II. F O N E T I K A A F O N O L O G I E C VI Č E N Í D E C H O VÁ 1 Nacvičte čtyři základní fáze dýchání: a) rychlé, vydatné a nehlučné nadechnutí; b) krátké zadržení dechu; c) klidné a rovnoměrné vypouštění vzduchu po dobu pokud možno nejdelší, nikoli násilně prodlužovanou; d) kratičké dodechnutí. Toto cvičení můžeme provádět i s nasazením různých hlásek, např. úžinové neznělé souhlásky (f, s, š, ch), úžinové znělé souhlásky (v, z, ž), samohlásky (měkce nasazené), jednotlivá slova, věty ap. 2 Předneste jedním dechem co nejdelší úseky: Dělám dělám kázání, čtyři kočky svázaný, přiletěla vrána, uchytila Jána, přiletěl kos, uchytil nos, přiletěla sojka, uchytila Tonka, přiletěl sup, uchytil zub, přiletěl slavíček, uchytil malíček, přiletěla Terezka, uchytila železka, přiletěla Maruška, uchytila tvarůžka, přiletěla slépka, uchytila Pepka, přiletěl ras, uchytil nás všechny naráz.
Desatero šlo, chytilo se devatera, devatero osmera, osmero sedmera, sedmero šestera, šestero patera, patero čtvera, čtvero trojima, trojimo dvojima, dvojimo jednera, jednero babky, babka řípky, trhaly, trhaly, řípka se přetrhla, babka se převrhla a všechny se svalily na jednu hromadu. Jouveje, jouvej, táta dlouhej, máma krátká, děti jako pimprlátka.
30
C VI Č E N Í H L A S O VÁ 1 Otočte několikrát hlavou, uvolněte krk, hlavu skloňte hluboko, nechte hlavu klesnout na prsa. Položte ruku na prsa a pokuste se zabručet jako medvěd. Při správném provedení ucítíte chvění na prsou – rozezněli jste prsní rejstřík. 2 Nadechněte se, zavřete ústa a vyslovte hlásku m. Při správné výslovnosti musí brnět rty. Zvuk postupně zesilujte a zeslabujte. Zvyšujte tón – rozezní se hlavový rejstřík. 3 Nácvik měkkého hlasového začátku: uvolněně vdechujeme asi 1/4 své plicní kapacity a středně silně, v poloze, která vyplyne z uvolněného hrtanu, vyslovíme slovo mami. Jakmile ho vyslovíme, pokračujeme v nádechu a slovo opakujeme. Po čtvrtém nebo pátém opakování spotřebujeme všechen vzduch, úplně vydechneme a celé cvičení opakujeme. Protože nebezpečí tvrdých hlasových začátků vzrůstá při zesilování a zvyšování polohy hlasu, je třeba stejné cvičení opakovat při pomalém zvyšování hlasu. 4 Nácvik rozeznívání masky začínáme výslovností souhlásek m – ň se stejnou intenzitou, s níž jsme vyslovili mami při nácviku měkkého hlasového začátku a postupně přidáváme hlásku í, později é. V další fázi souhlásky m – ň zaměníme souhláskou b. Vyslovujeme řadu: míní – méně – bélí – belí. Při výslovnosti klesáme hlasem. 5 Napodobíme zvuk zvonů: bim – bem – bam – bom – bum. Měníme výšku hlasu a sílu hlasu.
31
C VI Č E N Í A R T I K U L A Č N Í 1 Procvičujte výslovnost jednotlivých vokálů: A
E
I
O
U
Mauauauauaua Mauglí. Mezi domy má máma malou zahrádku, má máma málo máku. Dále od hradu dále, ať vás nepotká neštěstí nenadále! Já blázen blázním za ním, tak jako ona blázen blázní za mnou. Jauvej! Jauvej! Jauvej! Jen ten den, jen ten den, jen ten jediný den! Jedeme Jemenem nebo nejedeme Jemenem. Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn. Jíva, jíva, jíva. Píseň o jívě! Jiljí že se nesvíjí? Jiljí se nesvíjí, Jiljí tančí. Kdyby jsou chyby. Kdyby nebyly bývaly kdyby, nebyly by bývaly ani chyby. No jo, No jo, no jo! To jojo je moje! Co je moje, to je tvoje. Hobojové sólo - to tvoje hobojové sólo! Je tvoje moje hobojové sólo? Můj dům je tvůj dům, můj vůz je tvůj vůz. Kup tu kupu hub, usuš, Kubo, kupu hub! Pluli, pluli, až vpluli v tu sluj. V půlkruhu trubců zvuk trub v úlu u trůnu.
2 Procvičujte výslovnost diftongu ou: Kolouch, kohout s mouchou mnohou a hloupou chloubou houpou nohou, plovou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou. 3 Procvičujte výslovnost jednotlivých konsonantů: Já baba po bohu pomohu, co mohu. A co nemohu nechám panu bohu. Obeplujeme celý svět nebo neobeplujeme celý svět? M Minimum. Minimální minimum. Mám málo – nemám málo. Meleme, nemeleme, meleme nebo nemeleme? T, D Ta teta to tam mete, mete to tam ta teta? P, B
32
N, Ň K, G
F, V S, Z
Š, Ž
C, Č
J L R Ř H, CH
Zadudej, dudáčku, zadudej, nebo nám ty dudy dej! Posvícení, posvícení! Puňťa chňapl po pečeni. Utíká s ní – to to voní! Gloglogloglogloglo glória; klepity klapity klepity klapity klap, kopyta kobyly klapala. Fouká venku, fouká, Haf se z boudy kouká. Fanda volá na Hafa, ať vstane a zahafá. Hafá Haf, že nevstane, až to foukat přestane. Sypký sníh se sesypal ze sosny na stříbrnou stráň. Sysel se syslicí sesedli se ve vysokém sadě. Mezi známými jsme zahlédli Zuzanu Zinzulkovou. Zlou Zizinu zlobí zuby. Váša kluše k Dáši, Dáša míchá kaši. Dáš mi kaši, Dášo? Ještě nevím, Vášo. Žížala se plouží pláží, žába touží žíti v louži. Cínoví vojáci, co máte na práci? Cupete: cupy, cup, do krabice hup! Čísi čočky lačná kočka mlčky číhá, točíc očka. Kočička ač vrčí, počká, snad se časem čočky dočká. Dalajláma, dalajláma, dlaj, dalaj, dalajláma. Znám Havaj, znám Hanoj, Haiti neznám. V Londýně u Lorda Donalda dávali lahodné bledule. Hladoví blondýni lepili loudavě cedule. Strč prst skrz krk. Drbu vrbu, drbu vrbu, drbu vrbu. Řežu, řežu dříví, už jsem celý křivý. Huláni, huláni, hleďte na ty hulány. Chacha, chacha, chichu, chichu, copak je ti, Honzo, k smíchu.
4 Souborná artikulační cvičení: Když začne skřivánek povrzávat, Lepší jedno slovo, nechce se z postele ráno vstávat. než papíru mnoho. Zavrzá ponejprv, probudím se, Papír se roztrhá, zavrzá podruhý, obrátím se, slovíčko potrvá, zavrzá potřetí, den je bílý, to stojí za mnoho! tenkrát už musím vstát, lidi milí! Mají-li tu medaili, nebo nemají-li tu medaili? Dají-li mu tu medaili, nebo nedají-li mu tu medaili? 33
V létě lev vlek lesem vztekle lesklé sledě teplem leklé. Leoš klekl a hle – dlel v pekle. Lékař léčí pleš, leč vlekle. Poslali mě naši k vašim, by přišli vaši k našim. Jak nepřijdou vaši k našim, tak nepřijdou naši k vašim.
Ententýna mandolína, pojedeme do Kolína, housle, basa, trumpeta, pojedeme do světa. To je pec, to je pec, peče pěkně vočepáky, to je pec, to je pec, peče pěkně vočepec.
Abliblibličky, zlaté knoflíčky, Lup, lup, já jsem panna a ty kluk!
Jedna dvě, byly dvě, byly, byly, byly dvě.
5 Procvičujte pohotovost mluvního ústrojí. a) Já rád játra, ty rád játra, ty rád játra; já rád játra, co nám brání dát si játra? b) Naše posvíceníčko je ze všech posvíceníček to nejposvíceníčkovatější posvíceníčko. c) Náš táta má neolemovanou čepici. Oblemujeme-li mu ji, nebo neoblemujeme-li mu ji? d) Naše lomenice je ze všech lomenic nejlomenicovatější. e) Jelen letěl jetelem. Letěl jelen jetelem? Jetelem letěl jelen. f) Ještě štěstí, že se nesešli. Ještě štěstí, že se nesešli. g) Všecičko vycancáš, ty cácorko. Sazeč dnes všecičko vysází. h) Utlum tu hudbu a kup, Kubo, tu kupu hub. ch) Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr. i) Když zas zašustíš sukní, nás nejvíc sžírá žárlivost. j) Sčeš si vlasy z čela a osuš si šosy! Osušil sis šosy? k) Řekni Lili, nalili-li liliputáni liliím vodu! Filip i Lili lepili bílý list. l) Nenaolejuje-li se Julie, naolejuji Julii já. m) Strýc Šusta suší švestky: pět švestek, šest švestek... n) Byly přičteny přiřčené ceny, tak z čeho chceš sčítat?
34
o) Viděls už Šísovo sousoší "Šťastný sen"? Tys ještě neviděl Šísovo sousoší "Šťastný sen"? To musíš vidět! p) Piksla sklapla. Sklapla piksla? Piksla sklapla! r) Pro strmý smrk strč prst skrz krk. ř) Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře. Jak mi kmotře Petře toho vepře přepepříte, pak si přepepřeného vepře taky sníte. s) Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, nebo nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora? š) Šel pštros s pštrosicí a s pštrosáčaty. Šašek plaší šeptem myši, ty však špatně slyší. t) Pod našimi okny roste keř pepře, ať se pře, kdo se pře, toho keř pepře nepřepře. u) V roli lorda Raula Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová. v) Tři tisíce třista třiatřicet stříbrných křepelek přeletělo přes tři tisíce třista třiatřicet stříbrných střech. w) Zaželezilo-li se železo nebo nezaželezilo-li se železo? x) Prokopete-li mu to pole nebo neprokopete-li mu to pole? y) Měla babka v kapse vrabce a ten dědek babce vrabce v kapse stisk a ten vrabec babce v kapse písk. z) Vinšujem vám štěstí, zdraví, čtyři chlívky, žádné krávy a dvě ďourky v nose – skončilo se!
C VI Č E N Í F O N E T I C K Á A O R T O E P I C K Á 1 Následující slova přepište foneticky: Marie, Zdeněk, někdo, smýt, tramvaj, leckdo, léčba, dlouhý, sníh, kouzelný, tvaroh, Kongo, děti, pochopení, Hana, Hanka, změnit, narozeniny, sanitka, tvůj, divadlo, diktát, nymfa, sdružení, pět, vstupenka, soudit, luxusní, návštěvníci, šunka, mluvčí, studium, potěšení, vědět, mango, tiše, titul, trnka, kdosi, město, tvář, chlouba, půlnoční, tikat, tykat, textil, průběh, nechutenství, Sicílie, divizna, divize, besídka, letiště, xerox.
35
2 Zaměřte na rozdíl znělého/neznělého ř. Slova přepište foneticky: dříve, vepř, především, pořádek, zřídka, třicet, malíř, řecký, břeh, neteř, křída, mřížka 3 Určete, v kterých případech jsou hlásky r, l slabikotvorné: vlak, prst, pravda, mrkev, krev, mlčet, první, mlha, tráva, plný, tlupa, právní, planý 4 Foneticky přepište následující věty. V podtržených slovech určete fonetické charakteristiky hlásek: a) Podíval jsem se do zrcadla a zděsil jsem se. b) Včera jsem potkal Blanku a pozval jsem ji do kina. c) Byli jsme na večeři a pak jsme se vlnili do rytmu. d) Tatínek a maminka si chtějí koupit k Vánocům nové auto. e) Prší a já jsem zapomněl v autě zavřít okýnko. 5 Podle uvedených charakteristik určete, o kterou českou hlásku se jedná: a) vokál krátký, přední, středový, nezaokrouhlený b) konsonant párový, znělý, bilabiální c) konsonant jedinečný, laterální konstriktiva d) vokál dlouhý, zadní, vysoký, zaokrouhlený e) konsonant párový, neznělý, palatální f) konsonant palatální, nazální okluziva 6 Sledujte výslovnost s rázem a bez rázu. Upozorněte na výslovnostní dublety: na Olomoucku, naopak, v okně, reakce, vakuum, loajální, koordinovat, v okresech, chaos, podúředník, z ulic, bezúhonný, naopak, o tobě a o mně, k užitku, nad oborou, bez oddechu, z úbočí, od oka, pod okny, s ústy, před Adélkou.
36
7 Vyslovte správně spojení dvou samohlásek: zelenooká, středoevropský, samoobsluha, oblouk, feudál, autoportrét, olympiáda, poučný, louka, nauka, neúcta, dieta, dialekt, preludium, fiala, kiosk, biologie, koala, historie, kolegialita, fluidum, pneumatika, severoindický, stoický, polaroid, kyanovodík, laický, diář, loajalita. 8 Kde dochází k asimilaci znělosti? zpívat, zběsile, v potravinách, v Brně, výzkum, z hlediska, způsob, vcelku, vrátit, odtáhnout, tak dlouho, lehký, leckdy, léčba, změny, družstevníci, v obchodě, když, nezmeškat, s bratrem, úzký, směna, změna, shluk lidí, dětské kresby, pod kopcem, shora, shlížet, s tebou, odkud, od srdce, slíbat, zvolat, leckdo, džbán, dřevo, třeba, prosba, podkova, vozka, shůry, s dobou, k Janovi, z okna, představení, lávka, bezcharakterní. 9 Uveďte příklady progresivní asimilace znělosti. 10 V následujících případech upozorněte na nespisovnou výslovnost: tvůj, tak málo, přes louku, kupme si, kvůli, muset opakovat, máš mnoho, z Itálie, nevíš nic, vraťme se, pod mostem, pod oknem, v Evropě, deset let, k vínu, vytvořili, nad Labem, padesát míst, příchod jara, natřít okna, tak mladý, z oblasti, nesmíš otevřít, abys mohl, v ostatních případech, tvářit se, od matky, přes most, kreslit mapu. 11 Přepište foneticky slova, v nichž dochází k artikulační asimilaci: Hana, Hanka, Anglie, větší, kotník, blána, městský, lymfa, Blanka, ven, venku, radnice, máma, maminka, opatství, mladší, Zdena, Lenka, hodně, nymfa, Kongo, dětský, mango, kratší, bohatství. 12 Vyslovte správně skupiny souhlásek. Upozorněte na výslovnostní dublety: Bydžov, podstata, světský, trojhranný, uvědomme si to, podzim, otcovský, porotce, svědci, tišší, rozsah, bezzubý, měkký, uhodl jsem, Anna, podaný dopis, poddaný člověk, racci, zlomme, bez sebe, špaččí, čtverro-
37
hý, viděl-li, čtvrtek, kapsa, slabší, tenhle, švestka, tkanička, severofrancouzský, kdyby, dásně, zubodásňový, vodník, odnímat, patník, kotník, buďte, předtisk, místní, pan Novák, přej jí, od deseti, od těla, sedm, pošta, šestnáct, menší, město, osmdesát, pojď, pojďte, který, rozzlobit, některý, hřbitov, vždycky, svlékat, stříbro, půjčit, nepůjdeme, jméno, selský, jsi-li, jsi to ty? 13 Sledujte výslovnost slov přejatých: interview, sezona, vagon, diskuse, archiv, inventura, rentgen, gilotina, twist, whisky, chargé d'affaires, chinin, hybridizace, oxid, jazz, waltz, quadriennium, pyroxen, text, windsurfing, aerobik, yard, xerox, exhibice, exkurze.
Z VU K O VÉ P R O S T Ř E D K Y S O U VI S L É ŘEČI 1 Určete rytmus a sledujte jeho pravidelnost: a) Povídám, povídám pohádku, že pes přeskočil hromádku. Povídám, povídám druhou, že teče voda struhou. Povídám, povídám třetí, že spaly na peci děti, a když se dosyta vyspaly, kus chleba dostaly. b) Dostal se do příliš nebezpečné situace. Pokládal to za.velmi dobrý nápad. Odešel za třikrát třicet hor. c) Vesele, vesele, třeba zle se děje, srdce div nepukne a líčko se směje. Srdce, moje srdce, těžké jako skála, do smíchu se nutím, radši bych plakala.
38
2 Zaměřte se na správné přízvukování předložek v následujících spojeních: na stole, pod lampou, okolo domu, na ulici, následkem havárie, u svého strýce, vedle školy, do servisu, nad vaší knihou, od úřadu, nedaleko zastávky, nade dveřmi, díky tomuto opatření, pro vaši informaci, podle mého názoru, do konce týdne, ze stromu, blízko města, u města, kvůli rozhodnutí, za hradbami, vzhledem k situaci, po měsíci. 3 Určete slovní přízvuk (hlavní, vedlejší) a nahlas přečtěte: a) Stanul na nejnebezpečnějším místě. Pro nezapomenutelné chvíle. Dostal se do beznadějného stavu. Restaurace se nacházela na nejfrekventovanějším místě. b) Řekněte mi, babičko má, co že rány svírá, po čem člověk těžce raněn přece neumírá? Rány hojí otevřené na tom lidském těle jenom čarodějná jarní šťáva z jitrocele. c) Je pozoruhodné, že čeština převzala cizí slovo kultura, ale vedle něho vyvinula své vlastní, a to krásné slovo osvěta, jež zase – přes společný kořen – je odlišeno od osvícenství a osvícenectví. (Pavel Eisner: Jak se hravě přiučiti češtině, 1992) 4 Sledujte jednotlivé větné úseky (kóla) a zaměřte se na správné frázování: a) Kreatura Význam původní: bytost stvořená, tvor, pak též tvorstvo veškeré. Pozoruhodně upadlo to slovo, a to ani zdaleka nikoli jen v češtině. V té však se specializovalo na význam stvůry, zrůdy, nestvůry. Kdežto v němčině např. žijí oba významy svorně vedle sebe: Gottes Kreatur – boží stvoření, svět Bohem stvořený; die leidende Kreatur – trpící tvor; a stejně Ist das aber eine Kreatur! Je to ale potvora! (Pavel Eisner: Jak se hravě přiučiti češtině, 1992)
39
b) Argot? Slang? Žargon? Hantýrka? Není v autorově úmyslu ani kompetenci rozmnožovat řadu pokusů o vymezení jazykové oblasti jdoucí od obecné expresívní mluvy po "zájmové" slangy, vulgarismy a výrazy erotického charakteru. (Patrik Ouředník: Šmírbuch českého jazyka, 1992) 5 U předcházejícího cvičení sledujte správné rozmístění větných přízvuků. 6 Určete intonační zakončení vět a větných úseků: a) Přišel sám. Přišla sama. Přišla odpoledne. Kdy přijde domů? Přijďte odpoledne! Přišel domů? Přišel sám? Já jsem přišel, ale... Já jsem nemohl přijít, ale... b) Dávat přesné návody, jak intonačně diferencovat věty a větné úseky při přednesu, by bylo složité a obtížné – a nemělo by ani smysl. Vždyť při přednesu jde o tvůrčí práci! Intonace při přednesu vyplyne přednášeči přímo z myšlenkového rozboru textu, měla by být výsledkem tvůrčího úsilí o tlumočení vlastních prožitků a představ posluchači. Nezapomínejte pak, že přípravou k diferencované intonaci je promyšlené frázování a práce s větnými úseky. (J. Novotná: Výslovnostní norma v uměleckém přednesu, 1983) 7 Stanovte základní zabarvení hlasu (základní tón) a při přednesu se zaměřte zejména na správnou intonaci: Perníková chaloupka "Odkud ten náš holub letí?" "Letím z lesa, milé děti, vrkú, vrkú, vrkú." "Cos tam viděl, holoubku?" "Perníkovou chaloupku u černého smrku." "Viděls také Mařenku?" "Jak pak by ne, holenku!
Viděl jsem ji s Jeníkem, krmili se perníkem." "A když z okna na zahradu vystrčila baba bradu, nebáli se, holoubku?" "Kdepak! Zamkli chaloupku na cukrový klíč – a už byli pryč!" (František Hrubín: Dvakrát sedm pohádek) 40
C VI Č E N Í F O N O L O G I C K Á 1 Foneticky a fonologicky přepište tato slova: branka, příjemce, tramvaj, vlnit, dřevěný, tango, páteř, trhat, napřed, pěna, plněný. 2 Určete počet fonémů a počet hlásek v následujících slovech či skupinách slov: větrat, lez – les, bez – pes, opěradlo, led – let, dráha – drahá – Draha, maso – samo, veka – veky, zaběhnutý, lem – leb, městský, koloidní, existence, extrahovat, dětství. 3 Vysvětlete funkci kvantity v češtině a tvořte věty: rada – ráda, kropicí – kropící, směle – smělé, z domu – z domů, žila – žíla, sliby – slíbí, řadit – řádit, pečicí – pečící, záda – zadá, zastup – zástup, zdali – zdáli, peče – péče. 4 Jakým diferenciačním příznakem se liší následující dvojice fonémů? t – s, a – á, p – b, š – ž, b – m, t – ť, č – š, d – t, d – ď, í – ú, v – f, k – g, d – n, s – z, ď – j, d – ď, e – o, é – e. 5 Vyjmenujte dvojice fonémů, které se liší příznakem znělosti. 6 Kde dochází k neutralizaci fonologického protikladu? hop, sníh, obuvník, knížka, knih, sed, Čedok, ves, pojď, vandal, stráň, zpěv, kůň, slovník, graf, rozsah, slov, otrok, nákladnost, žár, okap, lať, dotyk, úroveň, rum, květ, zub, teolog, rytíř, zvyk, zádrhel, sem, vpád, zdar, šlechtic, trh, houf, filolog, orel, křesťan, problém, jas, sběrač, západ, hrad, ves, tisíc, střihač, Stach, pochod, bar, val, houbař, Radhošť, obsah, dramaturg, koloběh, zápach, kapitál, šum.
41
F O N E T I K A A F O N O L O G I E – výběr základních pojmů Fonetika; fonologie; oblast respirační, fonační a artikulační; písmeno, hláska, vokál, konsonant, diftong, foném, alofon, morfoném; foném segmentální a suprasegmentální; fonetická a fonologická transkripce, transliterace; fonetická klasifikace hlásek (hledisko artikulační a akustické); fonologický protiklad, inventář fonémů, fonologický pár; diferenciační příznak, korelační pár, korelační řada, fonologická korelace, foném centrální a periferní; neutralizace fonologického protikladu; asimilace znělosti (progresivní a regresivní), asimilace artikulační, disimilace; ortoepie, ortofonie, ortografie; řečová vada; zvukové prostředky souvislé řeči, členění řeči, modulace (silová, tónová, časová, timbre), antikadence, kadence, polokadence, přízvuk (slovní, větný), proklitikon, klitikon (proklitikon, enklitikon); sylaba, přízvukový takt, promluvový úsek, rytmus řeči.
42
