I. LATINSKÉ NÁPISY. rozlišujeme různé typy nápisů (podle typu písma, podle místa záznamu, dle obsahu či autora, resp. iniciátora nápisu)

SAXA LOQVVNTUR (Jakub Žytek)

II. Den latiny, 11. 11. 2013, Praha, FF UK

I. LATINSKÉ NÁPISY předpoklad: my, autoři nápisů, vám zanecháváme zprávu a čekáme, že si ji v budoucnu přečtete – pobídka ke komunikaci → tím je určen jak samotný text nápisu, tak i jeho kontext (kde nápis je, jak graficky vypadá, jakou má strukturu) nutnou podmínkou takovéto komunikace je ovšem znalost latiny, a to ještě specifického rázu, neboť nápisy obsahují nejen zkratky, ale také různé nepravidelnosti a jsou významově velmi zhuštěné, takže se mohou podobat spíše rébusům epigrafika (epi + grafein = psáti na něco): věda o nápisech, jedna ze skupiny tzv. pomocných věd historických epigrafika starověká, středověká a novověká o starověkou jsme v ČR kromě muzejních sbírek zcela ochuzeni, pro L a Ř existují celé korpusy nápisů (CIL = Corpus inscriptionum Latinarum); v ČR tedy středověká a především novověká rozlišujeme různé typy nápisů (podle typu písma, podle místa záznamu, dle obsahu či autora, resp. iniciátora nápisu) u písma rozeznáváme v základním rozlišení minuskule a majuskule; v nápisech, jimiž se budeme zabývat, je dominantní majuskule co do místa záznamu rozlišujeme jednak nápisy uvnitř a vně budov, jednak nápisy podle druhů staveb (domy, radnice, věže, kostely) a uměl. děl (sochy, kašny, morové sloupy); nejzjevnější jsou pochopitelně nápisy na budovách a sochách, které jsou tzv. na očích místo nápisu, jeho obsah a autorství spolu úzce souvisejí – poskytují nám nezbytný kontext a interpretační klíč (bez znalosti kontextu nemá smysl některé nápisy ani luštit) např. na soše světce míváme často zaznamenán citát vztahující se k jeho působení/ událostem jeho života, a nejsme-li schopni dotyčného světce identifikovat, smyslu nápisu nemusíme vůbec porozumět – platí to ovšem i vice versa, takže veškeré doplňující informace nám mohou být vodítkem pokud máme shrnout: je nutné mít vždy na zřeteli spojitost nápisu a díla, na němž je umístěn nepřekvapuje, že vzhledem ke kulturní tradici latiny je většina nápisů nikoli světského, ale náboženského (církevního) charakteru, a to především z období baroka (méně už renesance a klasicismu, ale protože všechna tato období mají nějakou vazbu na antiku a její kulturu, nejsou ani zde latinské nápisy výjimkou) světské nápisy se týkají výz. veřejných budov (radnice, paláce, domy) a památníků vladařů a šlechticů náboženské nápisy pokrývají široké spektrum výskytů od hrobek a náhrobků, soch a sousoší světců přes morové sloupy a církevní budovy (koleje, školy) až ke kaplím a kostelům 1



II. JAK LZE NÁPIS ZAPSAT A. hlavička ::

umístění nápisu + ulice a č. p. / kostel + městská část

B. obr. dokumentace :: vyfotit „kontext“ (fasáda, celá socha s okolím, dům apod.) + „text“ (samotný nápis – musí být čitelný) + příp. „detaily“ (rozsah poškození, zajímavý ornament ad.) C. transliterace ::

přepis doslovný, tj. písmeno po písmenu včetně případných značek – dodržujeme řádkování jako u originálního nápisu, zachováváme jiné typy písma, pokud se vyskytují (nápis nemusí mít vždycky majuskule), taktéž různou velikost písma (kvůli chronogramům) a značky (často jsou zkratkové)

D. transkripce ::

přepis upravený, tj. rozepsání nápisu, doplnění zkratek, zmizelých písmen, případně interpunkce a chyb (neúmyslných, nikoli gramatických) + rozepsaný chronogram

E. překlad ::

pěkný překlad do češtiny (jak už bylo řečeno výše, navzdory naší snaze se někdy stává, že text plně nápisu nepochopíme)

F: vysvětlivky :: kontextové vysvětlivky pro případ, že smysl nápisu není z překladu zcela zřejmý PROBLÉM: co dělat, pokud nápis nemůžeme přečíst? Řešení: nutno se pokoušet, tj. doplnit podle kontextu (biblický citát, verš, rým; někdy pomůže i chronogram, pokud víme datum vzniku), najít linie liter pohmatem (docela funguje), event. hledat ve starší literatuře. Platí: raději nechat nápis nekompletní než hádat jeho znění. Příklad: LORETA, Loretánské náměstí A: B:

C:

menší nápis na centrální věži, pod velkou kartuší s hlavním nápisem

VeneretVr DoMVsVer bICaro faCtI

D:

VENERETUR DOMUS VERBI CARO FACTI. chronogram: MDCCVVVVII = 1722

E:

Ať je uctíván příbytek Slova, které se stalo Tělem. 2



III. CHRONOGRAM typickým rysem mnoha lat. nápisů je chronogram (= zápis času) udává letopočet, kdy byl text zapsán, a současně datum vzniku díla, na němž je nápis zaznamenán (může se týkat osoby, věci nebo i události, o které nápis referuje) je vyjádřen zvýrazněním těch písmen latinské abecedy, která mají číselnou hodnotu (M, D, C, L, X, V, I) – ať už větším typem (pokud jsou použita jen velká písmena), nebo majuskulemi fonémy U i V se zapisují jako V, znak Y mívá hodnotu II číselná hodnota – výsledný letopočet – je dána součtem všech zvýrazněných písmen (viz předchozí příklad z Lorety), přičemž platí, že použita by měla být všechna písmena, která použít lze, tzn. není možné použít kupř. jen jedno M z daných slov v nápisu, a druhé nikoliv – pak by byl nápis sestaven chybně → sestavit takový nápis vyžaduje značný důmysl mnoho nápisu mívá podobu verše, typicky hexametru nebo elegického disticha, existují však též verše rýmované s rafinovanými slovními hříčkami, např.:

DICENTI IOANNES AVE NEPOMVCENE FAVE tj. přibližně: Kdo říká ‚Jene, buď pozdraven‘, tomu, Nepomucký, svou přízeň dej. (chronogram: MDCCVVVIII (= 1718)) na některých nápisech můžeme z důvodu metrických nebo numerických proto najít „chyby“ oproti klasické normě: tyto odchylné tvary však musejí být při své nepravidelnosti srozumitelné (např. tvar InCoLaVM oproti InCoLarVM, výraz CzechICVs místo BoheMICVs)

IV. VÝBĚR NÁPISŮ NA STARÉM MĚSTĚ A. KLEMENTINUM 1.

INSTRVCTIONI CLERI RELIGIONIS FIRMAMENTO VOVIT IOSEPHVS II. AVGVSTVS MDCCLXXXIII

3


2.


IESU CHRISTO MUNDI SALVATORI M. D. DICATUM C. I.

IOSEPHI STEPLINGI

3.

DE LITERIS ET DE HAC BIBLIOTHECA INSIGNITER MERITI MEMORIAM ET EXEMPLVM POSTERIS COMMENDAT

MARIA THERESIA AVG. OBIIT XI. IUL. MDCCLXXVIII

4.

I‹ESUS› H‹OMINIS› S‹ALVATOR›

B. STAROMĚSTSKÁ RADNICE DIGNITATIS MEMORES :: AD OPTIMA INTENTI PRAGA CAPVT REGNI

4



OMNIA TURRIGERAE CONCEDUNT OPPIDA PRAGAE NATUR‹A› ‹H›IC POSUIT QUICQUID IN ORBE FUIT. HIC GENUS ACRE VIRUM, BONUS AER, UNDA SALUBRIS, AD VIT‹EM› ET FRUGES INGENIOSUS AGER. HIC CAESAR PROCERESQUE THEMISQUE NOVEMQUE SORORES, HIC ALIIS SPRETIS ORBIS IN URBE SUA ‹E›ST. Všechna věžatá města se před Prahou skloniti musí, příroda nanesla sem, co jen kde na světě jest. Bystré mužů zde plémě, i vzduch je tu zdravý i voda, bohatou dává zde žeň réva i obilný klas. Císařův sídlí zde dvůr i Themis i sesterské Múzy, od jiných odvrátiv zrak v Prahu se soustředil svět. (přel. Bohumil Ryba) QUI DEDIT HAEC VETERI TURRIT‹AE› INSIGNIA PRAGAE, OMNIA VENTURAE SORTIS AMICA DEDIT. MOLE SUA ‹U›T CELSAE TRANSCENDUNT MOENIA TURRES, SIC FAMAM SUPERAS INCLYTA PRAGA TUAM. Ten, kdo Starému Městu dal ve znak věžatou bránu, nemohl vystihnout líp, jaký mu osud je dán: tak jako mohutné věže ční vysoko nad tvoje hradby, přečníváš, chloubo všech měst, pověst, jež o tobě jde. (přel. Bohumil Ryba) C. KAROLINUM LeX CIVIVM DVX UNIVERSITAS CAROLINA

D. STAVOVSKÉ DIVADLO FRANCISCVS ANTONIVS S‹ANCTI› R‹OMANI› I‹IMPERII› COMES DE NOSTICZ-RIENECK FUNDAVIT A. D. MDCCLXXXI PATRIAE ET MVSIS DELEGATI INCLYTI REGNI BOHEMIAE REAEDDIFICARI FECERVNT A. D. MDCCCLIX 5



E. Z CELETNÉ PŘES STAROMĚSTSKÉ NÁMĚSTÍ SIBI ET POSTERIS

MERIDIANUS QUO OLIM TEMPUS PRAGENSE DIRIGEBATUR

SALVATOR MUNDI

__________________________________________________________________________________

APPENDIX: PLÁNEK PROCHÁZKY

(C) Jakub Žytek, MMXIII

6

I. LATINSKÉ NÁPISY. rozlišujeme různé typy nápisů (podle typu písma, podle místa záznamu, dle obsahu či autora, resp. iniciátora nápisu)

Recommend Documents