Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel Napsal uživatel Aleš Bluma Úterý, 21 Červenec 2015 09:58 - Aktualizováno Úterý, 21 Červenec 2015 10:53

Jonas Jonasson - celým jménem Pär Ola Jonas Jonasson, nar. 6. 7. 1961 ve Växjö studoval jazyky na Göteborské univerzitě, poté nastoupil novinářskou dráhu: pracoval v několika švédských denících. Také založil vlastní mediální společnost, ale po dvaceti letech se u něj projevil syndrom vyhoření, a proto se rozhodl radikálně změnit svůj život. Odstěhoval se do Švýcarska a zde dokončil svůj dlouho plánovaný románový debut Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (2009). Ten se v jeho vlasti rychle stal nejprodávanější knihou a byl přeložen do čtyřicítky jazyků. Roku 2013 Jonasson vydal druhý román Analfabetka, která uměla počítat. V současnosti žije na baltském ostrově Gotland.

Myslíte si, že otcem americké atomové bomby byl Robert Oppenheimer? Pak jste tak říkajíc vedle jak ta jedle, alespoň pokud můžeme věřit autorovi humoristického románu Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Oppenheimer by totiž patrně epochální vojenský vynález nikdy nedovedl do úspěšného konce, nebýt šikovného Švéda jménem Alan Karlsson. Ten rozlouskl oříšek, nad kterým si američtí fyzici dlouho marně lámali hlavu.

Alan se připletl i k mnoha dalším významným historickým událostem bouřlivého dvacátého století – zažil například španělskou občanskou válku, konflikt mezi čankajškovci a komunisty v Číně, korejskou válku či studentské a dělnické bouře v Paříži roku 1968 – a často jim dal nový směr. Také se osobně setkal s řadou významných světových politiků: s Frankem, Trumanem, Churchillem, Mao Ce-tungem, Kim Ir-senem či de Gaullem. A v neposlední řadě se Stalinem! Ten ho „pozval" do Moskvy v naději, že pomůže sovětským atomovým vědcům dohnat jejich zpoždění za Američany.

Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

1 / 10


Maršál Berija měl svou moskevskou kancelář za zdmi Kremlu – na přání soudruha Stalina. Když Alan Karlsson a Jurij Borisovič vstoupili do předpokoje, vyšel jim maršál osobně vstříc.

„Buďte srdečně vítán, pane Karlssone," pravil maršál Berija a potřásl mu rukou.

„Děkuju, pane maršále," poděkoval Alan.

Maršál Berija nepatřil k lidem, kteří dovedou jen tak sedět a povídat si o něčem. Zastával názor, že na to je život příliš krátký (byl ostatně nespolečenský). Proto Alanovi řekl: „Pokud jsem, pane Karlssone, správně pochopil obdržené zprávy, jste ochoten za úplatu ve výši sto tisíc dolarů pomoct Svazu sovětských socialistických republik vyřešit otázku štěpení jádra atomu." Alan odpověděl, že o těch penězích tolik nepřemýšlel, ale Juriji Borisoviči rád píchne, když bude potřebovat s něčím pomoct, a on zjevně pomoct potřebuje. Zato by byl rád, kdyby pan maršál mohl s tou atomovou bombou počkat do zítřka, poněvadž on se v posledních dnech hodně nacestoval.

Maršál Berija odvětil, že chápe, že cesta pana Karlssona vyčerpala. Za chviličku půjdou na večeři se soudruhem Stalinem a pak si pan Karlsson bude moct odpočinout v nejkrásnějším hostinském apartmá, jaké Kreml může nabídnout.

Soudruh Stalin neskrblil jídlem. Měli lososí jikry, slanečky, nakládané okurky, masový salát, grilovanou zeleninu, boršč, pelmeně, bliny s kaviárem, pstruhy, rolády, jehněčí kotlety a pirožky se zmrzlinou. K tomu se podávalo víno různých barev a samozřejmě vodka. A ještě víc vodky.

2 / 10


U stolu seděl sám soudruh Stalin, Alan Karlsson z Yxhultu, jaderný fyzik Jurij Borisovič Popov, šéf sovětské státní bezpečnosti maršál Lavrentij Pavlovič Berija a ještě drobný, téměř neviditelný mladý muž, který neměl žádné jméno a nic nejedl ani nepil. To byl tlumočník, ten jako by neexistoval.

Stalin měl už od začátku skvělou náladu. Lavrentij Pavlovič nikdy nezklame! Karlsson má přesné a podrobné znalosti!

Z Karlssona se navíc vyklubal příjemný chlapík. Vylíčil Stalinovi, i když jen ve vší stručnosti, co všechno prožil. Jeho otec bojoval za socialismus ve Švédsku a potom ve stejné záležitosti odjel do Ruska. To bylo opravdu chvályhodné! Syn zase bojoval ve španělské občanské válce a Stalin nebyl natolik netaktní, aby se ho ptal, na čí straně. Poté odjel do Ameriky (Stalin předpokládal, že musel uprchnout) a náhoda tomu chtěla, že skončil ve službách Spojenců... a to se mu dalo odpustit, Stalinovi se v pozdější fázi války stalo v jistém smyslu totéž.

Už několik minut poté, co se pustili do hlavního chodu, se Stalin při každém pozvednutí sklenky učil zpívat švédskou pijáckou písničku Kopni to tam, sjunghoppfaderallanlallanlej. To zase Alana přimělo, aby Stalinovi pochválil jeho hlas. Stalin mu vysvětlil, že v mládí vystupoval ve sboru i jako sólista na svatbách, načež vstal a na důkaz toho začal křepčit po místnosti a rozhazovat rukama i nohama na všechny strany, zpívaje cosi, co Alanovi znělo skoro... indicky... ale bylo to pěkné!

Alan zpívat neuměl, uvědomil si, že neumí nic, co by mělo nějakou kulturní hodnotu, ale daná atmosféra zjevně vyžadovala, aby předvedl něco víc než Kopni to tam. Ve spěchu si vzpomněl na báseň Vernera von Heidenstama, kterou se spolu s ostatními dětmi musel v druhé třídě učit nazpaměť.

Stalin si sedl, zatímco Alan vstal a spustil:

3 / 10


Ó, Švédsko, Švédsko, naší touhy kraji,

otčino, vlasti, v které domov máme.

Kde oheň vojů plál, tam pramínky dnes hrají

a velké činy změnily se v báji,

však jak dřív věrnost tobě přísaháme.

V osmi letech Alan tomu, co tehdy odříkával, nerozuměl a teď – když to s impozantním zápalem odříkával znovu – si uvědomil, že tomu nerozumí ani o sedmatřicet let později. Ale odříkával to švédsky, takže neexistující rusko-anglický tlumočník seděl tiše na židli a existoval ještě míň než předtím.

Zato Alan prozradil (když odezněl potlesk), že deklamoval Vernera von Heidenstama. Kdyby věděl, jak bude reagovat soudruh Stalin, dost možná by si tuhle informaci nechal sám pro sebe,

4 / 10


případně by pravdu maličko přizpůsobil.

Věc se totiž měla tak, že soudruh Stalin byl básník, navíc nanejvýš schopný básník. Doba z něj sice udělala revolucionáře, ale zájem o poezii mu spolu se znalostí předních současných básníků zůstal.

Vernera von Heidenstama Stalin jako na potvoru znal velmi dobře. A na rozdíl od Alana věděl moc dobře o Heidenstamově lásce – k Německu. Navíc lásce opětované. Rudolf Hess, Hitlerova pravá ruka, v třicátých letech Heidenstama navštívil u něj doma a ten hned poté obdržel čestný doktorát univerzity v Heidelbergu.

Tohle všechno zcela dramaticky změnilo náladu soudruha Stalina.

„Pan Karlsson uráží štědrého hostitele, který ho přijal s otevřenou náručí?" otázal se Stalin.

Alan ho ujistil, že tomu tak není. Pokud pana Stalina rozčilil Heidenstamem, tak se moc omlouvá. Určitou útěchou může snad Stalinovi být, že Heidenstam je už několik let mrtvý?

„A tamto sjunghoppfaderallanlallanlej, co to vlastně znamená? Není to hold nepřátelům revoluce, který jste navíc přiměl vyslovit samotného Stalina?" zeptal se Stalin, který, když se rozčilil, o sobě vždycky mluvil v třetí osobě. Alan odpověděl, že by na překlad sjunghoppfaderallanlallanlej do angličtiny asi potřeboval trochu času na rozmyšlenou, ale pan Stalin může být klidný, není to totiž nic jiného než veselé zvolání.

5 / 10


„Veselé zvolání?" opakoval Stalin zvýšeným hlasem. „Vám se, pane Karlssone, zdá, že Stalin vypadá vesele?"

Alana Stalinova nedůtklivost přestávala zvolna bavit. Ten dědek má ze samého rozčilení úplně rudé tváře, v podstatě pro nic za nic.

Stalin pokračoval:

„A jak to vlastně bylo s tou španělskou občanskou válkou? Možná bude lepší, když se páně Heidenstamova obdivovatele zeptám, na čí straně bojoval?"

Že by ten mizera měl šestý smysl? uvažoval Alan. Byl už tak naštvaný, jak jen mohl být, takže se rozhodl mu to říct pěkně na rovinu.

„Já jsem, pane Staline, vlastně nebojoval, ale nejdřív jsem pomáhal republikánům a ke konci války jsem tak trošku náhodou změnil stranu a skamarádil se s generálem Frankem."

„S generálem Frankem?" vykřikl Stalin a vymrštil se tak, že se za ním překotila židle.

Alan se zřejmě dokázal naštvat ještě víc. V pestrém životě se mu už několikrát stalo, že na něj někdo řval, ale on to nikdy nikomu neoplácel a neplánoval to ani teď se Stalinem. I když to neznamenalo, že se ho vzniklá situace nijak nedotkla. Naopak, rychle si v sobě k tomu mrňavému křiklounovi na druhé straně stolu vypěstoval odpor. Rozhodl se, že podnikne protiútok, způsobem sobě vlastním.

6 / 10


„Nejenom to, pane Staline. Byl jsem taky v Číně, kde jsem měl válčit proti Mao Ce-tungovi, a pak jsem se vydal do Íránu a zabránil jsem atentátu na Churchilla."

„Na Churchilla? Na to tlustý prase!" křičel Stalin.

Stalin si na vteřinku odpočinul a hodil do sebe celou sklenici vodky. Alan závistivě přihlížel – byl by rád, kdyby mu taky znovu nalili, ale říkal si, že na vyslovení takového přání není možná zrovna vhodná chvíle.

Maršál Berija a Jurij Borisovič nic neříkali. Ve tváři však měl každý jiný výraz. Zatímco Berija na Alana zlostně zahlížel, Jurij se tvářil jenom nešťastně.

Stalin ze sebe setřásl účinky vodky, kterou do sebe před chvilkou nalil, a pak snížil hlas na normální úroveň. Zlost měl pořád.

„Rozumí tomu Stalin správně?" zeptal se Stalin. „Ty jsi stál na Frankově straně, bojoval jsi proti Maovi a ... zachránil život tomu praseti z Londýna a arcikapitalistům z USA jsi do rukou vložil nejničivější zbraň světa."

„Možná to, soudruhu Staline, celý trochu moc vyhrocujete, ale v podstatě to souhlasí. Mimochodem, můj otec se přidal k carovi, to byl jeho poslední čin, pokud to chcete taky použít proti mně."

7 / 10


„To jsem si mohl kurva myslet," zamumlal Stalin a ve vzteku zapomněl mluvit v třetí osobě. „A teď ses sem přijel prodat sovětskému socialismu? Sto tisíc dolarů, to je cena tvé duše? Nebo během večera stoupla?"

Alana zrovna přešla chuť pomáhat. Jurij byl sice pořád fajn chlap a potřeboval pomoct. Ale nedalo se pominout, že výsledky Jurijovy práce skončí v rukou soudruha Stalina, a to byl soudruh za všechny prachy. Naopak, působil labilně, takže bude lepší, když si s tou bombou nebude moct hrát.

„No," pronesl Alan, „mně vlastně nešlo o pení..."

Dál se Alan nedostal, protože Stalin znovu vybuchl.

„Kdo si myslíš, že jsi, ty kryso zasraná?" křičel Stalin. „Myslíš si, že ty, reprezentant fašismu, odporného amerického kapitalismu, všeho na světě, čím Stalin z celého srdce pohrdá, že ty, ty si přijedeš do Kremlu, do Kremlu, a budeš smlouvat se Stalinem, smlouvat se Stalinem?"

„Proč všechno říkáš dvakrát?" podivil se Alan, zatímco Stalin pokračoval:

„Sovětský svaz je připraven jít znovu do války, to si zapiš za uši! Bude válka, nevyhnutelně bude válka, dokud nezničíme americký imperialismus."

„Ale neříkej," řekl Alan.

8 / 10


„Pro boj a vítězství tu tvou zasranou atomovou bombu nepotřebujeme! My potřebujeme socialistické duše a srdce! Ten, kdo cítí, že nemůže být nikdy poražen, nikdy poražen nebude!"

„Pokud na něj někdo nehodí atomovou bombu," podotkl Alan.

„Já kapitalismus rozdrtím! Slyšíš? Rozdrtím každého kapitalistu! A začnu tebou, ty pse, když nám s tou bombou nepomůžeš!"

Alan konstatoval, že během pouhých několika minut stihl být krysa i pes. A že Stalin určitě není úplně zdravý, protože teď zjevně zase Alanových služeb hodlá využít.

Alan si však už nechtěl nechat líbit žádné sprostoty. Přijel do Moskvy pomáhat, ne pro nadávky. Stalin si teď bude muset pomoct sám.

„Napadla mě jedna věc," prohodil Alan.

„Co?" zeptal se vztekle Stalin.

„Nechtěl by sis oholit ten knír?"

Tím večeře skončila, protože tlumočník omdlel.

9 / 10


Vydalo nakladatelství ©Pirat v roce 2009, přeložil ©Zbyněk Černík, vyšlo v nakladatelství© PANTEON roku 2013.

Ukázka knihy vyšla v červencovém čísle Literárních novin v příloze Pražská knižní revue, která mapovala české překlady současné švédské literatury. Kromě celé řady současných spisovatelů, jsme publikovali i ukázku světového humoristického bestselleru Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Knihu v češtině vydalo nakladatelství PANTEON. Protože v revue je uvedeno jiné nakladatelství uveřejňujeme výše úryvek i s uvedením správného nakladatelství.

Editor PKR se nakladatelství PANTEON omlouvá.

10 / 10

Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Recommend Documents