Židovské památky na Písecku
Historie Židů v Písku Židé žili v Písku od konce 14. století až do roku 1424, kdy byli vypovězeni. Znovu se zde začali usidlovat až na začátku 17. století, největší rozkvět zažili po polovině 19. století, roku 1880 jich zde žilo 449. V roce 1872 postavili místo původní modlitebny, doložené od začátku 18. století, synagogu, která dodnes stojí v Soukenické ulici. U města je také židovský hřbitov z roku 1876, náhrobků se dochovalo asi 60, budovy byly zbořeny v letech 1968 – 1969. Původní starší hřbitov se nezachoval.
CO JE TO SYNAGOGA Synagoga je židovská modlitebna, sloužící kromě místa pro bohoslužebná setkání i jako místo pro setkání společenská. Komplex synagogy dnes často zahrnuje další zařízení, sloužící židovské obci. Součástí synagogy někdy bývá i byt rabína nebo šámese (z jidiš: „sluha“, správce objektu). Někdy modlitební místnosti plní i funkci studovny (jedná se především o tzv. „zimní modlitebny“, které byly v Evropě stavěny uvnitř domů nebo v rámci synagogy, ale na menším prostoru, aby se usnadnilo vytápění v zimních měsících), v hlavním sále se konají bohoslužby.
JEDNA Z NEJVĚTŠÍCH SYNAGOG NA SVĚTĚ V PLZNI
CO JE TO JIDIŠ? Jidiš je západogermánský jazyk, kterým hovoří kolem čtyř miliónů Židů po celém světě. Sám název jidiš znamená židovský (německy Jüdisch) a je zkratkou za původní „jidiš dajtš“, tedy „židovská němčina“. Mluvená forma je i dnes němčině blízká, jidiš však obsahuje řadu výpůjček z hebrejštiny a jazyků mnoha národů, v jejichž sousedství Židé žili.
Písecký židovský hřbitov Židovské hřbitovy v Písku byly v historii dva. Tzv. Starý ležel jihovýchodně od města a někdy v průběhu 17. století zanikl. Novodobý hřbitov nalezneme necelé dva kilometry na severozápad od Velkého náměstí, kousek za Pražským předměstím. Byl založen v roce 1876, poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. V 70.letech byly zbořeny hřbitovní budovy a odvezena část náhrobků. V letech 1991-93 byl úpravou zmenšen. Nynější, téměř 5 tis. m2 velká plocha, je ohrazena zdí a za ní je dochováno asi 60 náhrobků s řadou podstavců.
Písecká synagoga •
Synagoga byla postavena na parcele 109/2 v k.ú. Písek. Jedná se o stavbu obdélníkového půdorysu. Východní průčelí je orientováno do Soukenické ulice, západní průčelí, kde je i hlavní vchod, do dvorku přístupného ze Smetanovy ulice. Stavba byla vyprojektována pod vlivem dobové módy, vyznačující se ozdobnými prvky v novorománsko – orientálním slohu. Synagoga je vedle židovského hřbitova jednou z posledních připomínek přítomnosti židovských obyvatel Písku. Je jedinou dochovanou synagogou svého druhu v Čechách.
•
14. 11. 1953 byla synagoga prodána náboženskou obcí židovskou, zastoupenou Maxem Popperem a JUDr. Leo Tanzerem, Velkoobchodu oděvním zbožím v Praze za 40.000,- Kč. Nový majitel přepatroval interiér objektu.
•
Do roku 2001 byla synagoga součástí městské památkové zóny. V roce 2001 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo synagogu za nemovitou kulturní památku s rejstříkovým číslem 6209. Od roku 2002 až do roku 2005 probíhaly její opravy.
Písecká osobnost Weiner Richard (06.11.1884 - 03.01.1937) • Richard Weiner se narodil v jihočeském Písku v rodině židovského obchodníka, hlásícího se však k svému českému původu a již plně integrovaného v českém prostředí. V roce 1902 maturoval na písecké reálce, o čtyři roky později ukončil studia chemie na pražské technice a své znalosti si pak prohloubil ještě studijním pobytem ve Švýcarsku a Německu. Po absolvování jednoroční vojenské služby pracoval jako chemický inženýr v továrnách v Čechách a Bavorsku. Již z gymnaziálních let pocházejí jeho první verše a prozaické pokusy. Zájem o literární tvorbu u něho pak převážil na přelomu roku 1911 a 1912. Weiner opouští dobře placené zaměstnání a odjíždí do Paříže, aby se plně věnoval literární tvorbě. Navazuje kontakty s novinami v Čechách, živí se jako dopisovatel a zároveň pokračuje v psaní veršů a povídek. Jeho úsilí je roku 1912 přerušeno půlroční vojenskou službou v balkánské válce a roku 1914 odchodem do 1. světové války. Za rok se na srbské frontě nervově zhroutil, delší dobu se léčil a teprve potom byl schopen další literární tvorby. Spolupracuje s pražskými redakcemi a v roce 1919 znovu odjíždí do Paříže, kam byl vyslán Lidovými novinami jako jejich stálý dopisovatel. Weinerův život a tvorbu zřejmě poznamenala jeho homosexuální orientace, která v něm znásobovala pocity nejistoty. Zemřel 3. ledna 1937 v Praze.
Milevsko a okolí • Nepočetné židovské osídlení bylo od 16. století následující: r. 1694 - 8 rodin, r. 1783 - 10 rodin, r. 1849 - 90 Židů, maximum v r. 1890 - 127 Židů, 1910 133 Židů a 1930 - 81 Židů. Židovská náboženská obec je doložena od 17. století do nacistické okupace. Rodiště právníka a politika Angelo Goldsteina (1889 - 1947). •
Nová synagoga -Sokolovská ulice čp. 209, postavena v letech 1914 - 1919 podle projektu pražského architekta Střílka. Její exteriér se vyznačuje ojedinělou kombinací klasicistních a kubistických prvků, které navrhl přední architekt českého kubismu O. Tyl. Bohoslužebným účelům židovské obce sloužila do druhé světové války, za okupace jako sklad sušeného mléka a obalů. Od r. 1950 až dodnes jako modlitebna Církve československé husitské. Zůstal dochován novoempírový pískovcový svatostánek a ze tří stran ženské galerie podepřená kamennými sloupy.
•
Hřbitov - nalezneme na katastru městyse Sepekov, 1,7 km severovýchodně od milevského náměstí, na kraji lesa Bělohrad u hájovny Židovna. Byl založen před r. 1714. Na jeho ploše je v pravidelných řadách umístěno asi 200 náhrobních kamenů od dob založení do roku 1938, mezi nimi i několik hodnotných barokních a klasicistních stél. Obřadní síň postavena v r. 1928.
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV MILEVSKO
Kovářov •
Židovské osídlení od první poloviny 19. století, r. 1930 - 15 Židů. V domě čp. 39 bývala modlitebna.
•
Hřbitov - svahový hřbitov byl založen v první polovině 19. století 500 m severozápadně od centra obce při jihovýchodní patě Kovářovské hůrky a dnes je ukrytý v okraji lesa. Náhrobních kamenů je asi 120, od doby založení do r. 1940. Z bývalé obřadní síně je dochováno pouze torzo v severozápadním rohu hřbitova.
Nosetín •
Židovské osídlení od 18. století.
•
Hřbitov - 1 km jihovýchodně od obce, při silnici do obce Květuš. Založen patrně na počátku 18. století, užíván do počátku 20. století. Dochováno 45 náhrobků od r. 1722, část z nich je povalena. Z márnice zůstalo pouze obvodové zdivo.
Zběšičky •
Židovské osídlení od počátku 18. století.
•
Hřbitov - na okraji zalesněné stráně, 500 m severozápadně od obce, v blízkosti cesty vedoucí z hlavní silnice z Veselíčka do Zběšiček k rybníku Zavadil. Pozemek zakoupen v r. 1750. Ve svahovém areálu 102 náhrobních kamenů od založení do r. 1932. Při vstupu márnice, rekonstruovaná dle dochovaných dokumentů.
Mirovice, Mirotice •
Mirovice Při polní cestě do Myslína, půl kilometru severozápadně za obcí, naproti Urbanovu mlýnu, u říčky Skalice, se v příkrém svahu nachází vzácný a pozoruhodný židovský hřbitov, který byl založen v 16. století (zřejmě kolem roku 1680, posléze byl rozšířen roku 1731). Svým vzhledem připomíná staroslavné židovské hřbitovy kolem pražských synagog. Vzhledem k tomu, že židovská obec Mirovic byla téměř vyvražděna za 2. světové války (ze 44 osob se jich z koncentračních táborů navrátilo pouze 8), konal se zde poslední pohřeb v roce 1965. Patří k nemnoha zachovalým a upraveným židovským hřbitovům v Čechách.
•
Mirotice Na severním okraji obce se nachází jeden z nejlépe dochovaných židovských hřbitovů v jižních Čechách, s cennými náhrobky a památným dubem. Byl založen již 1681 a sloužil až do roku 1946. V obci byla také, zejména v 19. století, početnější židovská obec s vlastní synagogou (zničenou 29. dubna 1945 při spojeneckém náletu).
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV MIROVICE
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV MIROTICE
ŽIDOVSKÁ SYNAGOGA MIROTICE
Židovské památky na Strakonicku
Židovský hřbitov Volyně • Židovský hřbitov ve Volyni (rozloha 1357 m) pochází z doby založení ghetta na Hradčanech, protože se tu nalézají pomníky 300 let staré. Nejstarší náhrobky jsou z bílého mramoru, barokní a je na nich patrný vliv lidového umění. Jsou zdobeny většinou poměrně velkými a neumělými rostlinnými ornamenty. Jsou zvláštním typem, který se z Volyně rozšířil na celkem asi 15 židovských hřbitovů v širokém okolí. Náhrobky jsou na první pohled neuměle provedené, písmo je velkých rozměrů, neforemné, provedené s menším profesionálním umem. • Od poloviny 19. století mají všechny náhrobky standardní řemeslnickou úroveň a jsou dílem zkušených kameníků. písmo je kultivované, náhrobky leštěné. • V roce 1912 byla provedena důkladná oprava hřbitovní zdi i pomníků. V téže době byl postaven domek pro správce hřbitova. Oprava zdi byla znovu provedena v roce 1988.
Židovský hřbitov Hoštice •
Hřbitov se nachází 1 km severozápadně od obce, na svahu na kraji lesa. Založen byl nejpozději ve druhé čtvrtině 18. století, pohřbívalo se na něm do konce 19. století. Na ploše 543 metrů čtverečních je dochováno 50 náhrobků od roku 1735. Až do konce 90. let 20. století nebyly na údržbu hřbitova vynakládány žádné finanční prostředky. Roku 2000 byla zahájena rekonstrukce hřbitova, která spočívala v odstranění husté náletové zeleně a zahájení opravy ohradní zdi z lomového kamene. V současnosti je zajištěna průběžná údržba hřbitova, v níž je nutno pokračovat i v následujících letech. Dále je třeba počítat s dokončením opravy ohradní zdi a postavením několika povalených náhrobků.
•
Celkové náklady hrazené Židovskou obcí v Praze byly 24.543,- Kč
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV HOŠTICE
Židovský hřbitov Vodňany Roku 1840 se na hřbitově začínaly konat první pohřby. Tento hřbitov pak sloužil svému účelu až do 2. světové války. Nejstarší náhrobky na tomto hřbitově pocházejí již z poloviny 19. století. Hřbitov byl pak za finanční podpory města Vodňan a sponzorů opraven dobrovolníky a slavnostně zpřístupněn veřejnosti dne 6. září 1998.
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV VODŇANY
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV VODŇANY
Židovská synagoga Vodňany • Synagoga se nachází v Majerově ulici č.p. 153/I. • Synagoga byla postavena v letech 1837–52 v prostém klasicistním slohu v těsném sousedství staré synagogy z roku 1744 (která byla po polovině 19. století zbořena nebo stavebně splynula s domem č.p. 152). Bohoslužby se zde konaly do druhé světové války. Roku 1956 byla přestavěna pro potřeby městského muzea, které zde sídlí dodnes. Hlavní modlitební sál byl v té době rozdělen stropem na dvě podlaží. Vnitřní vybavení interiéru se nedochovalo. Za synagogou je budova bývalé školy č.p. 153.
Židovský hřbitov Strakonice •
Západně od Strakonic se u silnice na Pracejovice se nachází starobylý židovský hřbitov. Po zboření židovské synagogy (nejstarší modlitebna shořela roku 1741, stará synagoga se zřítila v roce 1858, nová synagoga byla zbořena v roce 1956) je židovský hřbitov jedou z mála památek na tuto významnou komunitu, která se nesmazatelně zapsala do historie města, především jeho textilního průmyslu.
•
Strakoničtí Židé dostali povolení zřídit svůj hřbitov pod lesem Holí na konci 17. století. Kde docházelo k jejich pohřbívání předtím, není známo. Nejstarší dochované náhrobky lze datovat do první poloviny 18. století (nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1736).
•
Hřbitov je obehnán vysokou kamennou zdí, jež měla zaručit ochranu hrobů před znesvěcením. V čele hřbitova stojí malý domek, který plnil funkci márnice. V rohu hřbitova je zřízena pumpa k symbolickému omytí rukou po skončení pohřebního obřadu. V současné době se již strakonický židovský hřbitov nepoužívá. Pohřbívání zde skončilo během války, kdy byli strakoničtí Židé transportováni z města. Poslední pohřeb se tady konal v 60. letech.
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV STRAKONICE
ŽIDOVSKÝ HŘBITOV STRAKONICE
Memento strakonických Židů •
Je památník obětem holocaustu ve městě Strakonice. Zobrazuje židovský sedmiramenný svícen menoru, která má uprostřed zasazen kámen vyzvednutý z řeky Otavy. Památník byl vytvořen podle návrhu architektky Laury Jablonské na popud strakonického gymnázia v rámci dvouletého projektu Zmizelí sousedé, při němž studenti pátrají po osudech Židů, kteří během druhé světové války z města zmizeli. Nad výstavbou převzalo záštitu strakonické gymnázium, jeho nadační fond i samotné město Strakonice. Spolufinancován byl z grantů Evropské unie a soukromých sbírek.
•
Během projektu Zmizelí sousedé pátral učitel Mgr. Pavel Sekyrka společně se svými patnácti studenty po informacích o židovských obyvatelích žijících v minulosti ve Strakonicích. V lednu 2009 vyšla za pomoci Nadačního fondu Gymnázia Strakonice kniha Zmizelí a nalezení, kterou vytvořil Mgr. Pavel Sekyrka a kolektiv, a k níž sepsal předmluvu spisovatel Arnošt Lustig.
•
K odhalení památníku došlo ve čtvrtek 7. května 2009 u Měšťanského pivovaru (poblíž stavby nové lávky přes řeku Otavu). Kromě studentů gymnázia a jeho učitelského sboru, se slavnostního odhalení zúčastnili představitelé města Strakonice v čele se starostou Ing. Pavlem Vondrysem, radní Jihočeského kraje Josef Kalbáč (poradce prezidenta České republiky), poslankyně Evropského parlamentu Jana Hybášková, Colchester and District Jewish Community ze Spojeného království, velvyslanec Státu Izrael Jaakov Levy, hosté z Izraele, Roman Škoda z Hudebního divadla Karlín a pěvecký sbor Gymnázia Strakonice. Kromě výše jmenovaných přišli též zástupci dalších škol i veřejnost.
MEMENTO STRAKONICKÝCH ŽIDŮ
ŽIDOVSKÝ POMNÍK VE STRAKONICÍCH
Tato prezentace vznikla jako povinná práce v předmětu PREZENTAČNÍ TECHNIKA ve druhém pololetí 1. ročníku školního roku 2008/2009 oboru Informační technologie zaměření Aplikovaná informatika. Veškeré použité materiály byly dostupné na webových stránkách zmiňovaných obcí a měst, v Prácheňském muzeu v Písku a serveru http://www.wikipedia.cz Na organizaci a realizaci této prezentace se podíleli žáci třídy B1. I: Cuhra Miroslav Cuhrová Julie Dědič Tadeáš Dubenský Matěj Harbáček Michal Hosnedl Michal Huťťan Martin Kovář Patrik Mikešová Lucie Motejzík Martin Nachtigalová Lucie Princ Robert Slaba Tomáš
Svoboda Roman Šlapáková Veronika Vaněk Prokop Votava Tomáš
KONEC Děkujeme za pozornost
