I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl, já budu jásotem oslavovat Hospodina, jásat ke chvále Boha, který je má spása.
Dobrý listopadový den, naši milovaní. Vlastně, jaký je to „dobrý“ listopadový den? Je to ten, který počasím odpovídá datu v kalendáři, který nám ukazuje, že je polovina podzimu a počasí již nebude lepší, nebo to je mimořádně krásný, slunný a teplý den. Co je vlastně „dobré“. To, jak to má být, nebo to, jak je to příjemné pro nás? Tento svět nás ze všech stran masíruje špatnými zprávami o lidech, kteří nás podvádí, okrádají, zneužívají apod. Je pak lehké vidět kolem sebe jen zlé a špatné dny. Často si myslíme, že doba, ve které nyní žijeme, i lidé jsou nejhorší a horší to již ani nemůže být. To nás potom vede ke smutku, ke ztrátě naděje a radosti a očekáváme ode všech a od všeho to nejhorší. Poznamenává to naši tvář a vztahy s ostatními lidmi.
vím, že jsem jednal podle Boží vůle. Den, který byl plný vděčnosti vůči Bohu. Tak jako byl vděčný prorok Abakuk, když psal slova, která jsou na titulní stránce (Abakuk 3,17-18). Dobrý den je ten, kdy dokážu sečíst všechny dary, které mi již Bůh dal a být za ně vděčný. Tak jako v následujícím textu písně:
S naprostou jistotou mohu napsat, že to není touto dobou. Tak tomu bylo i v dávných dobách praotce Adama, jeho dětí, v době Abrahamově, Davidově, apoštolů až po dnešní dny. Když budeme pročítat Žalmy a knihy Staré smlouvy, bude nás to bít do očí. Dělo se to i lidem před námi.
SEČTI VŠECKY DARY Když kol tebe zuří moře zbouřené, a ty pláčeš smuten, že vše ztracené, sečti všecky dary, které Pán ti dal a v tvém srdci zazní nová píseň chval. Ref.: Sečti dary, které Pán ti dal, sečti dary, které už jsi vzal, sečti dary, v nichž ti požehnal, a v tvém srdci musí zaznět píseň chval. Pod břemenem práce ran a obtíží, když tvé oko marně pomoc vyhlíží, sečti všechny dary a vzdáš Pánu čest, neb v tvém srdci zazní: On má pomoc jest. Ref.: Sečti dary, … Když má jiný růže, ty však trní jen, hleď na sliby Páně, budeš spokojen, sečti všecky dary, kterých nemá svět a v tvém srdci zazní: Já netoužím zpět. Ref.: Sečti dary…
Jaký je tedy ten „dobrý“ listopadový den? Je to den, ve kterém jsem si uvědomil Boží dobrotu, jeho blízkost, jeho starostlivost o mně. Je to den, kdy str. 2
Přejeme nám všem, abychom prožívali dobré listopadové dny, dny naplněné vděčností našich srdcí k Pánu. Josef a Stanislava Knoflíčkovi
LIDÉ A MODLITBY MODLITBY A LIDÉ
Od března letošního roku se scházíme každé ráno od pondělí do pátku ke společným modlitbám. Z počátku se tato rána více podobala rannímu vyučování a čtení Božího slova, ale postupně se stala skutečným modlitebním časem. Ne každý může ráno přijít. Není tedy divu, že mezi těmito modlitebníky převažují bratři, kteří nemají práci a mohou ráno přijít. Ti, kterým Pán již práci dal, pak přicházejí podle možností. Schází se nás průměrně 6, ale některá rána nás je i osm nebo deset. Tedy o něco více než desetina sboru. Nedovedu si již představit sborový život bez těchto modlitebních setkání. Modlíme se postupně a pravidelně za všechny členy pražského sboru, za vedení AS, za nemocné, za skupinky a shromáždění a za nové příležitosti ke zvěstování evangelia. V poslední době můžeme vidět i účinek těchto modliteb. Bůh přivádí nové návštěvníky do sboru, vidíme, jak pozvedá nemocné a jak buduje a staví to, co bylo pro jiné již definitivně odepsané. Vidíme, jak naši sourozenci jsou vytrhováni z rukou nepřítele. Tak jak o tom píše i David ve svých žalmech. Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku
vyrveš. Ze všech stran jsi mi však, Hospodine, štítem, tys má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. (Žalmy 18 a 3) Muži bez domova se modlí za druhé ve sboru a Bůh jedná v jejich životech. Uzdravuje a posiluje, přivádí vzdělané do sboru. Trochu mi to připomíná situaci ze života Davida: „Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich velitelem. Bylo s ním na čtyři sta mužů“ (1. Samuelova 22,2). Když budeme pozorně číst další verše, zjistíme, že mnozí z těchto utlačovaných, stíhaných věřitelem, plných hořkosti se stali později vedoucími Izraelského lidu a bojovníky živého Boha. Osobně věřím, že toto je smysl služby Armády spásy tady v Praze i jinde v ČR. Z Boží milosti a Boží mocí zbudovat z toho, co není přijatelné pro svět, vzácné Boží muže a ženy, kteří budou světlem a solí lidem ve svém okolí. „Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, str. 3
ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem“ (1, Korintským 1,16-29).
Pojď zakusit sílu, která je z radosti Boží. Zveme tě mezi náš modlitební tým. JK
Často máme tuto představu o našich modlitbách: Nemohu se modlit, protože nejsem dostatečně svatý, čistý a spravedlivý. „ Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením“ (1. Korintským 1,30). Není to tvá svatost, moudrost a spravedlnost, pro kterou tě Bůh slyší, ale spravedlnost, svatost a moudrost Ježíše Krista. Možná si říkáš: Nemám víru na zázraky, tak proč bych se měl chodit modlit“. Právě ve společných modlitbách nezáleží ani tak na tvé víře v zázraky, ale na shodě s ostatními. „Opět vám pravím, shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní“ (Matouš 18,19). Jednota sboru se nebuduje lépe, než při společných modlitbách. Při modlitbách za druhé, kdy musíme přejít přes naše rozdíly, abychom se shodli a naše modlitby zachránily druhé. Tam se musíme rozhodnout, jestli jde více o naše ego, nebo o naše blízké i vzdálené. O jejich uzdravení, spasení, posilnění a pozvednutí. Stojí to za to. Přijď s námi bojovat láskou, radostí a pokojem v jednotě na modlitbách. str. 4
POZDRAVY Z NEMOCNIC
V současné době se několik našich členů nachází v nemocnici. PANÍ MAGDALÉNA HATAJOVÁ
Moji milí vespolek! Moje myšlenky jsou stále s Vámi a vzpomínky na ten uplynulý čas jdou jedna za druhou jako biograf . Ale vím, že pilně nacvičujete vánoční program a v pravý čas se vydáte, dá-li Pán, rozdávat radost lidem, kteří už té životní pohody moc nemají. O to je to záslužnější a cennější. Je mi líto, že nebudu mezi Vámi, ale v myšlenkách Vás budu provázet
a v duchu tleskat a možná, že si i známé koledy zazpívám. A ze srdce vám přeji kladný výsledek. Mějte se všichni dobře, buďte veselí a hlavně, ať Pán Bůh zdraví dá. Všem v duchu tisknu ruku a vzpomínám. Magdaléna Hatajová V úterý 23. října 2012 oslavila své životní jubileum paní Magdalena Hatajová, dlouholetá a obětavá členka Radostného stáří. Přestože je paní Hatajová od září v léčebně dlouhodobě nemocných, jsme s ní v písemném a telefonickém kontaktu. V Komunitním centru nám moc chybí, a tak jsme byli rádi, že jsme ji mohli alespoň u příležitosti jejích narozenin navštívit, popřát jí, vyřídit pozdravy a předat dárky. Milá paní Hatajová, Myslíme na Vás a modlíme se za Vás i za řemeslníky a firmu ve vašem bytě. Modlí se za Vás ve sboru i ti, kteří Vás nikdy neviděli. Společně Vám přejeme mnoho Božích navštívení, přítomnost Ducha svatého a radost Boží, která je naší silou. Za sbor AS v Praze Josef a Stanislava Knoflíčkovi PANÍ ANNA MALÁ Naše milovaná setra paní Anička Malá je již delší dobu upoutaná na lůžko a nyní je také v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Sestra Malá po několik let věrně myslela na všechny členy sboru a pravidelně jim posílala za sbor přání k narozeninám. Dnes my všichni přejeme Vám hodně Božího
požehnání, posilnění na těle, duši i duchu. Modlíme se za Vás na ranních modlitbách a věříme, že Pán má pro Vás nachystaný nový domov, ve kterém ještě prožijete mnoho z jeho požehnání a radosti. To Vám přejí všichni ve sboru a posílají jedno velké společné přání. PAN MILAN MARTÍNEK Milan je po operaci rakovinového nádoru. Jsme Bohu vděčni, že vše dopadlo nad očekávání dobře, že Bůh naklonil srdce lékařů a personálu nemocnice na jeho stranu. Milane, těšíme se na Tebe, až budeš opět mezi námi, myslíme na Tebe a modlíme se za tvou situaci. Věříme, že Ježíš se bude dále oslavovat v tvém životě. Pozdravuje Tě celý sbor a myslí na Tebe i kluci z Opavy. JSOU MEZI NÁMI NEMOCNÍ, KTEŘÍ ZROVNA NEJSOU V NEMOCNICI, ALE POTŘEBUJÍ NAŠE MODLITBY A POVZBUZENÍ OD PÁNA. MODLÍME SE ZA TY, O KTERÝCH TO VÍME, ALE MOHOU BÝT NEMOCNÍ NEBO JINAK POTŘEBNÍ LIDÉ, O NICHŽ SE TO NEDOVÍME. POKUD POTŘEBUJETE MODLTBY ZA NĚJAKOU POTŘEBU, PROSÍM, DEJTE NÁM VĚDĚT A MY SE BUDEME ZA VÁS PRAVIDELNĚ MODLIT – ZA KONKRÉTNÍ VĚC.
str.5
Podzim Magdalena Hatajová Jde poutník krajem, ten poutník Podzim je. Paletu s sebou nese a maluje a maluje. Listnáče obarví žlutou, někde i trochu rudou. I fialovou a oranžovou namočí, jen zelenou nechá jehličí. A když lístek po lístečku padá, zem se zdá celá zlatá. Jenom ten vítr nezbeda mu jeho práci kazí, zafouká, nic na svém místě nenechá a v kostech mrazí. Poutník se ohlédne a spokojeně odchází, aby se potkal s paní Zimou a předal jí barvu bílou. Ta ujme se své vlády, takový už je Boží řád. Děkujme za tu nádheru a mějme jeden druhého více rád.
MILUJI CÍRKEV
Ano, to je mé vyznání: „Miluji církev“. V dnešní době dost neobvyklé prohlášení a vyznání. Na církev útočí ze všech stran nejrůznější lidé, instituce a vlády. Snaží se dokázat její neopodstatněnost, její omylnost, panovačnost, hříšnost, chamtivost… Nemohu si však pomoci, já ji miluji. Když jsem před rokem začal psát texty k písním, všechny texty se vztahovaly k Bohu, Ježíši a Duchu svatému. Pak jsem chtěl napsat píseň, která bude jen tak o životě, ale nemohl jsem si pomoci, skončil jsem u oslavy Boha a jeho lásky ke mně. Stejné je to s církví. Co je vlastně církev, kterou tak miluji? Sám Pán ji nazývá svou nevěstou a v devatenácté kapitole Zjevení svojí chotí – manželkou. Hned ve druhé kapitole Bible se dovídáme, že: „opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“. Ježíš byl ochotný pro svou nevěstu – manželku „opustit nebe a Otce“ a sestoupit z nebe na zem. Byl ochoten pro ni prolít krev a stát se sní jedním tělem. Kdo tedy nemiluje své tělo – svého bratra, sestru – nemůže milovat ani Ježíše, i když to všude prohlašuje. 1 Jan 4,20: „ Řekne-li někdo: ‚Já miluji Boha‘, a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.“ 1 Jan 3,14: „ My víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ 1 Jan 3,10: „ Podle toho lze rozeznat děti Boží a děti ďáblovy: Není z Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost a nemiluje str.7
svého bratra.“ Z těchto veršů jasně vyplývá, že milovat Ježíše znamená milovat své sourozence v Kristu a naopak. Milovat své sourozence znamená milovat Krista. Pokud nemiluješ církev – to jsou tví sourozenci – pak nemiluješ Ježíše. Pavel píše v 1. listě Korintským: „Kdo nemiluje Pána, ať je proklet!“ Mnoho z křesťanů se samo vystavuje pod prokletí tím, že nechce milovat církev – své bratry a sestry. Máme milost, že zažíváme dobu, kdy přichází vlna nových poznání do církve. Bůh dává svému tělu nové poznání samo o sobě. Jsem vděčný za to, že čím dál tím více vidím jednotu mezi věřícími. Církev není struktura, i když ji v určité stupni růstu musí křesťanská společenství pro dobrou organizaci vytvořit. A to taky jako důsledek tvrdých srdcí. Neměla by být však prioritou v životě církve. Církev tu není pro organizaci samotnou, ale pro Krista. Má s ním spoluvládnou jak na zemi, tak v nebi a má se spoléhat na to, že on se o ni, jako o svoji manželku postará. Ona by k Němu měla vzhlížet s úctou a poddajností. Poddajnost je však pro nás často oříškem. Máme příliš tvrdá srdce, která jsou příčinou nelásky v církvi a jejího rozdělení. Tvrdost srdcí vede k nepoddajnosti se Kristu a dává prostor a vytváří potřebu příkazů, zákazů, struktur. Máme však zaslíbení, že Kristus si připraví svoji nevěstu, aby byla čistá a bez vrásek a poskvrny. On to umí svým pro nás tajemným způsobem udělat. Dokáže jednat s každým zvlášť a přitom z nás udělat celek. Jako tělo. Tam si buňky neporoučí navzájem, ale jsou organizované z hlavy a když se poddají, tělo funguje jako celek. Nemůžeme očekávat, že někdo nad námi, byť je to Bohem obdarovaný služebník, „vyprodukuje“ probuzení církve. To dělá Duch svatý s jednotlivci. Znamená to, že se křesťané chtějí s radostí poddat pod jeho ruku. Pak přichází jeho zázračné vedení a moc v jednotě Kristova těla. Slyšel jsem mnoho učení o večeři Páně. Dnes však s naprostou jistotou vím, že je to o církvi. Lámat chléb můžeme pouze ve společenství. Pán nám to i říká: kdykoliv se sejdete. Kdykoli se sejdete – znamená církev. Církev není jeden věřící, ale aspoň dva. Chléb jako tělo Páně, které se za nás vydává. Církev je tělem Páně a kdykoli se sejde, měla by si připomínat, že se má lámat jeden za druhého, tak, jako se nechal zlomit Kristus. Pokud lámu chléb ve společenství také vyznávám, že miluji své bratry a jsem ochoten se za ně zlomit. Pokud si neuvědomuji, že se jedná o tělo Páně, pak si jím prokletí. (Kdo nemiluje bratra, nemiluje Krista, kdo nemiluje Krista, ať je proklet) Proto je mnoho mezi námi nemocných a někteří umírají. Nejde jen o tělo, ale i o krev, Vždyť jsme všichni bratři spojení jednou Kristovou krví. Nové stvoření s novou „DNA“. Pokud se stavím proti bratru, zle o něm mluvím, je to znehodnocení Kristovy krve a jeho oběti za mne i za mého bratra. Jsme jedné krve! str. 8
Prorocké vidění a slovo k církvi. V roce 2010 jsem v duchu uviděl otevřené dveře. Pak ke mně promluvil Pán: „Otevřel jsem dveře pro Armádu spásy. Pokud do nich vstoupíte, nikdo je nezavře a ponesete prapor vítězství a mé moci v této zemi.“ Radoval jsem se z toho a byl jsem plný očekávání. Přišlo 20. Výročí Armády spásy v ČR a sním různé akce, které rozvířily hladinu názorů a představ na tyto oslavy. Po několika měsících jsem opět uviděl tyto dveře a byly zavřené. Prošli jsme jen kolem nich. Byl jsem z toho hodně zničený a skleslý až k smrti. Trvalo to několik měsíců, než jsem se z toho dostal a mohl dál v radosti sloužit Pánu. Nedávno jsem z novu o tom přemýšlel a Pán ke mně promluvil: „Oslovil jsem postupně všechna vedení denominací v této zemi. Pro všechny jsem postupně otevřel tyto dveře. Nikdo však nevstoupil. Jeden se mi dokonce vysmál a zaháněl mne jako ďábla. Ti, co slyšeli, místo aby vstoupili, začali hledat své kořeny nebo hledali to, co je vymezuje. Dveře jsem zavřel. Pamatuj si, že pokud se budeš chtít někdy vymezovat na úkor svých bratří, jednáš proti mně. Sám jsem za vás prosil, abyste byli jedno, jako já jsem jedno se svým Otcem a byli jsme v jednotě všichni společně. V mém království nejsou domy pro tradiční, charismatické, letniční, katolické nebo další denominace, pro svobodné sbory nebo společenství. V mém království jsem připravil domov pro můj lid, pro svou nevěstu, pro své děti pro mou církev. Tak jako Mojžíš pro tvrdost srdcí dal mému lidu rozlukový lístek, tak já pro tvrdost vašich srdcí musím snášet vaše rozdělení.“ Když to Pán mluvil, nepřicházel z jeho slov hněv, ani smutek. Spíše bylo slyšet v jeho slovech lítost nad námi. Pokračoval: „ Musíš se naučit vidět věci skrze mou lásku, proto ještě mnohokrát budeš tak umírat. Já se ani na jednoho vedoucího nezlobím. Než se stali vedoucími, viděli mnoho věcí mýma očima a toužili po proměně své denominace. Když však byli dosazeni na vedoucí místo, byli obuti do zabetonovaných holinek. Teď se nemohou pohnout, i když někteří z nich mnohé věci ví nebo tuší. Mnozí stále touží a snaží se dělat pro proměnu mnoho věcí. Ale další beton je přiléván kolem nich. Je to vrstva za vrstvou. Ty největší jsou strach, odpovědnost a tradice. Strach z rozbití denominace, strach z lidí – z rad a poradních orgánů, starších, synodů. Odpovědnost za ovce, které jim byli svěřené, odpovědnost za pracovníky, kteří jsou zaměstnaní, za finance. Tradice, které byly dříve k podpoře víry ve mne, se staly středem církve a slouží se jim a ne mě. Mnohé struktury, které měly sloužit misii, služebníkům, teď žijí samy pro sebe a strhávají pohled ze mne na organizaci. V mém jménu se slouží organizacím a aktivitám, místo mě. str. 9
Hodnotíte počet lidí na bohoslužbách, počet aktivit, přete se o písně, které se zpívají, o způsobu jakým se má sloužit, kdo se však ptá: Pane, jsi mezi námi? Pane, líbilo se Ti mezi námi? Byl v tom Tvůj Duch? Mluvíte o jednotě, ale toto vše vás vede k vymezování se. Nehledejte, v čem jste jiní než ostatní, ale také nehledejte, v čem máte jednotu, hledejte MNE! Zůstávejte v mé blízkosti a nechte se vést mým Duchem, pak nesejdete z mé cesty. Přibližte se ke mně a přiblížíte se k druhým, sjednoťte se se mnou a sjednotíte se s ostatními, protože je budete milovat tak, jako je miluji já. Zavřel jsem dveře, ale ne pro váš národ. Mám mnoho svých dětí, které připravuji pro tyto dny. Někteří mne ještě neznají, ale dám se jim poznat a oni povstanou. Společně povedou MOU církev. Bude je vidět a slyšet na ulicích, v tržnicích, v obchodních domech, v nemocnicích, na úřadech. Budou všude. Budou se k nim přidávat ti, kteří mne milují. Mnozí ubití, unavení okolnostmi, ze služby budou skrze to znovu postaveni a posilněni. Těm, kteří byli smutní a ztrápení z toho, co vidí, se vrátí radost. Najednou bude jedno, kdo kam patří, kdo jak uctívá, kdo má jakou doktrínu, protože oni mne budou znát a budou se mnou zajedno a tím i zajedno s ostatními. Jak tato vlna poroste, dotkne se všech denominací a roztaví beton kolem holínek a vedoucí se stanou, pokud to přijmou, svobodní od všeho, čím byli svazováni a přidají se k této vlně. Budou pomocníky těm, kteří tuto vlnu povedou. Budou praktickou pomocí pro tu chvíli. Ti, kteří si budou chtít zůstat v betonu, zůstanou sami, a jejich struktury ztratí život. Lidé z ní odejdou.“ „Pane, ale jak poznám, že to, co přichází, je ono?“ zeptal jsem se, když domluvil. „Znamením bude, že dám povstat novým mužům a ženám, kteří tuto vlnu povedou, nebudou to lidé zdatní v teologii ani ve vedení, ale budou mne znát a já se k nim budu přiznávat mocnými činy. Postavím je do své autority a lidé to poznají. Nepovedou ani lidskou moudrostí, ani mocí a silou, ale budou vedeni mým Duchem. Bude to vlna, ve které nebude zmatek ani nepokoj. Bude tam jednota. Podle toho ji poznáš, že tam bude řád, i když na první pohled to bude vypadat jako chaos – a bude tam jednota a pokoj z Ducha svatého.“ Pak se na nějakou dobu odmlčel, aby za chvíli pokračoval slovy, která jsem znal, a která jsem často citoval: „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. str. 10
Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal.“ Najednou se ke mně otočil: „Věříš, že Otec slyšel tuto modlitbu? Věříš, že se stane to, za co prosím? Hledáte a přemýšlíte o proroctvích, která jsou již vyplněna před mým příchodem, ale to hlavní vám stále uniká: láska, soucit a milosrdenství. Nevyhlížej, kdy přijdu, ale buď každý den se mnou. Já to v tobě učiním. Já to s vámi učiním.“ Pak odešel. ANO, JEŽÍŠI, VĚŘÍM. Josef Knoflíček
MILUJI CÍRKEV
str. 11
IN FORMACE Z PRAHY 3
Ohlédnutí za akcemi pořádanými KC Biskupcova v měsících září a říjen 2012 V úterý 11. září 2012 mezi nás opět zavítaly děti ze ZŠ v Ostrovní ulici. Naše setkání bylo tentokrát věnované povídání o prázdninách dříve a dnes. Společně jsme si zazpívali a vyráběli obrázky a figurky z přírodnin. Ve čtvrtek 27. září 2012 jsme v KC Biskupcova přivítali paní majorku Ruth Stannettovou, která si pro nás připravila přednášku o W. Boothovi - zakladateli Armády spásy. Měli jsme možnost si nejen procvičit angličtinu, ale též se dozvědět spoustu zajímavých informací o tomto mimořádném člověku a jeho službě potřebným. Přednášky se zúčastnilo 29 lidí. V úterý 2. října 2012 se nám podařilo uskutečnit první společný výlet dětí ze ZŠ Ostrovní a seniorů z KC Biskupcova. Vypravili jsme se do ZOO koutku v Chuchelském háji, kde jsme si prohlédli více než 30 druhů živočichů a vyslechli poutavé vyprávění lesníků. Děti odlévaly stopy zvířat a za pomoci seniorů plnily nejrůznější úkoly. Reportáž z akce nalezenete na: http://lesypraha.cz/?cat=702&aid=1213 Od 15. do 20. října 2012 jsme mohli prožít společný čas v Jiřetíně pod Jedlovou. Počasí jsme měli nad očekávání teplé a slunečné, jídlo výborné a ubytování příjemné. Radostné stáří mezi sebou opět přivítalo pana Vladimíra Macnara, našeho bývalého zpěváka, který nyní pobývá v Domově pro seniory ve Vidimi. Pilně jsme se připravovali na adventní čas, kdy se chystáme navštívit obyvatele Domovů pro seniory a potěšit je vánočním pásmem a dárečky. Při večerních programech jsme si užili spoustu legrace a bylo nám spolu opravdu dobře.
Více o pobytu jedna z účastnic, paní Dušková: Náš říjnový pobyt v Jiřetíně pod Jedlovou se nám opět vydařil. Nejen počasím, kdy nám dokonce 3 dny svítilo podzimní sluníčko, ale i prací fyzickou při přípravě dárků pro důchodce, až pojede Radostné stáří na návštěvy, ale i duševní pohodou, o kterou se nám postaraly jak Helenka Košťáková, tak Alenka Adamcová. Také sestra kapitánka Stáňa Knoflíčková nám při ranních posezeních přiblížila části Bible. Díky jim za to. Navštívili jsme 2x i místní cukrárnu, která dělá výborné domácí dorty, zmrzliny i kávy. Máme všichni pocit smysluplného pobytu. str. 12
EVEREST (text písně) Ty jsi můj Everest Chladný a vzdálený Kde mráz jen tak na protest Tvoří obraz svůj bíle nádherný Tam chtěl bych být tříští ledovou Spadlou vločkou sněhovou Oknem, kde tvým prstem mrazivým Vyznání lásky psát si nechat smím Ty jsi můj Everest Chladný a vzdálený Kde mráz jen tak na protest Tvoří obraz svůj bíle nádherný Pod prstem Tvým taje srdce mé Dotek Tvůj mě spaluje Hoří i to, co je kamenné To Tvé Slovo mou lásku vzbuzuje Nejsi můj Everest Chladný a vzdálený Jsi jen ohnivý můj test Co proměnil můj obraz studený Z kamene stalo se srdce Z mrazu žár Když podleh jsem Tobě Nebyla to slabost Byl to dar
KŘESŤANSKÝ SBOR ARMÁDY SPÁSY MIMOŘÁDNÉ AKCE V LISTOPADU 2012
Jsme organizované společenství křesťanů, kteří zde našli svůj duchovní domov a Armádu spásy považují za svou církev.
SBOR: 8.11. v 17:00 hod. koncert v azylovém domě Tusarova 60, Praha 7
Jakou jsme církví:
10.11. 9:30 – 16:00 hod. konference o bezdomovectví Lidická 18, Praha 5 10.11. v 18:00 hod. koncert – Igor Mamojka Lidická 18, Praha 5 12.11. v 16:30 hod. přednáška o stvoření Evoluce nebo Boží slovo Pavel Kábrt Lidická 18, Praha 5
KC – BISKUPCOVA 36 20. 11. (úterý) Domov pro seniory Jenštejn - vystoupení Radostného stáří 22. 11. (čtvrtek) KC Biskupcova 9:00 hodin přednáška inženýrského geologa a textaře duchovních písní, pana Blahoslava Košťáka na téma „Neživá příroda“ 27. 11 (úterý) Domov pro seniory Bethesda, Chvaly - vystoupení Radostného stáří 29. 11. (čtvrtek) Vánoční jarmark v KC Biskupcova 9:00 – 16:00 hodin
OTEVŘENOU RODINNOU
jsme tady pro každého s přátelskou atmosférou ZACHRAŇIUJÍCÍ pomáháme těm, kteří pomoc potřebují Srdečně vás zveme mezi nás.
Bohoslužby: NEDĚLE 8:30 hod. Azylový dům B. Bureše, Tusarova 60, Praha 7 NEDĚLE 10:00 hod. Komunitní centrum AS Biskupcova 36, Praha 3 NEDĚLE 16:00 hod. Sbor Armády spásy Lidická 18a, Praha 5 (prosím, zvoňte) Skupinky: ÚTERÝ 13:00 hod. Biskupcova 38, Praha 3 STŘEDA 10:30 hod. Sbor Armády spásy Lidická 18a, Praha 5 ČTVRTEK 17:00 hod. Azylový dům B. Bureše Tusarova 60, Praha 7 str. 15
Když jsme minulý týden projížděli venkovskou krajinou, měnící se podzimní barvy listů v nádherných odstínech červené, zlaté a hnědé vystupovaly na pozadí tmavě šedé oblohy. V kopcích jsme vjeli do mlhavého oparu a cítili jsme tam úžasný klid. Náhle se objevila škvíra v mracích, mlhou pronikly zlaté sluneční paprsky a všechny ty barvy byly ještě živější a krásnější. Barvy podzimu mám ráda, jsou tak bohaté a krásné, ale jak listí ze stromů opadává a tvoří na chodnících a na cestách koberce, připomíná mi to, že ta krása má krátké trvání – s příchodem zimy a chladného počasí listy odumírají. Přimělo mě to k přemýšlení o všem, co život obsahuje: zkušenosti, radosti, požehnání, ale také období zkoušek a těžkostí, kdy se nám život zdá těžký, chladný, prázdný a šedivý. Ale jsem moc ráda, že i když prožívám tak různé věci, nejsem sama. Bůh je se mnou se svou láskou a silou. Po zimě nastává vždycky jaro s něžnou krásou objevujícího se života, poupata se rozvíjejí v nádherné květy, znovu roste listí i tráva v zářivě zelených odstínech. Mám jistotu, že v mém životě působí živý Pán Ježíš Kristus svou mocí a ujišťuje mě, že s ním „je možné všechno“. Každá roční doba má vlastní krásu a charakter. Modlím se za to, abych při prožívání každého období svého života zůstávala Pánu blízko a uvědomovala si, jak jeho láska a moc jedná ve mně i kolem mne. Ruth Stannettová, mjr.
