šestý d íl dobré libry . Když pak sm íseny by ly s jem nou m ouk ou , uschovej tak vše v prázdných koších. Přidej dvanáct oloupan ých narcisových cibulí, jež na Čistém m ra m o ru rozetře pravice hbitá. P řib e r šestinu gu m m y s tuskickým sem énkem . K tom u přijde děvětkrát tolik m edu. Která dívka užije tohoto líčidla na svou tvář, bude zářiti jasněji než její zrcadlo.

II.

N eváhej upražiti žlutavý vlčí b o b 81) a zároveň dej vychladnouti vařené boby, jež nad ým ají tělo, O b o jíh o navaž stejně po šesti librách, o b o jí vlož do černých m lýnských kam enů k rozm ělnění. A ť neschází ti ani běloba, ani pěna červenavého sanytru a sluneční iris, jež přichází do země. Pom ni, aby silné svaly m lad ík ů o bojí zároveň zpracovaly: ale součástky, jež trou, nechť přesně váží unci.82) P ř id a jM i se jako léčivé prostředky písklata ptačích hnízd, zm izí z obličeje skvrny, jež zvou se alkyonské.83) Tážeš-li se, m n o h o -li toho třeba pravím , že tolik, k o lik pojm e unce, na půl rozdělená. A b y prostředky dí žely poh rom adě a daly se natírati na tělo, přidej attického m edu ze zlatožlutých plástů.

III. A čk o liv k adidlo p říjem n o jest bo h ů m a bytostem božským , přece jen sam otné nem á se dávati na oheň oltářů. Když budeš m ísiti kadidlo se sanytrem , jenž odstraňuje vře d y , přesně odvažuj a od obou vezm i triens.81) Přid ej méně než čtvrtinu gum y, sloupané s kůry, a m alo u kostku z m as'n é m yrhy. To když jsi zetřel, hustým sýtem prošij: bude nutno, aby prach od m edu, jím ž by l polit, by l odloučen. B ude s prospěchem, p řid á-li se k libo vo n n ý m m yrhám i feniklu. Fen iklu ať se vezme pět skruplí, m yrhy devět . . . Jakož i sušených růží p ln á hrst a s am m oniackou solí i m užského kadidla. D o toho nalij šlichtu z ječmene; váha k ad id la ať rovná se váze soli a růží. I když v krátké době všechno se natře na něžný obličej, utkví na tvářích hojně barvy.

P o lázni a m além občerstvení ovocem a vín em přišla na řadu epilace, kterou prováděla otrokyn ě „U tricu la." E p ilaci zanesli z O rientu do Ř ím a Ř ek ové. Prováděna byla na celém těle, zvláště pak na prsou, nohou, rukou, ba i obočí. N e jv ě tš í však péči věn ova li podpaží, a to nejen ženy, jichž roucho p a 54

většině odhalovalo celé rámě, ale i m uži zženštilí, ba i filo s o fo v é a řečníci, jako Seneka i Cicero, kteří pova žu jí tento druh ko sm etik y nem éně u silnějšího p oh laví za akt slušnosti. D okonce ne^ m ilosrd n ý m posm ěchem stíhaly ty, již neodp ovíd ali těm to jejich p ojm ů m esthetickým. M ísta choulostivější natírána pem r

O b r. Č. 24. Judita dle K o u ra Meita.

zou anebo této podob n ým práškem, p u m ex catanensis zva^ ným . N a tvář jako jem nější prostředek dáváno psilotriu m a dropax; m ísta m éně choulostivá a v id ite ln á prostě h olili. N ev y h n u teln ý m příkazem slušnosti byla také epilace n ozd er; na vy trh o vá n í těchto b y ly pincetky, zvané v o l s e l l a e . Pozoru hodnou péči vě n ova li Ř ím a n é čistotě uší, p o u ží­ vajíce k tom u tyčinek ze slon ovin y, opatřených na jed n om konci žlábkem . 55

K d y ž kůže byla očištěna, vyleštěna, ohnětena a upra­ vena, přistupuje otrokyn ě „P h ia le " nam alovati skráně na bělo a růžovo. Líčidla byla rozetřena a pak rozdělána slin am i zm ín ěn é otrokyně. P ro to Ph iale již časně ráno m usila r o ž v y ' k o va ti von n é pastvlky, aby dutina ústní byla arom atisována a z úst ji nepáchlo, aby potřebné slin y b y ly navoněny. P roto před početím líčení musila P h iale dechnouti na zrcadlo a toto podati své velitelce, by se m ohla přesvědčiti, zda z úst o tr o ' kyně nelibě nepáchne. C trok yně v y jm e práškované líčid lo čer' vené (obyčejně košenilu, lakm us nebo anchusu) z narkethie, t. j. drahocenné nádobky křišťálové, rozdělá vla stn ím i slinam i a nanáší na pleť své velitelky. Jak p o h líželi tehdejšív esthetové na líčení, dosvědčuje n e j' lépe O v id , k terý p ra v í: Žena, jež m ilu je, m á b ýti bledá, aby patrno bylo, že srdcem svým je zaujata, a proto dám y, jež chtěly zajím avě působiti d ojm em sentim entálních, trpících, za ' m ilovan ých , ba i souchotinářek. nanesly na svou tvář lehkou vrstvu běloby a k říd y ; prvé však líčid lo dle M artiala trpělo deštěm, druhé sluncem ; existovala také směs obého. K tém už účelu p ily i d á vk y cuminu, podobně jako naše chudokrevné d ív k y ocet. T y , jež m ěly přirozenou barvu přezrálé m oruše, m u sily ovšem v y n a lo žiti m noho péče, aby dle příkazu O v id io v a d o c ílily pleti m ram orové. Přes to však b y ly zase jiné, jež dávaly přednost nádechu pleti oživené, dodávajíce tváři, čeho nedostatek svěží k rve odepřel. V tom to případě podle údajů H orácových užíváno b y lo tří druhů červen i: m in iu m , k a rm in a jakási barevná sou' částka z vým ětu krok od ilova . T a to líčid la nedávala začasté pouhého nádechu pleti, ale zastírala i stopy věku. Básníci sou ' časní m ěli tu o předm ět více ku posm ěšným svým epigram atům . T a k p ra ví M artial va ro vn ě: Zlo, které je skrýváno, často více na sebe upozorňuje nežli sama skutečnost. Juvenal je m éně galantní, kd yž se posm ívá tvá ři těstem obložené, na niž lep í se rty nešťastného chotě, a která je n ěkdy spíše podobna rudém u vředu nežli něžném u obličeji. Všechna tato vážná i posm ěšná n apom enu tí došla jako vžd y m alého slechu. V tom co „P h ia le " m ěla plné ruce práce, stojí p oh otově již následující d ívk a „ S t im i", držíc v levé ruce nádobku s m a ' stičkou a v pravé štěteček na om a lová n í řas a obočí. O t r o ' kyn ě „ S t im m i" jm én o své m ěla ad stib iu m = an tim on (černá barva), která používána k zm ín ěn ém u líčení. ' M a lován í očí naučily se dám y řím sk é od Asiatů. A sice k rcsliti a n tim on em řasy, víčka i ob očí; s p řip o m ín k o u toho, co dovídám e se o e p i' laci, m ožn o souditi, že dávaly přednost kresbě před ozdobou, již uštědřila sama p rozíravá příroda. Ostatně z v y k tento je v e lm i starého data: již v bib li p rorok Ezechiel naň vede stesky. 56

P o zd ěji následovaly i prostředky jiné, jako olovo, šafrán, pýr, jež uvádí O v id v hořejší již zm íněné knize M edicam ina faciei. R a d í také zásyp jakým si jem n ý m práškem m ezi řasy, aby se zdály oči rozšířenější; doporučuje ku zvýšení půvabu také p o d lo žiti a d o p ln iti oblouk obočí. K účelu tom u sloužila zvláštní jehla k ou řem očernalá. P lin iu s dává přednost prášku ze spá' lených a rozm ělněných vajíček m ravenčích. M artial však po<" sm ívá se m ilence, když jej chce ok ou zlovati obočím , jež si ráno dovedně zh otovila . D le veršů těch m ožn o však, že jednalo se o nalepená obočí ve tvaru vystřižen éh o úzkého poloobloučku, jež byla také pom ůckou okrašlovací. Pra vd ěpodob n ě u žíva li Ř ím a n é i nálepků na tvář, zvaných s p l e n i a , černých a kulatých, jež rozsety po tvá ři m ěly za účel

skrývati skutečné sk vrn y a vady pleti. M im o nálepky byla to i m alba štětečkem ve tvaru p řib ýva jícíh o měsíce. T ý ž z v y k dochoval se dodnes u žen tunisských, které odvarem duběnek nebo šafránu kreslí si na tváři drobné kra jk ovin y, p řip om ín a jící lístečky stromů, což p rý je ozdobou orig in eln í i našemu oku půvabnou. P o služce „S t im i" nastupuje děvče „M astich e", nesoucí na zlaté misce k lejop rysk yřici m astix z ostrova Chios ku žvýkán í, aby řím ská dáma, m ěla-li vyk otlan é zuby, zam ezila nepříjem ném u zápachu z nich. V ed le toho m ěla Mastiche více nádobek s pem^ zou a rů zn ým i prášky, rozetřen ým i v o n n ý m i essencemi pro čištění zubů. T y t o pěstily se již tehdy pom ocí kartáčku a zdá se, že byla znám a i škrabátka na jazyk. Ústa pak vyp lach ovaly vodou lehce ovoněnou, jež nesla jm éno svých proslulých vy* nálezců, C osm y nebo Nicera, dodávající dechu čistoty a obsa^ hující ponejvíce šafrán a z Paestum růži. T ý ž Cosmus vyráběl i desinfikující pastilky, a sice z m yrty, lentišku a feniklu. 57

N e n í bez zajím avosti, že těm ito v o n n ý m i prostředky h led ěly často vznešené dám y zastříti zápach lih ových nápojů, jim ž m nohé nezřízeně hold ovaly, jak s op ovržen ím žaluje sla vn ý Plinius. A Catullus prozrazuje nám ještě jiné hnusnější t a ' jem ství Ř ím a n ů : jako prostředek odsuzovaný a přece ostrým svý m účinkem chválený, diskrétně v alabastrových vázách neb v drahocenných on yxových láhvičkách přechovávanou pastu z m astíxu a p em zy rozdělanou m oči nevinného pacholátka p ro cídění dutiny ústní. Z v y k ten b y l p rý zavlečen ze Španěl a dodnes udržuje se m e z ivp rim itiv n ím i ob yvateli katalon ským i. Z u by churavé dávali si Ř ím a n é nejen p lom b ovati, ale i n ah ra' zovati u m ělý m i. Jedním z nejznam enitějších operateurů b y l Cascelius, který znal zh otovovati i p lom b y zlaté. N a výrob u zubů um ělých pou žíva li různých více m éně trvan livých tm elů anebo prostě kosti obyčejné i slonové. T y t o pak p řip evň ová n y zla tý m i sponkam i. T a k é byla již znám a výrob a celé řady zubů, jež b y lo m ožno lib o vo ln ě nasazovati, neboť M a rtia l v y p rá v í o dámě, která zuby své svlékala právě tak lehce jako svůj oděv. Úprava vlasů. K d y ž takto zbavena byla řím ská krasavice noční m asky a nalíčena v obličeji a na očích, zuby m ajíc v p o ' řádku, podstoupila úpravu vlasů, k čemuž byl druhý sbor o tr o ' kyň. T u přistoupila nejstarší a nejzkušenější z děvčat „ N a p e " a sundá dom in ě ozdobný m ěch ý řo vý čepec. D om ina totiž v č e ' rejšího dne odpoledne vprášiti si dala vysušovací prášek do vlasů. A b y m ohla do města „na procházku", dala vpraviti si vlas poprášený ve zdobný, drahocenný čepec. A n y n í čepec sundán. O h, jaká krása, — vlasy zčervenalé jak Aurora, dom in a s p o ' kojená, sam olibě se u sm ívá a otrok yn ě hlučně poch valován ím jásají. „N a p e “ vezm e vlas a opatrně lou h ovou vodou prom ývá, osuší a potírá m astí galskou, načež m usí b ýti kštice občas v y ' stavena paprskům slunečním. Ř ím a n é naučili se barviti vlasy od Britanů, k teří snažili se zastříti svoji ryšavost, jež m ezi n im i převládala. Je to ostatně um ění, v něm ž stali se Ř ím a n é m istry, m ající m n oh o r o z ' m anitých pom ůcek. V ed le slupek ořechových u žív a li zvlá štn íh o, nám n y n í neznám ého prostředku, jm énem Mattiacae pilae, k u ' ličk y matiacké (dle zaniklého města Mattiacum u n y n ějšíh o něm eckého W iesbadenu ). Jiný p říp ravek dle P lin ia byla sm íšenina z těla p ija vk y a octa, zkvašená v olověn é nádobě, účinku prý tak m ocného, že p ři natírání vlasů b ylo do­ poručeno podržeti v ústech oleje, aby i zuby nezčernaly. Rada tato vedle šarlatánství m ůže obsahovati i zrn ko p ra vd y, neboť většina těchto b arviv obsahovala nebezpečnou rtuť, o lo v o a jiné t. z v. těžké k o vy, které k a zily a v y v ik lá va ly zuby. Z a časů bojů Ř ím a n ů v G alii a G erm an ii o b líb ily si řím sk é dám y barvu vlasů ohnivě zla to žlu to u dle dom orodců galských 58

a germ ánských. K terá krasovláska nebyla obdařena od p ř ír o ' dy touto barvou, zjednala si jednak ostrým i žíra vým i m ý d ly (spum a canstica85) a pom ádam i p rom ěšovan ým i v lh k ý m p o ' pelem dřevěn ým . T a k o v é to pom ády p řip ravoval cinerarius ( c i ' n is = p o p e l). O d s tín y žluté stupňovány od ba rvy světlé až do ryšavosti. B ý va lo pak i libůstkou barviti vlasy rů zn ým i tony, dokonce i m od rým i. Všechna barviva m ěla více m éně jednu společnou nectnost: špinila, ničila vlas, ba i životu byla n e ' bezpečna. Jednou z nejzákladnějších věcí v kosm etice vlasů byla sm íšenina jistého výtažku a oleje (oleu m fla g ra n s ); také o b '

Obr. č. 26. M is k y a n á d o b k y n a v o ň a v k y a tu že u E g y p ť a n ů .

líben byl m orek jelení. K leopatra je tvů rk y n í receptu, v něm ž h la vn í součástkou b y l tuk m e d v ě d í; předpis, který z E gypta ujal se v Ř ím ě a b y l tam ve velk é vážnosti. P lin iu s zanechal nám m n oh o jiných, jichž p řím ěs k y jsou však m álo lá ' kavé, ja k o: hlava, žluč i v ý m ě t m yší, pepř, čemeřice a pod. Jedině snad cennými, leč i nebezpečným i prostředky p roti v y ' padávání vlasů b y ly ty, jichž základem b y l praeparát ze špa' nělských mušek. N ě k d y v touze po m odě šla odvaha řím ské krásky tak daleko, že když její bujný, hnědočerný bohatý vlas v zd o ro va l velitelské vů li její a všem barvid lů m na rezato a m arně o č e ' káváno objevení se červen ohořlavé barvy, tu raději bohaté k u ' čery se u řízly a na hlavinku posazena paruka. 59

Vlasy umělé. B ohatství i nedostatek vlasů m ěly v bájesloví i ve skutečném životě Ř ím an ů v e lk ý význ a m ozdobný i s y m ' b o lick ý a proto se velice p řičiň o va li u varovati Jeho ztrátě. T a k na př. tonsura byla značkou otroctví, označení to, které kněžstvo katolické přejalo z té doby na znam ení pokory. P o věs t p ra ví o Césaru, že před veřejností zd ob il hlavu va vřín e m p ře ' devším proto, aby za k ryl velk ou lysinu svoji. D och ovaly se nám zprávy, kde m ajitelka „m od n íh o zá v o d u “ v Ř ím ě, blíže chrámu H erkulova, oznamuje, že právě dostala zá ' silku překrásných, sikam brišských zlatých bohatých vlasů z P o ' ryn n í. O všem paruk u žíváno u dam zpočátku jen v nejnutnější potřebě a nouzi, neboť v lázních, které b y ly veřejné, m ohla býti velice lehce in tim n í tato vlasatá diskrétnost pro potěšení ostat­ n íh o k levetivéh o dám ského Ř ím a prozrazena. V ž d y ť štip la vý Horác p ři n ejbližší p říležitosti posm ívá se čarodějnici Saganě, kd yž ztratila vy s o k o nadoudanou paruku. P o zd ěji parukářská však m oda šla tak daleko, že h otoven y vlasaté p ř ik r ý v k y i v m ram oru, by m o h ly býti sochám paní v různých form ách vsazovány na h la vy dle m ěnící se m ody. B a rv ícím i pom ádam i na zlatohlavé vla sy v y n ik l nejvíce voňavkář, k terý m ěl svůj krám ec u cirku M axim ova. P ro paruky pou žíván o ponejvíce vlasů otroků germ ánských, jež skýtaly m ateriál jednak na celé paruky, jednak na p říd a v k y účesů. Ř ím sk é dám y pozd ěji neostýchaly se veřejně v bazáru M u niciově opatřovat! své nákupy zm ín ěných přízdob. Básníci tro p ili si žerty z této dám ské potřeby, leč móda, jako vždy, přek on á ' vá i posměch. D om itián zpodoben ie na m edailonech s účesem, k te ' rý nem ůže býti n ičím jin ým , než parukou rovněž O th on a Galba. Prapů vod paruky nutno vlastně hledati m nohem dále, takže Ř ím an é jistě n ebyli je jím i vynálezci, leč pravdě n e ' podobno jest, že by b y li neznali p ou žívati jejích výh od . V y p r á v í se na př. o slavném M ausoleovi, jem už A rtem is dala postaviti blíže Halicarnassu skvostn ý náhrobek, k terý dal vlastně jm én o všem toho druhu slavnostním pom n íků m , že týž M ausol b yl také pověstn ý zm ín ěnou ozdobou hlavy. R o vn ěž jeho poddaní b y li podrobeni příkazu p řik rý ti za tím účelem d říve oholené h la vy touto m éně půvabnou náhradou. M o žn o souditi, že i zdokonalené již paruky řím ské b y ly ještě ve lm i hrubého vzhledu, často pouhé srstnaté kůže k o zlí (h o e d i n a p e l l i s ) , což dávalo vzn ik vtipu o dobře obuté hlavě (caput bene calceatum), a M artial p osm ívá se dokonce: „nic není p otu p n ěj' šího nad plešatou h la vu ". V ed le našich dovedně neznatelných příčesek b y ly to pom ů cky v e lm i p rim itiv n í. Spíše žen y d o ' c ílili větší rafinovanosti a pokroku v tom to směru, tak že Juvenal m lu v í dokonce o pravých stavbách a věžích, jež ob těžk á' v a ly h la vy dam. T ý ž básník naříká na toío obelhávání p řírod y,

před n ím ž často chvěje se rozhořčením i sama m orálka. T a k na p řík lad pověstná Messalina při svých nočních toulkách do nechvalné čtvrti suburské p řik rývala svůj černý vlas k řik la vě žlutou parukou, odznakem to m ilostnic, právě jako v obleku barva m odrá, jak s nářkem prozrazuje týž básník. Slavius A via n u s pichlavě veršuje o nehodě, která sesměšnila jednoho ze slavných hodnostářů řím ských: zlom yslná, dovádivá bora shodila m u totiž paruku s hlavy. V podobném zm atku octla se jedna z krásek, jejíž bohatství vlasů ob d ivo va l slavný O vid , a která p ři jeho nepředvídané návštěvě paruku svou v rychlosti po" sadila obráceně. Zahanbení to, jak praví, pro dámu n esm írně kruté, jež nepřeje ani svém u nepříteli. P o této zkušenosti dává

O b r . č. 27. N á d o b k y n a líč id la v z n e še n é h o světa eg y p tsk é h o .

týž básník dám ám radu, aby s podob n ým nedostatkem zam ykaly se na zá vory; těm pak, které naopak o p lý v a jí bohatstvím vlasů, dovoluje, aby p řijím a ly své ctitele p ři toiletě, při níž m oh ly by se pochlubiti vzácným tím to m ajetkem . M o žn o ještě při" pom enouti, že dám y řím ské, byvše postiženy ep idem ií, která působila vyp ad áván í vlasů, v z ý v a ly o pom oc Venuši, a kd yž pak zlo zase pom in u lo, z vděčnosti daly postaviti sochu této bohyně v postoji česající se ženy. Dám ám , jim ž nebylo třeba ani barviva, ani přídavků vlasů, zbývala ještě nem éně důležitá péče o účes, který také podléhal m ódě. N e ž jděm e zpět do budoiru naší řím ské krasavice. K d y ž „ N a p e " sundala čepec a prom yla, pom azala a u rovnala vlas, nastupuje práci „C ala m is", k rou tilk a k u drlin ek tep lý m i že" líz k y (calam istrum ). Ž elízk a oh řívala si v h ork ém p op eli ve stříbrné nádobě. Z a tím co vlásk y svlékány s papyrusových sm otků, na nichž b y ly n avin u ty a dokrucovány na skráních 61

a čele, rozprašovala z úst „P tek a s“ do vlasů své ve lite lk y ob ratn ým v ý c v ik e m olej n ardový a vonné orien tální essence, b y po celý den vydech oval vlas libě páchnoucí vůni. R ozm ařilá R ím a n k a v různostrannosti svého účesu neznala m ezí, chtíc předčíti n ovotou své soupeřky. B yla účesů taková r o z ' m anitost, že popsati je b ylo by prý, jak p ra ví O vid , snaha tak bláhová, jako počítat žaludy na m ohu tn ém dubu, včely na hoře H ý b le a d ivá zvířata A lp . P řes to však poučuje dále: tvář p o d lo u ' hlá vyžaduje vlasy nad čelem rozdělené, leh k ý uzel na vrcholu o d ' k rý v a jíc í ouška sluší spíše tvá řím ováln ým , iedna nechť dává p oletovati svý m vlasům po ramenech, jiná m á v y z v e d ' n ou ti copy dle vzoru Diany, jiná zase okouzluje vln am i b u j' ně zkadeřeným i. D le vkusu Juvenalova nejpůvabnější p rý je sepnouti vlasy světlou síťk ou ; tedy i tato pom ůcka je již úctyhodného stáří. V m arn ivosti své v účesu zacházely ženy řím sk é dé do pošetilostí, čehož důkazem je m ram orová socha Julie S em ia m iry, m atk y H élio g a b a lo v y : sochař m usil být p ři m odelaci pam ětliv požadavku, aby účes dle potřeb y m o h l b ý ti sňat a nahrazen časovějším . Pochybn o však zdá se, že b y Ř ím a n k y p ři svých přísných pojm ech o čistotě b y ly pu d rovaly svůj vlas. T o lik o co vý ra z nejvyššího sm utku a sebezapom ínání b y lo tak é z v y k e m z bible nám zn ám ým sypati vlas popelem nebo prachem . B udiž však d o volen o p řip om en ou ti, že zm íněná bible poučuje nás o tom , kterak ženy israelské m éně přísných zá ' sad čistoty zaprašovaly svůj vlas, a to ponejvíce zlatém, které zářilo p rý kouzelně ve vlasech; bývalo to zvláště ve slavnost­ ních chvílích a obřadech, při nichž i hoši přisluhující zdobeni b y li tím to rozkošn ick ým způsobem. T a k é H o m ér v y p rá v í o P ria m o vi, dovíd a jícím se o sm rti syna svéh o H ectora; nebo E u rip id předvádí nám Elektru, chystající se pom stíti zavraždění otce svého A gam em non a. V mastech a essencích utrácely Ř ím a n k y znam enitě peněz. B y li to hlavně vyrabitelé pom ád, krém ů, voňavek, essencí, v y ' ku řovadel a pudrů na podkladě vonnéh o kaktu a spicanardu z Indie, vedle starověkých kupců alexandrinských a z A n tioch ie, k te ří v ž d y nové a n ové preparáty s n o v ý m i a n o v ý m i fanta' stick ým i lá k a vý m i jm ény, vžd y s n o v ý m i obm ěnam i a h o n o ' siv ý m vych va lová n ím školenou vyn alézavostí rafinovaného obchodníka u váděli do obchodu na ulehčení měšce nejen n e j' vyšší řím ské aristokracie a vysoké plutokracie, ale často i na odírání kapes středních vrstev klasického Ř ím a, pro své o b o ' hacení. C n to, tělesný lékař císařovny Ploton y, popisuje dvacet pět nejhlavnějších druhů takovýchto m astiček a Fabricius p o ' drobně uvádí jich obchodní jm éna.86) >62

K d y ž otrokyn ě „P s ek a " dokončila svůj um, předstoupí f,K ypassis“ , vnadná pln ovděká černoška, takto vychytralá sp ro ' středkovatelka všelikých intim ních i m n oh d y dosti ch oulosti' v ý c h záležitostí své d o m in y a proto byla velice oblíbená a oceňo^ vaná u své ve lite lk y a jí zvláště vyznam enávaná a odm ěňovaná.

Obr. č. 28. V e n u š e d le L u k . C ra n a c h a .

O tro k y n ě tohoto druhu b ý va ly obyčejně tím to svým vý h o d n ý m ro sta ven ím in trik á n k y a pom ocnice k záletným dobrodru žstvím svých velitelek a m ladých pánů řím ských. P ř i toiletě bylo jejich prací vyčištěné, pročesané, namazané, voň avk ou napuštěné a takto připravené vlasy ještě jednou srovnati v záhyby a p le ' tence u praviti a u tvo řiti konečnou úpravu čučku (nodus), jehož varian ty b y ly z m ír y četné. U p ra v iti uzel vlasů (k terý někdy až i 30 em byl dlou h ý) na zádi h la vy tak, aby přes den v y '

držel, bylo nejtěžší součástí toíletty vlasové. H la v n í úlohu ovšem zde m ěly hřebeny a jehlice (ácus discrim inalis). J im i p odch yť covány a p řid ržová n y jed notlivé pram eny vlasů. B y ly prosté zc dřeva (lign ea), jim ž podobné dodnes nosí prostší žen y v o k o lí Ř ím a, stříbrné nebo zlaté, hladké neb ryté a řezané, k o v o v é neb kostěné, obyčejně plné, většinou d rakok am y zdobené. N ě k d y však b y ly i duté a obsahovaly jedy. Tacitus vyp ra vu je o p ři" pravovatelce jedů pro prsteny a jehlice, M a rtin ě.87) T a k o v o u to zlatou jehlicí, již s výčitk am i vášnivě vyrva la ze svých vlasů, F u lv ie a probodla jazyk m rtv o le Ciceronově, aby se pom stila za urážky, jichž utrpěla od slavného tohoto řečníka. P od ob n ou jehlicí prý, dle D ion. Cassia, byla sm rtící vražedná zbraň K le o " patřina, leč pověst o sm rti jedem zm ije více se ujala. M ísto i doba věn ovan é účesu m ěly ve lik o u důležitost v denním živo tě řím sk é dám y — h o to v ý p rý to válečný stan. D le řím ských předpisů m u sily se zdob ičky vlasů a ka d eř" nice učiti delší dobu u m ění p o volá n í svého u zkušeného ně" kterého z m istrů městských. K terá se učila pouze dva měsíce, nebyla pokládána za vyučenou. Kypassis opatrovala též skříňku se šperky a jehlicem i, k terý m i upevňována i toiletta a byla to zodpovědnost a starost nem alá při tehdejším bohatství a rozm ařilosti řím ské patricijky. Vášeň pro šperky byla u Ř ím a n ek nezřízeně vyvin u ta, zd ob ily se jim i od rána po den celý, tak že nádh erym ilovn ost tato po" hnula ku vá žn ým důtkám i sh ovívavéh o O vid ia . Z m iň u je se o náramcích arm illae v podobě hadů z těžkého zlata, které v á ž ily i deset liber, což m álem pravdě nepodobno, aby dám y rozhýčkané pro pouhou ozdobu snášely toto břím ě. A přece na dotvrzen í pra vd y svědčí i slova Petron iova. Z vlá štn í ob libě těšily se am uletty. B y ly to prsteny, chránící prý kouzelné před uhranutím a z lý m i v liv y . B ý v a ly z jaspisu s v y r y tý m i ná" pisy, jako: salvos ire. Lucian ve své k om ed ii „ L h á ř “ pro" zrazuje, že ku zh otoven í těchto prstenů nejhledanějším a nej" význ am n ějším byl k ov, získaný z meče popravčího (aes patibu li), — tedy snadněji dosažitelný. M ě l"li však am ulet m íti všechny ctnosti talismanu, m usil býti posvěcen knězem v chrámě Serajově, a to pod v liv e m téhož znam ení zvířet" niku, jem už podléhala určitá osoba svým zro zen ím ; byla to směs p ojm ů m agie s astrologií, věd to, těšících se vážnosti u Řím anů . Zdá se, že v rozm ařilosti své zd ob ily dám y i palce nožek svých prsteny, rozu m ím e"li správně veršům M a rtia lovým . S přepychem až n erozvážn ým a nebezpečným krá šlily své uši: třem i až čtyřm i v e lk ý m i perlam i o věšo va ly každé z nich, libujíce si v jem ném chřestotu jako zvuku drobných rolniček, jež provázelo každý nepatrný pohyb, m ajíce pro tuto hříčku název crotalia, a nedbajíce, že p řílišn ou tíhou touto prodlužu jí 64

až do nevzhlednosti boltce ušní. Juvenal i O v id m a jí pro to svá varovn á a důtklivá, leč m arná napom enutí. A n to n ia , choť Drusova, zavedla dokonce ozdobu v podobě zlatých ryb ek (in aures piscibus addunt), jichž byla velk ou m ilo v n ic í.v Co dodávalo šperku v očích nádhery chtivých Ř ím a n ů zvláštního posvěcení, b y l vznešený pů vod prvních m ajitelů, často sesazených vladařek i králů. Bohatá dáma střídala k le ' n oty své, jež uzavírala do dvou různých skřínek (dactyliot' heca); jiné ozdob y m asivnější určeny b y ly pro zim u (h ib e r' nu m ), jin é prp léto (aestivum ), lehčí s kam en y ve slunci z á ř i' v ějším i. Z a jím a vo je, že o diam antu — ač b y l jinak znám — jako o šperku není z m ín k y ; nebylať ještě v té době znalost tak vzdorných nástrojů, které b y drahokam u tom uto dodaly skvělé oslňující zářivosti. P o sléze m ožn o tvrditi, že dobu vlá d y císaře Augusta ve přepychu klenotů nepředstihla snad žádná jiná. K d y ž úprava h la vy řím ské paní byla skončena, tu „ N a p e “ , kterou paní dom u zvláště dala v úpravě h la vy a vlasů v y c v i' čiti, jako nejstarší a nejzkušenější ještě jednou vše přehlédne a případné závady opraví, aby b y lo vše v pořádku. N y n í nastala opět starost jak pro dom inu tak pro N a p e nemalá. B y lo se rozhodnouti, m á 'li na účes b ýti postaven diadém aneb sepnouti vlasy nad čelem zlatým pasem a po stranách spustiti kštici v kudrnách.Je dom něnka, že i tehdejší dám y m ě ly jakési časové m ód n í zprávy, jim iž říd ily se i v účesech. P ř i všem tom shonu, hluku a chaosu různých prací, p o ' bíhání, řečí, klepů a gest, nejubožejší byla a m ěla n ejm éně záviděníhodné zam ěstnání a p o vo lá n í „L a tris", otrok y n ě držící před dom in ou zrcadlo, stříbrnou to velk ou k o v o v o u desku, po krajích bohatě ornam enty i fig u rk a m i zdobenou a nam noze vzácn ým i k am en y vykládanou. N ě k d y ovšem i ctitelé řím sk é krasavice vyzn am en áván i b y li podržeti p ři účesu zrcadlo, v něm ž m ilova n á jich kráska se shlížela, ú kol to trochu nem u žný, jak štiplavě píchá Horác, leč pro seladony k m lsném u p ř ib lí' žení se příležitost vítaná. A le pro o tro k y n í uděl byl to p ř e ' trpký. T a to m usila na každý pohyb a p o k y n své v e lite lk y pilně pozor dávati a dle rozkazu paní své neustále m ěn iti p o ' lohu zrcadla, aby přísná dom in a poku d m ožn o co nejlépe viděla v nej p řízn ivějším světle krásu svou. A m nohé dám y v e svém rozm aru a m arn ivosti p očín aly si m n oh d y velitelsk y hrubě až i odporně a b y ly tak nem ilosrdn ý a neúprosný, že často, jak s p o lito v á n ím líčí básníci, docházelo ke kru tým vý je vů m , p ři nichž polonahé otrokyn ě m u sily p řijím a ti z něžně pěstěné ru k y vznešených velitelek zlé ú dery a poličky, ba často svíjely se pro nejm enší neobratnost i pod ranam i biče až do krvava, n ěk d y rozvzteklen á dom in a otro5

65

k y n i ubohou ve zlosti až pokousala, za vlasy dala pověsiti a práskati na tělo nahé, a nestačil m n oh d y ani podobný trest; zaznam enány jsou i případy, k d y nebohá otrokyn ě vydána byla ku potrestání katu, ba i ku popravě, pověšena byvši za vlasy. Bestiálnost tuto m ožn o si v y s v ě tliti jen prostředím , které od m lád í v cirku a zápasech otu povalo ženy a je olu povalo o cit a vych ovávalo v názoru, v něm ž otrok nebyl vůbec p o va žován za člověka. D le O v id a b y ly však i dám y, o nichž m o h lo se bezpečně ř íc i: kadeřnice její m ůže býti klidná, není z žen, jež by jí rozervala tvář nehty, aniž jí b o ' dala rám ě jehlam i. Zrcadlo b ý va lo obyčejně velice vzácný kus um ělecké práce, a běda kd yb y nebohá Latris nedopatřením neb snad n eopatr' ností ho poškodila neb dokonce rozbila, pak stihl ji trest krutý, ba začasté šlo i o život. P o dokončení toiletty h la vy předstU' puje otrokyn ě „K a r m io n ", která čistí, ostříhá a vyleští nehty na rukou, tudíž m anikúra. I toho b y li Ř ím an é velice dbalí. K d o nebyl zám ožný, tak že celou řadu otrok y ň si n em oh l v y d ržo v a ti doma, ten zašel do krámce bradýřova. N a pěstění prstů, nehtů a na jich krásu kladena váha nemalá. P o všech těchto pracech následuje pak úprava šatu, kde vystřídala se v práci a posluze opět řada otrokyň. P o d r o b ' nosti ovšem v y m y k a jí se řádkům těm to. Leč letm o sáhněme aspoň v bohaté m useum toto. K ústroji vyd ržovala si bohatá dáma celou řadu žen, jež na zatlesknutí do dlaně, které m ělo význ a m našeho za ' znění zvonku, m u sily býti p oh otově službou. P o sta vy Ř í ' m anek: dle vzoru klasických bohyň b y ly po většině štíhlé (obr. č. 28. v p říl.). O b le k y ukládány do ebenových sk řín í, bohatě zpravidla vyřezávaných, t o t a e de c a p s u la zvaných. A b y prachem netrpěly, bylo je třeba proklepávati m ěk k ý m c h vo ­ stem zvířecím . Z h o to vo vá n y b y ly bud z hedvábí assyrského, b avln y indické a vln y, a to ve výběru všech barev. C h arakteri' stickým ob lekem vznešených, patricijských dam byla š t o la , dlouhá a široká bílá tunika, vzhledu v e lm i důstojného. N a rukou přip evn ěn a k o v o v ý m i kruhy, na těle d v o jitý m pasem splývala v četných m ěkkých záhybech, tvo říc i vlečku. B yla výsadou žen bezúhonných; ženě pochybné nebylo d o volen o ji obléci, — a v y ' hledávána s oblibou postavam i m enším i, jež délkou sv o jí zdán' liv ě zvětšovala. V tom to ústroji vyslána byla V etru rie ku C oriolánu a v něm i zpodobována Junona. Jiným oblekem byla i m p l u v i a t a a p a t a g i a t a , kteréžto se zálibou v o lily m ladé ženy a d ív k y . N ě k d y zd o b ily ramena jakousi šálou, p e p lu m zvanou, jež na prsou sepnuta byla kam ejí. Jindy bylo to p a l i u m ne n e p o ' dobné našemu plášti; ob ojí tento svrchní šat je původu řeckého. P a lliu m b ylo společně i m užům , tak že m nohé ženy na důkaz 66

svorn osti m anželské nosily jeden a tý ž; není p rý ovšem z m ín k y o podobné shodě m ezi pověstnou X an tipp ou a Sokratem . O v id seznam uje nás ještě s jin ý m i jm én y obleků, jako r e g i l l a , l i n ' t e o lu m , la c o n ic u m , p lu m e tite , význ am u však m éně důležitého. Šněrovačky a orthopedie. N a snadě je, že na vrchol povznes sené zásady esthetiky p řik a zo va ly úm ěrnost tvarů, n ičím n e ' vybočujících, jež by nerušily ja k ék oliv zn ám k y přílišného b ia ' hobytu. Překvapu je však, p řip o m e n e m e 'li si díla slavných sochařů, že i ú tlý pás b yl přízn a k em zvláštního půvabu. (V iz obr. 28.) P ře k y p u jící tva ry k teré k o liv části těla dám y m írn ily často dosti násilně zvláštním i pom ů ckam i v podobě těsných ovin ů , k terým i hleděly docíliti potřebné pravidelnosti. Z vlá štn í podušky správně um ístěné napom áhaly zase d oplň ovati n e d o ' statky těla. D obře vystihuje O v id sv ý m i verši snahy ty to : ja k trapn ým p rý je býti svědkem nám ahy této a jak o b d iv o ­ ván je výsledek její. Obuv. Přirozeně, že půvab těla m ěly doplň ovati i pěkné form ovan é n ožky. P ro tyto doporučuje O v id vysoké, ozdobně zpracované kothurny, jež krásu jejich ještě stupňovaly. M éně zdařilým nožkám svědčil p rý jistý druh střevíců z bílé kůže, které je spíše zahalovaly. O všem bylo nutno vy v a ro v a ti se ob u vi p říliš volné, jako těsné, stužky a řem ín k y nesm ěly se bolestně zařezávati do masa, n e m ě la 'li utrpvěti pleť chodidla i la d ' nost krok u — jak poučuje dále O vid . Ř ím s k ý svět dám ský znal vedle jm enovaných ještě tyto dru hy: so ccus, naše to trepky, c r e p id a , vysoké p o lob otk y se šněrováním , u n c in u s , střevíce s ohnutou špicí, a s a n d a l i u m , v nichž zpodoben je na pověstné m osaice pom pejanské E m p edodes, stoupající na Etnu. V y so k é podpatky i silná podešev p řis p íva ly již tehdy ku n evin n é lsti postavám m enšího vzrůstu. T a k dobrom yslně žertuje na př. Juvenal: „H led te tuto o b ry n i! P ro m ě n í se rázem v trpaslici, zb a víted i ji vysokých kothu rnů ." Ještě dovolena budiž malá poznám ka o pověrčivosti Ř ím an ů , které obé p oh laví stejně p o d lé h a lo : obléci p ra vý střevíc na levou nohu, anebo naopak b y lo n ep řízn ivou předzvěstí d n e ; zn í to spíše jako vtip a přece sám slavný Augustus — jak prozrazuje Seuton — přikládal m além u tom uto nedopatření postrašující význam . A tak vy s tro jil jsem V á m drahé čtenářky klasickou ř ím ' skou madam e. O všem všecky variace pochytiti n em ožn o. O trokyn ěv ovšem se tak nekrášlily, krom ě m ilostnic. — Leč urozená Ř ím anka, toť vrozená byla rozm ařilá fin tivost s celým aparátem kosm etické své laboratoře. T a k o vá to byla často v ý ' bojná a dobývačná výzbroj velkých i m alých pom ůcek, jim iž o k o u zlo v a ly ve spojení s darem vrozen é krásy, podm íněn é již po u h ým p říz n iv ý m podnebím , nádherou p řírod y, vo ln ostí 67

a nespoutaností všeho způsobu života vznešené žen y slavnéha Ř ím a . Všechna tato vrozená a to lik e rý m i často i p o šetilým i a od su zovan ým i prostředky zvýšená krása nevyzn ěla však nadarm o, neboť nadchla současné básníky, nejedn ou sp olu ' v in n ík y a oběti tohoto podm an ivéh o kouzla, k m yšlen kám a dílům n esm rteln ým — toť skutečnost, která dává za p om e' n ou ti i m n oh ou nectnost nádherných těchto bytostí. N em én ě a snad i nebezpečnější byla výzb roj duševní, ona jistá dovednost i duchaplná lest, kterou od m lá d í učila se blahobytná Ř ím a n k a vh odně a s m istrností o vlád at; u m ění to, které m ožn o nazvati jakousi kosm etikou duše.

STAŘÍ SLOVANÉ - STAŘÍ ČECHOVÉ

A.

S T A Ř Í

S L O V A N É .

O B S A H : P éče o tělo. Lázně. Účes vlasů a vousy muže. P o k rý v k a hlavy mužovy. Ú čes vlasů a po k rý v k a hlavy ženské. K osm etické přípravk y. P ř e d ­ měty toiletní: hřeben, nůžky, břitva, pincety k vytahování chloupků a vlasů, lžičky k čistění uší a zrcadla. T eto v án í a m alování těla. Líčení tváří.

říve nežli přikročím e ke kosm etice starých Čechů, poohlédněm e se ještě do časů zazších. Jak to alsi do­ padalo u starých Slovanů? Zde ovšem nelze podávati nějakých podrobných zpráv o přípravě jednotlivých preparátů, jak se dělo částečně v díle prvétn a jak uvidím e u starých Čechů. Zde nutno om eziti líčení pouze na povšechný obraz péče o tělo, zjevu těla, a případně s tím souvisejícího nářadí, jak nám praoteck ý živo t pracně shledala archeologie na základě vy k o p á vek a staré literatury. P é če o tělo. Slované, ponechávajíce vý v o ji těla úplnou v o l­ nost, nedbali při tom zvláštní čistoty, tak jako bývá obyčejem u všech národů, k teří žijí volným , přírodním životem . Ovšem, jak dalece p ři tom čistoty nedbali, a v jakém pom ěru byli po této stránce k jiným sousedním národům, zejména ku G ermánům, jest nesnadno pověděti. N ěk te ré západní pram eny ho­ vo ří tak, jako by péče o tělo, resp. čistota slovanská byla hlu­ boko pod germánskou, ale jiné v ě c i tomu nenasvědčují.88) Sv. Sturm přišed jednou k Fuldě, řece, našel tam m nožství Slovanů. Koupali se sice, ale přece se opat zděsil nad zápa­ chem, jejž šířili. A je známo, že jak u polabských Slovanů v X I.— X II. stol., tak i u Rusů za staré doby knížecí nižší, ne­ svobodná třída lidu slula přímo smurdi, což patrně souvisí se smrděti. Nicm éně netřeba si bráti zp rávy ty příliš k srdci. Prostá nejnižší třída pracovní nikde a nikdy nebyla jiná, necítíc p o ­ třeby zvláštní péče o tělo. A jelik ož zp rávy zachované pochá­ zejí vesm ěs od jednotlivců z vyšších tříd společenských, z v y k ­ lých větším u blahobytu, pohodlí a větší čistotě, pochopím e, proč jim vžd y a všude byt prostého sedláka byl víc e méně od­ porný a nečistý. A kde k tomu ještě přistupoval moment od­ poru národního a náboženského, který vůbec snižoval a zhor­ 71

šoval úmyslně pohanský živo t slovanský. Za takových o k ol­ ností všechny ty zp rávy ztrácejí na svém významu. Lázně, Ostatně máme proti zprávám výše uvedeným zase jiné historické doklady, jež ukazují, že to s tou nečistotou S lo ­ vanů n eb ylo tak zlé, zejména že se nesmí věc generalisovati. N e ­ čistota byla patrně vlastností lidu nejprostšího, na ven k o vě žijí­ cího, k d ežto lepší, bohatší v rs tv y u Slovanů, zejm éna ve v ě t ­ ních městech, m ěly zřejm ou snahu u držovati své tělo v čistotě — slovanský termín pro to je »m ýti se« — a používaly k tomu zvláštních lázní, k teré ostatně nebyly neznámy ani lidu v e n k o v ­ skému. K d y ž sv. Ondřej za časů apoštolských přišel do V elk éh o N ovgorodu, našel tam podle tradice zachované v K ijevském (letopise, lázně, totiž vytop en é dřevěn é domy, v nichž lidé, svléknuvše se, p o léva li se kvasem louhovým , potom se mrskali m etlam i a na konec polili studenou vodou. Podobně čtem e v tém že letopise k r. 945, že kněžna Olga dala drevljanským poslům připraviti lázeň v dřevěném domě. A současně líčí A I B ekri ve výňatku z M as udiho, jak v X. stol. vyp ad aly ruské lázně lidové. B y ly to dřevěn é dom ky se štěrbinami mechem vycpaným i, m ající uvnitř ohniště a v e střeše otvor k odvádění kouře. K d y ž b y lo ohniště dostatečně rozpáleno, tu prý zavřeli návštěvníci za sebou d véře i otvo r ve střeše, polili ohniště vodou, načež svazkem v ě té v e k v ruce ro zvířili vystupující páry. P o t se tak proudem řinul z každého těla, že na nikom nezůstalo sledu po vy rá žc e a nádorech. A dom y ty nazývají — dodává M a s’údi — al-atbbá neb al-itbbá, což ovšem není nic jiného než naše jizba. N a západě zase v Christianově legendě o sv. V áclavu je též zmínka o vytop en é lázni v jizbě a podobně připom íná H erbord vytop en é světnice s teplou vodou (lázně?) v pomořanských městech, podotýkaje zároveň, že si Pom ořané svá bílá roucha prali. Ibn Rosteh mluví sice o vytopených zimních příbytcích u Slovanů, ale z textu je zřejmo, že tu opět běží o analogické lázně parní. Konečně, a to je nejzajím avější, shledávám e se v západní R u si ještě dnes s lázeňským i chýšem i, které od p o v íd a jí n a ' mnoze starověkým popisům. V e vnitru pozůstává .takováto ruská lázeň z předsíně a vlastní lázně, v níž jsou kamna a ved le lešení dřevěné, obyčejně stupňovité. N a ně si návštěvník lehne do páry, a to na nižší nebo vyšší stupeň podle toho, jakého si přeje horka. K olem stěn bývají ještě lavice — (Srv. obr. č. 29; připojené obrazy a plán novgorodské lázně). Dosud se v nich návštěvníci misto m ytí bijí v páře pruty vrbovým i, načež se polévají; někde ohřívají vodu i rozžhaveným i kameny, které do ní házejí. Účes vlasů a vousů u mužů.8") N ení pochyby, že b y lo u Slo72

O b r . č. 29. R u s k á lá z e ň z n o v g o r o d s k é g u b e rn ie .

vanů, podobně jako u Germánů a jiných sousedů, starodávným zvykem , aby svobodný muž nosil vlasy delší, splývající voln ě na týl a na tem eni rozčísnuté. Ostříhané vlasy b yly u Slovanů znakem člo věk a nevolného. P roto ještě v XI. stol. stříhaly u nás vlasy sluhům. T a k é na miniaturách a freskách X .— X I. stol. jak knížata tak lid je kreslen s vla sy delšími. Jinak se zvláštní nějaký účes u Slovanů nepřipomíná. B ývají sice dnes staří Slované hojně zobrazován i s vlasy splete­ nými v copy, po způsobu Dětvanů (obr. č. 30.), kteří nosí část

O b r. č. 30. Džtvan se zapleteným i vlasy.

O br. č. 31. Kníže Jaroslav v chrám ě neredickém.

vlasů po obou stranách skrání spletenou v cůpky, spadající na přední stranu plecí, zatím co na týl spadají ostatní vlasy volné, ale tento ústroj mužské hlavy není dle N ied erle prý slovanský. Pouze o A v a re c h VI. stol., kd yž přišli k Dunaji a na Balkán, jsou zprávy, že m ěli dlouhé, spletené vlasy, stužkami svázané, což snad nasvědčovalo účesu podobnému. P roto není nemožno, že Slované podunajští přejali zvyk, u pravovati si takto vlasy, od A varů , a že se na D ětvě udržel sice starý, ale původně neslovanský účes. Podobně vzpom enutý ruský zvy k zaplétání vousů, uváděn jest v liv y orietálními. Zde jest připojiti i zmínku o úpravě vousu. 74

Dnes je pro Velkorusa typická dlouhá brada, pro M alorusa knír, část českoslovanského lidu holí se pravidlem docela. P ro Jihoslovany je opět charakteristický mohutný knír atd. —

O b r. 32.*Včnčení Jaropluka a Irin y z kodexu G ertrudina.

slovem, dnes nelze v tom to směru h ovořiti o nějakém jednot­ ném typu slovanském. A tak tomu bylo už před tisíci léty. P ia stové v Polsku m ěli pravidlem zvy k vousů nenositi. Východní Slované i Rusové si bud vous holili nebo splétali 75

v jakési vrkoče, které docela i na žluto barvili. Knížata na miniaturách v XI. století mají plnovous (obr. č. 31 a 32); hlavy nejstarších knížat ruských na mincích mají kníry visuté. Staré Čechy líčí Kosmas a Dalim il jako lid s hustými vousy. Legenda

O br. Č. 33. Čapka knížete Svjatoslava, Jaroslava, B orise z různých m in iatur a fresek a čapka B u lh ara z m enologia vatikánského.

o sv. Prokopu líčí tohoto světce s černou bradou, a kníže český v kodexu svatovítském má prostřední plnovous. Na realistic­ kých postavách kodexu w olfenbú ttelského je sice sv. V á cla v kreslen s plnovousem a m ladý B oleslav bez vousu, ale dvořané nemají brady, jen visuté kníry; rovn ěž dvořan v e svatovítském kodexu je patrně bez vousů a figury Přem ysla i poslů Libuši­ ných na freskách znojem ských jsou bud bezvousé nebo s vo u ­ sem jen slabě vyznačeným . Soška S van tovítova na Rujané do­ kládá, že byl bůh zobrazen s oholeným vousem a ostříhaným vlasem, tak že, zdá se, umělec nápodobil obyčej Rujanců, pokud se týče ústroje hlavy, a dále, že jediný velek n ěz Svantovítů v nosil dlouhé vlasy a vous proti obecnému zvyku své vlasti. A le jiné sochy ze staré doby slovanské mají silně vyznačen ý knír. Je tedy viděti, že na konci doby pohanské v X.— XI. stol. nějaké shodné ú pravy nebylo, ba nelze ani rozlišovati úpravu podle tříd. N icm én ě byl vous delší, brada zvaný, a zejm éna silný visutý knír před X. a XI. stol. asi nejrozšířenější. T e p rv e na sam ém konci doby pohanské přišlo asi v liv y cizím i, zejm éna italským i, do m ody stříhati si neb holiti vousy, již proto, aby se křesťané lišili od typů pohanských. Podobá se, že se vous a vlas jen ostřihoval. P o k rý vk a hlavy. M uži nosili na hlavě odedávna kožené čepice beraní, vydří, kuní a podobné, poněvadž nejlépe chrá­ nily proti dešti a sněhu, a tato pokrývka zůstala u Slovanů v pravidelném užívání až po dnešní den na mnoha místech. Staré jsou i čepice, při nichž je vn itřek z jiné látky hrubší a lem ován širokou kožešinou. Jak tyto čepice vyp ad aly už před XI. stoletím, můžeme si u tvořiti představu ze serie obrazů B orise a Gleba, kde již se typ ick y zobrazují v čapkách kože^ Šinou lem ovaných (obr. 33.), s čímž souhlasí i čapky lidu zobra­ zeného na starých vzornících ikonografických. Čepici u Rusů 76

a východních Slovanů připomíná ostatně i Kardízí. N ěk d y ičapky na miniaturách nemají kožešinového okolku, ale zla to­ h la vo v ý (kníže v Slovn. H ip p olito vě nebo Boris v Besedách Jana Zlat. srv. obr. č, 34.), snad to b yly čapky letní. N a českých

O br. č. 34. Kníže B o ris z Besed Jana Zlatoústého.

miniaturách X I. stol. vidím e sérii různých p o k rývek (srv. obr. č. 35.). N icm éně je jisto, že v té době m ěli i Slované západní své typické, specificky slovanské pokrývky, odchylné od sou­ časných germánských. V ed le toho zavlád ly u Slovanů i jiné cizí druhy p ok rývek , jak dosvědčují cizí, třeba z části už staré názvy. T a k o vým prastarým přejetím je především všesl. klobuk, 7T

novočes. klobouk, slovo vzniklé z tureckého kalpak. Značilo p o k rý v k u vln ěn ou (soukennou) nebo koženou, nejspíše právě onen typ nízké, ploché soukenné, po případé i z drahého b ro­ kátu zh otoven é čapky s konickým dýnkem, kožešinou lem o­ vané, jejím ž vzorem a typem zůstává nám vzácná památka byzantsko-orietálního původu, t. zv. čapka M onom achova

O b r. č. 34. a). Č apka M onom achova.

(obr. 34. a). Bulhaři volžští nosili podobné, kalansuva zvané. A le také pletené pokrývky, které si robili v XI. stol. m nichové pečerského kláštera sami, označují prameny slovem klobouky. R o vn ěž je původu cizího, ale pozdějšího všesl. kapa, čapka, šapka, která nam noze vytlačila původní název kožešin ové p ři­ krývk y. V celku o pok rývce hlavy máme jen málo starých zm ínek a m álo povídajících, a také archeologické nálezy nám jen m álo zach ovaly z m ěkkých látek pokrývky. Účes a p o k rývk a hlavy ženské. Ženy slovanské chodily, dokud b yly dívkam i, prostovlasé, ale ovšem ve vlasech nosily ozdoby, jejichž bohatost se řídila jednak majetností, jednak tím, bylo-li třeba slavnostního úboru, nebo byl-li čas ku všední práci. K těm to ozdobám náležejí především rozm anité druhy diadémů a bronzových, stříbrných nebo i zlatých kroužků růz­ ných tvarů i velikostí, které ve vlasech nebo kolem čela a týlu voln ě vis ely nebo do vlasů b yly rozm anitě vplétány. Jinak nosily slovanské dívk y vlasy bud volné, nebo spletené v copy a ozdobené, ale y žd y nezakryté. O bepínaly si je nanejvýš zejm éna při slavnostních příležitostech a slavnostním úboru '78

znojem ská; č. 5— 9, 13, 15 Kodex vyšehradský; č. 10— 11 Fresky u sv. Klim enta ve St. Boleslavi, č. 12 Kodex svatovítský, č. 18 Kodex h n ě ' zdenský, č. 19— 20 České n áh ro b n í kam eny z XIII. stol.

páskami zhotoveným i z dražších látek, kolliery, nebo páskami k o vo v ým i — diadém y, ale tém ě h lavy a zejm éna vlasy do zadu visící b y ly vžd y voln é a viditelné. B ylo to jejích právem i povin ­ ností choditi tak, jako zase povinností ženy bylo, m íti hlavu a vlasy přikryté. K d o k o liv pokryl hlavu d ív k y šátkem, prohlásil ji svou ženou. P o k ry tá přestala býti svobodnou a dívkou, »p o k ry tk a « nebo »z á v itk a « je název, k terý zůstal ztěhotnělé d ívce u všech Slovanů, neboť děvče, ztrativši nevinnost, všudei musí choditi s hlavou přikrytou ručníkem. N aopak se zase leckde za velikou hanbu pokládá, ukáže-lí se žena prostovlasá. Žena, k terá se vdala, nesměla se v íc e vrá tili k odznaku panenství, k vlasům rozpuštěným nebo sice v copy spleteným, aliel volným , jen pás­ kou obepjatým. N a druhé straně b y l však trest za pohanu, způsobenou ženě stržením pok rývk y, m ísty tak přísný, jako za pťoveden é násilí. P ro to vdané ženy slovanské v žd y nosily vlasy zahalené a sice, jak se zdá, už odedávna dvojím způsobem. Bud celou hlavu zah alovaly plachieikou zv. namětka, také závoj, povoj nebo i ubrus, což vše byl větší kus bílé, hustě tkané látky, — nebo si p o k ry ly aspoň vlasy vzadu na týl visící čepcem. N a sta­ rých obrazech X I.— X II. stol. vidím e plachetku volně otočenou kolem h la vy tak, aby jeden konec nebo oba visely napřed na prsa. T o je typ ick á podoba žen a také kn ěžny na ruských minia­ turách mají tyto závoje kol hlavy, ovšem z látek drahých, zřejm ě průhledných, které b y ly vesm ěs drahocenným im portem a šířily se později i db kruhů méně vznešených. V lidu se tyto bílé plachetky, k teré si žen y vdané otáčejí kolem hlavy, u držely místy typ ick y, na př. u bulharských a m akedonských žen, a nosí se tak ovinuté, jako za starých dob. Podobně v Polsku. V ed le závoje, k terý celou hlavu i hrdlo volně halil, p o k rý va ly si ženy ještě vlasy zvláštním menším kusem látky, na podložce připevněné, t. zv. čietpcem. Čepec, k terý byl sk ryt pod závojem , není sice zjevn ý na miniaturách, ale že už existoval na konci doby pohan­ ské, dosvědčují nám n álezy archeologické, dále zv y k čepení, k terý se snad nejhouževnatěji drží m ezi jinými starým i zvy k y svatebním i po celém Slovanstvu, méně samo rozšíření a stáří všeslovanského výra zu čepec. Při slavnostních příležitostech kladly si ovšem i žen y na hlavu různé úbory více méně honosné a z tuhých látek zhotovené. K osm etick é prostředky. T ěch staří Slované znali zpropadeně pramálo, O skythských ženách čteme, že se natíraly mastí vonnou, která usechši odloupala s sebou všechnu nečistotu s po­ vrchu kůže.90) U Slovanů byl universálním kosm etikem pouze tuk, kterým natírali tělo, aby b y lo křepčí, aby lépe zimu v y ­ d rželo ai také aby b y lo chráněno před hmyzem. P ou žívali k tomu ponejvíce tuků m léčných, tedy másla. O barvení vlasů na žluto 80

O b r . č. 35a. S ta ré ty p y h ř e b e n ů ze s tře d n í E v r o p y .

u Rusů zmiňuje se Ibn Chaukal. Drahé vonné oleje přicházely ovšem z Orientu i na s/ever, a b y ly proito zajisté i u zám ožných Slovanů v oblibě. Jest domněnka, že n ěkteré druhy pozdních náušnic (s dutými perlam i) sloužily k tomu, aby b y ly naplněny vonným olejem, k terý při pohybu kanul dolů a plnil šat aroma­ tickým zápachem. Později, k d yž obchod s Orientem a Řeckem se vzm ohl a pronikal nahoru intensivněji, rozšířily se různé kosm etické prostředky i m ezi lid. V e X II. stol. při lidových slav­ nostech ženy, aby se mužům zalíbily, m alovaly si tváře bílým a červeným líčidlem . P ředm ěty toiletní. Že péče o tělo nebyla u Slovanů na níz­ kém stupni, svědčí dále i užívání různých toiletních předmětů, 0 nichž podává hojně zajím avých dokladů archeologie. B ěží tu hlavně o úpravu vlasů a vousů pom ocí hřebene, nůžek a břitvy, ke kterým žto nástrojům přistupují občas ještě vyspělejší toiletní potřeby, jako jsou pin cetty k vytrháván í jednotlivých vlasů nebo lžičk y k čistění uší a na konexe i zrcadla. H řeben je velm i stará věc. V E vrop ě už v době neolitické se s ním setkávám e na jihu. T y to prastaré hřebeny jsou hrubé a krátké. V době bron zové vidím e je už hojněji a opatřené obloukovitým , někdy ozdobně prolam ovaným držadlem. (Obr. č. 35 a.) O d doby řím ského císařství užívání hřebene rozm ohlo se ve lice 1 za hranicemi říše římské. Jakm ile přišli Slované ve styk s Ř í­ mem a s Byzancí, shledávám e v hrobech jejich mnoho toiletních pomůcek, jako u sousedů. M e zi toiletním i předm ěty objevuje se hřeben v slovanských hrobech velm i hiojně od doby římské. Jeist oblou kovitý s tvarem střechovitým , jehož držadlo má podobu nízkého trojúhelníka, nebo s ťvatiem dlouhého nízkého obdélníka, nebo konečně s držadlem oblouku různě vykrojeného. Povšechným znakem stává se větší délka a držad lo kostěné nebo dřevěn é ozdobeno b ývá typicky ornamentem rytým , složeným z koncentrických koleček, obloučků a pod. Hřeben sám skládá se z řady mietnších částí, zaistrčených do společného držadla a nýty připevněných (srv. hřeben z K eblin a K w ia tk o w a na obr. č. 35 a, kus 8. a 13.). N a konci I. tisíciletí, tedy na konci pohanské doby a na počátku křesťanské, v zemích slovanských nastupují: H řebeny úzké a dlouhé, se zuby hu­ stými, držadla nízkého, na povrchu rytím ozdobeného (srv. obr. 36.). N ěk d y jsou hřebeny skládací, pří nichž vlastní hřeben zapadá do ozdobné střenky (tobr. č. 37, kus 10. a 11.) aneb h ře­ ben y oboustranné s ozdobně rytou střední částí, obyčejně krátké (obr. č. 37, kus 1.— 5.), někdy nalézám e hřebeny k o v o v é (bron­ zové), krátké, jednostranné, s několika hrubými zuby a s vyšším, ozdobně prolam ovaným i figurálně traktovaným držadlem, jako ozdobu k zastrčení do vlasů (obr. č. 37, kus 8. a 9.) H řebeny nalézám e v hrobech kostrových obyčejně u h la vy a to nejen 82

O b r . č. 36. P o z d ě jš í ty p y h ř e b e n ů r o m á n s k ý c h ze V I . 'X I . sto l.

u ženských, nýbrž i u mužských a ovšem i dětských koster. Občas nosily se však s jinými toiletním i předm ěty u pasu. V ů bec je vid ěti z nálezů, že se od doby řím ské také u Slovanů stala úprava vlasů požadavkem , jehož se dbalto, a česání, k téré se jíž dříve provádělo, nabylo zvýšené důležitosti a zvláštních účelů. K stříhání a holení vlasů nebo vousů sloužily nůžky a břitva. N ů žky od doby, kdy s'.e> poprvé objevují na severu Karpat, zů­ staly stále stejného typu, shodného s nůžkami, kterých se dosud u žívá ke stříhání ovcí. D vě železná, proti sobě zaostřená ostří

O br. č. 38. Středoevropské břitvy doby bronzové.

spojena jsou pružným obloukovým pérem, zatočeným bud jedno­ duše nebo později kolánkovite. T e p rv e po X. století objevují se na severu nůžky dokonalejší, nýtem spojené a obdobné našim. (Obr. č. 39, kus 1.— 9.) V obvodu slovanského území vidím e také nůžky už před Kristem v mladších hrobech. Samo holení nebylo najisto vynálezem seveřanů, tedý ani Slovanů. Podnebí severní k tomu nedávalo podnětů. L eč četné jsou nálezy břitev. (Obr. č. 38.) N a konci doby pohanské lze sice nástroje, které bychom mohli vyk lád ati za břitvy, nesnadno určití, ale že se i v té době dále holilo, ukazují nejstarší drobnom alby a také některé zp rávy historické. V ed le Říma přinášely k Slovanům zvy k holíti se nebo aspoň stříhati hlavu i jiní náro­ dové. O Rusech připom íná to Ibn Chaukal, a podle knížecího rodokm enu bulharského přinesla bulharská knížata na Balkán nošení širokých šaravar i holení hlavy. T a k é u M oravanů ujímalo se kolem r. 900 podholování nebo podstřihování maďarské. Dalším dosti hojným toiletním předm ětem jsou k o v o v é pincettk y k vytrháván í nepříjem ných vlasů nebo vousů a lžičk y k čistění uší (řím ské auriscalpium). Jsou to vesm ěs vý ro b k y jižní, k teré si občas kupovali i bohatší Slované a jež nosili v sáčcích zavěšených na pasu, nebo na krku. P in cetty depilatorní vyskytují se již v staré době (obr. č. 39, kus 1.— 3.) a 84

O b r . č. 37. P o z d ě jš í typ y h ř e b e n ů s lo v a n s k ý c h a o k o ln íc h z IX .-X I. sto l.

zůstávají, ač řídce, i v nálezech dob pozdějších. T a k é lžičk y jsou předm ětem prastarým (už v době bron zové) a p řich ázely na seyer už od dob předřímských, zhotovené z kosti, ž e ­ leza i bronzu. Na konci doby pohanské vyskytují se hojněji* O všem niejsou všechny pincetty a m alé lžičk y v hrobech nalé­ zané vytknutého účelu; některé už svou poměrnou velkostí se nehodí, aby vn ikly do otvoru ušního. Posledním obecně potřebným předm ětem toiletním b y lo k o v o v é zrcadlo. N a západní hranici slovanské doložena jsou z doby řím ské v nálezech dosti hojně zrcadla původu italskéh o (etruského a řím ského), sestávající z k o v o v é okrouhlé d e sk y s nasazeným držadlem (obr. č. 39, kus 14.). T a k é na jižní a v ý ­ chodní hranici ruských Slovanů b y lo zrcadel už od doby před Kr. nar. velm i hojně užíváno a to jak u Skythů a Sarmatů* U těchto b y ly typ ick é okrouhlé desky s držadlem (Obr. č. 39* kus 13.), pak i u pozdějších kmenů kočovných V I.— XI. století. N o v ý druh zrcadla od V .— V I. stol. po Kr. je okrouhlá destička, litá z různých kovů, obyčejně b ě la v é směsi, jejíž složení n en í přesněji určeno, destička, která místo postranného držadla má na rubu ozdobeném reliéfním i, různě položeným i žeb ry očko k držení a zavěšení (Obr. č. 39, kus 15.— 18.). T a to zrcádka jsou hojná na Rusi od V .— V III., dále v Uhrách v inventáři přistěho­ valců stol. V .— V II. O tetování a m alování těla, které je jinak doloženo u části Indoevropanů, u Thráků (Dáků a Agathyrsů), Britů, Japodů, Sar­ matů, Gelonů, Germánů a dále v Orientu — u Slovanů zpráv n e­ máme. Z a to jsme slyšeli, že si ruské d ívk y v X II. stol. líč ily tv á ře bílým a červen ým barvivém , aby se zalíb ily mládencům.

86

O b r . č. 39. Pincetty, lž ič k y u š n í a z rc a d la .

B.

S T A Ř Í

Č E C H O V É .

OBSAH: V ý v in kosm etiky na rozhraní pohansko-křesfanském . Zevnější ú p rava všeobecně. H lasy m ravokárců a kazatelů. B a rv a těla. M ladost a k rása. T ělo smrduté. Zápach těla. Čistota, hygiena těla a obydlí. Ú p ra v a vlasů, jich po k rý vk a mužská a ženská, vousy: Od dob nejstarších až do polovice X III. stol., od polovice Xlll. stol. až po příchod králeviče K a rla do Čech, od příchodu K arlo v a až do v álek husitských, století X V ., století X V I. V lasy a po k rý vk y u dětí. Čistota hlavy. V ře d y a prašivost hlavy. H la v a vlasatá. V lasy, a b y b y ly pěkné, kučeravé. V la sy síliti, aby rostly, a množily. L u py z hlavy odstraňovati. Pršení vlasů či oplchavost. Lysiny vlasů. Paru k y. B arven í vlasů na černo, žluto, červeno a na bělo. Líčen í tváří, rtů, obočí a řas. T v á ř ujasněná a svráskalá. K ůže m ěkká. K d o jest b a rv y bledé. Šeredná červenost tváře. F lek y a piehy na tváři. Lišeje a chrásty v obličeji. P roti flekům na životě. K to chce uhróv nemietí. O neštovicích na tvářích vysutých. Proti horkým vředům . P roti svrabu a prašivosti. Proti neřestem na kůži. V ře d y krotiti. Jizvy, šrám y a staré rány. B radavice. C hloupky a vlasy odstraniti. N á le p k y v obličeji. Červené pysky. O vyčištění zubóv zapuštěných. Z u b y bielé, děravé. Zub, ab y vypadl. 0 nepravých zubech. Shniliny a rozsedliny v ústech. Sm rad z úst odjímá. Sm rdutý dech. Ústům dobrou vůni dává. O tok y žláz a vole. A b y prsy tvrdé byly. A b y prsy m ěkké byly. Prsy osláblé a svislé. Proti v ře d o ­ vitým prsům. A b y ruce pěkné byly. Proti ostrým a nerovným nehtům. Oznobeniny. Boule. Spáleniny a opařeniny. P roti potu rukou a nohou. T v rd é boule a m ozoly. O dtlačen é nohy. T etovování. Rozjídání na tajném místě ženském. Lůno ženské stáhnouti. V lk a hojiti. Šněrovačka. V oň avk y . Jablíčk a. Facality. V onné rukavice. V ůně a desinfekce bytů. V o ň adla. Prádlo . M oly, blechy, vši.

obraťm e se nyni k nám do Čech. Z počátku s celou kulturou vše i kosm etika p o­ hybovala se v rám ci lidovéh o ducha jak u kmenů usedlých. K dybychom byli sami sobě ponecháni, byli bychom se prop racovávali pomaleji, právě tak jako km enové ruští, kteří mohutněji a déle vzd o ro va li cizím v li­ vům. L eč u nás záhy pod pláštíkem náboženství á pokřestění českých pohanů vtírá se panovačný živ e l něm ecký s římskou kulturou a nastupuje rod Přem yslovců, z počátku koketující a potom úplně dokořán domácí brány otevírající proudu něm ec­ kému, vyzbrojeném u kulturou, v Itálii odkoukanou, což sesiluje později rod lucemburský kulturou latino- galskou — hlavně v době karolínské ve druhé polovině X IV . stol. Dom ácí lid ové zk a zk y a z v y k y částečně zůstávají a přizpůsobují se vlivu novému, z většiny však nastupuje názor všeobecnosti ze zahra­ ničí a tak v m edicíně a v kosm etice s ní souvisící již od X III. stol. vidím e v liv y řecko-řím sko-arabské. 39

K osm etika původně, jako u jiných kmenů, vyzbrojena byla pom ocným i činidly hlavně z říše přírody a vodou. Lékařská literatura u nás z X IV .— X V . stol. na podkladě zahraničního učení nese těžk ý ráz složitého učení řecko-řím sko-arabského. T e n to však vlivem domácím znenáhla ustupuje přípravkům jedno­ duchým, hlavně z bylin domácích, jak vidím e záhy v českých rukopisech a prvních tiscích domácích. P ečova la u nás žena nejen o svůj ladný zjev v celku, ale i v jednotlivostech, aby zevn ějšek byl lahodivý, vá b ivý a hřejivý. Však nezdržujm e se již a zajděm e si k nám, k našim pra­ otcům Čechům. — V ezm ěm e nejprve slabé pohlaví: dítě, pannu, ženu, ale i to silné pokolení popadněm ež za jeho silné slabosti a probeřm e si obě od hlavy až do pat, vlasem počínajíce přes obličej až do noh. Všim něm e si nejprve všeobecně zevnějšku v druhé p o lo­ vině X III. stol. až do příchodu k rá leviče K arla do Čech. Z b ožň o­ vání žen za vlá d y rytířského romantismu vzbu dilo a p řivod ilo nové názory do pojmu o podobě ženského zevnějšku.91) Snaha, aby se ženy svým krásným zjevem líbily, sváděla ku prostředkům umělým, vym ýšlela ozdobu strojenou, pa­ dělanou, ve d le všeho jiného barvení vlasů, umělé jejich k ade­ ření. V še to za vlá d y romantismu rytířského rychle se ujalo a všude rozšířilo. Dlužno však podrobností ukrátiti, že v hoj­ ných spisech sneseno plno překvapujících detailů.92) Do proudu, kterým vnikala kultura západoevropská do zem í českých, p řip létaly se jako nezbytný přím ěsek rozm anité výstřelky, jež za příznivých poměrů vyp u čely nejdříve u národů románských a odtud zanášeny b yly k Němcům i sousedům jejich. U hlazený m rav za vlá d y rytířských řádů přinášel zároveň tam, kde se ujímal, rozm ařilost, přetvářku, ba titěrnost, před nimiž prostota starodávná ustupovala, m izela. Ze sídel panských vnikal dvořský m rav a vše, co s ním sdruženo bylo, pokud bylo možná, do okolí. D o zem í českých se západoevropskou kulturou ponenáhlu vnikala i stinná její stránka. Ženy staročeské seznám ily se se strojeným i okrasami, o nichž nem ěly jejich pram áteře ani p o­ tuchy v dobách starších. Seznám ily se s krášlením padělaným, na něž v sousedstvu všude m ravokárci tak hořce touží. Je na pováženou, že již v e stol. X III. z ciziny bylo do Čech zaneseno umělé šlechtění a barvení tváří — líčení. Zachován je list, kde »c ísa ř«, předseda zábavního družstva, v y z ý v á družky, aby se ozdobně vystrojily, aby se nalíčily červen ým líčidlem . D oklad docela určitě a jasně potvrzuje, že ve století X III. líčidlo nebylo v Čechách vě c í neznámou. V e století X IV . ozývají se již výstražné hlasy m ravokárné. 90

M ra vok árci toužili trpce na líčení žen, vyhlašujíce je za v e lik ý hřích. Z pásma vyp ra vo vá n í vysvítá, že již tehdá nabylo líčení p o­ věsti nechvalné, ba že budila žena, která se nalíčila, podezření. Hartusili m ravokárci zejména na ženy, k teré se neostýchají s tváří nalíčenou jiti ke mši. Patrno, že české ženy n eodolaly vá b ivé strojivosti žen západoevropských a po jich příkladu krášlily se ozdobou pa­ dělanou, nepřirozenou. Rozum í se, že prosté ženy, zejm éna ženy po ven k o vě nem ěly příležitosti ani vhodných prostředků, aby si tváře líčily a u pravovaly účes vla so vý nákladně, p ečlivě podle mody. Co bylo tu pověděno, padá na vrub žen bohatých, urozených, měšťanek. Doba od příchodu K a rlo va do Čech až do vá lek husitských. N ádhera ženská, jaká došla záliby vlivem rytířského mravu, udržuje se nadále ve věku XIV., jsouc ovšem přizpůsobena n ově a nově vznikajícím požadavkům vládnoucí m ody.9'*) Rozum í se opět, že moda cizí mohla v zemích českých zapustiti kořeny jen ve vrstvách, které m ěly příležitost poznati všeliké zjevy m ody cizokrajné a m ohly je pak nápodobiti, m ohly si je poříditi nákladem nemalým. U m ělé šlechtění obličeje, zejm éna m alování tváří, jež se vloudilo db Čech již v e X III. století, nabývá ve druhé p o lovici stol. X IV . a v e stol. X V . obliby víc a více vzrůstající. N a svěd ­ čují tomu stesky m ravokárců, k teří trpce žalují, jak pyšně se ženy strojí, shánějíce se po líčidlech. Zmiňují se (jak s příhanou líčidlo nazývají) o »m azadlech «. Tím je zjištěno, že si šlechtily ženy barvičkami, mastmi tváře a obličeje.91) Štítný, prozrazuje nešetrně, jak se lidé posmívají nastrojené ženě: » A j kakf je hrdá! majíc rúšce, nevie, co jest. U líčilať se, nenieť tak jin d y.«96) Podává návod, jak dlužno tupiti líčení před podobnou ženou nastrojenou: »L íč í-liť se, mluv před ní o tom, kak jest to stydká věc, tak šeredně mazati se . . . a kak také často v hanbě bude proto, chtiec čest mieti. K d y ž to do nie uzřie múdří, za bláznici budú ji jm ieti a jiné panie, ježto snad závidie, by ji chválily, pronesu na ni, a budú jí smiech vá leti a často své vlastní čeledi musí s krýti, stídiec sě jie v tom, chtiec také mlada se zdáti, skoro sstará těmi líčid ly . . , « 96) K d e se namanula příležitost, všude slovy jizlivým i i pohrůžkami snaží se Štítný od vrátiti vrstevn ice od padělaného okrašlování. B ez obalu a trpce p o­ v ě d ě l v knížce o šachu:97) »Ř ku ť o líčidle, žeť jest to v ě c velm i stydká, s těm i sě m azadly pósobiti; a k tomu, kteráž pósobí sě těm i líčidly, ztratit barvu přirozenú a budeť jako vařená, v y táhnúc barvu z lící přirozenú.« N e b y lo u Štítného příčinou h or­ lení proti líčidlu nějaká nevrlost nebo starosvětskost. Že pravdu 91

/

měl, káraje souvěké panny a paní, potvrzují souhlasné vý č itk y jiné. Napom íná na př. Hus ženu, »je ž se líčí« a jinde vyčítá pyšné ženě s příhanou »zm azání líčidlem o b ličeje «.98) Patrno ze všeho, že tehdejší ženy se zálibou velikou uměle si obličej m alovaly. A slyšme dále karatele, jak kysele a hořce buší do slabostí tehdejších. »P ře stá v a ti na tom, jaký kdo od přirození, a ne přetvá řeti obličeje svého, líčidly, a barvami, ovšem spotvořilým i maškarami, neb to jest Bohu se protiviti, rauhati, a jeho mustrovati, chtíti býti jinačím než ho Bůh stvořil. T a k o vá byla ona Jezabel nešlechetná, a nestaudná žena, k teréž v čas pomsty B oží líčidlo nepostačilo: A le tak ulíčená předce z okna dle B ožího úsudku svržená, T a k že tváří svau stěnu i zem i k rvavě zbarviti, a líčiti musila, T a k jí Pán Bůh její líčidla zaplatil.99) N ebo: » V kráse a obličeji žádný, ani sám sobě, ani jiným ne­ zřízeně a hříšně zalibovati nem á.«100) P ro poučení a polepšení se slyšme ještě jiného chybotepce a mravopoučníka, k terý rozhorleně hřímá, kterak »zd o b o va ti se ved lé slušnosti a náležitosti. P rotož: 1. N ěk terých v ě c í při tom mají se varovati. 2. N ěk terých pak za ozdobu svau užívati. V a ro va ti se mají: 1. A b y Vlasů a H la vy své nestrojily sobě a n ekřtaltovaly zlatém neb Perlam i, neb spotvořeným i Obojky, neb Pentlíky, neb Stuhami, neb T řapci vysutými, neb zavíjením rohatým, kusým, a nenáležitým , což již vše na vrch v S větě převráceném zmohlo se, ba i m ezi Syny a D cery B oží vlaudilo, rozličná Osidla D iablova, a nástrahy lidských myslí, o nichž P roroci dávno m luvívali, a hrozné kladby vy d á va li na ty šperky i jich m ilovnice. N eb oť: V ten den odejm e Pán okrasu těch ná­ strah, totiž Paučníky a Halže, Jablka zlatá a Spínadla, a Čepce, B iréty, a Zápony, Tkanice, Punty, a Náušnice, Prsteny, a N á č e l­ níky. K terý ch žto ozdoba budiž ne ta zevnitřní, v zpletání Vlasů, a províjení jich Z la té m .«101) A nyní, když trp ělivě snesli jsme bodce a štulce m ravokárců, přihlédněm e, co vlastně to ti naší předci prováděli, že ran se dostalo jim tak přehojných. Nuž slyšme, na co všecko vě řili a čím se řidili. Podívám e se nejprve na c e lk o v ý vzhled jako podstatu a pak obejdem e ho od hlav až do pat po jeho nedostatcích a slabinách. Nuž vyslechněm e různé medikusy a jich receptáře jak poučovali naše předky: Barvu dobrou tělu působí lek tvař zvaná confektio anacardina, a proti porušení krásy brány reveň ové pilulky (trocyscy de reubarbaro M esue); aby tělo barvu a vůni mělo, dávali olej z Koštu (oleum costinum M esue). M ladost a krásu zach ovávalo řecké seno (foenum graecum) a příčina zármutku utínalo listí jeho a rmen do lúhu klásti a 92

piti. V ajce slepiczí prostřední ani m ěkké ani tvrdé nejlepší jsau k posilnění a bob růžná šeredenství stírá a pěknou barvu uvodí.102) Nejdarebnějšího receptu na zachování krásy své uží­ vala urozená Kateřina B echyňová v Lažan, — ta um ývala se v k rvi zabitých služebnic svých, jichž bylo prý na čtrnácte. Roku 1534 žalář M ihulka překazil paničce p řívětivou činnost, pro kterouž lidé vůbec » věřili, že jest v ní čert musel b ý ti«.103) Smrdutého těla, ženám zw lastie spravuje maso hada zvláště samce s obú koncuow na čtyři prsty uťaty u víně m o­ čené potom stlučené s anýzem a s myrhou a s fíky pokrutek nadielati a vysušiti. Prach udielati a smíesiti. T o dávati u víně piti při svítání.104) M yrha s kam encem smissena dává dobrou masť proti nelibosti a smradu všelik ých míst na těle. Čistota těla a líbá vůně udržována vonnou vodou, která se připravovala z »ro v n é m íry aneb váhy vo d y ru ožové s vínem bílým silným a vonným : octa růžového čtvrtý díl: bílého cukru třetí díl, rozpust jej v tom a smíchej v hromadu. N ěk te ří přidá­ vají trochu šafránu. Tou vodou ruce, tvář, klouby, šaty a jiné vě c i pokropujte. N eškodí se časem i drobet napiti. Způsob slo­ žení téže vody: V ezm i octa rů žového z bílého vína V III lotů f vo d y růžové, vína výborného vonného jednohokaždého libru I, šafránu třetí díl quentíku, cukru bílého u vodnatostech náležitě rozpuštěného půl libry, šafránem ať se obarví a procedí, a bude se m oci p o žívati.« — V ed le toho pro vůni těla a desinfekci zvláště v čase morním dělány u zlíčky aneb i ku ličky z v o n ­ ných pryskyřic a plodů ved le am bry pižma, jež v ruce nošeny105) aneb vkládány i do šatů.106) A v ě ří naší předkové, že »není kuoži i také auduom nic lepšího, než aby v slušné čistotě vžd y ck y chováni byli, a p ro­ tož měj na to péči, aby je od nečistého potu a špíny v žd y c k y čistotně s pilností choval, v zim ě teplau vodau a m ytím v lázni a v létě samau studenau aneb chladnau vodau, jestližeb y pak na samé vodě dosti neměl, tehdy mohl by se druhdy v lázni medem m azati a tříti neb on kůži čistí, od všelijaké přílišné n e­ čistoty, též také na prach stlučený bob aneb votru by kdyby se jimi m yl a třel, a netoliko že kůži čistí, ale i také táhne ven všelijaké nečistoty kteréž se za kuoží drží, a dělá čistau tenkú a hladkú k u oži.«107) A dále poučuje nás učený K opp: »Č lo v ě k nemá h lavy víc e nežli jednú v témdni m eyti, a však také přes dvaceti dní nemá ji nem yté nechati a to vžd y c k y má před jídlem a ne po jídle se státi. Dále také pokoj v kterým žb y se m ýti chtěl, nemá také příliš studený ani příliš horký býti, než trochu teplejší nežli chladnější, ani také voda neb lúh má příliš horká neb studená býti, neb horká a studená voda, neb lúh na hlavě škodí. K d y ž se pak již m ýti dáš, tehdy mohl by šátek v čistý studené neb 9a

ru o žové vodě om očiti, a na očích držeti, aby horkým lúhem jim uškozeno nebylo, potom pak když již hlava čistě umyta bude, tehdy má se hned bez prodlévání teplým i šaty tříti a sušiti, a nijakž hned po m ytí na vítr nechoditi, zvláště když zima neb větrn o bývá . . . « 10S) »T v á ř pak oči, ústa a ruce, máš každé jitro na štitrobú ne velm i studenú vodú umyti, neb oči, zuby, i hlava tudy p o­ silněni bývají, a přináší dobrý užitek, též i ke všem věcem ch tivého a spůsobného činí. D ále také nebylo by zlé, kd yby to spůsobně býti mohlo, aby prvé živo t od stolice i m oče vyčistil i také hlavu sčísal, však máš prvé rozum ěti jakož sem pověd ěl,

O b r. č.41. Z E vangelistáře kapitolního.

O br. č. 42. Z Kodexu vyšehradského

že voda má slušně studená býti, aby v zimě ne velm i studené požíval, nebť by škodilo, protož má nejprv chvilku postáti. A č k o li někteří radí, aby se člo věk v zimě teplú vodú myl, ale mne se v žd y c k y lépe zdá studenú se mýti, však aby pro nětco teplejší byla nežli v lé tě .« Zajím avé pro toiletu našich panen jest krám středověkéh o »M a s tič k á ře «. Z této oblíbené velikon oční hry, která líčí tehdejší pom ěry, jest nejhlavnější mast, kterou m astičkář o sv. M áří přinesl z Benátek, ze zámoří, jež má velkou moc. V e lic e důle­ žité bylo i »m ý d lo benátské«, v e lic e často v e staročeských domácnostech užívané, jak četné kšafty staročeské svědčí. Truhlářka B artošová m ěla m ezi jiným »5 táflí mejdla benát­ sk éh o ^ 109) M ý d lo toto b ylo ve lice oblíbené, radí proto Bětka, služebná v domě K oubově, ven kovsk é dcerce Johance jak má

v

tvář nalíčiti, aby- se mládenci líbila: »M ě la s ’ také vo d y zhříti, benátským m ejdlem se zmýti. Tu bys tep rv pěkná byla, ach jak bys’ se mu líbila. — K ý ž s ’ mejdlem čelo zlíčila, abys se tím s v ítila «.110) Ú prava vlasů, vousů a p o krývka hlavy, a) Od dob nejstar-

O br. č. 43. Z Kodexu vyšehradského.

Obr/č. 45. Z Kodexu vyšehradského.

ších až do p o lovice X III. stol. Pokud možná usuzovati o kštici,111) podle tvrzen í A l-B e k rio v a , byla prý nejčastěji barvy černé,112) nenosili staří Č echové v této době vlasů příliš dlouhých. M ocně tu asi, jako všude jinde,113) proti dlouhé, nesčesané kštici půso­ bily řády, vyd ávan é od círk ve kněžím i pokřestěným laikům. B adatelé soudí, že v dobách nejstarších a ještě v X. století lid prostý nenosil žádných p o k rý vek na hlavě, že husté vlasy by ly mu přirozenou ochranou proti nepohodě. D ůvodem bývá jim, že na památkách z doby té lid pravidelně nem ívá h lavy p o ­ kryté. K lobou k byl prý vyznamenáním, vyhraženým jen osobám vznešeným . P ři nevyspělosti um ělecké techniky tehdejší bývá nesnadno určitě rozhodovati, co asi chtěl malíř svou kresbou naznačití. P o k rý vk a hlavy slula buď čepice (ze střed ověké latiny 95

cappa),114) nebo klobouk. Prostí lidé nosili klobouky s pásem neb stužkou. Plstěný klobouk staroslovanský býval b a rvy při­ rozené, šeré.

O b r. č. 40. Z Kodexu vyšehradského.

Hlava žen. B ylo ode dávna obyčejem u Slovanů,115) že panny ch odívaly prostovlasé, beze vší p o k rý vk y na hlavě, leda majíce kštici rozm anitě ozdobenou, často věncem květin ovým , 96

k terý byl záhy vzorem pro panenské vín ky uměle upravené, pro vlasovou ozdobu věn co vité podoby ze zlata, stříbra a jiných

O b r. č. 44. Z kodexu vyšehradského.

kovů nebo z látek, vhodně vyšívaných a pošívaných perlami, drahokam y i rozm anitým i cetkam i. Ženy vdané m ívaly hlavu

i vlasy zakryty, zahaleny šatem upraveným rozličně. Tom u nasvědčují souhlasně cizí staré pam átky písemné i obrazy. Ženy vdané ovin ova ly kolem hlavy kus látky, nazvaný »z a v ití«, závoj v staročeském slova smyslu — či snad lépe z v o lím e posavadní sloven ský výraz — „šatku " (n a zývali staří Čechové podobný kus látky, ovinované kolem hlavy, také „rou cha", „ro u š k a ").116) Z ávoje b y ly vo že n y na pražský trh v takovém počtu, až bylo potřeba vyd ati řád o dávkách trh o­ vých z nich, a hojně b y ly prodávány, neboť jich bylo užíváno ři k ro ji tehdejším .117) V kodexu vyšehradském a evangelistáři apitolním nakresleny jsou osoby, jež mají představovati panny se kšticí nepokrytou, s vlasy rozčesaným i uprostřed h lavy a spuštěnými s hlavy po šíji a bedrách. Poučný je ve d le jiných obrázků obraz Panny M arie s děťátkem (obr. čís. 40.— 43.). Husté, kadeřavé vlasy linou se v několika načeřených vrkočích na šíji, plecech i po ňadrech. N eum ělá kresba přece dosti ná­ zorně ukazuje, zároveň shodujíc se s kresbou č. 40., jak si dlužno představovati účes panen tehdejších. Ženy vdané mají v jm enovaných památkách hlavu obalenou závojem , šatkou a je šatka volně přehozena kolem hlavy a cíp v is í s h la vy na prsa. Z kodexu vyšehradského zřím e obrázek, jak ženy přijdou ke K ristovu hrobu (obr. 44.), majíce hlavy obtočeny šatkou, jejíž bud jeden cíp (viz prostřední ženu, s kadidelnicí), nebo oba cípy volně visí s hlavy. D vě ženy nemají ucha zakrytého, kd ežto jedna má hlavu tak zavinutou, že jest i přes ucho závoj obtočen. M a líř dobře vystihnul názor­ nou kresbou, jak b ý va li asi závoje k o lem h la vy upraveny. V dan é ženy jsou pravidelně kresleny se závojem (obr. č. 45.). Od druhé p o lo vic e X III. stol. až do příchodu K rá lev íče K a rla a choti jeho Blanky do Čech. Oslňující nádhera, jaká se rozm ohla všude m ezi rytířstvem , působila svým příkladem při utváření se zevnějšku také nerytířského. Pestrost vloudila se odtud do kroje vůbec. Starodávná prostota neodolala vá b ivé nádheře zevnějáku rytířského. M ra v ry tířsk ý nabádal zejm éna ženy k sličnější úpravě zevnějšku. Rom antické horování o ženě p řivod ilo nezbytně změnu v posavadní prosté jednotvárné úpravě kroje ženského, jenž m ěl nyní ženě zbožňované b a rev­ nými látkam i i stuhami dodati něžného půvabu, ztepilosti, vd ěk u .118) M ý lil b y se, kdo by soudil, že nádhera a cizokrajnost posedla tolik o v rs tv y urozené, že snad lidé prostí v západní E vropě šmahem houževnatě se přidrželi přese všechnu láka­ vou vzrůstající nádheru svého starodávného kroje prostého. Ú pravě vlasů mužských věn ova li muži za vlá d y rytířského m ravu neméně péče nežli ženy. Rytíři, »s lou žíce« krásnému pohlaví, upadali tu v zženštilost a ješitnost, modernímu věku skoro směšnou. K rášlili sobě vlasy, uměle barvené i uměle

E

98

horkým i želízk y nakadeřené, podobným i obroučky, stužkami, čelenkam i a věnci jako ženy. Ba páni si vym ěň ovali tyto okrasy vzájem ně s paními a pak nosili. Vlasy m ívali z m arnivosti tak dlouhé jako žen y.1,H) (Obr. č. 46.) Dlužno se dotknouti zvláštního staročeského názvu mužské kštice »p a lc é ř «,120) »P a lc ě ř ík « na­ zvána byla šlechtična A n ežk a z Kuenringu, kterouž si oblíbil Přem ysl Otakar II., která nosila vlasy po mužsku, »p a lc éř< , a cdtud pojm enovali ji »p a !c ě ř ík «,1-1)

:.v' V

m j

O br. č. 46. Z V elisla vo vy bible.

Že m arnivost a zženštilost při úpravě vlasů rozmáhala se kolem začátku století X IV . také v zem ích českých, vy tý k á P e tr Žitavský ve své Zbraslavské kronice,122) že muži h yzd í mužskou důstojnost, nosíce vlasy jako ženy. (Srv. obr. č. 47.) Zajím avější než zmínka o rozčesávání, úpravě vlasů (prý po soukenicku) je výčitka, že si jeho vrstevn íci točí, kroutí, k a d eří vlasy horkým želízkem , »calam istrum «, jež česky slulo »šp ičk a «, »rou b ík «, »jehla, kterou ž se kadeře k rou tí«.123) Ze všeh o vysvítá, že Č echové řídili se tu modou západoevropskou. O b rá zk y shodují se a doplňují s doklady slovesným i. M u ži v e V e lis la v o v ě bibli většinou m a jí kštice pečlivě upraveny, zka^ 99

deřeny. N o s í někteří z nich vlasech ozdobné stužky (v iz

podle m od y západoevropské na. obr. č. 47. jinocha vedle žen y).

Pokud se týče nošení vousů, docházely obliby dlouhé vousy na bradě. Snad tu působil v liv obyčeje uherského. B ylyť dlouhé vousy na bradě tenkráte tak oblíbeným a rozšířeným zvyk em v Uhrách, že sousedé úslovím říkali: nositi vous »p o uhersku«, t. j. na bradě. V jaké úpravě Čechové v době, o kterou tu jde, nosili vousy, ukazují kresby z V elis la v o vy bible (viz obr. 46.). Jsou tu kresleny osoby pravidelně s plnovousem, kratším, d el­ ším. K n íry pod nosem bývají jen slabě načrtány. Zajím avý z je v ukazují obrázky, které byly kresleny za doby, kdy rytířsk ý romantismus bujel v rozkvětu největším, hlavně ve X III. století. R y tíři zašli ve zdvořilosti a » službě« krásným paním tak daleko, že i zevn ějšek svůj přizpůsobovali zevnějšku vyvolen ých paní. N enosili vousů, majíce tváře holené, hladké jako ženy. T a k aspoň dlužno usuzovati z četných kreseb, kde na př. oděnci v plné zbroji mají obličej docela bez vousů (srv. obr. č. 48. a 49.). Podobá se pravdě, že i někteří čeští páni se všem i jinými z v y k ­ lostmi rytířského mravu přejali vylíčen ý obyčej. N a posouzenou o pokrývkách hlavy z V e lis la v o v y bible . (obr. č. 50.), b y ly p o k rý vk y rozličné: klobou ky patrně plstěné, všelijaké zase podoby a rozličně okrášlené nebo p o k rý vk y upra­ vené z pleteniny, jasně načrtané od m alíře (viz hlavu prostřední v nejhořejší řadě), nebo čepice nebo p o k rý vk y ovinuté, stočené z látky. Po straně visel s hlavy cíp. Podobá se, že pokrývka tuto vylíčená slula po staročesku »to če n k a «. Čepice jiného tvaru, než jaký m alován v e V elis la v o vě bibli, nosí n ěkteří m uži v passionálu Ku nh utině (v iz obr. č. 51.). Jest končitá a látka přehrnutá tvoří kolem jakousi obrubu. Shoduje se s kresbou kalen dářový obrázek ze žaltáře z polovice stol. XIV ., chovaného v knihovně křižovn ického řádu v Praze. M už* ohří­ vající sobě nohu (obr. č. 52.), má na hlavě čepici nenepodobnou pok rývce hlavy, vyobrazené na skupině vyňaté z passionálu Kunhutina. Staročeské názvy technické b yly u tvořeny jako všude jinde z latinských: Ze slova »ca p p a « vzn ik lo »k á p ě «. Z názvu latin­ ského »cu cu lla« rovn ěž jako všude jinde slova příbuzná — p o­ chodí staročeská »k u k la«. O brázky současné shodují se s doklady pam átek písem ­ ných. Posel ve V elis la v o vě bibli (viz obr. č. 53.) i jiný muž tam ­ též (viz obr. č. 54.) mají zahalenou hlavu kuklicí. Že prosty lid český nosil ve století X IV . jakožto od ěv ochranný proti zim ě a nepohodě kápě, pláště opatřené kapucí, souhlasně dokazují kresby p?stýřů v passionálu Kunhutině (obr. č. 55.) a v ru k o ' pisu knihovny musejní »L ib e r viaticu s« ze druhé p o lo vic e 100

století X IV . (obr. č. 56.). M alíř nakreslil udivené pastuchy v šatě prostém, krom ě jiného v pláštíku s kuklou. T a k é m latec v kalen­ dářovém obrázku žaltáře křižovn ického má hlavu pokrytou asi podobně (viz obr. č. 57.). Z kreseb vysvítá, že prosty lid český tak a podobně tehda si chodíval. K onečně dlužno připomenouti, že rázovitá čepice slovanská s obrubou, někdy na předu w ykrojenou klínovitě, v kroji českém ved le všech jiných p o k rý vek hlavy dále se udržovala v tom to období, ve druhé

O b r. č. 47. Z V elisla v o v y bible.

p o lo vic i století X III. a v první třetině století X IV . N asvědčují tomu náhrobky ze století X III. Jitislava z Chlumu a Hrona z P acova (obr. č. 58.). V yrozum í čtoucí snadno, proč si ženy u pravovaly kštice za doby rytířského mravu pečlivě, skvostně. V lasy sobě kadeřily, ozdobným i síťkami je zastíraly, na hlavu si přikládaly vínky, obroučky rozm anité podoby a ov a zo va ly kolem drahocenné závoje. N asvědčují tomu četná vyob razen í a krom ě toho sou­ hlasně potvrzují hlasy horlivých m ravokárců, k teří nešetrně prozrazují, jak m arnivé byly souvěké ženy, pokud se týče v ý ­ zd ob y kštice a hlavy vůbec. V y ža d o va la toho doba, ve k teré ženy žily. V nákladné úpravě vlasů ženských zračí se světle opět duch tehdejší doby. D o zem í českých zanesl všeobecný 101

proud tehda vládnoucí, se všem i novotinam i krojovým i ta k é pečlivější úpravu h la vy ženské, chystanou um ěle a nákladněVidím e zde něm ecké vla sové ozdob y ženské »g e p e n t« (gebende). Z N ěm ecka rovn ěž ozdobné p o k rý v k y h la vy „hárpánt" (Haar^ band), z toho český »harban«. Často se objevuje název » v i t t a « r k teré žto slo vo vyk lád á se po česku souznačným slovem »z á v o j«. Pozd ěji ved le názvu ryze českého objevují se jm éna z cizí řeči upravená, pochodící hlavně z němčiny. Za d ob y Štítného zdom ácněl již u českých žen »p en tlík «, n ázev o zd o b y vlasové. A b y kadeře vla sové do obličeje nepadaly, z a d rž o v a ly je ženy obroučkem, loubkem, k terý býval skvostně a b o h até ozdobován, posázen hvězdicem i, drahokam y a pod. N ázorn ý obrázek, jak si dlužno představiti vylíčen é o zd o b y h lavy ženské v zem ích českých, podává skupina z V e lis la v o v y bible (obr. č. 59.). Ženy vdané ovin ova ly si, jako v dobách starších, hlavu »rou chou«, šlojířem, rozm anitě upravenou, »p ep lu m «. M n ich fiirstenfeldský, k terý asi v letech 1284— 1287 dlel v Praze, v y ­ pravuje na př., jak prý Záviš z Falkenštejna poslal k rá lo vn ě Jitce darem rouchu, napuštěnou kouzlem. Jitka z ob avy hodila ji do plamenů. Jakou takou představu, jak nosily ženy prosté na hlavách rouchy, podává vyob razen í žen z antifonáře sedleckého (obr. č. 60.), kdež se malíř snažil znázorniti pokrývku hlavy žen sk é z doby souvěké, t. j. ve století X III. Ženy vznešenější nosily rouchy čili šlojíř úpravnější*, cípatý a naškrobený. N ěk d y na způsob čepce, nakladly si žen y různobarevných šlojířů takto upravených, cípatých, na sebe několik a všeck y souměrně vln k ovitě načeřily. (Obr^ č. 61., 62, a 63.) K rom ě toho strojily si ženy staročeské pokrývku h la v y podle mody, nakladly několik cípatých a pak souměrně načeřených, vrou bkovaných šlojířů na sebe, takže vznikla č e p c o vítá pokrývka s okrajem kolem obličeje rozvlněným (obr. č. 64.). Zeny bohaté, vznešenější m ěšťanky nosily šlojíře*úpravnější. V ym yslily si u nás později zvláštní její úpravu, pro kroj česk ý tak rázovitou, že pode jménem »česk é k u k ly« rozšířena b yla i po zem ích sousedních. D oklad velm i zajím avý zachoval bu­ doucí pam ěti cizí letopisec, jenž touží po nošení »česk ý ch ku klí«, řka v ten rozum, že prý ženy v nich chodí, jako b y m ěly kolem h lavy diadém, zář, s jakou svati bývají m alováni. Od příchodu Karla IV, do Čech až po války husitské.1-4) Snímek iniciálky ž rukopisu Štítného v universitní kn i­ hovně pražské (obr. č. 65) podává názor, kterak dlužno si představiti úpravu kštice ženské a pokrývku hlavy ve druhé p olovici věku X IV . 102

Panny mají v tém ž rukopisu vesm ěs vlasy rozpuštěné. K a d eře vinou se dolů po šíji. K olem skrání a přes čelo svírá kadeře loubek, vínek (srv. účes dívek při oltáři na obr. č. 66., 67., 68.). Ženy mají hlavu někdy zahalenu, obyčejně »rou chou«, »š lojieřem «, závojem rozm anitě upraveným, na př. v iz krajní ženu na lev o v rukopisu Štítného (obr. č. 65.) nebo z téhož rukopisu skupinu žen nábožně se m odlících v pozadí při slibu panenském (obr. č. 66.) a úpravu h lavy u žen, k teré jsou km otry při biřmování, pří čemž zejm éna je zajím avá páska, která na způsob šatky rouchu přes čelo víže (obr. č. 67.). Pozornosti také

O b r. č. 48. Z ruk. knih. kapit. u sv. V íta Speculum hum anec salvationis z 2. pol. 13. věku.

zasluhuje způsob, jak si ovinula a pokryla hlavu žnečka (obr. č. 69.). Poněvadž podle tendence m alířovy je tu vyob razen a žena prostá, robotící na poli, nechybím e snad pravdy, p ro­ hlašujíce znázorněný tu .způsob zavití hlavy ženské za rá zo v itý pro poznání p o k rývk y prostých žen tehdejších. M im o to od í­ v a ly si ženy vdané hlavu čepcem, bohatě lem ovaným , na př. na vyob razen í prostřední ženy v inicialce (obr. č. 65.) a ženy se sepjatýma rukama (obr. č. 66.). N ěk d y kladly ženy ještě na za­ vití obyčejně čepici, obroubenou kožešinami. Čepice ta podobá se čepicím mužským téhož druhu. Úprava kštice a pokrývka hlavy řídila se tím, byla-li žena svobodná či vdaná a že podle toho nosila bud kadeře n e­ pokryté, zdobené rozmanitě, s vrkoči, splývajícím i po šíji, nebo hlavu zahalenou závojem nebo pokrytou čepcem, někdy také čepicí. Ú pravě vlasů věn ovaly ženy české tehda péči velikou . Svědkem toho je Štítný, jenž často brojí proti pečlivém u účesu žen vrstevnic. Kárá je, napomíná,1* ’) aby upustily »o d žádostí 103

rúcha přieliš krojem lepým, od klizení pilného svých v lá só v«. Zmiňuje se ve d le jiného, že nerada zbavuje se panna svých vrkočů »v la s ó v ť sa nechce ustřihnouti« (t. j. při vstupu do kláš­ tera, srv. obr. č. 66.). Jinde ostře tepe úzkostlivou péči při strojení, kárá umělé kroucení kadeří.120) Píše s pohrůžkou: »S k o ro ť jim mine ta útěcha, kterúž mají snad v hrdosti aneb v lehkosti myslee světské, sveličujíc sě v svých přípravách svú ozdobú, svú krású, svú bujností, svá těla s velikú pilností připravujíc a své tváři k hrdosti, k freji, vlasy krútiec a rozličně je připravujíc, ulízajíc sě, ano snad smiech na mysli nenie, jedné že v zrcadle opatřiti, že jim to k líbeznosti dobře slušie, hlavy vzvedše, chřbet zkřepčivše, s velikú pam ětí klanějíc sě neb kráčejíc . . .« Jinde hrozí, že Bůh m arnivost a pýchu potrestá; budou míti pyšné ženy »m ísto zkrútilých vla sóv h o lic e«.127) T a k é Hus kárá uměle k a d e­ ření vlasů. N akroucené kadeře, kučery, sluly »lilík y «. Zná jej také Štítný, vy tý k a je »světsk ým helm brechticím «, že si pyšně chodí, »lilík y strojiec, vla sóv chovajíc . . . « 128) R o vn ěž u Husa je zmínka o lilících129) a v Belialu, kde je výslovn ě psáno o um ě­ lém kadeření »lilík ů «.130) V la sy okrašlovaly si panny v tom to období nejčastěji ozd o­ bou, jež slula »v ě n e č e k «, »v ě n e c « nebo »v ie n e k «, čili dle názvu něm eckého »k ra n e c«. M ív a ly vínky upravené z perel, »p erlo v c e «, a někdy ozdobené drahokamy. M oda ta byla oblíbena. M ra vok árci tepali nošení vínků nádherných. Přihodilo se, že známý kazatel M ilič z K rom ěříže, vida při kázání pannu s vín ­ kem, přistoupil k ní, strhl vín ek s hlavy přede všem i a ro z­ trhal i zahodil.131). Vdané ženy, zahalovaly si hlavu »rou chou « či »šlojieřem «. Zdá se, že prosté ženy nosily rouchy jen z látek prostých, b o ­ haté m ěšťanky však ovin ova ly si hlavu šlojířem obyčejně hed­ vábným. Pod le H u sovy P ostílly nosily ženy »šlojieř těln ý« (t. j.: b a rvy tělné), bavlnný neb hedvábný.132) »F e flík «. »R edim iculu m « ve střed ověké latině značilo okrasu hlavy ženské. Značí tedy »fe flík « cosi podobného. Původně znamená »stužku na přilb ici«, pak přívěsek k šlojíři ženskému, k p o k rývce h lavy vůbec. M e zi vý s třelk y m ody západoevropské ve věku X IV . dlužno čítati podivnou úpravu p o k rývk y h lavy ženské. Ženy vznešené kla d ly si na hlavu vysok ý úbor podoby ků želovité, vybíhající v ostrý hrot, nebo také často úbor zvláštní, ro zvětve n ý ve dva v ý b ě ž k y po stranách hlavy. Základní form a byla zhotovena z tenkého dřeva, pak otáčena látkou drahocennou bud hladce nebo řasovitě a posléze ovinuta jemným šlojířem, jenž bud po celé délce ků želovitéh o výběžku, jiebo tep rve z konce jeho, s hrotu visel a v lá l dolů. M oda ta — někteří historikové kroje 1C4

ji pokládají za »burgundskou« — rychle se ujala po západní Evropě. V yobrazení m anželky K arla IV. A n n y Svídnické (obr. č. 70.) ukazuje, jak po obou stranách p o k rývk y vyčnívají v ý ­ běžky, jimž podle jejich podoby pozdější m ravokárci čeští ve yěku X V . přezd ívali »ch om ú ty«. Podobně viz obraz Blanky x V alois (obr. č. 71.). M oda tato těšila se vlastně největší oblibě

O br. č. 49. Z rukop. kapit. knih. svatovítské Speculum hum anee salvationis z 2. pol. 13. věku.

tep rve ve století XV., avšak již kolem sklonku věku X IV . za­ líbilo se v ní českým ženám. M ravok árci X V . věku pojm enovali úbor ten »ch om ou ty«, lid o vý název »rosk op ij«. Zdá se, že Č echové pak n azývaly onen úbor podle jeho podoby k rohatině na chomoutu »ro s k o p « podle něm eckého «R ossk op f«. Z p o k rývek hlavy, jaké muži nosili, všimněme si nejdříve čepic. V edle názvu »č e p e c « totožného s latinským »m itra « čili »č e p ic e «.133) R á zovitá čepice s obrubou, na předu obyčejně k lín ovitě vykrojenou (srv. obr. č. 58., 56.) i v této době se udržuje. N ázorné obrázky: Dělník, jenž pracuje rýčem, má hlavu oděnu čepicí kulatou, která kolem vroubena je pásovitou 105

obrubou, opatřenou nad prostředkem obličeje výk rojkem (obr, č. 12.). Podobnou čepicí oděna je hlava osoby, zahřívající se při ohnisku (obr. č. 73.) a na malbě okenní (viz obr. č. 74.). N ěk d y bývala ovinuta hlava »točen k o u « (srv. obr. č. 50.), Jindy m ívali muži na hlavách klobúky. Pěkn é vyob razen í staro­ českého klobouku ze století X IV . (viz obr. č. 56.). Pastýř, pasoucí stáda u Betlém a, nosí klobouk. K lobou k této podoby mají na hlavách i jiné osoby (obr, č. 75.). V ed le toho nosívali muži na hlavě biret. V e století X IV . a X V . často byla kukla nošena (obr. č. 51. a 52.). Byl to úbor oblíbený v kroji tehdejším (obr. č. 76. a 77.). M ív a li n ěkdy Č echové kukličky malé, pramalou pokrývku h lavy (obr. č. 80). Kukla bývala někdy přehnuta a upravena na hlavě v p o­ krývku tvaru čepic ovitého (obr. č. 79. a 80.). Čechové m ívali v tom to období rozm anité p o k rý vk y hlavy. M oda západo­ evropská zanesla ve století X IV . do českých zem í plno podivných zjevů. (Srv. na př. muže, vedoucího psa na obrázku č. 81.). Vlas a vous stol. X V . Patnáctý vě k byla doba bez pevné po­ vahy. S třed ověk á romantika, která ovládala století předchozí, pobledla a povadla tak tuze, že do X V . století jen zb y tečk y její vešly; nové myšlenky, zvěstu jícf dobu novou a konec středověku, občas prodraly se na povrch a p ře letěly Evropu, onde jsouce ná­ silně tlumeny, onde v ře le vítány; ve všem všudy byla nestálost, a živo t kulturní opanovaly podivné p rotivy: zbožnost a zhýra­ lost. D o X V . věku vběhlo s oběma sdruženými protivam i tehdej­ šího života — s přepjatou zbožností a s převelik ou bujností — všecko všudy módní blázn ovstvo i elegantní šviháctvo, k teré ž jev ilo se v kroji a stroji věku předchozího a s ním spolu m oda klášterským šatům podobná.135) K těm bujnostem krojovým , na nichž jistá mělkost, zženilost zcela světle patrna, hodil se způsob, jímž u pravovali muži svoji hlavu.136) P o vší západní E vropě i v N ěm cích bylo od X III. vě k u pravidlem , že se m užové po příkladě rytířů, dámám sloužících, holili na bradě. Jen starci, mniši a poutníci bylí bradatí pořád. Tu b ýval ráz zžen ilý ještě patrnější. A le touž dobou na vých od ě m ívali muži rádi bradu plnou. Od nich na počátku X IV . století přijali Č echové m rav plnovousu, způsobu to »b arbarsk éh o« a »u h erskéh o«; některým zalíbil se místo plné brady knír pod nosem čili frňousy, což vyk lád á se tolik éž za m rav východu. A v š a k k e konci X IV . století patrně zase m izí plná brada v Čechách, a Č echové začnou opět holiti se (obr. č. 82.) po modě západnické, a zůstávají tak celé XV. století, třeba ne tou výlučnou m ěrou jako jinde bylo ob vyklo; neboť u nás vžd y najdeš podle většiny holobradých také počet lidí s bradou, obyčejně krátkou a s frňousy. V ě k X V . nenávidí mužské brady; zvláště u pánů a na dvorech evropských panovníků až do let osmdesátých ne­ 106

nalezneš snadno plnovousu. Vím eť, že Táboří r. 1420 pohoršo­ va li se nad rozličným i vousy pražských mužů. Porůznu vyskytn e se knír pod nosem i při rytířích českých v plné zbroji; naposled najdeš u nás i tu vzácnost, že socha V á cla va IV. na mostní v ě ži pražské má i sličnou kozí bradku již v X V . století, k terýž módní vyn á lez datuje se obyčejně tep rve z časů o sto let pozdějších. (V iz obr. č. 83.)

Dlouhé vlasy při mužích oblibovány všude na západě i u nás rytířským mravem. V těch dobách rom antického rytířství také jiní m užové nerytířští oblíbili si delší vlas, krátké vlasy zane­ chávajíce sluhům. T a k to zůstávalo až do počátku X I V . století. Tu najednou začali muži nádhernější a fin tiví v dlouhosti svých vlasů přepínati, kadeřili je a strojili uměle. U nás touží do té m ody kronikáři na počátku X IV . století, zovou ce ji »ženským způsobem «. Od té doby hojné kučery při mužích mladých oblibovány napořád. U Štítného mají skoro všickni m užové kučeravé, hojné vlasy, a právě ten způsob p ře­ chází pak i do věku X V . I lidé nižších stavů u nás tou dobou rádi nechávali sobě vlasy růsti dlouze, byť jich sobě nepřípra107

v o va li do kučerava jako páni, k teří na tak ové věci m ívají víc prázdně. N ě k te ří selští m užové po starodávnu a jen místem strojili a pletli sobě vlasy v copy. P o vojnách husitských ku če­ ra v ý vlas do prsténců svíjený až k ramenům oblíben byl od panstva českého i za krále Ladislava a Jiřího. Ladislav sám měl »dlouhé rusé vlasy, až na ramena spuštěné«. A ť už to byl obyčej uherský čili nic, pravda, to, že zůstaly kadeře až na ramena spuštěné obyčejem českého národa v téže době, kdy jiní náro­ dové, zvlášť Vlaši a Francouzi, dlouhých vlasů už nekadeřili aneb podle vzoru burgundského, jenž po r. 1460 leckde stal se modou, vlas na krátko přistřihovali. Sami kněží mají v C helčického Síti v íry kadeřavé dlouhé vlasy, byť ne tak dlouhé jako páni, jimž C helčický vyčítá, že »v la s y dlúhé až na ramena odívají a klobúček chlupatý na to jako homoli, i vyhlédají z něho jako z krbu, ješto již nevědí, jakých potvor z sebe n a d ělati«.136) A vy tý k á C helčický všem všudy hesovným lidem, že vlasy strojí, aby kadeřavé byly a spletené vrk oče aby až do pat visely. D le zpráv uherských král M atyáš divil se Čechům, kterak dbají krásných, dlouhých v la s ů 137); a když L e v z Rožm itálu cestoval po západní E vropě (1465— 1467) dle zp rávy Šaška z M ezihoří, p od ivova li se všude dlouhým vlasům českým, říkajíce, že nikdy nevídáno lidí, k teří by nad Čechy dlouhostí vlasů předčili; při tom mnozí nechtěli věřiti, že to vlasy přirozené jsou, tvrdíce, že si je Čechové nalepili. Ještě v prvních letech X V I. věku, v k teréž době jinde dlouhých vlasů tém ěř již zanechali, Č echové oblibovali »v la s y dělané obyčejem ženským «, přidržujíce se »to h o způsobu ženského«. K d o by se divil, kde Č echové tolik vlasů nabrali na podiv světa, tomu nelze nesvěřiti, že u nás bezpoch yby rovně tak jako jinde, kdo neměl svých vlasů, připůjčil sobě cizích s dostatek.138) Ženské pohlaví vstoupilo do X V. století co do zevnějšku celkem střízlivěji nežli mužští. Ovšem b y ly také dceram i své doby, a poněvadž ta doba — rozhraní století X IV . a X V . charakterisuje se přepjatou zbožností a přepjatou rozpustilostí, pozorujem e tyto dva kontrasty také na vnějšku ženském po vší západní a střední E vropě: jedny šatí se krojem ne nepodobným kroji nynějších jeptišek, zahalovaly sobě zbytečně i vlasy, nej­ krásnější a nejpřirozenější zdobu ženského těla (viz obr. č. 85.). »C o do ú pravy vlasů a brady nebyla při selském lidu v X V . století pravidla bez výjim ky. H olobradosť zdá se býti u nich pravidlem , ale snadno shledáš vousy všech tvarů. N ěk te ří naši m užové selští dlouhý svůj vlas splétali v copy.139) V lasy česány a klizen y b yly hřebeny, jichž starodávné p o­ doby jsou tytéž, jako vidím e dnes při dvojitém hřebenu. Zuby jejich po jedné straně řidší, po druhé hustější, a pojítko m ezi 108

oběma b ývalo už za stara pěkně vyřezáváno, srdíčky, figurkami, k v ě ty ozdobováno. V lasy dlouhé, aby se v prstence svíjely, panny potíraly vejci, sírou a jinými věcm i, jichž zevrubnější rec ep ty , známe teprve ze století následujícího, nebo pálily je železem horkým

O b r. č. 51. Z p assion alu Kunhutina.

čili jehlicí, roubíkem, jako dosavad činívají a jako d ělávaly Římanky, zajisté po vzorech východních paní. U nás má panna vlasy prostě dolů spuštěné, a za ozdobu hlavy prostý pásek náčelný b a rvy černé. V X V . století udržel se ten způsob panenský napořád, ale to leckdy postřehujeme, že vlasy po předu po obou stranách uší spuštěné někdy bývají 'kratčeji přistřiženy a načechrány, za to vrk oče a copy visí na zad svou přirozenou délkou (obr. č. 86-). N ěk terá panna stuhami tak byla nemírná, že hedbávem nebo sametem pokryla cop všecek, jenž pak tk věl v pouzdře. Jak jest na panenský cop propletený sametem pěkné podívání, tak nepěkný jest pohled na vycpané pouzdro, byť barvou strakaté a bohaté látkou. Co do účesu ženské hlavy a její zdoby i pokryté pozorujem e na prahu X V . věku rozm anitosť touž všecku, jako bývala u nás i jinde již od půlky století předchozího; při tom hned oznamu­ jeme, že století patnácté, vym ýšlejíc tou příčinou k starým formám nové, dospělo na konec v anarchii.110) D ěvčata vešla do X V . věku rozprostovlasena (obr. č. 87) Hojné kadeře v prsténcích pannám sp lývaly až na ramena i dále kam dosáhly. A b y pohled byl vděčný a vlasů se zdálo být více uměle si je děvice krou žily v lilíky. Jiné dívk y zase naopak splétaly vlasy v copy, proplétajíce je vrk oči malovanými- Choditi prostovlasá a bez krytí, to směla a měla od X V . století jenom panna. V předchozích stoletích sic to b ý v a lo také zvykem po vší Evropě, ale n eved lo si v tom ženské pohlaví důsledně ani 109

přísně. A spoň vznešené dámy chtívaly míti i po té straně v o l­ nost. Známe z obrázků vlašských ještě z rozhraní století X IV . švarné donzelly, které mají vlas jen po předu nekrytý, za to zadní čásť hlavy halí se v hustý závoj a vím e o našich českých královnách m anželkách K arla IV. a Václava, syna jeho, že všecku hojnost vlasů volně spouštěly až k ňadrům. R o vn ěž tak r. 1458 i m anželka Jiřího z Poděbrad, Johanna, při svém koru ­ nování na královnu vezen a jest Prahou v slavném oděvu s vlasy krásnými, rozčesaným i. A le to jsou vým inky. Od X V . věku a zvláště v století X V I. voláno za děvčetem zmařeným, aby »ra d ěji roušku v z a la «. Na vlasy v p ra v o va ly sobě panny i ve sto­ letí patnáctém » věn ce a v ín k y « jménem »c rin a le «, také »crin ale seu sertum «. V ín k y jsouce zhusta pouhou stužkou nebo páskem kolem čela a hlavy, b y ly modou prastarou, aniž třeba jích původ vyk lád ati z diadémů a z čelenek antických, neboť je to zdoba příliš přirozená a při své prostotě sličná.141) N a obraze č. 86. jsou dvě panny rozprostovlasené, druhé d vě mají » vín k y «, a to bílé. A le na prostém vínku nepřestaly vš eck y panny naše. V X V . věku prostý pásek s čela mizí, panny vs ta vo va ly na hlavu mohutnější věnce. Bohatší obklá­ daly věn ce perlam i — p ovstávaly perlovce. Vdané ženy m ěly sobě hlavu haliti. V X V . věku přísněji nežli před tím dbáno pra­ vidla, jež čtem e v století následujícím, že přikrytí hlavy ženské znamená poddannost k muži. »N em á býti žena bez studu zavitá jako nějaký blázen střeštěný z Fam frlína; — panny mají svo­ bodu s odkrytou hlavou a prostovlasé m ezi lidmi choditi.« T o b y l tedy princip. A le což byla rozm anitost v tom, kterak hlavu přik rývati a co s vlasy působiti. Naše paní přinesly si do X V . věku všecky způsoby svého za vití nebo čepení z věku předchozího. Čepily se zavitím , jež zva ly rouškou, závojem , šlojířem, feflíkem , podvijkou, čechlíkem (»č ech lík « jest obyčejně košile, ale někdy i »p ro stěra d lo «), rozdíl činíce v těch kusech co do délky a jemnosti: první tři kusy b ývaly obyčejně jemnější a delší; čechlíky, podvijky b y ly ono zavití, jemuž říkají na Slovensku dcsava d e šatka. Nejjem nější šlojíře zvány paučníky (pavučina, jemnější hedvábí). Jináče nebylo by správno dom nívati se, že svrchu psaná za vití bývala — mimo paučníky — z látek n ěkterak zvláště jemných. V žd y ť b ý v a ly roušky i čechlíky škrobeny! V šecka za ­ v ití bývala z látek hustých — z plátna, z hedvábí, a to již od starodávna. Na roušku stavěla mnohá čepici i zvláštní samostatný čepec. V znešené paní dvořské a šlechtické vešly do X V . století s čepcem rohatým — byl to čepec o dvou rozích, způsobený na 110

drátěném podstavci a obložený látkou všelijakou, nejspíš hed­ vábnou. A le nepanovaly tehda v západní a jižní E vropě jenom rohy. V zácné dámy braly na sebe tou dobou čepce daleko nepo­

dobnější, ohyzdnější nežli b y l čepec dvou rohý.Ten, nebyl-li veliký, dámě naposled i velm i pěkně slušel. Však francouzské a vlašské paní vs ta vo va ly si tenkráte na hlavu čepce, jichž profil podobá se koňskému sedlu, čepce valné, pod nimiž tvářička mizí. T y ohyzdy čep covité potloukají se v Itálii už v době P etra rk ově. 111

K čepcům i prostým »pentlíků m « přibude v XV . století peří. Co do vlasů vdaných žen byla v X V . století pravidla, že nemá býti vlasu viděti, zhusta tak úzkostlivě poslouchána, že i tu, kde ženy v y k ro jily sukni, aby nahotou se pochlubily, v y ­ zdvihován vlas se šije nahoru všelijak svinut, stočen, a když ne pod čepec vsunut, tedy aspoň do neprůhledných sítek vpraven, jen aby ho nebylo viděti. Hlavu za víjely české ženy doby husitské počestně do plachetek bezpoch yby víc než druhdy. O brázek č. 88. ukazuje v zo ry pěti paní, jak se v X V . století zahalovaly co nejtužeji.142) A le že by šlojířů aneb roušek a věnců perlových a čepců hedvábných a jiných ubylo v inventářích doby husitské, toho říci nelze. Při mnohé měšťance najdeš čepec »p a ld ek ý n o vý « neb atlasový, také i čepce s perlami. A takž mnohá husitská dáma měla přípravu skvostnou na hlavu za důkaz, že dosti bylo těch, k teré si řezbu Táborů, v Pra ze na paních a pannách p ro v e ­ denou, m álo k srdci připouštěly. V druhé periodé X V . století oblibovali si muži napořád vlasy dlouhé, ale zdá se nám, že m užové stavu městského, selského a zem anského nem ívali vlasů nikoli po ramena, ani kučeravých, poněvadž vážní lidé nem ívají chuti párati se s pří­ pravou kučer, a hejskové v době vážné snad se ostýchali.141) D em okratická domobrana, lid, nabyl v husitské době převahy a s ním střízlivost i v přípravách k rojových i vlasových. Vlasy, ^ ne právě krátké, sčísnuty jsou na obě strany k uším; uprostřed cestička. Na některém obrázku, době husitské velm i blízkém , postřehneš i hlavu s pačesem do čela rovně přistřiženým ; na jiné hlavě spatříš rulík uprostřed čela (obr. č. 89.)* Jakož svrchu praveno, přinesla si moda ze X IV . věku do století X V . nelásku k bradě mužské. Divná věc, že ani našim Táborům, kteří jsou přece v zo r hrdinské mužnosti, úhrnem souzeno, nelíbil se vous ani pod nosem ani na bradě. Nám je plná brada znakem muž­ nosti; T á borita vid ěl v bradatém muži člověk a boje ne mnoho schopného nebo vůbec nebojovného. Starci a knězi sluší brada; b o jovn ík ovi překáží. N ejvětší a zároveň nejrozm anitější parádu ženskou v pohusitské době až do konce věku najdeš u nás na hlavě ženské. Jen dívčí hlava ještě pořád byla prostovlasá a — úhrnem sou­ zeno — ozdobena prostě. N ěk terá obepjala prostovlasé kučery své lehčím šlojířem, jenž jí visel všelijak zdobně dolu. (Obr. č. 90.).m) Za to velikou rozm anitost v krytí hlavy pozorujem e ke konci X V . století při paních. I ty, k teré hlavu halily po staro­ dávnu a počestně do roušek a šatek nebo plachetek, činily to s jakýms přepychem . Pravda, najdeš zavití prostnější též (víz obr. č. 91.). A le obyčejnější zavití oněch starých dob nebývalo 112

prosté přehození a převázání vyšívané šátky neboli roušky, alebrž b y lo umělé skládání do mnohých záhybů a forem na drátek. Rouška brala na sebe úkol čepce (obr. č. 92.) Tu klečí tři paní. První má na hlavě roušku obšírnou, ale prostou, druhá je v zlatém čepci, třetí má na hlavě ono umělé skládání na drátek, s nímž dámy vstupují do X V I. století Tou dobou vzn ik ly z umělého zavíjení bílých šatek ony čepce a podvijky, k teré p o ­ spolu nevypadají nic jináče nežli ve lik é helmice, kryjící leb až do čela, kryjící podbradek, hrdlo a na tem eni vypínající se jako na přilbicích hřeben. Jsou to ony podivné a nepěkné čepce, k teré u držely se u nás za několik desátků let v století šest­ náctém. Co do zavíjení vyvinula se u nás tedy veliká libovůle

O b r. č. 55. Z passionalu Kunhutina.

a rozmanitost, při k teréž některá dáma zašla až do podivínství, bezpoch yby i vrstevníkům směšného. Paní učesala si podložkam i totiž vla sy tak, že tvoří dva nevysoké rohy, podobné tykadlům hlem ýžďovým ; ty rohy, aby pěkně vypadala, obalila něčím zlatým. O kolo těch rohů ovinula šatku fialovou, kteráž i bradu jako podvijka přikryla. Však byla-li rozm anitost v tom, kterak se paní čepily škrobeným i rouškami, kdož vypíše onu pestrou rozm anitost a libovůli, která se jev í v tehdejších samostatných čepcích a kloboucích na vlasy i na roušky vstavovaných! B yly veliké, malé, nejmenší. O něco vkusnější bylo podívání, vp ravila-li paní nebo dívka pletence vlasů v obaly obdloužené, jimž říkali fulfasy (obr. č. 93.). V elik ých čepců nebo klobouků tehdejší form y velm i nesnadno jest vypsati. M ě ly podobu špiča­ tých čepic, hrnců ků želových i baňatých (obr. č. 92.), turbanů mohamedánských (obr. č. 94.), m ěly podobu nadívaných bachorů, b yly jako ošitky třikráte širší nežli tvář ženská, slovem, byla 8

113

v nich fantasie bujná, nezkrocená. Zvláště pozoruhodný jsou ony ženské čepce jako melouny, k teréž oblíbeny byly od západních končin evropských až do dalekého východu. N osily je paní ve Francii, v Němcích, m ěly je na hlavách Polky, m ěly je naše české paní. T ěm cizinským čepcům, podle nichž u nás pořáde těšily se oblibě domácí ohromné perlovce, posm ívaly se m ravokárci, zovou ce kulatou a velikou jich formu kolečkem (traka­ řem ).145) Z té příčiny zo ve Rokycana paní »chom outnicem i«. V olá: »P ro č na to nedbají, aby na těch hlavách těch drdolů ne­ nosily, neboť jsou ďáblova hnízda?!140) Jindy zase praví: »Ó, v y ženy, v y chomoutnice mnohé, fiflo v n é !« a vyčítá, že mají hlavu »ja k o poplužní kolečk o nebo čápi hnízdo«.147) V druhé půlce X V . století konečně dostal se k nám do Čech i onen všech čepců nejpodivnější čepec, kterýž jest rázovitou známkou celého sto­ letí. Francouzi mu říkali hennin, Č echové roh.148) Jako zobáky do d élk y natáhl hlavu. B yl to k ů želovitý kus, ostrým hrotem zakon­ čený, zh otoven ý z lepenky nebo jiné lehké podložky a potažený hedvábím nebo jinou dražší látkou. D le toho, kterak šlojíř na něm byl upraven, rozděluje se roh ve dva druhy. S jednoho visí šlojíř dolů přímo po celé jeho délce, s druhého šlojíř nevisí zhola, nýbrž obaluje ho a b ývá upraven v malebnou, draperii (obr. č. 95., 96.). T a k ž vstoupily románské dámy s rohem do věku patnáctého. Hned počátkem patnáctého věku šířila se tato moda ze zem í románských dále na východ a sever. N e jv íc touží do nich R okycan a149) a C helčícký. Rokycana při drdolech vžd y také dorážel na »roh y v e lik é «, ale upřímně p o věd ěl jedenkráte, kterak se chápe tak ové kázání oněch rozkošnických, nádherných žen. P rý se pro taková kázání »hněvají, bouří a řeknou, nevěrn ý pop.« C helčický ve své Síti v íry také touží na tu ženskou bujnost, že mají — zvlášť šlechtičny — »h la v y široké a nahoru vysok é s rohem.150) (viz obr. č. 97.). Naše paní nádherné ovšem nemusily choditi daleko pro vz o ry té divné parády. Roh nosívaly u nás tou dobou nejspíše dámy v y š ­ ších stavů, jakož to krom ě jiného dosvědčuje přítom ný obrázek č. 98, představující královskou dcerku s dvorním i dámami. N a tom obrázku ráčiž čtoucí spolu ohledati rozmanitost tehdejších čepců. Čtyři ženy a každá jiný kroj! Jedna z dvorských dam má roh, jiná klobouk se štíty, třetí má cudné zavití. Princezna má na hlavě ohrom ný čepec perlový. Za celý věk patnáctý m uži ob lib ovali si vlasy n ositi dlouhé, což dědictví věků předchozích. K d o ž b yli světici, snažívali se dlouhým svým vlasům dáti podobu prstenců a kučer. P ro to kštici svou jako ženské lecčím m azávali a železem (calamistrum) p á lili.151) (O b r. č. 99.) Ž e m u žové vlasy b ílk em z vejce152) p o k lizu jí a upravují, to jim vyčítá v době krále Jiřího Rokycana v postille svojí.153) I sprostší lidé naši, k teří nem ívali chuti ani pokdy kli114

d iti ani strojiti vlasy, přece jich nechávali růsti do délky. Dlouhé vla sy naši předkové všech stavů, pokud nebyli světáci, bud česali prosté na zad, nebo rozd ělo va li je cestičkou na dví nebo konečně u pravovali je v rulík a selští m užové v cop. Zdá se, podle obrázků, že mnozí, zvláště stavu vyššího, oblibovali si sčísati vlasy do čela a přes čelo, kdež je pak do rovnosti přistřihovali. I kněží klášterní většinou holívali si bradu, aby odlišili se od bradatých konvršů nebo laikův. Stříhání brady dělo se v klášteřích s jistou slavností a cerem onií, ale jenom několikráte do roka dle řeholních zákonův; z toho plyne, že kněží řeholní,

O br. t. 56. Z rukop

knih. zem. čes. m usea ,.Liber_viaticus ‘.g

neoholil-li se k terý sám o své ujmě a čekal-li na obřadní rasuru sedm krát, desetkrát za rok od opata nebo biskupa konanou, zajisté chodili o bradě aspoň poněkud strništěm vousatým obrostlé. Jenom některý přísný řád nechával svým členům i potom vžd y růsti vlasy a bradu.i:,í) Pra vid lo tedy bylo, že kněží světští i řeholní mají býti na bradě holí. A le výjim ky byly. V našich rukopisech a na obrazech karlštejnských najdeš obojí kněze, bradaté i bez brady. Naši Táboři, kteří se strhli círk ve řím ské docela a po nich bratří čeští, rovn ěž tak docela odtržení, m ívali své kněze bradaté, aby se lišili od řím ských a husitských nebo kališnických kněží, k teří od církve se odtrhnouti nemínili. V e století X V I. na hlavu mužskou a ženskou přišel biret, t ir ý t (francouzsky barette), jenž tím způsobem také stal se rá zo ­ vitým znakem dotčeného věku. Jsa původně na prostředku m ezi kloboukem a čepicí, biret byl nejprve obšírný, ale dlením doby 115

zm enšoval se, až ustanul na malé čepičce všelijak zdobené, B iret X V I. století byla pokrývka hlavy z tvrdého plátna suknem, aksamitem, hedvábím potaženého. B yl o širokém dně a štorcem či okrajkem schlípeným, nebo zdviženým . Prvotn ě byl mužů, ale dámy ujaly ho také brzy, neboť páni rozhodly se v první p olovici X V I. věku nepok rývati sobě vlasů tou měrou, jako bývalo u věku předešlém — a na to hodil se biret výborně. (Srv, obr. č. 100.) Náš lid, trvám e, o byrýt nestál. B ílejovský hněvá se na ženské pohlaví, že »napořád tém ěř mužského roucha používá v oděvu v birýtích« — jen prý chudší nosí klobouky,155) Pod birýtem nosívala obě pohlaví často karkule síťkové (obr. č. 101.). M oda prvních biretů přišla k nám z Něm ec. R o vn ě ž ta k ový biret, v jakém ž na obrázku našem představen jest pod č. 103. některý z rodiny Trčků, vyskytuje se často na d ře v o ­ rytech A lb rech ta Důrera.150) N a posledku zmíniti jest, že k znamením nové m ody X V I. století náleží mužská brada. A le zápasila mužská brada a »frň ou sy« s holobradou X V . věku dlouho.157) Mužnější té m odě nechtěl odvyknouti český letopisec, k terý r. 1518 píše: »T y brady a frňousy nem otorné a m rzké co nějací Turci aby ne­ n osily^ Prý je má ouřad kázati srpem řezati.158) Co do stroje vlasů oblibovali m užové v X V I. stol. na rozdíl od m nohovlasých kadeřávků století předešlého vlas m íti dle západních vzorů bud krátký zhola nebo obyčejněji s pačesy do čela i při uších přistřiženým i. T en způsob pačesový zanikl u vyšších stavů po r. 1540 modou španělskou. M ěšťané ho p o­ drželi na časy dlouhé. D ěvčata za celé století, jako druhdy od věků bývalo, ráda chodívala prostovlasá. Vdané paní vlas p o k rýva ly všelijakým i klobouky, čep ci nového rázu renaisančního a krom ě toho i starodávným i plachetkami, o nichž v iz v části zevrubné- K terá si vstavila na hlavu po švihácku birýtek, nemohla ovšem vlasů pokrýti (obr. č. 100.). N ejobyčejnější zavití ženské hlavy v první půli X V I. věk u podává obrázek z díla Hádání pravdy a lži, r. 1539 robený a pod č. 102. položený. N a kloboucích a biretech mužských i ženských při rom án­ ských módách nešetřilo se nikterak peřím, čím více, tím větší paráda. 159) Jestli sie vyrojila druhou polovicí X V I. století muž­ ských všelijakých klobouků tak rozm anitých síla, že nesnadno je vypisovati, tož ještě větší rozmanitost byla co dto k ry tí ženské hlavy. V o lá Štelcar 16°) kněz: »C o pak na hlavě, jaké čep ce panny nyní mají, buďto zlaté, aneb s divným i barvam i vázané, jiné po Španělsku aneb po francouzsku vlasy zapletené na stru­ nách nosí, vrk oče s divokým i třapci. Ženy po Španělsku na hla­ vách zavití nosí, vyhlídajíce z toho co kukly. N ěk te ré mají na 116

l

h lavách klobou čky se záponam: pod peřím; jiné širokým i tkani­ cem i obtažené s divným i šm elci a štefty zlatým i; čepičky, karku le s perlami, divné špendlíky.« (Obr, 103). Šatky na hlavu, hrubé i jemnější, prosté i vyšívané, zůstá­ v a ly v lidovém kroji ženském pořáde. Spíše je m ívaly vdané žen y nežili děvčata. Ženy je m ěly i při čepci a přes čepele v á ­ zané. Obyčejnější jm éno šatkám b ývá roušky nebo rouchy, ke kterým ž jménům nově přibyl chrbol i chrbolka. B y ly vžd y z plátna. 1G1) Z téhož věku přijaly selky zlaté a stříbrné čepce, jakž je v í­ d á va ly na měšťankách, přijaly asi také leck terý klobouk d čepici podivnou, kterou honosily se stavovské paní. 162) Připom ínají se zla té čepce i čepice ženské, obzvláště čepice popeličí, ba i módní

O b r. č. 57. Ze žaltáře knih. řádu křižovn ík ů v Praze.

-»husárky hedvábné «. T a k é Sadeler na své mapě Čech z r. 1620 v y r y l obrázek české selky, jež na hlavě má čepici kulatou. J i­ n ak má na sobě »ru stica«, ta kajdu šněrovací s puntem a široký fěrtoch. (O braz č. 104.) Selská děvčata proplétávala sobě vlasy »v r k o č « hedvábným i a jinými barevným i, stejně jako městské panny. T a k é přivazo v a ly sobě ven kovsk é děvice penitlíky a hedvábné tkanice na hlavu. K d y ž v pozdějších letech tuto pěknou modu m ěštky za­ vrhly, zůstal vrk oč a pentlík nebo vín ek seliským krojem vlast­ ním. 163) Účes ženské hlavy v X V I. věku řídil se tím, čím ženské p o ­ hlaví chtělo sobě hlavu pokrýtí. 164) Principem zůstávalo i v tom věku, jako b ý va lo za stara, že děvče má hlavu odkrytou, žena zavitou. Křesťanské ženě tak uložil už hned v prvních dnech křesťanských svatý Pavel, aby hlavu zavíjela a k ryla — „p ro am d ě ly «. VidJa kolem sebe, že ne všeck y paničky tak činí, kněz Žalanský r. 1613 obrací slovo geniálního apoštola křesťanského řka, že paní nekryjí se) pro ďábla. I v svátých shromážděních prý odkrytou hlavou a přílišným ustrojením »zlou žádost druhému pohlaví v musí vstřelu jí«.16r’) M íti hlavu odkrytou, b y lo panen 117

právo, chlouba; b y lo to znamení jich nevinnosti. Proto řek l roku 1512 jakýs štiplavý Polívka, sioused pražský, parmě D orotě, b e č­ vá řo vě dceři, kteráž na své cti panenské se zmařila: »Panno Donuo, coť ti to pěkně sluší! N eškodilo by, by roušku m ěla a vrk oč p řik ryla .« Ústroj vlasů panenských b ýval tedy obyčejný. Panenka je prostovlasá, nic na čele, nic na hlavě, nic v ouškách. Prosté rozvlněné vlasy její zdoba. P rá vě tak o prostých dlou­ hých vlasech obyčejně b ý va ly děti. V lasy visely bud všeck y 11a zad, buď dvě kštice odhrnula panemka do předli. D ívk a na v la ­ sech má vínek, pentlík. T a k é m ívalv panny vlasy v copech u vité a jehlicem i spevněné. V elik á okruží koncem století X V I. však zapuzovala namnoze co oy i prosté rozvlněné vlasy. V e vla sy zap létaly d evice všelijaké ozdobné kusy, jakožto bourové a jiné v rk oče čili tkanice zavěšova ly; perly na čelo visuté, věn ce p erlové čilí perlovce, koruny a naposled i »panenské b iry ty « na hlavu vsta vo va ly. T a fa t byl k vrkočům asi obzvláštní sorty a b a rev nejjasnějších. A ksa m itové vrk o če shledali jsme i p o zla ­ cené, N a krám ech »šm ejdířských a kram ářských« po všech če­ ských m ěstech na prodej b ý va ly vrk oče »dvojné, trojné,, čtver­ né, patem é, šesterné«, nejhustěji červené, poněvadž červen á barva zdobí vlas všeliký. A le sou i vrk oče z boury zelené. V rk oče z boury nejhrubší prodávánv po mákl denárech na praž­ ských trzích; zvláště pod kotcem i s nimi sedaly ženy. P rod á­ vány »na p á ry«. K rom ě vrkočů vp ravo va ly české panny do vlasů také »tkanice zla té«, »tkanice bílé vyšíva n é«, »p en tlík y n ítěn é«, »tkanice d ě ra v é«, »k a d eřa v é«, »točen ice p erlové <« »stříbrné a zlaté k a d e ře « [bezpoch yby třásně), rozličné »c e t k y « lesklé na tkanicích; ke konci století nalézám e na krám ech i »k y tič k y panemské«, což b yly k y tičk y z peří, z tracounů, ze šmelce. Věnce vs ta vo va ly panny na hlavu buď jako prosté loubky či obroučky nebo i sličně spletené vín ky dvojité i trojné nebo konečně jako hmotné obšírné turbany. (Obr. č. 106.) Že panenka má vla sy široce rozvlněné, to padá na vrub naivního* um ělce kameníka. V ěn ce b y ly ze všelikterakých látek; b y ly tafatové. aksam itové, zlaté, stříbrné; nejobyčejnější i v tom to věku u bohatých pannen městských a šlechtických b v ly věnce p e rlo vé čili »p e rlo v c e «. Druhé věnce ukládaly panny do škatulí a do skřínek zvláštních i cypřišových. P e rlo v é věnce i v tom to věku zhusta vyskytují se dvojité: spodní a svrchní. Spodnímu říkali také »spod n íček«. Při takovém spodničku b ý v a ly té ž » zlaté u>s « . Svrchní p erlovec brával na se druhdy i podobu k o ­ runky, a proto tým ž jménem byl zván. T y korunky b y lv oblíben y po celé X V I. století a navěšeno na ně kde co. »L e tn íč k y « jsou věn ce panenské na léto. B ezpochyby letníčky zvláště chudších dívek b y lv on y něžné laciné věnečky, o nichž mluví M a rtin ovský v pobočné knížce své r. 1581 vydané. P r ý panny na 118

hlavu dávají sobě věnce z malovaných, litých, řezaných, papí­ rových nebo voskových květů. A le nade všecko něžnější v ě ­ nečky b ý v a ly ony, které u víjely sobě dívčiny z květů čerstvých

O b r. č. 58. N áh ro b ek H ro n a z Pacova.

a nikoli strojených. T ý ž M artin ovský vyd ává sv ěd ectví totiž, že »panny na hlavu co den si věnec dávají, a když zvadne, od sebe jej zamítají nebo z loubku odvíjí. Loubku, na nějž byliny vázány, říkáno též oblouček. Švihácké panny vsta vo va ly sobě

už brzy od počátku X V I. věku na hlavu biréty a K ry tk y , zprvu nízké to klobou ky o širokém svršku a neširoké střeše, k teré později braly na sebe po Španělsku formu vysokou. T a k é čepce a karku lky brá va ly panny na hlavu,, ale při nich zhusta býval věn eček jakožto panenský znak. K tera k urozené slečně karkulka slušela, to vizte na obrázku č. 107. Dím e-li na kioneic, že panny všecku hlavu niěkdy také paučníkem čili průhledným šlojířem pokrývaly, lze nám pak jíž zanechali hlavy panenské a líčiti »p říp ravu « českých paní. V ed le m ín ěn í kněze Matouše Konečného r. 1612 nem ěly české m anželky »vlasů strojit i sobě ani nekštaltovati zlatém nebo perlam i nebo s potvorným i pentlíky, stuhami neb třapci visutým, neb zavíjením rofiatým, kusým a nenáležitým , což jest již na vrch v světě zmohlo se«. České paní m ěly se zavíjeli »p o c tiv ě «. Zavíjení a čepení bylo právo a povinnost vdaných paní. I padlá děvčata m ěla se zavíjeti. Zavíjená h lavy b y lo v X V I. • věku rozmanité. Paní za víjely se rouchami a rouškami, šlojíři, loktušemi nebo lochtušemi, zavíječi a zavíječkam i, plenami či plachetkami, chrbolkami. facounky, fačánky i šátky, náčelníky, bedbávníky; které se nechtěly zavíjeti, p o k rý va ly hlavu čepci a čepicem i li karkulem í, nebo vsta vo va ly na hlavu klobou ky a birety. A přemnohé naproti tomu daly si na hlavu čepce nebo čepce s rouškami zároveň. A le b y ly i »k lob ou k y se širokou stříškou proti slunek a »kliobouky okrouhlé pro díšť«. Rouchy, zavíječky, chrbolky čili šátky b ý v a ly co do látky obyčejně z plátna nebo kmentu; hedbávníčky b y ly z ty k y ty nebo i jiného hedvábí; šlojíře a paučníky b y lv jemné; mnohý i z prohlédacího hedvábí. K te ré zavití ženské pokládáno r. 1539 za ctné, to nechť ohledá čtoucí na obr. 108. Jsou to zavití čtverá. Jedno, z něhož visélin y větreim vlají, jest i oku vděčné. Ostatní zavití nedocházejí naší záliby. Že jsou všecka nia obálkách neboli fo r­ mách, toť zřem e patrno. V druhé půli století brávalo zavití naších paní na sebe form y cizí, nebývalé. V y čítá tě Stelcar r. 1588, že nosí ženy za vití po Španělsku, vyhlídajíce z toho co z kukly; vy číta t i Zám rský roku 1590 ženám cizinské zavití, zova je proto ochechule. Na pom oc umělého strojení byla »jehla k čepení«. Prosté ženy m ívaly z a ­ vití vžd y prosté, a mnohá i urozená paní i na konci století vila a halila se jako jeptiška. Na rouchy vyšíván všelijaký ornament mod'ní, ptáci, rostliny i figury. K rom ě vyšívaných rouch m ívaly ra n í také 1okt"škv či šátkv aksam itové se stříbrnými nebo zla ­ tým i haklíky. K e konci století vvskytu ií se »rou chy a náčelníky slezské s krajíky«. rouchv »žíh a n é« všelhakých barev, nejhustěií červen é neb modré, rouchv »s tkanici m řížovou v prcstředku«: roušky »p ro h líd a cí«, což bude asi totéž jako m řežované, nebo »rou chy na síťce stříbrem nebo barvam i vyšívané^. 120

Druhá kategorie p ok rývek ženských b y ly čepce. Č epce ob y­ čejně k ry ly skoro všeck y vlasy. V první půli století X V I. přes tu chvíli v knihách vyskytují se čepce atlasové. Na obraze č. 109 jest reprodukce m alované tabule náhrobní z kostela sv. M ichala v Chrudimi. Obě paní mají čepce, jichž základní barva je na-

O b r . č.60. Z antifonáre sedleckého, rukop. univ. knihovny p r a ž s k é ze X III. stol.

modrala, vyšívání bílé; jakž se domníváme, jeden z čepců jest perlam i českým i vyšit. Krom ě perlových čepců nosívaly naše paní jiné čepce drahé, všelijakým dílem a perlam i zdobené (obr. č. 110), jak vidím e na V e celk ově nádherné Slezce. A le z drahých čepců nad jiné nejhustěji objevují se za celé století čepce z la té ; ty b yly tak oblíbeným krojem, že i dětem je na hlavu dávali, a to nejen m alinky urozené. Zvláštní druh čepců tuze uzavřitých b yly čepičky, jímž říkáno karkule (středo121

latinské caracalla). M ě ly sice podobu čepiček našich nemluvňat, alie n ebyly tak proističky, Karkule -objevují se také se zvláštním i »š to rc i« a »p ře d k y «, to jest s ohrnutým okrajkem , jenž b ýva l nej­ ozdobnější. Pod karkulí nosívaly paní malé čepečky. Jiného řádu pokrývkou ženské h lavy b y ly čepíce, pilstky a biryty. Všecko jeden rod, tři druhy. Čepice a plstky podobou nelišily se mnoho od kulatých čepic, které nyní se nosí, jen že kožešinným štorcem některá čepíce byla nadutější, obšírnější, nežli si nyní ženské oblibují. T a k é štorc b y l všelijak zdobně upraven; byl v předu, v zad, po straně vyřezán, byl vyšší nebo nižší nežli vrch čepice, nebo byl s vrchem zároveň. B iryty paní českých nelišily se od birytů panenských. P o k rý v a ly tem eno z počátku Okrouhlíkem velikým , placatým, o střeše všelijak stříhané, vy vla čova n é a peřím zd o­ bené. O d polou století zmenšují se b iry ty víc a více, až ustrnou v čepičky a stojaté nepěkné španělské hrníčky se střechou pramalinkou. P rvn í čas číhalo peří z bireitu do předu, později k lá ­ tilo se na zad. Birytu příbuzný byl klobouk. Lišil se tím, že byl tvrdší, podstatnější a o střeše valnější. Z té příčiny také se vešlo naň »šm uku« přerozm anitého více nežli na biret. K lobou k se pod bradou zavazova l šňůrou. Obojí podle sebe, biret i klobouky, viz obr. č. 100 a č. 111. Co do látk y b y ly klobouky obyčejně hedvábné — z cendelinu, harasu, ty k y ty — a b y ly také aksam i­ tové a kožešin né. P ro úplnost oznamujeme, že od r. 1580 leck d y se v knihách vyskytují klobou ky do lázně. Poněvadž klobouky, birety, čepíce vlasů n ep ok rývaly do­ cela, musíme sobě na tom to místě zvláště všimnout! účesu, jenž k těm pokrývkám býval. Dám y české, b vly -li jien poněkud z možnějších a nádher­ nějších, tu část vlasů, která zůstávala nepokryta, zdob ívaly nej­ raději buď zlatým i, stříbrnými a barevným i tkanicemi, kteréž do copů vp létaly, nebo pletence vp ravova ly do sítek tolikéž stříbr­ ných nebo zlatých, neb aspoň z kovu falešného. N a hraně X V I. a X V II. století prodávána v Pra ze libra sítek nebo tkanic z ne­ pravého zlata za 3 rýnské zlaté, libra límcového dobrého zlata cenila se 17 zlatým i rýnskými, libra zlatých sítek a tkanic 32 zla ­ tými. T é sítce, která vejčitou nevkusnou formou objímala vlasy při uších po obou stranách tváře, říkalo se »záu šk y« i »nau šky« a také »naušnice« a »naušníky«. B ý va ly záušky i při perlovcích. Od let šedesátých rozm nožily se v Čechách ústroje vlasů po cizinsku »na strunách«. Jiří N etolický, kazatel kostela praž­ ského, r. 1568 praví, že nyní sobě Češky vlasy »d ivn ě strojí a točí«. Století X V I. zapudilo bývalou oblibu urozených a švi­ háckých mužů nositi dlouhé kučeravé vlasy po rameni rozložité. 122

A le rádii m ívali m užové všech stavů až přes polovinu X V I. věku přece jen hodně vlasů, třebaže ted y kratších. I venkované tak.1,i6) M ěšťané oblíbili sobě brzy zvláštní formu vlasovéh o účesu, pa­ česy totiž, ustřižené přes čelo rovn é a v zadu urovnané od ucha k uchu. N ěm ci tomu říkali »k'olbe«, a jakkoli ten účes není prá vě sličný, pokládají ho N ěm ci přece za vyn ález svůj. A le po pravdě oznámiti jest, že už v století X V . leck terý muž jiného národa nežli něm eckého střihal si vlas do pačesů, ovšem o něco d el­

O br. č. 61. Z bible V la d islav o v y .

O br. č. 62. Z p assion alu Kunhutina.

O br. č. 63. Z V elislavovy bible.

ších a sličnějších. K rá tk ý pačes, jenž panoval v Něm cích do let třicátých, i u nás líbil se některým měšťanům a udržel se ještě v té době, když v Něm cích již byl dávno pokynul. A le ještě r, 1599 na tabuli náhrobní v Chrudimi je vytesán měštěnín M ládek se svým synem. U prostřed obou vznáší se buclatý andě­ líček klada ruce na obě hlavy. (Obr. č. 112.) T a ť má patrný pačes, vínkem umrlčím zdobený. Podle pravd y říci jest, že pa­ čes u nás nebyl obecný. V době převládajících mod španělských při velikém okruží pozorujem e, že se vlasy mužské častěji než druhdy b v va lo přistřihují při samé kůži po celé hlavě, ale celkem panuje napo­ řád co do vlasů mužských úplná volnost a nepravidelnost. 123

I co do brady mužské jest oznámiti, že v X V I, věku zavládla u nás nejširší volnost a největší rozmanitost. Dlouho nechtěli bradě odvykne uti! A le od let čtyřicátých heslem se stalo nezba vovati se vousů! Aspoň ne docela! Odtud až d o dobu v e li­ kého okruží velm i oblíbenou stala se brada plná, kulatá, ale kra­ tičká (obr. č. 113). Byla to ona brada, která u sousedů platila za českou, ačkoli už v předešlém století nařídil podobnou bradu F :lip dobrý r. 1460 svému dvořstvu. N ěk teří v polou věku jali se plnou bradu na rících poněkud hcliti a obm ezovati ji jen na

doiení část, kterou ž část rovnou čarou sestřihli, takže kolem úst povstal vousatý trojec o dosti široké záklaclnci s vrcholem u nosu. Od té form y ke »k o zí b ra d ě« byl už jen krůček, k němuž přinutilo muže velik é okruží. S okružím dovedla se shodnouti opravdu jen špičatá brada »k o z í«, kterou v X V I. věku někdy také zva li »frň ou sy«. K e konci X V I. věku zase všelijak bradu po francouzsku a po Španělsku pozm ěňovali. Španělský vous kon­ cem X V I. století m nozí našinci nosívali dosti široký. |(Obr. č. 114.) Lidé městští, kterým nezalíbílo se okruží, podrželi na­ pořád plnou bradu a n ěkterý tak dlouhou, že až na p odiv byla. Že si m užové vousy mazali všelijakým i sádly, to již vysvitá z toho, že slul v H oře jeden měšťan Špkfous. 124

H lavu p okrývali mužští v tom století čepicem i, biryty, k lo­ bouky. V ysok é červen é čepice s třapci zvány — aspoň v Tru t. nově — českými. N a přiloženém obraze* č. 115 zřítí dvě čepice * sprostých lid í a čepici rychtáře vyšetřu jícíh o. A s i k o lem p olovice X V I . věku začali u nás v Praze i na ve n k o vě nositi „h u sá rk y" (sarm atici pilei), kteréž pram en y jednou zovou klobou ky, po druhé čep icem i: b y ly to asi černé vysoké čepice, které v Uhrách se n osily dávno. H u sár dostaly se do řádu kloboučníků něm eckobrodských již r. 1544. Z o v o u se tu ^klobou ky husarské"; tova ryši se f|| ukládá, aby čtyři „ja k é k o liv ě k b a rvy " udělal za den. N a obraze č. 116 má poslední R ožm b erk Petr V o k na hlavě husárek. tejnou dobou s husárky začali nositi naši p ředkové „v e lik é černé čepice nidrlantské"; kon*" cem století tu a tam přitrousí se v in ven táři také „aksam it tová m alá čepička turecká", které snad u veřejnosti ne^ nošeno. B ezpochyby sloužila za čepičku dom ácí jako aksa^ m itové karkule a jiné, jež touž dobou vyš kyte: jí se jako čepice a „le b k y " k noci. N ě k te ro u karku li čili čepec brávali m u ži i pod klobouk. V T ru tn o vě m íva li m uži zelené karkule, jv O br. č. 65. Z ru kopisu Štítného kteréhož zvy k u sedláci k o l v u n iv . knih. pražs. Sign. 17. A .6. T ru tn ova drží se dosavad.167) M alé čepice s pérem , jim ž řík a li plstky, i v tom to věku neustále se naskytují. V letech sedmdesátých zhusta čteš o „ plstkách vlaských s p é rem "; později tu nosili „m oravsk é plstky m užské". Jakož svrchu praveno, rázovitá h la vy p o k rý vk a v X V I . věku byl biret. B yl p o řízen z tvrdého plátna a potažen některou látkou. B iret něm eckého rázu prý v y m y s lili ve Švábích, a W e ile r , jenž psal koncem X V I I . století, v í určitě, k d y ho v y m y s lili. P r ý léta Páně 1518.108) P o d b iry t brávali karku li na lepší ochranu lbi své, neboť biryt n ep ok rýval zadního kusu hlavy; seděltě spíš po předku. D o p rvn í pů lky věku zhusta nosívali šviháci péra do předu skloněná; p otom je v z p ř ím ili a naposled obrátili na zad. C o do p ů ' vodu převládaly v p rvn í pů li X V I . věku u nás b irety placaté,

nápodobné něm eckým a srovnej obrazy čís. 103., čís. 116 a, v druhé půli vyskytn e se řídiko kdy nějaký okrouhlý nebo » ro­ hatý biryt n ěm eck ý«, naproti tomu plničky knihy už od let tři­ cátých b iryty španělskými, vyššími, z nichž n ěkterý nebyl ne­ podoben obrácenému hrnečku. První »b iret m alý hyšpanský« našlHsm e r. 1537 u P a vla apatykáře pražského. Španělské b iryty ustrnulé nepěkné form y tak potom u nás pevně zdom ácnělv, že se r. 1629 dostaly až do m istrovského kusu punčochářů v Mšeně. T en to kus zkušebný ukládá, aby zhotovil kandidát »španělský bílý biryt z vln y«.

O br. č. 66. Z ru kop isu Štítného v univ. knih. pražs., sign. 17. A . t .

K lobou ky přešly z X V . století do věku následujícího. A le záh y jest patrný zápas m ezí kloboukem a čepicí, jíž statečně po­ máhá biryt. Z první části X V I. věku klobouků pořídlku. Jsou potlačeny. T e p rv e v druhé p olovici století zvítězí klobouk tou měrou, že drží odtud rovnou váhu s biryty; v poslední dvacítce X V I . století zatlačí klobou k aspoň u panstva birety skoro d o ' čista. Jako druhdy i v tom to století b ylo pravidlem při kněžích katolických a pcdobojích, aby se lišili od laiků zevnějškem . H lavu měl míti kněz probolenou pleší. 126

N ež v povědom ých náboženských zmatcích, jimiž stonala naše vlast zia celý X V I. věk, schválně z rozličných osobních pří­ čin nechávali sobě nejen světští kněží než i nepořádní mniši h lavy dobře obrn stati, takže o úřad církevní ani světský nestačili

O br. č. 67. Z rukopisu Štítného v univ. k n ih / p raž s. 17. A . 6.

O br. Č. 68. £ ru kop isu Štítného v univ. knih. pražs. Sign. 17. A. 6.

O br. č. 69. Z ruk. univ. knih. pražské sign. 15. C. 1.

kárati. Mnich měl míti hlavu probolenou až k uším169), světští kněží mohli m íti pleš menší. K d y ž se od r. 1517 začalo u nás protestanství rozšiř ováti, vznikali noví kněží, kteří pokládali pleš za nemoudrou věc.170) Odtud pak i ti kněží, kteří, zevně hlásíce se k staré »česk é v íře «, čili k<e kališnictví husitskému, nebo k podobojím, u sebe však m ezi vyznáním i v Čechách k o lí­ 127

sali, m ívali nebo nem ívali pleše podle osobní náklonnosti nebo prospěchu. Stran brady m ívali kněží X V I. věku všickni všudy od pa­ ř e z e až po nejposlednějšího jistou volnost. I protož valnou většinou i katolcké kněze nacházíme bradaté, aniž jieist kněz evan gelický vžd y vousatý. Synoda pražská r. 1605 sic dopo­ ručuje holení, ale připouští bradu; jen to zakazuje, aby kněží ne­ m ívali vousů dlouhých po* vojansku, ani valousů; radí spolu, aby

O b r. č. 70. O bra z A n n y Svidnické, choti K arla IV*

na hořejším rtu m ěli vous krátce střižený pro přijímání k rv e Páně. K n ěží bratrští b ý va lí bradatí všichni, jako drulhdy jich zvyk. A le děti z rodin zámožnějších m ěly vla sy hladce česané oby­ čejně do čela (obr. č. 117a) a strojily se vším tím přepychem, který byl zvykem u starých. N a hlavě mávaly malé drobné dívčičky perlovce, zlaté věnce, birýtk y a čepičky ozdobné. Sou­ kenné b irety dětinské připomínají se v P ra ze už r. 1512, » vín k y dětinské« z červen ého a jiného beidvábí, »v ín k y dětinské se zla­ tým i k řížk y a z drobných korálů svázaných«, dětinské čepečky vyskytují se »s růžemi zlatým i« a čepice »p o p e lič í«.171) 128

A nyní, prohlédnuvše až do nejchoulostivějších spodin paní modu od její nejprostší jednoduchosti až po nejzáludnější úskoky její rafinovanosti a i slabiny mužů ohledavše, poslyšm e co nám povídají m edikusové suchoparým svým úsudkem od h lavy až do pat: Čistota hlavy byla u našich praotců v nem alé vážnosti, poučujeť starý autor: N etik o v á voda (capillus veneris) hojí

O b r. č. 71. O bra z B lan ky z V alois.

A lopiciam , to jest prašivau neb strupovitau hlavu, od čehož vlasy z hlavy scházejí a prší, a jest také dobrá proti šupinám na hlavě a utvrzuje vlasy, aby se jí napíjel každý den po dvou aneb třech lotech. — V odocibu le obecní zahání hnojení hlavy, táž voda činí, že vlasy rostau, aby jí studenau hlavu natíral, bude zase vlasy ozdobena.170) A n eb : V ezm i divizn ové koření či om anové koření, balšánovou zelinu, stluč to vše spolu a vezm i těch jahod, jako šlovou vraní vo k o a roste jahódka na čtyřech listech. V ezm i jich dvanácte, neb což jich můžeš míti, vařiž to všechno v starém pivě a nebo v starém sádle, m ažiž dvakrát neb třikrát hlavu. P r v e oman va ře dlouho, m ejž hlavu a potom 9

129

kd yž uschne, m až tím často a budeť hlava čistá.'71) Zvláště u lidu nižšího m ěli m edikusové dosti práce s očišťováním hlavy, mnoho a mnoho nalezli jsme rad, jak pro upotřebení vnější, tak vnitřní, sám tělesný lék ař panovníčí M atthioli povídá: Chtějí tomu, že kd ož mnoho kaštanů jí, plodí vši v hlavě i v šatech. P roti těm to vším: V ezm i prach z květu levandule a posajpaj ním hlavy a šatuov a zbudeš jich. T é ž syrový česnek pitý s traňkem dobrémysli vši a hnidy m oří.172) Plesnivec v lauhu vařený zkrze m ytí vyčišfu je hlavu od m olův a hnid a wši moří. Černá kýchavka m oří také i vši v hlavě. Bílá pak kýchavka v louhu vařená, aby tím hlavu myl, moří vši i hnidy ve vlasích. T é že m oci jest i mast z ní udělaná. K ořen a semeno všivé byliny zetřeny a s olejem smíseny, aby jako masť byla, moří a zahání vši a hnidy.173) V řed ová n í prašivosti hlavy z něhožto jako med prýští, hojí bylina manholt.174) H lava vlasatá. A pochopitelno, že nejen u těch vyšších a zámožnějších, ale i středních pozvící dbali, aby hlavu udrželi vlasatou a to o vlasech nejen z m íry hojných, ale i znamenitě ku čeravých! O mazání vejci, by vlas držel v hromadě o kučerách a prstencích kadeřavých a jich pálení, nechal jsem již nahoře m luviti Zíbrta s W intrem . Na všechny účely, na hojné kudrnaté a barvené vlasy vyskytuje se ve spisech X V I. věku až p o ­ divná síla prostředků, v nichž už tehdá pro vzrůst vlasů ne­ poslední místo drží cibule. P od le ní k vlasům také výb orn ě po­ máhá myrrha, dubový list, víno, succus tiliae, vařené jed lové šišky zelen é a celý arsenál přírody a herbářů. K u čeravé vlasy způsobuje krom ě jiných prostředků vařené »jm ejlí, na n ový měsíc natrhané«, jímž musela sobě parádnice hlavu m ýti.175) Ještě jistější prostředek m ívaly naše dámy na ku čeravění vlasů ten, že nabíraly sobě vlasy na dřívka176) nebo je pálili jehlou.177) V lasy aby byly pěkné. V ořech lésk ový s nedvězím sádlem ztlučený vlasy opravuje a šlechtí.178) V ezm i roh od bielého berana a ten roh na kusy zsekaj na malé. Potom vezm i dva hrnce. Jeden zakopaj a druhý naň vstav s dierú na dně a vsyp tam do svrchního ten roh a zahrad dobře hrnec a učiň okolo něho oheň dobrý, ať shoří na prach. A když chceš komu k a ­ deře dělati, obal mu hlavu a zmaž mu tiem olejem, k terý jest z rohu vytek l. A když málo vlasy odrostú, tehdy opět zhol a maž tak dlúho vlasy, dokavadž nezrostú a pak-li po desetkrát zholíš vžd y budú rusé a čisté.179) — V lasy pěkné a krásné umeyváním vodou vrb ovéh o květu (salix), a štětkau v ní om o­ čenou česáním, a to za den dvakrát neb třikrát jí se česati neb hiaditi, a od sebe tak samé dáti uschnouti.180) N eb o užívají to ­ polových pupenuov m ladistvých také mnoho ženy pro ozdobu 130

vlasu ov, dělajíce sobě z nich mast tímto zpuosobem: N akladou jíž dotčených poupat do nového másla a nechají tak stjiti v sklepě vlhkém sedm dní. Potom vstaví na p ovlovn ý oheň, až se jen

O b r.!č. 72. Z rukop. univ. knih. pražské, sign. 13. C. 1.

O b r. č. 73. Z ruk. univ. knih. pražské, sign. 13. C. 1.

O b r. č. 74. M alb a na skle v k apli sv. Kateřiny na K arlově Týně

máslo rozpustí, k teréž procedíce schovají k potřebě. T a k o vé m áslo netoliko světlé a jasné vlasy činí, ale také i zrost jim dávají.181) K d o chce kadeřavé vlasy míti, ohol hlavu, a k o ře­ nem kopíčku královského často potíraj.181) V lasy množí a utvrzuje lazaur (lapis lazuli) když jest pravý, 131

nepravý má moc chlupy anebo vlasy odjímati.183) R o vn ěž m yší lajno v octě rozpuštěné vzrost vlasům dává.184) V lasy rostou, prom ývá-li hlavu vodou z kořene m odrého lilium.185) T ři cibulí lysá místa, porostouť vlasy, věc jistá.180) P o p el z pálených v o řechuov s nedvědím sádlem smíšený, vlasuom zrost dává, ale bývají obyčejně šedivé. A n eb vezm i jader léskových coť se dá a rozetra směs s sádlem vep řovým a nedvědím , učiň mast, a po­ mazuj ní lysiny, aneb kde chceš, aby vlasy rostly.187) K o řen ob o­ jího lekna v louhu močený, dává dlouhý zrůst vlasům, což i pan­ nám dobře známé jest: P ročež ji něm ecky jmenují H aarw urtz. Vlas ženský do louhu daný, aby tím hlavy myl, shání lupy a dává zase zrůst vlasům. P ro ti oplchavosti: V ezm i tuto bylinu, ladanu, oleje m irtového, s vínem natírej sobě hlavu a vodou z byliny často um ývej: brání oplchavosti a vlasům zrůst dává i lupy shání.188) A b y vlasy rostly: Layn o psie suchu hořčicí v jedné m íře zetřenú a octem rozpuštěné, pomaž hlavy a ruchou obiň hlavy a budou zase vlasy růstí.189) Lupy z hlavy odstraňovati jest nejlépe z assou foetidou (čertovo lejno), k teré má býti smíšeno s octem, vínem , a pepřem , tím m azati lupy i lepení vlasův.190) Šlem ovatost řeckéh o sena vlasuom zrost dává, lupy shání a prašivou hlavu a příliš kysavou vyčišťuje pomazáním. Item, lauhem z kaviasu a z škrkavičného hrachu hlavu majti, aneb zva řiti manholt v vo d ě a tau vodau hlavu majti, lupy a hnidy shání.191) Pršení vlasův a lupův opravuje manholt, va řen ý s m andlo­ vým m lékem a vlasy navracuje.192) Dr. z Klauzenburku radí dobrou vodu z Losyna na M ora vě, kd yž vlasy dolů padají.193) Podobně oplchavosti vlasů brání řeřicha, jejiž m ízka s m edem smíchána, kdež potřeba p řik lád án a 194) aneb potu též i lezen í vlasům brání (olej z lesních olivek), lupy hlavní a prašivinu hojí a vyčišťuje, nedopouští še'din, k d ožby sobě ním hlavu každý den pom azoval. Vodnatostí brotanovou h lavy pomazati, oplchavosti brání. N eb o: vezm i vína, v kterém ž listí m yrtové zvařeno, přičiň m irrhy a laudanum a tím pomazuj hlavy, toť vlasy zachová a jim doluov lézti nedopustí.195) A b y vlasy »n ep ršely «, krom ě jinou pomoc dobře b ylo mazati hlavu pijavicí na popel spálenou a s octem ze třenou; též radily knihy a lid o vé lékařství potírá ti hlavu vlašťovičím lejnem, beraní žlučí. Lysiny vlasův* K d y ž se vlasy již odpršely, radí mistr Křišťan z Prachatic:190) vezm i popel z trusu kozího, t. j. bobky kozí. Smišej s olejem dřevěným a tím maž hlavu. N eb o: nejprve to misto voplch alé nebo lysinu zetři až do krve, potom vezm i v č e ly i s plástem zm rlé a stlukaje, zetři to místo. A b y vlasy rostly, vezm i suchý trus holubí a učiň z něho lúh a maž hlavu často a rozw oln íť se vlasy a budú ruost.197) A jiný medicus béře lék pořízen ý z roztlučeného ořechu vlašského a smíšeného se 132

starým sádlem 198) a opět jiný mudruje o léku ze zelených šišek. V lasy cizí. N edopustil-li Bůh, by vlasy narostly, b yl-li všecek rozum medikusů krátký a i ta moudrá matka příroda se svým i

, O b r. č. 75. Z rukop. knih. čes. nár. m us. „L ib er viatřcus".

O b r. č. 77. Z ruk. univ. knih. pražs. Sign. i3. C. 1.

Obr.Č.76. Z rukop. univ. knih. pražské 17. A .34.

O b r. č. 78. Ze žaltáře knih. řádu Křížovn. v Praze.

bylinkam i nic neposkytla a apotekář n evěd ěl si rady, — a vlasy býti musili, — vzala se paruka. Že i falešné vlasy kučeravé na sebe mladí i starší šviháci sázeli, toť bez zvláštních důkazů pcchopitelno. N evyh yn u ly paruky od dob perských. Bůh je marně zapovídal židům, hrdin­ ský Hannibal, m stitel nad Římany, nosil paruku, císař Caligula 133

a N ero také chtívali býti v parukách pěknějšími, křesťanští th eolo go vé — od Ř ehoře Nazianského a Tertulíana počínaje — hněvají se na cizí vlasy, jim iž se šviháčtí lidé strojívali na p o­ chlubu svou. Kontinuitu paruk od dob starověkých až po X V I L století, v němž paruka stala se vítěznou modou, lze snadno stopovati a dokázati.199) V lasy cizí brány b y ly dosti často, nedostávalo-li se přirozených a v e lela -li to tak moda, což b y lo přečasté. V lasy za tím účelem i m rtvým stříhány,200) Pom áhaly si ženy uměle, když jim kštice prořídla. O p atřily si vlasy cizí a z nich u pravovaly sobě vrk oče padělané. P ro z ra ­ zuje to Štítný výčitkou, že je věc nehezká »c iz ie vlasy na se c p á t i201) a že pyšná žena majíc vlasy krátké, »nafalšujeť je vacúnem dlouhým «, t. j. svitkem vlasů spletených.202) T a k é H us varuje ženu, která »v la s y sobě cizie strojí, neb jest jich pilná viece, aby se jimi vie ce lidu než Bohu líbila.203) Z výrok u m ravokárců staročeských je patrno nade vši pochybu, že moda nositi vlasy cizí, uměle připojené ke kštici, byla m ezi ženami rozšířena z m íry hojně. N eb yli by jí m ravokárci souhlasně kárali. Lom n ický n ěkolikráte durdí se na ženy, že v jeho době »těch to let jest zkušení, že cizím i vlasy mnohé ženy a panny nestydí se ozdobovati, od jiných i m rtvých vlasů sobě vypůjčovatí a v nich p ejch ati.«204) Jinde čtem e: »v la s y cizí kradou, berou a ozdobují se touž m ěrou.« Dále vykládá o jisté paní na výstrahu, která dala m rtvé m ladici její pěkné copy uřezati; kterým iž k d yž se okrášlila a pyšně na processí šla, v tom opice z jednoho ' domu na ni vyskočila a s hlavy její zaviti i ty vlasy strhla, tak že ona oholená jako vrána oškubaná zůstala a hanbu velikou přede všem i lidmi z toho m ěla.205) Ještě na počátku X V I. století styděli se m užové za pleše; i protož zhusta vs ta vo va li si na hlavu n epravé »p a č esy «, aby lysinu zak ryli.206) Erasmus tak ové m uže tepe; podle nich posm ívají se těm starcům, kteří si šediny barví, dí: »L id é staří tak velm i mladě blázní, že z nich n ěkterý b a rví sobě šediny, jiný vlasy cizím i kryje své lysin y.«207) P ozd ěji p ře ­ stává stud, a tu a tam spíš najdeš na obrázku muže s lysinou. Plešatí asi m ohli těšiti se slovy Synesia C yrenejského na česko přeloženým i (r. 1634) a často opakovaným i, že při nerozum ných živočiších jest vlasů nejvíce, nejvěhlasnější m užové že jsou lysí, a hlava lysá že »chrám boží jest«, a lysina »d o zra lé o voce rozumu«.20S) Pleše. Jestliže tedy v X V . věku, kdy modou bylo m íti dlouhé vlasy, leckd o k ryl se falešnými, nesmíme zam lčetí, ž e v misále harrachovském z r. 1480 přec našli se poctiví rytíři, k teří podle svých kučeravých druhů nestyděli se — za pleše. A spoň m alíř je s nimi zobrazil.209) Pleše (corona) m ívali k n ěží od šestého věku počínajíc; v X IV . století m ěli pleše velm i velik é, tak že všeck o tém ě b ylo holo. A le vím e zajisté, že sobě m nozí 134

nechávali pleše zarůstati, ch tějíce vypadati po světsku. Všichni arcibiskupové až na prah X V . století b yli nuceni světáckým kněžím pleše nařizovati. Ještě r. 1406 synoda pražská tak poroučí. Ta k é kněží husitští (pod obojí), ba i kn ěží při vojště Žižk ově m ívali pleše. P ro ti tomu kněží táborští pleš zřejm ě zavrhovali. K n ěz s pleší byl jim nevěstka okrášlená, T o byla starost lidí polovlasatých. B arvení vlasů. L eč lidé obdaření kšticí přehojnou pýchali modou hnáni mnoze spokojeni s vlasem nebyli a ho barvili. N e b y ly ale mnohé paní naše s barvou vlasu svého spokojeny.210) V lasy sobě b a rvily dámy i přes to, že šlo tu o zdraví. »N em ů žeť vod, olejů ani ílastrů se vym ysliti, by ony nimi z vlasů nitek zlatých dělati se nepo-

O b r. č. 79. Z rukop. univ. knih. pražské 17. A . 34.

kusily; z nichž to mnohé o hrdlo i zdraví se připravily. N icm éně tak jsou v tom op ovážlivé, že, byť dnes cítily pro to barvení vlasů bolesť hlavy, toho nepřestanou.« K rom ě vody, olejů a flastrů také slunce bezd ěk y sloužívalo našim paním k tomu, aby vlasy ozlatěly nebo staly se rusé, což b ývalo barvou nejoblíbe­ nější. Benátčankám na tak ové bělidlo slunečné dobře vh cd b ý va ly italské rovné střechy dom ovité, kamž paničky hbitě lezá va ly; kde b ělily sobě vla sy nespokojené Češky za nebytí plochých střech, toho nevím e. B ezpochyby le zly do vikýřů. A u našich předků nalezlo barvení vlasů hojně uživatelů. Jíž záhy ve snářích z doby K arla IV. postihujeme přebarvování kštice. A zajím avo, že již tehdy ta k ový to snář vidí v obarveném vlase znaky lži, falše a neupřímnosti.211) A m edikusové radí: Šedivění vlasů zabraňuje a je posiluje olej z k o š tu 212) p o ­ dobně kdo myje hlavu šalvěji, nebo vodnatostí její potírá vlasův, ten dlouho nesešediví a hustost’ vlasuov trv a liv ě zachovava.213) 135

A kdož by olejem z hořčice žluté aneb červen é vlasy mazal, n e­ budou mu šedivěti.214) Podobně voda z royovníku či včelníku (melissa) nedopustí člověku šedivěti, dvakrát za den po dvú le ­ tech pitá a k tomu jí vlasy nam áčeje a od sebe nechati uschnuti.215) B arvení vlasů vůbec u našich předků nalézalo hoj­ ného užívání. A již v době K arla IV . snáře tyto práce připom í­ nají. A zajím avo, že již teh d y 216) přetvořují se a to tak, »k te ré mají vlasy černé, chtčjí míti vlasy rusé, k teré mají rovné, dělají sobě ku čeravé.« K d o chtěl míti vlasy krásné barvy, potíral je

O b r. č. 80. Ze zlaté bully; rukop. dřív.*~dvor. knih. ve V íd ni.

všelijakým i louhy. Receptů, jak to dělati, bylo za všechen čas dosti. Jeden z mnohých: Vlasy černé kdož chceš míti, vezm i kulek gallesových (gallae = duběnky), tlustých, těžkých a neděravých. Z vař je v oleji a ten potom p roced skrz šat a nech, ať na slunci v y ­ schne. Potom ta k ový prach va ř u vo d ě dešťové, prom ývej sobě vlasy nebo vousy, ‘a budou černé.217) A n eb : m očiti jádra (šešelínek žaludových) v vodě aneb v octě a tím vlasy smáčeti, černé učiníš.218) Saft aneb mízka plané leb ed y dělá černé vlasy, k d ožb y je tím často po lázni mazal aneb smáčel.219) » V ezm i k ořen zlatohlávka zkrájej dobře a na ve če r v lo ž v lůh a ráno tiem mej hlavu, a budeš míti krásné vlasy. N eb o vezm i léskové 136

listie, pupence, než se otevrů, setři m ezi rukama, spi (nasyp) v pytlík a vlo ž na noc v lůh a ráno mej tiem hlavu.« — V še li­ jaké m azy a oleje byly na to zbarviti červen é vlasy v černé.220) Barvy žluté neb ryšavé chceš-li, aby vlasy měly, rozetři listí ptačího zobu, moč je u vodě neb šťávě ze šupin nových vlaských ořechů a po zm ytí h lavy smáčej vlasy. Listí stromu přišpánového vařené s louhem, činí vlasy ryšavé.221) Item, hluché k o p řivy kořen do louhu vložený, vlasy žluté činí.222) Z květů divizn ových strojí se i olej takto: vezm i toho květu skleničku plnou, zahrad ji dobře, vysta v na horké slunce, udělá se olej. T en olej dobrý, vlasům dává pěknou barvu žlutou a dlouhý zrost, skrze česání hřebenem aneb štětkou.223) V lasy

O br. č. 81. Z rukop. knih. nár. čes. m u^ea „L ib e r viaticus44.

někdy počaly více prok vétati do běla, a těžce šly barvití na hnědo neb ruse, pak m ajitel raději vo lil důstojně sestárnouti a nalézám e rovn ěž i recep ty na barvu vlasů bílou. Ženy je (lis tí zem ěžluči m enší) vaří s lou hem k m y tí h la vy: nebo divn ě po něm vlasy bělejí.224) Líčení tváří, rtů, obočí a řas přišlo s proudem, kterým vnikala kultura západoevropská do zem í českých, jako ne­ zbytný přím ěsek rozm anitých výstřelků, které za příznivých poměrů vyp u čely nejdříve u národů románských a odtud za­ nášeny k Němcům, jich sousedům. Uhlazený m rav za vlády rytířských řádů přinášel zároveň tam, kde se ujímal, rozm ani­ tost’, přetvářku, ba titěrnosť, před nimiž prostota starodávná ustupovala, mizela. N ež nebyly jenom naše dámy tím provinilé, tvá ř svou líčily také přemnohé paní jiných národů, pokud jdou zp rávy už v X III. století v době rom antického rytířství. Němkyně již v Nibelunkách šidily mazanými tvářeni (verniz = 137

íirnis) muže. N ejdovednějším i umělkyněmi v těto malbě b y ly prý z Vlašek Florenťanky. M a zaly se smíšeninou kamence, floris crystalli, boracis praeparatů, destilovaného octa a v o d y z kravího lejna.225) Ze sídel panských vnikal dvorský m rav níže do okolí. Ženy staročeské seznámily se ze strojeným i okra­ sami, o nichž nem ěly jejich pram áteře ani potuchy v dobách starších. Již v e stol. X III. bylo z ciziny do Čech zaneseno umělé "'šlechtění a barvení tváří — líčení, a záhy zde zdo­ mácnělo. T v á ř svou české paní a panny líčívaly.226) Je v tom hodný kus neupřímnosti ženské, spojené se snahou ža­ li biti se. M ravok árci záhy m ra v tento tepou. N alíčen á žena budí podezření, hříchem jest, by nalíčená žena šla na mši, líčidlo jest »vafn rokem ď áblovým «, krášlí sice obličej, ale duši škodí.226) Úhledné tváře, b yly nejen u dívek, ale i u paní vě cí ne m álo pěstěnou. O tváři ulíčené mluví již rukopis hradecký ze X III. stol.227) a náš staročeský »M a stičk á ř« nabízí pannám masti »na líčka a brady.228) Záhy doporoučí se gagat (jantar), k terý dobrý jest na tváře v ten čas, k teréž paní děti m ívají.228*1) M rzká tvá ř spravována byla letk váří zvanou diacurcuma magna, a často ženy maží tváře své olejem vinštířovým a ten jim tváře čistí.229) V X V . věku Hus2*0) tepe naše ženy »u líčen é« a po něm silněji káže kněz Rokycana: » T i všichni pejchají na těle, ježto nad to, co jim Bůh dal, krásy polepšují a opravují; ženy, ježto se líčí, ježto tváří natahují. Bude drchta stará, ana vytahuje čelo, vrásky, aby nebyly ve tváři.« 2“í) Kultus tento ovšem se šíří a stoupá v rozk větu do stol. X IV . a X V. M ravok árci mluví o m azadlech a barvičkách na tváři. Štítný připomíná: »Řkuť o líčidle, že jest to věc velm i stydká, s těmi se m azadly púsobiti; a k ternu, kteráž působí se těmi líčidly, ztratit barvu přirození a budeť jako vařená, vytáhnúc barvu z lící přirozená.« Šim. Valecius hartusí o dívkách našich, že »ž e mnohá se k tanci ufifluje, oblíže, a přiferm ežuje.2*2) B ilovský prozrazuje: »H an ácké d ěvečk y ve svátek se syrovátkou myjí, aby se v hospodách pa­ cholkům b lýštily.« A kněz Fabricius káže: »M nohá se často meje, jako hastrman ve vodě šplouchá, maže, líčí, fefluje a přece pro ni leda nějaký vobdankovaný voják p řic h á z í. . . Zda pán Bůh ženské utvořil, aby se jako nějaká opička nebo kočička stále lízaly, hladily, třely a šperkovaly? Snad si* myslí, že zrcadlo dlouhý nos učiní kratší, že širokou hubu učiní užší, že vrásky vyhladí, pihy vyčistí, zuby o b ílí. . . ?« T v á ře z míry byly »p ře tv o ř o v á n y .«2;J;*) K a zatel pražský Jiří N eto lick ý r. 1568 horlí, aby paní a panny místo ferm eží líčily se raději ctnostmi. Štelcaru Želetavském u jest líčidlo »š lech t« ďáblův,234) a Vodňanský r. 1605 naříká, kterak m atky učí dcery své líčidlem a podob­ nými ferm ežem i barvití, šlechtiti a oči plevejsem natírati.2:!") 138

A H avlík z V a rv a žo v a 236) hubuje: »M ě liť by se jistě tak ové s těm i tvářem i zmazanými, ulíčenými, se styděti, že se jim lidé smějí, výborně rozum ějíce té jejich ulíčené kráse.« N eb o ť tak ováto »ferm ež na tvář nalepená nemůže z H ekuby udělati Helenu. Znal jsem jednu, že byla tak líčidlem zmazaná, až sobě od toho zápalu na hrdle skálela.« A přeje takovým to ženám osud jich vlašských družek, k teré kdysi pozvány b yly na ně­ jakém panketě a hrálo se »na k rá le«. C o rozkáže a učiní král, že musí ostatní soustolovníci též učiniti. K rálem stala se rozšafná matróna, která chutě, hbitě a důkladně se myla v teplé vodě,

schválně k tomu účeli přinesené. A namazané krasotinky chtíc nechtíc musily činiti totéž. P rý »hanbou to krásné jejich m a­ zadlo po tváři dolů tekl o.« A jakž tep rve Šimon Lom nický hartusil na ženy nalíčené, když byl oznámil, že »jsou neníčky lidé, kteří, m ažíce tváře bledé, chtějí sobě udělati bílé a červen é,« a proto se fermežují, a když jim na to vynadal, že jsou přepotvoření, přivedl na ně nejprv sv. A m b rože vytýkajícího ta ­ kovým líčeným, že obraz boží snaží se přem alovati, pak p řivedl na ně průpověď starých Čechů: »ž e tvář třikráte líčená, tváři boží nikda neuhlídá« a naposledy pohrozil hrozbou samého Pána Boha, že »všichni ob ličejové obrátí se v hrnce a že nikdy žádný kotel nebyl tak černý, jako budou tvá ře těch, k teří se líč í«237) a ženské, k teré se malují » v starosti mrzuté, šeredné, žluté a škaredé bývají.« A vypravuje H a vlík o mladici, která mívá tvá ř obílenou, vydynchovanou — a hrdlo jako mazanou botu, a když se nešetří a hlavou na stranu pohne, tu vid ěti to černé hrdlo od tváře rozdílné, jakoby hlava byla odňata N ydrlandce a p ři­ strčena k hrdlu M ouřeninky238) A neom aleně vtipem svým bičuje Guarinoni, že by muži a otcové laciněji a jináče mohli 139

ženy své a dcery bledšími učiniti.239) Jen ženy českých bratří n elíčíva ly sobě tváří: »U nás toho není!« s pýchou sebevědom ou praví Blahoslav r . 1550.240) A poslechněme nářek další: D le H a vlíka m ěli m užové o povaze m alovaných žen totéž mínění, jako máme dnes: malba na tváři ukazuje povahu neupřímnou. D íť H a vlík pra vd ivě: Jáť ne mnoho co dobrého o tak ových ž e ­ nách držím, anobrž pravím, že jak po tváři zlíčené b a rvy nosí, tak ová mají v svých srdcích mrzká myšlení, aniž může co d o ­ brého a upřímného při nich nalezeno býti. Prostá láska nemiluje takového ferm ežování.241) Z čeho skládaly naše paní mazadla k barvení tváře, toho rec ep ty zevrubné známe ze století následujícího, ale to vím e dobře, kterak snažily se zaháněti nečistotu, uhřivost, trudovitosť z tváře, pihy a »fle k y «. Skoro všecka m azadla proti těm to poskvrnám sličné tváře byla z mastnot; bud ze sádla vepřovéh o, húserového, kačerového, neb z mléka i sviňského, nebo z olejů. K těm mastnotám přičiniti bylo síru, někdy n e­ vinné rostlinky — kopřivu, libček, kopr, cibuli. N ěk te rý recept radil jakožto dobře zkušený ke k rvi býčí, jiný ke k rvi hadí. Tou to k rví zvláště prý rty zčervenají jako rubín.242) Ujasnění tváře. K d o chce míti tvář barevnou, vezm i vajce a ztluc je s močem svým a tiem zmyješ svú tvář a budeš míti velm i barevnú a jasnú.243) Chcešli m ieti dobrú barvu na tváři, kamandrian vaříš v silném víně a to pí a myj se tiem.244) A n eb o: vezm i myší trus a moč jej u víně bílém, rozdělej, až bude jako k iše řidká a tím maž tvář za tři dni a budeš míti jasnou tvá ř.245) Bab, k terý se na zahradách a poli seje má moc stírající, trpkost s ce v kůře své má, a odtud má moc tvář nebo tělo čistiti a s írati pihy, fle k y i jiné šeredství a barvu pěknú u voditi.246) F edrníkovou vodou um ývati tvář a ruce a tak sama od sebe čá ti uschnouti a tak činiti ráno a ve če r po několik dní, budou fis té a pěkné. T v á ř pobledavou a životní ba rvy činí voda 7 polní routy, bílou, čistou, pěknou a jasnou činí um eyvati vodou libečkovou .247) V od a březová stírá fleky, a krásnou tvář činí. ) 'álí se také voda proti loštické tváři velm i užitečná tímto ý.působem: V ezm i vo d y vypálené z koňského šťovíku, m elou­ nové, každé dva žejdlíky, vajec laštovičích deset, sanýtru jeden lot, vinštíře čtyři loty, zetři, což má býti zetříno, směs spolu, a daj do alembíku, a pal z toho vodu. Tou vodou ráno umývaj sobě tvář a na noc pomazuj olejem vinštířovým a m andlovým spolu. V oda z m ízky lim ounové m balneo M ariae v skleněných kolbách pálená, mimo to, že tvář jasnou činí, stírá také doluov všeck y poškvrny a povlaky na tváři, lišeje též a uhry. P roti uhřivé tváři, zsinalé červen osti a svrablivosti toto lékařství jest dobré: V ezm i vodnatosti m ěsíčkové a jitrocélové, oleje ruožového, jeleního loje a kozelčího, dragakantu, gummi ara140

,

bikum, bolům armenum, škrobu, zetři to spolu a udělej mastf a maž sobě ní tvář.248) Znamenité m azadlo aneb líčid lo pro škaredý fraucim or (nebo krásný od přirození toho nepotřebuje) uděláš takto: V ezm i melounů, limounů, kořene aronového, posedového, jed-

O b r. Č. 83. Socha V áclava IV . na věži Mostecké v Praze.

i

nioho jako druhého, zkrájej všecko spolu na kusy, dej do sklenné holby, nalej na to kozího mléka, až by všecko přikrylo, distiluj iji Balneo M ariae a vyp al z toho vodu. Tou pálenou vodou mohou paní i panny tvář sobě m ejti a bude pěkná. — A n eb : V ezm i bílých fazeolův, střídy od bílého chleba aneb žem ličky, každého jednu libru, jednu dlouhou m ladistvou tykvici, zkrájej ji, a v lo ž ty kusy všecky do kozího m léka a nech ať se v něm 141

m očí přes noc. Potom vezm i m elounových jader deset lotů vf jader břeskvových vyloupaných šest lotů, jader borových přes­ polních (Pistacia) půl libry. Z etři to, aneb ztluc každé zvláště v kamenném m oždíři palicí dřevěnou. K tomu všemu přidej jedno holoubě domácí, ssekej je spolu i s peřím na drobné kcusky, zavrha toliko střeva od něho. Smíchej v hromadu všeck y svrqhu jm enované kusy, dej do sklenné holby aneb alem biku a distiluj v k otle plném horké vody, per balneum M arie. Tu pálenou vodu schovej, kterou žto kdožby tvář, ruce i všecko tělo umýval, bude je míti velm i bílé, m ladistvé a jako axam it m ěké.249) Svráskatou tvář zlepšiti a hladkou kůži obličeje docíliti, radí jiný pramen: V ezm i železný, n ový rendlík aneb pánvici, vstav do ohně, až se rozpálí, potom nabeř plná ústa vína, a vyprskni je všecko najednou na tu ohnivou nádobu a majíc hlavu šatem obalenou, dým ten aneb páru z toho rendlíka pod tvá ř zapouštěj. Potom zase ten rendlík aneb pánvici rozpal a uvrhni na ní kousek dobré myrrhy, pod šatem dým ten kou ­ řem na tvář pouštěj, šatem tím tvář sobě až do úst obvaž a na to jdi spát. K d y ž tak měsíc to dvakrát uděláš, netřebať se bude obávati, aby se tvář měla zdrsnatiti a svraštiti.250) Ženy strojí sobě také z bukvice líčidlo tím to způsobem: Berou kvítí této byliny a kořen líčidla, to obé m očí v víně a vodu v y ­ palují. Potom tou vodou ráno se um ývají a tak m ívají tvář laskavou. Jestliže by pak něco vo d y lim aunové k tomu přidal, velm i čistě všecky vrásky a zběhliny vyšlech tí a v y ­ hladí, že b y pak mnoho pomněla, bude se zdáti mladá.251) V oda pálená z těchto šišek borovičných borových, vyhlazuje zvraskalou tvář, aby lněné šátky v ní smáčeje, často přikládal podobně i kořen ztlučený a pomazaný poněkud vrásky shání a kůži vyhlazuje.252) Olej z m yrrhy vyhlazuje šrámy a svraskalou tvář, aby se jím často pom azoval. — Ladánum v e víně uvařené a na šrámy pomazané, zase je vyrovn ává. — Z břečfanových zrn a granátových jablek, kůry s růžovým olejem vaří se a strojí olej, k terý ž dobrý jest šrámy ran a vředů vyk ořem ti a zase k přirozené prvnější barvě je přivésti. — Šťáva bílého zvonečku a zelina bílé hořčice smísená, aby jen šrámů poma­ lo v a l, kůži jednu s druhou srovnává.253) K ů ží m ěkkou činí, kdož se vodou z bobového květu om ývá.254) K d o jest b a rvy bledé, ta bledost pomine a pěkná červená se barva navrátí, když vodu bukvice brunátné jest pita po tři aneb čtyři téhedny, každý den ráno a ve če r po každé tn loty.255) Šeredná červen ost tváře, jež m orphea rubra slovo, která z k rve bývá a muož býti uléčena skrze puštenie krve a jiné věci, ješto čistie krev, jakožto syrop z zemižluče, z tuku borá142

kovéh o. Ten to syrup z zem ižluči spomáhat' chrastavým z po­ rušené krve, nebo čistí k rev.250) P roti šeredné červenosti tváře, k terá ž by byla jako málomocná, dobrá jest voda z krtičníku většího (scrophularia), aby sobě jí tvář umýval. P roti bílé ne-

O b r. č. 84. Z b ib le kutnohorské.

O br. č. 85. Zrcadlo spasení fol. 177.

O br. č. 86. Zrcadlo spasení fol. 92.) O b r .č .87. Zrcadlo spasení foJ. 107.

čistotě kuože, jež slově morphea alba jest leknínová voda dobrá či ze stulíku (nymphea). A le v pravdě jesti lepší proti červen é nečistotě kuože, kteráž slově morphea rubra.257) V ezm i masti té z a p aíéky ježto slově unguentum citrinum , rozpustiti ji s kapouním sádlem, smísiti s boraxem a tím tvá ř mazati, bude piekna, biela. Leč zavádí se někdy pro krásu ženy k úhoně, neboť 143

plcjvajsem (bělobou olovnatou) ženy léčí se, tvář mažúc pro pěknost. Z toho potom bolest zubuov, vypadávání jich, počernalostí i smradem z úst paláňí.258) K ořen lilium domácího čistí, pihy stírá, tvář okrašluje a vrásky odjímá a to ztlúci s jelením lojem a s kafrem. Tím m azati tvář. Červenosti to také uhřivé stírá.259) M elauni také mají moc vyčisťující, když nečistau kůži jimi třeš, tedy jí vyčistí, a tak stírají pihy z opálení od slunce i jiné na tváři fleky, když v kůži hluboce n evězejí.260) F le k y a píehy na tváři a zlitiny čistí layno ještěrčino. A n e b zva ř prve u vodnatosti celidony a skočce, vápno nehašené, dětinské vo d y k nim přileje, až by zhustlo se, toho vezm i šest . lotův, auripigmentu dva lo ty prachu, vsyp do toho vápna, a vtěliti spolu míseje dobře, aby husté dobře bylo, nadělej trociškův z něho a usuš. K potřebě rozetři jeden a prach syp. D ivného a prospěšného jest dělání, velm i lišeje, fle k y hrubé čistí a ruší. K d y ž po porodu ženám fle k y na tváři zuostávají, kafru dvě čtvrtce, sanytru tři zetříti s medem. Po třech dnech tvář tím mazati. T a k é syrovátka užitečná jest poskvrnám kuože, svrabu a osutinám, prašivinám suchým, lyšejovitým , flekovitým , zlitinám z horka zpřipáleno a slano vlhkostí pošlým. P roti všelijakým flekům a nečistotám na těle jest dobrá voda z koňského kopyta (tussilago), když jí om ývá a tak samému od sebe uschnouti dá. P roti flekům m ezi vočim a dobrá jest voda žluté fio ly (cheiri) a činí tvář bílou a jasnou.261) N a flek y a pihy časté om ejvání vodou 2 dnavé byliny či bu kvice bílé neboli kropáčku, též činí kuoži jasnou.202) N a píhavou tvář: V ezm i hlem ýždě s jeho skořepkou a sko­ řepku žabí a alun (kam enec) a akštýn a ztluc ty vě c i v hro­ madu a vlo ž v n ový třep a spal dobře a ten prach směsej s lu­ hem z ré v y vinné a tím tvář myj ráno a večer. V a ř hrách škrkavičný v dešťové vodě až se zpuká a zhustne, náramně tvá ř vyčišťuje a stírá všechny fleky. K témuž silnější jest toto: V ezm i mouky tohoto hráchu, směs s k o ží žlučí a s vodnatosti Timaunovou, přidada m aličko kamence, a tím tváří na noc potíraj. K d ož by koření kozího cecka ztloukl a s medem smísil, přidal také nětco sanýtru a koláčku ov m alých nadělal, všeck y fle k y na těle doluov stírá. Vodnatost paličkového koření bílé fle k y •vykořeňu je. A proti nim tato mast jest výborná: V ezm i vodna­ tosti paličkové, pryskyřníku, ocounu, kam ence spáleného, s octem a starým sádlem, učiň mast, a tím se maž. P roti flekuom, lišejům a osutí, kořením černým či sv. Ducha s octem potírati výb orn é jest. Item, prach z kosatce s elleborem bílým, to jest s kejchavkou a s dvěm a díly medu rozdělaný, pihy a jiné flek y na tváři i od slunce obhořením, kd ožby tím sobě tvá ř po­ tíral, čistí a stírá. Podobně prach z kořene tyk vice plané, s me­ 144

dem smíšený. Galbánum, potíráním pihy stírá, ale musíš je p rvé octem a vínem sobě potříti, a potom teprv galbánem.263) Skořice na prach stlučená a s medem smíchaná, pom azováním pihy a jiné poškvrny na tváři stírá a zahání. Ječná mouka s medem a octem smíšená pihy na tváři shání. Ř etk ev s medem ztlučená a přiložená shání a zapuzuje všechny pihy a fle k y na tváři.264)

O b r. č. 88. Kopie votivního o brazu ze zám ku švihovského nyní v kostele chudenickém.

Líšeje a chrásty v obličeji, často bývají i na hrdle. L é k ta k ový jest: na počátku ten nemocný pomazuj místa svým i slinami postními. A k témuž bud třeno místo kořenem štěvíka koňského a solí v lázni nebo krom ě lázně;-také octem a m ýdlem bud třeno. A k témuž símě hořčice vlo ž do octa, ažť i změkne, a to ztluč s máslem česenku, a tiem maž místo; a jest-liť hrubý lišej, přikládej to ztlučení na místo a d o b ře' uvaž. K témuž spomáhá masť z litargyru, olibami, octa, tuku, posedu nebo ty k v y 10

145

lesné; všecko to dobře smíšej. A k témuž vezm i kcřen štěvíka koňského, ztlučiš a scel dobře s máslem a solí, a přilij málo octa lítého (silného) a nech tak za tři dni, a potom zva ř to všecko u slabého ohně a potom zced a ku potřebě zachovaj; ta mast ve třech dnech uzdraví.265) M ízka, která ze syrových zapálených ratolestí dřínkového stromu ven priští,' puštěna na> rozpálené že le z o kapáním, působí, aby zerzavělo, kteráž to zerza vost vystrouhaná užitečná jest lyšejům, aby je pom azoval. P rysk yřice neb gummi z m andlového stromu s octem ro zd ě­ laná, lyšeje a k tomu podobné neřesti hojí. D ivné a rychle zku­ šené, kterým ž všelicý zlí, prašiví a hrozní- lyšejové na všem těle, k d ežk oli jsau, v brzkých dnech vyk ořen iti se mohou a v tom v e lice předčí před vinštiřovým olejem, k teréh ož to také proti tomu užívají, jakž jsem často sám y vid ěl y toho skusil: vezm i lněný, suchý šátek, vstrč jej ňa špic nože, a zapal nad měděnau m edenicý, a když tak bude hořeti, znenáhla spust na spodek m edenice, a když plamen všecken šátek přejde, že již spálený na m edenicy leži: Zdvihni jej zase nožem vzhůru, a najdeš pod ním, co jest na spodku medenice, jakausy mastnau vlhkost oleji nápodcbnau: tím olejem pomaž lyšeje, z počátku kauše, ale nedlauho. T o za několik dnův pořád tak dělej, k a žd é­ ho dne jednau. N eb k d yžk oliv chceš, můžeš to nově na m ed e­ nicy tak ový olej sobě udělati. Od toho oleje ti lišejové do cela zažlutnau, uschnau a v krátkých dnech spadnou.1’66) — Jiný rozum: K r e v hadová je mnoho ušlechtilejší než balsám a to jest častokrát od tajných mistrů shledáno neb k terý žk oli člo věk tvář svú ji pomaže, jako sluší, ten bude míti tvář čistú a ušlech­ tilá bez nedostatku až do smrti.1’67) — N eb o vezm i k rev z bílé slepice, pom až tvář a nechej oschnouti. Oplachuj to zas a to odejm e všechny fle k y z tváře.268) K terá paní nebo panna má žluté flek y na tváři, ta učiň takto:, V ezm i bielú hořčici a zetři ji dobře a prosej zkrze sítko. V ezm i b ielek od vajce a medu a ztluc to vše \ hromadu a maž se na noc tiem a zítra umyj to doluov řiečnú vodú. K to má piehavú tvář, ten va ř múku ovesnú a múku z bobú, u zvař u vod ě a maž tiem tvář sobě* N ě k te ří dadie skořici m ělně ztlúci a smiešejíce s litým octem, kladů na tvář.269) P ro ti flekům na životě, kteříž od nepřirozené horkosti při­ cházejí, dobrá jest voda černohlávková (prunella), často se ji potírati a samému od sebe dáti uschnouti.1’70) Mauka hráchu škrkavičného sama i také s m edem smíšená, potíráním všelijaké le k y na těle shání jakož i kořen posed ový ztlučený s můkou vlčího hrachu a s řeckým senem potíráním tělo po svrchu čistí, stírá fleky, poškvrny černé i šrámy shlazuje.271) N ěk d y dávali jen vodu šťovíkovou , když se jí om ývá nebo šat v ní m očený přikládá.272) — A n eb vezm i m ízky z koňského šťovíku, směs 146

s tímtc gummi (břeskvovým ) a potři míst, zdráv budeš. T a k é chléb v láku novém m očený zastaralé lišeje uzdravuje, aneb směs roulu s kam encem a s medem a tím potíraj.273)

O b r. č. 89. Zrcadlo spasení.

O br. č. 90. Z bohdanecké m onstrance.

O br. č. 91. Z kancionálu m ladoboleslavsk ého.

K to chce uhróv nemíetí, vezm i babky, zozžíj je velm i dobře, zm aziž sebe tiem tvář. ležiž v teple, neb v lázni, za vieže tu rúchu, ležiž tak, až se upotíš a tak uhři zminú.274) T a k é kdož libštěk u w ienie w a rzy a s w apenym luhem smiesy, wsseczku czerw en o st z ob liczege w ytahne a trudowatu tw arz vezisti ktoz se gym ezasto myge.*75) Jinde, praví staročeský rezum: Dáti 147

zabiti kozlátko, k teré jest v stáří tří dnů, a tou horkou k r v í namaž celou tvář, nech tak přes noc, ráno se umej a minou uhry s tváří. T o ť jest zkušené na iedné slečně K olovra tce* která hrozné uhry měla; potom jich vic nem ěla.276) K d o trudovatou tvář by měl, ten vodou jahodovou jí umejvati, pomine,, zkušen jest zkrze Jakuba hrabě z Lichtenberku. K d o spadanou neb trudovatou ráno a ve če r om ejvati vodou z b zovéh o k větu (Sambucus); podobně působí voda z reví.277) P roti tru dovatostí obličeje popisuje Quirik větší pilulky z fo etid y dle arabského lékaře M esue.278) Jindy praví se, že popel česenkový sm íšený s strdí jest dobrý.279)

O br. č. 92. Život sv. Františka.

O neštovicích na tvá ří vysutých. V ezm i sádlo ve p řo v é staré a terebentinu, a rozdělaj s tukem koňského štěvíka, a p řilož rtutu um rtvěného slinami. A k témuž spomáhá mazáni m ýdla vlaského, a přičiň bielú masť: masticis, litargyru, v o lo v a spá­ leného, cerusae, a ty všecky vě ci zetři a učiň takto: m álo octa viného pokropiž na ten prach v m oždieři a všecko směš spolu, a potom přilí oleje dřevěn ého brzo, a brzo octa, ústavně k lek ce kopistkou, až se dobře smiešejí. Znamení dobrého uvaření jestiť, když dobře se spolu drži a jednostajně p lo ve.280) Jindy čtem e obklady s vodou plané štětky (dipsacum). T y dobré jsou i na horké vředy, jež erisipela šlovou a flegma, k nežitom a vředom k kterým ž vlhkosti tekou. H orké neštovice, pryskeyře a vře d y na hlavě chladí voda z tyk ve, voda rozchodníková, z psího vína.281) A n eb : V ezm a prachu bobkovéh o a medu, smísíti spolu, a tím v lázni se potírati. M ísto medu muože se dáti žluči, b u d ef silnější. N eb o: V íno z jahod, aby ním sobě tvář um ýval: P ro to ž loštické tváři dobře se hodí.282) P roti horkým vředům šat na­ 148

m očen ý ve vodě z jitrocelů širokého často přikládati; nečistí vře d o v é dobře se vyčisfu jí vym ýváním ráno a v e č e r vodou z kořene m okrého lilium. T o u též třikráte denně vym ýva jí se suché prašiviny, chrásty, fle k y a nečistá kůže. H orké vředy, k te ré ž šlovou dobré neštovice i jiné červen é fleky, uhašuje vodnatost či mizka jitrocelová a locyková, ztlučené s bílkem v a ­ ječným a růžovým olejem, může je také smísiti s řeckým vínem aneb s m edem aneb chlebovou kaší. Podobně voda ze zeliny í se nene kolíandru v ře d y a n ežity propouští. Dobrá jest voda z polní routy proti všelijakém u svrabu, prašivostem a chrástám na těle, ty vyšuje a hojí, zvláště pak kdyby se vza lo nemnoho

O b r. č. 93. Z ornátu měst. m usea vysokom ýtského.

n a těle, ty vysušuje a hojí, zvláště pak kd yby se vza lo nemnoho
víně m očený a potom stlučený s anyzem a myrhou a s fíky,, z něho pokrutek nadělati a vysušiti. Prach udielati a s driakem smíseti. T o dávati u víně piti při svítání nemocným zlých vlhkostí, rozličného a m rzského osutie,286) aneb ráno a v e č e r om eyvati vodou kaviašovou (scabiosa).287) T a k é A lo e ve š k y moří, k teréž svrab m ezi prsty a na dlani dělají, takto přistrojené: V ezm i octa, zva ř v něm koňský šťovík a přídaj k tomu aloe a tím sobě potíraj. M uožeš také m aličko soli k tomu p řiložitL Jindy: V ezm i m ouky z řeckéh o sena a čtvrtý díl semena ř e ­ řichovéh o zetřeného, směs s octem a tím pomazuj. T é ž listí z vlčího lýka s octem a s m edem smísiti, anebo v samém octě, a tím potírati.288) P ro ti všechněm neřestem na kůži bude u ži­ tečná voda hranická z M oravy, jako proti svrabu, vředům od­ porným a prašivosti hlavy. N eb o stírati bude nečistotu a zrůstu masa v hlubokých vředích napomáhati bude a m ocí svů vysušující sylně zžírati bude vlhkosti, z kterých v ře d o v é pocházejíc K te říž mají tvář trudovatou a jako nějakých bradavic neb ne­ štovic plnou, ti ať tvář často tou vodou umývají. K d y ž se v e vo d ě w irovanské na M o ra vě kdo dvakrát neb třikrát zmyl, tu prašivost suchá na kůži jako šupky nějaké dolů se loupila, p o ­ dobně voda bochořská, zvláště tam, kde hnojnatá a lepká n e ­ čistota ven se prejští. A zdaleka chodiu k vodě p etrovsk é u Strážnice, sídla to pánů z Žirotínů, lidé, lečicí se z vyrá žek , podobně kyselý pramen sucholazský. P ro ti prašivosti m rzuté tém ěř jeden rytíř usvadlý, když se ve vodě jezera čejčského na Hodonínsku za deset dní jnyl, se zhojil a kůže hladké a ce lé dosáhl. Voda losynská na M o ra vě vře d y neb hlízy k sežrání přivodí. Všechněm nežitům nebo poškvrnám na kůži spomáhá, jako prašivosti, flekům, nebo žábě, lupům neb lišejům bílým , neštovicem zlým a jizlivým , m alom ocenství, kterém už Ř e k o v é Elephantiasis říkají, svrabu, vředům lupovatým a nehojitedlným , k teří častokrát zahcříce se zase se zjitří, též i těm, k teří od slaných vlhkostí pocházejíce někdy se zahojují.28H) V ře d y krotítí, k sebrání věsti, aneb rozháněti. Rm en va řen ý s vodau a bilým i otrubami, přičině k tomu svinského* sádla, aby z toho flastr byl: ten flastr na lidské vřed y a r e b otoky přiložený, m ěkčí a krotí bolesti, a tálów ven vytahuje.2™) Sv. Kunygundy traňk s polní rutkou vařený a pitý čistí k re v zákožní, odjímá svraby a prašivost. Saft z listí, s octem a solí smíchaný, aby se jim po lázni mazal aneb třel, uzdravuje svrab a prašivinu. K ořen syrový s octem ztlučený a natřený uzdra­ vuje všeliké osutiny, prašiviny, strupy a nečistotu těla. T ý ž kořen vařený, kd ožby se nad ním pařil, dobrý jest p roti svrabu.2'1) Jizvy, šrámy a staré rány, mízka hořčice bílé, 150

smíšená

s žlučí volovou a pomazaná, vyšlechťuje je a jcdnostajnost barvy s jinou koží činí.292) Komu kůže zedřena jest, ten ať se ve vlažné vodě ve dně y v noci často myje, pětkrát, šestkrát neb častěji, však ať tam nedlouho se mešká, potom také do studené vo d v ať sedne a to ať činí po dva nebo tři dni, tehdy kůže, když ía horkost uhasne, hned zase sama od sebe k celosti p řived era bude.293)

O br. č. 94. Frc->?
B radavice rušiti zná staročeský receptář takto: V ezm i krávě moč, umývaj teolým často a bradavice sprchnú doluov a žádná nezuostane. P roti bradavici na tváři vezm i vína pá­ leného, mej tím vínem často tváře. V ezm i octa i soli, třiž tím až do krve, ihned nebude růsti, skušeno.294) Assa dulcis má moc rozplývali, přitahovati a leptati, bradavic sráží a tvrdosti m ěkčí,295) podobně působila masť apostolicon z terpentýnu, vosku a prystkyřic.296) Jistotně věz, že ve. čtyřech dnech za­ žene bradavice ač jestli žeby příliš zastaralé nebylv. čistou šatku- ve vodě z m odré fioly om očili a na to přikládati ráno 151

a v e če r a uschlo-li by opět též činiti. D obré potírati vodou z plané štětky (dipsacum). A n eb proti bradavicým na rukách i nohách přim íšejíc do vo d y ržedkevn ého listí drobet soli a v ní nam áčeti neb pařiti dva nebo tři dni každey den dvě hodiny; jednou před polednem a podruhé po polední, opadnou a zhojí se.297) A veršuje moudrost salernská o vrb ě: M áť i kůra m oci vice, shání štíra, bradavice. K d y ž jest v octě uvařena, na to místo přiložena. A s octem a smolou smíšené kadidlo, samým pomazáním shání.'298) Ryzm pach v lid ové A p a té c e přesvědčivě povídá: K zahnání bradavic jich jištší a lepší vě ci nevím, než aby rozpálenau m etličkau ráno i u ve če r se jich dotýkal, tak vlhkost, z k teréž roste i bradavice do gruntu vyschne, a brzo vypadne. Tím způsobem více než-li sto bradavic při jedné osobě jsem sehnal. Mohau se y pavaučiny okolo dřívka obtočiti a zapáliti, a tím bradavice připalovati.299) T a k é bradavice, kteréž počínají růsti, kadidlo s octem a smolou pomazání smývá. Listí fik o vé vařené se sanytrem a ječnou moukou shání b ra ­ davice. M ořská cibule upečená a přiložená vysuté bradavice zahání. B radavice častěji pomazané šťávou listí celidonie větší uschnou a upadají. Sem eno z bazaliky na prach spálené a na bradavice (k d ežkoli na těle jsou) posypané, s kořene je ven vyvrací, že žádná více na tom místě vyrostati nemůže. A le ta­ k o v é bradavice musíš prvé nožíčkem drobet podřezati.300) I W in te r připomíná šlehání rozpálenou m etličkou.301) Item : W e zm i layno psie a zem ie na kteréž močí a směs v hromadu a zw a ř v e vlastních slinách a učiň flastr.302) Nedobré chloupky a vlasy odstraniti. »K d o ž b y chtiel wlasy na kterém k oli m iestie sweho tiela zatratiti a také w yp len iti korzen ie wlasuow, ten vezin sobie toto lek arzstw ie ezasto zkussene. W e zm i nehassene wapno a wysuss ge vohnie przes nocz a pak w ezm i auripigment oleg drzew ien y a m alo w od y a smiss to spolu. A chcessli zw ied ieti gestli dobrze w ezin tam pero w tu smiessiezy a opalilit se w tom pero tehdyt gest dobrze. Pa k lt neoplcha tehdy w arz azt y dobrze bude. A když chcess vezin iti pohrzege miesta toho w lasiteho a w ezm e toho lekarztw ie pom azig popiti a kd yž bude svietiti tehdy srny doluow y s wlasy. A n eb zahrzege to m iesto kostnaté w ytrhay w lasy z korzen a yhned pom až krw i žabky zelen e iako na d rziew i byw a neb n etop yrzow u (krví). A n eb w ezm i popel zkosstiaía z kapustoweho s octem sylnym a m yg to m iesto w yrw an eho miesta. A n eb w ezm i n^leko od psiezky, gessto sstieneze chowa a pomaž m iesta toho w yrw an eho a nezrostu w icz w lasy na niem. A n eb o tuto mastí pomaž miesta w yrw aneho. W e zm i w ageezk a m raw enczow a a ztlucz s olegem drzew ienym . Take n iekterzy chtie tomu ze kdyzby powytrhanie to m iesto bylo mazano sádlem hadowym ze neda ruosti ginym wlasom .30 ) 152

A n eb m léko z listí vytlačiti, s olejem smísiti a na slunci vlasuov potírati, shání je a činí, že ryšavé a drobné ruosti budou. Pakli často těch míst potírati budeš, všeck y vlasy vym oříš i kořen jich, tak, že misto všecko lysé bude.304) A n eb chceš-li vlasů k d ežk oli pozbýti, vezm i malé myšky, spal je na prach a z toho prachu aneb popela a z vinného octa udělej louh, pomazuj tím místa prve oholeného a takť vla so vé aneb docela nepórostou aneb skromě a nespěšně.305) A uripigm ent s olejem blenovým neb jak vodnatosti blenovou smíšený vlasy každého místa smítá, tak že zase nikdy nezrostou, a aby vlasy z tváře

O b r. č. 95. Z F alkeovy publikace.

O br. č. 96. Z F alkeovy publikace.

sehnal a pieknu a bielu tvář m ěl: Řecké pryskyřice ( — kolophonia) vezm i šest lotův, m astix dva loty, amoniaku čistého jednu čtvrtci, auripigmentum půl čtvrtce, vosku přičiň, ro z ­ pusť amoniak u víně i vlij a s voskem směs, odstavě pro­ chlaď, míseje, naposledy vespi prachy a směs, do vo d y vlij a m ezi prsty stlačuj, a když by m ěl potřebovati, ohřieti, aby zm ěkčelo a teplé na tvář vlo žiti a po dvě hodiny nechati, potom i s vlasy odejmeš. A to za dvě létě muož se chovati.306) A n eb o: Prach z lupin aneb z kuorky bobové, šťávou bolehlavovou smíšený a na ta místa přiložený, kdež jsi vlasy vytrhal, nedo­ pouští na tém ž místě jim znovu ruosti: Pakli vyrostou, budou tak tenké a mdlé, že vyškubávajíce je po druhé aneb po třetí 153

V

a přiložíce jako prvé, potom nikdá víc ncporostou. Jindy čtem e. Chcešli pak aílby vlasy nikdá nerostly: V ezm i vodnatost břečťanovou a blánovou, směs s k rví n etopýrovou a po vytrhání vlasuov toho místa pomazuj/107) N álepk y v obličeji, to jest černé hvězdičky, obloučky, púlměsíce, křížky, mušky, broučky, květy, listy a jiné podobné drobnůstky lepiti, dostalo se k nám s modou francouzskou.305*) N ěk teří dokazují, že přizdobování toto pochodí ze starého Egypta.300) Jako černé »m ouches«, »Schonpflaster«, nalepovány do tvá ře bíle nalíčené jako ozdoba, neb zak rýván y jimi jizvy, neštovičky a vřídky. V přehýřelé k o k eterii francouzských krasavic dob Ludvíků překypěl pohár rozmaru v užívání mušek až ve fantastickou symbpliku. Tvarem a polohou mušky v y ­ značovala dáma svoji náladu a náklonnost. M ěla -li ozdobu uprostřed čela »la m ajestueuse«, činila nároky na poklony a lichotky. Ozdůbku v e tváři, kde při smíchu důlek se tvoří, dáma enjouée« byla v dobré náladě a páni mohli baviti krasavici bezstarostně, vesele. N álepka uprostřed tváře slula »la galante«, v koutku úst »ía baiseuse <, nad nosíkem »1’ effro n tée «, nad retem »la co qu ette«, a p. P rá vě tak, jako později květom luvou neb známkomluvou, tak zde vyzn ačovala rozm ařilá Pařížanka touto »flastrom lu vou «, čeho žádá a jak se š ní má jednati.310) A jak ve Francii »m ouches«, tak anglickým krasavicím seděly na tvářích »p ath ch es«::u) a u P o laček »m u zski«. U nás ujala se tato ořízdoba později. A i zde nalezla dosti kazatelů-m ravokárců, jak čtem e u Veselého, kde »nádhernosť ženská na bílé tvá ře černé flíčk y sobě lepí, aby krásnější b y ly .«312) Červené pysky staročeské panny a paní d ocilovaly dle lék ařova návodu: kterýž člo věk pysky sobě zmaže k rví hado­ vá, červen é budú jako rubin za dlúhý čas. I na tváři i na ruce i na všem živo tě zčistí, což je nelepého a nečistého.313) N ěk d y radí se k re v býčí.31'1) R ozpadlosť rtů, úst a dásní hojí tragacanthum, když se vaří ve vo d ě ječmenné. Kom u se rty neb pysky spadají, dobré jest vodou sw alníkovou aneb kostivalovou by um eyval. A n eb se­ meno bazalik ové přes noc u vodě růžové m očené zahušťuje a lepkou ji činí, jako kdulová jádra, a tak hojí zpukané pysky i jazyk, skrze pom azování pérkem . O vyčištěni zubóv zapuštěných, vezm i marrubium bielé a os sepjae a sal gemmae, kadidlo s mastixem, ztluč to všecko v prach a v lo ž do pytlíka úzkého na prst a tři tíem zuby; toť bielí zuby a jich posilňuje. K témuž spomáhá prach z pumexa, sal gemmae, soli obecné, kadidla, mastixe, břečťan. Prom ývaj ústa vínem, v němž m astix vařena a cinamon a to pak spomuož i zubinám; a na posledy tři zuby suknem barvěným granem, jím žto šarlat b arvie.315) Zuby bielé, komuž žlútnú aneb černajú, 154

vezm i střed a tolik éž múky ječmenné a z toho učiň pokrutku a polož jí m ezi uhlé, ať dobře spřáhne a zdav to s vínem a tím tři zuby,310) aneb vezm i škřem eničko bielé a dobře rozpálené a uhas je u vodě, a potom prach výb orn ý připrav a tím pra-

O b r. č. 97. N ádh erné odění kněžny z XV. stol. a její d vor. p růvod kyň .

chem zuby vy tierej a buduť bielé a všecku nečistotu a shnilost' cd zubuov odjímají.317) V ezm i kořen slízový suchý, moč jej u vo d ě celý den, potom vyňm i a obal do papíru a v lo ž do horkého popela až vyschne, potíraj tím kořenem zubuov často a budeš míti bilé.31*) A n eb vezm i škořepíny ode tří vajec, korálů červených tří 155

čtvrtce, nitek hedvábných bílých v novém hrnci na prach spá­ lených dvě čtvrtce, skořice dvě čtvrtce, hřebíčků jednu čtvrtci, peltram u dvě čtvrtce, to všecko stluc na nejdrobnější prášek, a tím každého dne ráno i u večer zuby své vytírej. Jiného prá­ šku vypsání, k teréh ož užívala císařovna Messilina, ex Scribonio Largo: V ezm i rohu jeleního v novém hrnci na prach spáleného tři loty, M astixu tři loty, Soli A rm on iacké šest čtvrtcí. U dělej prach. Conserva aneb Lek tvař, kterouž se bílí a čistí zuby, a před bolestí zachovávají, k teré žto jedna slavná kněžna užívala. V ezm i A lo e s z A p a té k y tři loty, P e re l dva loty, K o ­ rálů bílých a červených, D řeva A loes, Sandalu červeného, každého zároveň dva loty, K rv e drakovy, zem ě bílé, z níž ty

nádoby dělají, k teré ž z Hišpanie do A n dorffu přinášejí, tři loty, kam ence Zvláštního z A p a té k y v čisté vodě tak dlouho m y­ tého, až by jasný byl jako křišťál, dva loty, Mastixu, A m b ry, M yrrhy, každého jeden lot, Skořepin od říčních rakuov půl lotu. T y všeck y v ě c i stluc co nejdrobněji na prach, jednu každú zvlášť, až by prášek byl tém ěř nečitedlný. Potom vezm i medu růžového, dobře vypěněnéh o a vyšum ovaného půldruhého žejdlíka, smíchej s tím práškem, a nech ať znenáhla z evře při mírném ohni: však bez mastixu a myrrhy, neb to obé potom přim ísiti se má. A když ku podobenství L ek tv a ře shustne, odstav od ohně. A netoliko dokudž se vaří, ale i když se od ohně odstaví, ustavičně dřevem míchej, až poustydne. Tehdáž přičiň k tomu m yrrhy a mastixu, a potom dej do sklenné ná­ dobky a chovej ku potřebě. Tou lek tvaří kdož by ráno třel zuby šatem ostrým, velm i se zbílí a posilní.*119) A chcešli zuby stvrditi, 156

čístiti, a bílé strojiti, tehdy vezm i podražec, granátových jablek lupiny, každého jeden kvěntík, popela spáleného, rozmarinu puol třetího kvěňtíku, kam enité soli, páleného kamence, pra­ žené soli, m uškátového ořecha každého dvě třetině, jednoho kvěňtíku, páleného jeleního rohu, páleny slepičích vajec škořépky, každého půl druhého kvěňtíku, mastix třetinu jednoho kvěňtíku, bílých koralův jeden kvěňtík, udělej z toho prach a drhni zuby ráno na čtitrobu tím prachem, jednú v témdni,

O b r. č. 99. Z m ajestátu V la d islav a II. v p ra ž s. měst. archivu z XV. stol.

aneb dvakrát, nebudeš míti bolesti zubnov. nikdy, anebo velm i řídko, a budeš také tím vonnější ústa míti."20) D obrám ýsl usu­ šená s salpetrem a medem smíchaná, dělá bilé zuby, aby je tím vytíral.321) B olestem zubův zpomáhá voda z bukvice brunátné (betonica), aby ji v ústech držel. Podobně voda z kořene m o­ drého lilium. — P roti zkaženým a smrdutým zubům, aby sobě často ústa vodou z m áty vodné vym ýval. P roti zlým vlhkostem zubů dobrá jest voda z kopru zahradního dlouho v ústech d rže­ ná.322) Bolesti zubů odstraňuje voda sucholazská z M oravy, když, se jí vym ejvá a dlouho co nejhorčejší v ústech drží; zuby 157

u tvrzuje a je dlouho v celosti nezkažené, totiž nevyjedené za ­ chovává, otok dásní krotí.323) A n eb vezm i prustvorcova kořene a ja lovcových zrn, zvař to v vodě, přilejíc m álo nětco octa, a proplakuj tím ústa, ukrotit bolest zubuov. Jádro, k teréž se v prostředku šešelinek (žaludových) těch nachází, vložen é do zubu zčervivěléh o, bolení jich ukrocuje. Vodnatost cibulná s medem smíšená do nosu vlitá, hlavu čistí od nečistot, k teré činívají bolest zubuov a v hrdle.324) A : T a k to zub n ezd ravý zhojíš, a bolest jeho spokojíš: V ezm i semeno blínové, v rovnosti a vošlejchové: Spal je, a tím dýmem zub svůj skrze trychtýřek podkuřuj.325)

O br. č. 100. K niha „H ádání p ra v d y " z r. 1539 od pana Tovačovského z C im burka.

F erm ež suchá, má zvláštní moc proti zlému a lítému zubu, tuto z ní čtve ro lékařství. První: vezm i na pokličku dva aneb tři režavé uhly, u vrz na ně suchou ferm ež a přilož ihned trychtyřík, aby skrze něj pára k zubu bolavém u jiti mohla. Druhé: Suchou ferm ež u vinném octě zva ř a teplým ústa proplakuj. T ř e tí: V ezm i červen é růže, heřmánku a dobrém ysli, každého pul hrstky, suché ferm eže půl lotu: V šeck y ty vě ci zvař v žej­ dlíku vína a v půl žejdlíku octa až do uvření třetího dílu: Potom procedě drž toho lžici jednu po druhé v ústech a do m ědenice odplivej. Č tvrté: V ezm i dobrého m alvazí, v němž by rozpálená ocel prvé uhašena byla, tak mnoho přidej k němu páleného vína a k tomu opět přiměs drobet suché ferm eže na prach ztlučené, 153

Obr. č. 101. Trčka

z Lípy. Paní

z Lichtenburka.

Z nčmeckobrodského

kancionálu

z r. 1506,

drž teplé na zubě: Pom ine bolest. A le když se dobrý olej z též ferm eže připraví, nad tyto všecky již dotčené kusy proti b o ­ lení zubův lékařství bývá mocnější a lepší. K o řen z dobrémysli u vodě vařený, až by třetí díl-uvřel, aby ten traňk tep lý v ústech držel, polehčuje a ukládá bolení zubů. V ezm i celou kůru od granátového jablka, nalej na ní dobrého vinného octa, nechej tak za hodinu aneb dvě státi, přidej k tomu jednu čtvrtcí rajského jablka, koloquintídy, zva ř to a vytlač. Tou jíchou teplou proplakuj ústa a podrž na bolavém zubu: pom ůžeť ne­ om ylně.326) D íravé zuby. Item vlo ž semeno na uhlé s semenem hleno­ vým a ten dým v ústa pouštěj, če rvy v zubích moří a bolesti umenšuje. Item, prach hadího kořene s kamencem a s peltramem smísiti a do štěrbivých zubuov naklásti, netoliko bolest ukládá, ale i toku k nim podati brání. Pom ine bolest.327) V ík la v é zuby. Z vařen ý mech strom ovní v víně s ruožovou vodou a tím často ústa proplakujícím, vik la vé zuby stvrzuje aneb vařiti mirrhu v víně a tím ústa proplakovati, dásně a zuby stvrzuje.328) Z rozm arinového dřevíčka dělají se užitečná paradka zubův. Z téhož dříví pálí se uhlí, k teréh ož malíři k rejsování potřebují. T o uhlí do hedvábného šátku zavázati, a zuby tím potírati, činí je čerstvé a moří červy. M ůže se rozmarin y s octem a s kyselým vínem vařiti a tím ústa prop lak o­ vati, prospívá zubům i dásním.329) Zub aby vypadl. Arm oniacum směs s vodnatosti blenovou t k terý chceš aby zub vypadl, toho pomaž tím a v y v a lí se;330) rovn ěž štěrb ivé zuby láme kořen černé pupavy, kd yžb y rozpále jej, do toho zubu vložil. O nepravých zubech ze slonové kosti padělaných a v dáseň uměle vsazených českých zpráv z X V . věku neznám e,331) Něm kyním to vyčítá G eiler z Kaisersberku na konci X V . věku. V y ­ čítá jim to za faleš jako malbu na tváři. Jináče známo, že již Řím anky m ívaly zuby nepravé,332) a v e Francii, že byli zh oto­ vitelé um ělých zubů hojní již v X III. století.333) S patrným ro z ­ hořčením napsal Erasmus na počátku X V I. věku,334) že lidé uží­ vají zubů »o d některé svině snad vypů jčených «.335) Shnílíny a rozsedliny v ústech spravuje voda ržepíčková aneb starčeková, kd yž by jí za den často ústa vym eyval. Jakož i všeck y vře d y a sprejštění v ústech hojí voda jitro cýle širo­ kého kdo by ji často v ústech držel, podobně i voda, která v plané štětce (dipsacum) stojí, voda z levandule. P roti vředom okolo zubůov často v ústech vodu z ře tk v e držeti. Squinantum, zám ořská vě c k trá vě suché podobná, maso oteklé, okolo zubov hojí a m okrosti z nich vysušuje.336) P roti žírání a hynutí masa okolo zubuv. N ejp rvé vym ýti alunovou vodou. P o ­ tom smísiti prach korálu červen ého s prachem růžovým a tím. 160

posýpati, hojí, suší a svaluje rány. T é ž alaunová voda dobrá, tou ústa vym ývati, zuby tvrdí, maso ok olo zubuov hojí y dásní zvřed ován í a jití z nich k rve brání.337) U zdravují neštovice rozjídavé v oustech, k d yžb y prachem z toho kořenu zasejpány byly. M ízka vořechu svinského s medem rovné smísená, osutí úst i jazyka zprajštění, pomazáním mocně uzdravuje a studenokrevnost lepkou v y v o d í.338) Komu okolo zubuov maso odevstalo s otokem a odtud k re v pouští se, zuby vyklí, dásně jitří i jiná místa v oustech, duch také smrdutý z oust páchne, najprv pouštěj pod jazykem , potom vezm i aloe jeden lot, mirrhy puol

O br. č. 102. Z kn ihy „H ádán í P ravd y a L ž í“ pana C tibora z C im bu rk a a z Tovačova.

lotu, bílého kadidla d vě čtvrtce, alaunu jednu čtvrtci, vína čer­ venéh o puoi žejdlíka, ru ožové vo d y a jitro celové puol žejdlíka, vlij na to, k uhlí přistav, medu puol lžičk y přilož, míchaj spolu až se rozpustí a všecko dobře stělí. Tím teplým ústa ráno v y m ývaj několikrát a na noc též. Šalvějovým listím čerstvým zu­ buov potírati, vyčisťu je je a dásní posilňuje. Item, táž m ízka výb orn é jest lék ařství proti zvřed ován í úst a kd yž v nich hnijet též i proti dýmějuom. Listí rozkousati, osutí úst i jinde kdežkoli, uzdravuje: listí řepíčku a starčíka s octem a s medem vařiti a tím ústa proplakovati, zvřed ován í úst uzdravuje a vik lav é zuby stvrzuje. Item , když v ústech hnije, zetří pětilístek na prach a směs s cukrem a maž tím kdež hnije a vyčisti hnis, potom vym ej ústa vodou, smíšenou s m edem ru ožovým .339) il

161

Smrad z úst odjímá, kdo požívá lek tváře z aromat dle M esue. N aopak ústům vůni dodává m uškátová arom atická lektvář, lek tvá ř citrónová dle M esue a syrop z lupin jablek citrových ,310) kdo v balšám ové vodě vaří myrhu, storax calamitu a tím ústa vym ývá.3*1) Z b o ro vice naší dom ácí listí va řiti u vodě, tím ústa vym ývati, smrad, bolest zubův i v ústech sprýštění hojí.34") Smrdutý duch k d ož mají, těm dobrá voda z jetelin y brunátné (trifolium ). K d o žb y měl smrdutý duch a zlé zuby, vym ejvej sobě ústa často a zuby vodou z rojovníku (melissa).343) A n eb komu laje z úst a duch smrdí, užívaj tohoto oleje z jahcdek ja lo v c o ­ vých ráno a v e č e r na topénce a napravíš sobě, že budeš míti duchy vonnější. T é ž d řevo aloes v oustech rozkusovati, aneb jím ústa próplakovati, smrad úst odjímá a dobrou vuoni činí.31) Kom u z aust smrad jde, pomazuj sobě topynku z chleba jalov-

O br. č. 103. D le o braz u z r. 1616.

covým olejem a jez ji ráno y na noc, maje na odpočinutí jiti.35) B y z aust vonělo, praví K opp: chciť dva zvláštní dobré kusy oznám iti a jm enovitě, lek tvář a pilule; vezm i lochoc de pine tři lo ty trotišk ov hřebíčkuov, trotíškov diarodon řečených, každéh o puol kvěňtíku, diadragantum frigidum, diapenidion, diarodon abbatis, každého půl lotu, dia iris salokmonis, jeden loth, letificantis almansoris také jeden loth ruožového cukru, též také jeden loth, bílého kadidla sedm ječm ených zrn stíží, červen é ruože, kubeb, hřebíčkuov, každého šestý díl jednoho kvěňtíku, m uškátového ořechu, květu, mastix, špice nardi, každého třetí díl jednoho k v é r tiku, cam ffori šest ječných zrn stíží, alexandrského dobrého pižma, tři ječná zrna stíží, rozpust pižm o a camphoru jakž potřeba káže v ru ožové vodě, potom vezm i k tomu kdulové šťávy co potřeba káže, a ♦udělej z toho lektvář, však aby prvé všecko na prach stlučeno 162

b y lo , přijímej málo polizuje, čím častěji to činiti budeš, tím lé p e ť bude.3 °) Pa k lib y pillule míti chtěl, tehdy vezm i hřebíčky, m uškátový ořech, m uškátový květ, skořici, která žb y n ejvýb or­ nější byla, každého tři kvěňtíky, žlutého zandalu, červen é ruože, každého puol třetího kvěňtíku, kubeb půl druhého k v ěň ­ tíku, galie muscate pět ječných zrn ztíží, storacis calamite, m astix, každého šestý díl jednoho kvěňtíku, dobrého alexandrského pižma šestý díl jednoho kvěňtíku, spica nardi třetinu od kvěňtíku, cam fori pět ječných zrn ztíží, ztluc ty všecky v ě c y

O b r. č. 104. Z m apy Sadelerovy z r. 1620.

na prach, krom ě pižma a camfori, ty rozpust ruožovou vodou, potom udělej z těch všech věcí smíšeje je spolu piluli, přidada ru o žo v é vo d y což k tomu potřebí, a drž kdy chceš jednu v austech. Však věz, m ilý synu, že v té v ě c i na příčiny se voh led ati musí. Ústuom vuoni dobrou dává, rozžvajk an ý ro z­ m arýn.347) Nem alou úlohu myrha, citvář a podobné arom atické specie hrály i v době morní jako ochranné prostředky.34*) O tok y žláz a vo le léčili naši po rozumu veršů salernských: H o jí žlázy, otok, vole, fíkův flastr svrchu dole.3 a). A b y prsy tvrd é byly neb když by která žena m ěkké prsy měla, aby do lázně šla a potom ven zase vejda, kd yžb y woschla a ť p o loží šatky nam očené v vodě z husí nožky (alchim illa) na prsy, budú tvrd é a tuhé.350) A b y prsy m ěkké b yly: Z atvrd lé prsy zm ěkčiti. N ěk te ří v a n k o ře n bílého lilium v k o zy syrovátce, a užívají ho proti tvrdým 163

a oteklým prsům, hrbolům i svalům. Klausenburk přikládá z M o ra v y vodu losynskou.351) T ým ž způsobem na tvrd é a od přílišné hojnosti naběhlé prsy, když ženy malé děti odstavují, přiložená, rozhání máta sražené m léko, prsy obměkčuje, r o z ­ pouští a uzdravuje. Kaštany pečené s ječnou moukou a s octem přiložené tvrdost prsův rozdělují a rozhánějí, anebo, listí za čerstva potlouci a přikládati, lehčí a obměkčuje tvrdé prsy a rozhání sražené m léko.35") A b y prsy maíé byly tu prospievá mouka bobová rozpuštěná se sádlem kočičím, zvláště zkažené m léko v nich, a po­ dobně ztlúci ořechy vlašské, otok cecek obložiti, to splaskuje.553) Prsy osláblé a odvislé sužuje a utvrzuje, zvláště přidada přesličky, ruože, hypocystu a spolu zva ře v vod ě prosté, v tom šátky smáčeti a na prsy přikládati.35'*) R o vn ěž: »K te r a tak e diew ka ztluče bolehlav dobrze a to w yd a w iec z (vym ačká) y m aze k on eezk y (prsů) bude m alé m ieti. — T a k é když žena která má prsy w elik é, om aczey ruchu ezasto w to czos se znieho w yd aw i. M až prsy sobie zasussij g ie .«355) V oda pálená z šišek borových, prsům hrubě růsti nedá i aby lněné šatky v ní smá­ čeje často přikládal. Šátek v šťávě neb vodě b oleh la vové om á­ čený a přikládaný nedá prsům růsti aneb větším býti, a kojí­ cím m léko jejich odjímá. V tak ové vo d ě šátek lněný om áčený a prsy ženské přikládaný, nedá jim růsti aby větší byly.356) Šátek v saftu aneb vodě b o leh la vové om očený a přiložen ý nedá ženským prsům hrubě růsti, kazí a m oří chůvám m lék o jejich. A le nemůže se bez nebezpečenství užívati, pon ěvad ž příliš ve lice studí. Prsy oslablé a odvislé sužuje a stvrzuje, zvláště přidáš-li přesličky, růže, hypocystu a spolu zv a ře u vodě prosté, aneb husínůžky, v tom šátky smáčeti a na prsy přikládati budeš.357) P roti vře d o v itý m prsům: Špalta s vínem a solí řečenou sal petrae vařená prospívá proti tekutým vředům prsů. P ro ti z v ře dovatělým prsům vezm i vlašského kopru kořen, zva ř jej dobře v e vod ě aneb ve víně až by změkl, potom teplý aneb vla žn ý na prsy přikládej. Budou zdravé.358) B y ruce pěkné byly. Dubového listu voda činí bílé ruce aby se jí um eyval a tak od sebe uschnouti dal.35ft) M y tí rukau po jídle hned, (K a žd ý to zachovati hled). T en ť přináší u žitek dvůj, čistí ruce, ostří zrak tvůj. P ro to ž ten vžd y obyčej měj, co nejčastěji ruce mej.360) K d ož chce m íti pěkné a hladké ruce, usuš hořčici, ztluc ji na prach a tím prachem a m ejdlem tři a um ývej sobě ruce. A n eb usuš obfoupené mandly v peci, ztluc na prach, smíchej s předjm enovaným prachem z hořčice a tím ruce vy tírej.361) V ezm i psího sádla, m andlového oleje, b íléh o vosku, jeleního loje, rozpusť to všechno na tichém uhlíčku a dáti do pěkné nádoby, tím ruce na noc nam azovati, i rukavice 164

tou mastí nam azovati a v nich líhati, T a m též doporučuje se: v z íti prostého mýdla, mandlů, špikanardového oleje, rů žové vo d y , s citronu prostředek a to vše dáti do panvíce a třiti čistě. P o tom když to utřené bude, nechati v pánvici, aby se to málo

O br. Č. 105. T abu le v kostele sv. M íchala v C h ru d im i z

r. 1397.

utvrdlo, a když se ztvrdne, dělati z toho kuličky, om áčeti u vo d ě rů žové ruce, když se ty kuličky dělají, jak kdo hrubé chce a nech jich, aby uschly. Proti ostrým a nerovným nehtům v rukou. Nasypati pytlík lněného semene, va řiti u vodě a přikládati, upravuje nehty z le zlámané, štípané i přím ěty u nich.362) C ypřišová kulka v octě 165

s maukau škrkavičného hráchu vařená a přiložená vyk ořeň u je ostré a nerovné nehty na rukau. P rysk yřn íkové listí ze v n itř přiložen é vykušují a vyžírají vrásky nehtův na prstech.363) Oznobeníny. A lu n (kam enec) s m edem smísiti a na vš elik é odznobení klásti.364) V a řiti vlčí hrách ve vo d ě a tím odznobení cbkládati aneb vezm i řípu, udělaj v ní špunt, a nalej do něho ruožového oleje, a m álo vosku, zakuť do horkého popela, ať se usmaží, to jest velm i dobré na ta místa, kteráž jsou již od od­ znobení zjitřená, aby je tou řepou sobě obkládal. N ěk d y dělá se také z pšeničních zrn olej velm i užitečný proti zpukání rukou a noh od zim y a proti vostrosti kuože.363) A komuž b y se ruce aneb nohy zpukaly, zasýpej je suchou ferm eží a zhojí se zase. Jest také (olej pšeničný) užitečný proti rozsedlinám a zpukání na rukách i nohách, z ve lik é zim y pošlým: k tomu i kůži ostrou vyhlazuje.306) Obhoření od slunce. Dobrá jest z k vítí b zovéh o voda, a b y se ní umýval proti obhoření od slunce.367) M odřiny a boule. I stávalo se ve staročesku, že občas p o ­ vstávala hlučnější vým ěna názorů, kdy vzduchem ruce létaly, ba snad i hole, obušky a nešťastnou-li náhodou se připletla v to lidská hlava neb jiná těla část, pak ovšem pleť se stkvěle nem ěla a lecjakýs si odnosila šrám. I stalo se i že někdy utržil si náš staročeský švihák neb krasavice nepříjemnou a zm íry h yzdící bouli. I to jim staročeští m edikusové spravovali. A povídá Dr. Huber: Ztluc vlašské ořechy a pilně přikládej, shánějíť m odřiny na těle. H la va té zelí protlučené zahání a ztravuje zalitou podkožní k re v i jiné modřiny, aby šťávou z něho potíral. Podobně působí mouka z hořčice s m edem smísená a pomazaná. — K ardamomum protlučené, s medem smíchané a pomazané zahání m odrá místa od zbití. — K ořen k o k o řík o vý jinak léčidla, pro­ tlučený a na m odrá místa, k teráž se krví zalila přiložený, v krátkých dnech ji rozhání. Podobnou moc má pálená vo d a (kokoříková), aby v ní šátky om áčel a také přikládal. — O ce t s medem smíchaný a přiložen ý odjímá a zahání m odřiny.368) Spáleniny a opařeníny. P o p el z spáleného ječm ene na spá­ leninu užitečně se posajpá, i také kd yž maso od kostí odpadá. K o řen i listí, každé zvláště rozetřené, suší a stírají střídmě a zředují mírně. P rotož všem spáleninám, budto ohněm, železem , mědí, horkou vodou, u žitečný jest: N eb o mocí svou vysušuje a vytírá. K o řen odpéci a ztlouci s olejem ruožovým dobré jest ustavičně přikládati na spáleninu až se všecka na místo zhojí. P roti spálenině a opařenině, když jiné lékařství nechce b ý ti plátno, toto jest zkušené lékařství: V ezm i mízku z kořene, přidaj k ní vo d y rů žové a vo d y z kravských lajn, aneb z k v ítí líp ovéh o a nemáš-li těch, vezm i prostou vodu studničnou, sm ěs 166

spolu a proceď, budeš míti z toho jakousi hustou šťávu, kteráž sama znam enitě všeck y spáleniny hojí.369) P roti potu rukou a nohou. N a mechu v obuvi kdožby chodil, smrduté páchnutí noh zahání mech strom ovní.370) Smrad pod­ pažní styrax mirrha s kam encem pomazáním odjímá. N eb o kořen bod lá k ový u víně vařen ý a pitý zahání prk aneb smrad pod paždím i všeho těla. Tou ž moc má ztlučený a přiložen ý aneb pom azaný.371) T v r d é boule a m ozoly. F ia lo v ý kořen m ěkce zvařený a při­ ložen ý zm ěkčuje tvrdost a rozhání m ozoly,'172) a tvrd é boule. Kom už se kuřínoha řeže, dobrá jest esulová voda z k o lovra tce a nebo pryskeřníku, třikrát neb čtyřikrát za den vym eyvají,

O b r. č. 106. Z kostela sv. M ichala v C hrudim i.

a šátkami v ní om očeným i o b va zovati.373) — Kura od vrb y na popel spálená v octě močená a p řiložen ý k sežrání přivodí — K vas pšeničný se solí smísený a přiložen ý k sežrání p řivodí a otvírá všelik é nežítky a obzvláště kuří nohy na nohách. — — Kuří nohu vůkol nožíčkem nařež aneb roztrhni a semenem černého koriandru prvé ve starém víně m očeném oblož, táhne jí ven. — Bílého lilium kořen v e víně vařen ý a za tři dny usta­ vičně na kuří nohu přikládaný, zahání ji.374) O dtlačené nohy. Předdotčená štáva (cibulná m ízka s octem smíšená) s slepičím sádlem smíšená a z toho mast udělaná u ži­ tečná jest těm, k teréž střevíc odhnětl. — Planý balšám u vo d ě vaříti a kůži od chození aneb v e lik é práce a díla odtlačenou a odevstalou tím mýti, rychle hojí.375) T e to v o v á n í vidím e pořídku, jako im portovaný zjev za dob křížových válek .376) I zde marnivost, tak stará jak člověčen ství 167

samo, zde opanovala. I tím pídil se člo věk po okrasách. Čím víc e tato byla neobyčejnější, tím lépe byla vhod. T e to v o v á n í p ro ­ vá d ěli Egypťané a Israelité. D le H erodesa pokládalo se t e to ­ vová n í za v ě c vznešenou a ušlechtilou. X en ofon tova Anabasis líčí děti přepestře na zádech tetovovan é. — U Řeků slovo tetovova ti ( = stizein) k ryje se s pojmem bodati. D le H erodiana tetov o v a li se Britanové, dle A rtem id ora a Luciana staří T h rá k o vé a G othové. T a k é slovutný C icero zaznam enává případ tetovován í u otroka znamenaného thráckým i znaménky. U Řeků a Římanu tetovován í byli jen zajatí otroci a zločinci. Podobné modě m arnivé podléhali i Sarmaté, D ákové, Illy ro v é a A ga tyrs o vé . Jméno km ene Piktů v odvozuje Claudian od lat. pingere, t. j, m alovati, kmen lidí pom alovaných. — T e to v o v a ti se dali ve středověku účastníci k řižových výp rav, kde tetuaže m ěly býti ochrannými am ulety před onemocněním, smrtí neb upadnutím do otroctví. T e to v o v a ti se dávali účastníci zbožných vý p ra v do míst poutnických, jako je Loreta, Lourdes, svatý hrob v Jerusalémě, tu tetuaže bývají náboženské odznaky, kříže, věnce, srdce, kotva, značky víry, naděje a lásky a p. T e to v o v á n í se u nás o b jevilo četněji až v m od ern í době, ač není to zjevem z naší půdy vzrostlým . Jak sám již N ied erle prohla­ šuje, nenalezl u Slovanů pražádného dokladu pro tetovován í.377) V E vrop ě nejvíce obliby nalezlo tetovován í u lidí vrstev nižších, t. j. lodníků, vojáků, dělníků a nevěstek. Lom broso nejvíce tetovovan ých našel m ezi zločinci. M e zi prostitutkami, které jsou dle Dr. Bergha a Tarnovské, duchem zločincům příbuzné, napočtěno tetovovan ých 10%'.878) T a k é se zhusta provádějí tetuáže na památku jistých událostí, m ilovaných osob a p. Jindy z p o ­ pudu nápodobovacího, z dlouhé chvíle, z hrabivosti, zvláště u osob m alého vzdělání, které žijí pospolu v těsném svazku, bez pilného zaměstnání, dochází k těm to manipulacím. N a p ří­ klad vojáci, vězň ové, nevěstky.* V žd y při tom kráčí s tetuáží ruku v ruce nízký stav duševní zdatnosti. Lom broso ohledal italské voják y a shledal, že právě individua nejničemnější a nej­ špatnější jsou tetovován a. Surový divoch, duševně nevyvinuté individuum z vrstev civilisovaných, zločinec, hluboce pokleslá ženština — vše to jev í nižší stupeň v ý v o je duševního. T řeb a vid ěti v tetovován í zvláštnosti nižších ras. V ysk ytn e-li se u pří­ slušníka kulturního národa, jest to zpětný krok ve sféru niž­ šího v ý v o je duševního, neb aspoň zřejm ý náběh k takovém u kroku. Tetu áže častěji pozorován y v Bosně, zvláště u k a to lic­ kého obyvatelstva. M uži tetovu jí se tu na ram eni a předloktí, ženy na prsou. Řidčeji bývá tetovován o čelo tečkam i nebo malým křížkem . Zde vidím e tudíž zřejm ý ráz náboženský a také proces ten provádí se tém ěř vž d y v neděli a ve svátek po mši blíže kostela. Za dob francouzské revolu ce teto vo v a li si někteří 168

slova »éga lité, liberté, fra térn ité« nebo jen začáteční písmena jejich. O byčejně tetovu jí se u nás na přední ploše ramene, před­ loktí, na prstech, na prsou. Dr. Neuman postihl i tetuaže na hýždích, na přední ploše stehna, dolní části života a jinde. O brazy tetovován í u nás nalezené rozděluje Doc. P a n ýrek 379) asi v následovní skupiny:

O b r. č. 107. M a n d alen a z H rad ce.

1. Kresby, týkající se lásky: srdce neporušené, nebo šípem probodené (obr. 118), s hořícím plam enem vzhůru šlehajícím, často označené písmenami, k teré jsou inicialkou tetovovan éh o neb jeho m ilenky neb obou. N ěk d y naleznem e celá jména, le to ­ počty i den narození. N ěk d y kresba obdána jest ratolestm i, pa l­ metami, věncem neb ve způsobě erbu provedena. V ed le ta k o ­ 169

výchto srdcí přidal tetovovan ec i odznak svého zaměstnání; řem eslo neb vojenství. 2. Z m íry četná jsou písmena. Obyčejně jich po více nale­ zeno, někdy samotné neb s letopočty, ozdobam i neb různými jinými obrazci neb s vypodobením m ilenky (obr. č. 119 a 121), 3. Jindy patriotismus tetovovan ce hlásí erb y zemské, státní, dvojhlavé orly, uherské koruny, půlměsíce s hvězdou, fantastické obrazce s iniciálkam i nositele neb kresliče. Jindy teto vo va n ec projevuje vlasten ectví vzpírajícím sokolem s činkou (obr. 120), N ěk d y v erbech zříš znaky živnosti, řem esel neb vojenské. 4. Ž ivot vojenský se svým i dlouhými a prázdným i chvílem i a nepedagogickou nevším avostí o duševní živo t vojákův hluboko zasáhl do bláhového tetovován í. Zde bývá jméno m ajitelovo, jméno neb číslo jeho pluku a setniny, letop očet tetuaže, prápory. čáka,~ šavle, h la vy koňské, jezdec na koni, kopyta, biče, ok říd­ lená kola, kanóny, zkřížené pušky, m edaile, záslužný kříž, ba i celé lodi (obr. čf 118, 122). 5. Trochu rozumnější podklad se hlásí v odznacích zam ěst­ nání: Šípy, kladiva, klíče tu vidíš, hoblíky, kružidla, pravítka, sekery, palety, koně, koňské hlavy, zkřížené biče, podkovy, kladiva, lžíce, kleště, perlíky, kovadliny, volské hlavy, zkřížené sekery, nůžky, vesla, kotvy, líru. 6. Jak shora podotknuto i m ělkost nábožných dušiček ne­ dala píchacímu pudu tetovovan ce spáti a předvádí nám značné náboženských připom ínek: K říž, kotva, srdce bud každé zvláště neb dohrom ady jako odznaky víry, naděje a lásky, kotva s k o ­ runou, rů žový věn ec a krucifix. (Obr. č. 123.) N ěk d y i rozjím avé m em ento na smrt, lebkou se skříženým i hnáty. 7. A dopadneš i figury lidské a zvířecí, ženy, jež v y z v e d á ­ váním určitých částí tělesných povětšině dostávají příchuť lascivnosti a erotiky, ženské poprsí spatříš tu, vojáky, b o jo v ­ níky s výstrojí různou neb bez ní, náčelníka Indiánů, jihoslovana, athlet s činkama, plazí se tu hadi, ještěrky, sokol s m ečem neb erbem, králíčky, m otýli, orlíčky a fauna a p. (Obr. 118, 122, 124. a 125.) 8. N ěk d y polehtá tě nápad humorný se sklonem lascívním: K o čk a oplodňuje myš. 7. I botanika hlásí se o svá práva. K větin y, žaludy, listy dubové, m akovice, ovoce, jablka, hrušky, višně, hrozny, bud samotné neb v e spojení s obrazem m ilované osoby. (Obr. č. 119, 124, 125.) 8. Jindy postihneš zas pouze nápad rozmaru: m ořskou pannu (obr. č. 120), nahodilý ok opírovan ý obraz ženy (obr. č. 124), vázu, prsten, náramek, závaží, fo togra fick ý aparát, dýmku, duhu, slunce, měsíc, hvězdy, tisknoucí se dvě ruce a p. A nyní před ukončením tohoto odstavce zaskočm e ješté 170

d o dílny tetovovací. N ěk olik jehel (3— 5) pohrom adě svázaných zabodává se do kůže šikmo do hloubky asi 1 mm. D ivo cí náro­ do vé užívají úlomků kostí, kostí albatrosů a p. T a k o v ý to instru­ ment se před vpichem namočí do b a rvy neb barva rozetírá se štětečkem po rozbodané kůži tak, že přijde do čerstvé r á n y . B arvy bývají z koptu, tuže, střelného prachu, indiga, cinobru a p. A pozorují lékaři mnoho tak ových to »znam enaných«, že později nejen láska k tetuaži ochladla, ale za svůj »c e jc h « se stydí. Zvláště slabému pohlaví přihodí se osudný případ, změní milence za nového a starý ji zůstal pod kůží vybodán. Jest ne-

O b r. č. 108. Tovačovského H ádání z r. 15o>9.

sporno, že ta k ovýto »p am átn ík « musí se světa, a nastává našim operatérům a jich pacientům cesta křižová. — Spolehlivých m ethod pro všeck y případy odstranění tetuáže dosud mnoho nemáme. N a rozjídání na tajném ženském místě dobrá je voda čapího nosku, vym ejvati a šátky rozm očené přikládati. P roti rozsed li­ nám, svrabom, neštovicím a pryskýřem tajného audu ženského vym ejvati a obklady vodou z vlčíh o máku dávati.380) — Čerstvá bylina plešková zevn itř přiložená aneb v e vodě její šátek smo­ čený a obložený uhašuje všelikou horkost černých palčivých neštovic v lůně. Odtud také palčivé hlavní bolení pomíjí. — V od a pálená z koňského kopyta, byliny, jest v pravdě zkušena proti palčivým nedostatkům, k teréž mají ženy ve svých taj171

nostech. Tou se musí m ýtí a do vnitř šátky klásti, brzo té hoř­ kosti pozbudou. — Šťáva z byliny kok ošk ové potíráním prospívá proti horkým otokům lůna. — D ivizna neb k v ě t toliko ve vod é zva řen ý jest zvláštní jeden kus proti otokům všech tajných míst teplým obkládáním, aneb na ní se posazením a přikládáním .3-1) Lůno ženské stahnoutí. K d y ž ženy vodou, v které že by •husí nožka (alchem illa) zvařena byla, lůno své myjí, v hromadu je stahuje, nejinak než jako že by panny b yly.382) Vlka hojí odvar hruštičky smísený s alunem, když se tento om ývá.383) — Kůra z borovéh o dřeva na prach ztlučená a zasy­ pána uzdravuje vlka v zadku, z chůze, přišlého, zvlášť aby s tou kůrou stříbrný klejt a kadidlo smíchal. Rozsedlin y v zadku léčí drm kové semeno ve vo d ě vařené a na rány přikládané.384) Šněrovačka. N o v ě v X V I. věku přibyla k lidovém u kroji ženskému šněrovačka či živůtek. Živůtky to jsou, co zapuzují v knihách oplecka. Ony ženské šněrovačky a ž iv o tk y jako kru­ nýře všecko pěkně oprým kované i perlam i zdobené, kteréž jsou dnes podstatnou a skoro nejpěknější částkou lidovéh o kroje, m ěly beze vší pochybnosti první své v z o ry v století šest­ náctém .385) N a hraně k století X V II. vyskytují se jakožto poslední ovoce španělských m od v inventářích našich živů tk y »s š o s y «38H) a živo tk y »v y s o k é «. A le podle vysokých životků jiné již skracují se až k paži a šněrují se. B rzy nastoupila tuhá šněrovačka, p ě k ­ nými látkam i obšitá, na místo životků (obr. č. 110). Ž ivů tk ové šn ěrovačky zůstaly pak v lidovém kroji až po tu chvíli.387) Voňavky. Příroda se nedá předělatí, tělo ať boháče či chu­ ďasa, krasavce či ošklivého více méně potí se a vydechuje různá arom ata dle čistoty jednotlivce. A i ty krasavice někdy zaváněly, leč ch těly jednak zápach krýti, o licom ěrnosti lidská, — ch těly také voněti. A m ívaly ženy již ve X III. stol. a za dob K a rlo vý ch při sobě také již voňavky, »p o v o ň k y «,388) na př. pižmo, jak dosvědčeno glossami k m ravokárném u výkladu M ilič o v y P o stilly.389) O prvním jablíčku stříbrném, na páse visutém a vůní na­ plněném, jest zmínka v pražských popisech teprpe r. 1486,39°) ač nelze na pochybách býti, že b ývalé rolničky a zvon ečk y na pásech už v první půli X V . věku se vystřídaly s jablky vonnými. Roku svrchu řečeného Mikuláš Kelhu f odkazuje dcerám svým »p ižm o v stříbrné okruhle a jablko stříbrné v e lik é k pižmu a dvě m enší«. Od té doby potkáváš se s jablíčky vonným i na ženských pásech do om rzení zhusta. V ed le toho zám ožné dám y na­ pouštěly své facality (ruční jemné šátečky) různou vonnou specií, jako pižmem, skořicí, ambrou a pod. O brázek č. 127, z Paprockéh o knihy, slově Panna. Je tu panna, nad niž nelze pom ysleti sobě nádhernější, v jedné hrsti drží facalit vyší172

vaný, obroubený a s třapci, bezpoch yby zlatými, na rozích obvěšený. V druhé ruce má oháňku. V ed le toho nošena v rukou neb vkládána do šatů byla malá jablíčka, jež apatekář m íval na krámci. Zde předpis specií:

O br. č. 109. Z chrám u sv. M ichala v C hru dim i.

;>Wezmi ladanum, ambry, pižma, řebíčku, zandalového dřeva, paradysového dřeva, jednoho jako druhého, smíchej v hromadu a udělej z toho kuličku.391) V e d le toho zám ožné tříd y pro vůní a hlavně pro desinfekci v čas moru ruce a tvá ř m yli si v octě k arafiátovém .392) 173

Vonné rukavice strojiti. A m bra k mnohým vonným věcem se užívá, jako ku potírání rukavic y jiných podobných. Posyluje m ozku y srdce, když se k ní voní, zahání m orové p o větří.38 ) A m b ry k mnohým vonným věcem užívám e, jako k natírání rukavic a jiných podobných.384) Vůně a desinfekce bytu: Ku přepychu jednak zámožných, jednak však v případě epidem ických nemocí byl vzduch svět-

O b r. č. 110 . Slezanka z díla Vecelliova. Venetia 1598.

nice ovoňován neb desinfikován. B ylo to v prvé řadě arom a­ tickým i vodami, pastilkam i ( = trocyšci), k teré bud rozpouštěly se v e vodě neb v plameni pálili, neb přímo desinfekčním i svícem i. Desinfekce a líbá vůně obytných místností. S víčky vonné proti jedu, nakažení a moru: V ezm i Ladanum šest lotů, Styracis calam itae deset quentí, A sa e dulcis šestíquentíků, Kadidla tři loty, 174

Obr. č. l il.

Kopie

starého

obrazu

na

Opočné.

Stoechas čty ry loty, Růží červených, H řebíčkuo každých po šesti lotech, K ů ry citrin ové a zandalu žlutého, každého dva quentíky, Zrn ja lovcových jeden lot, A m b ry a pižma, každého šestý díl quentíku, Uhlí lípovéh o půl druhé libry. T y všechny vě ci s gummi tragakantovým a pálenou vodou růžovou smíšené nechť se zetrou teplým trdlem neb palicí, a potom v trupel jako v těsto nějaké shnětou. Z toho potom ať udělají se m alé svíčky, a poznenáhlu suší. O těchto svíčkách napomínám vás, že ty mohou ovšem ku potřebám již oznámeným v pokojích a kom orách rozsvěcován y býti: ale však v y nemáte vch ázeti do těch pokojuov, leč p rvé ten dým se rozejde a vyčichne, k terýžb y sice hlavě, očím a plícem nem álo ublížiti a uškoditi mohl. A p rotož vám radím, abyste raději vonné trocyšky aneb k oláčky do v o d y rů žové v nádobce stříbrné uvrhli, a postavíc nádobku tu nad rozsví­ cenou svíčku, tau parau aneb vůní z té vo d y vystupující kom oru vaši vykadili, a potom v sebe táhli, jakož i já obyčej mám činiti v svých komorách. Přihází se časem, že zhola všecken čich potracujem e, a hned nic von ětí nemůžeme. V tak o­ vé příhodě dobré jest prop lak ovati ústa kloktačkou z rauty a hysopu, zva říc to obé v octě z cibule mořské, a často žvejkati cicvár. Způsob strojení koláčků vonných, kteréh ož užívala Hrabinka z Arnsburgu: Vezm i, Růjí# bilé osm lotů, a oškubej s ní lístky. Potom ztluka ji v m oždíři hliněném, přidej Beftioin čtyry loty, m očeného za čtyrmecítťha hodin u vo d ě růžové. Item, přidej A m b ry z tíží dvau zrn, a Muškum jednoho zrna, též i Zybetu za čtvrtý díl jednoho zrna. T o vše zetři čistě na kameni, a potom spolu s růží stluc. K tomu ke všemu přičiň jeden lot výborného cukru. A tak stlučeného a dobře zacpaného nech v m oždíři státi za dva dni. Potom udělej z toho plást aneb trupel, a z něho dělej koláčk y aneb kůlky okrauhlé. P o třeb í jest také, přidati nětco nemnoho gum m i. tragakantového, rozm očeného u vo d ě růžové, a k aždý k oláček položiti na lžici gummi drako­ vého, aby se tím m ocněji v hromadu spojili a ztužili. N aposledy každý koláček ten do dvau lístků růžových obaliti aneb zavinauti.395) Voňadla. N ositi v rukau nětco voného, jest prospěšné, a ty vě c i jsau mnohé i rozličně strojené v appatékách, z am bry a z jiných v ě c í vonných, k teré ž se bohatým dělají k času zimnímu nebo letnímu, jakž p o větří příčinu dává. Chudí mohau hřebíčky v octě vařiti, a zavázati je v šatu, a tak voněti, anebo jalovec, pelyněk, koliandr, aneb k o zlík v víně anebo v octě, některé z těch nam očiti a nositi v šátku, anebo v tom víně haubu vom očiti a voněti. V o c e t smísiti s ruožovau vodau a a s rojovníkovau, v tom haubu vom očiti a voněti, též v A qu a vitae šátek vom očiti a voněti. T a k é sám pelyněk zelen ý nositi, 176

květ karaffijalový, bazaliku, tak jakže by čas slaužil, a p o větří žádalo, to sobě vybrati, silná vůně, hlavě plné bolest zbuzuje, í musí prvé hlava vyčištěna i posilněna býti slušnau správau. T ě lo také aby čisté držáno bylo. P o jídle ne ihned často voněti, nebo tudy se hlava velm i naplňuje, ale ráno a před ve če ří najvíce v o n ě ti.190) Prádlo. Na konec zmíněno bud stran praní všelik erak éh o vinutí čili prádla jen to, že proti X V . věku nic se podstatně nezm ěnilo. Pradlí špinavé prádlo tepaly či praly na březích vod. Tlo u k ly je rukama o kámen, vodou pořád zalévajíce. V P ra ze tak čin ívaly nejvíce na ostrovech, zvláště nynějším Střeleckém . Pradleny sem p ře vá že l převozník. Prádlo bylo buď

O br. Č. 112 . N á h ro b n í tabule v Chrudim i.

před tepáním, bud po něm vyvařován o. N a to m ívala kde která domácnost jako druhdy »k o tle prací«. Louh pomáhal čistiti. V létě nade všecky louhy a tepání pradlen pomohlo slunce k vyb ělen í prádla. V zimě pověsila hospodyně vyprané vinutí na »š rá k «, jenž mnohdy stával i v měšťanských domech praž­ ských v e světnici podle kamen. Usušené prádlo se všelijak m andlovalo. Podle prostičkých starodávných způsobů vyskytu jí se v X V I. věku již mandle »strojn é«. V P ra ze je r. 1589 zmínka o jednom »strojném mandlu s instrumenty a potřeb am i«, při něm byl ře tě z v e lik ý a zděř železná. Ovšem ta k ový v e lik ý strojný mandl byl spíš na fabričné m andlování mnohých pláten, ale nepochybujem e, že si k mandlíři mnohá hospodyně donesla také prádlo své. N a sušení a natahování jemného prádla, roušek, paučníkův a okruží m ívaly naše pram ateře »p re s y «, »p rk n a «, podušky, koule sklenné. K e konci století X V I. objevují se v inventářích železn é cihličky.390) 12

177

M e zi jiným nesmíme ku konci zapom enouti na metlu našich staročeských panen a paní, na havěť, kterou b yly právě okusáván y a o h ry zo v á n y tak, jak m nohá m o d ern í Eva. Jest to existence blechy, vši, m ola, m ouchy a komára. — Nůže pojďm e nyní na ně bez plácačky a hoňme nejdříve mouchy a zabíjejm e kom áry: W e zm i pryskyřici jedlovou na papíře tence rozraženou a polož ten papír v pokojí na stůl aneb na lavici, kdež mnoho much jest. Snadně je schytáš anebo na něm zváznou, jakž jen dosednou. — Bílá kýchavka v m léce vařená a mouchám představená, k te ré ­ k oli z ní jisti budou, otekou a rozpukají se.397) — Houby červen é muchomůrky mají se v m léce va řiti a muchám představiti, mrou

O b r. č. 113. Český sedlák z m apy Sadelerovy.

po nich; však šetřiti musí, aby se jiným živočichům aneb dítkám toho nedostalo. — Vrbina zapálená dává ze sebe ostrý dým, k terým ž se kom áři rozhánějí a kdež se ten dým dostane, do k teréh ok o liv pokoje, tu mouchy zůstati nemohou.398) Moly, blechy a vší a komáry ze šatů, prádla a peřin zahání staročeská moudrost následovně: P elyn ěk v slané vo d ě vařený a v pokojích a kom orách pokropený, m oří a zahání blechy. — Brotan m ezi šaty vlo žen ý do truhly zachovává je před m oly a červy, aby jim neuškodili. — Pod peřinu do lože vlo žen ý zahání blechy a štěnice. — Krám ský kmín u vodě vařený, aby tou vodou v pokoji aneb v kom oře polil, zahání blechy. — Touž pelyň kovou vodou mejti postele a lože, zahání štěnice, 178

Obr. č.

H4.

Z epitafia v kostele starobydžovském : Jindřich

Kapoun

ze Svojkova

a syn jeho Zbynék.

cimices. — V e vlaších ten obyčej mají, že listí svalníku většího letním časem u v e č e r do domů vnášejí a kladou okolo peřin aneb ustlání na postel , jeden podlé druhého: když tedy štěnice v noci nahoru lezou, zůstávají na tom vlasatém a chlupatém listí, ráno je zam ítají preč. V šivá bylina v octě vařená, aby tou jíchou šaty pokropoval, vyhání z nich vši.3”9) V létě zbírá se vo lšo v é m ájoví aneb loubí ráno, dokud ještě vlh ké od rosy jest a stele se do kom or a pokojů. Váznou na něm blechy a potom se koštištěm smítají. — Potoční pepř ráno za rosy do kom ór a pokojů nastlaný m oří blechy, ale musí se potom rychle koštištěm listí ven vym ésti. Listí z chebdí přes noc ve vodě m očené neb vařené aby tím zdi a podlahy v k o ­ morách políval, zahání kom áry a blechy. — P řed štěničnou bylinou blechy a štěnice odevšad utíkají.400)

180ř

DOSLOV

♦

OBSAH:

Ú su dek lékárník a,

zákonodárce

a lékaře*

n yn í na rozloučenou p o vím e si, dám y, jak na m o ­ derní kosm etiku dívá se m od ern í nestranný lékárník, jak zákonodárce a jak lékař. N echvalně jsem se vy já d řil v úvodě o provádění k osm etik y v době nynější, neboť to, co nam noze, ne všude, leč velice často u nás pod pláštíkem k o sm etik y se provád í, jest p řím o vandalstvím na zd raví a pirátstvím na kapse b ližn íh o páchané. — A nam noze v té bezm ezné chvástávosti, barnum ské za­ placené reklam ě našich časopisů a kalendářů vid íš p řím o ty hrabivé ruce nenasytné zištnosti, jak hledí vy rv a ti vám, leh kovážné duše, m ozolné nastřádaný groš. P o vá lce vzn ik lo chem icko-kosm etických laboratoří a přípravků víc e než dosti. K a žd ý tvrdí, že jeho vlastní přípravek je nejlepší, nejdokonalejší a pom ěrně nejlacinější! Tím přicházíte do rozpaků a nevíte, komu máte uvěřiti. Správný vý b ěr je v kosm etice tvrdým oříškem ! N e j­ chudší dělnice, jakož i mnohonásobná milionářka, každá chce odstraniti své vady a ta krásná chce býti ještě hezčí! Všechny přípravky nabízené jsou: nejlepší! Jste na rozpacích. Dnes vyrábí kosm etiku a krášlící prostředky komu se zlíbí. N eu plat­ něný herec, vinárník, fotogra f amateur, b ývalý číšník, b ý v a lý sanitní šikovatel, b ývalý masér, holič, b ý v a lý laborant, vd o va po sluhovi z lékárny, vd ova po lékárníkovi, vd ova po lékaři, lékárníci, magistři, doktoři m edicíny, doktoři chemie, inženýři chemie i anonymní společnosti, ti všichni pracují v oboru vý ro b y kosm etických přípravků. V yh ýb ejte se výrobkům , na nichž jméno vý rob ce uvedeno není a k teré se kryje značkou »X Y « , vyrábí B atd., ponévadž neuvedené jméno prozrazuje, že v ý ­ robce odborníkem není. H led ejte jméno výrob ce a m áte-li před sebou titul dr. medicíny, inž. chemie, lékárníka, magistra pharmacie atd., můžete přípravek ten s důvérou použiti. Všichni ale k valifikovan í chem ikové, dři m edicíny i mag. pharmacie nemusejí býti odborníky v kosm etice. Prohlédněte si proto d o­ poručení z kruhů odborných, které mají zkušenosti v kosm etice a dbejte odporučení drů m edicíny i dermatologů. 183

L ék ař nad dnešními pom ěry s těžkou resignací krčí b e z­ mocně rameny, hygienik p o vá žliv ě kroutí hlavou, zákonodárci mají více jak s dostatek práce v e stranicko-politických štva­ nicích, — a švindl špekulantství jako p le ve l bují utěšeně dál. C o mohli by vy p rá vě ti praktičtí lék aři o věcech těchto ze svých ordinací, — jistě historie přesmutné. Nejsem medikus, jsem lékárník. A le z prakse své p otvrd iti mohu, co po léta do ruky mi přišlo různých kosm etických obětí v podobě vy rá že k od pudrů a krémů, s vik lavým i zuby od různých past na obličej, s vypadalou kšticí více méně velikou až lysinovatostí do týla, s poloobarveným i vlasy do všech

různých odstínů do duhová. Blednička, nechutenství, n ervy porouchané, kruté bolesti hlavy, to často nebylo ničím, než v ý ­ slednicí blahodárného působení m oderních representantů kos­ m etiky. N e nezajím avá jest k a p i t o l a o názvech specialit kosm etických. P ři prvém pohledu zdá se, že jsou vo len y názvy nazdařbůh, leč přece po většině více méně zde pozorovati lze určité vlivy, kterým i se řídí jich n ázvosloví. Přirozeno, že v prvé řadě, zvláště u lidí více obchodem než zdravotnickou stránkou se obírajících, převládají názvy nápadné, nezvyklé, do očí bijící. L eč déle probírej tu pestrotu a rozškatulkuje se ti značně do přihrádek pravidelných. 186

Nuž, zajděm e si do podobného m ezinárodního musea spe­ cialit. N ezalekněm e se oné spousty lahviček, krabiček, různých obálek a lecjakých bizarních tvarů a vezm ěm e zřetel jen k ná­ pisům. A tu zříme, že jsou určité skupiny, k teré uvádějí:401) 1. Jména historická, zvláště osobností ženských, krásou vynikajících, na př. A id a Seife, A nny Crém e, K ateřin y carevny krem, Louise Créme, Lucrecia Savon, M aria Stuart Crém e, M aryolain e de Trianon atd.

O br. č. I 16. Petr V o k z R ožm berka. Z Paprockého Diadochu.

2. Jména mythická: A donis Savon, A p o llo G lycerin, Diana Poudre, Libuše pasta, L o re le y Haarwasser, Růbezahl Zahnpasta atd. 3. Jména místní: A rk a d ia Seife, Lotion Athenienne, Eau de Cologne, K am csatkaer Frostbalsam, Savon N eapolitaine, Bain glycerin de Paris, Park-C lub Puder, švédské m andlové otruby atd. 4. Jména vynálezců: A n n y C zila gové pomáda na vlasy, Kum m erfelďsches W aschwasser, Eau de Quinine de Pinaud,, Simon Créme, W illiam s Soap atd. 5. Jména továrních značek. M ýd lo s holoubky, s koníčkem , se sovou, pudr se supem atd. 187

6. Jména, poukazující na složení přípravku: Lanol Crém e, m ý d lo sírové, Hair Petrol, salicylová voda toaletní atd. 7. Jména, vystihující účel, účinek medikace: H elioderm a crém e (na sesvětlení pleti), hygiene et beauté poudre, rosaderma (na orůžovění kůže) poudre, belladerm a (krásná pleť), kaloderm a (krásná kůže) gellée, Solvolith (rozpouštějící kámen) zubní pasta, T a b lettes de Jouvence (mládí) atd. 8. Jména, vyznačující určité třídy, pro k teré jest přípravek určen: Baby cosm etique, bébé savon, mady soap, Studenten Mundwasser, Soubrette Puder, turistická náplast atd. 9. Jména, vystihující vzhled přípravku: Email Créme, F ayen ce Créme, H erm eline Puder, Porzellan Créme, Poudre rubis atd. 10. Jména, vyznačující užívání přípravku: Rasol Créme, Rasolin Seife atd. 11. Jména označující částí těla, pro které jest přípravek určen. Bušen - Entwicklungspráparat, Bíisten - Créme, Tao amerícan hair cream, K alodont (odus = zub), Kosm oderm a (kosm eó = krášlení, derma = kůže) atd. 12. Jména projevující zdravotnický význam : Sanitas (desinf. holící prostředek), Sanitor atd. 13. Někdy jsou jména nesrozumitelná, náhodně volená, jichž obsahu jest těžk o dostihnouti: Haar Pri-Pom -Ba, Irakarabian, N agelp u lver K y z, Rhodopis atd. 14. Jména bombastická, z nichž čpí již často nereelnost dryáčnická, z pravidla to jsou výrob ky, honící se čistě za popu­ laritou a rychlou výdělečností, bez ohledu na vážný ton vla st­ ního účele: Brillantine Es ist erreicht, D ollar-C rém e Am ericain, L ’eau secrete jeunesse, H aar ew ige Jugend, Javol Haarwasser, M oussquetaire Pom ade, N agel-C rém e Hochglanz, Non plus ultra b a rvivo vlasů, P e le M ě le Crém e, R apid h olící m ýdlo, R ein e des crémes (královna krémů), Sil' vous plait mas sage (mazání J e H i lib o " atd. A tato skupina přivádí nás ku nakloněné ploše kosm e­ tiky, kde fabrikaci uchopila ruka zištná jen za výd ělk em se ženoucí, bez ohledu na kapsu a zdraví, seznavši slabost lidské fin tivosti a líbivosti, tu zužitkuje bezm ilosrdně do poslední kapky lidské krve. Zde v y v o lá v á si mysl má příklad z prakse. Přijd e tovární dělnice — ne dnes, kdy dělník značným op lývá již penízem, leč léta před válkou, kde skutečně groš dělníkův byl »v y m o z o le n ý « — matka tří malých dětí, vyhublá a vychrtlá, obraz bídy hladové. Žádá krém na bujná ňadra. Jsi zaražen z prvu, pak vysvětluješ, že to jen klamání lidstva, zde že lépe snad bylo by jiti k lékaři na poradu, ten že případně předepíše 188

nějaký vhodný sílivý prostředek. »T a m jsem byla, marně jsem vyhodila peníze, radil mi silné polévky, masitou stravu, v p o ­ ledne a v e č e r sklenici černého piva, dopoledne skleničku malaga, kam bych přišla, na to já tolik nemám, tohle bude lepší, to mi půjčila má znám á.« A p oloží mi na stůl ušmudlanou b ro ­ žurku. »D iv světa. — T o zde ještě nebylo. — Bujná ňadra. — P o týdenním použití ta nejplostší ňadra pilným užíváním — na v e č e r řádně čtvrt hodiny krem em mazati a ráno krystalovým balsámem deset minut om ývati — docílíte překvapujících, zázračných účinků. Prsa z počátku začnou nabíhati, pak lehce nalévati až pak se mohutně d mo u t i . . . Cena kelím ku 35 M a rek

O br. č. 116a). Z p ostilly dítek z r. 1589.

a krystalovéh o balsámu 15 M arek. P rod ává se jen pohromadě, proti předem zaslanému obnosu . . .« Vysvětluješ ženě, že není to na základě moderní lékařské v ě d y možné tak ovéto zázrak y prováděti, zde působilo-li by co, že může býti jen to, co lékař radil, silná výživa , snad i pravidelná masáž prsou, ale tu pak stačí prostý tuk, máslo, sádlo neb trochu vaseliny na mazání a trochu vlažné vo d y na om ývání a ne krém s balsámem za 50 M arek. Sháníš a skládáš veškerou svou vým luvnost a žena m lčky před tebou jako kajícnice stojí, máš radost, žes ji přem luvil a na pravou cestu vsunul. U zřev konečně blahodárný účinek svých slov, skončíš. Pausa. Na víru obrácený hříšník, jak beran s hlavou sklopenou, chvíli stojí, pak m echanicky vztáhne ruku na stůl po brožurce a chladným hlasem se otáže. »Sim ich, depa by to d ostala?« — A ž ti zlostí v obličej 189

vežen c krev. — Vysvětlu ješ: »T a k o v é vě ci nejsou zde pohotově, kd ybyste si to výslovn ě přála, nutno bylo by to objednati zvlá ště.« — A od p o v ěd ? — »P ep o , Frantíku, pote, tady nic nemaj, podívám e se tamhle do drogerije, tam to spíš dostáném !« — Lidská ubohosti mozku lidského! A k v ete do dnes a bujně vegetu je na hlouposti lidské to to bezm ezné šarlatánství. A ohledejm e dále n ázvy specialit s ohledem k udanému původu jich součástí/01) »A lp en b lu m en -C rém e« nemá s alpskými k v ě ty co dělati. »A m b ra -C ré m e « a »A m b r e antique C o ty « neobsahuje ni stopy ambry. »B ea u ty Perles T o ile tte Po u d re« právě tak jako »L o tio n des p erles« a »P om a d e au p erles« perly neviděly. Birken-Balsam, m ýd lový to roztok s boraxem , Birken - Crém e, směs tuků, Birken-Brillantine, smíšenina olejovité a líh ovité vrstvy, BirkenH aarwasser, lih ový obarvený roztok kyseliny salicylové, resorcinu a síranu chinového, B irk en -T oilette-W a sser, roztok mýdla, potaše a boraxu, vše svařeno, břízu ani b ře zo v é listí, ani kůru ani šťávu nevidělo. Podobně Cam elia-, A kacia-, Alabaster^, Crystal-, Cydonia-, EdelweiB-, Fraies écrasses-, Gurken-, íris-, A u lait de vío lette-, Lilien-, Lilienm ilch-, Convalaria-, V eilchen milch-, E ierdotter-, Erdbeeren-, M yrhenblúten-C rém e nemají praničeho společného s kam éliem i, akacií, alabastrem, křišťálem , cydonií, protěží, suchými jahodami, okurkami, kosatcem, fia lk o ­ vý m m lékem (!), liliem i, liliovým m lékem (!), konvalinkam i, žloutkem vaječným , lesními jahodami, m yrhovým i k věty, nej­ výše snad jm éno a jsou víc e méně směsí sádla, vosku, vorvaně, oleje, glycerinu neb parafinu s alkaliem i, vodou a g ly c e ­ rinem různě navoněným i, tu distinguovaněji, tu rázovitěji, dle toho, s jakou třídou odběratele se počítá. Podobně B rennessel-Haarw asser různých firem, až Kneippovu vyjím aje, neobsahují pražádných látek z přesličky. CoraliaZahnpulver neobsahuje korály. Rosenm ilch není z růží, ba ani růžovou sílicí navoněn. Podobně Cypris poudre a O rchidée ď lk r ia Poudre nejsou z cypřiše a orchidejí. Eau de boeur ani máslo neviděla. A zde jest vřed celé otázky, jednak šálení kupujícího p řed ­ stíráním jiného složení preparátu než jest, přítomnost případně škodlivých látek a přehnaně nepom ěrně vysoká cena prodejní. P ro to také i občas o zve se zákonodárný sbor i v tom to směru, jak vidím e ještě ve starém Rakousku. Poslyšm e posla­ necké kruhy, jak bouří svými interpelacem i.102) » Již dlouhou dobu jsou různé praeparáty veřejn ě vynášeny jako lé č ivé p rostřed k y p roti té neb oné nem oci neb dokonce proti víc e nebo všem nemocem. P raep aráty ty to nemají bud žádné lé č iv é moci, neb alespoň ne oné p ro ti uváděným nemocem. B ývají to obyčejně bezcenné indifferentní praepa190

ráty beze všeho účinku jak na tělo lidské, tak i oproti jednotlivým funkcím těla, s tou výjim kou, neobsahují-li dokonce nečistoty neb neobsahují-li zá ­ rod k y nakažlivých nemocí, hlavně nem ocí kožních. Všechny tyto prostředky jsou nejvýše s to nem oc přivoditi, nikdy však nemoc zhojiti. ) V ezm em e-li nějaký lid o v ý list do ruky a pohlédnem e-li na insertní jeho část, nevidím e skoro nic jiného, než doporučování těchto podvodných lé č iv a právě takových kosm etických přípravků.

O b r. č. 116b). Z knihy p an a Konáče z H odiškova.

Jakýsi pojem o kolosálním tom to objemu této podvodné industrie p o ­ dává nám následující výtah sestavený z lé č iv inserovaných v p eriodických časopisečh. \ »P r a v é zázrak y činí perbolin ová mast při otevřených nohou, skvrnách všeho druhu, růži, bolavých prsech, hnisajících ranách, vyrážkách kožních, pocení nohou. K d o nemohl b ýti dosud zhojen, zkus Perbolin. Bude v k rá t­ kém čase své choroby prost. Denně přichází poděkování. K dostání jen u výrob ce Dra Aug. Eppelsheima, C v ik o v v Sasku, 24. Dose po 2 markách. P orto 20 feniků.« ' í 91

Č ervený nos zbledne, když upotřebí se »M aru b in « od O tty Reichela v Berlíně. N eu věřiteln ý má být výsled ek po upotřebení přípravku »B la r* c ol«. »B la n co l« jest prostředek »kolossalní«, »d iv o tv o rn ý «. »J a k o b y d ob ro­ tivá ruka setřela ohyzdnost náhody s ob ličeje* — T ak é všelik é skvrny na ob ličeji zmizí, když koupí se z d ivotvorn é lékárny Hajose A rp ad a v Aradu za korunu »J o b oly a -C rem e«. »M irtus C rem e« a »C rem e de B eauté« ma;í p ravděpodobně týž účinek. »Přesn ě v ě d eck ý p od k lad « zajišťuje se u »R e port C ream e« u K o g le ra v e Vídni. » V několika dnech odstraní pihy »C rem e A n n y «, J. A p p e la ve Vídni. R ob ert Fischer vyp la tí 2000 K té, která po upotřebení jeho »C rem u « pihy neztratila. T y to posledně jm enované příp ravk y tvoří přechod od čistých léčiv ku kosm etickým prostředkům, které jsou také švindlem, t. j. nemají těch vlast­ ností, k teré při nich se vychvalují a ned ocílí také toho účinku, pro k te rý vlastně jsou kupovány.

O br. č. 118. F ran u lič A., rak. vo jín nar. v R aguse r. 1877. T etovován r. 1901 na rukách a prsech.

A pro tuto příčinu patří také k švindleřské industrii a k podvodném u obchodu, proti kterém u nevědom í lidé musí zákonem vzati b ýti v ochranu. P rostřed k y pro vzrůst vlasů jsou již velm i staré a ačkoliv ještě nikomu nepom ohly, musí míti ještě dnes mnoho odběratelů, p rotože vyskytují se stále nové a stále četněji. K největšímu proslavení v Rakousku dospěla pomáda A n n y C zilla go vé v e Vídni pro vzrůst vlasů a vousů. Že tato p o ­ máda musí m íti ob rovsk ý odbyt, to dokazuje reklama. »F ab rikan tk a« sama se chlubí, že během 25 roků vyd ala za reklamu přes 3 m iliony korun! V celé spoustě různých prostředků pro vzrůst vlasů se u nás nejvíce jm e­ nují: »K á th e -*o d a na vlasy neb pom áda«. Dra (!) Henfella »H arasón«. »V šesti týdnech d ocílí se fešného kníru« pom ocí »L ilo d in u «. — P rofesora(!) Ch. T heod a »cibule na vou sy« urychlí s nápadným uspíšením vzrůst vousu i u lótiletý ch mužů. » P ili« připravuje se z ušlechtilých jižních rostlin a plodů, podporuje vzrůst vlasů, zabrání vypadáván í vlasů a sešedivění těchto; i oživn e odum írající k ořínky vlasů. »N o v ý vlas jistě naroste u potřebí-li se Johna Cravenburleigha H airgrow er.« Stejně podvodné jsou prostředky k odstraňování vlasů. Po upotřebeni jich mají »k o řín k y vlasů odum říti«. P od vod leží právě v tom, že násled192

kem tohoto klamného doporučování člověk, k terý p řírod o věd eck y není vzdělán, nabude přesvědčení, že prostředek ten nejen vlas zničí, nýbrž vzrůst nového vlasu zamezí. » I s kořenem odstraní vlas pasta Dra (!) B oetg era.« Jeden kelím ek tohoto prostředku stojí 6 K. — »S k ořen em « odstra­ ňují vlas i všeck y cstatní vyk řičen é toho druhu prostředky. P ro ti potu »b áječně účinkuje« Dra Forstra »S ch w eifífein d «. Pou žije-li se »A n tih y d o ric e «, potící se nohy oschnou a pozbudou úplně zápachu. Nestoudný rozsáhlý podvod, jímž i dětem chudého lidu se poslední sousto od úst trhá, strojí se již po několik let prostředky pro zvětšení žen ­ ských prsů. »K y p ré prsy a plné form y tě la « nabudou d ív k y i ženy po upotřebení výživn ého prachu t. zv. »T h ilo s ia « od R. Haufe v Berlíně. »P o p rsí

O b r, č. 119. Josef Zelený, vojín, nar. r. 1894. T etovování na pravé ruce.

O br. č. 120. B ro n islav T obík , vojín, Berlo^ vice^Biela, p olský d ůlní dělník. Tetovován 1912 na předloktí.

se vzed m e a zklene v dokonalou okrouhlost«, užívá-li se »L e M ira cle «. »J a k o čarovnou rukou vykouzlené — v 15 minutách dokonalá krása«. Cena 10 K. — K rém na prsy »Id e a l« spočívá na předpisu již celým i generacem i poděděném od Dra (!) H elliera z A cad em . Francaise (!), k terý b yl v p o­ slední době »m oderním účelným způsobem upraven a zlepšen«. »R o b o s e « jest vyznam enána zlatou m edailí a čestným k řížem « a j. V ýtečn ým p r o ­ středkem jest dále ^Kalifornská vod a pro vzrůst prsů« od J. A p p e la ve Vídni. Jedna láhev' stojí 8 K a stačí úplně k docílení výsledku. »Jed in ě spolehlivě účinkující jsou japanské krém a vod a pro zveličen í prsů a mladé d ívce je tak umožněno přirozené vyvin u tí prsů urych liti.« Dle »Z a z y « na­ budou prsy atm osferickým tlakem »dokon alé úměrné plnosti.« »Ideálních prsů« docílí se galvancplastickým přístrojem »P a x «. Cena 20 M. — V je d ­ nom měsíci nabude d ívka plných prsů, když používá »koncentrovaného bylinného m léka L ait d ’A p y «. 13

193

Z tisíců prostředk ů této podvodné industrie nalézají u nás velkého odbytu ještě tyto: »P a říž sk á voda pro zvětšení prsů«, »V o d a M . P re isle b e n a «, V ege tab iln í crém na p rsy « od K áth y M en zelo vé ve Vídni, »R e staurator prsů Ju liette«, »B alsam na prsy Sinusolit« od J. A p p e la ve Vídni, »V íd e ň s k ý crém na p rsy « od H ugona M einaua. »Jedin ě spolehlivě účinku­ jící: »B iisteria, orientální sílící prach «, »A m o rlie n «, »G ra z in o l«, »C rem e a lv ija « atd. až do nekonečna. P okud jde o prodej prostředků k zamezení, zmírnění neb vyléčení n e­ mocí, tu již naše zákonodárství o to se postaralo, že prostředky, k teré zdraví přím o ohrožují, mohou býti zapovězeny. A le také ona »lé č iv a «, jež jsou indifferentní a proto zdraví škodlivá nejsou, škodí nemocnému nepřím o, když na místo, ab y ku po radě zavolal lékaře, dá více víry anoncím novinářským a sáhne po těchto výsledku i účinku prostých p ro střed ­ cích. Jest to nesporně p o vážlivý stav, ježto těmito dnes tak hrom adně v y ­ ráběným i a také skutečně kupovaným i p rostředk y v nesčetných případech se nejen vyléčení nem oci zmaří, ale m nohdy rozpoznání nemoci nadobro znemožní.

O b r. č. 121. Jan Č ihák, vojín, nar. r. 1888. T etovo val sám sebe r. 1901 na před lo k tí levé ru k y svazkem tří jehel nam áčených v tu ji.

» A kdybychom tento obchod s jm enovaným i p říp ravk y i se stanoviska čistě hygienického neposuzovali, kdybychom i nehleděli k nepřímému p o ­ škozování zd raví tím, že nevyh led ává se pom oc lék ařova — musíme jej z dů­ vodů národohospodářských bezohledně potírati. V š e ck y ty to prostředky, b ez ohledu na to, n azývají-li se »lé č iv y « neb jen m ezi prostředky kosm etické jsou zařazovány, nemají jim připisovaného účinku a nemohou jej také míti. — K d y ž ted y tyto prostřed k y jim přikládaný účinek vykonati nemohou, klam e p rod ávající kupujícího o povaze, ceně, jakosti, vlastnostech a účinku zboží prodávaného. A tím to způsobem dopouští se podvodu, tak jak v naši knize trestního zákona stojí.« T en to skutek jest dle našeho trestního zákona podvodem , a to dle § 197. až 205. a 461. Rakouští státní návladní však zde oči své zamhuřují a nevidí, že p od vod n ý obchod tak ovým i lé č iv y nabyl již p ovážlivých r o z ­ měrů, že toto švindléřské vyk o řisťován í dnes i nejširších chudých vrstev lidu stalo se sociálním zlem, k teré státem musí býti potíráno. — Pokud stě­ ž o va l analfabetismus širokým masám lidu přístup ku různým časopisům, b ro ­ žurám a kalendářům a zvláště ku periodick é hanebné literatuře, nebyla švindléřská živnost »tajným i lé č iv y « pro chudé v rs tv y lidu nebezpečnou. N yn í ale zhoubná »litera tu ra « tato vnikla do každého domu, do nejchudších rodin a tv o ří dnes, ač jest to v e lice k politování, denní duševní potravu nejchudších. I V těchto tiskovinách obsažena reklama, k terá až k neuvěření působí také na četné příslušníky vzdělaných vrstev lidu, nalézá tím více 194

v ír y v lidu méně vzdělaném , p ověrčivém , mysticismu nakloněném a op rav­ dovém u vědeckém u lék ařství nevěřícím . Již n ázvy těchto t. zv, lé č iv působí na tento lid přím o čarovně. N epravá, ale s velikou pompou vykrášlená udání v e veřejných oznam ováních a vych valováních jsou způsobilá oklam ati tak mnohého ohledně jich ceny a účinku. T a k o v é vynášení p od p o­ rováno jest ještě vypočítáváním četných čestných diplomů, stříbrných a klatých m cdalíí různých světových výstav, k teré — m imochodem řečeno — n ik d y se nekonaly, a konečně vysvědčen ím i četných lékařů, profesorů a členů akademií, k teří vůbec neexistují, a děkovacím i přípisy »u zd raven ých « nem ocných atd. D otyčný chorý člověk, k terý o divotvorném účinku toho k teréh o lé č iva to lik toho četl, nejde k lékaři, protože jest to mnohem pohodlnějším koupiti si vych valovan é cosmeticum v leck teré drogerii neb u voň avkaře neb holiče n eb o přím o v továrním skladě h otový prostředek, »jeh ož účinek jest jistý

O b r. č. 122. A . Lein, v o jín ze V šeru b, nar. r. 1886, ženatý. Tetovován na p rso u a rukách.

a spolehlivým než aby několikrát třeba musil jiti k lékaři, v jeho čekárně •Čekáním ztráceti čas a mimo to n ěkolikrát učiniti návštěvu ještě také v lékárně. On koupí si »lé č iv o «, o jehož znamenité účinlivosti četl v no­ vinách, a tím b yl mu peníz, k terý sobě od úst — po případě i od úst jeho d ě tí — musil odtrhnouti, ukraden. Kolossální m nožství dotyčných inserátů, jimiž každý skoro časopis, k a žd ý kalendář přím o se hemží, z nichž mnohý pokoutní týdenník skoro žije a k teré musí státi nestydaté peníze, však ukazují nám, jaké kolossální sumy p e n ě z tato podvodná živnost právě z lidu p on ejvíce nem ajetného vyšvindluje. V Něm ecku na př. se úředně zjistilo, že toto o d v ě tv í »in dustrie« vykazuje v posledním roce uplynulého století obrat 30 milionů m arek (!). V y c h v a lo ­ v á n í nyní již zapovězen éh o »V o lta -k ř íž e « bylo lze čisti v e všech tém ěř novinách kulturního světa. — M noho-li peněz bylo vylákáno z kapes ne­ vědom ých lidí, a to způsobem podobným, aby jen výlo h y za reklamu se k ry ly ?

Obchod s podvodným i lé č ivy a kosm etickým i příp ravk y stal se dnes již kolossálním zatížením všeobecnosti, novou daní ne ve prospěch v š e ­ obecný, nýbrž ve prospěch podvodníků. A tato daň se zvyšováním elem en­ tárního vzdělání a vnikáním hanebné literatury m ezi massy lidu stále p o ­ roste, stále více bude lid tížiti. O tázka potírání tohoto švindléřského vydírání přestává nyní býti zá le ­ žitostí přím o interesovaných, záležitostí soukromou. Ježto vyk o řisťován í a poškozování odběratelů bezcenného zboží stalo se všeobecným , stalo se zlo toto zlem sociálním, jež p otírati jest povinností moci vládní. O tázka tato stala se otázkou veřejnou, a k dyž není možno použitím § 197. trestního zákona tomuto vyk ořisťován í těch nejchudších zabrániti, jest to povinností zákonodárství, nová opatření pro potírání takovéh o hromadného podvodu nalézti a opatřiti. — Pohodlné zásady: »Mundus vult decipi, ergo decip iatu r« — neb »P r o ti hlouposti ani bohové nic nesvedou« není zde z důvodů výše uvedených na místě.

O b r. č. 123. V o jín Půnclík, nar. r. 1893; tetovování na předloktí pravé ruky.

Tak r. 1909.

mluvil

zákonodárce ve staré Rakousko-U herské říší

A jsme dnes dále? Myslím, to též že mohli by přednésti v dnešním Národním shromáždění našem naši poslanci, jen zam ěniti jména vyrabitelů a zázračných jich výrobků, od pana K em ényho z K ošic počínaje a hnízdem různých zázračných fabrikantů v naši stověžaté m atičce P ra ze konče, a že b y nikdy parlam ent náš neslyšel stížnost spravedlivější nad interpelací tuto. A kdyby paragrafem nějakým přikývnuto resoluci této, pak spravedliví soudcové s legiem i vyd íra vých fušerů by m ěli práci vydatnou. 196

P ro to také vláda, ač ve lice liberálně si v tom to případě vede, vid í se nucena, občas nejkřiklavější vý střelk y potlačovati a bezcenný brak zapovídati, jak vidím e na př. z rakouského výnosu z r. 1901,404) kde čtem e seznam zakázaných specialit. A llen s W o rld , Hair R estorer (vod ičk a na vlasy). B artholc Krinochrom (b arvivo vlasů). Booth et Gosnelli, A qu a amarella (b arvivo vlasů). Bretschneidcr, Přístroj p roti concepci. Broux, M ixtu re venetienne (voda pro vzrůst ňader).

C b r. č. 124. T o m áš V otava, d rago u n 33 roky stár; kovář. T etovován krejčím ve věku 22 let tuší dle o brázk u v kalendáři.

Brynon, (zd raví škodlivý toiletní prostředek). Buttin, M clrose (voda na vlasy). D ahm en-Królly, balsám na barvení vlasů. Danner, Sterilní čípky. Dupaint, A rabellas C olcrogene, ob n ovitel vlasů Fischer, Flora Hair M ilk. Grolich, Eau de Lys (voda na obličej). — Flora H air M ilken (voda na vlasy). Guerra, H airrestorer. H angert et Lober, Balsám na vlasy. Harnisch, R egenerátor (b arviva na vlasy.) Húbner, Decrin, prášek pro odstranění vlasů. Jonacz, g lycerin ové k lášlicí mýdlo. ^ Johns, Kanada, voda na vlasy. Kiehlhauser, R egenerátor (b arvivo vlasů). 197

L an ger L o eb l, Balsám na vlasy. Leon, Přístroj proti slabosti mužské. L é k y proti concepci. M arián sk é odtučňovací pilulky. M arián ské redukující pilulky. M iiller, O bturos, přístroj proti concepci. O cclu siv-pessaria.

1

Ordlith, přístroj prGti concepci. Rosseter, H air R egenerátor. — G u erra, H air Restorer. R obert & Co., H air Lotion. Ríikin & A lb rech t, Anim ator. — O xy don or. — P an ax o ra . Leeger, Zlepšené barvivo na vlasy. Švédský elixir. T rém ollierě, L 'E au toilettc. Tutelol, chránítka pro dámy. W h ites, am erická v o da na vlasy. W o rld , H air Restorer.

T a k m luvil lékárník a h ovořili zákonodárci. N ejdůležitějšíh o ponechali jsme si na posled — lékaře. P raví: » A ž jednou ženy následkem hlubšího vzdělán í a rozšiřování přírodních věd dostačí k tomu poznání, že valná většina líčidel jest složena z lá tek zdraví lidskému nepříznivých, ba nam noze jedovatých, že mnohé líčidlo pomalu sice, ale jistě působí n e­ příznivě na pleť, tak že v pokročilém věku pleť jest nam noze uvadlá a znesvářená, poznají, že k vetou cí a bezvrásk ovitou tvář docíliti lze mírným žitím, bez velk ých náruživostí, dietou, b edlivým pozorováním a šetřením zákonů zdravotních a fisiologických. Kosm etikou chce mnohdy člo věk nejen napravovati ch yby a va d y pleti, ale namnoze zaháněti i stáří, totiž oklam ati i pří­ rodu. — L ze sice někdy trochu zakrýti zub času, ale léta zastaviti nebo zahnati je nemožné. Zde člo věk — pán světa — jest bezm ocným červíčkem proti odvěkým a neúprosným zákonům přírody — stárnutí. Stárnutí, totiž příznaky stáří, dostavují se u rozličných jedinců téhož druhu i téhož věku v různou dobu. Šedivění jakož i vypadávání vlasů, úkazy to, k teré zpravidla za význ a č­ nou známku stárnutí se považují, objevují se u některých osob ve lice záhy, u jiných naproti tomu nedostavují se ani ve věk u značně pokročilém . Případy, v e kterých lidé jedva plnoletí, počali šedivěti a dříve, než třicítky dosáhli, m ěli nebo ještě častěji byli by m ěli hlavu »ja k o m lék o«, kdyby si zavčas nebylí vlasy barvití počali, nejsou právě vzácností. R o vn ěž plešatost mladých mužů jest pom ěrně častou a také ne právě m álo m la­ dých žen nuceno jest již zak rývati značný nedostatek vlasů 198

umělým způsobem. N ap roti tomu jsou zase osoby obojího po­ hlaví, k teréž do poměrně pozdního stáří mají ještě husté černé nebo hnědé vlasy. T a k é s chrupem je to podobně. N ěk d o dožije se mnoha let a nese si všechny zuby do hrobu, k d ežto jiný již od m ladosti je bezzubým . I vrásky, dle nichž stárnutí se p o­ suzuje, objevují se nezřídka u některých osob v e lice záhy, naproti tomu pak jsou lidé, k teří si uchovávají v e lic e dlouho hladkou pom ěrně tvář i kůži vůbec. Příčina různosti této spočívá na rozličně mohutném v zd o ro ­ vání tělesných tkání vůči škodlivinám vůbec a činitelům, zm ěny stárnutí zaviňujícím, zvláště.

O br. č. 125. T ctovo ván o 23letým vojákem n a levém předloktí, dorsáln í strana třem i vedle sebe vázan ý m i jehlam i, tuší.

Stárnutí m ožno do jisté m íry srovnávati s jakýmsi op otřeb o­ váním tkání tělesných. Jako opotřebování součástek stroje je závislo nejen na jeho výkonech, na způsobu jeho ošetřování, ale hlavně též materiálu, z něhož jsou jed notlivé jeho části zhoto­ veny, tak i při stárnutí je spolučinnou celá řada faktorů, z nichž nejdůležitějším činitelem jest zárodečné protoplasma, buňka m ateřská a otcovská, jichž spojením dána jest hmota živá, z k teréž ten k terý jedinec se vyvíjí. D louhověkost se dědí. P ro to obyčejně lidé staří pocházejí z předků, u nichž dosažení znač­ ného stáří jest zjevem častým. N ěk te ré rodiny vyznačují se právě značnou dlouhověkostí. 199

V elíc e často se užívá, či lépe řečeno zneužívá, údajů o lidech vysokéh o věku dosáhnuvších k tomu, *aby se d o k a zo­ vala neškodnost nebo dokonce i prospěšnost kouření nebo i pití lihovin. A le jest jistě pravděpodobno, že lidé tak oví mohli by se dožiti ještě většího stáří, kd yby se nebyli poškozovali v y tč e ­ nými jed ovatým i látkami. Tom u nasvědčují případy, v nichž lidé, jež nikdy nezneužívali alkoholu, dožili věku přes 150 let. Líčidla nemohou ani přílišnému se rozm nožování pokožky ani sesýchání a loupání se povrchu jejího zabrániti ani n e­ mohou při nedostatku k rve cé vy k rví naplniti nebo pokaženou k re v napraviti. — Líčidla osvědčila se při každé chorobě ještě více škodnými, poněvadž chorobu do nitra těla zahánějí a tím v ušlechtilejších organismech jeho zhoubné nemoce v y v o la ti mohou. Z ak rývají tudiž jenom na venek anomalie pleti a n e­ mohou je odstraniti. Smíšeniny rtuť obsahující, natrou-li se na pokožku, p ro­ nikají skrze póry do spodních vrstev a odtud ku vnitřním ústrojím. Smíšeniny tyto, nevyjím aje ani ty nejmírnější, za v d á ­ vají podnět ku nejrůznějším chorobám jako jsou záněty sliznice v dutině ústní, záněty pokožek kostních a j. a bývají příčinou nedostatečného trávení, ochabování nervů, hypochondrie, mánie a jiných neduhů. Co se týče směsí olovnatých, dokázáno klinickým i pokusy, že smíšeniny tyto skrze neporušenou pokožku do vnitř těla vnikati mohou. Skrze kůži mohou vnikati nejnebezpečnější otravy olovem . O rfila p o zoroval dvě dámy, které tváře, krk, a ramena svá po několik let mastí olovnatou natíraly. R ozličné choroby nervů, křeče, deliria a konečně odumírání rukou b y ly smutnými ná­ sledky tohoto počínání.105) T é ž F ie v é e připomíná v » Journal des connaissances médicales« jeden případ otravy olovem , k teréž u jedné divadelní herečky, jež tvář si líčila olovnatým pudrem, bělobou, p o zo ro ­ vány příznaky otravy: křeče čivů, necitelnost kříže a špatné trávení. Jindy F ie v é e líčí zhoubné následky užívání olovnatých smíšenin v »G a ze tte m édicale de P aris« a dokázal 29 případů, k teréž většinou na herečkách pozoroval, že masti, na pokožku natřené a olovo obsahující, zejména zhoubně působí na centrální ner­ vovou soustavu a že m ozek lidí, líčidla toho užívavšich, po smrti obyčejně ve stavu zm ěklém byl nalezen. A n o v některých p ří­ padech v m ozcích dotyčných osob zřejm é stopy olova byly nalezeny. Ze všeho toho vysvítá, že se paní, líčením se — chtíce dosíci okam žitého výsledku — největšímu nebezpečí vystavují. 200

A kd yby dosáhly při tom nějakého praktického výsledku. Naopak, nejednou potkávám e se s tváří ženy, která líčením předčasně švadla a se zhyzdila. P o nedlouho trvajícím se líčení stává se obyčejně svěží druhdy pleť žlutou, vráskovitou a drsnou, která pak jen tím silnější vrstvou barviva se dá oka­ m žitě zakrýti. V ed e se při tom dámám asi tak, jako oněm výchoďanům, kteří se oddali slastem opia, neboť čím déle ho užívají, tím větší dávky jsou nuceni bráti, aby kýžené opojení se dostavilo.

O b r. č. 126. Panna od B artolom ěje Paprockého.

K d y b y dámy znaly zhoubné následky líčidel, bylo by ihned po jejich kouzlech veta. K tomu druží se ještě ono chybné ponětí, že vše, co jest drahé, jest i vzácné a dobré. Zajím avé je, co vyp rá ví Dr. Reclam . Doporučil totiž n ěk o­ lika svým pacientům časté m ytí čistou vodou; tito však zdráhali se rady té uposlechnouti a žádali za každou cenu něco z lékárny. C o zb ylo R ecla m ovi jiného, než-li že dal z lékárny přinésti čistou vodu, tak jak jí pán Bůh stvořil, a pacienti poslouchali. Čím jednodušeji a spořádaněji žije n ěkterý národ, čím n epo­ rušenější jsou jeho m ravy a čím rozum ější jest vých ova jeho m ládeže, tím více kvetoucích a krásných žen tam nalezneš. M im o střídmost přispívá ku zachování půvabu pleti ještě p řiro­ zené pěstování kůže. N em lu vě zde o kůži neduhem stižené — 201

ta patří do oboru činnosti lékařské — , nýbrž kůži normální* k terá i ve zcela zdravém stavu žádá nejbedlivějšího ošetření. Účelem jeho je pokožku zten čovati a přirozené slupování nej* svrchnějších šupin podporovati. A jak toho lze dosíci? Čistotou, častým koupáním bud ve studené nebo ve vlažné vodě. — T o je vše! Čistotou v nejširším slova smyslu podržuje kůže svou m ěk­ kost a přirozenou barvu, tou nabývá tělo pružnosti a síly, duše pak dobrého rozmaru a zdravého úsudku. J eví-li tvoje tvář a oko dobrotu, ducha i zmužilost, jsi ve smyslu zdavo- a m ravov ě d y i tehdy krásným, kdyby se to i zcela se zásadami krasově d y nesrovnávalo; hovíš-li však sžíravým vášním, můžeš užívati všech líčidel světa a tvář tvoje přece bude ohyzdná. Dobré, rozumné vychování, ušlechťování mysli, tlumení vášní — to vše tvoří jediné, pravé arcanum krásy!

202

P O Z N Á M K Y .

P

O

Z

N

Á

M

K

Y

1. Prof. D r. M ax Josef, Handb., d. Kosmetik, B erlín 1912. Str. 3— 56. 2. Prof. D r. Mense, Die Kosm etik im heissen Klim a, v Josefově H and* buch d. Kosm . 153. 3. Tacitus. G erm ania, 4. M aspěro, LTiistoire ancienne des peuples de Torient d assiq u e. 5. D r. Jar. Květ, Lékařské feuilletony, Praha. — O tetovování str. 103 a si. 6. D r. Lacassagne, Les tatouages, études anthropologiques et mědico* légales. P aris 1881. 7. Berchon, É tude m édicale du tatouage. P aris 1869. 8. M arille, Tatouage et detatouage. Lilie 1898. 9. Hessler. Susrutas A y u r*V e d a s ex sanscrita in latinům v e řtiL E rlan gae 1844. Str. 10. 10. tamt. 122. 11. Berendes, Die Ph arm azie bei den alten K ultu r*V olckern. H alle 1891 1. 27; Xenophon, A n abasis I. 8. 12. Berendes, tamt. 1. 20. 13. H essler I. 254, 156. 14. Katermann, A ph rod isiaca Míinchen 1910; Schmidt, Beitrage zu r ind. E ro tig Leipzíg 1902. 15. Berendes 1. 50*55. 16. V irchov, N achschrift zu P a p y ro s E bers. Leipzig 1889. 17. Paschkis, Kosm etik fiir Aerzte W ie n 1890 Str. 3. 18. D ioskurides, D em a teria medica lib ri quinque. Ed. Kiihn. Lipsiael830 I. 31. 19. B rughs*Diim ichen, Recueil de m onum ent égypt. 52. 20. Zeitschrift fiir egypt. Sprache in A lterthum sk unde 1874, 108. 21. Sigism und, Die A rom ata. L eip zig 1884. 22. D ioskurides, I. 71*72. 23. Stein*Ebers, Papyros m it hiero gly ph .— lat. Text. Leipzig 1875. 24. Prisse, H istoire de Tart égyptien II. „C u illiers de bois peint.“ 25. W ilk in so n , The m anners and customs o f tbe ancient Egyptians. 26. Berendes, D as Apothekenw esen. Stuttgart 1907, 2. 27 Plin ius, H istoria naturalis. Leip zig 1881— 83. XIII. 2; X II. 26. 28. H artm ann, Die H ebraerin am Putztische und ais B raut. Am ste* ro d am la09. 29. Plin ius; Hist. nat. 35. X V I. 53. 30. T alm u d , M ischnah I. 135. 31. H erm staedt, Chemische Z ergliederu n g des W a s s e rs aus dem Todten Meere. N iirn b e rg 1822. 32. D r. F rankel, N ach Jerusalem IL 354. 33. Josephus Flaviu s. De belle judaico I. 33. 8. 34. Plin. hist. nat. V. 15. 205

35. O am uletech viz znam enitý spis p ro f. D r. Zíbrta: Indicu lu s super* stitionum et pagan iaru m , P rah a 1894. 36. Pietschm ann, Gesch. d. Phoenizien 1870. 37. D ioskurides, M aleria medica I.*III. 38. Kůchler, Beitráge zu r Kenntnis der assyr.*babylon. M edizin 1904. 39. v. Oefelle, Lose Blátter. 40. Plinius, XXX. 41. Behrendes, P h arm . b. d. alt. C ulturvó lk . I. 39. 42. Seligm ann, U eber die pers. Handschriften. W ie n 1833; téhož, L ib er fundam ent, pharm acol. A b u M an su r M u w afik . V in d o b o n a 1830; M aspéro, L ’histoire ancienne etc., „Médes et Perses.* 43. H erodot, H istoria. 44. O effelle, v Puschm annových Gesch. d. Mediz. I.— 76. 45. H om ér, Illias. P řek lad Škodův, P rah a 1911*12. 46. H om ér, O dyssea, Překl. Škodův. — P rah a 1908*9. 47. D arem berg, La médecine dans Hom ěre. 48. Schelenz, Frauen im Reiche A esculaps. 49. H ara ld H o ffm an n , U ntersuchungen uber die D arstellu n g des H aares in der archai*grichischen Kunst. Inaug. Dissert. Leipzig 1910. 50. Behrendes, Pharm azie. 51. B. May, Die M ádchenerziehung in d. Gesch. d. Paedagogik vo n Plato bis z. 18. Jahr. Inaug. Dissert. A u gsb . 1908. Str. 7. 52. Xenophon, M em o rabil. 4, 2, 5; A n abasis 3, 4, 30; K yropedia 1, 16. 15 a 3, 2, 12. 53. Boas, G ru n d riss d. Gesch. d. M edizin 72. 54. Hippocrates, De m o rb. m ul. II. 81. 55. týž, De offic. m ed. 9. 56. týž, De m o rb . m u l. I. 111— 112; De ulceribu s XXV. 57. D ioskurides, M ater. med. II. 72. 58. Hippocrates, De nat. m ul. 100. 59. Dierbach, Die A rzneim ittel des H ippocrates. H eid lberg 1824. 60. Theophrastus, De odor, IV , XII, V I. 61. Hippocrates, De m o rb. m ulier. 62. týž, De ulcerib. 14. 63. týž, De nat. m u lier. 4., Schelenz*AIgreen, Kosm etik (V irc h o w *H o lzen * d orfs V o rtrá g e ) i l , 12. 64. týž, De vict. acutor I. 21. 65. týž, De nátur. m u l. II. ddj. 1. 67. Littré, O euvres complétes ď H ippocrate. 1839*53. Str. 174, 198. 68. H ippokrates, De m o rb. m ul. I. 101. 69. T heophrast, Hist. plant. IX. 16. 70. Plin ius, Hist. n atural. X X V , 2. 71. Galenus, O p era om nia. Ed. Kůhn. Lipz. 1827. 445.; XII. 946, 846, 889; X III 995, 220, 821; X V I. 31. 72. Plin ius, Hist. nat. 24. 28. 73. Schelenz, Gesch. d. Ph arm . 131. 74. Galenus X III. — 310. 75. 2) Galenus, X III. 416. 76. 3) Meyer, Gesch. der Botanik. K onigsberg 1856. I. 286. 77. Celsi A u re l. C ornel, Medicína. Recens. C. D arem berg. Lipsiae 1859. V. 19. 78. Galenus XII. 432, 492. 79. C. A . Bóttiger, Sabin a der M orgenscenen im Putzzim m er einer reichen R om erin 1803. O pravené vydání od Fischera 1878. 80. Přeloženo v o ln ě z P u b l. O vid iu s N aso, E recognitione R u dolfi*M er* kelii. T om . I. A m o re s. Epistolae De medic. faciei. A rs am atoria. Rem edia am oris. Lipsiae 1812, V erš 51.— 100. 206

81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90.

= lupinu s. unce = 30 gr. = pihy triens = asi 7o lib ry . M artial X IV , P lin iu s X X X III. 12. Bibliotheca graeca XII. 690. Tacitus, A n n ales III. 7. N iederle, Slovans. starožitnosti. O dd. Kult. Sv. 7. str. 127 a si. týž, tamt. 2. Str. 499 a si. týž, tamt. Odd. Kult. sv. 1. Str. 140 a si.

91. Zíbrt, Dějiny kroje 1.262 a si.; K leinwáchter, Z u r P h ilosophie der Mode, str. 10.; (v ed le spisů o kosmetice v poznám kách uvedených viz o líčení a zdobení žen v ů b e c : G. E. Kleten, V ersuch einer Ge* schichte des Verschenerungstriebes im w eiblichen Geschlechte (nebst einer A n w e isu n g die Schónheit ohne Schm inke zu erhóhen), Gotha, 1792; Joh. H. Krause, Plotina oder die Kostům e des H aupth aares bei den V ó lk ern der alten W e lt, Leipzig, 1858, M. D u pin, Luxe exagéré de la toilette des fem m es, Paris, 1865, A . W id m e r, Le luxe des fem m es et ses dangers, B ru xelles, 1865. — E. Feideau, D u luxe des fem m es, Paris, 1866. — C. A n bert, E ncore le luxe des fem m es, Pa ris 1865; A rn o ld J. Coolěy, Toilet and cosmetic arts in ancient and m odern times, H ardw iche, 1866, London, 1878; M. W in te r, K leidung und Putz der F ra u nach dem altfranz. E pos, 1886; G. ď Eze a A . M arcel, H istoire de la coiffure des fem m es en France, Paris, 1886. H. B au d rillart, H istoire de luxe přivé et public depuis 1’antiquité ju s q u ’á nos jours, P aris, 1886, I.— IV . Fried rich v. H ell. w ald, Etnografische R osselsprůnge; K ultur* und volksgeschichtliche B ild e r un d Skizzen, Leipzig, 1891, str. 248 a si.: „D as Schm inken und die Schm ienke." E. R im m el, Le livre des p arfu m es (p řed m lu v a od A . K arra), B ruelles, 1870; E u p h ro sin e von K udriaffsk y, W o h l* geriiche, Kulturgeschichtliche Studie, W ie n , 1872. — R aum er, Ge* schichte der Hohenstaufen, VI.*569; Jac. Burchhard, K u ltu r der Renaissance, str. 368 ad. Srv. Kotelm ann, Gesundheitspflege im Mittelalter, 1. c. str. 66. a s. 92. Zíbrt, Listy z českých dějin kulturních, str. 2. a si. 93. P ro f. Č. Zíbrt, Dějiny kroje v 2 emích českých I. Praha. I. strana 357 a si. 94. týž, Listy z čes. děj. kultur. — O líčení a šlechtění tváří u starých Čechů. Str. 3. a si. 95. Vyd- Vrťátko, str. 14. 96. V yd. E rben , str. 99. 97. V yd. F erd. Menčík, 1880. str. 25. 98. V yd. E rb en I. 68. 99. T heatru m divínum . D ivad lo boží. P rah a 1616. str. 272. 100. tamt. 273. 101. M atouše Konečného, Kniha o povinnostech křesťanských. Prah a 162. Str. 531 a si. 102. Q u irik = Q u iricu s de A ugustis, Světlo apotekářův. Přel. od Mat. z Mejta r. 1496. Rkp. knih. nár. čes. m usea III. H. 34. 1. 35b. 49b, 205a. 103. E rb en v L u m íru 1856. I. 16. 104. Černý = Jan (Černý, Kniha lékařská, kteráž slově h erb ář velm i užitečná á z m nohých knih latinských sebraná. V N orm berce 1517. Kap. 359, 410, list 13. 104. a) Rantzovius = H enryk a R antzovia, Regim ent zdraví. Přel. D r. A d a m H ubert z Ryzm bachu a D an. A d . z V eleslavína. 1587. 1. 29*30, 33. 105. D vo řák , D v a denníky D r. Mat. B o rb o n ia z Borbenheim u. P rah a 1896. 207

106. Kopp. Reg. = Jan Kopp z Raum enthalu,, G runtovn í regim ent z d ra v í P řeložil K rabice z W eittm ile. P rah a 1536. 107. týž, str. 35^ a. 108. P ro f. D r. Č. Zíbrt; Jak se líčily staročes. panny a paní. L ite rárn í prem ie um ěl. Besedy v Praze 1888. str. 88. a si. 109. Staročes. divad. hry, l£2, 136. 110. Zíbrt, Děj. kroje I. 42. a si. 111. J. L. Píč, Jak vy padali naši předkové. V Pam . archeol. X IV . 14. N iederle, P řísp ěvky k anthrop. zemí čes. 1891 I. 118— 119. 112. Kóhler, E ntw ickel. der Tracht 34; V ocel v Čas. Čes. M us. 1844. 267 a si. 113. Zíbrt, Děj. kr. 54. a si. 114. Zíbrt, tamt. 86 a si. 115. Fontes rer. bohem . I. 123, 124. 116. E rben , Regesta. I. 85. 117. Zíbrt, Děj. kr. 200 a si; Kleinwáchter, Z u r Philosophie der Mode 111. 118. Zíbrt, Děj. kr. 227 a si. 119. V B ohem áři srov. D o bro vsk ý , Gesch. d. bohm . Spr. u. 18i8. II. 128. a D rkolens. zbytky dram at, her. Čas. Čes. Mus. 1889. 131. 120. Font. rer. bohem . IV . 351.; srov. Palacký, Děj. nár. čes. II. 121. Font. rer. bohem . IV . 301. 122. V odň an ský Lactifer 1. 28a. 123. Zíbrt. Děj. kr. 349 a si. 124. V yd. E rben , str. 75. 125. V yd. Vrťátko, str. 119. 126. tamt. 127. tamt. str. 167. 128. V yd. E rb e n III. str. 59.; Jungm ann slov., viz. „lilík ". 129. B elial, rkps. m us. 182. 130. A rticu li Milici, vyd. Palacký F onnelbů cher II. 184. 131. E rb en vyd. II. 240. 132. Zíbrt, Děj. kr. 390 a si. 133. tamt. 131. W in te r, Dějiny kroje v zemích českých od počátku stol. X V . až po dobu b ělohorské bitvy. — W in t e r-Z íb rt, Dějin kroje v zemích českých díl II. P rah a 1893. — str. 27. a si. 135. tamt. str. 38 a si. 136. Chelčický, Síť víry 157. 137. B onfinii. Rer. ungar. dec. IV , i. II. 576. 138. H efner-A ltenech vykládá, kterak v Něm cích v druhé p ů li X V . věku no sívali kučeraví m nohovláskové — paruky. 139. W in ter, Děj. kr. 90 a si. 140. tamt. 46. a si.; 141. tamt. 64. a si. 142. tamt. 56. a si.' 143. tamt. 78. a si.; 144. Chelčický, P o stilla 216. 145. Rokycanova postilla, rKps.un. kn. pražs. str. 3. 146. tamt. str. 300. 147. V elik ý roh. ČtverohranáČ, rkps. un. kn. pražs. str. 59. 148. Rokycana postil. 78. 149. Síť v íry 157. 150. W in te r, Děj. kr. 126 a si. v v, 151. Čeřidlo calam istru m slu lo želízko (V elišský, Život Reků a Ř ím an ů 174.) Jméno „ ro u b ík " p ro calam istrum m á Z íbrt (D ěj. kr. 228.) dle slo vn íka vodňanského. 208

152. G o ll, Rycana v Čas. Čes. M us. 1879. 208. „do kostela páni, panoše, měšťáci, any vlasy s vejci dělané/* 153. W in te r, Děj. k r. 191. a si. 154. B ílejovský, K ronika cirk. 124. 155. W in te r, Děj. kr. 309 a si. 156. W in te r, tamt. 315 a si. 157. Staří letopisové 424. 158. W in te r, Děj. kr. 326 a si. 159. K niha duchovní z r. 1588. 160. W in ter, Děj. kr. 344 a si. 161. W in ter, tamt. 546 a si. a 369 a si. 162. Žaíanský, Knížka o služebnosti 132. 163. Křesťanských panen věneček poctivosti. 164. Kniha o povinnosti křesťanské 332. 165. W in ter, Děj. kr. 413 a si. 166. Lippert, T rauten au 7u. 167. W e ile r, A b b ild u n g der Hauptstánde 603. 168. W in te r Děj. kr. 249 a si. 169. tamt. 640 a si. 170. Braunschw eyk = B rau nschw eyk , L iber de arte destillandi. Knihy o pravém um ění destyllování. H olom ouc 1559. 171. Rkpis čes. nár. m usea ze X V II. st. č. III. C 16. 172. M atthioli I. = H e rb á ř jinak b y li n á ř . . . od doktora O ndřeje P. M att h io la ... na českou řeč od doktora Tadeáše H ájka z H ájku přelo* žený v Praze . . . r. 1562. 173. A potéka = A potéka d o m á c í... z herbáře P. O ndřeje M atthiola se­ bra n á a v jazyku českém v y dan á od D. Ad. H u bera z Riesenbachu a M. A d . Dan. z W e le sla v ín a L. P. J595 v Praze. 174. Č erný 219. 175. E rasm u s, C h vála bláznů 32. 176. V d o v a Křesťanská, přel. J. K hem er-Plzeňský z r. 1595. 177. N om encl. V elesl.: „jehla, na kterou se kadeře dělají.“ 178. Černý, 42. 179. k k p is čes. nár. m us. č. III. F. 27. 180. Braunschw eyk. 181. M atthioli I. 3áb, 34a. 182. M atthioli II. = M atthioliho h erb ář II. vydání u Dan. A d. Veleslavína v Praze 1596. 183. Černý, 196. 184. tamt. 212. 185. Braunschw eyk. 186. Kn. salern. = Schrutz, O zachování dobrého zdraví kniha školy salernské, Str. 27. 187. M atthioli I. 83a. 188. M atthioli II. 314a, 430b. 189. Lékařství od Pána Boha. R kpis strahovs. knih. z XV. st. str. 106. 190. Černý, kap. 18. 191. M atthioli I. 94b, 291b, 119a. 192. Černý, kap. 219. 193. K lau sen bu rg = D r. T om áš Jordán z K lausenburka, Kniha o vodách hojitedlných a teplicech m oravských. O lom ouc 1544. str. 195. 194. Kn. salern. str. 29— 30. 195. M atthioli I. 54b, 19vb, 18b. 196. Rkpis čes. nár. m us. č. V . E. 12. 197. Rps. tamt. z XV. stol. č. III. H. IV. 198. Rkps univ. kn. pražs. i l . C. 2. 199. W in te r, Děj. kr. 100. a si. 14

209

200. 201. 202. 203. 204. 205. 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 214. 215. 216. 217. 218. 219. 220. 221. 222. 223. 224. 225. 226 . 227. 228.

W in ter, tamt. 100, Vyd. E rben . str. 99. M atzenauer, Cizí slova v řeč. slov. 386. Vyd. E rben . I. 68. Lom nický, Pejcha života 1605, 80. Zíbrt, Jak se staroč. panny líčily. A lm a n . umělec. besedy 1888, 96. W in te r, Děj. kr. 414 a si. E rasm u s, C h vála blázn o v 32. Krist. M athebaeus, N aps. A . T ru h lá ř v Čas. Čes. M as. 1886 , 75. W in te r, Děj. kr. 126 a si., 191 a si. E rasm u s, C h v ála 32. Srov. Sn ář vyd. u Dačického z r. 1581, fol. B. 5. Q uirik, 205a. Černý, kap. 328. M atthioli II. 172. c. Braunschw eyk. Sn ář u Dačic. z r. 1581, fol. B. 5. Zíbrt, Péče na&ichpřed ků o k rásu těla. V Osvětě 191o, 546. M atthioli I. 56a. M atthioli II. 136d. Rkpis un. kn. př. 11 H. 22. R kps XV . stol. čes. nár. m us. č. III. G. 2. M atthioli I. 341b. M atthioli II. 416c. tamt. 213b. W in te r, Děj. kr. 99. a si. Zíbrt, Děj. kr. 262 a si. Patera, R u kopis hradecký 285. Gebauer, Listy filo log. 1880, 102.

228a, L a p id á ř = L ap id á ř rkpisu vodňans. ze X IV . stol. v knih. nár. čes. m us* č. II. F. 2. 1. 163. viz Čas. Čes. lékárnictva 1906. 229. Q u irik 33b, 222b. 230. H u s — E rb en III. lo8. 231. Rokyc. post. 232. Valecius, Kázání krátká 1614. 233. W in ter, Děj. kr. 308a si. 234. Kniha duchovní 15ř>8. 235. T heatru m m un di 47. 236. H av lík z V arvažova, O ctném obcování 1613. 237. Lom nický, Pejcha života 81, 82. 238. H avlík, O ctném obcování 3. 239. Q u arin on iu s, G rew el der V erw ů stu n g 184. 240. B lahoslav, O zraku . 241. W in te r, Děj. kr. 369a si. 242. tamt. 99 a si. 243. Rkps čes. nár. m us. č. III. H. 4. 244. Rkps un. kn. p ř. z XV . stol. č. XI. C.2. 245. R kps čes. nár. m us. ze X V II. stol. č.III. C. 16. 246. Č erný 1. 13. 247. B raunschw eyk. 248. M atthioli I. 36a, 110a, 70a, 379a. 249. M atthioli II. 156a, 123a. 250. Rkps un. kn. př. z XV. stol. č. XI. C. 2. 251. M atthioli I. 348a. 252. M atthioli II. 25b, 312a. 253. A potéka 652. 254. B rau nschw eyk . 210

255. tamt. 256. Razes = R hazcsovo ranné lékařství. Rkps XV. stol. v čes. nár. m useu. D íl I. kap. 59. 257. Černý kap. 42, 269. 258. B raunschw eyk. 259. Černý kap. 204. 260. tamt. k. 212, 14, 229, 366. 261. Braunschw eyk. 262. Lék. od P. B oha 11 263. M atthioli I. 2b, 103a, 130b, 315a, 365, 382a, 220b. 264. M atthioli II. i3d, 106a, 127d. 265. Razes I. 58. 266. A potéka 495. 267. Rkps un. kn. př. X V II. H. 22. 268. Rkps čes. nár. m us. z X V III. stol. č. V . D . 46. 269. Rkps un. kn. př. č. X V II. B. 18. 270. B raunschw eyk. 271. M atthioli I. 103a, 383b. 272. B raunschw eyk. 273. M atthioli 1. 67b, 86a, 218b. 274. R kps un. kn. př. č. X V II. H. 23. 275. F rantiškán = Rkps apatykáře františkánského v univ. kn. př. z XV. stol. č. X V II. B. 18. 1. 127. b. 276. Rkps čes. nár. m us. č. III. C. 16. 277. Braunschw eyk. 278. Q u irik 109a. 279. M atthioli I. 150e. 280. Razes I. 57. 281. B raunschw eyk. 282. M atthioli I. 31a, 307b. 283. Braunschw eyk. 284. M atthioli I. 136b, 28b, 79a, 236a, 300b. 340a, 363a. 107á. 285. O u irik 106b. 286. Černý K. 127. 287. B raunschw eyk. 288. M atthioli I. 196b, 94b, 373b. 2»9. K la u sen b u rk . O lo m o u c 1580. S tr. 213, 216, 221, 237, 283, 285. 198. 290. A potéka 520. 291. M atthioli I. 362ab, 131b, 292. tamt. 139a 293. K lausen bu rk 283. 294. Rkps. čes. nár. mus. z XV. stol. č. I. F. 10. 295. Černý kap. IX. 3. 296. Q u irik 164a. 297. Braunschw eyk. 298. Knih. salern. 30. 299. A potéka 501. 300. M atthioli II. 163b. 301. W in te r, Děj. kr. 370. 302. Lék. od P. B oha 106. 303. Františkán 39a. 304. M atthioli I. 98b, 172b, 371b. 305. Rkps un. kn. př. č. X VII. G. 19. 306. Černý 14, 343. 307. M atthioli II. 460b. 3u8. Zíbrt, Listy z čes. děj. kultur. 18. 211

309. Leh m an — Pflů ger, De orbe pieto seu de generibus pulchritudinem affectantibus per picturam . V ittem bergae 1711, 3^, 36. 310. Quicherat, H istoire du costume en France. P a ris i8 t 75, 311. Fairholt, Costum e in E n glan d 1860. 312. Veselý, Kázání. Vyd. r. 1730, 31a, si. 313. Rkps univ. kn. př. č. XV II. H. 2?. 314. Rkpsy tamt. č. X V II. B. 18, a č. XV II. H. 23. 315. Razes 1— 56. 316. Rkps čes. nár. m us. ze XVI. stol. č. F. 11. ^17. Rkps tamt. z XV. stol. č. III. G. 2. 318. M atthioli I. U 3 a. 319. Rantzovius, Str. 150, 153. 320. Kopp, Regim ent 187a. 321. M atthioli II. 241c. 32z. Braunschw eyk. 323. K ía u re n b u rk 283. 324. M atthioli I. 4a, 56a, 149b. 325. Kn. salerns. 326. M atthioli II. 34a, 364a, 77d. 327. M atthioli I. 147b, 282b. 328. tamt. 12b, 18b. 329. A potéka 52. 330. Černý K. 16; totéž v Mattiol. I. 220b. 331. W in te r, Děj. kr. 99 a si. 332. V elišský, Život Řeků 190. 333. Gay, G lo ssair 545. 334. E rasm u s, C hvála 32. 335. W in te r, Děj. kr. 369 a si. 336. Černý K. 172. 368. 337. Braunschw eyk. 338. V ody pálené = W o wodách pálených rozličných sepsaní ku konci herbáře Jana Č erného: M atthioli I. 5b, 160a, 196b, 207a, 287b, 274b, 302b, 305b. 339. M atthioli I. 257b, 288a. 305a. 340. Q u irik 9b. 16a, 18a, 152a. 341. V o d y pálené. 342. Černý K. 33. 343. B rau n sch w eyk . 344. M atthioli I. 28a, i97a. 345. A potéka 77. 346. Kopp, Regim ent 187. 347. M atthioli I. 233 b. 348. Redlich, Spiegel des pragerischen Elends. Beschreibung des koschi' rischen Lazarets 1682. Str. i l . 349. Kn. salerns. 350. A p o té k a 163. 351. K lausenbu rk 200. 352. M atthioli II. 247b, 292a, 327c. 353. Černý kap. 31, 420. 354. M atthioli I. 353a, 333a. 355. Františkán 150a. 356. Apotéka 156. 357. M atthioli II. 398a. 425b. 358. A potéka 166. 359. Braunschw eyk. 360. Kníž. salerns. 315. 361. M atthioli II. 172c. 212

362. 363. 364. 365. 366. 367. 368. 369. 370. 371. 372. 373. 374. 375. 376. 377. 378. 379.

380. 381. 382. 383. 384. 385. 386. 387. 388. 389. 390. 391. 392.

Černý kap. 201. A potéka 445. Černý kap. 7. M atthioli L 102a, 103a, 86b. M atthioli II, 34b, 104d. M atthioli I. 388b. A potéka 652. M atthioli I, 88a, 243b, 377a. tamtéž 12b, 18b. M atthioli IL 222d. A potéka 503. Braunschw eyk. A potéka 502. M atthioli II. 168c, 248a. O tetování nižších k u ltur viz Děj. kosm. I. str. 10a si. N ýd rle, Slovans. starožitnosti. Dr. Le B lo n d — Lucas, D * tatouage chez les prostituées Paris. 1899. Ve sm ěru tom to jest u nás autoritou Doc. Dr. D uchosl. Panýrek, který již před léty zabýval se touto otázkou, viz výše zm íněné Lékařské feuilletony Dr. Květa (pseu don ym Doc. Dr. P anýrka), a po čas světové válk y jako operatér snesl jednu z největších sbírek ta* tuáží pod názvem : „Vojenské tetování v záložních nem ocnicích Červeného kříže v Praze a předměstích. Sestavil a u p ra vil za p o ­ m oci raněných vo jín ů a ošetřovatelů Doc. D r. D u choslav P a n ý rek “. — S b írk a tato tiskem ještě nep ublik o van á obsahuje na 132 listech 161 případů. S lask. svolením autorovým , za nějž zde p ovinný vzd á­ vám dík, otiskuji některé tatuáže přítom né ze sbírky této. Braunschw eyk. A potéka 376. tam t. 156. Černý K. 129. A potéka 277. W in te r, Děj. kr. 345a si. A rch . pražs. č. 1138, 188. W in te r, Děj. kr. 399a si. Z íbrt, Děj^ kr. 357. Patera v Čas, Čes. mus. 1880, 535: ,.... Et olfactoria p ow o n k ij jako p ijzm o". A potéka 557. tamt. tamt. 688.

393. M atthioli IL 17c. 394. Rantzovius, Regim ent 32— 36. 395. Jana Černého K n ížk y o m o ru 1582. List B, V. kap. IX, 396. W in te r, Děj. kr. 509a si. 397. A potéka 678. 398. tamt. 679. 399. M atthioli IL 236a, 237b, 270b, 235d, 336d, 432d. 400. U v ád ím ukázky z nejbohatšího seznam u největšího skladu velkodroguistického ve starém R a k o u s k o -U h e rs k u : „Preis-L iste“, V ereinigte D roguen G rosshan dlungen G. et R. F ritz-P etzold et Sůss W ie n 1913 IL Str. 529— 769. 401. H ah n — D r. H olfert. Specialitáten und Geheim m ittel mit Angabe ih rer Zusam m ensetzung. E ine S am m lu n g von A nalysen Gutachten u. Literaturangaben. B erlin 1893. 213

402. Pilný n áv rh poslance B u d zin o w sk ih o a soudr., týkající se vydání zákonitých ustanovení k ochraně proti p od vo d n ý m léčivům , podaný dne 3. prosince 1909 na říšské radě. V iz Čas. Čes. lékárnictva 1910 str. 29a si, 43a slt 50a si, 90. 430. Lékárnická sazba k rakouské farm ak o p ei III. vydání P rah a 1910, str. 99 a si. Srov. D r. H eger A lp h . Verzeich. der i. Oesterr. verbot. Geheim. Arzneispecialitáten, Cosmetica u. dgl. W ie n 190L 404. Srov. „K dějinám líčidla dle D r. T ih am era Bk. ve Světozoru 1875. Str. 6, 33, 46, 57.

214

B a lo g h a ".

Po d ává

F r.

O b r. č. I. Sk upina Skythů s řecké vásy.

O b r. Č. II. Indiánský p o h la v á r ve válečném p om alo ván í.

O b r . č. III. P o m a lo v a n í a u s tra lš tí tanečníci.

O b r* č. VI* Tetovovaný a m alo van ý Japonec*

O br* č. V II. T etovovan ý a m alo van ý Japonce.

O br. č. IX. Japončička p ři toilettě.

p

•-

•

V v

'

i

O b r. č. X. Tetovovaný p o h la v á r m aorijsk ý.

O b r. č. X V . Protáhlé boltce ušní těžkými o zd obam i u km enů novo-guinejských.

O b r. č. X V I. D ív k a m angajánská.

O b r . č. X I. T e t o v o v a n á , p r o v d a n á ž e n a m a o r ijs k á .

br. č. X V I I I . Ú česy a fric k ý c h B a n t u ů .

O b r, č. XX, Čínský hodnostář s pěstěným i nehty.

O b r, č. XX II. Slavnostní ú p ra v a vznešených E gypťanů při hostině. D le nástěnné m alby h robu thebského.

O b r. č. X X III. E g y p t s k á k r a s a v ic e s lo u tn o u .

P a n o v n ík eg y p tsk ý , R a m s e s III.

O b r. í. X X V II. Řecký běžec.