i nformaèní list Zákon o náhradách za škody zpùsobené chránìnými druhy živoèichù

E  Enformaèní list

Zákon o náhradách za škody zpùsobené chránìnými druhy živoèichù Dlouho oèekávaný zákon o náhradách škod zpùsobených chránìnými živoèichy se zvolna rodí. Vláda pøedložila Poslanecké snìmovnì jeho návrh ke schválení. Poškození zemìdìlci museli na øešení èekat nìkolik let. Proplácení škod dlouho blokovalo ministerstvo zemìdìlství dezinterpretací zákona o myslivosti.

Úhrady za škody Vìtšina zemí zákonem chrání druhy živoèichù ohrožené vyhynutím, aby pøedešla jejich hubení a dalšímu snižování stavu. Zemìdìlci se ovšem potom nemohou tradièními zpùsoby (lovem) bránit proti škodám, které chránìné druhy nìkdy zpùsobí na úrodì nebo chovaných zvíøatech. Aèkoli historky o krvežíznivých šelmách vykrmujících se výhradnì dobytkem jsou smyšlené, ke drobným škodám obèas dochází. Vyspìlé zemì proto zemìdìlcùm vyplácejí adekvátní náhrady. Usoudily, že je ve veøejném zájmu ohrožené druhy chránit, na druhé stranì však považují za spravedlivé odškodnit ty, kdo na tom ekonomicky tratí. Zemìdìlci se potom nesnaží hubit chránìná dravá zvíøata ilegálním zpùsobem. Stávající øešení náhrad Zákon o myslivosti [1], který vstoupil v platnost v roce 1992, stanovil v § 34, že „škody zpùsobené zvìøí, jejíž poèetní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát.“ Zároveò ukládá ministerstvùm financí, zemìdìlství

a životního prostøedí, aby vydala vyhlášku, která stanoví podrobný postup. To se ovšem nikdy nestalo. Ještì v roce 1995 ministerstvo zemìdìlství beskydským ovèákùm, kterým vlci strhli ovce, rozeslalo výklad pøíslušného ustanovení (§34 odst. 3) mysliveckého zákona. Tvrdilo v nìm, že úhrady se netýkají škod na hospodáøských zvíøatech, ale pouze polních plodin, vinné révy a lesù [2]. Tato interpretace je ponìkud pikantní, nebo zmínìný odstavec se plodinami vùbec nezabývá - ty jsou pøedmìtem odstavcù pøedcházejícího (2) a následujícího (4). Tehdy platná myslivecká vyhláška [3] sporný odstavec rozvádìla. Omezovala se však na škody zpùsobené medvìdy na vèelstvech (ta ovšem mezi polní plodiny, vinnou révu ani lesy nepatøí). Úèelový výklad znemožnil vyplatit odškodnìní ovèákùm v Beskydech, kterým v té dobì vlci zadávili ovce, stejnì jako pozdìji jiným na Šumavì, kterým zvíøata roztrhal rys. V téže dobì pøitom ministr Lux ovèákùm osobnì slíbil odškodnìní podle zákona [4]. Postižení zemìdìlci díky tomuto výkladu a postupu okresních úøadù pøestali žádat o náhradu, která jim náležela, a vzali vìci do svých rukou: zaèali poporovat ilegální lov chránìných šelem. Výklad ministerstva zemìdìlství ovšem zmìnily soudy. Chovatel ovcí Jan Uhlíø z Arnoštova u Prachatic se poté, co okresní úøad Prachatice zamítl jeho žádost o proplacení náhrad za ovce stržené rysem, zaèal v listopadu 1995 domáhat svého nároku soudní cestou. O pùldruhého roku pozdìji, koncem kvìtna 1997, Krajský soud v Èeských

Budìjovicích úèelový výklad ministerstva zemìdìlství zrušil a pøiznal Uhlíøovi nárok na odškodnìní. Podle rozsudku „[s]tát sám na sebe bere povinnost hradit škody zpùsobené tou zvìøí, na jejíž ochranì je celospoleèensky tak velký zájem, že nemùže být vùbec lovena. Tím je zajištìna jakási rovnováha mezi zájmu státu a zájmy vlastníka poškozeného majetku...Skuteènost, že ... provádìcí pøedpis [vyhláška] nebyl doposud vydán, nemùže jít k tíži navrhovatele ... za škodu zpùsobenou rysem odpovídá stát bez ohledu na to, jestli škoda vznikla na plodinách èi živoèiších“ [5]. Pøíslušná ministerstva se ovšem nedohodla, které z nich je povinno škodu proplatit. Ministerstvo zemìdìlství tvrdilo, že rysa chrání ministerstvo životního prostøedí zákonem o ochranì pøírody a krajiny a mìlo by platit ono. MŽP se bránilo, že náhradu by mìlo platit MZe, nebo je garantem zákona o myslivosti a tedy i ustanovení, podle kterého škody hradí stát. Ministerstvo financí prohlašovalo, že nemá s pøedmìtem sporu nic spoleèného. O další rok pozdìji, v èervnu 1998, èeskobudìjovický krajský soud rozhodl, že škodu, úroky i veškeré náklady øízení uhradí Janu Uhlíøovi ministerstvo financí, které spravuje státní rozpoèet [6]. Léta trvající soudní spory se státem ovšem není ochoten absolvovat každý - a už vùbec ne drobný chovatel, kterému rys nebo vlk strhnou jednu ovci v cenì asi 3.000 korun. Právì takových pøípadù je ovšem nejvíce. Je proto nezbytná zmìna stávajícího právního vakua. Jinak ilegální lov nadále poroste. Hnutí DUHA proto poøádalo ministra financí, aby jeho úøad doèasnì, do doby, kdy bude vydán zákon, náhrady v opodstatnìných pøípadech vyplácel pøímo, bez zdouhavých soudních øízení [7]. Ministerstvo financí však doporuèení zamítlo [8]. Navrhované zmìny myslivecké vyhlášky V roce 1996 ministerstvo zemìdìlství vydalo novou mysliveckou vyhlášku [9], která se stala pøedmìtem mnohých kontroverzí a sklidila znaènou kritiku mezi odborníky. Tøi ekologické

organizace (Hnutí DUHA, Ekologický právní servis a ZO ÈSOP Veronica) na jaøe 1998 pøedložily ministerstvu návrh její novely. Mimo jiné podrobnì upravoval postup vyplácení náhrad. Fenclùv úøad na podzim návrh - vèetnì ustanovení o náhradách - odmítl [10]. Myslivecká vyhláška navíc ve svém souèasném znìní stanoví doby lovu nìkterých chránìných druhù vèetnì nìkolika, které nìkdy škody pùsobí (rys, vlk, medvìd, kormorán, vydra, los). Protože jsou ale nadále chránìny zákonem o ochranì pøírody a krajiny, pøevedlo tímto tahem ministerstvo zemìdìlství elegantnì zodpovìdnost za náhradu škod ma MŽP: myslivecká legislativa lov umožòuje, ekologická zakazuje, vìc tedy pøísluší resortu životního prostøedí. Návrh nového zákona MŽP proto v roce 1996 zaèalo pøipravovat zákon o náhradách škod. Jeho cílem „je zajistit, aby stát hradil v urèitém vymezeném rozsahu nejnaléhavìjší pøípady škod, pùsobené na majetku osob vybranými zvláštì chránìnými druhy živoèichù, jež nejèastìji takové škody pùsobí ... Jde o úpravu napomáhající tomu, aby v naší pøírodì zùstaly tyto druhy uchovány (v souladu s Bernskou úmluvou, úmluvou o biodiversitì ad.) a aby nebylo voláno po jejich likvidaci“ [11]. Zákon odpovídá legislativì Evropské unie - státy EU urèité odškodòování èasto v obdobných pøípadech provádìjí, mají v nìm dlouhou tradici. Zároveò by nová právní norma mìla napomoci naplòování nìkterých mezinárodních smluv, kterými je Èeská republika vázána, zejména Úmluvy o biologické diverzitì a Bernské konvence o ochranì evropské fauny a flóry a pøírodních stanoviš. Pøedevším ale má zákon velký význam pro ochranu uvedených druhù - a majetku postižených zemìdìlcù. Na druhé stranì zátìž státního rozpoètu bude minimální: pøedbìžné kalkulace hovoøí o 13,6 miliónu korun roènì [12]. Pùvodní údaj MŽP èinil 29 miliónù korun, ten ovšem pøedpokládal, že se napøíklad všichni èeští rysové budou živit výhradnì ovcemi.

Pøíprava zákona Protože chránìné druhy, kterých se zákon týká, jsou natolik ohrožené, že se nepoèítá s možností jejich lovu, navrhlo MŽP jejich vyøazení z tzv. seznamu lovné zvìøe a tím i z pùsobnosti mysliveckého obhospodaøování. Mìlo tak dojít k nápravì kritizovaného rozporu mezi mysliveckou vyhláškou a zákonem o ochranì pøírody a krajiny. Podle pùvodní pøedstavy ministerstva životního prostøedí zùstávala na poškozeném tíha dokazování, že škodu zpùsobil zvláštì chránìný živoèich. Urèení pùvodce - napøíklad zda ovci strhl pes èi vlk - je èasto oøíškem i pro odborníky a úplný laik jej nemùže zvládnout. Majitel by si proto musel poøídit nákladný znalecký posudek - èasto dražší, než byla cena zadávené ovce [13]. MŽP ustanovení na návrh Hnutí DUHA a dalších organizací èásteènì, pøesto ale nedostateènì zmìnilo. Proti návrhu se zprvu pøekvapivì postavil Jan Fencl, jehož úøedníci se zpoèátku snažili zámìr torpédovat - aèkoli by tak poškodili v prvé øadì zemìdìlce, jejichž problémy má resort øešit. Zástupci ministerstva zemìdìlství pùvodnì prohlašovali, že zákon je v podstatì zbyteèný. Fenclùv úøad prostøednictvím ministra vznesl øadu pøipomínek. Jejich nejpozoruhodnìjším bodem, patrnì reagujícím na návrh sladit mysliveckou vyhlášku a zákon o ochranì pøírody a krajiny, byl „zásadní požadavek“ na zrušení èi omezení ochrany nìkterých ohrožených druhù živoèichù. Tato zmìna mìla postihnout vydru øíèní, rysa ostrovida, kormorána velkého, výra velkého, motáka pochopa, jestøába lesního, krkavce velkého, mihuli potoèní, škebli rybniènou a ryby ostruchu køivoèarou, mníka jednovousého a jelce jesena. V prosinci 1998 obì ministerstva dospìla ke kompromisu. Daní za dohodu je skuteènost, že MŽP muselo ustoupit od požadavku vyøadit chránìné druhy ze seznamu lovné zvìøe. Ministerstvo zemìdìlství se však zavázalo tyto druhy celoroènì hájit, „aby tato úprava byla v souladu se zákonem o ochranì pøírody a krajiny“ [14] tedy provést nejvýznamnìjší zmìnu

myslivecké vyhlášky, po které Hnutí DUHA již nìkolik let volá. Obstrukce ministerstva zemìdìlství Nìkteré z pøipomínek a požadavkù ministerstva zemìdìlství jsou natolik pozoruhodné, že stojí za zvláštní zmínku. Pøipomínky, které zabíhají do filozofické roviny, jsou skuteènì obskurní: Fencl zpochybòuje samotnou ochranu pøírody tak, jak je v Evropì chápána pøinejmenším posledních padesát let. Prohlašuje napøíklad, že jedinou pravou ochranou pøírody je myslivost. „Myslivost, jako èinnost ochraòující volnì žijící živoèichy, využívající pøírodní bohatství pøírody a hledajícího vyváženého stavu mezi zájmy a potøebami celku, jakož i jednotlivcù, se na území naší republiky vyvinula daleko døíve, než tomu bylo v pøevážné èásti zemích západní Evropy, které tuto svoji èinnost nazývají ‚ochrana pøírody‘“, tvrdí v oficiálních pøipomínkách ministr zemìdìlství osobnì [15]. Paradoxní je, že právì myslivost se u nás znaènou mìrou podílí na øadì projevù pøírodu poškozujících. Mezi ilustrativní pøíklady patøí ilegální lov ohrožených druhù šelem èi udržování pøemnožených stavù jelenù, kteøí doslova spásají lesy vèetnì nìkterých pøírodních rezervací. Patrnì nejpozoruhodnìjší je potom Fenclùv požadavek, aby byly hrazeny rovnìž škody zpùsobené chránìnými živoèichy na ostatních druzích volnì žijící zvìøe, napøíklad srncích a jelenech, které jsou jejich pøirozenou potravou. Ministr tedy vlastnì navrhuje, aby MŽP platilo za pøirozenou potravu predátorù odškodnìní mysliveckým sdružením. Ta pøitom tuto zvìø ani nevlastní. Jinou pøipomínkou se ministerstvo zemìdìlství snažilo poškozeným zemìdìlcùm opìt komplikovat jejich nárok na odškodnìní. Podle jeho návrhu by okresní úøad nemìl povinnost škodu uhradit, ale mohl by platit dobrovolnì po dohodì s poškozeným. Ten by tedy byl ve vìtšinì pøípadù opìt odkázán na soud.

Co v zákonì zøejmì bude: návrh pøedložený parlamentu Návrh pøedpokládá, že stát bude hradit pouze urèité škody - na urèených hospodáøských zvíøatech, nesklizených polních plodinách a lesních porostech, pasteveckých psech a lidských životech a zdraví (teoreticky možné pøi napadení medvìdem). Náhrada bude poskytována pouze v pøípadì, že škoda byla zpùsobena medvìdem, rysem, vlkem, vydrou, kormoránem velkým, losem èi bobrem evropským. Škody budou postižení uplatòovat u okresních úøadù. Nesplní-li okresní úøad jejich požadavky, mohou se obráti na soud. Hrazena bude pouze skuteèná škoda, nikoli ušlý zisk [16]. Zákon zároveò zemìdìlcùm a majitelùm lesù èi zvíøat ukládá pøimìøenì svùj majetek zabezpeèit, aby škodám zabránili. Podobnì, jako by pojišovna neproplatila ukradené auto, které jeho majitel odmítal zamykat, musí ovèáci umístit ovce do ohrad èi elektrických ohradníkù nebo si pøi volné pastvì poøídit ovèáckého psa, pøípadnì zajistit hlídaèe. Za urèitý nedostatek zákona lze považovat, že okresní úøad není povinen vydat rozhodnutí písemnì. Návrh rovnìž pøedpokládá, že okresní úøad v pøípadì pochybností o pùvodci škody na domestikovaných zvíøatech - napøíklad ovcích - mùže od majitele požadovat znalecký posudek. Takové opatøení má smysl u škod na rybách, zpùsobených vydrami a kormorány: ostatnì právì u nich také má být povinné. Hnutí DUHA však navrhuje, aby v pøípadì domácích zvíøat postaèovalo vyjádøení odborníka státního úøadu odpovìdného za ochranu pøírody. V pøípadì, že bude okresní úøad na detailním posudku trvat, mìl by jej zadávat sám. Ovèáci tak nebudou muset hradit posudek, který by byl dražší než zabité zvíøe.

Jak postupovat pøi napadení domácích zvíøat šelmami Zákon má pøed sebou ještì dlouhou cestu parlamentem. Bude trvat pøibližnì pùl roku, než bude projednán a schválen. Do té doby se musí poškození chovatelé domáhat náhrady soudní cestou. Hnutí DUHA doporuèuje následující postup: l Ihned po zjištìní škody pøivolat pracovníky státní ochrany pøírody ze správy CHKO èi národního parku (Beskydy: telefon 065157407, Bílé Karpaty: 0631-322545, Šumava: 0339-450111) a požádat je o odborné stanovisko dokladující, že škodu zpùsobil chránìný živoèich. l Poøídit dùkladnou fotodokumentaci zachycující zpùsob napadení a místa poškození tìl zabitých zvíøat. l Pøivolat veterinárního lékaøe a požádat jej o vypracování pitevního protokolu. l Ve spolupráci s advokátem zažalovat stát o vyplacení náhrady za škodu. Náklady na advokáta a další výlohy stát po vynesení kladného rozsudku uhradí. Hnutí DUHA Vám èi Vašemu právníkovi na žádost poskytne kopie soudních rozhodnutí v podobném pøípadì, které pomohou argumentovat pøed soudem, popøípadì poskytne další konzultace. Kontaktujte nás na telefonu 05-45213802. l Hnutí DUHA monitoruje pøípady škod zpùsobených šelmami. Naší práci velmi pomùže, pokud nám zašlete struèný popis Vašeho pøípadu, popøípadì kopie dokumentù, které se k nìmu vztahují (posudky, úøední korespondence, soudní rozhodnutí atd.) na adresu Hnutí DUHA, program Lesy, Bratislavská 31, 602 00, Brno.

Poznámky: [1] Zákon è. 512/92 Sb., o myslivosti [2] Dopis ministerstva zemìdìlství poškozeným ovèákùm z Beskyd, 19. kvìtna 1995 [3] Vyhláška è. 20/88 Sb., k zákonu o myslivosti [4] Dopis ministra zemìdìlství Josefa Luxe starostce Starých Hamrù, 15. února 1996 [5] Usnesení Krajského soudu v Èeských Budìjovicích ze dne 26. kvìtna 1997 [6] Rozsudek Krajského soudu v Èeských Budìjovicích ze dne 23. èervna 1998 [7] Dopis Hnutí DUHA ministrovi financí Ivo Svobodovi, 19. ledna 1999 [8]Dopis 1. námìstka ministra financí Miroslava Fidlera Hnutí DUHA, 8. bøezna 1999 [9] Vyhláška è. 134/96 Sb., k zákonu o myslivosti [10] Dopis ministerstva zemìdìlství Hnutí DUHA, 8. øíjna 1998 [11] Pøedkládací zpráva k vìcnému zámìru zákona o náhradách škod zpùsobených nìkterými zvláštì chránìnými živoèichy, MŽP, Praha 1998

[12] Dopad navrhovaného zákona na státní rozpoèet. Pøíloha k dùvodové zprávì, MŽP, Praha 1999 [13] Pøipomínky k vìcnému zámìru zákona o náhradách škod zpùsobených nìkterými zvláštì chránìnými živoèichy, Hnutí DUHA, Brno 1998 [14] Protokol o projednání pøipomínek Ministerstva zemìdìlství k vìcnému zámìru zákona o náhradách škod zpùsobených nìkterými zvláštì chránìnými živoèichy, vypracovaném Ministerstvem životního prostøedí a o spoleèném závìru obou resortù ze dne 22. prosince 1998 [15] Stanovisko ministerstva zemìdìlství k návrhu vìcného zámìru zákona o náhradách škod zpùsobených nìkterými zvláštì chránìnými živoèichy a zmìnì nìkterých dalších zákonù, MZe, Praha 1998 [16] Vládní návrh na vydání zákona o poskytování náhrad škod zpùsobených vybranými zvláštì chránìnými živoèichy, Praha 1999

Jaromír Bláha, leden 2000 Vydalo Hnutí DUHA. Hnutí DUHA Bratislavská 31 602 00 Brno tel. 05-45213802, 45214431 fax 05-45214429 e-mail hduha(ecn.cz