ŽIDOVSKÉ MĚSTO
Dne 8.listopadu se konal exkurzní den do židovského muzea. Měli jsme se blíže seznámit s židovskými tradicemi a jejich minulostí. Myslím, že mohu mluvit za všechny, řeknu-li že se náš cíl splnil a dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí.
Pinkasova synagoga
Byla vystavěna v Praze nejspíše roku 1535, Aronem Mešullamem Horowitzem a později v 16. století pojmenována Pinkasova po vnuku Aarona Meshullama Horowitze. Nejprve sloužila jako soukromá modlitebna, později zde byla židovská rituální lázeň mikve, a veřejná synagoga. V dnešní době je spravována Židovským muzeem. Stěny synagogy jsou uvnitř pokryty jmény československých židů, kteří zemřeli během druhé světové války. Dále tu jsou dětské obrázky z Terezína. Tato synagoga je tedy věnována Holocaustu. V letech 1954-1959 zde akademičtí malíři Jiří Jahn a Václav Boštík vyhotovili nápisy 77 297 jmen českých židů, kteří zahynuli v koncentračních táborech. V roce 1968 1968 byl památník uzavřen v důsledku průsaku spodní vody. Až v roce 1990 byla dokončena rekonstrukce a mezi léty 19921996 byly nápisy na stěnách obnoveny.
Holocaust Holocaust je označení pro systematické a státem pozorované pronásledování a pozdější vyvražďování Židů, které bylo prováděno nacistickým Německem, vedeným Adolfem Hitlerem, a jeho spojenci v období druhé světové války. Mnoho států si oběti nacistického Holocaustu připomíná dne 27. ledna. Jejich počet se blíží k číslu 30 milionů obětí. Jsou do toho započítáni nejen Židé, ale i jiné etnické skupiny homosexuálové, lidé s nějakou vážnější pohybovou nebo psychickou poruchou a političtí odpůrci.
Španělská synagoga Na místě nejstarší pražské židovské modlitebny zvané "Stará škola" byla v roce 1868 zbudována Španělská synagoga v maurském slohu podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Josefa Niklase. Synagoga má centrální čtvercový půdorys s kopulí nad ústředním prostorem. Ze tří stran jsou vestavěny galerie na kovových konstrukcích otevřené do hlavní lodi. Štuková arabeska i stylizované orientální motivy se opakují na stěnách i v řezbářské výzdobě dveří, zábradlí i galerie. Barevné vitráže i vnitřní výzdoba podle návrhů architektů A Bauma a B.Münzbergera byly dokončeny v roce 1893. V letech 1836 - 45 ještě ve Staré škole působil jako varhaník František Škroup, skladatel české národní hymny.
Maiselova synagoga Maiselova synagoga byla vybudována v letech 1590-1592 primasem Židovského města Mordechajem Maiselem. Podle pražského židovského kronikáře Davida Ganse to byla stavba neobyčejně krásná. Staviteli jeho synagogy byli Josef Wahl a Juda Goldmied de Herz. Za první republiky se stala budova centrem reformovaných Židů a za protektorátu sloužila nacistům jako skladiště pro zkonfiskovaný majetek židovských rodin.
Na vchodu do synagogy je vyobrazen tzv. strom života s dvanácti kořeny, které symbolizují 12 zakládajících rodů židovské kultury a pod nimiž je nápis:“POŽEHNEJ BUDIŽ, KDO SEM PŘICHÁZÍ VE JMÉNU PÁNĚ.“ Nejdůležitější místo v synagoze je svatostánek, uchovávající svitky Tóry a situován vždy k Jeruzalému. Dále obsahuje věčné světlo symbolizující menoru jeruzalémského chrámu. Svatyně, obklopena ze tří stran domy, zaujímá obdélnou parcelu s hlavním průčelím do Maiselovy ulice. Hlavní loď si i spolu s loďmi bočními zachovala z části pozdně renesanční klenby.Většina architektonických prvků pochází až z novogotických zásahů z konce 19. století.
Expozice v Maiselově synagoze První část expozice nabízí průřez dějinami Židů v českých zemích od 10. století do konce 18. století. Nachází se zde například vitrína s kolekcí synagogálního stříbra a historické údaje o vzniku židovského osídlení v Čechách a na Moravě ve středověkém státě. Dozvíme se zde hlavně o hebrejských literárních památkách a raně novověkém vyobrazení Židů z českých zemí. Jsou zde taktéž vystaveny české denáry z 10. a 11. století a stránky právního postavení obyvatelstva, v čele s pergamenovým kodexem z 15. století s opisy výsad, které Židům udělil Přemysl Otakar II. a Karel IV. Nechybí zde ani dlužní úpis z roku 1378. Expozice nám dává možnost nahlédnout také do kopií dokumentů, které objasňují různé formy diskriminace Židů. Vitríny na pilířích jsou vyhrazeny životu a dílu učenců 12. až 18. století, jejichž působení je spjato s českými zeměmi. V Maiselově synagoze se nacházejí i dva nejcennější exponáty - opona rodiny Perlstickerů a opona Mordechaje Maisela. Neméně cenným je i Pentateuch z roku 1530, který je tu také vystavěn.
Samostatnému osídlení Čech a Moravy Židy se věnuje jižní postranní loď. Zvláštní vitrína se zabývá židovskou samosprávou a jejími písemnostmi. V severní postranní lodi si můžeme prohlédnout umělecké předměty spojené s významnými židovskými osobnostmi. Vystavěny jsou i rytiny, které zobrazují průvody Židů z Prahy z let 1716 a 1741. Závěrečná část expozice se věnuje období za Marie Terezie, kde se začalo postavení Židů zlepšovat po odvolání vypovídacího dekretu. V expozici je zdůrazněno období renesance, spjaté jak se stavbou synagogy, tak i s postavou jejího zakladatele Maisela.
Starý židovský hřbitov
Byl založen v první polovině 15. století a spolu se Staronovou synagogou patří k nejvýznamnějším zachovalým památkám pražského Židovského města. Nejstarší náhrobek, náležící učenci a básníkovi Avigdoru Karovi, pochází z roku 1439. Na hřbitově se pohřbívalo do roku 1787. Dnes se tam nachází téměř 12 000 náhrobních kamenů, avšak počet pochovaných byl jistě vyšší. Hřbitov byl v minulosti několikrát rozšiřován. Přesto jeho plocha nestačila a na místo se navážely další vrstvy zeminy.
Nejvýznamnější osobou pohřbenou na Starém židovském hřbitově je bezesporu velký náboženský učenec a pedagog rabi Jehuda Liwa ben Becalel, zvaný rabi Löw (zemřel roku 1609), s jehož postavou je spojena i pověst o vytvoření umělé bytosti golema.
Židovská tradice se liší v uctívání mrtvých tím, že na hroby místo květin pokládají kamínky. Tato tradice vznikla už v době, když byli Židé vyhnáni z Egypta.
Klausová synagoga Klausová synagoga je součástí Židovského muzea. Její název je odvozen od německého slova „Klaus“ ve významu „malá budova“, které vzniklo z latinského „claustrum“. Nachází se u vstupu na Starý židovský hřbitov v Praze Josefově. Původně zde byly tři menší stavby, jejichž výstavbu financoval starosta židovského ghetta Mordejai Maisel roku 1573. Jedna sloužila jako vlastní synagoga, ve druhé byla škola Talmudu, vedená Rabbi Löwem a ve třetí byla židovská rituální lázeň mikve. V synagoze je v současnosti umístěna stálá expozice Židovského muzea „Židovské zvyky a
Židovské svátky
ŠABAT
Tento svátek, je zmíněný jako jedno z přikázání v židovském Desateru. Slaví se každou sobotu (plus předvečer - v pátek). V tento den se nesmí pracovat, cestovat, vařit, ani nevysílá televize. V pohotovosti jsou jen životně důležité služby, tj. pohotovost, armáda,… Je to svátek, při němž se sejde celá rodina pohromadě. Začíná v pátek se západem slunce, po němž se v domácnostech koná slavnostní večeře. Od této doby jsou zakázány určité druhy práce a věřící se má věnovat odpočinku a studiu svatých textů. V sobotu ráno se v synagoze koná ranní bohoslužba s kázáním a dodatečnou modlitbou (musaf). Poté následuje sváteční oběd a po něm odpočinek a studium. Šabat končí po západu slunce v synagoze bohoslužbou a večeří.
„Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi a všechno, co je v nich , a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“— Bible, Exodus 20:8-11
ROŠ HAŠANAŽIDOVSKÝ NOVÝ ROK Slaví se 29. dne měsíce Elulu (srpen až září). Tyto dny jsou určeny k náboženským obřadům, rozjímáním nad svými skutky a následné prošení za odpuštění. Tradicí je troubit na Šofar (naříznutý beraní roh), jíst Chalu, kulaté pečivo, vyjadřující rok jako koloběh a jablka v medu, symbolizující dobrý (sladký) rok. To se pak odráží v novoročních přáních, kde si Židé přejí “lešana tona tikatu“ neboli „kéž jsi zapsán pro dobrý rok“.
Šofar aškenázských židů
Jemenský šofar vyrobený z rohu kudu
PESACHSVÁTEK NEKVAŠENÉHO CHLEBA
Pesach často nazývaný „Svátek nekvašených chlebů“ je jedním z nejdůležitějších židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec, jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji. Společně se svátky Šavu'ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví a které připomínají vyjití z otroctví a útěk z Egypta. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země.
Připravený stůl pro sederovou večeři.
CHANUKASVÁTEK SVĚTEL Příběh Chanuky je zaznamenán v První a Druhé knize Makabejské. Tyto knihy nejsou součástí Tanachu, ale jsou to deuterokanonické knihy (nejsou součástí původního kánonu). Zázrak posvěceného oleje, který zázračně hořel po osm dní je poprvé popsán v Talmudu. Chanuka vzpomíná na porážku syrských sil, které se pokoušely zamezit Izraelcům praktikovat Judaismus. Juda Makabejský a jeho bratři zničili ohromné vojsko a znovu vysvětili Chrám v Jeruzalémě. Osmidenní svátek je symbolizován zapalováním světel - jedno pro první noc, druhé pro druhou, atd. - používáním speciálního svícnu, který se jmenuje chanukíja nebo menora.
Komercionalizací Vánoc ve 20.století došlo k tomu, že tento svátek získal pozici největšího svátku v „západním světě“. Ve skutečnosti tomu tak není. Po založení státu Izrael Chanuka nyní symbolizuje jak izraelský boj o přežití, tak prosincový rodinný svátek při kterém dochází k obdarovávání se dárky. Může tedy fungovat jako jakási alternativa křesťanských Vánoc. Přesto existuje dlouhá tradice Chanuky, jako radostného svátku pro děti.
1.Maiselova synagoga 2.Španělská synagoga 3.Pinkasova synagoga 4.Starý židovský hřbitov 5.Klausová synagoga 6.Obřadní síň
Na projektu se podíleli: Tereza Antošová 1.D Markéta Bernátová 1.D Šárka Blahoňovská 1.D Lukáš Holub 1.D Katka Holubová 1.D Radek Kosejk 1.D Barbora Krausová 1.D Matěj Rom 1.D Radek Smetana 1.D Tereza Soušková 2.C
