Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví
Identifikace úvěrových rizik Diplomová práce
Autor:
Bc. Kateřina Bártková finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Oldřich Knaifl, CSc.
Duben, 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Identifikace úvěrových rizik“ zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Praze dne 10. 4. 2010
Bc. Kateřina Bártková
Děkuji tímto vedoucímu mé diplomové práce, panu Ing. Oldřichu Knaiflovi, CSc., za poskytnuté konzultace, pomoc s obsahovou i stylistickou stránkou práce a metodologické vedení při jejím zpracování.
V Praze dne 10. 4. 2010
Bc. Kateřina Bártková
Anotace práce :
Diplomová práce „Identifikace úvěrových rizik“ je zaměřena na rozpoznávání a hodnocení rizik v průběhu úvěrového procesu. Správná identifikace úvěrových rizik je pro banky zásadní, protoţe jde o nejvýznamnější skupinu bankovních rizik. Definici a zařazení úvěrového rizika uvádím v úvodní kapitole. Druhá kapitola podává komplexní pohled na rozpoznávání úvěrových rizik v bance pomocí finanční a nefinanční analýzy. Je zde popsán postup od ţádosti klienta o úvěr aţ po výslednou analýzu úvěrového rizika. Třetí kapitola podrobně popisuje měření rizika prostřednictvím interních a externích ratingů, které číselně vyjadřují moţnost klientova selhání splatit úvěr. Ve čtvrté kapitole uvádím kompletní přehled moţného zajištění tak, jak ho analytik navrhne pro zmírnění úvěrového rizika. Pro praktickou část jsem si zvolila identifikaci úvěrového rizika firmy Oděvní podnik, a.s. V této části je podrobně popsán proces finanční a nefinanční analýzy a výsledná doporučení. Annotation: Graduation theses called “Credit Risk Identification” focuses on identification and rating of the risks during the process of bank credit approval. The correct identification of credit risk is fundamental, because it is the most important part of bank risks. Its definition and position is described in the preamble. The second chapter presents a complete overview of the credit risk identification process through the use of financial and non-financial analyses. The process is described from the loan application till the final analyses. The third chapter focuses on the credit risk ranking and shows how is the rating appointed. The fourth chapter describe the complete summary of collateral that can be used to lower the credit risk. The last chapter is the practical part of my graduation theses. It describes in detail the process of financial and non-financial analyses and final recommendation for Oděvní podnik, a.s., a very important Czech company producing men and ladies clothing.
Úvod ................................................................................................................................... 5 1. Definice úvěrového rizika............................................................................................... 7 1.1. Zařazení úvěrového rizika v rámci bankovních rizik ...................................... 8 1.1.1. Úvěrové riziko .................................................................................. 8 1.1.2. Trţní riziko ....................................................................................... 9 1.1.3. Riziko likvidity ................................................................................. 10 1.1.4. Operační riziko ................................................................................. 10 1.1.5. Ostatní rizika .................................................................................... 12 1.2. Úvěrové riziko ................................................................................................ 12 1.2.1. Definice úvěrového rizika ................................................................ 12 1.2.2. Sloţky úvěrového rizika ................................................................... 13 2. Způsob identifikace úvěrového rizika ........................................................................... 16 2.1. Identifikace rizik pomocí finanční analýzy ..................................................... 22 2.1.1. Analýza vztahů mezi ukazateli ......................................................... 31 2.2. Nefinanční analýza .......................................................................................... 38 2.2.1. Analýza vnějšího prostředí – Porterovy síly .................................... 40 3. Měření úvěrového rizika firmy ...................................................................................... 44 3.1. Scoring ............................................................................................................ 44 3.2. Kalkulovaný rating .......................................................................................... 45 3.3. Externí rating ................................................................................................... 48 3.3.1. Ratingové agentury v době finanční krize ........................................ 50 4. Moţnosti zajištění úvěrového rizika .............................................................................. 52 4.1. Rozdělení zajišťovacích instrumentů .............................................................. 52 4.2. Přehled způsobů úvěrového zajištění .............................................................. 53 4.2.1. Ručení ............................................................................................... 53 4.2.2. Zástavní právo .................................................................................. 54 4.2.3. Směnečné zajištění ........................................................................... 58 4.2.4. Další způsoby zajištění ..................................................................... 60 5. Identifikace úvěrového rizika na příkladu firmy Oděvní podnik, a.s. ........................... 63 5.1. Základní charakteristika a majetková struktura firmy .................................... 64 5.2. Nefinanční analýza .......................................................................................... 65 5.2.1. Historie podniku ............................................................................... 65 5.2.2. Analýzy s vyuţitím teorie Porterových konkurenčních sil .............. 68 5.2.3. Dohlídka na místě ............................................................................ 74 5.3. Finanční analýza ............................................................................................. 75 5.3.1. Analýza poměrových ukazatelů ....................................................... 84 5.3.2.Moţnosti zajištění ............................................................................. 90 6. Výsledky ........................................................................................................................ 91 Závěr .................................................................................................................................. 93 Seznam literatury ............................................................................................................... 95 Zákony a vyhlášky ............................................................................................................. 96 Internetové zdroje .............................................................................................................. 96 Seznam tabulek .................................................................................................................. 97 Seznam schémat ................................................................................................................. 98 Seznam grafů ..................................................................................................................... 98 Seznam příloh .................................................................................................................... 98
5
Úvod Na identifikaci úvěrového rizika je moţné pohlíţet jako na proces, kdy se bankovní subjekt snaţí rozpoznat výši rizika konkrétních obchodních případů, nebo jako na komplexní systém řízení rizik s cílem dodrţovat poţadavek kapitálové přiměřenosti dle Basel II1. V mé diplomové práci se zaměřím na první případ, kdy banka musí identifikovat potenciální riziko klienta a navrhnout vhodné zajišťovací instrumenty. Tato práce tedy popisuje postup identifikace úvěrového rizika v bance, a to teoreticky i na praktickém příkladu. Diplomová práce má pět hlavních částí. V úvodní části se zabývám definicí úvěrového rizika a jeho zařazením mezi ostatní bankovní rizika. V další kapitole se věnuji způsobu identifikace úvěrového rizika jak pomocí finanční, tak i nefinanční analýzy. V části věnované finanční analýze provádím rozbor rozvahy a výsledovky a poměrových ukazatelů. Nefinanční část analýzy pomáhá dotvořit celkový obraz o firmě v souvislostech. Syntézou těchto poznatků úvěrový analytik identifikuje celkové úvěrové riziko poţadované transakce vyjádřené ratingovým stupněm a dává doporučení k zajištění rizika. Třetí část mé diplomové práce podává informace o moţnostech zpracování finančních výkazů pomocí interních aplikačních systémů banky. Výsledkem v závislosti na velikosti klienta je buď scoring nebo kalkulovaný rating. Ten slouţí jako orientační ukazatel finančního zdraví firmy a stává se spolu s ratingem stanoveným analytikem součástí úvěrového návrhu. Ve třetí kapitole zmiňuji rovněţ externí ratingové agentury, které jsou v současné době často označovány za spoluviníky finanční krize. Čtvrtá kapitola shrnuje moţnosti zajištění úvěrových obchodů, pomocí kterého banka sniţuje moţné riziko transakce. V praktické části se zabývám identifikací úvěrového rizika u společnosti Oděvní podnik, a.s. Tato společnost se v současnosti potýká s váţnými problémy a zaţádala o financování pomocí factoringu, protoţe vzhledem k angaţovanosti ve třech bankách jiţ neměla moţnost získat klasický úvěr. Ve finanční části provedu rozbor finančních ukazatelů v období 2007-2009, nefinanční část je zaměřena na rozbor konkurenčních sil, které na klienta působí. Výsledná zpráva v šesté kapitole propojuje výsledky analýzy vnitřního a vnějšího prostředí společnosti, závěrem uvádím také informaci o následném vývoji firmy. 1
BASEL II je předpis, který pomocí standardizované metody stanovuje kapitálové poţadavky k úvěrovému riziku bankovního portfolia, umoţňuje pouţít interní rating klienta (tzv. Internal Ratings-Based Approach – IRB přístup), a to buď v základní nebo pokročilé podobě. Změna oproti Baselu I je v přístupu k úvěrovému riziku bankovního portfolia, který spočívá v přechodu od hrubého stanovení rizikových vah jednotlivých poloţek aktiv pomocí stanovení obecného charakteru dluţníka k přesnějšímu vyjádření úvěrového rizika na základě individuální bonity jednotlivých subjektů.
6
1. Definice úvěrového rizika Riziko je odnepaměti přirozenou součástí veškerého lidského počínání. Pojem riziko byl poprvé zaznamenán jiţ v 17. století v Itálii, kdy se pouţíval v souvislosti s lodní plavbou. Italský výraz „risico“ původně označoval nebezpečné útesy, kterým se mořeplavci museli vyhnout během plavby. V dnešním významu termín riziko označuje obecně jakoukoliv moţnost vzniku ztráty nebo škody, nejistotu dosaţení očekávaného výsledku, nebezpečí chybného rozhodnutí apod. Riziko vzniku škody či nedosaţení očekávaného výsledku samozřejmě existuje i v prostředí obchodních bank. Banka je nositelem rizik především proto, ţe rozhodující část jejích aktiv tvoří finanční nástroje, jejichţ součástí je finanční riziko.2 Míra rizika obsaţená v jednotlivých finančních nástrojích je různá, přičemţ platí vztah, ţe vyšší výnos finančního nástroje odpovídá vyšší míře podstoupeného rizika. Smyslem činnosti bank je dosaţení co největšího zisku, proto je přirozené, ţe se banky soustavně vystavují nezanedbatelným rizikům, která ovšem důsledně monitorují, hodnotí a řídí. Důleţitost snahy o zodpovědné vyváţení rizika a ziskovosti bankovních ústavů zdůraznila celosvětová finanční krize. Bankovní ústavy ve snaze o maximalizaci zisku v minulosti často podstupovaly i velmi významná rizika, která v případě jejich podcenění nebo nedostatečného zajištění mohla ohrozit samotnou existenci dané finanční instituce. Nejmarkantnějším příkladem byl pád americké investiční banky Lehman Brothers, která patřila mezi nejvýznamnější světové obchodníky na trhu s dluhopisy a hypotečními zástavními listy. Po vypuknutí realitní krize v USA přestala být schopna splácet své závazky a musela poţádat o bankrotovou ochranu před věřiteli.3 Další velké americké banky přeţily turbulence na finančním trhu jedině díky přímé podpoře federální vlády, podobně zásadní problémy zaznamenaly i například banky na Islandu a v dalších zemích. Stranou nezůstaly ani české finanční instituce, kterým ovšem pozici podstatně usnadnilo státní ozdravění bank v 90. letech a obecně nízká expozice vůči rizikovým aktivům v USA. Přirozenou reakcí na vypuknutí finanční krize byla snaha drasticky omezit rizika podstupovaná bankovními ústavy a podstatně zlepšit procesy jejich hodnocení a řízení. 2
PAVELKA, František, BARDOVÁ, Dagmar, OPLTOVÁ Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut – vysoká škola, 2001. s 171. ISBN 80-7265-037-8. 3 http://www.ct24.cz/ekonomika/66775-bankrot-banky-lehman-brothers-urychlil-svetovou-financni-krizi/
7
Obchodní banky v České republice například začaly mnohem přísněji prověřovat ţadatele o úvěry, a to především z oborů nejvíce postiţených krizí a následnou recesí. Typickým příkladem opatrnějšího přístupu k riziku je oblast realitního developmentu, kde se začalo vyţadovat kvalitnější zajištění úvěru a větší podíl vlastních zdrojů na financování projektu. Obdobně došlo i v retailovém segmentu k výraznému zpřísnění podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů fyzickým osobám. I přes zvýšenou obezřetnost při poskytování úvěrů či obchodování na kapitálových trzích zůstává riziko neoddělitelnou součástí podnikání bank. Známý vztah vyšší zisk = vyšší riziko zůstává i nadále v platnosti a je na managementu bank, aby zhodnotil zodpovědnou míru podstupovaného rizika v nové realitě znatelného poklesu globální i české ekonomiky.
1.1. Zařazení úvěrového rizika v rámci bankovních rizik Jednotlivé kategorie rizik se prolínají a vzájemně ovlivňují, proto se v české i zahraniční odborné literatuře pouţívají různé způsoby jejich kategorizace. Pro účely této práce bylo zvoleno rozdělení, které pouţívá Česká národní banka (viz například Opatření České národní banky č. 2 ze dne 3. února 2004) a které nejlépe odpovídá běţné praxi tuzemských bankovních ústavů. Tento způsob kategorizace rozděluje rizika související s činností obchodních bank do čtyř skupin: úvěrové riziko, trţní riziko, riziko likvidity, operační riziko. K těmto čtyřem nejdůleţitějším skupinám lze dále přiřadit samostatnou kategorii ostatních rizik, která zahrnuje především strategické a reputační riziko. 1.1.1. Úvěrové riziko Úvěrové riziko představuje riziko, ţe dluţník nesplatí bance svůj závazek vyplývající z úvěrové smlouvy. Zahrnuje v sobě přímé úvěrové riziko, riziko úvěrových ekvivalentů, vypořádací riziko a riziko úvěrové angaţovanosti. Úvěrové riziko je hlavním tématem této diplomové práce, proto je jeho definici věnována samostatná podkapitola 1.2. Úvěrové riziko. 8
1.1.2. Tržní riziko Pracovní skupina České národní banky v dokumentu Řízení rizik a kapitálové poţadavky ve finančních sektorech charakterizuje trţní riziko jako potenciální ztrátu v důsledku změn hodnoty či ceny aktiv způsobených fluktuací úrokových měr, změnou devizových kurzů, cen akcií či komodit.4 Podle aktiv, kterých se týká, tedy můţeme trţní riziko dále rozdělit na úrokové riziko, měnové riziko, akciové riziko a komoditní riziko. Úrokové riziko Představuje riziko nepříznivého vývoje úrokové míry a vyplývá z produktů s fixní úrokovou mírou nebo všeobecně ze struktury bilance. Banky i pojišťovny omezují úrokové riziko pouţíváním technik řízení aktiv a pasiv na pokrytí rozdílu mezi úrokovou citlivostí aktiv a pasiv. Měnové riziko Měnové riziko vyplývá z pohybů devizových měnových kursů a jejich vlivu na hospodaření banky. Základním nástrojem pro omezení měnového rizika je sladění objemu aktiv a pasiv vedených v dané cizí měně v bilanci banky. Akciové a komoditní riziko Akciové riziko lze definovat jako riziko ztráty ze změn cen nástrojů citlivých na ceny akcií. Takto pojatá definice nezahrnuje pouze riziko změny cen akcií, ale rovněţ riziko změny volatility cen akcií, riziko změny cenových indexů a riziko změny dividend. Komoditní riziko obdobně představuje riziko ztráty v důsledku změn cen nástrojů citlivých na změnu ceny komodit.5 Komoditní i akciové riziko lze omezit důslednou diverzifikací portfolia a omezením podílu těchto vysoce rizikových finančních nástrojů v bilanci banky. 1.1.3. Riziko likvidity Riziko likvidity je pracovní skupinou ČNB definováno jako riziko, ţe subjekt nebude schopen uzavřít pozici určitého finančního nástroje za trţní hodnotu nebo v její blízkosti pro přílišnou 4 5
http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2003/cl_03_030327a.html JÍLEK, Josef. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-579-3
9
mělkost trhu nebo rozvrat na trhu daného nástroje. Neschopnost rychle uzavřít pozici můţe mít za následek neschopnost dostát svým závazkům. Zajištění dostatečné likvidity má stěţejní význam pro důvěru klientů, protoţe případný nedostatek likvidity můţe vyvolat panickou reakci („run na banku“) spojenou s hromadným vybíráním vkladů. Typickým příkladem katastrofálních důsledků podcenění rizika likvidity se stala britská banka Northern Rock a její pád během podzimu 2007. Přestoţe hospodaření této banky bylo fundamentálně zdravé, po vypuknutí americké hypoteční krize přišla banka o zdroje financování na světových finančních trzích a hrozilo pozastavení výplat klientských vkladů. Paniku zastavil aţ zásah britské vlády, která se za vklady zaručila a následně banku znárodnila.6 Ve snaze zamezit podobným situacím banky v ČR důsledně monitorují likviditu a při poklesu pod určenou minimální výši likvidních prostředků přistupují k realizaci opatření pro obnovení rovnováhy mezi strukturou aktiv a pasiv. Další opatření můţe nařídit Česká národní banka v rámci tzv. pravidel likvidity, z nichţ se v současnosti uplatňuje pouze stanovení povinných minimálních rezerv ve výši 2 % z primárních vkladů. 1.1.4. Operační riziko Význam operačního rizika podstatně stoupl s implementací mezinárodních standardů Basel II. Basilejský výbor pro bankovní dohled definoval operační riziko jako "riziko přímých či nepřímých ztrát způsobených nevhodným či neúspěšným interním procesem, pracovníky a systémy nebo vnějšími událostmi".7 Základními sloţkami operačního rizika jsou transakční riziko, riziko operačního řízení, systémové riziko a právní riziko. Transakční riziko Zahrnuje moţné ztráty vyplývající z chyb při realizaci transakcí, nemoţnosti provádět transakce či chyb při jejich vypořádávání. Riziko operačního řízení Toto riziko hrozí v souvislosti se špatným nakládáním s aktivy banky, např. nedostatečnou kontrolou operací, neautorizovanými operacemi, paděláním peněz a podvody, praním špinavých peněz apod. 6 7
http://ekonomika.ihned.cz/c1-22555220 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52005AE0244:CS:NOT
10
Systémové riziko Je definováno jako riziko ztráty v souvislosti s chybami v počítačových a dalších systémech, které banka pouţívá (například chyby v počítačových programech, chyby při přenosu dat či selhání komunikačních sítí). Vzhledem ke stále rostoucí závislosti bank na technologiích a automatizovaných informačních systém je přirozené, ţe se systémová rizika stala významnou skupinou operačních rizik. Nástup informačních systémů a převedení většiny operací do elektronické podoby sice sníţilo riziko selhání lidského faktoru, ale současně výrazně zvýšilo systémové riziko hrozící v souvislosti s moţných selháním klíčových informačních systémů. Vţdyť i jen dočasný výpadek těchto systémů dokáţe ochromit práci banky a podstatně ztíţit či zcela znemoţnit přístup klientům k prostředkům i sluţbám banky. Právní riziko Právní riziko bylo nově přiřazeno do skupiny operačních rizik na základě Nové basilejské dohody (NBAC). Tato skupina rizik zahrnuje rizika vyplývající z nejistoty právního prostředí, nevhodně nastavených smluv s externími subjekty či právní rizika spojená s ochranou osobních údajů. Metody zajištění operačního rizika zahrnují vyuţívání pojistných produktů, transfer rizika, poţadavek kapitálové přiměřenosti operačního rizika a různá organizační, kontrolní a bezpečnostní opatření (například důslednější kontrolu provádění a zúčtování transakcí, řízení přístupu k informacím, oddělení rozhodovacích a výkonných postupů aj.). 1.1.5. Ostatní rizika Tato kategorie zahrnuje další rizika spojená s vnitřními procesy banky, především strategické a reputační riziko, a jiná bankou identifikovaná rizika či rizikové faktory (například nepříznivý průběh ekonomického cyklu). Strategické riziko Tato skupina označuje obecná podnikatelská rizika banky vyplývající například ze špatného obchodní záměru či nevhodného strategického rozhodnutí banky. Příkladem můţe být 11
neúspěšné uvedení nového produktu na trh, neschopnost včas reagovat na aktuální trendy v bankovnictví, zaostávání za konkurencí aj. Reputační riziko Reputační riziko lze definovat jako riziko ztráty dobrého jména a negativního vnímání banky ze strany klientů, akcionářů či veřejnosti. Činnost bank je zaloţena na důvěře klientů, proto kaţdá událost poškozující pověst banky můţe mít velmi podstatný vliv na ekonomickou situaci banky a její podíl na trhu.
1.2. Úvěrové riziko Úvěrové riziko představuje v tuzemském bankovním prostředí nejvýznamnější kategorii finančních rizik. Odhaduje se, ţe v rizikovém portfoliu českých bank představuje úvěrové riziko přibliţně 60-70 %, zatímco operační riziko představuje pouze 20-30 % a trţní riziko dokonce jen 10 %.8 1.2.1. Definice úvěrového rizika Úvěrové riziko lze definovat mnoha způsoby. Ivana Kipielová ve Slovníku základních pojmů z bankovnictví definuje úvěrové riziko velmi úzce jako riziko, ţe dluţník nebude schopen nebo ochoten splatit svůj závazek (úvěr, úroky, popř. další poplatky) tak, jak bylo ujednáno v úvěrové smlouvě.9 Podobně specifickou definici pouţívá i Česká národní banka ve svém opatření č. 2/2004. Úvěrové riziko charakterizuje jako riziko ztráty banky vyplývající ze selhání smluvní strany (klienta) tím, ţe nedostojí svým závazkům podle podmínek smlouvy, na základě které se banka stala věřitelem smluvní strany.10 V širším pojetí definice úvěrového rizika ovšem nemusí jít pouze o riziko spojené s tradičními úvěrovými smlouvami, ale obecně o jakékoliv riziko selhání protistrany dostát svým smluvním závazkům. Tyto závazky mohou vyplývat například z platebního styku či z obchodních a investičních aktivit banky (můţe jít např. o obchodování na kapitálových trzích, 8
PIRNER, David. Risk Management v českém bankovnictví, Finance a bankovnictví 4/2003, str. 34-35 KIPIELOVÁ, Ivana. Slovník základních pojmů z bankovnictví, ISBN 80-7168-495-3 10 Opatření České národní banky č. 2 ze dne 3. července 2002 o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálních základě 9
12
obchodování s finančními deriváty, emisní obchody, termínované obchody, podrozvahové obchody a další). Tato práce se v následujících kapitolách zabývá především úvěrovým rizikem v jeho uţším pojetí. Přesnější vymezení pojmu umoţňuje soustředit se na metody identifikace, měření a zajištění rizik vyplývajících z tradičních úvěrových produktů, které v českých podmínkách stále převaţují nad ostatními zdroji úvěrového rizika. 1.2.2. Složky úvěrového rizika Celkovou výši úvěrového rizika související s konkrétním úvěrovým obchodem určují dva základní faktory: pravděpodobnost nesplnění závazku (v odborné literatuře obvykle označované jako riziko protistrany) a výše ztráty vyplývající z daného úvěrového obchodu (inherentní riziko produktu). Riziko protistrany Vychází z odhadu pravděpodobnosti nesplnění závazku klientem a následného vzniku ztráty. Riziko selhání protistrany zahrnuje: vypořádací riziko, tj. riziko klienta, ţe nebude schopen dostát závazkům např. v důsledku platební neschopnosti, teritoriální riziko, tj. riziko neschopnosti subjektů z dané země dostát svým závazkům např. z důvodu politické nestability, riziko transferu (spočívající např. v neplnění závazků v důsledku omezení devizového reţimu), riziko koncentrace vyplývající z nedostatečné regionální či oborové diverzifikace klientského portfolia banky. Inherentní riziko produktu Kaţdý úvěrový obchod v sobě nese jinou míru úvěrového rizika v závislosti na výši vzniklé ztráty a příčinách jejího vzniku. Součástí inherentního rizika produktu mohou být následující skupiny rizikových faktorů:
13
přímé úvěrové riziko – je nedílnou součástí kaţdého úvěrového obchodu a představuje tedy nejčastější a nejvýznamnější rizikový faktor, kterému banky čelí; spočívá v riziku, ţe klient nesplatí bance jistinu a úrok ve smluvené výši a lhůtě, riziko zajištění – pokud banka vyuţívá pro zajištění úvěrového obchodu aktiva dluţníka nebo třetí strany (např. zástavu nemovitosti), stává se důleţitým rizikovým faktorem nejistá trţní cena daného aktiva, neschopnost banky uspokojit svou pohledávku jeho zpeněţením či nejistota banky, zda bude moci uplatit nárok na zajištění, platební riziko – riziko nesplnění dalších finančních závazků souvisejících s úvěrovým obchodem, typicky neuhrazení ujednaných poplatků a provizí, riziko neposkytnutého plnění – nejistota řádného plnění u derivátových kontraktů, riziko náhradního obchodu – rovněţ souvisí s obchodováním s deriváty; hrozí v případě, ţe protistrana nedodrţí podmínky derivátového kontraktu a banka musí zajistit otevřenou pozici jiným obchodem za méně výhodných podmínek, riziko nevrácení poskytnutých záloh – hrozí v situacích, kdy banka poskytla platbu předem, například sloţila zálohu na realizaci klientova pokynu u obchodníka s cennými papíry. Graf č. 1 – Systematické a nesystematické riziko
Zdroj: http://www.executivefinancialplanning.com/wp-content/uploads/2008/07/systematicrisk220.gif
14
Systematické vs. nesystematické riziko Jednotlivé sloţky uvěrového rizika mohou být systematické, či nesystematické – systematická rizika vznikají na úrovni celé ekonomiky či odvětví (např. nepříznivý makroekonomický vývoj), zatímco nesystematická rizika jsou specifická pro konkrétní úvěrový obchod (nedostatečné zajištění úvěru apod.). Externí vs. interní riziko Důleţité je také sledovat, zda se jedná o rizikové faktory externí či interní, tzn. do jaké míry jsou závislé na činnosti a rozhodnutích banky a do jaké míry je banka můţe ovlivnit. Interním rizikovým faktorem mohou být například nedostatečné kontrolní mechanismy banky, chybné stanovení hodnoty aktiva pouţitého pro zajištění úvěrového obchodu aj. Externí riziko představuje například riziko nestabilní politická situace.
15
2. Způsob identifikace úvěrového rizika Na začátku kaţdého úvěrového procesu je nutné provést prvotní identifikaci klienta. Poté, co se obchodník seznámí s klientem, ověří jednatelovu totoţnost pomocí OP. Pokud se jedná o firemní ţádost, klient dodává notářsky ověřený výpis z obchodního rejstříku. Pro banku je situace jednodušší a méně riziková, pokud se jedná o stávajícího klienta – má k dispozici informace o platební morálce, pokud jiţ byl v minulosti úvěr poskytnut, a z účtu klienta lze získat představu o firemním cash-flow. V kaţdém případě je nutné si od klienta, ať uţ stávajícího nebo nového, vyţádat podnikatelský záměr vyjádřený ve finančním plánu. Ţadatel bývá hlavním zdrojem informací, je tedy třeba posoudit, zda jsou pravdivé a úplné. Ústně podaná informace by měla být písemně potvrzena nebo ověřena z nezávislých zdrojů. Ţadatel o úvěr můţe jako podklad doloţit kopie svých smluv s jinými bankami či věřiteli. Není v silách banky znát kaţdého nového klienta detailně, nicméně by si o něm měla vţdy opatřit co nejvíce informací a referencí, aby úvěrové riziko minimalizovala. Ověření informací je moţné i u obchodních partnerů klienta, nejlépe u takových, kteří jsou klienty banky, popř. ţadatele o úvěr přímo doporučili. Bohuţel, vţdy budou existovat klienti ţádající o úvěr, u kterých hrozí tak velké úvěrové riziko, ţe jim financování nemůţe být poskytnuto za ţádných okolností. Jedná se o rozumnou obchodní praxi bank.11 Z principu a s ohledem na riziko ztráty dobré pověsti by banka měla bez výjimky zamítnout například eticky pochybné ţádosti o úvěr. Ţádosti o úvěr musejí být posuzovány v kontextu ekonomického prostředí, ve kterém klient působí. Poţadovaná výše úvěru by měla být přiměřená vlastním zdrojům klienta, klient by měl alespoň část provozního kapitálu financovat sám a měl by rovněţ prokázat schopnost vypořádat se včas se všemi svými závazky. Proto by ţádost měla obsahovat detailní plán peněţních toků nejméně na jeden rok dopředu a rámcovou představu o cash-flow na období následujících pěti let. Plán by měl být realistický a zohlednit i rizikové faktory, které klient nemůţe ovlivnit – inflace, pohyb devizového kurzu, změny úrokových sazeb, legislativní změny.12 Tato rizika by měla zohledit také banka stanovením bezpečnostní marţe mezi výší úvěru, cenou (úrokem) a očekávaným inkasem. 11
VEDLICH, Joseph; NAVRÁTIL, Vlastislav. Zásady řízení úvěrů. 1. vyd. Praha: Management Press, 1999. 110 s. ISBN 80-85943-91-3.) 12 SEDLÁČEK, Jaroslav. Cash Flow. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2003. 190 s. ISBN 80-7226-875-9.str. 162
16
Východiskem pro identifikaci úvěrového rizika je finanční a nefinanční analýza, která bude podrobně rozebrána v dalších kapitolách. Schéma č. 1 – Postup identifikace úvěrového rizika
Ţádost o úvěr
Generují databáze a registry varovné příznaky?
Ano
Ţádost zamítnuta
zamzamítnuta
Ne Kalkulovaný rating Finanční a nefinanční analýza
Je jeden nebo oba ratingy „R“?
Ano
Ţádost zamítnuta
zamzamítnuta
Ne
S podmínkou
Schválil úvěrový výbor ţádost?
Ano Ano
Vyskytl se problém při dohlídce na místě?
Ne
Poskytnutí úvěru
Zdroj: vlastní zpracování
17
Ne
Ţádost zamítnuta
zamzamítnuta
Pro počáteční identifikaci rizik jsou zadány identifikační údaje klienta/společnosti do bankovního systému, který data prověří v dostupných interních a externích databázích: CRU – Centrální registr úvěrů – byl spuštěn Českou národní bankou 1. 11. 2002 ve spolupráci s Českou bankovní asociací. Dochází zde k výměně informací mezi bankami o úvěrových závazcích právnických osob a fyzických osob podnikatelů. Předmětem registrace jsou závazky klientů zahrnující úvěrové riziko bez ohledu na velikost pohledávky.13 Nejsou zde evidovány spotřebitelské úvěry fyzických osob, hypoteční úvěry fyzických osob a údaje o depozitních účtech. Do Centrálního registru úvěrů jsou začleněny všechny banky, které působí v České republice, včetně poboček zahraničních bank. Povinnost předávat do registru údaje o klientech vychází z Opatření ČNB č. 5/2002. Aktualizace probíhá jednou měsíčně. Rating ČNB – automatické propojení bank s informačním portálem ČNB obsahujícím ohodnocení klientů na základě pětistupňové ratingové škály (viz kapitola č. 3, tab.č. 9 ČNB – převodní můstek). Klienta, kterého ČNB klasifikovala ratingem 3 aţ 5, je moţné financovat, pokud jeho úvěry byly doplaceny do 31.12.2004 a od tohoto data se jiţ do ţádných dalších problémů nedostal. Jedná se o tzv. „amnestii klienta“. Dále pravidla připouští financování klienta, který je ručitelem úvěru ve splatnosti, ale dluţník tohoto úvěru má druhý úvěr, který je po splatnosti. Naopak není moţné financovat klienta, u kterého bankovní systém identifikoval pohledávky vůči bance, které musely být odepsány. Zákaz financování platí pro jednotlivce a společnosti, kteří se v uplynulých 5 letech dostali do konkurzu, dopustili se úvěrových podvodů nebo byli v podezření z podvodného chování (uvedení falešných informací do ţádostí o úvěr apod.). BRKI – Bankovní registr klientských informací – provozuje Czech Banking Credit Bureau a byl zaloţen v roce 2000. Vyuţívat tuto databázi mohou všechny banky v České republice, funguje zde princip reciprocity. Zobrazuje historická data čtyři roky zpět. Vlastníkem je pět českých bank. NRKI – Nebankovní registr klientských informací – zaloţeno sdruţením právnických osob LLCB, které sdruţuje nebankovní společnosti poskytující leasing a factoring.
13
http://www.cnb.cz/cs/faq/faq_cru.html#6
18
NRKI je částečně propojena s BRKI, vzájemné předání informací je moţné pouze se souhlasem klienta. Vnitřní systém banky a propojení na její dceřiné společnosti – historická data. Obchodní rejstřík, insolvenční rejstřík, databáze úpadců. CBS – Credit Bureau Solution – je komplexní informační systém pro výměnu informací o platební morálce klientů finančních i nefinančních institucí. Je také významným nástrojem pro hodnocení bonity potenciálních i existujících klientů poskytovatelů úvěrů, pojišťoven, mobilních operátorů a dalších institucí, které mohou ve sdílené databázi na základě reciproční výměny informací vyhledat relevantní současné i historické údaje o způsobu splácení závazků fyzických osob, podnikatelů i firem, a to v jednoduché souhrnné formě. Tyto informace jsou doplňovány i z dalších externích zdrojů dat dostupných na trhu. Úvěrový pracovník tak můţe získat pomocí CBS komplexní bázi informací o fyzických osobách, podnikatelích i právnických osobách zaměřenou na jejich platební morálku, pozitivní i negativní data o jejich platební historii, informace o celkovém úvěrovém zatíţení, o případných současných i historických problémech při splácení závazků, o typech ručení a záruk úvěrových produktů a také o vzájemných vazbách mezi subjekty. SSV – systém sledování vazeb ekonomicky spjatých skupin a kreditních informací o právnických a fyzických osobách. Tento systém prověřuje propojení osob na minulé a stávající problémové subjekty. Informuje, zda není někdo z klientova okolí v konkurzu, likvidaci, exekuci, vyrovnání, případně zda není klient evidován v některé z dluţnických databází. SSV pomůţe identifikovat úvěrové riziko klienta, varuje před uzavřením obchodu s potenciálním partnerem, který se dle běţných zdrojů (webové stránky společnosti, OR, veřejné databáze – např. dluţníci VZP) můţe na první pohled jevit jako fungující a seriózní společnost.
19
Tabulka č. 1 – SSV legenda
Zdroj: http://www.ssv.cz/
Interní black-list – banka si vytváří své vlastní black-listy subjektů, které se dopustily podvodného jednání anebo na něm participovaly, dále vytváří i přehled subjektů, které jsou spojeny s právnickými osobami podílejícími se na podvodném jednání anebo pokusu o ně. SOLUS – zájmové sdruţení právnických osob, jehoţ cílem je v rámci tzv. odpovědného úvěrování přispívat k prevenci předluţování klientů, k prevenci růstu počtu dluţníků v prodlení, dále přispívat ke zvyšování vymahatelnosti stávajících dluhů po splatnosti a sniţovat potenciální finanční ztráty věřitelů. Sdruţení SOLUS bylo zaregistrováno a fakticky zahájilo činnost v červnu 1999. SOLUS vytváří dva negativní registry klientských informací, které shromaţďují informace o klientech, kteří se dostali do problémů se splácením svých závazků u některého z členů sdruţení SOLUS. Jde o Registr FO, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby (spotřebitelé), a Registr IČ, do kterého jsou zařazovány fyzické osoby-podnikatelé a právnické osoby.14 14
http://www.solus.cz/hlavni-stranka/
20
V případě, ţe výsledkem předběţné identifikace úvěrového rizika pomocí těchto databází je rozhodnutí „zamítnuto“, úvěrový obchod nesmí být schválen a nepřistupuje se k finanční a nefinanční analýze. Pokud nebyla ţádost klienta během prvotní analýzy zamítnuta, následuje fáze, kdy jsou shromaţďovány potřebné údaje pro kalkulovaný rating a finanční a nefinanční analýzu. Obchodní manaţer si od klienta vyţádá následující dokumenty: finanční výkazy za poslední 3 roky + aktuální čtvrtletní výkazy, přílohy k účetním závěrkám za poslední 3 roky, výroční zprávy, pokud jsou k dispozici, ověření zaplacení a výše daně od finančního úřadu, potvrzení o bezdluţnosti od finančního úřadu, prohlášení o bezdluţnosti od české správy sociálního zabezpečení, výpisy z běţného účtu klienta za šest aţ dvanáct měsíců, věková struktura pohledávek a závazků z obchodního styku za poslední 3 roky, pokud není obsaţena ve výše zmiňovaných materiálech, stručný popis aktivit klienta a poţadovaného úvěru (částka, účel, splatnost). Poţadavkem je, aby poskytnuté informace byly úplné a důvěryhodné, přičemţ je lépe pohlíţeno na auditované výkazy. Ty jsou dále předány na příslušné oddělení, kde analytik zpracuje finanční a nefinanční analýzu. Současně jsou předány podklady na odbor zabývající se vyhotovením kalkulovaného ratingu. Jako podpůrný systém v bance funguje interní aplikace pro stanovení kalkulovaného ratingu, který vypočítá poměrové ukazatele a stanoví z nich rating, jenţ je pak spolu s ratingem, který navrhl analytik, součástí úvěrového návrhu. Obchodní manaţer banky by se měl snaţit rozpoznat případná úvěrová rizika jiţ v této fázi díky přístupu klienta. Obchodní manaţer naformuluje předpoklady budoucího úvěrového vztahu, předloţí business-plán klienta, zváţí vhodný splátkový kalendář, tj. určení splatnosti úvěru, četnost a výši splátek jistiny a úroků a ostatních nákladů s tím spojených. Navrhne moţná zajištění vhodná pro banku. Tyto údaje jsou také postoupeny odboru, jenţ provádí finanční analýzy. 21
2.1. Identifikace rizik pomocí finanční analýzy Finanční analytik provádí 2 základní typy finanční analýzy: kompletní analýza včetně návštěvy podniku klienta (obchodník a úvěrový analytik), analýza typu desktop – tato analýza je prováděna u méně komplikovaných případů na základě dodaných materiálů; není prováděn ţádný průzkum u klienta. Finanční analýza je v současné době neodmyslitelnou součástí identifikace úvěrových rizik, měla by pomoci odhalit riziko klienta a určit jeho přijatelnost pro banku. Banky potřebují co nejvíce informací o finanční situaci podniku, aby mohly posoudit, zda poskytnou podniku úvěr a pokud ano, tak v jaké výši a za jakých podmínek. Posuzují především současnou zadluţenost podniku a jeho schopnost přijatý úvěr v budoucnu splatit. Rozhodujícím nástrojem klasifikace klientů je právě analýza klienta. Základní úlohou analýzy je hlavně: zhodnotit dosavadní finanční vývoj (ekonomická historie firmy – anamnéza), posoudit aktuální finanční stav (hodnocení ekonomického zdraví současné situace podniku – diagnóza), odhad budoucího vývoje spojený s identifikací potenciálních finančních a dalších rizik (prognóza dalšího vývoje). Finanční analýzu v bance provádí specializované oddělení. Spolu s vyjádřením obchodního manaţera, nefinanční analýzou a výstupem z oddělení, které zpracovává kalkulovaný rating klienta, je zkompletována v dokument, který se nazývá „Úvěrový návrh“. Standardní postup analýzy:15 sběr údajů a verifikace, úprava základních výkazů (seskupování poloţek), vertikální a horizontální analýza, výpočet poměrových ukazatelů, 15
SYNEK, Miloslav. Ekonomická analýza. 1. vyd. Praha: VŠE, 2006, 79s. ISBN 80-245-0603-3
22
časový vývoj poměrových ukazatelů, srovnávání ukazatelů s odvětvovými průměry (sektorová analýza), hodnocení vazeb mezi ukazateli (Du Pont), aplikace speciálních postupů, návrhy opatření. Rozvaha Rozvaha je pro posouzení úvěrového rizika důleţitou pomůckou. Úvěrový analytik z ní čerpá informace o hodnotě a kapitálové struktuře podniku.V rozvaze jsou zachycena aktiva a pasiva podniku k určitému datu. Z tohoto důvodu se doporučuje vyuţít při zkoumání rozvahy nejen poměrových ukazatelů, ale zaměřit se i na analýzu trendů. Rozbor rozvahy podniku nám můţe podat informace: o charakteru podnikatelské činnosti podniku, o výši čistého obchodního jmění – mělo by poskytnout záruku věřitelům, ţe úvěr, který bude ţadateli poskytnut, bude splacen přednostně před výplatou kapitálu akcionářům, o likviditě klienta – zda ţadatel disponuje dostatkem likvidních prostředků, aby v době splatnosti nebyl nucen prodat svůj investiční majetek, o stavu zásob – úvěrový analytik se zaměří na jejich přiměřenost vzhledem k ročnímu obratu; zjišťuje, zda nejsou zásoby příliš vysoké nebo neprodejné, o stavu a výši pohledávek – měly by být přiměřené ročnímu obratu, o stavu závazků z obchodního styku – úvěrový analytik zjišťuje, zda ţadatel nespoléhá na neplacení závazků a nakolik ho vyuţívá jako zdroj financování. Aktiva se dělí na: a) dlouhodobá – předpokládá se vyuţitelnost delší neţ 1 rok; dělí se na hmotný majetek (stavby, pozemky, stroje), nehmotný majetek (software, knowhow) a dlouhodobý finanční majetek (vklady, cenné papíry, půjčky jiným subjektům se splatností přesahující 1 rok),
23
b) oběţná – tvoří je především zásoby a pohledávky z dosud nesplacených faktur; oběţná aktiva se nacházejí současně v různých formách, jejichţ proměna závisí na povaze činnosti podniku; část oběţných aktiv krytá dlouhodobým kapitálem se nazývá čistý pracovní kapitál a jsou to volné prostředky, které podniku zůstanou po uhrazení všech běţných závazků – jeho uspokojivá výše je znakem dobré finanční pozice podniku, c) ostatní aktiva – jedná se o různé typy časového rozlišení nákladů a výnosů v souladu se zásadou vykazování věrného obrazu o předmětu účetnictví v rámci účetní závěrky.16 Úvěrový analytik při analýze rozvahy můţe narazit na problém obtíţného stanovení hodnoty majetku. Klient můţe s hodnotou aktiv manipulovat – odpisy vyjadřují pouze nepřesně stárnutí dlouhodobých aktiv a stanovení výše oběţných aktiv závisí na pečlivosti účetní jednotky. Úvěrový pracovník by se proto měl vţdy dotázat na metody, které byly pouţity při oceňování majetku společnosti. Tabulka č. 2 – Rozvaha/struktura aktiv a pasiv
Rozvaha Aktiva Dlouhodobý majetek dlouhodobý nehmotný majetek dlouhodobý hmotný majetek dlouhodobý finanční majetek Oběţná aktiva zásoby dlouhodobé pohledávky krátkodobé pohledávky finanční majetek Časové rozlišení Aktiva Celkem
Pasiva Vlastní kapitál základní kapitál kapitálové fondy fondy ze zisku výsledek hospodaření Cizí kapitál rezervy krátkodobé závazky dlouhodobé závazky bankovní úvěry Časové rozlišení Pasiva celkem
Zdroj: SEDLÁČEK, J. a kol. Základy finančního účetnictví, 2005, s. 36.
Pasiva se dělí na: a) vlastní zdroje – tvoří je základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, zisk nebo ztráta běţného období a nerozdělený zisk (neuhrazená ztráta) minulých let,
16
LANDA, Martin. Jak číst finanční výkazy. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. 192 s. ISBN 978-80-2511994-5, str. 31
24
b) cizí zdroje představují závazky vůči věřitelům – člení se na: rezervy, dlouhodobé závazky, krátkodobé závazky a závazky k finančním institucím. Pokud úvěrový pracovník zjistí během předběţné analýzy, ţe firma vykazuje záporné vlastní jmění, je financování zpravidla odmítnuto. Hodnoty vlastního kapitálu by neměly být výrazně niţší, neţ je obvyklé u společností, které působí ve stejném odvětví. Banku zajímá také poměr vlastního kapitálu k celkovým závazkům, který vypovídá o finančním zapojení vlastníků Při zkoumání majetkové struktury se zaměřujeme na druh majetku a vzájemný vztah majetku, nejčastěji stálého a oběţného. Můţeme sestrojit následující ukazatele: intenzita aktiv = stálá aktiva / oběţná aktiva, intenzita investičního majetku = stálá aktiva / celková aktiva, intenzita oběţného majetku = oběţná aktiva / celková aktiva, intenzita zásob = zásoby / celková aktiva, stupeň opotřebení HM = kumulované odpisy HM / průměrný stav HM v pořizovacích cenách; vyšší hodnota ukazatele poukazuje na vyšší průměrný věk hmotného majetku a nutnost v blízké době investovat do nového hmotného majetku, stupeň odepsanosti HM = průměrný stav HM v zůstatkových cenách / průměrný stav HM v pořizovacích cenách; obecně platí, ţe čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím lépe; hodnota blíţící se 1 signalizuje, ţe hmotný majetek firmy je nový a dosud ne příliš opotřebovaný (průměrně) a ţe v blízké budoucnosti není třeba větších investic do nového vybavení, míra růstu = netto investice / odpisy HM; optimální hodnota ukazatele je větší neţ 1. Výkaz zisku a ztráty Výkaz zisku a ztráty je přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření společnosti za určité období. Výnosy jsou chápány jako peněţní vyjádření výsledků činnosti podniku, které zobrazují finanční částky získané z prodeje zboţí a sluţeb. Rovněţ znamenají hodnotové navrácení spotřebovaného majetku a jeho přírůstek. Náklady jsou charakterizovány jako peněţní zaznamenání spotřeby výrobních faktorů. V souvislosti se vznikem nákladů je spojeno sníţení
25
majetku podniku vykazovaného v rozvaze. V praxi se ve výkazu zisku a ztráty náklady objeví jako spotřeba nebo opotřebení majetku. 17 Je důleţité upozornit, ţe výnosy a náklady jsou evidovány v době jejich vzniku bez ohledu na to, zda došlo ke skutečným hotovostním tokům vztahujícím se k jejich úhradě. V České republice se pouţívá stupňovité uspořádání výkazu zisku a ztráty a rozlišuje se několik typů výsledků hospodaření, které jsou zobrazeny v následující tabulce. Tabulka č. 3 – Výkaz zisku a ztráty
Výkaz zisku a ztráty Obchodní činnost: + trţby za prodej zboţí – náklady vynaloţené na prodané zboţí = Obchodní marže Výrobní činnost: + trţby za prodej vlastních výrobků a sluţeb +/– změna stavu zásob vlastní činnosti + aktivace – výkonová spotřeba (materiál, energie, sluţby) = Přidaná hodnota +/– ostatní provozní výnosy a náklady = Provozní VH (01) Finanční činnost: +/– finanční výnosy a náklady = Finanční VH (02) – daň z příjmů za běţnou činnost (03) VH za běžnou činnost (01+02-03)
Kč
Zdroj: SEDLÁČEK, J. a kol. Základy finančního účetnictví, 2005, s. 42
Poloţka trţby vypovídá o výnosech pouze z běţné obchodní činnosti – nezahrnuje výnosy z prodeje majetku. Úvěrový analytik se dále zaměří na poloţku „Přidaná hodnota“, která ukazuje schopnost společnosti vyrábět své zboţí tak, aby bylo dosaţeno zisku. Provozní VH zohledňuje reţijní náklady a náklady na distribuci. Informace získané z takto uspořádaného výkazu jsou vyuţívány pro rozbory výsledků hospodaření společnosti, zejména pro výpočet ukazatelů rentability, jimţ bude věnována podkapitola Analýza vztahů mezi ukazateli.
17
DLUHOŠOVÁ, D. Finanční řízení a rozhodování podniku : analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 2006. s. 54
26
Cash flow K získání kompletní informace o hospodaření společnosti je nutné rozvahu a výkaz zisku a ztráty doplnit o výkaz cash flow, který znázorňuje skutečný pohyb peněţních prostředků v daném období. Vzhledem k časovému nesouladu mezi výnosy a náklady na jedné straně a příjmy a výdaji na straně druhé, můţe nastat situace, kdy se ziskový podnik dostane do problémů s likviditou, popř. platební neschopnosti. Proto je velmi důleţité sledovat reálné peněţní příjmy a výdaje. Tabulka č. 4 – Základní struktura přehledu CF (bilanční forma)
Příjmy Přehled cash flow Výdaje Počáteční stav peněţních prostředků Výdaje období Příjmy období (obrat výdajů) (obrat příjmů) Konečný stav peněţní prostředků Součet = Součet Zdroj: SEDLÁČEK, J. Účetní data v rukou manažera - finanční analýza v řízení firmy, 2001. str. 55
Výkaz cash flow lze sestavit přímou nebo nepřímou metodou. Podstatou přímé metody je sledování jednotlivých příjmů a výdajů společnosti za dané období. Metodou nepřímou se vykazují peněţní toky za provozní činnost, které se upravují o nepeněţní operace, změny stavu zásob, pohledávek a závazků a o poloţky patřící do finanční nebo investiční činnosti. Ve většině případů je v podnikové praxi zastoupena metoda nepřímá.18 Finální podoba výkazu cash flow je tedy rozdělena na toky z provozní, investiční a finanční činnosti. Konečný stav peněţních prostředků se získá součtem počátečního stavu peněţních prostředků a změn pohybu hotovosti v provozní, investiční a finanční oblasti.
18
KISLINGEROVÁ, EVA A KOLEKTIV. Manažerské finance. 1. Vyd. Praha, C.H.Beck, 2004, s. 60. ISBN 80-7179-802-9
27
Schéma č. 2 – Schéma zjišťování CF nepřímou metodou
P: Stav peněžních prostředků a peněžních ekvivalentů na začátku účetního období Z: Zisk nebo ztráta z běžné činností před zdaněním (+/-) A.1: Úpravy o nepeněţní operace (+/-) odpisy stálých aktiv (+) s výjimkou zůstatkové ceny prodaných stálých aktiv, odpis pohledávek (+) a umořování opravné poloţky k nabytému majetku (+/-) změna stavu opravných poloţek (+/-), rezerv (+/-), přechodných účtů aktiv a pasiv (+/-) zisk nebo ztráta z prodej stálých aktiv (-/+) výnosy z dividend a podílů na zisku (-) vyúčtované nákladové úroky (+) s výjimkou kapitalizovaných úroků, a vyúčtované výnosové úroky (-) A*: Čistý peněžní tok z provozní činnosti před zdaněním, změnami pracovního kapitálu a mimořádnými položkami (Z+A.1) A.2: Změna potřeby pracovního kapitálu změna stavu pohledávek z provozní činnosti (+/-) změna stavu krátkodobých závazků z provozní činnosti (+/-) změna stavu zásob (+/-) změna stavu krátkodobého finančního majetku (není-li součástí P a R) (+/-) A**: Čistý peněžní tok z provozní činnosti před zdaněním a mimořádnými položkami (A*+A.2) A.3: Výdaje z plateb úroků s výjimkou kapitalizovaných úroků (-) A.4: Přijaté úroky (+) A.5: Zaplacená daň z příjmů za běţnou činnost (-) A.6: Příjmy a výdaje spojené s mimořádnými účetními případy, které tvoří mimořádný hospodářský výsledek včetně uhrazené splatné daně z příjmů z mimořádné činnosti A***: Čistý peněžní tok z provozní činnosti (A**+A.3+A.4+A.5+A.6) B.1: Výdaje spojené s pořízením stálých aktiv netto brutto: a) přírůstek hmotného majetku b) změna stavu závazků souvisejících s pořízením hmotného majetku B.2: Příjmy z prodeje stálých aktiv B.3: Půjčky a úvěry spřízněným osobám B: Čistý peněžní tok z investiční činnosti (B.1+B.2+B.3) C.1: Změna stavu dlouhodobých prostředků, popř. krátkodobých závazků C.2: Dopady změn vlastního kapitálu na peněţní prostředky zvýšení peněţních prostředků a ekvivalentů z titulu zvýšení základního kapitálu či rezervního fondu včetně případných záloh vyplacení podílu na vlastním kapitálu společníkům peněţní dary a dotace do vlastního kapitálu a další vklady peněţních prostředků společníků a akcionářů úhrada ztráty společníky přímé platby na vrub fondů vyplacené dividendy nebo podíly na zisku včetně finančního vypořádání se společníky v.o.s. a komplementáři k.s. C.3: Přijaté dividendy a podíly na zisku C: Čistý peněžní tok z finanční činnosti (C.1+C.2+C.3) F: Čistý peněžní tok celkem (A***+B+C) R: Stav peněžních prostředků a ekvivalentů na konci účetního období (P+F) Zdroj: HAMPLOVÁ, E. Vybrané problémy finanční analýzy firmy. 1. vydání Brno: Masarykova univerzita Brno, 1999. Strana 57-58. ISBN: 80-210-2161-6.
28
Tříbilanční systém – ukazuje vzájemnou propojenost mezi níţe uvedenými výkazy. Základem tohoto systému je rozvaha, další dva výkazy jsou bilancemi odvozenými.19 Schema č. 3 – Tříbilanční systém
Cash - flow
Rozvaha
P.S. peněţních prostředků
Výsledovka
vlastní kapitál
výdaje
majetek (opravné poloţky)
náklady cizí kapitál rezervy
výnosy
příjmy
K.S. peněţních prostředků
peněţní prostředky zisk (ztráta)
zisk
Analýza zisku Zisk je cílem podnikání, představuje čistý příjem, který podnik můţe pouţít k dalšímu podnikání. Analýza zisku vychází z analýzy trţeb a nákladů, přičemţ zkoumá dostatečnost zisku a míru, do jaké výsledek odpovídá plánu. Zisk je moţné vyjádřit jako: EBITDA (Earning Before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization) = zisk před odpisy, úhradou nákladových úroků a zaplacením daně z příjmů, váţe se k provozní činnosti podniku, EBIT (Earning Before Interst and Taxes) = zisk před úhradou nákladových úroků a daně z příjmů, váţe se k provozní činnosti podniku, EBT (Earning Before Taxes) = zisk před zdaněním, váţe se k provozní činnosti podniku, EAT (Earning After Taxes) = zisk po zdanění, váţe se k celkové činnosti podniku, EAC (Earnings Available for Common stockholders) = zisk, který je k dispozici pro běţné akcionáře.
19
SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 154 s. ISBN 978-80251-1830-6. str. 45
29
Tabulka č. 5 – Způsob výpočtu kategorií zisku
Hospodářský výsledek za účetní období (EAT) + Daň z příjmu za mimořádnou činnost + Daň z příjmu za běţnou činnost________________ = Zisk před zdaněním (EBT) + Nákladové úroky____________________________ = Zisk před úroky a zdaněním (EBIT) + Odpisy___________________________________ = Zisk před úroky, odpisy a zdaněním (EBITDA) Zisk po zdanění + úroky = EAT + nákladové úroky Zisk po zdanění + úroky po zdanění = EAT + nákladové úroky * (1-t), kde t = daňová sazba EAC = EAT - dividendy vyplacené na prioritní akcie Hrubé rozpětí = trţby za prodané zboţí - náklady na prodané zboţí Zdroj: SŮVOVÁ, H., SRPOVÁ, J., POLOPRUTSKÁ, R., PETR, J., KNAIFL, O., KOHOUT, P., JACKO, F., HUBÁLEK, K., ŠPAČEK, E. Finanční analýza v řízení podniku, v bance a na počítači. 1. vydání Praha: Bankovní institut, a.s., 1999. Strana 83. ISBN: 80-7265-027-0 Tabulka č. 6 – Kategorie zisku a jejich vlastnosti
Kategorie Předpoklady zisku Hrubé Měření výkonnosti výroby rozpětí má největší význam
Výhody
EBIT
Finanční struktura a daně přesahují rozsah pravomocí rozhodujícího subjektu.
EBT
Management nemůţe ovlivňovat daňovou povinnost.
vysvětluje efektivnost výroby pokud je pouţito pro srovnávání, ignoruje rozdíly ve finanční a organizační struktuře vysvětluje účinnost řízení identifikuje efektivní řízení, pokud management neovlivňuje finanční strukturu a daně lze jej vyuţívat pro zjištění konkurentů, kteří mají podobné systémy výroby a řízení zohledňuje skutečnost, ţe řízení finanční struktury má vliv na výkonnost
EAT
Management má určitou kontrolu nad úrokovými náklady a daňovou povinností.
zjišťuje efektivnost řízení daňových a úrokových nákladů a efektivnost výroby a řízení jako celku
Nevýhody ignoruje správní a finanční reţii kalkulace nákladů na prodej výrobků a zboţí se můţe u konkurence lišit a krýt skutečné výsledky ignoruje moţné daňové efekty vyplývající z pouţití cizího kapitálu
ignoruje snahy managementu sniţovat investice prostřednictvím úvěrů nebo mezinárodních operací činí management odpovědným za změny úrokových sazeb a daní
Zdroj: SŮVOVÁ, H., SRPOVÁ, J., POLOPRUTSKÁ, R., PETR, J., KNAIFL, O., KOHOUT, P., JACKO, F., HUBÁLEK, K., ŠPAČEK, E. Finanční analýza v řízení podniku, v bance a na počítači. 1. vydání Praha: Bankovní institut, a.s., 1999. Strana 94. ISBN: 80-7265-027-0
30
Analýza zisku se zaměřuje také na proces tvorby zisku a způsob rozdělení zisku. Zisk se hodnotí podle jednotlivých oblastí činnosti podniku (provozní, finanční a mimořádná). Analýza zisku by se měla provádět měsíčně. 2.1.1. Analýza vztahů mezi ukazateli Nejčastěji pouţívaným nástrojem finanční analýzy je poměrová analýza. Poměrové ukazatele se získají tak, ţe se vydělí kterákoliv poloţka nebo soubor poloţek z rozvahy/výsledovky jakoukoli jinou poloţkou, nejčastěji bilanční sumou nebo objemem trţeb. Takto vypočítané hodnoty vypovídají o základních rysech společnosti. Umoţňují porovnávat údaje jednotlivých účetních období, identifikovat trendy vývoje, odhadnout míru likvidity, úvěrové zatíţení, objem trţeb a ziskovou marţi. Je dobré hodnoty srovnat s obvyklou hodnotou v oboru. Ukazatele rentability Jedná se poměr zisku dosaţený podnikáním a výše zdrojů, kterých bylo pouţito k jeho dosaţení. Ukazatele ziskovosti poměřují zisk s jinými veličinami, aby se zhodnotila úspěšnost při dosahování podnikových cílů.20 Ukazatele rentability vycházejí z hospodářského výsledku. Záleţí na účelu ukazatele, zda bude pouţit jako veličina provozní hospodářský výsledek EBIT, EBITDA aj. K nejdůleţitějším ukazatelům patří: ROA – ukazatel rentability celkových vloţených prostředků (Return on Assets) – je poměrem výnosu k celkovým aktivům ROA = zisk / celková aktiva Tento ukazatel poměřuje zisk k celkovým aktivům podniku. Ukazuje efektivnost celkového podnikového kapitálu vázaného v aktivech. Čím vyšší je ukazatel ROA, tím vyšší můţe být i podíl cizích zdrojů, zejména úvěrů, na celkovém kapitálu. Doporučená hodnota tohoto ukazatele je kolem 9%. ROE – ukazatel rentability vlastního kapitálu ROE = zisk / vlastní kapitál
20
KOVANICOVÁ, D: Poklady skryté v účetnictví II, 1. vydání Praha, Polygon 1995, stran. 300, 197 str., ISBN 80-85967-07-3
31
Pomocí ukazatele ROE majitelé a další investoři zjišťují, zda jejich kapitál přináší dostatečný výnos. Pro investora je důleţité, aby ukazatel ROE byl vyšší neţ úroky, které by obdrţel při jiné formě investování (např. obligace, termínované vklady aj.). Ukazatel ROE by měl být větší neţ ukazatel ROA. Doporučená hodnota tohoto ukazatele je 15%. ROS – ukazatel rentability trţeb (Return on sales) ROS = zisk / trţby Ukazatel ROS udává, jaký zisk připadá na 1 Kč obratu. Do čitatele je moţné dosadit např. zisk před zdaněním. Pokud úvěrový analytik chce ukazatel pouţít pro srovnání různých firem, měl by vyloučit vliv rozdílné kapitálové struktury a pouţít provozní zisk EBIT. Tento poměr nepřímo ukazuje ziskovou marţi. Ukazatele likvidity Pojem likvidita označuje schopnost podniku hradit své závazky. Je jednou ze základních podmínek existence podniku. Ukazatele likvidity poměřují disponibilní prostředky (čitatel) se závazky (jmenovatel). K výpočtu jsou pouţívány poloţky z rozvahy, aktiva jsou zde řazena podle likvidity. Nejvíce likvidní poloţkou jsou peníze v hotovosti, nejméně likvidní jsou stálá aktiva. Tyto ukazatelé mají určitou slabinu v tom, ţe jsou počítány ze zůstatků finančního majetku, který ale bude značně ovlivněn budoucím cash-flow. Ukazatel běžné likvidity (current ratio, likvidita 3. stupně, working capital ratio) Tento ukazatel měří schopnost splácet závazky z dostupných zdrojů – ukazuje, kolikrát pokrývají oběţná aktiva krátkodobé závazky, tzn. kolikrát by byl podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil všechna svá oběţná aktiva kromě dlouhodobých pohledávek na peníze. Běţná likvidita = oběţná aktiva / krátkodobé cizí zdroje (krátkodobé závazky, běţné bankovní úvěry, krátkodobé finanční výpomoci) Nevýhodou tohoto ukazatele je fakt, ţe je citlivý na strukturu zásob a jejich ocenění a na strukturu pohledávek. Ukazatel běţné likvidity vykazující menší hodnotu neţ 1 vypovídá o nízké likviditě podniku; pokud hodnota ukazatele přesahuje 1,5, povaţuje se likvidita za postačující.
32
Ukazatel pohotové likvidity (likvidita 2. Stupně, acid test, quick test) Tento ukazatel odstraňuje nedostatky ukazatele běţné likvidity tím, ţe vylučuje z oběţných aktiv zásoby (popř. nedobytné pohledávky). Z analytických důvodů je uţitečné ho zkoumat v porovnání s jinými podniky, v čase či s běţnou likviditou. Pohotová likvidita = oběţná aktiva – zásoby (- nedobytné pohledávky) / krátkodobé cizí zdroje (krátkodobé závazky, běţné bankovní úvěry, krátkodobé fin. výpomoci) Za uspokojivou se povaţuje hodnota kolem 1. Pokud je hodnota výrazně niţší neţ u předchozího ukazatele běţné likvidity, ukazuje to na nadměrnou váhu zásob v rozvaze podniku. Velký rozdíl často vykazují společnosti se sezónním charakterem hospodaření. Ukazatel okamžité likvidity (likvidita l. stupně, pohotovostní poměr, cash position ratio) Ukazuje schopnost firmy hradit splatné závazky. V čitateli počítáme pouze s volnými penězi a jejich ekvivalenty – volně obchodovatelnými krátkodobými cennými papíry. Okamţitá likvidita = pohotové peněţní prostředky / krátkodobé cizí zdroje (krátkodobé závazky, běţné bankovní úvěry, krátkodobé finanční výpomoci) Uspokojivým výsledkem je hodnota minimálně 0,2. Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity jsou kontrolními ukazateli výše uvedených ukazatelů likvidity. Ukazatele likvidity pracují s hodnotami, na které je třeba pohlíţet v širším kontextu. Ukazatel likvidity můţe vykázat uspokojivé výsledky, ty ale mohou být zkresleny např. mnoţstvím nedobytných pohledávek. Je proto důleţité zjistit, jaký je obrat závazků a pohledávek a analyzovat cyklus obratu peněz. Pomocí ukazatelů aktivity finanční analytik zjišťuje, jak společnost hospodaří se svými aktivy. Ukazují celkovou rychlost obratu nebo rychlost obratu jednotlivých sloţek vloţených prostředků a hodnotí vázanost kapitálu v určitých formách aktiv. Pokud má společnost více aktiv, neţ je účelné, můţou mu zbytečně narůstat náklady a naopak při nedostatku aktiv by se musel vzdát potenciálně výhodných podnikatelských příleţitostí a přišel by tak o zisk. Vázanost celkových aktiv Informuje o intenzitě, s níţ společnost vyuţívá aktiv s cílem dosáhnout trţeb. Čím je ukazatel niţší, tím lépe – tato situace nastává, pokud podnik expanduje, aniţ by musel zvyšovat 33
finanční zdroje. Tento ukazatel bývá ovlivněn zvolenou odpisovou politikou – při metodě zrychlených účetních odpisů budou jiné výsledky neţ při metodě lineárních odpisů. Vázanost celkových aktiv = aktiva / roční trţby (trţby za prodej zboţí + trţby za prodej vlastních výrobků a sluţeb) Obrat celkových aktiv Tento ukazatel udává dobu obratu jedné obrátky coţ znamená dobu, která je nutná k tomu aby finanční prostředky přešly přes výrobu znovu do peněţní podoby. Pouţívá se pro porovnání s oborovými průměry. Obrat celkových aktiv = roční trţby / aktiva Obrat zásob Výsledkem je absolutní číslo, které udává, kolikrát je v průběhu roku kaţdá poloţka zásob podniku znovu prodána a uskladněna. Obrat zásob = roční trţby / zásoby Problémem je fakt, ţe trţby odráţejí trţní hodnotu, ale zásoby se uvádějí v pořizovacích cenách, ukazatel tak můţe obrátku nadhodnocovat. Pomocí tohoto ukazatele lze vypočítat ukazatel doby obratu zásob. Doba obratu zásob Udává počet dnů, kdy jsou zásoby vázány v podnikání, tzn. jaký čas uplyne od pořízení zásob do doby, kdy jsou zařazeny do spotřeby. Doba obratu zásob = průměrné zásoby / (trţby / 360) Klesající trend tohoto ukazatele je pozitivní, znamená to, ţe zásoby skladujeme čím dál kratší dobu. Platí, ţe čím vyšší je obratovost zásob a kratší doba obratu zásob, tím lépe. Doba obratu pohledávek Tento ukazatel udává průměrný počet dnů, po něţ naši odběratelé zůstávají dluţní, tzn. dobu, která uplyne mezi prodejem na obchodní úvěr a přijetím peněz. Doba obratu pohledávek = obchodní pohledávky (krátkodobé) / denní trţby na fakturu Čím je výsledné číslo niţší, tím lépe pro podnik, neboť tím niţší má náklady na úvěr. Dlouhá průměrná doba inkasa pohledávek znamená větší potřebu úvěru a tím i vyšší náklady pro podnik. 34
Doba obratu závazků Tento ukazatel naopak říká, jak rychle splácí podnik své závazky vůči dodavatelům Doba obratu závazků = obchodní závazky (krátkodobé) / denní trţby na fakturu Ukazatel doby obratu závazků pomůţe stanovit interval mezi nákupem a splacením faktury dodavatelům. Je velmi důleţité analyzovat cyklus obratu peněz. Úvěrového analytika zajímá časový interval, který uplyne mezi nákupem zboţí nebo materiálu a okamţikem, kdy jsou uhrazeny pohledávky z prodeje vyrobeného zboţí. Pro toto období potřebuje klient získat finanční prostředky k financování své běţné činnosti. Ukazatele zadluženosti Tento ukazatel udává vztah mezi vlastními a cizími zdroji podniku. Není nutné informaci o větší zadluţenosti podniku povaţovat jen za negativní z důvodu vyššího rizika nestability – naopak můţe přispět k celkové rentabilitě podniku díky principu finanční páky. Čím je podnik zadluţenější, tím je finanční páka větší. Nicméně z pohledu banky, jako instituce poskytující společnosti úvěr, je bezpečnější, pokud je ukazatel zadluţenosti nízký. Ukazatel celkové zadluženosti (věřitelského rizika, debt ratio, total debt to total assets) Tento ukazatel se vypočítá jako podíl cizích zdrojů k celkovým aktivům. Celková zadluţenost = celkové dluhy (cizí zdroje) / celková aktiva Čím je podnik více zadluţený, tím je ukazatel vyšší, coţ znamená větší riziko pro věřitele a akcionáře. Naopak pokud je větší podíl vlastního kapitálu, firma má určitý bezpečnostní polštář pro případ insolvence. Doplňkem tohoto ukazatele je: Ukazatel míry finanční samostatnosti (equity ratio) Finanční zadluţenost = vlastní kapitál / celková aktiva Koeficient zadluženosti (debt to equity ratio) Koeficient zadluţenosti = celkové závazky (cizí zdroje) / vlastní kapitál
35
Tento ukazatel má stejnou vypovídací schopnost jako ukazatel zadluţenosti – oba rostou s tím, jak roste podíl závazků ve finanční struktuře. Ukazatel zadluţenosti roste lineárně a dosahuje aţ 100 %, tento ukazatel roste exponenciálně a limituje v nekonečnu. Úrokové krytí (interest coverage, time interest earned, TIE) Tento ukazatel udává, kolikrát zisk převyšuje placené úroky. Úrokové krytí = zisk (před úroky a zdaněním, EBIT) / celkový úrok Část zisku vyprodukovaná cizím kapitálem by měla odpovídat minimálně nákladům společnosti na úroky – v takovém případě dosahuje koeficient hodnoty 1. Pokud má společnost vytvářet zisk i pro akcionáře, je třeba dosahovat hodnot vyšších neţ 1, v ideálním případě 6 – 8. Následující část diplomové práce uvádí příklad analýzy soustavy ukazatelů a také příklad bankrotního modelu. Du Pont diagram Mezi poměrovými ukazateli existují vzájemné souvislosti a vnitřní vztahy. Při změně jednoho se mění i další z důvodu propojenosti. Např. ukazatel ROE je moţné rozloţit na součin tří dílčích ukazatelů, kterými jsou čistá ziskovost trţeb, obrat celkových aktiv a poměr mezi celkovými aktivy a vlastním jměním. aktiva ROE = ROA x
zisk =
vlastní kapitál
trţby x
trţby
aktiva x
aktiva
vlastní kapitál
Protoţe tyto faktory ovlivňují výsledný ukazatel, je moţné pomocí jejich změn rentabilitu zvyšovat. Při dalších rozkladech je moţné vypočítat intenzitu vlivu faktorů, ale i provést srovnání s konkurenčními podniky. Levá strana ukazuje ziskovou marţi, zatímco pravá pracuje s poloţkami rozvahy.
36
Schéma č. 4 – Du Pont re n ta b ilita v la stn íh o k a p itá lu
re n ta b ilita c e lk o v é h o k a p itá lu : č istý zisk / a k tiv a c e lk e m
re n ta b ilita trţe b
trţb y
č istý zisk
/
-
c e lk o v é n á k la d y
x
trţb y
a k tiv a c e lk e m / v la stn í k a p itá l
x
o b ra t c e lk o v ý c h a k tiv
trţb y
/
a k tiv a c e lk e m
o b ě ţn á a k tiv a
+
ú ro k y
h o to v o st a b ě ţn ý ú č e t
o d p isy
o b c h o d o v a te ln é c e n n é p a p íry
o sta tn í n á k la d y
p o h le d á v k y
d a ň ze zisk u
zá so b y
stá lá a k tiv a
Zdroj: KUBÍČKOVÁ, Dana; KOTĚŠOVSKÁ, Jana. Finanční analýza. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2006. 126 s. ISBN: 80-86754-57-X. str. 89
Altmanovo Z-skore Tento model vychází z diskriminační analýzy, která byla uskutečněna koncem 60. let profesorem Altmanem u řady firem bez váţnějších problémů i u těch, které zbankrotovaly. Model vychází z konkrétních finančních ukazatelů, na jejichţ základě dělí firmy na ty, které pravděpodobně do dvou let zbankrotují, a na ty, u kterých by k tomu v následujících dvou letech dojít nemělo. Pro společnosti, jejichţ akcie jsou obchodovatelné na burze, stanovil tento vzorec: Z = 1,2 X1 + 1,4 X2 + 3,3 X3 + 0,6 X4 + 0,999 X5 X1 = čistý pracovní kapitál / aktiva celkem 37
X2 = zisk po zdanění / aktiva celkem X3 = zisk před zdaněním a úroky (EBIT) / aktiva celkem X4 = trţní hodnota vlastního kapitálu / cizí zdroje X5 = trţby / aktiva celkem Výsledek se vţdy pohybuje v jedné ze třech stanovených zón: Z
1,81 ……………
1,81 Z
Z
2,99 …….
2,99 ……………
firmě hrozí váţné finanční problémy tzv. šedá zóna – neurčitý výsledek předpoklad příznivé finanční situace
Pro ostatní podniky stanovil Altman výpočet Z score jako: Z = 0,717 X1 + 0,847 X2 + 3,107 X3 + 0,420 X4 + 0,998 X5 Je zde i změna hraničních pásem. Z 1,2 Z
1,2 …………….. Z
2,9 ……….
2,9 ……………..
firmě hrozí váţné finanční problémy tzv. šedá zóna – neurčitý výsledek předpoklad příznivé finanční situace
2.2. Nefinanční analýza Pro identifikaci úvěrového rizika je důleţité vědět, kdo je vlastníkem podniku a jakým způsobem se podílí na řízení. Zda je management kvalifikovaný, zda dochází k časté fluktuaci zaměstnanců. Vlastnictví Je třeba prověřit, zda má společnost jednoho vlastníka a jaký má vliv na hospodaření společnosti (pozitivní – negativní), nebo zda existuje několik vlastníků s podstatným vlivem. Velmi důleţité je udělat si obrázek o změnách ve vlastnické struktuře, a pokud v předchozích třech letech došlo ke změnám, poţádat klienta o zdůvodnění. Úvěrového pracovníka by měla zajímat a) struktura základního kapitálu – zda se jednalo o peněţitý vklad či nepeněţitý ve formě např. budov a strojů, b) zda je základní kapitál splacen.
38
Co se týče právní formy podnikání, obecně je lépe pohlíţeno na akciovou společnost neţ na společnost s ručením omezeným. Management Management, který má zkušenosti v oboru, bývá zárukou úspěšného chodu podniku. V některých oblastech podnikání je management s dlouhodobými zkušenostmi v oboru naprosto zásadní. Špatná činnost managementu výrazně zvyšuje riziko. Banka bude zvlášť obezřetná u managementu, kde se veškerá rozhodnutí koncentrují v jedné osobě, popř. se setká s přímo negativními informacemi o managementu (bezúhonnost a pověst, účast ve firmách v likvidaci či v konkursu). Jako pozitivní hodnotí úvěrový pracovník management, který působí v podniku déle neţ 5 let a jehoţ cíle a vize jsou konzervativní a realistické. Zaměstnanci Jako negativní faktor působí vysoká míra fluktuace zaměstnanců, zejména jedná-li se o kvalifikované pracovníky. Tento fakt současně vytváří obraz o zájmu managamentu a vlastníků v dlouhodobém horizontu. Úvěrový pracovník dále hodnotí jako negativní situaci, kdy společnost vykazuje značnou závislost na jednom nebo velmi malém počtu zaměstnanců. Obor podnikání Neméně důleţité je zohlednit samotný obor podnikání. Banky v současné době povaţují za rizikovější následující oblasti podnikání: Zemědělství – výrazná závislost na přírodních podmínkách, silné klimatické vlivy, podnikání v této oblasti se musí přizpůsobit nárokům ţivých organizmů. Vysoké náklady na dopravu a manipulaci – půdu není moţné přesouvat. Časový nesoulad průběhu výrobního a pracovního procesu, převáţně u rostlinné výroby. Sezónnost práce – nepravidelné vyuţívání pracovních sil a strojů v průběhu roku, kolísající cash-flow. Stavebnictví – jedná se o výrobu s dlouhým pracovním cyklem, na kaţdý kus je třeba udělat samostatný plán a rozpočet. Je závislé na přírodních podmínkách (počasí), je zde i částečná sezónnost, kdy při velkých mrazech je práce zastavena. Rizikem je i časté zaměstnávání nekvalifikovaných pracovníků. Odvětví vysoce materiálově náročné, je zde velká závislost na dodavatelích. V současné době došlo díky celosvětové ekonomické krizi ke zpomalení všech
39
procesů ve stavebnictví, mnoho projektů zůstává nedokončených, coţ přináší nemalé problémy developerským společnostem i bankovním institucím, které jejich činnost financují. Doprava – rizikem je nemoţnost připravit se předem na sezónní výkyvy a tak jsou dopravci nuceni disponovat kapacitou, která není optimálně vyuţívána. Po roce 2008 došlo k výraznému poklesu prodejů v automobilové výrobě; dochází ke sniţování cen dopravních prostředků, přičemţ materiál pro výrobu byl často pořízen za vyšší ceny ještě před vypuknutím hospodářské krize. Drobné podniky a ţivnosti – jsou čím dál víc vytlačovány obchodními řetězci, kterým nemohou konkurovat cenou, ani šíří nabídky produktů. Mají menší moţnost shromaţďování výroby, nemohou tedy materiál zpracovávat ve velkém mnoţství a tím získávat slevy a rabaty. Chybí zde finance na propagaci a reklamu. Méně rizikové se zdají být podniky se specifickými výrobky. 2.2.1. Analýza vnějšího prostředí – Porterovy síly Aby byla nefinanční analýza ucelená, je třeba provést také analýzu vnějšího prostředí. K tomuto účelu je moţné vyuţít např. Porterovu teorii konkurenčních sil, která vysvětluje, jaké vnější vlivy ovlivňují společnost. Za konkurenční faktor Porter povaţuje kaţdý, který ovlivňuje ziskovost firmy, takţe kromě konkurence jako takové zahrnuje ještě čtyři další konkurenční síly. V kaţdém odvětví je konfigurace pěti sil jiná. Schéma č. 5 – Porterovy síly
Zdroj:http://www.synext.cz/analyza-konkurence-jejich-uspesnych-a-neuspesnych-kroku-jejiho-potencialu.html
40
Rivalita mezi existujícími konkurenty Konkurence je jedním z důleţitých faktorů ovlivňujících úspěšnost firmy. Pro banku můţe být negativním faktorem skutečnost, ţe dluţník nemá na trhu významnou pozici nebo trvale ztrácí svůj podíl na trhu. Je třeba zjistit, zda je konkurence v oboru silná a nabídka je vyšší neţ poptávka, anebo zda je konkurence běţná a nabídka osciluje kolem poptávky. Zda je obchodní politika firmy vzhledem ke konkurenci agresivní, konzervativní nebo opatrná. Zda má klient v oboru dominantní, majoritní nebo minoritní postavení a kolik let na trhu působí. Konkurence bývá velmi vysoká, pokud jsou si konkurující firmy podobné velikostí a konkurenční silou, růst odvětví je pomalý, bariéry výstupu vysoké. Konkurence je vysoká i v případě, pokud mají společnosti velký zájem o vedoucí pozici v odvětví. Boj mezi konkurencí se projevuje sniţováním cen, snahou o zdokonalení sluţeb, vytvářením reklamních kampaní. Proto je třeba vědět, zda klient vyuţívá aktivně propaguje své výrobky či sluţby, zda se trhu přizpůsobuje inovací starých výrobků, přichází s novými. Pokud se konkurenční boj soustředí pouze na ceny, dochází k poklesu ziskovosti celého odvětví. Tyto případy nastávají, pokud jsou si výrobky podobné a pro kupujícího nevznikají velké náklady při nákupu výrobku jiného dodavatele. Pokud dojde
k výše zmiňovanému zlepšení sluţeb či zdokonalování výrobků, celkový
potenciál odvětví se nesniţuje a můţe naopak vést k růstu prodejních cen. Hrozba vstupu nových rivalů do odvětví Nové společnosti chtějí získat svůj podíl na trhu, ovšem vstup nového subjektu na trh můţe zvýšit tlak na ceny a omezit ziskový potenciál celého odvětví. Problémem můţe být také příchod firem, které se do té doby pohybovaly v jiném odvětví – mají k dispozici kapitál i potřebné kapacity a mohou ohrozit pozice původních konkurentů. Závaţnost hrozby závisí také na tom, jaké jsou bariéry vstupu nových firem. Pokud mají dosavadní konkurenti dostatek zdrojů k obraně trhu nebo poslední reakce konkurentů na vstup nové firmy byla velmi razantní, můţe být vstup velmi problematický. Bariérou můţe být i fakt, ţe dominantnějším firmám s větším obratem se lépe vyjednávají podmínky u dodavatelů a mohou získat niţší ceny díky velkému mnoţství odebraných výrobků.
41
Vyjednávací síla dodavatelů Tento faktor zohledňuje problém silných dodavatelů, kteří účtují vysoké ceny za svoje dodávky a přesunují náklady na ostatní partnery. Tato situace nastává, pokud je dodavatelská skupina koncentrovanější neţ odvětví, kterému dodává, a současně není příliš závislá na odvětví, pokud jde o výnosy. Výhodou dodavatelů je i nabídka patentovaných výrobků nebo případ, kdy neexistuje alternativní produkt. Úvěrový analytik proto prověřuje závislost klienta na dodavateli. Zjišťuje, zda má klient více dodavatelů nebo jen jednoho hlavního dodavatele, zda je moţné ho případně změnit a jak je tato změna obtíţná. Vyjednávací síla odběratelů Silní odběratelé mohou vyvíjet tlak na prodejní ceny nebo vyţadovat vyšší kvalitu při neměnných cenách, coţ zvyšuje dodavatelům náklady. Zákazníci mají sklon podporovat soutěţivost konkurentů. Odběratel se dostává do výhody, pokud nemá náklady na změnu dodavatele. Můţe dojít i k hrozbám, ţe si zákazník bude vyrábět produkt sám. Naopak odběratel, který je citlivý na kvalitu specifického produktu, má horší vyjednávací pozici. Úvěrový pracovník tedy zjišťuje závislost klienta na odběrateli: zda má klient více odběratelů nebo jen jednoho hlavního, zda je moţné ho případně změnit a jak je tato změna obtíţná. Pokud má klient pouze jednoho odběratele, dostává se do slabé vyjednávací pozice a zároveň jej to činí velmi citlivým na problémy, které s tímto odběratelem mohou vzniknout. V takových případech by měla společnost uzavřít smlouvy na co nejdelší období, aby v případě brzkého ukončení smlouvy nemusela hned nalézt náhradu za stejně vyhovujících podmínek, coţ by mohlo být značně obtíţné a mohlo by významně narušit cash-flow. „Přerušení dodávek můţe podstatně ovlivnit nejen příjmy společnosti a její podíl na trhu, zvýšit ceny a ohrozit výrobu a distribuci. Můţe mít téţ negativní vliv na kredit společnosti v očích investorů a akcionářů a na její kapitálovou hodnotu.“21 Vyvstává zde tedy i obecná otázka dlouhodobého krytí odbytu klienta, zda je zajištěn dlouhodobými
smluvními
kontrakty,
rámcovou
smlouvou
nebo
jen
konkrétními
objednávkami. Dále jak jsou ve smlouvě ošetřeny reklamace zboţí, zda můţe dojít k vrácení celé dodávky a zda je zboţí pojištěno.
21
http://www.risk-management.cz/index.php?clanek=85&cat2=1)
42
Klient dodává bance v rámci podkladů pro finanční analýzu i přehled pohledávek a závazků. Pro nefinanční část úvěrové analýzy je třeba konkretizovat, o jak kvalitní pohledávky se jedná, zda jsou odborně spravovány a zda existuje moţnost uznání závazku odběratele v případě jeho dočasné platební neschopnosti. Je zde i otázka importu – exportu. Je důleţité zjistit, zda klient dodává či odebírá zboţí z oblastí, které vykazují riziko (např. země bývalého Sovětského svazu, Blízký východ) a jaké procento v jeho celkovém obratu tvoří prodej/nákup z rizikových teritorií. Úvěrový analytik by se měl informovat o tom, zda byly v minulosti realizovány kurzové ztráty a jaký má v současné době společnost k této problematice přístup, zda má nástroje a kvalifikované pracovníky pro řízení devizového rizika. Hrozba substitučních výrobků nebo služeb Hrozba substitutů je vysoká, pokud jsou náklady na přechod k jinému výrobku nízké. Při silné hrozbě substitutů můţe dojít ke stagnaci ziskovosti odvětví. Na základě výsledků finanční a nefinanční analýzy stanoví analytik rating. Jde o nezávislé hodnocení, jehoţ cílem je zjistit na základě komplexního rozboru veškerých známých rizik hodnoceného subjektu, jak je tento subjekt schopen a ochoten dostát včas a v plné výši všem svým splatným závazkům. Součástí vyhodnocení je informace o maximální výši úvěru, který můţe klient získat. Finanční analytik pak dle výsledného ratingu navrhne následující parametry: Úroková sazba – čím rizikovější rating, tím vyšší sazba. Poţadavek na zajištění úvěru – čím je úvěr rizikovější, tím více se zvyšuje poţadavek na kvalitu zajištění. Frekvence sledování úvěru – s úvěrovým rizikem roste frekvence monitoringů klienta.
43
3. Měření úvěrového rizika firmy Jak jiţ bylo zmíněno v předchozích kapitolách, pro identifikaci úvěrového rizika bankovního obchodu je stanoven rating klienta. Rating klienta je hodnocení schopnosti klienta dostát včas a v plné výši svým závazkům. Význam ratingu spočívá také ve srovnání se skupinou jiných hodnocených subjektů. Identifikuje pouze úvěrové riziko, nezabývá se jinými druhy rizik, jako je například riziko změny úrokových sazeb, měnové riziko apod. Banka si sama vyhotovuje dva typy ratingů: kalkulovaný rating, jenţ odráţí výlučně kvantifikovatelná rizika klienta a rating stanovený finančním analytikem, vycházející z výsledků finanční a nefinanční analýzy. Z dostupných zdrojů banka si banka zjišťuje rovněţ externí rating klientů. Tyto ratingy se stávají součástí úvěrového návrhu, který je předkládán ke schválení, přičemţ konkértní vyuţití ratingů je závislé na potenciální angaţovanosti klienta vůči bance. V následujících podkapitolách se zaměřím na podrobnější rozbor jednotlivých typů ratingu.
3.1. Scoring Úvěrový scoring je v bankách pouţíván k identifikaci úvěrového rizika u drobné klientely (úvěrové karty, půjčky pro malé podniky). U scoringu malých podniků se přikládá hlavní váha minulým hospodářským výsledkům podniku, které jiţ prošly kontrolou; scoring nepracuje
s nekvantifikovatelnými
informacemi
a
nepostihuje
specifika
hodnocené
společnosti. Tento automatický způsob hodnocení je časově a finančně nenáročný a přispívá tak ke sniţování nákladů banky. Úvěrový scoring provádí automatické hodnocení klienta na základě zadaných údajů pomocí statistických metod. Je zaloţen na váhovém a bodovém ohodnocení údajů ve vybraných kritériích. Scoringové systémy jsou vlastně bonitní metody tak, jak jsou známé z finanční analýzy, sestavené nejčastěji z poměrových ukazatelů a vycházející z finančních dat hodnoceného subjektu.22 Jeho výstupem je úvěrové skóre, které vyjadřuje úroveň rizika pomocí čísla. Vyšší číslo signalizuje vyšší míru rizika. Na základě skóre se banka rozhoduje, zda s klientem vstoupí do úvěrového vztahu , či nikoliv.
22
SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 154 s. ISBN 978-80251-1830-6.
44
3.2. Kalkulovaný rating Banka vyuţívá dva druhy interního ratingu. Jiţ byl zmíněn rating stanovený analytikem banky, který vychází z finančních i nefinančních ukazatelů a u kterého nechybí podrobné slovní zdůvodnění a závěrečné doporučení. Druhý typ interního ratingu je méně finančně a časově náročný. Vychází z automatizovaného modelu a odráţí výlučně kvantifikovatelná rizika selhání dluţníka. Ke stanovení ratingu vyuţívá finanční výkazy klienta, počítá se z údajů za poslední dvě ukončená účetní období. Kalkulovaný rating se můţe lišit od ratingu, který stanovil analytik, aţ o dva body. Tabulka č. 7 – Typy vnitřních ratingů
Rating stanovený analytikem
Kalkulovaný rating
Zdroj dat
hodnocený subjekt, externí zdroje
hodnocený subjekt
Charakter dat
kvantitativní i kvalitativní s pohledem do budoucna
převáţně kvantitativní, důvěryhodné jsou minulé výsledky
Analýzu provádí
ratingový tým, tj. min 2 lidé
1 analytik
Způsob hodnocení
analýza s převahou kvalitativních faktorů
automatizovaný proces s důrazem na kvantitativní část
Výsledek
známka na základě rozhodnutí ratingového výboru
výstup dle automatizovaného výpočtu z PC
Doba hodnocení
1 měsíc
do 1 týdne
Zdroj: SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007.s. 132. ISBN 978-80-251-1830-6.
Kaţdá banka má svůj systém vnitřního ratingu, kde jednotlivé kategorie odpovídají škále ratingů ČNB. Jako příklad je moţné uvést banku, která má 13 stupňový systém vyjádřený alfanumerickými znaky. Tabulka č. 8 – Kategorie ratingů
Rating
Název
1
Extrémně silný
2
Velmi silný
Popis Subjekt s významnou mezinárodní pozicí na trhu; extrémně dobrá situace v oblasti výnosů, bilance a likvidity. Vyznačuje se proto mimořádně vysokou stabilitou, stejně jako neomezeným přístupem na peněţní a kapitálové trhy. Velmi silný, stabilní subjekt, aktivní v národním a/nebo mezinárodním měřítku. Výborné finanční výsledky, likvidita, velikost podniku a solidní postavení na trhu umoţňují podniku bezproblémový přístup na peněţní a kapitálové trhy.
45
3
Silný
4a
Dobrý
4b
Velmi uspokojivý
4c
Uspokojivý
5a
Nižší střední riziko
5b
Střední riziko
5c
Vyšší střední riziko
6a
Zranitelný
6b
Velmi zranitelný
7
Slabý
8
Riziko ztráty
R
Ztrátový
Silný subjekt, aktivní v národním a/nebo mezinárodním měřítku, s velmi dobrou mírou výnosů, finanční stability a velmi dobrým kapitálovým vybavením. Vyznačuje se vysokou hospodářskou stabilitou, můţe být však ovlivněn cyklickými výkyvy nebo zhoršenou situací v odvětví. Za normálních trţních podmínek má přístup na peněţní a kapitálové trhy. Disponuje dobrou mírou výnosnosti, finanční stability a dostatečným kapitálovým vybavením. Je schopen zabezpečit řádné a včasné splácení úroků a jistiny. Míra výnosnosti můţe být ovlivněna cyklickými výkyvy, která však neovlivní platební morálku. Ţádné negativní kvalitativní informace. Snadný přístup k bankovnímu financování. Disponuje dobrou mírou výnosnosti, finanční stability a dostatečným kapitálovým vybavením. Je schopen zabezpečit řádné a včasné splácení úroků a jistiny, ale oproti stupni 4a je citlivější na cyklické výkyvy. Ţádné negativní kvalitativní informace. Přístup k bankovnímu financování bez omezení. Výnosová situace a likvidita jsou stále ještě dobré. Těţkosti způsobené externími vlivy neohroţují platební schopnost. Splátky úroků a jistiny jsou ze střednědobého hlediska zabezpečeny. Ţádné negativní kvalitativní informace. Přístup k bankovnímu financování ještě bez omezení. Uspokojivé výsledky v oblasti výnosů, bilance a likvidity. Řádné splácení úroků a jistiny je zabezpečeno alespoň v krátkodobém horizontu. Negativní vývoj v malém rozsahu nenaruší platební schopnost subjektu. Při výhledu na 1 rok nelze očekávat ţádné významné negativní změny. Ţádné negativní kvalitativní informace. Přístup k poskytnutí (nezajištěného) úvěru můţe být omezen. Výsledky v oblasti výnosů, bilance a likvidity jsou akceptovatelné. Splátky úroků a jistiny jsou zajištěny v krátkodobém horizontu. Vykazuje takovou finanční stabilitu, která zajistí překlenutí menších krizí. Při výhledu na 1 rok nelze očekávat ţádné významné negativní změny. Ţádné závaţné kvalitativní informace. Přístup k poskytnutí (nezajištěného) úvěru můţe být omezen. Výsledky v oblasti výnosů, bilance a likvidity jsou natolik dostatečné, ţe jsou schopny zajistit alespoň krátkodobě finanční stabilitu a úvěruschopnost. Ze střednědobého hlediska je jen v omezené míře odolný vůči krizi. Při výhledu na 1 rok nelze očekávat ţádné významné negativní změny. Ţádné závaţné kvalitativní informace. Omezený přístup k poskytnutí (nezajištěného) úvěru. Málo uspokojivé hospodářské poměry. Řádné splácení úroků a jistiny je ještě moţné. Nepříznivý hospodářský vývoj můţe krátkodobě ohrozit likviditu. Dodrţování úvěrových podmínek je ze střednědobého hlediska nejisté. Negativní kvalitativní informace. Přístup k poskytnutí úvěru je moţný jen v případě dostatečného zajištění. Neuspokojivé finanční poměry. Řádné splácení úroků a jistiny je ještě moţné, ale riziko moţného nesplácení se oproti stupni 6a zvyšuje. Dodrţování úvěrových podmínek je ze střednědobého hlediska velmi nejisté. Negativní kvalitativní informace. Přístup k poskytnutí úvěru je moţný jen v případě dostatečného zajištění. Nedostatečné výsledky v oblasti výnosů, bilance a likvidity. Nemá ţádné rezervy pro případ negativního externího vývoje. Jiţ z krátkodobého hlediska se zvyšuje riziko platebních problémů. Splátky úroků a zvláště jistiny mohou být přerušeny. Splátky nejsou po splatnosti více neţ 60 dní. Podstatné negativní kvalitativní informace. Problematické hospodářské poměry nebo zhoršená likvidita. Bez provedení sanačních opatření existuje riziko selhání při splátkách úroků a jistiny. Splátky nejsou po splatnosti více neţ 90 dní. Závaţné negativní kvalitativní informace. Případy selhání (defaultní události): R1 úplné splacení pohledávky je nepravděpodobné R2 prodlení se splátkami 90 a více dnů po splatnosti R3 restrukturalizace úvěru R4 ztráta z úvěru (plný nebo částečný odpis pohledávky) R5 konkurzní nebo vyrovnávací řízení
Zdroj: www.csas.cz
46
Zařazení do příslušné kategorie vyjadřuje pravděpodobnost rizika selhání smluvní strany nedodrţením podmínek úvěrové smlouvy. Kritéria hodnocení vycházejí z Vyhlášky ČNB č. 123/2007 ze dne 15. 5. 2007. Tabulka č. 9 ČNB – Převodní můstek
ČNB klasifikace
1
2
3
4
5
Kritéria dle Opatření ČNB č. 9 ze dne 6.11.2002 *) o plném splacení pohledávky není důvodu pochybovat splátky jistiny a příslušenství jsou řádně hrazeny, ţádná z nich není po splatnosti déle neţ 30 dní bank nerestrukturalizovala ţádnou klientovu pohledávku z důvodu tíţivé finanční situace během posledních 2 let úplné splacení je s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dluţníka pravděpodobné splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s dílčími problémy, ţádná z nich není po splatnosti déle neţ 60 dní (pro interní rating 7) nebo déle neţ 90 (pro interní rating 8) banka restrukturalizovala klientovu pohledávku z důvodu tíţivé finanční situace před více neţ 6 měsíci a méně neţ 2 roky úplné splacení je s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dluţníka nejisté, částečné splacení je vysoce pravděpodobné splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s problémy, ţádná z nich není po splatnosti více neţ 180 dní banka restrukturalizovala klientovu pohledávku z důvodu tíţivé finanční situace před méně neţ 6 měsíci úplné splacení je s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dluţníka vysoce nepravděpodobné, částečné splacení je moţné a pravděpodobné splátky jistiny nebo příslušenství jsou hrazeny s problémy, ţádná z nich není po splatnosti déle neţ 360 dní úplné splacení je s ohledem na finanční a ekonomickou situaci dluţníka nemoţné, předpokládá se, ţe pohledávka nebude uspokojena nebo bude uspokojena částečně ve velmi malé částce splátky jistiny a příslušenství jsou po splatnosti déle neţ 360 dní dluţník je vyrovnávacím řízení dluţník, na jehoţ majetek byl prohlášen konkurz
Rating klienta
1 - 6b
7-8
R
R
R
Zdroj: www.csas.cz
Hodnocení a stanovení interních ratingů je neveřejné. V současné době platí zákaz poskytování úvěrů novým klientům s ratingem 7 a horším s výjimkou 100% zajištění.
47
3.3. Externí rating Externí rating pomáhá investorům a bankám orientovat se v mnoţství subjektů na trzích. Je přínosem i pro hodnocené společnosti – díky informaci o jejich platební schopnosti mohou dostat od bankovních domů levněji finanční zdroje. Bance slouţí externí rating většinou jako pomocný rating, poţadavek na získání externího ratingu vyslovuje vedení Credit Risk Managementu. Externí rating sestavuje tým specialistů ratingové agentury, který hodnotí finanční výkazy klienta, kvalitu managementu, konkurenční postavení v odvětví, riziko země, transakce apod. Agentury se zajímají také o další informace, jako jsou technologie výroby či personální zabezpečení. Hodnocení je prováděno na základě dodaných finančních podkladů, schůzek s managementem a rozborech různých informačních zdrojů. Výsledný rating musí být odsouhlasen při zasedání ratingového výboru. Hodnocení je vyjádřeno pomocí písmen abecedy a dělí se na dvě pásma: 1. Aaa-Baa = investiční pásmo, 2. Ba-C = spekulativní pásmo. Stupnice vytvořené ratingovými agenturami jsou celosvětově porovnatelné. Ratingové agentury jsou však navzájem nezávislé, takţe nemusejí vţdy vygenerovat stejný rating pro shodného klienta. Tři hlavní ratingové agentury uznávané po celém světě jsou: Moody´s Investors Service, Standard & Poor´s, Fitch Ratings. Bankovní subjekt vybraný jako zdroj informací pouţívá výstupy externího ratingu agentur CRA Rating Agency a Dun & Bradsteed. Jejich údaje jsou převáděny na interní rating pomocí převodových můstků. Pro rozhodování o míře rizika klienta jsou významné informace o jeho platební morálce získávané z indexu PAYDEX.23
23
SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 154 s. ISBN 978-80251-1830-6.
48
2
3
4
5 6 7 8
9
R
S&P AAA AA+ AA AA A+ A ABBB+ BBB BBB BB+ BB BB B+ B BCCC+ CCC CCC CC C D -
Moody’s Aaa Aa1 Aa2 Aa3 A1 A2 A3 Baa1 Baa2 Baa3 Ba1 Ba2 Ba3 B1 B2 B3 Caa Ca C -
Fitch AAA AA+ AA AA A+ A ABBB+ BBB BBB BB+ BB BB B+ B BCCC DDD DD D -
Neinvestiční pásmo
Interní rating 1
Investiční pásmo
Tabulka č. 10 – Externí ratingy
Zdroj: SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 131 s. ISBN 978-80-251-1830-6
V tabulce č. 10 je uveden přehled ratingů tak, jak ho uvádějí ratingové agentury. Nejdůleţitějším dělením ratingové škály, které pouţívají všechny ratingové agentury, je dělení na investiční a spekulativní stupeň. Pro investory i banky je toto rozdělení zásadní, protoţe odděluje investice od čisté spekulace. V investičním pásmu se nacházejí subjekty, které jsou povaţovány za schopné dostát s přijatelnou mírou rizika svým závazkům. Studie prokázaly, ţe takto ohodnocené společnosti dostojí svým závazkům s pravděpodobností cca 90 %, coţ je pro investory přijatelná míra pravděpodobnosti a tak bývá do těchto subjektů investováno 80% všech světových investic. Zbývajících 20 % všech investic spadá do spekulativního pásma, ovšem společnosti zařazené do spekulativního pásma nesplatí své závazky s pravděpodobností 36,5 %.
49
Tabulka č. 11 – Pravděpodobnost defaultu v závislosti na ratingovém hodnocení a času (v %)
Ratingová známka AAA AA A BBB BB B CCC / C
Pravděpodobnost krachu 1 rok
5 let
10 let
15 let
0 0 0 0,3 1,1 5,4 27
0,1 0,3 0,6 2,8 10,7 24,2 47,6
0,4 0,8 1,8 5,8 18,3 32,4 53,1
0,6 1,3 2,9 8,3 21,6 37,2 55,9
Zdroj:http://fincentrum.idnes.cz/fi_osobni.asp?r=fi_osobni&c=A060220_110634_fi_osobni_vra
Výše uvedená tabulka znázorňuje pravděpodobnost defaultu v závislosti na ratingovém ohodnocení. Čím vyšší rating byl společnosti přidělen, tím je pravděpodobnost defaultu menší. Pravděpodobnost se časem ve všech skupinách zvyšuje. 3.3.1. Ratingové agentury v době finanční krize Od roku 2008 jsou ratingové agentury často označovány za spoluviníky celosvětové finanční krize. Například stát Ohio v listopadu 2009 podal ţalobu proti ratingovým agenturám Moody's, Standard and Poor's a Fitch a viní je z nesprávného ohodnocení rizik, na jehoţ základě stát Ohio udělal investiční rozhodnutí, které mu způsobilo značné ztráty.24 Odborníci agentury obviňují, ţe se nechaly strhnout trhem a včas nevarovaly před rostoucími riziky ve finančním sektoru. Navíc ani v době, kdy se krize jiţ prohlubovala, včas nepřizpůsobily své ratingy změněným podmínkám. Evropská komise proto vydala nová pravidla, která zavádějí regulaci a dohled nad ratingovými agenturami. Nová pravidla by mimo jiné měla přinutit agentury k registraci a naplnit řadu dalších podmínek. Budou muset například povinně zveřejňovat informace o tom, jaké modely a metodiky při vytváření ratingů pouţily. Nová pravidla pro ratingové agentury: nesmí hodnotit finanční nástroje, pokud nebudou mít dostatečně kvalitní podkladové informace, 24
http://www.rozhlas.cz/zpravy/svetovaekonomika/_zprava/662829
50
nesmí poskytovat poradenské sluţby, které by představovaly střet zájmů s jejich ratingovou činností, podmínka nezávislosti alespoň dvou členů dozorčí rady ratingových agentur, nezávislý způsob odměňování analytiků, prevence vzniku střetu zájmů rotací analytiků v rámci agentury, musí zveřejnit modely, metodiku a základní předpoklady, ze kterých jejich proces hodnocení vychází, zveřejňovat informace o výkonnosti a historických změnách ratingů, zavést speciální symbol pro odlišení klasických a strukturovaných produktů, povinně zveřejní výroční zprávu o transparentnosti a jména osob, které se významně podílí na ročních příjmech agentury, zavedou interní mechanismus kontroly kvality ratingových hodnocení, byla schválena povinná registrace ratingových agentur, registraci provádí CESR (Evropský výbor regulátorů trhu s cennými papíry), dohled nad ratingovými agenturami budou mít národní regulátoři domovského členského státu.25
25
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=635496
51
4. Možnosti zajištění úvěrového rizika I přes kvalitní měření a řízení úvěrového rizika se kaţdá banka setká s případy neplnění závazků ze strany klienta. Proto bankovní instituce vyţívají početnou skupinu zajišťovacích instrumentů, s jejichţ pomocí mohou posílit své postavení jako věřitele a současně sníţit podstupované úvěrové riziko.
4.1. Rozdělení zajišťovacích instrumentů Instrumenty vyuţívané bankovními ústavy k zajištění úvěrových obchodů lze rozdělit podle několika hledisek sledujících předmět zajištění, vztah pohledávky a zajištění, podmíněnost zajištění či způsob jeho vzniku. Osobní/věcné zajištění Věcné zajištění umoţňuje bance uspokojit svou pohledávku prodejem dluţníkova majetku. Typickým příkladem je zástavní právo nebo převod práva (pohledávky). Oproti tomu osobní zajištění spočívá v zajištění pohledávky majetkem či příjmem třetí strany, kterou můţe být fyzická i právnická osoba. Jde zejména o ručení včetně bankovní záruky, aval směnky nebo přistoupení k dluhu. Abstraktní/akcesorické zajištění Z hlediska vztahu mezi zajištěním a zajišťovanou pohledávkou rozeznáváme akcesorické a a abstraktní zajištění. Akcesorické zajištění je těsně spjato s konkrétní, jiţ existující pohledávkou a ze zákona automaticky zaniká současně s ní. Abstraktní zajištění oproti tomu představuje samostatné právo, jehoţ plnění a zánik jsou do určité míry nezávislé na uspokojení a zániku pohledávky. Podmíněné/nepodmíněné zajištění Především pro abstraktní způsoby zajištění je typická nepodmíněnost, tj. stav, kdy je plnění nezávislé na splnění dalších podmínek. Při podmíněném zajištění je realizace zajištění vázána na naplnění určitých předem dohodnutých podmínek, např. na předchozí výzvu věřitele či uplynutí stanovené lhůty. 52
Smluvní/vnucené zajištění Zajištění úvěrových obchodů nejčastěji vyplývá ze smlouvy mezi dluţníkem a bankou jako věřitelem. V některých případech ovšem zajištění můţe vzniknout v důsledku jednostranného právního aktu, a to buď na základě rozhodnutí orgánů státní správy (finančního úřadu, soudu aj.) či přímo ze zákona.
4.2. Přehled způsobů úvěrového zajištění Tato kapitola se detailně věnuje zajišťovacím instrumentům nejčastěji pouţívaným v českém bankovním prostředí, tj. zástavnímu právu k nemovitému a dalšímu majetku, ručení třetí strany včetně bankovní záruky a zajištění úvěrového obchodu prostřednictvím směnky. Další způsoby úvěrového zajištění se pouţívají spíše výjimečně, proto jsou uvedeny jen pro doplnění tohoto přehledu. 4.2.1. Ručení Ručení je bankovními institucemi často pouţívaná forma osobního zajištění úvěrového obchodu, kdy se fyzická či právnická osoba zaváţe uspokojit věřitele v případě, jestliţe dluţník vůči němu nesplní určitý závazek. Na rozdíl od úpravy ručení v občanskoprávních vztazích se v obchodněprávních případech jedná o jednostranný právní akt, který nevyţaduje dohodu všech účastníků o ručení. Ručení vznikne na základě písemného ručitelského prohlášení (resp. záruční listiny) obsahující určení zajištěné pohledávky a osob ručitele, věřitele a dluţníka. Ručení můţe vzniknout i ze zákona, například u společníků veřejné obchodní společnosti. Ručitel za splnění závazku ručí věřiteli celým svým majetkem aţ do výše pohledávky, případně do výše stanovené v ručitelském prohlášení. Jako ručitel můţe vystupovat i více osob, přičemţ kaţdá z nich ručí za závazek v celé jeho výši a má vůči ostatním ručitelům stejná práva jako spoludluţník. Banka se můţe na ručiteli domáhat splnění závazku, pokud dluţníka písemně vyzvala ke splnění splatného závazku a on tak v přiměřené době neučinil nebo pokud je nesplnění nepochybné (např. v důsledku konkursu). Věřitel je na poţádání povinen sdělit ručiteli výši zajištěné pohledávky. Ručitel má rovněţ nárok uplatnit vůči věřiteli všechny námitky, k
53
jejichţ uplatnění je oprávněn dluţník, a pouţít k započtení dluţníkovy i své vlastní pohledávky vůči věřiteli. Zajištění formou ručení zaniká společně se zajišťovanou pohledávkou, s výjimkou případů, kdy pohledávka zanikla pro nemoţnost plnění dluţníka a závazek je splnitelný ručitelem či v důsledku zániku právnické osoby dluţníka. Bankovní záruka Bankovní záruka je zvláštní druh ručení původem z anglosaského obchodního prostředí, u nás se často vyuţívá například u velkých stavebních projektů a dalších rozsáhlejších nebo dlouhodobějších akcí. Jak definuje obchodní zákazník, bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, ţe uspokojí věřitele do výše určité peněţní částky podle obsahu záruční listiny, jestliţe třetí strana (dluţník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině (například nepředloţí dokumenty potřebné pro provedení dokumentárního akreditivu apod.).26 Bankovní záruka patří mezi velmi kvalitní způsoby zaručení. Poskytuje velkou jistotu plnění v případě selhání dluţníka, protoţe ručitelská banka je povinna splnit závazek okamţitě na základě písemné výzvy věřitele, aniţ by mohla uplatnit námitky, které by vůči věřiteli mohl uplatnit dluţník (pokud není v záruční listině stanoveno jinak). Míru zajištění vyplývající z bankovní záruky lze dále posílit potvrzením záruky jinou bankou, v tomto případě můţe věřitel své nároky uplatnit u kterékoliv z těchto bank. Bankovní záruka zaniká současně se zajišťovaným závazkem, případně uplynutím stanovené doby, pokud byla její platnost časově omezena. 4.2.2. Zástavní právo Občanský zákoník v § 152 definuje, ţe zástavní právo slouţí k zajištění peněţité i nepeněţité pohledávky pro případ, ţe dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, ţe v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěţku zpeněţení zástavy.27 Z pohledu banky tak zástavní právo zastává dvě důleţité funkce: funguje jako účinná motivace dluţníka k řádnému plnění závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy (tzv. funkce zajišťovací) a současně umoţňuje majetek zpeněţit formou veřejné draţby či soudního 26 27
Obchodní zákoník, § 313 Občanský zákoník, § 152
54
prodeje a uspokojit tak pohledávku banky za klientem v případě, kdy klient svůj závazek nedodrţí (funkce uhrazovací). Je tedy pochopitelné, ţe zástavní právo je bankami vůbec nejčastěji vyuţívaný zajišťovací instrument. Jako zástava mohou slouţit všechny skupiny aktiv dluţníka: movitý i nemovitý majetek, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, byt nebo nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. K zajištění pohledávky lze vyuţít i zástavu více poloţek majetku (vespolné zástavní právo) a naopak na jedné poloţce majetku můţe váznout více zástavních práv, která se vypořádávají postupně podle doby vzniku zástavního práva. Úroveň zajištění pohledávky odpovídá hodnotě zastaveného majetku, proto je vţdy třeba důkladně posoudit vhodnost dané zástavy k uspokojení pohledávky. Bankovní ústavy se vţdy snaţí o co nejpřesnější ocenění zástavy, důleţitá je také dostatečná likvidita, soudní vymahatelnost zástavy či moţnost kontrolovat její stav. Hodnota zastaveného majetku se můţe v čase měnit, proto je důleţité sledovat rovněţ vývoj hodnoty zástavy. V případě, ţe by hodnota zastaveného majetku klesla a jiţ nedostačovala k zajištění pohledávky, můţe věřitelská banka po dluţníkovi vyţadovat doplnění zástavy do potřebné výše. Je ovšem důleţité zdůraznit, ţe banka se nestává majitelem zastaveného majetku, pouze má právo na jeho nucený prodej v případě neplnění dluţníka z úvěrové smlouvy. Majetek zůstává v drţení původního majitele, který s ním můţe volně disponovat a dokonce převádět spolu se zástavou na dalšího majitele. Právo převodu na jinou osobu lze omezit, případně můţe věřitel vzít movitý majetek do úschovy. Cílem podobných opatření je ochránit hodnotu zastaveného majetku a zabránit dluţníkovi v počínání, které by tuto hodnotu mohlo sníţit. Zástavní právo můţe vzniknout na základě smlouvy mezi věřitelem a dluţníkem, na základě rozhodnutí správního orgánu nebo soudu či na základě soudem schválené dohody o vypořádání dědictví. Zaniká obvykle současně se zajištěnou pohledávkou, ale můţe zaniknout spolu se zástavou, sloţením ceny zástavy věřiteli, vzdáním se zástavního práva, uplynutím doby, na kterou bylo zástavní právo sjednáno, zpeněţením zástavy v konkurzu nebo při exekuci a splynutím zástavního dluţníka a věřitele. Zástavní právo k nemovitému majetku Dům, pozemek, výrobní areál či jiná nemovitost bývá obvykle nejhodnotnějším majetkem v drţení dluţníka, proto patří mezi velmi oblíbené způsoby zajištění především větších střednědobých a dlouhodobých úvěrů.
55
Pro zajištění krátkodobých či méně významných pohledávek se pouţívá zajištění nemovitostí spíše výjimečně vzhledem k náročnosti zřízení zástavního práva k nemovitosti, pouţití tohoto druhu zástavy omezuje také nejistá likvidita zastavené nemovitosti v případě nedodrţení závazku dluţníka vůči věřitelské bance. Právě likvidita nemovitosti v případě nuceného prodeje je zásadní pro posouzení kvality zajištění získaného na základě zřízení zástavního práva. Prodej nemovitosti můţe v některých případech trvat i několik let, například u velmi cenných nemovitostí nebo obtíţně vyuţitelných nemovitostí (např. areál pro specifický druh výroby apod.). Otázkou je také hodnota nemovitého majetku, která můţe podléhat trţním výkyvům. A to i velmi podstatným, jak ukázal například rok 2008, kdy se hodnota tuzemských komerčních nemovitostí, tedy například kanceláří, obchodních center, hotelů a skladů, meziročně sníţila odhadem o 15 aţ 20 procent.28 Banky proto vyuţívají sluţby vlastních či prověřených externích odhadců, díky kterým dovedou přesně stanovit a průběţně sledovat vývoj ceny zastavené nemovitosti. V případě zjištění poklesu nemovitosti pak můţe banka ţádat doplnění zástavy. Hodnotu nemovitosti lze ochránit také stanovením povinností zástavce v zástavní smlouvě (udrţovat nemovitost, neprovádět stavební úpravy apod.). Dalším specifikem nemovité zástavy je nemoţnost jejího fyzického převzetí věřitelem, zástava je proto pouze vyznačena v evidenci katastru nemovitostí nebo jiného registru. Zápis v evidenci provádí příslušný správní orgán za základě podaného návrhu na vklad zástavního práva a přiloţené zástavní smlouvy. Včasný a platný zápis v evidenci je pro věřitele zásadní, protoţe zástavní právo k nemovitosti nevzniká v okamţiku podpisu zástavní smlouvy, ale v okamţiku, kdy je proveden zápis v příslušném registru nemovitostí. Zápis je prováděn zpětně ke dni doručení návrhu, do doby vyřízení ţádosti (v tuzemských podmínkách i několik týdnů či měsíců) je u dané nemovitosti vyznačena tzv. „plomba“, která indikuje probíhající změnu. Zástavní právo k movitému majetku Z hlediska zajištění úvěrových operací patří zástava movitého majetku mezi méně ţádané zajišťovací instrumenty, protoţe můţe mít velmi proměnlivou hodnotu a navíc je realizace zástavy spojená s řadou obtíţí (například se skladováním). Vyuţívá se proto především
28
http://www.sreality.cz/finance/ceny-komercnich-nemovitosti-klesly-az-o-petinu-a3677
56
v případech, kdy není k dispozici jiný majetek dluţníka či k zajištění krátkodobějších a méně významných úvěrových obchodů. Předmětem zástavy můţe být veškerý movitý majetek dluţníka dostatečné hodnoty a s předpokladem snadného zpeněţení – typicky jde o dopravní prostředky, výrobní zařízení, cennosti, zásoby zboţí, materiálu nebo výrobků. Stejně jako u nemovitých zástav je pro kvalitní zajištění pohledávky důleţité správné stanovení hodnoty movitého majetku a její uchování například prostřednictvím poţadavku na pojištění zástavy. Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy mezi zástavním věřitelem a dluţníkem. Současně by měla být zástava předána zástavnímu věřiteli do úschovy, ale pokud se na tom účastníci dohodnou nebo pokud je předmět zástavy příliš objemný či nemobilní (např. zásoby materiálů či výrobků), můţe být odevzdání věřiteli nahrazeno předáním věci do úschovy nebo ke skladování u třetí osoby. Další moţností je zástava formou notářského zápisu v rejstříku movitých zástav, který vede Notářská komora České republiky. Zástavní právo k pohledávkám a peněžních prostředkům K zajištění úvěrových obchodů lze vyuţít i zástavu dluţníkových pohledávek vůči třetím osobám (poddluţníkům). Hodnota takového zajištění je nejistá vzhledem ke skutečnosti, ţe kvalita zajištění je úměrná bonitě dluţníka, moţnosti námitek ze strany dluţníka, míře vymoţitelnosti a splatnosti pohledávky. Vyuţívá se tedy většinou pouze k zajištění krátkodobých a střednědobých úvěrových rizik. Zástava pohledávek vzniká uzavřením písemné smlouvy mezi zástavním věřitelem a zástavním dluţníkem, ale je účinná aţ v okamţiku, kdy zástavní dluţník doručí písemné oznámení poddluţníkovi nebo zástavní věřitel prokáţe poddluţníkovi zástavní právo. Vznik zástavního práva lze prokázat ihned po uzavření zástavní smlouvy nebo aţ v okamţiku, kdy dojde k selhání dluţníka (tzv. skryté zástavní právo). Specifickým případem zástavního práva k pohledávce je zástava peněţních prostředků na bankovním účtu dluţníka, tj. pohledávky dluţníka vůči bankovnímu ústavu29. Jde o velmi kvalitní formu zajištění, protoţe dluţníkova banka je povinna vyplatit peněţní prostředky věřiteli v okamţiku oznámení zástavní práva.
29
VAIGERT, Dalibor a kolektiv. Pohledávky – právní příručka věřitele. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005.269 s. ISBN 80-251-0881-3. str. 121
57
Zástavní právo k cenným papírům Zástavou cenného papíru získává věřitel nárok na prodej cenného papíru na regulovaném trhu nebo ve veřejné draţbě, pokud dluţník nesplní závazek stanovený v písemné zástavní smlouvě. Aţ do skončení zástavy cenných papírů má rovněţ právo inkasovat výnosy spojené s jejich drţením (dividendy). Míra zajištění úvěrového rizika odpovídá likviditě, převoditelnosti a stabilitě hodnoty cenného papíru. Například u veřejně obchodovatelných cenných papírů můţe ve velmi krátké době dojít k podstatné změně jejich hodnoty, proto je třeba ji průběţně sledovat a dle toho upravovat podmínky zástavní smlouvy. Zástavní právo vzniká uzavřením zástavní smlouvy a zápisem zástavního práva ve Středisku cenných papírů (u zaknihovaných cenných papírů) nebo provedením zástavního rubopisu na listinných cenných papírech. Zástavní právo k obchodnímu podílu Jako zástava můţe při zajištění úvěrového obchodu slouţit i obchodní podíl společníka. Pro vznik zástavní práva je třeba písemná zástavní smlouva, zápis zástavy obchodního podílu do obchodního rejstříku, případně i souhlas valné hromady společnosti, jejíţ obchodní podíl je předmětem zástavy. 4.2.3. Směnečné zajištění Směnka je dluţnický cenný papír obsahující bezpodmínečný písemný závazek (platební příkaz) v přesně určené formě poskytující majiteli směnky právo vyţadovat ve stanovené lhůtě úhradu peněţní sumy uvedené na směnce.30 Směnou se podrobně zabývá speciální zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Zákon rozlišuje směnku vlastní a směnku cizí: vlastní směnkou činí výstavce bezpodmínečný slib uhradit v určený okamţik stanovou částku osobě uvedené na směnce, cizí směnka oproti tomu představuje bezpodmínečný příkaz třetí osobě, aby v určený okamţik uhradila tuto částku osobě uvedené na směnce. Vlastní (cizí) směnka obsahuje tyto náleţitosti:
30
http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/smenky-opu/1000818/49068/#b2
58
označení, ţe jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny vyjádřené v jazyce, ve kterém je listina sepsána, bezpodmínečný slib (u směnky cizí: bezpodmínečný příkaz) zaplatit určitou peněţitou sumu, u směnky cizí: jméno toho, kdo má platit (směnečníka), údaj splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky, podpis výstavce.31 V tuzemské bankovní praxi se při zajišťování úvěrových obchodů nejčastěji vyuţívají depozitní blanko směnky. Jde o vlastní i cizí směnky uloţené u věřitelské banky, u kterých nejsou na základě vzájemné dohody dluţníka a banky vyplněny některé údaje (především částka a doba splatnosti), protoţe v době vystavení směnky obvykle není známa celková výše a doba plnění pohledávky. V případě selhání dluţníka banka můţe sama doplnit chybějící údaje a okamţitě poţadovat na dluţníkovi proplacení směnky. Pokud dluţník nechce nebo nemůţe směnku uhradit, má banka moţnost u příslušného krajského soudu poţádat vydání směnečného platebního rozkazu, na jehoţ základě musí dluţník zaplatit do tří dnů. Institut směnečného platebního příkazu představuje hlavní přednost směnečného zajištění úvěrového obchodu, protoţe umoţňuje rychlé a účinné soudní vymáhání pohledávky, resp. zpeněţení dluţníkova majetku. S ohledem na tuto skutečnost se směnka pouţívá především jako instrument vhodný pro dodatečné zajištění podstatně zlepšující postavení banky v případě selhání dluţníka. Kvalitu směnky jako zajišťovacího nástroje lze dále posílit ručením směnečného ručitele (avalisty), který se podepsáním směnky zavazuje k uhrazení stanovené částky v situaci, kdy dluţník není schopen dostát svým závazkům. Na jedné směnce mohou být uvedeny podpisy i více avalistů současně.
31
Zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový
59
4.2.4. Další způsoby zajištění Formy zajištění úvěrového obchodu uvedené v této podkapitole patří mezi spíše doplňkové zajišťovací instrumenty. Význam těchto nástrojů ovšem můţe velmi rychle vzrůst, protoţe v souvislosti s pokračujícím útlumem ekonomiky a rostoucím podílem nesplácených úvěrů budou mít banky stále větší motivaci maximálně vyuţívat veškeré dostupné prostředky k zajištění svých pohledávek. Vinkulace pojistného plnění Zřízením vinkulace pojistného plnění získá banka právo inkasovat pojistné plnění vyplývající z pojištění nemovitosti, ţivotního pojištění či jiné pojistné smlouvy, a to aţ do výše své pohledávky za dluţníkem. Banka tak získává důleţité dodatečné zajištění pro případ úrazu/smrti dluţníka nebo poškození nemovitosti zajištěné zástavním právem. Zajišťovací převod práva Občanský zákoník v § 553 uvádí, ţe splnění závazku můţe být zajištěno také písemným převodem práva dluţníka ve prospěch věřitele. Po dobu trvání závazku dočasně přechází na banku určité dluţníkovo právo (obvykle vlastnické), zajišťovací převod práva tedy představuje ještě kvalitnější zajištění neţ zástava, která zůstává majetkem dluţníka. V praxi se ovšem zajišťovací převod práva pouţívá jen zřídka vzhledem k malé ochotě dluţníků přistoupit na převod práva.32 Zajišťovací postoupení pohledávky Pohledávky dluţníka vůči třetím osobám můţe dluţník písemným prohlášením převést na věřitelskou banku a vyuţít je tak jako zajištění úvěrového obchodu. Důleţitý rozdíl oproti běţnému postoupení pohledávky, jak ho upravuje § 524 občanského zákoníku, spočívá v tom, ţe změna věřitele je pouze dočasná po dobu trvání zajišťovaného závazku, přičemţ k postoupení pohledávky není třeba souhlas dané třetí osoby. V případě splnění závazku má dluţník právo poţadovat od banky navrácení pohledávky, v případě selhání dluţníka se banka stává trvale věřitelem třetí strany se všemi právy, kterého z toho vyplývají. 32
VAIGERT, Dalibor a kolektiv. Pohledávky – právní příručka věřitele. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005.269 s. ISBN 80-251-0881-3. str. 136
60
Uznání závazku Uznání závazku je jednostranné písemné prohlášení upravené v § 323 obchodního zákoníku, kterým dluţník potvrzuje věřiteli existenci závazku. Narozdíl od úpravy občanského zákoníku (uznání dluhu) nemusí být součástí uznání závazku příslib jeho splnění, proto se uznání závazku pouţívá především jako dodatečný zajišťovací prostředek usnadňující věřiteli prokázání závazku v případném konkurzním řízení či při soudním sporu. Srážky ze mzdy nebo jiných příjmů Úvěry fyzickým osobám lze zajistit mj. i písemnou dohodou o sráţkách ze mzdy nebo jiných dostatečně bonitních příjmů. V případě neplnění závazku ze strany dluţníka můţe banka na základě předloţení této dohody poţadovat po plátci mzdy (příjmu) vyplacení stanovené části mzdy (příjmu) dluţníka. Tržní zajištění Banky mají moţnost vyuţívat zajištění formou převedení úvěrového rizika na veřejně obchodovatelný finanční nástroj (tzv. securitizace) nebo kreditní finanční deriváty. Prostřednictvím těchto nástrojů můţe banka prodat konkrétně vyčíslené úvěrové riziko investorům a získat potřebnou hotovost. Trţní zajištění není v tuzemských podmínkách příliš vyuţívané; navíc lze očekávat jeho podstatné omezení i ve světě, protoţe umoţňuje bance vyvázat se z podstupovaného úvěrového rizika a negativně tak ovlivňuje její přístup k zajištění rizika. Známým příkladem je postup amerických bank, které uzavíraly velmi pochybně zajištěné hypoteční smlouvy a následně z nich vytvářely komplikované finanční produkty nabízené velkým investorům. Snaha o lepší zajištění bank tak paradoxně stála u zrodu finanční krize, která podstatně poškodila celý bankovní sektor. Ochranná smluvní ujednání Banka můţe pro posílení svého postavení jako věřitele poţadovat, aby součástí úvěrové smlouvy byla ochranná smluvní ujednání. Smyslem těchto ujednání je zlepšit kontrolu banky nad hospodařením dluţníka, omezit jeho nakládání s aktivy či zajistit rychlejší plnění v případě nedodrţení podmínek stanovených ve smlouvě. Mezi nejčastěji vyuţívané ochranné smluvní podmínky patří:
61
povinnost dluţníka informovat o skutečnostech ovlivňujících schopnost plnit závazky, předkládání finančních výkazů, omezení zřízení zástavního práva k majetku dluţníka, doloţky omezující výplatu dividend či změnu vlastnické struktury, domicilace plateb zavazující klienta vést platební styk přes věřitelskou banku, závazek rovnocenného postavení všech věřitelů, ustanovení o kříţovém porušení závazků, smluvní pokuta.
62
5. Identifikace úvěrového rizika na příkladu firmy Oděvní podnik, a.s. Praktická část diplomové práce aplikuje poznatky z předchozích kapitol na konkrétní případ identifikace úvěrového rizika s vyuţitím finanční a nefinanční analýzy. Jedná se o hypotetický případ, kdy podnik zaţádá o factoringové sluţby a mým úkolem bude postupně rozebrat jeho finanční situaci i mimoekonomické faktory a posoudit jeho vhodnost a míru rizika pro poskytnutí financování. Klient má zájem o sluţbu, která se nazývá Financování nákupu zásob, jeţ funguje na principu revolvingu. Klient postoupí na factoringovou společnost faktury vystavené jeho dodavatelem, factoringová společnost je proplatí dodavateli a následně klient postoupí faktury, které vystavuje vůči svému odběrateli, jejichţ inkaso přijde na účet factoringu. Tato sluţba se poskytuje do schváleného limitu, který můţe být opakovaně čerpán a vyţaduje kvalitní zajištění. V případě, ţe by tato forma financování nebyla schválena, klient by měl zájem o klasickou factoringovou sluţbu. Vyuţití factoringu by pak systematickým přístupem vylepšilo obrátku nově vzniklých pohledávek, pomohlo by překlenout časový nesoulad mezi tvorbou a potřebou finančních prostředků na provozní kapitál. Bylo by moţné vyuţít skonta za rychlou platbu a mnoţstevní slevy u dodavatelů. Společnost chce uzavřít smlouvu na dobu neurčitou ohledně factoringu pohledávek od května 2009. Jednalo by se o bezregresní factoring veškerých pohledávek od deseti vybraných společností. Celková hodnota pohledávek v období od 25. května do konce roku 2009 se předpokládá ve výši 46 mil. Kč. Informační zdroje pro analýzu jsou dostupné informace ze serveru www.justice.cz, dále podklady, které společnost povinně dodává před vyhotovením analýzy během úvodních jednání. Na začátku analýzy klient dodá následující podklady: 1. Výpis z Obchodního rejstříku, max. 3 měsíce starý, úředně ověřený. 2. Daňová přiznání potvrzená finančním úřadem za poslední 3 účetní období. 3. Přehled o majetku, závazcích a jmění, příjmy a výdaje za poslední 3 účetní období a poslední čtvrtletní období.
63
4. Čestné prohlášení (je součástí tohoto dokumentu). 5. Kopie standardní faktury. 6. Fotokopie obchodních kontraktů s odběrateli navrţenými pro factoring – např. smlouva, objednávka apod. 7. Vypovídající saldo úhrad s odběrateli navrţenými pro factoring za přiměřené období (č. faktury, částka, datum vystavení, datum splatnosti, datum skutečné úhrady). Jelikoţ se jedná o klienta financovaného mateřskou společností, byly factoringu poskytnuty informace o stávající angaţovanosti a dále upozornění, ţe klient se díky restrukturalizaci úvěru nachází v útvaru workoutu. Je zde tedy předpoklad pravidelné informovanosti o stavu. Návštěva risk managera workoutu factoringu v sídle klienta je povaţována za nutnou.
5.1. Základní charakteristika a majetková struktura firmy Datum zápisu:
31. srpna 1998
Obchodní firma:
Oděvní podnik, a.s.
Sídlo:
Prostějov, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04
Identifikační číslo:
255 32 774
Právní forma:
Akciová společnost
Základní kapitál:
615 171 000 Kč
Splaceno:
100 %33
Akcie: 592 329 ks kmenových akcií na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč 22 842 ks kmenových akcií na jméno v zaknihované podobě ve jmenovité hodnotě 1 000 Kč Majitel(é), podíly v %: Ing. František Tuhý
51,64 %
Casual Friday, a.s.
26,75 %
33
http://www.justice.cz
64
Zdeněk Kořínek
11,2 %
Oděvní podnik, a.s.
4,9 %
Ostatní akcionáři
5,6 %
Majetkové účasti klienta v jiných společnostech, podíly v %: Bernhardt Fashion GmbH
100 %
Bernhardt Fashion France SARL
100%
OP Profashion Spolka z o.o.
100%
Střední škola odevní Prostějov, s.r.o.
100%
William & Delvin, s.r.o.
100%
Hlavní předmět podnikatelské činnosti: Podnikatelská činnost společnosti Oděvní podnik, a.s. (dále jen „OP“) se zaměřuje na výrobu a prodej pánské a dámské konfekce: obleky, kostýmy, saka, jeansová konfekce značek „W&D“ a „WAW“. Tato společnost je největším výrobcem oděvní konfekce jak v České republice, tak i v rámci EU.
5.2. Nefinanční analýza 5.2.1. Historie podniku – slavná minulost, problematická současnost Jelikoţ se jedná o podnik s dlouholetou tradicí, povaţuji za důleţité uvést mezníky z historie klienta, které pomohou dotvořit si celkový obraz o společnosti. Dějiny českého oděvního průmyslu jsou odedávna spojeny s historií města Prostějova. Prostějovský krejčovský cech byl zaloţen v roce 1491 a staral se hlavně o vnitřní potřeby města. Pozdější rozmach konfekční výroby je spojen s ţidovským obyvatelstvem v Prostějově a jeho výrobní a obchodní podnikavostí. Přijatelnými cenami Ţidé zdatně konkurovali cechovním mistrům, jejichţ oděvy byly poměrně drahé. Výroba oděvů se v regionu stala hlavním průmyslovým odvětvím na přelomu 60. a 70. let 19. století. Jiţ v 50. letech 19. století zaloţil Mayer Mandl se svými syny první dílnu na výrobu oděvů. V roce 1858 tento ţidovský podnikatel zaloţil v Prostějově první konfekční továrnu,
65
která byla první v celém Rakousku-Uhersku. Postupně vznikaly další konfekční závody a před první světovou válkou jich bylo registrováno jiţ 50. Prostějovský oděvní průmysl byl závislý na vídeňských obchodních centrálách, které dodávaly prostějovským firmám zakázky. Prostějov se stal největším centrem výroby konfekce v Rakousku-Uhersku a oděvy byly vyváţeny do celé Evropy, Ruska, na Blízký Východ nebo i do Jiţní Ameriky. Jednalo se zejména o uniformy balkánských armád nebo carského vojska. Na konci 19. století se Prostějov podílel třetinou oděvní výroby na celkové produkci v Rakousku-Uhersku. Rozpad rakousko-uherské monarchie způsobil zhroucení výrobně-komerční unie mezi Prostějovem a Vídní a prostějovskému konfekčnímu průmyslu přinesl ztrátu hlavních odbytišť. Ten musel hledat vlastní obchodní orientaci a vybudovat z Prostějova nejen výrobní, ale i obchodní centrum oděvního podnikání. Majitelé oděvních závodů se více orientovali na výrobu lepších druhů konfekce, které před první světovou válkou vyráběla zejména Vídeň. I přesto byla výrobní kapacita prostějovských oděvních závodů v meziválečném období vyuţita jen z jedné třetiny. Úbytek odbytových moţností se oděvní závody snaţily nahradit nejen prodejem hotového šatstva v tuzemsku, ale zvláště hledáním nových odbytišť v zahraničí. V období první republiky patřili mezi největší výrobce konfekce firmy Nehera, Rolný a druţstvo Prvoděv.34 Firma Rolný byla prvním českým výrobcem pánských a dámských oděvů v Prostějově. Byla zaloţena jiţ v roce 1862, kdy František Rolný začal šít oděvy pro místního podnikatele Mayera Mandla. O dvacet let později měl jiţ dvanáct strojů a dvacet dělníků a jejich počet stále rostl. S nástupem syna Arnošta do vedení firmy nastal obrovský rozmach. Počet zaměstnanců se zvýšil v roce 1929 na šest set a byly dokonce otevřeny dva pobočkové závody, a to v Praze a Brně. Rolný začal také budovat vlastní prodejní síť a nové závody vznikaly dokonce i v zahraničí (Maroko, Palestina, Egypt, Hongkong, Paraguay). Firma Nehera byla zaloţena Janem Neherou v roce 1923. V roce 1930 otevřel první prodejnu v rámci vlastní distribuční sítě. V roce 1938 jich bylo 130 po celém Československu. Vlastní prodejny měl i v Maroku, USA nebo Brazílii. Mezi hlavní vývozní destinace patřila severní Evropa, jiţní Afrika a Latinská Amerika. Firmu proslavily kvalitní pánské obleky a dámské pláště a kostýmy.
34
http://www.vitejte.cz/objekt.php?oid=1946&j=cz
66
V době okupace byl do řady českých firem (včetně firmy Rolný a Nehera) dosazen německý spolumajitel. Krátce po válce, jiţ v říjnu roku 1945, byly přijaty první znárodňovací dekrety. V Prostějově byly nejdříve vyvlastněny oděvní firmy Rolný, Nehera, Silesia a Sbor, které se staly základem národního podniku Oděvní průmysl. Postupně došlo v Prostějově k vytvoření největšího konfekčního podniku u nás, který zajišťoval 80 % veškeré oděvní výroby v Čechách a na Moravě. V roce 1965 byl otevřen nový závod, do kterého byla přemístěna veškerá oděvní výroba v Prostějově, a který aţ do roku 1989 monopol na výrobu oděvů s přibliţně 8000 zaměstnanci. Je certifikován podle normy ČSN EN ISO 9001:2001.
Porevoluční historie společnosti Oděvní podnik, a.s., se začala psát v roce 1993, kdy firmu ovládlo její vedení. Většinu získal František Tuhý, který se stal jejím generálním ředitelem. V současné době Oděvní podnik patří mezi významné výrobce klasické pánské a dámské konfekce. Kromě vlastních značek vyrábí velké objemy výrobků i pro zahraniční zákazníky (např. ze SRN, Velké Británie, Dánska, Nizozemí, Španělska, USA aj.). Podíl produkce pro export je významný, r. 2007 činil export 63% z celkových trţeb. Vedle klasické konfekce vznikly i další přidruţené programy – jeansová značka William & Delvin a značka WAW. Obě tyto značky představují oděvy pro volný čas mladých. Oděvní podnik provozuje síť vlastních firemních prodejen, několik prodejen se nachází i v zahraničí (na Slovensku, v Rakousku či v Německu, kde je provozuje dceřiná společnost Bernhardt Fashion, GmbH). Společnost je vybavena špičkovou technologií, která zaručuje kvalitu výrobků. V novém tisíciletí však silná konkurence, vysoké vstupní náklady a silný kurz koruny způsobily, ţe firma nedosahovala takových obratů jako zpočátku devadesátých let minulého století, kdy zaměstnávala aţ sedm tisíc lidí. Negativně zapůsobila také současná hospodářská krize. Z počtu zaměstnanců 2 750 v r. 2008 jich nyní firma zaměstnává pouze 1 912. Společnost byla nucena uzavřít všechny své pobočné závody. V obrovském areálu v Prostějově je v 67
současnosti vyuţíván uţ jen přední trakt a v rámci probíhající restrukturalizace je snaha část majetku odprodat a z výnosu sníţit obrovské dluhy. Plán společnosti na řešení problematické situace zahrnuje výprodej starých zásob, uzavření neprofitujících obchodů, centralizaci výroby či outsoursování části produkce (jeans). Společnost přijala řadu opatření k odvrácení negativního trendu a zvolila novou strategii, která spočívá především ve větším zaměření na obchodní stránku a posílení marketingu, dále větší zaměření na výrobu vysoce kvalitních a luxusních oděvů pro TOP zákazníky. Společnost realizovala zakázku např. pro personál Českých aerolinií, pro Český olympijský výbor a řadu zahraničních koncernů a bank. Nosným programem mý být také tzv. Made To Measure, tedy zakázková výroba na míru, oblíbená zejména v zahraničí. Pro své nové kolekce chce vyuţít italské návrháře.
5.2.2. Analýza s využitím teorie Porterových konkurenčních sil Konkurence mezi firmami působícími v odvětví Textilní průmysl patří k nejstarším průmyslovým odvětvím v Čechách. Textilní manufaktury u nás vznikaly uţ v 17. století a tovární výroba se plně rozvinula v průběhu 19. století v typických "textiláckých" oblastech, jako jsou severní Čechy nebo sever Moravy. Textilní průmysl byl jednou z páteří českého hospodářství. V souvislosti s ním je také třeba hovořit o přispění České republiky k rozvoji tohoto odvětví - bezčlunkový, tzv. tryskový způsob tkaní, výroba arachne, tedy netkané textilie atd. Textilní stroje byly na světových trzích ceněné.35 Nové tisíciletí přineslo změny. Na počátku roku 2005 se uvolnil obchod s textilem v Evropě a trh byl zahlcen levným zboţím z Asie. Aţ o několik měsíců byly Evropskou unií na zboţí uvaleny kvóty, postupně však docházelo k jejich omezování. Od ledna 2008 byly kvóty zrušeny a nahrazeny monitorováním objemu zboţí. V odvětví textilního průmyslu dochází ke krizi. Problémem je nárůst cen energií a nedostatek lidí, kteří by byli ochotni pracovat za nízké mzdy, coţ souvisí s nejzásadnějším problémem, kterým je asijská konkurence. Náklad na pracovníka z Asie tvoří 1/5 mzdy poţadované v České republice. S levnou asijskou konkurencí se potýká celý český oděvní průmysl. Firmy řeší dilema, zda přesunout výrobu do Asie nebo přeţívat v Čechách. Vyšší trţby by se ale promítly do masového propouštění.
35
http://www.konkursni-noviny.cz/clanek.html?ida=359
68
Tabulka č. 13 – Náklady na zaměstnance v textilním průmyslu Náklady
hod./USD
Rakousko Německo Itálie Bulharsko Česká republika Bangladéš Čína Indie
31,13 25,42 22,31 1,85 7,65 0,31 1,88 0,85
Zdroj: http://texnet.ilgstudios.net/files/2009/08/Werner_International_-_Labor_Cost_Study_2008.pdf Graf č. 3 Náklady na zaměstnance v textilním průmyslu Náklady na zaměstnance v textilním průmyslu (hod./USD) 35 30 Rakousko
25
Německo Itálie
20
Bulharsko Česká Republika
15
Bangladéš Čína
10
Indie 5 0 1
Zdroj: Vlastní zpracování dle http://texnet.ilgstudios.net/files/2009/08/Werner_International
V roce 2008 byl v České republice zaznamenán nejvyšší pokles v odvětví výroby textilu a oděvů. Po dočasném oţivení v 1. a 2. čtvrtletí 2007 se tak výroba textilií, textilních a oděvních výrobků vrátila k dlouhodobě sestupnému trendu. „Zaměstnanost v odvětví oděvního průmyslu se v 1. čtvrtletí 2008 meziročně sníţila o 4 047 osob, tj. o 7,1 %. Průměrná měsíční mzda patří dlouhodobě k nejniţším v průmyslu. V 1. čtvrtletí 2008 dosáhla 14 525 Kč, coţ představuje 66,1 % z průměrné měsíční mzdy v průmyslu celkem a je o více neţ polovinu niţší ve srovnání s odvětvím dosahujícím nejvyšší průměrné mzdy v průmyslu (výroba koksu, rafinérské zpracování ropy).“36 36
http://www2.czso.cz/csu/csu.nsf/ainformace/7444003445EF
69
Tabulka č. 14 – Srovnání pěti oděvních firem (rok 2008) Tržby OP Prostějov Blažek Praha Pietro Filipi Praha Vývoj Třešť HaD Prostějov
961 433 405 260 247
Zaměstnanci 1550 92 300 245 118
Zdroj: SMETANA, Jiří. Kdo skolil OP Prostějov. MF Dnes. 1.2.2010. B2
Graf č. 4 Srovnání pěti oděvních firem (rok 2008) 1800 1600 1400 1200 1000
Tržby Zaměstnanci
800 600 400 200 0 OP Prostějov
Blažek Praha
Pietro Filipi Vývoj Třešť HaD Praha Prostějov
Zdroj: SMETANA, Jiří. Kdo skolil OP Prostějov. MF Dnes. 1.2.2010. B2
Trţby z přímého vývozu se sníţily v porovnání s 1. čtvrtletím 2007 reálně o 13,0 % a v běţných cenách o 16,8 %. Podíl výroby textilií, textilních a oděvních výrobků na celkových trţbách se ve srovnání s 1. čtvrtletím 2007 také sníţil.37 K poklesu dochází také u zakázek. Nové zakázky poklesly v oddílu výroba textilií a textilních výrobků o 13,2 % a v oddílu výroba oděvů, zpracování a barvení klesly o 48,2 %. Zakázky ze zahraničí byly niţší v oddílu výroba textilií a textilních o 24,8 % a v oddílu výroba oděvů, zpracování a barvení koţešin klesly o 54,5 %38. Podle Asociace textilního, oděvního a koţedělného průmyslu v roce 2009 klesly trţby textilek v České republice o 11,1 %39. Tento trend je bohuţel dlouhodobý. Stav potvrzují údaje z evidencí pracovních úřadů, textilní fabriky propustily 22,2 procenta svých zaměstnanců, v oboru tedy nyní pracuje 38 tisíc lidí, přičemţ na počátku 90. let to bylo 250 tisíc lidí. Celý 37
http://www2.czso.cz/csu/csu.nsf/ainformace/7444003445EF www.czso.cz/csu/csu.nsf/.../$FILE/cpru051208analyza.doc 39 http://www.atok.cz/ 38
70
textilní a oděvní průmysl v ČR loni propadl v trţbách o 16,4 procenta, výsledný příjem je 46 miliard Kč, coţ je nejhorší výsledek od roku 1997. Ekonomové odhadují, ţe pády textilek budou ještě pokračovat, výrobce zasáhlo i posílení koruny. Přesto v Čechách funguje několik úspěšných vývojářských firem specializujících se na textil, ale tyto firmy se věnují lukrativnějšímu oborům – uplatnění pro své výrobky nacházejí např. v automobilovém průmyslu, stavebnictví, zdravotnictví. Vyrábějí potahy do aut, airbagy, nanovlákna pro letecký průmysl nebo geotextilie pro dálnice apod. Tabulka č. 12 – Největší oděvníci v ČR Největší oděvníci podle tržeb za rok 2008 (v mil. Kč) 1. OP Prostějov 951 2. Blažek Praha 433 3. Tonak Nový jičín 426 4. Prolen Šumperk 413 5. Pietro Filipi Praha 405 6. DEVA F.M. 369 7. Kožešnická Hlinsko 300 8. Vývoj Třešť 260 9. HaD Prostějov 247 10. Altreva Třebíč 240 Zdroj: SMETANA, Jiří. Kdo skolil OP Prostějov. MF Dnes. 1.2.2010. B2
Graf č. 2 – Největší oděvníci podle tržeb za rok 2008 (v mil. Kč) Altreva Třebíč HaD Prostějov Vývoj Třešť Kožešnická Hlincko DEVA F.M. Pietro Filipi Praha Prolen Šumperk Tonak Nový jičín Blažek Praha OP Prostějov 0
200
400
600
800
1000
Zdroj: SMETANA, Jiří. Kdo skolil OP Prostějov. MF Dnes. 1.2.2010. B2
71
Řešení se tedy nabízí v odlišení se a zahájení specializovaných sluţeb. Tuto strategii zvolil i OP. Od roku 2008 se snaţí o zásadní přeměnu firmy, která spočívá v šití obleků na míru – viz další podkapitola Technologická inovace. Technologická inovace OP je ohroţen i sílou substitutů. Zákazníci přecházejí k výrobkům, které jsou na trhu levnější, jak jiţ bylo zmíněno v odstavci „konkurence“. Podnik se proto rozhodl pro postupné opouštění výroby konfekce a začíná šít obleky na míru, tzv. měřenky. Ačkoliv tyto zakázky tvoří zatím jen 30 % z celkového obratu, v trţbách jsou na tom vzhledem k vyšším cenám lépe neţ konfekce. Obchod probíhá tak, ţe si zákazník v prodejně vybere střih, materiál, nitě a knoflíky, případně lze vyšít i monogram. Míry zašle zákazník poštou, zhotovení obleku trvá 14 dnů a cena se pohybuje od deseti do padesáti tisíc Kč. V plánu je expanze tohoto způsobu prodeje do západní Evropy, Ruska a Estonska, v příštím roce by se mělo prodat aţ 150 tisíc obleků. 90 % objednaných obleků připadne na vývoz, protoţe v Česku ještě není trh připraven – lidé se obávají vysoké ceny. V některých firmách však mají špičkoví manaţeři jednou za čas tzv. měřící den, kdy přijedou krejčí z OP, vezmou míry a ušijí obleky na další sezonu. Tuto praxi zavedli např. v ČEZ, ČSA a Siemensu. Otázkou ale zůstává, zda se o substituci výrobků OP nepokouší příliš pozdě s ohledem na stávající finanční zdraví firmy. Dodavatelé Dodávat do OP vţdy bylo dobrou referencí. OP nakupuje téměř všechen materiál v Itálii a Francii (Ermenegildo Zegna, Loro Priana, Burberries), neboť české textilky jiţ zanikly (např. Slezan nebo Textilana). Nyní, kdyţ se podnik dostal do finančních potíţí, jiţ několik dodavatelů látek, knoflíků a nití prohlásilo, ţe s dodávkami končí. Závazky firmy po splatnosti dosahují výše 200 milionů Kč a OP se tak stal nedůvěryhodným. Dodavatelé, kteří zůstávají poţadují zálohy nebo platbu v hotovosti, coţ situaci ještě více komplikuje. OP dluţí i za nájemní prostory, ve kterých jsou umístěny jeho prodejny. Faktor týkající se dodavatelů ukazuje na moţnost ztráty kvalitních dodavatelů a výhodných podmínek, které byly díky dlouhodobé spolupráci nastaveny. Hrozí zde nutnost odebírat za stejnou cenu výrobky méně kvalitní.
72
Odběratelé OP stojí před úkolem přesvědčit začínající odběratele, aby si nechali obleky v této firmě ušít. Panuje zde však obava, jak bude firma fungovat v následujícím roce, zda bude vůbec schopná objednávky realizovat. Pro odběratele je riskantní svěřit výrobu zadluţené společnosti. Jak jiţ bylo řečeno, firma se specializuje na vývoz, aktuálně šije uniformy pro britskou banku Barclays a pro irskou policii. Pozitivní u tohoto faktoru je, ţe odběrateli jsou především západoevropské státy, které za pro ně velmi výhodnou cenu získají kvalitní výrobek. Tabulka č. 15 Přehled nejvýznamnějších odběratelů BROOK TAVERNER AND CO.LTD CAVALIERE AB DIE SCHWEIZERISCHE POST GENTILUOMO BV GRIFF GENTLEMANS ZRT MODEXAL S.A.RL. ROLAND-DIVATHAZ IPARI STRENESSE AG TOJLAGERET A/S UNLIMITED RETAIL GmbH Zdroj: http://m.ihned.cz/c4-10076530-38211870-700000_pdadetail-po-velke-ztrate-budeme-opet-v-zisku
Nově příchozí Jak jiţ bylo zmíněno výše, rok 2005 znamenal krizi pro trh s textilem, neboť došlo k uvolnění dovozu v rámci Evropské unie a trh byl zahlcen zboţím z Asie. V roce 2005 došlo k nárůstu podílu textilního zboţí z Číny o 534 %.40 Po tlaku ze stran Euratexu (asociace hlavních evropských textilních výrobců) a evropských firem došlo k uvalení kvót, ale ty masivní dovoz omezují pouze lehce. Navíc výrobci z Asie začali konkurovat i kvalitou – vzhledem k vysokému obratu si mohou dovolit investice do špičkových technologií či vývoje, takţe nyní nabízejí například outdoorové vybavené speciální Gore-texovou membránou. Vedle těchto firem české podniky nákladově neobstojí. Situace v letech 2007-2009 výrazně zhoršila, textilky masově propouštějí, odešla jiţ 1/5 zaměstnanců. 90% konfekce prodávané v České republice pochází z Číny, Vietnamu, Malajsie a Indie. Důkazem toho, ţe krize zasáhla celé odvětví a ne jen firmu s určitým typem výrobků, je uzavření továrny na textil Perla z Ústí nad Orlicí, konkurz společnosti Loana z Roţňova pod Radhoštěm, která se specializovala na výrobu ponoţek. Kordárna z Velké nad Veličkou se snaţí o oddluţení. 40
http://www.euractiv.cz/obchod-a-export/analyza/na-oblk-evropu
73
Celkové zhodnocení konkurenčních sil Došlo k velmi výrazné změně v oblasti konkurence, se kterou značně souvisí síla nově příchozích. OP nemůţe konkurovat cenami, nově příchozí jsou jiţ schopni vyrobit kvalitnější výrobky díky dodaným kvalitním technologiím. Faktor odběratelů se jiţ projevuje, počet zákazníků se sníţil. Výhodou OP je nyní pouze rychlejší dodávka zboţí ve srovnání s dovozem z Číny. 5.2.3. Dohlídka na místě V březnu 2009 pracovník Risk Managementu Factoringu osobně jednal se statutárním zástupcem v sídle společnosti. Jednání vedla výkonná ředitelka Oděvního podniku, a.s., Zuzana Vlachová, která je zároveň členkou představenstva. Výkonná ředitelka působila ve firmě jiţ dlouhou řadu let, na různých pozicích finančního charakteru. Má dokonalý přehled o hospodaření společnosti, v současné obtíţné finanční situaci společnosti iniciuje restrukturalizační opatření. Měla příjemné a vstřícné vystupování. Během rozhovoru RM s klientem bylo zjištěno, ţe má podnik jasně definované obchodní a ekonomické cíle a plány. Má rovněţ zavedeny formální, písemné koncepce a vnitřní pracovní postupy. V průběhu projednávání podmínek factoringu klient jednal o ceně sluţby. Byla umoţněna prohlídka administrativních prostor a výrobních prostor. Vybavení kanceláří odráţí ekonomický stav klienta a výrobní zaměření společnosti. V průběhu osobní dohlídky na místě byly ze strany OP předány informace o počtu zaměstnanců a nákladech na pracovní síly. Průměrný počet zaměstnanců a členů vedení společnosti OP a osobní náklady za rok 2008 a 2007 jsou následující: Tabulka č. 16 – Počet zaměstnanců v roce 2008 (údaje v tis. Kč)
Zaměstnanci Vedení společnosti Celkem
Počet 2629 121 2750
Mzdové náklady 367912 60454 428366
Soc. a zdrav. zabezpečení 129796 21159 150955
Zdroj: Výroční zpráva 2008
74
Ostatní osobní náklady 2756 6 2762
Osobní náklady celkem 500464 81619 582083
Tabulka č. 17 – Počet zaměstnanců v roce 2007 (údaje v tis. Kč)
Zaměstnanci Vedení společnosti Celkem
Ostatní Mzdové Soc. a zdrav. osobní náklady zabezpečení náklady 493656 166583 7719 60723 21253 6 554379 187836 7725
Počet 3667 125 3792
Osobní náklady celkem 667958 81982 749940
Zdroj: výroční zpráva 2007
Počet zaměstnanců vychází z průměrného přepočteného stavu pracovníků. V ostatních osobních nákladech jsou zahrnuty příspěvky na stravování, penzijní připojištění a kapitálové ţivotní pojištění zaměstnanců. Velkým problémem posledních let je odchod kvalitních zaměstnanců ke konkurenci. Naopak OP zaměstnává pracovníky, kteří nejsou dostatečně vytíţeni (prodavači v prodejnách). Graf č. 4 – Přehled rozvrstvení zaměstnanců OP 3000 2500 2000 2006 1500
2007 2008
1000 500 0 THP
Režijní dělníci
Výrobní dělníci
Firemní prodejny
Mateřská dovolená
DPP smlouvy
DPČ Celkem
Zdroj: vlastní zpracování
5.3.Finanční analýza Společnost OP předloţila Factoringu auditované účetní výkazy za rok 2006, 2007 a 2008. Výkazy (rozvaha, výsledovka, cash flow a přehled pohledávek a závazků) byly standardně převedeny do elektronické podoby, jeţ je přílohou této diplomové práce. Pomocí interního bankovního systému byly z dodaných výkazů vypočítány poměrové ukazatele.
75
V úvodní části finanční analýzy provedu rozbor nejdůleţitějších ukazatelů rozvahy a výsledovky, v další podkapitole podám bliţší komentář k finančním ukazatelům. Rozvaha Tabulka č. 18 – Struktura aktiv (nejvýznamnější položky) v tis. Kč 2006
AKTIVA Dlouhodobý NM Dlouhodobý HM Dlouhodobý FM Stálá A celkem Zásoby Dlouhodobé pohl. Krátkodobé pohl. Krátkodobý FM Oběžná A celkem Ostatní aktiva AKTIVA CELKEM
6 221 1 115 139 35 875 1 157 235 1 236 318 1 455 712 730 85 625 2 036 128 32 695 3 226 058
2007
2008
2006
2007
2008
6 318 5 557 0,19% 0,20% 0,29% 1 014 476 900 917 34,57% 32,66% 46,98% 45 466 53 941 1,11% 1,46% 2,81% 1 066 260 960 415 35,87% 34,33% 50,08% 1 269 571 584 885 38,32% 40,88% 30,50% 1 462 6 022 0,05% 0,05% 0,31% 607 753 229 764 22,09% 19,57% 11,98% 106 683 103 618 2,65% 3,43% 5,40% 1 985 469 924 289 63,12% 63,93% 48,20% 54 045 32 987 1,01% 1,74% 1,72% 3 105 774 1 917 691 100,00% 100,00% 100,00%
Zdroj: účetní výkazy
Podíl stálých aktiv na celkových aktivech byl v roce 2006 34,57 %, v roce 2007 32,66 % a v roce 2008 vzrostl na 46,68 %. V rámci stálých aktiv společnost eviduje zejména nemovitý a movitý majetek ve výrobním areálu v Prostějově, příp. prodejny ve vlastnictví. Tento majetek je vesměs zastaven ve prospěch úvěrujících bank. Podíl oběţných aktiv na celkových aktivech byl v roce 2006 63,12 %, v roce 2007 63,93 % a v roce 2008 poklesl na 48,20 %. Oběţná aktiva jsou tvořena z velké části zásobami. Zásoby tvoří v roce 2006 38,32 % celkových aktiv, v roce 2007 40,88 % a v roce 2008 30,5 % celkových aktiv. Brutto hodnota zásob je v rozvaze k 12/2008 ve výši 967 mil. Kč, ale sníţena o vytvořené opravné poloţky ve výši 382 mil. Kč činí netto 585 mil. Kč. Oprávkovány byly zejména zásoby zboţí na prodejnách. Ke sníţení došlo i díky výprodejům zboţí a materiálu. Krátkodobé pohledávky jsou další významnou sloţkou oběţných aktiv. Jejich podíl na celkových aktivech byl v roce 2006 22,09 %, o rok později 19,57 % a v roce 2008 tvořily 11,98 % celkových aktiv. Krátkodobé pohledávky byly v rozvaze k 12/2008 upraveny o vytvořené opravné poloţky ve výši 221 mil. Kč a jejich netto hodnota činila 230 mil. Kč. Část pohledávek za zahraničními odběrateli je pojištěna u EGAP. Dlouhodobé pohledávky – u pohledávek z obchodních vztahů se jedná o pohledávky z titulu prodeje strojů makedonské firmě. Ostatní dlouhodobé pohledávky představují kauce
76
vyplývající z nájemních smluv na nájem nebytových prostor u nově otevřených firemních prodejen.
Graf č. 5 Struktura aktiv (nejvýznamnější položky) v tis. Kč 1.400.000 1.200.000 1.000.000 2006
800.000
2007 600.000
2008
400.000 200.000
po Kr hl át . ko do bé po hl Kr . át ko do bý FM O st at ní ak t iv a
uh od ob é
Zá so by
Dl o
FM
M
uh od ob ý
H Dl o
uh od ob ý Dl o
Dl o
uh od ob ý
N
M
0
Zdroj: účetní výkazy
Časová struktura krátkodobých pohledávek z obchodních vztahů K 30. 12. 2008 společnost vykazuje 27,12 % pohledávek po splatnosti. Největší část tvoří pohledávky do 30 dnů po splatnosti v procentuální výši 12,14 %. Tabulka č. 19 – Přehled pohledávek (v tis. Kč) Pohledávky celkem - z toho do splatnosti - celkem po splatnosti - z toho do 30 dnů do 60 dnů do 90 dnů do 360 dnů více než 360 dnů Nedobytné pohledávky
30.12.2008 187.653 136.765 50.888 22.782 13.713 12.828 1.565 0 0
Zdroj: účetní výkazy
77
% 100,00% 72,88% 27,12% 12,14% 7,31% 6,84% 0,83% 0,00% 0,00%
Graf č. 6 – Struktura pohledávek
Pohledávky do splatnosti Pohledávky po splatnosti
Zdroj: účetní výkazy
Graf č. 7 – Pohledávky po splatnosti Pohledávky po splatnosti 25000
20000 15000 P
10000 5000
0 do 30 dnů
do 60 dnů
do 90 dnů
do 360 dnů
Zdroj: účetní výkazy Tabulka č. 20 – Struktura pasiv (nejvýznamnější položky) v tis. Kč 2006
2007
719 104 18 024 39 367 465 563 25 590 1 267 648 0 105 388 591 055 1 260 000 1 956 443 1 967 3 226 058
707 590 16 093 38 159 489 873 13 745 1 265 460 0 94 227 568 877 1 174 849 1 837 953 2 361 3 105 774
PASIVA Základní jmění Kapitálové fondy Fondy ze zisku HV minulých let HV účet. období Vlastní jmění Rezervy DZ KZ Bank. úvěry Cizí zdroje Ostatní pasiva PASIVA CELKEM
2008
2006
2007
2008
642 647 22,29% 22,78% 33,51% 16 738 0,56% 0,52% 0,87% 37 332 1,22% 1,23% 1,95% 564 628 14,43% 15,77% 29,44% -1 085 732 0,79% 0,44% -56,62% 175 613 39,29% 40,75% 9,16% 0 0,00% 0,00% 0,00% 50 3,27% 3,03% 0,00% 501 976 18,32% 18,32% 26,18% 1 237 129 39,06% 37,83% 64,51% 1 739 155 60,65% 59,18% 90,69% 2 923 0,06% 0,08% 0,15% 1 917 691 100,00% 100,00% 100,00%
Zdroj: účetní výkazy
78
Vlastní jmění Podíl vlastního jmění na pasivech dosáhl v roce 2006 výše 39,29 %. V roce 2007 je stav setrvalý, podíl vlastního jmění tvoří 40,75% celkových pasiv. V r. 2007 společnost nabyla vlastní akcie v hodnotě 81 mil. Kč a valná hromada rozhodla o sníţení základního kapitálu o 71,9 mil. Kč. V roce 2008 má společnost základní kapitál ve výši 647 194 000 Kč. Vlastní kapitál je v současné době výrazně ovlivněn vysokou ztrátou, k 31. 12. 2008 činí 175 mil. Kč, coţ je 27 % hodnoty základního kapitálu. Ještě v r. 2007 to bylo 1 265 mil. Kč! Cizí zdroje Podíl cizích zdrojů na pasivech prudce vzrostl. V roce 2006 dosahoval 60,65 %, v roce 2007 tvoří 59,18 %, ale v roce 2008 vzrostl na 90,69 %. Společnost je zatíţena vysokým objemem úvěrů, které tvoří největší poloţku cizích zdrojů. Další významnou poloţku tvoří krátkodobé závazky, které v roce 2006 dosáhly 18,32 %, v roce 2007 byl stav setrvalý. Rok 2008 přinesl nárůst krátkodobých závazků o 8%. Ostatní dlouhodobé závazky jsou zanedbatelné. Jiné závazky, kde účtují o DPH, jsou v roce 2008 ve výši 122 mil. Kč. Průměrná doba splatnosti závazků je 56 dnů. Graf č. 8 – Struktura pasiv 1 500 000
1 000 000 Základní jmění Kapitálové fondy
500 000
Fondy ze zisku HV minulých let HV účet. období
0 2006
2007
2008
Rezervy DZ KZ
-500 000
Bank. úvěry Ostatní pasiva
-1 000 000
-1 500 000
Zdroj: účetní výkazy
79
Tabulka č. 21 – Závazky vůči bankám (v mil. Kč) Banka
Typ úvěru
Rámec
Revolving Citibank, Termínový úvěr Raiffeisenbank, ČS
Čerpání Splatnost Zajištění
900 300
900 180
Řešeno ZN, ZM, měsíčními ochr.zn., odklady CP, ZP
Raiffeisenbank
Financování ztráty z term.obchodů
106,5
106,3
Řešeno měsíčními xxx odklady
Česká spořitelna
Financování ztráty z term.obchodů
34
34
Řešeno měsíčními xxx odklady
Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/odevni-podnik-zada-o-ochranu-pred-veriteli-chce-odvratit-bankrot-pxe/ekoakcie.asp?c=A100108_172720_ekoakcie_vem
Časová struktura krátkodobých závazků z obchodních vztahů Závazky po splatnosti tvoří 48 % celkových závazků, coţ není příznivé pro dodavatele podniku. Největší část je tvořena závazky do 30 dnů po splatnosti, ale jsou zde i závazky více neţ 90 dnů po splanosti ve výši 6%. Tabulka č. 22 – Přehled závazků (v tis. Kč) Závazky celkem - z toho do splatnosti - celkem po splatnosti - z toho do 30 dnů do 60 dnů do 90 dnů do 360 dnů více než 360 dnů
30.12.2008 234.830 129.888 104.942 64.838 20.731 5.351 9.081 4.941
Zdroj: účetní výkazy Graf č. 9 – Závazky po splatnosti
Závazky do splatnosti Závazky po splatnosti
Zdroj: účetní výkazy
80
% 100,00% 51,98% 48,02% 26,13% 9,02% 6,93% 3,03% 2,91%
Graf č. 10 – Závazky po splatnosti II.
Závazky po splatnosti 70000 60000 50000 40000 30000 20000 10000 0
do 30 dnů do 60 dnů
do 90 dnů do 360 dnů
více neţ 360 dnů
Zdroj: účetní výkazy
Výkaz zisků a ztrát (nejvýznamnější položky) Obrat společnosti se v průběhu posledních několika let postupně sniţoval meziročně o cca 25 %. Společnost do roku 2007 vykazovala uspokojivý hospodářský výsledek, míra přidané hodnoty se pohybovala na úrovni 30 %. V roce 2008 došlo k výrazné změně ve výsledku hospodaření, společnost vykázala dle výsledků za rok 2008 více neţ miliardovou ztrátu. Pokles obratu a vysoká úroveň výrobních nákladů měly za výsledek zápornou hodnotu přidané hodnoty, která rozdílem 176 mil. Kč nepokryla ani osobní náklady společnosti. Z důvodu velkého objemu těţko prodejných zásob a ohroţených pohledávek rozhodla společnost o vytvoření opravných poloţek v objemu více neţ
420 mil. Kč. Společnost
vykázala vysokou provozní ztrátu a v důsledku kurzových rozdílů a vysokých úrokových nákladů pak celková ztráta za r. 2008 dosáhla více neţ 1 mld. Kč. Tabulka č. 23 – Výsledovka (v tis. Kč) VÝSLEDOVKA Tržby Přidaná hodnota Osobní náklady Provozní HV - EBIT HV za účetní období
2006
2007
2008
3 142 434 1 037 625 864 435 4 126 25 590
2 491 402 929 986 753 762 73 839 13 745
1 939 734 411 425 586 948 -840 770 -1 085 732
Zdroj: účetní výkazy
81
Graf č. 11 – Výsledovka (v tis. Kč) 3 500 000 3 000 000 2 500 000 Tržby
2 000 000
Přidaná hodnota 1 500 000
Osobní náklady
1 000 000 500 000 0 2006
2007
2008
Zdroj: účetní výkazy
Společnost nevykazuje ukazatele, ţe by se tento trend mohl výrazně zlepšit v následujících měsících. Vedení předpokládá zlepšení restrukturalizací maloobchodní sítě – plánuje uzavření neprofitujících prodejen a naopak rekonstrukci a nový design vydělávajících prodejen. Zlepšení se nyní ale špatně odhaduje a je spojeno s potenciálním rizikem. OP jiţ za účelem zastavení negativního trendu poklesu trţeb zmodernizoval firemní prodejnu v Olomouci a naopak uzavřel 30 prodejen z důvodu nízké ziskovosti. Tabulka č. 24 – Vývoj tržeb (měřenky, v mil. Kč)
Měřenky - export Měřenky - ČR
2007 2008 Prodej Marže Marže (%) Prodej Marže Marže (%) 131 30 23 125 19 15 23 12 52 27 14 51
Zdroj: výroční zpráva
82
Tabulka č. 25 – Výkaz cash-flow
Stav pen. prostř. počátkem období Účetní zisk z běžné činnosti před zdaněním Úpravy o nepeněžní operace Odpisy stálých aktiv (551, 543, 581, 582,546) Změna stavu rezerv a přech. úč. akt. a pas. Zisk (-), ztráta (+) z prodeje stál. aktiv (091-096) Výnosy z dividend a podíly na zisku Vyúčtované nákladové a výnosové úroky Čistý peněžní tok z prov. čin. (Z.+A.1.) Změna potřeby pracovního kapitálu Změna stavu pohledávek Změna stavu krátkodobých závazků Změna stavu zásob Čistý pen.tok z prov.čin. před zdaněním Výdaje z plateb úroků Přijaté úroky Zaplacená daň z příjmu za běžnou činnost Mimořádné příjmy a výdaje Čistý peněžní tok z provozní činnosti Výdaje spojené s pořízením stálých aktiv Nabytí hmotného investičního majetku Nabytí nehmotného investičního majetku Nabytí finančních investic Příjmy z prodeje stálých aktiv Výnosy z prod. hmot. a nehmot. IM Výnosy z prodeje finančních investic Půjčky a úvěry spřízněným osobám Čistý pen. tok vztahující se k inv. činnosti C.1. Změna stavu závazků a úvěrů Změna stavu dlouho/krátkodobých závazků Zvýšení dlouhodobých úvěrů Snížení dlouhodobých úvěrů Zvýšení závazků z dluhopisů Snížení závazků z dluhopisů Zvýšení ostatních dlouhodobých závazků Snížení ostatních dlouhodobých závazků Zvýšení krátkodobých úvěrů Snížení krátkodobých úvěrů Změna stavu pohledávek z nekomerč. styku Dopady změn vl. jmění na peněžní prostředky Přijaté dividendy a podíly na zisku Čistý pen. tok vztahující se k fin. činn. Změna peněžních prostředků Stav peněžních prostředků na konci období
2006 47 734 58 793 115 855 60 631 -5 448 x -250 60 922 174 648 262 630 -166 733 271 352 158 011 437 278 -61 913 991 -33 203 0 343 153 -2 211 0 -2 211 0 37 637 36 984 653 -21 438 13 988 -72 704 -72 704 0 0 0 0 0 -12 704 0 -60 000 0 -15 796 250 -88 250 268 891 316 625
Zdroj: účetní výkazy
83
2007 85 625 14 477 105 479 63 559 -20 956 x -164 63 040 119 956 49 539 104 970 -22 178 -33 253 169 495 -64 681 1 641 -732 0 105 723 -490 0 -490 0 37 641 37 497 144 -9 735 27 416 -96 312 -96 312 0 -25 151 0 0 0 -11 161 0 -60 000 0 -15 933 164 -112 081 21 058 106 683
2008 106 683 -1 086 479 156 905 62 306 21 620 x -79 73 058 -929 574 991 214 373 429 -66 901 684 686 61 640 -75 011 1 953 747 0 -10 671 -110 0 379 -489 51 635 51 635 0 -7 986 43 539 -31 897 -31 897 0 -78 066 0 0 0 -94 177 140 346 0 0 -4 115 79 -35 933 -3 065 103 618
V roce 2007 tvořil zisk a odpisy cca 78 mil. Kč. Společnost ale navýšila pracovní kapitál o 50 mil. Kč. Pohledávky vzrostly o cca 100 mil. Kč při současném poklesu závazků a část zdrojů uvolnilo sníţení stavu zásob. Provozní cash-flow navíc sníţila o 20 mil. Kč změna stavu rezerv a přechodných účtů. Celkové cash-flow z provozní činnosti dosáhlo 106 mil. Kč. Cash-flow z investiční činnosti je rovněţ kladné (37 mil. Kč) a to díky prodeji stálých aktiv. Naopak společnost poskytla 10 mil. Kč půjček spřízněným osobám (sníţení cash-flow). Ve finanční oblasti společnost splatila část krátkodobých i dlouhodobých úvěrů (záporné cash-flow z finanční činnosti ve výši 112 mil. Kč). Celkové cash-flow v roce 2007 je pozitivní ve výši 22 mil. Kč. V roce 2008 je cash-flow z provozní činnosti jiţ záporné (-10 mil. Kč) a to zejména díky markantní ztrátě více neţ 1 mld. Kč. Pozitivní je fakt, ţe se společnosti podařilo prudce sníţit potřebu pracovního kapitálu a to sníţením pohledávek o 373 mil. Kč při mírném navýšení závazků o 67 mil. Kč a dále pak prudkým sníţením zásob o 685 mil. Kč. Zde dochází k přelévání neprodejných zásob a nedobytných pohledávek do ztráty pomocí tvorby opravných poloţek. V investiční oblasti společnost pokračovala v prodeji hmotného majetku při nulových nových investicích – vykazuje pozitivní cash-flow z investiční činnosti 43 mil. Kč. Část ve výši 8 mil. Kč ale opět pouţila na půjčky spřízněným osobám. Ve finanční oblasti došlo ke sníţení dlouhodobých úvěrů a ostatních dlouhodobých závazků, které však byly z velké části kompenzovány nárůstem krátkodobých úvěrů. Cash-flow z finanční činnosti je stejně jako v minulém roce záporné – ale tentokrát pouze ve výši 36 mil. Kč. Celkové cash-flow je jiţ záporné (-4 mil. Kč). 5.3.1. Analýza poměrových ukazatelů Tabulka č. 26 – Ukazatele likvidity UKAZATEL LIKVIDITY Běžná likvidita Pohotová likvidita Okamžitá likvidita
2006 3,13 1,23 0,13
2007 3,49 1,26 0,19
2008 1,44 0,53 0,16
Zdroj: vlastní výpočet
Běţná likvidita (likvidita 3. stupně) vypovídá o tom, kolikrát pracovní kapitál převyšuje poskytnuté krátkodobé zdroje. Pro úvěrující banky jsou pozitivní vyšší hodnoty, ačkoliv to můţe někdy znamenat, ţe společnost neproduktivně váţe prostředky. Doporučená hodnota se 84
pohybuje mezi 1,5 – 2,5. Vyšších hodnot se obvykle dosahuje v období hospodářské recese a tento faktor se promítl do stavu běţné likvidity OP. V roce 2006 se pohybuje ve výši 3,13 a v roce 2007 má hodnotu 3,49. Rok 2008 vykazuje hodnotu 1,44, kdy závazky rostou rychleji neţ oběţná aktiva. Pohotová likvidita (likvidita 2. stupně) se vyjadřuje jako poměr peněţního pohledávkového fondu a krátkodobých aktiv. Výsledná hodnota by měla být minimálně 1, coţ OP opět splňuje pouze v letech 2006 a 2007. Okamţitá likvidita (likvidita 1. stupně) je vyjádřena jako podíl peněţních prostředků a krátkodobých cizích zdrojů. Doporučené hodnotě 0,2 – 0,5 se OP přiblíţil pouze v roce 2007. Graf č. 12 – Likvidita 4 3,5 3 2,5 2006 2
2007 2008
1,5 1 0,5 0 Běžná likvidita
Pohotová likvidita
Okamžitá likvidita
Zdroj: vlastní výpočet
Tabulka č. 27 – Ukazatele aktivity UKAZATEL AKTIVITY Doba obratu pohledávek (dny) Doba obratu zásob (dny) Obrat zásob Obrat celkových aktiv Vázanost aktiv
2006 44,26 141,63 2,54 0,97 1,03
2007 30,45 183,45 1,96 0,80 1,25
2008 34,83 108,55 3,32 1,01 0,99
Zdroj: vlastní výpočet
Doba obratu pohledávek informuje o počtu dní, které uplynou od fakturace zboţí do jeho inkasa. Standardní poţadavek je 60 dnů. U OP se tento ukazatel po celé sledované období pohybuje mezi 30 – 40 dny, takţe klientovi odběratelé mají dobrou platební morálku.
85
Doba obratu zásob uvádí dobu, za kterou se zásoby promění v hotovost či pohledávku. V OP jsou zásoby vázány víc neţ 100 dnů, v roce 2008 tento ukazatel klesl díky výrazným výprodejům.41 Obrat zásob uvádí kolikrát je v průběhu roku kaţdá poloţka zásob prodána a znovu uskladněna. Koresponduje s předchozím ukazatelem. Důleţité je srovnání se společnostmi ze stejného oboru. Pokud by byl ukazatel OP vyšší, znamená to, ţe podnik nemá zbytečné nelikvidní zásoby.42 Obrat celkových aktiv je reciproční hodnotou vázanosti aktiv. Udává, kolikrát se aktiva obrátí za rok. Hodnota by měla klesat. V tomto případě mírně narůstá. Při hodnotách ukazatele < 1,5 je na zváţení podniku, zda by nebylo efektivnější sníţit celková aktiva. Vázanost aktiv – čím je ukazatel niţší, tím lépe. Vypovídá o tom, kolik aktiv je vázáno na 1 Kč výkonu. Ukazuje intenzitu, s jakou firma vyuţívá aktiv za účelem dosaţení trţeb. Bývá ale ovlivněn odpisovou politikou. Graf č. 13 – Doba obratu 200,00 180,00 160,00 140,00 120,00
Doba obratu závazků (dny)
100,00
Doba obratu pohledávek (dny) Doba obratu zásob (dny)
80,00 60,00 40,00 20,00 0,00 2006
2007
2008
Zdroj: vlastní výpočet Tabulka č. 28 – Ukazatele rentability UKAZATEL RENTABILITY ROA ROE ROS - z EBIT
2006
2007
2008
0,79 % 2,02 % 3,60 %
0,44 % 1,09 % 3,70 %
-56,62 % -618,25 % -108,08 %
Zdroj: vlastní výpočet
41 42
http://czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/DF001B4BBE/$File/80060956.pdf http://ipoint.financninoviny.cz/data/clanky_soubory227.pdf
86
Jedním z klíčových ukazatelů je ukazatel Rentabilita aktiv (Return on Assets, ROA). Je vyjádřen jako poměr zisku k celkovému kapitálu. Tento ukazatel je základním měřítkem rentability, resp. výnosnosti celého podniku. Ukazuje, jak byl zhodnocen kapitál bez ohledu na to, zda patří vlastníkům nebo pochází z cizích zdrojů. Čím je jeho hodnota vyšší, tím je společnost výnosnější. ROA v letech 2006 a 2007 vykázal značně nedostatečné hodnoty, míra zhodnocení kaţdé koruny vloţené do podnikání byla v roce 2006 0,79 % a v roce 2007 0,44 %, přičemţ průměr v odvětví je 3 %.43 V roce 2008 dosáhl ukazatel ROA dokonce výrazně záporných hodnot. Velmi často pouţívaným ukazatelem je ROE, který vyjadřuje zhodnocení výnosnosti vlastního kapitálu. Porovnává čistý zisk společnosti vůči majetku, který majitelé vloţili do společnosti, tento ukazatel je tedy zajímavý zejména pro vlastníky společnosti. Také zde platí, ţe čím je hodnota ukazatele vyšší, tím lépe. OP dosáhl v roce 2006 hodnoty ve výši 2,02 %. V roce 2007 je jiţ situace horší, je zaznamenán pokles na 1 %, tento výsledek je na hranici únosnosti pro investory. V roce 2008 vinou špatného hospodářského výsledku opět dochází k propadu na -618,25 %. Ukazatel rentabilita trţeb (ROS) udává, jaký zisk připadá na 1 Kč obratu. Pokud do čitatele dosadíme zisk před zdaněním, ale zohledníme odečtení úroků, vychází nám, ţe podíl zisku na trţbách byl v roce 2008 3,6 % a v roce 2007 se drţel na podobné hodnotě. V roce 2008 jsou opět hodnoty značně nedostatečné. Graf č. 14 – Rentabilita
Ukazatele rentability 100,00% 0,00% -100,00%
2006
2007
2008
-200,00%
ROA
-300,00%
ROE
-400,00%
ROS - z EBIT
-500,00% -600,00% -700,00%
Zdroj: vlastní výpočet
43
http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/FB002110F7/$File/80060751.pdf
87
Tabulka č. 29 – Ukazatele zadluženosti UKAZATEL ZADLUŽENOSTI Celková zadluženost Podíl vlastního jmění na celkovém kapitálu Koeficient zadluženosti Úrokové krytí
2006 60,65 %
2007 59,18 %
2008 90,69 %
39,29 % 154,34 % 1,83
40,75 % 145,24 % 1,43
9,16 % 990,33 % -27,95
Zdroj: vlastní výpočet
Debt ratio - standardní hodnoty tohoto ukazatele by se měly optimálně pohybovat kolem 50 %. Ukazatel by neměl přesáhnout 70 %. Celková zadluţenost podniku dosahuje v roce 2008 příliš vysokých hodnot, společnost je předluţena. Vzniká oprávněná obava věřitelů ze vstupu podniku do insolvenčního řízení. Doplňkem ukazatele „celková zadluţenost“ je ukazatel Equity ratio. Zatímco v letech 2006 a 2007 se ukazatel pohyboval kolem 40 %, v roce 2008 vykazuje propad na necelých 10 %. Čím vyšší je podíl cizích zdrojů, tím vyšší riziko podstupují akcionáři a věřitelé. Cizí zdroje by měly být vyuţity jen částečně, a to tak, aby se vyuţilo efektu finanční páky a zvýšila se rentabilita vlastního kapitálu. Hodnoty, jichţ dosahuje OP, jsou však jiţ nebečpečné pro samotnou existenci podniku. Koeficient zadluţenosti Debt to Equity ratio – tento ukazatel roste exponenciálně, limituje v nekonečnu. Hodnoty nad 200 % jsou označovány jako rizikové, přičemţ OP v roce 2008 vykazuje nárůst na téměř 1000 %. Úrokové krytí - Interest coverage – tento ukazatel nám říká, kolikrát převyšuje zisk placené úroky. V roce 2006 a 2007 sice zisk převyšuje náklady společnosti na úroky, ale dosahuje pouze uspokojivých hodnot, neboť optimálně by se koeficient měl pohybovat kolem 5. Rok 2008 pak vykazuje hluboký propad, společnost nemůţe být schopna splácet úroky. Graf č. 15 - Zadluženost 1200,00% 1000,00% 800,00%
2006
600,00%
2007 2008
400,00% 200,00% 0,00% Celková zadluženost
Koeficient zadluženosti
Zdroj: vlastní výpočet
88
Tabulka č. 29 - Pyramidová soustava ukazatelů Dupontův rozklad 1 ROE [%] = zisk/VK 2a ROA = zisk / A 2b aktiva / vlastní kapitál 3a rentabilita tržeb = zisk / tržby 3a obrat celkových aktiv = tržby / aktiva
2006 2,02 % 0,79 % 2,54 0,81 % 97,41 %
2007 1,09 % 0,44 % 2,45 0,55 % 80,22 %
2008 -618,25 % -56,62 % 10,92 -55,97 % 101,15 %
Zdroj: vlastní výpočet
Trţby/aktiva – v roce 2008 vzrostly trţby, coţ je pozitivní ukazatel. Zde však bylo zvýšení ukazatele způsobeno poklesem celkových aktiv, na coţ nahlíţíme jako na negativní faktor. Zisk/trţby – v roce 2008 došlo k rapidnímu zhoršení ukazatele způsobenému výraznou ztrátou. Pokles trţeb způsobil pokles přidané hodnoty. Bylo odepsáno 300 mil. Kč v zásobách zboţí a 100 mil. Kč v pohledávkách. Odpisy v celkové výši cca 400 mil. Kč se promítly do nákladů. V roce 2008 vzrostly také finanční náklady vinou posílení koruny. Bankrotní model Jako další pomocný ukazatel, který ukazuje aktuální finanční situaci firmy, se pouţívá Altmanův index. V bankách se počítá automaticky spolu s ratingem. Pokud je výsledná hodnota niţší neţ 1,8, firma se pohybuje téměř na pokraji bankrotu. Tyto hodnoty OP vykazuje ve všech třech letech. Tabulka č. 30 – Altmanův index 2006 0,90
Altmanův index Bonitní index IN05
2007 0,83
Zdroj: vlastní výpočet
Graf č.16 Altmanův model Bonitní index IN05 1,5 1 0,5 0 -0,5
2006
2007
-1
2008
Bonitní index IN05
-1,5 -2 -2,5 -3
Zdroj: vlastní výpočet
89
2008 -2,39
5.3.2.Možnosti zajištění Nemovitost – společnost OP je vlastníkem nemovitosti, nicméně je zde zástavní právo ve prospěch dvou úvěrujících bank, jednalo by se tedy o zástavu aţ ve třetím pořadí. Hodnota nemovitosti nepokrývá ani výši poţadovaného financování, zajištění nemovitostí by tedy bylo velmi nedostatečné. Zástava zásob – velkým problémem se jeví otázka prodejnosti, neboť s tímto problémem se potýká v současné době samotný OP, který situaci na trhu zná, a přesto musel přikročit k razantním výprodejům. Cena zásob se tak výrazně sníţila. V případě např. insolvence společnosti zde hrozí neodborný prodej zásob pod cenou, takţe by výnos opět nepokryl poţadovanou částku. Směnka – směnečné zajištění je moţné, ale vedení společnosti odmítá avalovat směnku, coţ znamená, ţe v případě soudního sporu nebo insolvence není moţné uspokojit pohledávku z majetku fyzických osob, které jsou ve vedení společnosti. Realizovatelná hodnota výše uvedených zajištění by byla minimální a znamenala by jistou ztrátu z obchodu.
90
6. Výsledky Společnost prochází restrukturalizačním procesem, který by ji měl vyvést ze současné velmi negativní hospodářské situace (poklesy obratů v posledních letech, vysoká ztráta v r. 2008, vysoký objem těţko prodejných zásob, vysoká zadluţenost), do níţ se dostala zejména kvůli zhoršující se konkurenceschopnosti, nedostatečnému marketingu, vysokým nákladům a probíhající hospodářské krizi. Pro překlenutí tohoto období OP podal ţádost o factoringové financování s maximálním vyuţitím komerčního pojištění. Objem pohledávek, které by měly být financovány factoringem, je v tomto období očekáván v objemu cca 46 mil. Kč (19 mil. Kč jiţ existujících pohledávek a 27 mil. Kč pohledávek z plánovaných prodejů). Protoţe tento obor podnikání podléhá pravidelným sezónním vlivům souvisejícím se střídáním módních sezón jaro/léto a podzim/zima, společnost musí řešit zvýšenou aktuální potřebu provozního financování v mezidobí střídání těchto sezón. Přestoţe OP v posledních měsících implementoval řadu restrukturalizačních kroků, jako je koncentrace výrobních kapacit v areálu OP Prostějov, sníţení počtu zaměstnanců a prodej nadbytečné technologie z uzavřených areálů, tato opatření nejsou schopna vykompenzovat pokles objemu zahraničního obchodu a vysoké fixní náklady. Společnost má vysokou úvěrovou angaţovanost u tří bank, kaţdý další krok vyţaduje spolupráci a podporu ze strany bankovního syndikátu. V současné době není znám ani případný investor, který by umoţnil investice do sítě prodejen a jejich modernizace. Není zde jistota zlepšení situace, OP balancuje na hraně insolvence. V případě zahájení insolvenčního řízení by došlo k přerušení obchodních vztahů a zastavení obchodu. Pro factoringovou spolupráci by to znamenalo nejistotu plnění ze strany odběratelů. Navíc i s ohledem na nutnost určitého technického období na rozjezd factoringu nemusí tento způsob financování zajistit potřebné financování v plné míře. Pozitiva: 1. Společnost obchoduje v mnoha státech EU 2. V Evropě má dobrou reputaci 3. Vyrábí kvalitní zboţí
91
Hlavní rizika: 1. Silná konkurence, nedostatečný marketing a v důsledku toho trvalý pokles obratu a nárůst těţko prodejných zásob. Riziko by mohlo být zmírněno změnou v řízení společnosti a novou strategií hospodaření. 2. Vysoké vstupní náklady, vysoké osobní náklady, nutnost vytvořit opravné poloţky k zásobám a pohledávkám přivedly společnost do vysokých ztrát. Zmírnění rizika přináší probíhající plán restrukturalizace s důrazem na koncentraci výroby a realizaci prodeje zbytného majetku. 3.
Vysoká úvěrová zatíţenost, vysoké nákladové úroky.
4. Probíhající celosvětová hospodářská krize silně dopadá na oděvní průmysl. Rating stanovený analytikem: 8_Riziko ztráty Obchodní případ doporučuji zamítnout. Společnost nenabízí takové zajištění, aby mohla být pokryta vysoká rizika vyplývající z realizace obchodu.
Tabulka č. 30 Kalkulovaný rating Identifikace klienta Název Právní forma Odvětví Datum * Kvalita účetnictví Riziko vlastníka Riziko managementu Velikost trhu Vývoj trhu Vývoj tržního podílu Konkurenční pozice Závislost na odběratelích Závislost na dodavatelích Dopad na životní prostředí Kvalita spolupráce s bankou Kalkulovaný rating
25632774 Oděvní podnik a.s. akciová společnost výroba pánských oděvů 6.3.2009 dobrá nízké vysoké mezinárodní klesající stagnující srovnatelná nízká uspokojivá žádný dobrá 8_Riziko ztráty
* zde se nachází přehled nejdůležitějších poměrových ukazatelů
Zdroj: vlastní zpracování
92
Závěr Úvěrové riziko je jedním z nejzásadnějších bankovních rizik. Jeho identifikace a měření má pro banku velký význam, pomáhá zamezovat ztrátám z bankovních obchodů. V teoretické části diplomové práce jsem stručně uvedla, jak probíhá začátek úvěrového procesu, na jaké faktory a ukazatele je třeba se zaměřit, aby byly klientské ţádosti co nejobjektivněji posouzeny a současně aby se banka nevystavovala přílišnému riziku. Popisuji, jaké dokumenty je nutné od klienta získat a jaké ukazatele je moţné z předané dokumentace vypočítat. Pro identifikaci úvěrového rizika je důleţitá nejen finanční analýza, ale i tzv. nefinanční část analýzy. Zde by měl úvěrový analytik zasadit případ do konkrétních souvislostí, vyuţít jak fakta z odborné literatury, tak i sledovat aktuální ekonomické dění. Současně probíhá proces stanovení kalkulovaného ratingu klienta, který poslouţí jako další ukazatel pro celkové posouzení ţádosti. Před konečným rozhodnutím o poskytnutí úvěru navrhne analytik moţné zajištění, které by zmírnilo riziko pro banku v případě platební neschopnosti nebo nevůle klienta. Úkolem mé diplomové práce bylo nastínit identifikaci úvěrového rizika v bance jak v teoretické rovině, tak na konkrétním případu. Pro praktickou část práce jsem si vybrala společnost Oděvní podnik, a.s. V analýze se odráţí velmi konkrétně aktuální situace v celém odvětví: marný boj s asijskou konkurencí, zastaralost, ale i potřeba uchovat tradice a důraz především na kvalitu výrobku. Zpracovala jsem dostupné finanční výkazy a vymyslela hypotetickou situaci, kdy se Oděvní podnik, a.s. obrací na factoringovou společnost s ţádostí o Financování nákupu zásob. Riziko, které jsem identifikovala, bylo značné, financování jsem nedoporučila. Závěrem přikládám informaci o následném dění v této společnosti. V červnu 2009 odstoupil z nejvyššího vedení generální ředitel František Tuhý a ponechal si pouze kontrolní funkci v čele dozorčí rady, a majoritním akcionářem se stal podnikatel a právník Roman Hanus. Z Ruska podnik najal do pozice generálního ředitele uznávaného krizového manaţera Pavla Česneky, ten však po několika měsících ze své pozice odstoupil a nyní ji zastává finanční ředitelka Zuzana Vlachová. Milivoj Ţák, obchodní náměstek, se stal šéfem představenstva.
93
Během léta 2009 se OP pustil do přeměny výrobního podniku s vlastním prodejem na obchodní společnost s vlastní výrobou. Přiznává kumulovanou ztrátu ve výši 1 miliardy Kč, kterou zdůvodňuje účetním odpisem opravných poloţek, zbavením se nelikvidních zásob a nedobytných pohledávek. Obchodním centrům ale dluţí na nájemném, dodavatelům za materiál, ti přestali dodávat. Počet obchodů se sníţil na 84, profituje jen třetina. Z předběţných výsledků za rok 2009 vyplývá, ţe OP vykázal ztrátu 400 milionů Kč při trţbách 1,3 miliardy Kč, závazky vůči bankovnímu syndikátu ve výši 1,2 miliardy Kč a 100 milionu Kč po lhůtě splatnosti. Na počátku roku 2010 ţádá OP bankovní konsorcium o odpuštění poloviny dluhů. Ţádosti není vyhověno. Dne 19.1.2010 zahájil brněnský soud s OP insolvenční řízení. Insolvenční návrh byl podán přímo ze strany OP, neboť mu banky nedaly souhlas s předinsolvenčním moratoriem, které by společnost ochránilo před věřiteli na dobu 4 měsíců. K datu podání návrhu podnik zaměstnává 1500 lidí a dluţí věřitelům 1,6 miliardy korun. Vedení věří, ţe insolvence bude řešena restrukturalizací a ţe se podaří udrţet výrobu a zaměstnanost. V tuto chvíli zaměstnanci pracují 4 dny v týdnu.44
44
www.e15.cz
94
Literatura 1. DLUHOŠOVÁ, Dana. Finanční řízení a rozhodování podniku : analýza, investování, oceňování, riziko, flexibilita. 2. vyd. Praha: Ekopress, 2008. 192 s. ISBN 978-80-869-29-6. 2. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: Linde, 2005. 681 s. ISBN 80-7201-515-X. 3. JÍLEK, Josef. Finanční rizika. 1. vyd. Praha: Grada, 2000. 635 s. ISBN 80-7169-579-3. 4. HAMPLOVÁ, Eva. Vybrané problémy finanční analýzy firmy. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita Brno, 1999. 161 s. ISBN: 80-210-2161-6. 5. LANDA, Martin. Jak číst finanční výkazy. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2008. 192 s. ISBN 978-80-251-1994-5. 6. KIPIELOVÁ, Ivana. Slovník základních pojmů z bankovnictví. 5.vyd. Praha: Fortuna, 2005, ISBN 80-7168-495-3. 7.KISLINGEROVÁ, Eva a kolektiv. Manažerské finance. 1. vyd. Praha, C.H.Beck, 2004,714 s. ISBN 80-7179-802-9. 8.KOVANICOVÁ, Dana. Poklady skryté v účetnictví II, 1. vyd. Praha: Polygon, 1995, 197 s. ISBN 80-85967-07-3. 9.KUBÍČKOVÁ, Dana; KOTĚŠOVSKÁ, Jana. Finanční analýza. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2006. 126 s. ISBN: 80-86754-57-X. 10.PAVELKA, František, BARDOVÁ, Dagmar, OPLTOVÁ Radka. Úvěrové obchody. 1. vyd. Praha: Bankovní institut – vysoká škola, 2001. 279 s. ISBN 80-7265-037-8. 11.RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza – metody, ukazatele, využití v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 120 s. ISBN 978-80-247-1386-1. 12.SEDLÁČEK, Jaroslav. Cash Flow. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2003. 190 s. ISBN 80-7226-875-9. 13.SEDLÁČEK, Jaroslav. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 154 s. ISBN 978-80-251-1830-6. 14.SEDLÁČEK, Jaroslav. Účetní data v rukou manažera - finanční analýza v řízení firmy. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2001. ISBN: 80-7226-562-8. 15.SEDLÁČEK, Jaroslav. Základy finančního účetnictví. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2005. ISBN 80-86119-95-5. 16.SMETANA, Jiří. Kdo skolil OP Prostějov. MF Dnes. 1.2.2010. B2
95
17.SŮVOVÁ, Helena a kolektiv. Finanční analýza v řízení podniku, v bance a na počítači. 1. vyd. Praha : Bankovní institut, 1999. 622 s. ISBN 80-7265-027-0. 18.SŮVOVÁ, Helena; KNAIFL, Oldřich a kolektiv. Finanční analýza I. 1. vyd.. Praha : Bankovní institut vysoká škola, 2008. 181 s. ISBN 978-80-7265-133-7. 19.SYNEK, Miloslav a kolektiv. Manažerská ekonomika. 4. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 464 s. ISBN 978-80-247-1992-4. 20.SYNEK, Miloslav. Ekonomická analýza. 1. vyd. Praha: VŠE, 2006. 79s. ISBN 80245-0603-3. 21.VAIGERT, Dalibor a kolektiv. Pohledávky – právní příručka věřitele. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2005.269 s. ISBN 80-251-0881-3. 22.VEDLICH, Joseph; NAVRÁTIL, Vlastislav. Zásady řízení úvěrů. 1. vyd. Praha: Management Press, 1999. 110 s. ISBN 80-85943-91-3. 23.VINŠ, Petr; LIŠKA, Václav. Rating. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2005. 122 s. ISBN: 807179-807-X. 24.VLACHÝ, Jan. Řízení finančních rizik. 1. vyd. Praha: Eupress, 2006. 256 s. ISBN 8086754-56-1.
Zákony a vyhlášky Zákon o České národní bance č. 6/1993 Sb. Zákon o bankách č. 21/1992 Sb. Vyhláška České národní banky č. 164/2002 Sb. ze dne 10. dubna 2002 o podmínkách přístupu k informacím v informační databázi České národní banky - Centrální registr úvěrů Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu Opatření České národní banky č. 2 ze dne 3. července 2002 o kapitálové přiměřenosti bank a dalších pravidlech obezřetného podnikání na individuálních základě
Internetové zdroje www.ct24.cz www.e15.cz www.cnb.cz www.executivefinancialplanning.com www.ssv.cz www.solus.cz www.synext.cz
96
www.risk-management.cz www.rozhlas.cz www.sreality.cz www.businessinfo.cz www.justice.cz www.vitejte.cz/ www.konkursni-noviny.cz www2.czso.cz www.atok.cz www.euractiv.cz http://ekonomika.ihned.cz http://eur-lex.europa.eu http://ipoint.financninoviny.cz http://fincentrum.idnes.cz http://aktualne.centrum.cz http://texnet.ilgstudios.net
Seznam tabulek Tabulka č. 1 SSV legenda Tabulka č. 2 Rozvaha – struktura aktiv a pasiv Tabulka č. 3 Výkaz zisku a ztráty Tabulka č. 4 Základní struktura přehledu CF (bilanční forma) Tabulka č. 5 Způsob výpočtu kategorií zisku Tabulka č. 6 Kategorie zisku a jejich vlastnosti Tabulka č. 7 Typy vnitřních ratingů Tabulka č. 8 Kategorie ratingů Tabulka č. 9 ČNB – převodní můstek Tabulka č.10 Externí ratingy Tabulka č. 11 Pravděpodobnost defaultu v závislosti na rating. hodnocení a času (v %) Tabulka č.12 Největší oděvníci v ČR Tabulka č. 13 Náklady na zaměstnance v textilním průmyslu Tabulka č. 14 Srovnání 5 oděvních firem – rok 2008: Tabulka č. 15 Přehled nejvýznamnějších odběratelů: Tabulka č. 16 Počet zaměstnanců v roce 2008 Tabulka č. 17 Počet zaměstnanců v roce 2007 Tabulka č. 18 Struktura aktiv (nejvýznamnější poloţky) v tis. Kč Tabulka č. 19 Přehled pohledávek Tabulka č. 20 Struktura pasiv (nejvýznamnější poloţky) v tis. Kč: Tabulka č. 21 Závazky vůči bankám Tabulka č. 22 Přehled závazků Tabulka č. 23 Výsledovka Tabulka č. 24 Vývoj trţeb Tabulka č. 25 Výkaz Cash - flow Tabulka č. 26 Ukazatele likvidity Tabulka č. 27 Ukazatele aktivity Tabulka č. 28 Ukazatele rentability Tabulka č. 29 Pyramidová soustava ukazatelů Tabulka č. 30 Kalkulovaný rating
97
Seznam schémat Schéma č. 1 Postup identifikace úvěrového rizika Schéma č. 2 Schéma zjišťování CF nepřímou metodou Schéma č. 3 Tříbilanční systém Schéma č. 4 Du Pont Schéma č. 5 Porterovy síly
Seznam grafů Graf č. 1 Systematické a nesystematické riziko Graf č. 2 Největší oděvníci podle trţeb za rok 2008 (v mil. Kč) Graf č. 3 Náklady na zaměstnance v textilním průmyslu Graf č. 4 Přehled rozvrstvení zaměstnanců OP: Graf č. 5 Struktura aktiv (nejvýznamnější poloţky) v tis. Kč Graf č. 6 Struktura pohledávek Graf č. 7 Pohledávky po splatnosti Graf č. 8 Struktura pasiv Graf č. 9 Závazky po splatnosti Graf č.10 Závazky po splatnosti II. Graf č.11 Výsledovka Graf č.12 Likvidita Graf č.13 Doba obratu Graf č.14 Rentabilita Graf č.15 Zadluţenost
Seznam příloh 1. Účetní závěrka společnosti Oděvní podnik, a.s. za rok 2008 2. Účetní závěrka společnosti Oděvní podnik, a.s. za rok 2007 3. Účetní závěrka společnosti Oděvní podnik, a.s. za rok 2006
98
