Hvězda nad. Šéf Heinekenu Erik Hamel nemá závratě, zato má vizi: jak národu pivařů ukázat, že pivo není jen pivo

Hvězda nad prahou

Šéf Heinekenu Erik Hamel nemá závratě, zato má vizi: jak národu pivařů ukázat, že pivo není jen pivo.

8. 12. 2014, číslo 10/14

1ZEN

S t y l o v ý

m ě s í č n í k .

V yc h á z í

s  d e n í k e m

E 1 5

editorial

Růže je růže je růže

▲ Inzerce A141009953

M

oji milí čtenáři, dnes bych se s vámi rád podělil o útěchu z poezie. Vyprovokoval mě k  tomu fejsbůček, který já nerad, ale právě jsem tam samovolně přečetl velkou hádanici pod jedním článkem. A řeknu vám: tolik kýblů emocí kvůli prdu... Bože, ať naši civilizaci nespláchne záplava všech těch prázdných slov. Své výpisky z  četby začnu jednou starou legendou, kde Bůh praví lidem toto: Ve vašem světě je bohužel téměř vše vytvořeno ze slov. Bylo tím myšleno, že lidská společnost je vytvořena energiemi, které se skrývají za slovy a jež slova uvádějí v život. Mluvit a psát je vlastně čistá magie. Je to kouzlo, kterým beztvarou a  neutrální existenci Všehomíra přetváříme v „náš svět“. Ostatně v angličtině sloveso spell znamená jednak spelovat čili hláskovat slova, a jednak kouzlit. Dřív bývalo básnění sexy. Jaroslav Vrchlický, který v  překladu Opilého korábu famózně veršuje Kéž děti by viděly/ty reje zpěvných ryb,/ na vlnách s květy pěn, býval celonárodní celebritou. Básník Vrchlický podoben Mojžíšovi s  úchvatně bohatým bílým vousem chodil pomalu pražskými ulicemi (tehdy muži už od dvaceti let toužili vypadat jako starci) a  hluboce se mu klaněli herci a  zpěváci, což byli spíše kejklíři, kteří to měli blíž do  cirkusu než do dobré společnosti. T. S. Elliot ve své eseji On Poetry and Poets sdělil, že poeta má epochální důležitost, neboť právě on posouvá hranice jazyka. A tím, jak už víme, mění vše kolem nás. Dnes každý něco píše. Ale víte jak. Je to jako v té básni od Emily Dickinsonové: Jak smutné někým být!/Jak žába, jež si kváká/celý červen svoje jméno/louži plné bláta.“

Pamatuji si to přesně, tvorbu Emily Dickinsonové jsem objevil v polovině 90. let, kdy jsem v novinách dělal přílohu s názvem Media@komunikace. Psali jsme o tehdy zbrusu nových vymoženostech, jako byl internet. Ondřej Neff tam měl sloupek s názvem „Bit, či nebit“, což nám přišlo vrcholně cool. No a psali jsme, že v jednom městečku v USA je největší koncentrace počítačů na světě. A že tam prováděli sociologický výzkum, který zjistil, že v obci ochabl sociální život, neboť všichni sedí doma u computerů a posílají si vzkazy, které tehdy autor článku nazval „digitálními kecy“. Mně to tenkrát přišlo jako temně humorné sci-fi. Ale co jsem to chtěl říct. Jo! Tento editorial vlastně píšu čistě sobecky proto, abych se s  vámi mohl podělit o  svoje nejzamilovanější věty. A  protože ZEN je papírový časopis, a  tady žádné diskuse pod články nevedeme, tak vy nemůžete oponovat a  musíte si poslechnout tohle: Růže je růže je růže. Blbost? Ti, kteří si už nepamatují Gertrudu Steinovou, duchovní guvernantku Ernesta Hemingwaye a  jeho přátel ze ztracené generace v Paříži, mě asi nepochopí. Je to totiž kód. Klíč od dveří vnímání. Kdysi se tato podivná věta převalovala na jazyku jako dvacetiletý rum a přemítalo se o ní do půlnoci. Kdysi. To už je dávno.

Kdysi se tato podivná věta převalovala na jazyku jako dvacetiletý rum a přemítalo se o ní do půlnoci.

Jan Müller, šéfredaktor

ZEN03

obsah citát čísla

Přijel na Vánoce s řečmi slibů, tak jsem čekala prsten. Dostala jsem bonboniéru a mejdlíčka. Myslela jsem si, že je to fór, když je to boháč od filmu. Protože to fór nebyl, tak jsem ho poslala k vodě... – Jak ženy hodnotí úroveň dárků od svých mužských protějšků? Více na str. 18. ZEN Magazín Stylový měsíčník. Vychází s deníkem E15 ŠÉFREDAKTOR Jan Müller, 225 276 391 ([email protected])

Hvězda nad praHou

Šéf heinekenu Erik Hamel nemá závratě, zato má vizi: jak národu pivařů ukázat, že pivo není jen pivo.

zástupkyně šéfredaktora Hana de Goeij, l. 334 ([email protected]) redakce Viola Černodrinská ([email protected]) 1ZEN

Art Director Samuel Kubín

S t y l o v ý

m ě S í č n í k .

v yc h á z í

S

d e n í k e m

e 1 5

obálka Foto: Lucie Robinson

fotoprodukce Halina Šebesťáková Fotografové čísla Eliška Harrisová, Bára Prášilová, Lucie Robinson, Veronika Rose, Jana Tapio & Dorota Velek, Alexander Dobrovodský, Petr Hricko, Ondřej Tylčer DTP Retušéři: Miloslav Pařík (vedoucí), Libor Horyna, Milan Kubička, Zdeněk Němec Technické zpracování: Jan Karásek, Jiří Pavlíček INZERCE David Korn (ředitel), 225 347 250 Lenka Benetková, 225 276 481, 724 810 810 e-mail: [email protected]

Generální ředitel David Hurta MARKETING Hana Holková (ředitelka), 225 276 276 Markéta Priknerová (Brand Manager), 225 276 157

TISKÁRNA EUROPRINT a. s.

6 zblízka Do růžova I 8 chodec Tipy I 10 planeta zen Co nás čeká I 12 test Czenglish 14 interiér Provoněné svátky I 16 jím, tedy jsem Óda na pórek I 18 ona & on Dávání dárků I 24 fashion Báry Prášilové I 32 příběh značky Heineken I 40 foto Hořící muž 50 rozhovor Lišák s měkkým srdcem I 56 téma Tři kacířské příběhy l 60 Tipy na Vánoce Keltnerovy knihy I 68 Banka v kapse Mastercard I 74 na drinku Tito Cordero 76 Art & Business Dvořák&Sec I 79 Zen like I 80 dárky

MK ČR E20920 ISSN 1805-630X Tištěný náklad ověřuje ABC, člen IF ABC

Web magazínu ZEN: zen.e15.cz I Archivní vydání ZENu: zen.e15.cz/archiv

DISTRIBUCE a VÝROBA Soňa Štarhová (ředitelka), 225 276 252 VYDAVATEL Mladá fronta a. s. Mezi Vodami 1952/9 143 00 Praha 4 – Modřany IČ: 49240315 VYCHÁZÍ 8. 12. 2014

04ZEN

▼ Inzerce A141014579

„My name is Victor Habchy, I am a everloving photographer from Paris.“ Tohle a nic víc o sobě píše mladý fotograf na svém webu www. victorhabchy.com. Ono ani není třeba, jeho fotografie řeknou vše. ZEN hrdě otiskuje jeho fantastickou reportáž z festivalu Burning Man na straně 40.

Růžová symfonie Své první vůně začal Francis Kurkdjian tvořit už před dvaceti lety, když před ním stála obrovská výzva – totiž přetvořit parfém, který pro Marii Antoinettu, manželku Ludvíka XVI., vytvořil Jean-Louis Fargeon. Intenzivní parfém s vůní růže, jasmínu a pomerančového květu je podle historiků opravdu autentický. Dnes představuje Francis parfém o něco jemnější. Á la rose je vyznáním lásky k ženám. Při komponování své nejnovější vůně si Kurkdjian vybral okvětní lístky dvou druhů růží. V každé lahvičce Á la rose se ukrývá absolue z 250 májových růží z Grasse, které tvoří omamně květinový základ s medovým nádechem, a 150 damašských růží v podobě esenciálního oleje, jenž tvoří hlavu parfému spolu s nótami hrušky a liči. Á la rose za 4100 Kč (70 ml) bude k dostání od poloviny ledna 2015 exkluzivně v Ingredients, Jáchymova 2, Praha 1

06ZEN

Připravila Viola Černodrinská l Foto Ingredients

▼ Inzerce A141004902

▼ Inzerce A141004899

zblízka

pražský chodec Harmonická žena

TCM Institut, Národní 11, Praha 1

V Institutu tradiční čínské medicíny připravili seminář Harmonická žena, který se koná 24. ledna. Věnuje se otázce harmonie těla a mysli, stejně jako cvičení Radiant Lotus Oigong, které má pozitivní vliv na ženský organismus.

7edm tipů na skvělá místa Připravila Viola Černodrinská Ilustrace Tereza Kovandová

Benefit pro obočí

Sephora, Václavské náměstí 19, Praha 1

Ještě než dorazíte na ples, můžete se nechat zkrášlit v jedné z parfumerií Sephora, kde vám kolem obočí nalepí řadu krystalů Swarovski pod značkou Benefit. S takovým obočím jistě uděláte parádu.

Kouzelná vana

Janáčkovo nábřeží 7/86, Praha 5

V salonu Miracle Esthetic Clinic And Spa přibyla vana. Ale ne jen tak ledajaká. Vana je totiž kyslíková. Zbavuje prý stresu, odbourává celulitidu, omlazuje, pomáhá při bolesti a zlepšuje i kvalitu spánku! S vůní moře

Panská 9, Praha 1

Obchod se svěží dámskou a pánskou módou Freshlabels otevírá novou kapitolu. Nabízí totiž nově i kosmetické produkty a vyplouvá pod vlajkou Sea salt spreje, jenž je pro všechny, kteří prý nechtějí být za „mastňáka“.

Dlouhá tržnice

Dlouhá 14, Praha 1

08ZEN

Vuitton třípatrový

Pařížská 3, Praha 1

Náš zákazník, náš pán 28. října 14, Praha 1

V módním butiku Harmont&Blaine otevřeli VIP club, který nabízí stálým zákazníkům servis s nadstandardním přístupem. Celé patro s barem, zkušebními kabinkami a relaxační zónou je vyhrazeno pouze na jednoho zákazníka či jeho rodinu.

Legendární pařížská značka Louis Vuitton otevřela v Praze nový obchod. Kromě tří pater zboží se zákazníci vůbec poprvé mohou setkat s dámskými a pánskými ready-to-wear kolekcemi.

▼ Inzerce A141013876

V Praze otevřeli nový prostor s názvem Tržnice Dlouhá 14, která je plná středomořských lahůdek. Pochutnat si můžete například na sušené šunce jamón serrano, italské pastě všeho druhu, domácích koláčích či výborné kávě.

Lumix DMC-LX100 Tvůrčí svoboda pro každý okamžik LUMIX LX100 je vybaven nově vyvinutým objektivem LEICA DC VARIO-SUMMILUX f/1,7–2,8. Univerzální rozsah zoomu objektivu 24–75 mm (35 mm ekvivalent u kinofilmu), je vhodný pro všechny druhy fotografie, od fotografování na ulici po portrét, zatímco krajinu můžete zachytit v 24 mm širokoúhlém záběru ve formátu 4:3, 3:2 nebo 16:9.

66.2 mm

55.0 mm

114.8 mm Rozměry zahrnují vyčnívající části. Hmotnost včetně baterie a paměťové karty SD je 393 g.

Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

sloupek

Planeta

2. Srdce do korporace Začínáme chápat, že ke smysluplné práci patří také srdce. A ačkoliv hlava vyrábí nápady a ruce vydělávají, bez srdce to nejde. Manažeři i zaměstnanci začnou praktikovat strategii „statečného srdce a mírného hysterického záchvatu“, aby omezili působení onoho korporátního ducha, jenž nemá pocity, a tím je nelidský. Ve velkých firmách se začnou formovat ostrůvky „pozitivního deviantství“, jakési partyzánské buňky, jež budou šířit lidskost, aniž by zpochybňovaly hierarchii firmy a dívaly se na své nadřízené jak na idioty. 3. Lokálně a sousedsky Lokalita je „in“. Tak třeba: U vinohradského kostela sv. Ludmily zpívá skrumáž lidí na Štědrý den koledy. Normální Pražáci zde rozdávají cukroví, sýrové tyčinky, baví se spolu. Sousedi, kteří se dřív neznali, si začínají povídat (i mimo Vánoce!); o počasí, o uklizení dvorku, o dětech. Kamarádi

zakládají vesnici, aby mohli bydlet spolu. V obyčejné tramvaji se dějí zázraky – lidé spolu mluví! Váš soused může být báječný člověk. Jen musí někdo udělat ten první krok. Kdo jiný než vy. 4. Skromnost To slovo zní tak strašně nábožensky, že jsem ho váhal použít. Ale pokud chceme přežít, je „udržitelný rozvoj“ bohužel málo. Musíme se začít, ach ouvej, udržitelně zmenšovat. Akceptovat to, že nějakou dobu neporosteme. Alespoň ne skrze HDP, velikost konta a počet nalétaných mil. Začínáme chápat, že dosavadní růst totiž končí v blázinci nebo na hřbitově. Zkusme namísto toho vypnout mobil, potkat se s přáteli mimo Facebook nebo jen tak ležet pod stromem. Inteligentní nicnedělání, toť krásný trend! 5. Intuice místo excelu V nejistém prostředí je těžké spoléhat se na tabulky, grafy a přesná čísla, jež o životě nic neříkají. Intuice je to, co nám ukazuje cestu, ještě než o ní začneme přemýšlet. Rozvoj intuice by se pomalu mohl stát předmětem na základní škole, neboť její používání nejen že usnadňuje život, ale otevírá nás přímému, emočnímu pojetí souvislostí. Což je v dnešním superkomplikovaném světě balzám na duši.

Ve velkých firmách se začnou objevovat ostrůvky „pozitivního deviantství“, partyzánské buňky, které šíří lidskost...

6. Vydržet protiklady Dost bylo „mužských“ a „ženských“ cest, levicových a pravicových stran, černých či bílých strategií. Definitivně jsme pochopili, že jin a jang se neustále mísí, že nahoře i dole je neoddělitelné a miš a maš jsou v tantrickém spojení. A ačkoliv věrnost „té pravé metodě“ působí tak nádherně panensky neposkvrněně, musíme se stále víc zabývat svou nedokonalostí i vlastním stínem, který tak často nechceme vidět. Prostě mišmašem. Neboť král je ten, kdo vnímá svět jako celek. Tak ať se vám v roce 2015 daří.  Jan Bílý

P. S. Autorův blog najdete na janbily.blogspot.cz. Více také na jeho stránce www.konstelace.info. Jeho poslední kniha se jmenuje Vidím v tobě Boha, vidím v tobě Bohyni!.

10ZEN

▼ Inzerce A141014126

1. Nejistota vládne Pokud jsme se dříve obávali morových ran, nevolnických bouří či kádrového oddělení, je dnešní největší strašidlo nejistota. Prosklené paláce pojišťoven, které po světě vyrůstají jako houby po dešti, a  bující houští předpisů a zákazů mají své podhoubí právě v naší touze mít vše pod kontrolou. A tak se společnost bude dál dělit na ty, kteří volají po „silném vůdci“, jenž jim slíbí návrat k jistotě a řádu, a na ty, kteří se snaží vypořádat s tím, že ve světě není nic pevného. Protože nejistota znamená i obrovskou šanci nechat věci plynout, a  tím dosáhnout skutečného štěstí. Přeji hodně odvahy!

Propagátor systemických konstelací, spisovatel a kouč Jan Bílý, věští ZENovým čtenářům, co je (možná) čeká v roce 2015.

Foto Shutterstock

N

edávno jsem seděl v  jakémsi nóbl hotelu a  odpovídal na otázky. „Tak copak nás, pane Bílý, čeká podle těch vašich konstelací v  příštím roce?“ chtěla vědět moje hostitelka. „No to vám tedy určitě nepovím, protože já rozhodně nepoužívám konstelace k věštění,“ odsekl jsem a vzápětí se za svoji aroganci zastyděl. A  tak se nyní, v  předvánočním čase pokání, omlouvám všem, které jsem zklamal, a pokusím se načrtnout šest nastupujících trendů. Možná už pro rok 2015.

test

Novinář Luboš Heger nyní otestuje vaši anglickou výslovnost... a taky schopnost sebeironie.

Japonská společnost JVC se ve světě běžně vyslovuje jako: a) džívísí (1 bod) b) džejvísí (2 body)

2.

Slavnou britskou skupinu známou u nás jako „párplové“ v londýnském baru nejlépe spolustolovníkům přiblížíte jako: a) dýp páple (2 body) b) dýp párple (1 bod) c) dýp prpl (3 body)

3.

Pakliže se v intelektuální diskusi dostanete ke jménu spisovatele Kurta Vonneguta, vaši angličtí posluchači jej identifikují rychleji, pakliže jej vyslovíte jako: a) kurt fonegut (1 bod) b) kurt vonegut (2 body) c) krrt vonigt (3 body)

4.

Kdybyste chtěli pokročit k další legendě písemnictví, J. D. Salingerovi, označíte jej nejspíše za: a) džídý selindžra (2 body) b) jédé zelingra (1 bod) c) džejdý selindžra (3 body)

5.

Možná jste slyšeli o irském básníku W. B. Yeatsovi. Jeho jméno znají angličtí studenti jako: a) vébé jíc (1 bod) b) dabljúbí jíc (2 body) c) dabljúbí jejc (3 body)

12ZEN

Asi znáte Murphyho zákony. Kdybyste je chtěli vyslovit v originále, rodilý mluvčí by vám lépe porozuměl, pakliže byste je vyslovili jako: a) márfyz lóz (2 body) b) márfys lós (1 bod) c) mrrfyz lóz (3 body)

7.

Když někde uslyšíte výraz (foneticky přepsatelný) jako sumérienz, řeč je nejspíše o: a) letních dovolenkářích (1 bod) b) Sumerech (3 body) c) sumářích (2 body)

8.

Legendární americký vůz Chevrolet se v originále vyslovuje: a) čevrlet (1 bod) b) ševrolet (2 body) c) ševrlej (3 body)

9.

Již zdomácnělé slovo „event“ (znamenající jakoukoli událost společenského významu) zní v originále nejblíže tomuto přepisu: a) event (2 body) b) ívnt (1 bod) c) ivent (3 body)

10.

Anglické sousloví „land yacht“ znamená následující (a vyslovuje se asi takto): a) pozemní jachta – lend jacht (2 body) b) přistát s jachtou – lend jágt (1 bod) c) „amerika“ – lend jót (3 body)

11.

Výslovnost literárního žánru zvaného „fantasy“ se nejvíce blíží tomuto fonetickému přepisu: a) féntezy (2 body) b) fantazy (1 bod) c) féntesy (3 body)

12.

Slovo „krize“ se anglicky vysloví jako: a) krajzis (2 body) b) krajsis (3 body) c) krešis (1 bod)

13.

Po foneticky vysloveném slovu „akilíz“ si rodilý mluvčí nejspíše představí: a) vraždícího maniaka (1 bod) b) Achilla (3 body) c) úchyla (1 bod)

14.

Slavný průkopnický programovací jazyk se foneticky nazýval: a) bejzik (2 body) b) bejsik (3 body) c) bazik (1 bod)

15.

Legendární americký prezident Ronald Reagan byl doma vyslovován jako: a) rígen (1 bod) b) regn (2 body) c) rejgn (3 body)

16.

Doslovná odpověď české barmanky na žádost manažera, aby si vzala službu navíc, zní: „Only if you get down on your knees and please me!“ Nejlépe se dá přeložit asi jako: a) Jen když si kleknete a poprosíte mě. (1 bod) b) Jen když poklesnete a pohladíte mi koleno. (1 bod) c) Jen když si kleknete a potěšíte mne (ve smyslu „uděláte mi to“). (3 body)

17.

Podle Márfyho zákona se mi pokazilo Džívísí, takže neuslyším Párply!

Česká obchodní budova Anděl Media Centrum se správně vyslovuje: a) anděl mídia sentr (1 bod) b) anděl media centrum (2 body) c) těžko říci (3 body) Hodnocení: 17 až 28 bodů: Hovoříte plynně Czenglish. Výhodou je, že většina spoluobčanů vám perfektně rozumí, třeba když souborům v počítači říkáte „filé“ a pronášíte věty jako „damage to speak“ (škoda mluvit). Nevýhodou je, že zbytek světa uvádíte v úžas, když mu třeba vyprávíte, že zítra vstáváte „ýrly“ (jako že brzy). 28 až 40 bodů: Jste někde na půli cesty, lidé jako Sting pro vás sice navždy zůstanou „stink“ (což znamená „smrdět“) a taky nikdy nepochopíte, proč by se „increasing“ nemělo vyslovovat „inkrízink“ (ve skutečnosti „inkísing“). Ale té pravé výslovnosti budete stále closer (což se kupodivu vyslovuje klousr, nikoli klouzr). 41 až 50 bodů: Blížíte se dokonalosti. Už víte, že každá druhá hláska v angličtině zní „ɜ“ (a v souslovích jako „word perfect“ jiné ani nezazní) a přízvuk si klidně skáče ze slabiky na slabiku (třeba v „economy-economic“ ze druhé na třetí). Neuniklo vám, že takový Harry Potter je v USA či Británii skoro jiná osoba („pádr“ versus „potr“). Ještě chvíli a budete čelit dotazům, zda náhodou nejste z Austrálie.

Ilustrace Shutterstock

1.

6.

▼ Inzerce A141013278

Stalo se to někdy na sklonku roku 1999, v Kosovu ještě doznívaly srážky mezi Srby a Albánci. Naše novinářské auto zastavil příslušník KFOR černé pleti a řekl cosi jako „vérjúkémero“. Odpověděl jsem mu: „Kamera?“ Netuše, že se ptá na národnost (Where do you come from?). „Cameroon?“ reagoval na mou otázku chlapík střežící mrazivým větrem ošlehávaný checkpoint. „Chápu, chcete říci, že jste z Kamerunu,“ odpovídám s úlevou, že konverzace dostává jakýsi srozumitelný ráz. „Vylezte z auta a opřete se o dveře!“ zazněl striktní příkaz. Stál jsem v tom dvacetistupňovém mrazu v košili asi dvacet minut, než se vše vyjasnilo. A proč to všechno? Hovořil jsem prostě tehdy „Czenglish“ (trefný termín pro bohemismy v angličtině od kanadského profesora Dona Sparlinga). Udělejte si s námi malý test, jak jste na tom s Czenglish vy.

Poteste sve pratele

Vychutnejte si každý okamžik. Nový kuchyňský robot Chef XL Sense představuje více než 65 let inovací a nejvíc intuitivní design v historii značky Kenwood. Pečení a vaření je radost díky kvalitě, spolehlivosti a snadnému používání. Výjimečné pokrmy a nezapomenutelné vzpomínky – kdykoliv. Podělte se o svůj zážitek z vaření či pečení a vyhrajte nový Chef XL Sense na kenwoodworld.cz/chefsense

Chef XL Sense 1-1 210x270 Zen 01.indd 1

25.11.14 15:09

INTERIÉR

Stylová redaktorka ZENu Viola Černodrinská vybrala svíčky a difuzér, které z vašeho zatuchlého pracoviště udělají ráj. Ve starověkém Egyptě macerovali tamní léčitelé květy v oleji na slunci několik dní, aby se uvolnily jejich aromatické látky. O pět tisíciletí později si francouzský chemik a kosmetik René-Maurice Gattefossé popálil ruku, použil na ni levandulový olej a vymyslel slovo „aromaterapie“. A dnes si bez vůně nedokážeme představit snad jediný den. Jsou důležitou součástí našich osobností, mohou dekorovat, stejně jako léčit. I obyčejnou místnost lze pozvednout vůní a úplně ji proměnit. Santalové dřevo, bergamot, kůže nebo jasmín uvolňují a evokují příjemné vzpomínky. Při tom všem sedíte v kanceláři. Díky vůni však trochu neobyčejné. Ilustrace Iva Boháčová

Značka Cire Trudon patří mezi nejstarší manufaktury na zpracování vosku na světě a bez přerušení funguje už od roku 1643. Svíčky okouzlily Ludvíka XIV. nebo Marii Antoinettu. Vůně Ernesto je plná rumu, grapefruitu a bergamotu přecházející v pačuli, tabák a kůži tak, že minimálně měsíc a půl bude váš interiér vonět jako tato ušlechtilá svíčka. Cena 1950 Kč, www.ingredients.cz

Vonná svíčka Lily značky Crabtree & Evelyn voní po konvalince, která je obohacená o lesní mechy, pižmo a ylang ylang. Ideální jako dárek a připomenutí jarních časů. Svíčka je bez toxických látek a hoří zhruba 40 hodin. Cena 950 Kč, crabtree-evelyn.cz

Kosmetika a bytové vůně Santini jsou vyrobeny z francouzských surovin. Vonný difuzér Praha s ratanovými stébly vydrží vonět zhruba 150 hodin. Praha je poměrně univerzální vůně s lehkými tóny levandule. Cena 389 Kč, 100 ml, www.e-santini.cz

Za značkou Meadows stojí dvě mladé Češky. Voňavé svíčky jsou vyráběné ručně ze sojového vosku, jenž se plní do originálního foukaného skla. Sladké tóny vanilky a cedru v kombinaci se santalovým dřevem a feferonkou voní opravdu netradičně. Cena 1090 Kč, www. meadows.cz

14ZEN

▼ Inzerce A141009823

Tiziana Terenzi je značka, která přináší velmi smyslné až orientální vůně. Kámen s vůní bergamotu v kombinaci s jasmínem, santalovým dřevem, medem a kakaem voní v naší redakci už třetí měsíc. Do nenápadného interiérového doplňku se navíc dá stále dokupovat jedna ze třinácti parfémovaných náplní. Cena 3000 Kč, www. maison&tulipes.cz

jím, tedy jsem

Dej Bůh pórku mému dvorku Londýnská dopisovatelka ZENu (a náruživá zahrádkářka) Anastázie Harrisová ve svém foodie seriálu tentokrát o nedušení porku a zelených kolonií v centru měst. Foto Eliška Harrisová

16ZEN

A

ť šlo o  odminování česko-německých vztahů, nebo o přípravu setkání s prezidentem Chirakem, Václav Havel k mnoha závažným rozhodnutím dospěl „u polívky“. Hradní restaurace Na Vikárce hned zkraje prý přizpůsobila svůj jídelní lístek prezidentově slabosti pro toto skvostně české jídlo.  Zvednu výhružně obočí, když děti hlasitě srkají z  polévkové lžíce, ale ony jen vesele odseknou, že mě tímto chválí a že Číňani se urazí, když nebudou u jejich jídla hlasitě usrkávat. Po lžičkách, opatrně srkat horkou polévku a  cítit, jak se její teplo rozlévá vděčnými útrobami, musí být jedna z  těch mála primárních slastí (stejně jako zíraní do plamenů); vyzáblého člověka srkání polévky zjevně blažilo od úsvitu věků. Dnes ráno jsem vykopala jinovatkou postříbřený párek pórků. Allium porrum, dobrého půl roku (ze semínka) pěstěný skvost a potěšení každého gurmána. V menší, a tedy vůči žaludku jemnější formě obsahuje blahodárné látky česneku a zvlášť v zimě je k nezaplacení. I když nemáte zablácený kousek z  vlastního záhonu, ale zdánlivě vypulírovaný ze supermarketu, vyplatí se před přípravou pórek podélně naříznout a obrácený vzhůru pořádně propláchnout. Zapoměnte hlavně na gastronomii zemí Komunistické internacionály, která velela (v Praze stejně jako v Sofii stejně jako v Leningradu stejně jako v DrážInzerce A141013867 ďanech) syrový pórek nasekat a nevábně oschlý podávat s ujištěním: příloha v ceně.  Zeleňte se A zapomeňme na nejoblíbenější termín české kuchařky: PODUSIT. Jakmile čtu podusit, vybaví se mi otázka dítěte, jež začalo chodit do školní jídelny: „Mami, proč je ten hrášek šedý?“ Protože je po smrti! Zelenina má být (až na výjimky) požívaná zelená a  neudušená. Co takhle hodit bílou a světle zelenou část póru do vařící vody, vytáhnout, jen co změkne, pokapat citronem, olivovým olejem, posolit, popepřit – voilà! K tomu si rozpečte oblíbený sýr a  máte skvělou rychlovku. Nebo v  kombinaci s  bramborem vydatný salát. Jakmile pór dlouho dusíte, získá slizkou konzistenci, což je vítané jen u gulášů. A pozor, smažíte-li ho na oleji, nepřipálit, jinak stejně jako česnek zhořkne. Coby socialistický teenager jsem si utahovala ze zahrádkářských kolonií. Měli jsme nedohledný

sad, pinožit se na kusu půdy obklopené sousedy mi přišlo směšné. Netušila jsem, že čtvrt století po revoluci se brněnští zahrádkáři proslaví smělým odporem proti nechvalně proslulé radnici!  Svaz zahrádkářů (Royal Tunbridge Wells), jehož jsem členem, musel taky v  minulosti bojovat s  radnicí popoháněnou nenasytnými developery. Jen s  podporou většiny obyvatel města ustál trvání kolonie, která leží na těch nejlukrativnějších pozemcích. Svět se mění, ale možnost pronajmout si za nízkou cenu kus pole a pěstovat na něm zeleninu, ovoce a květiny pro vlastní potřebu se ukazuje čím dál prospěšnější pro psychické a fyzické zdraví jednotlivců, a tím i celého města. Po 75 letech trvání (a patronátu prince Charlese) si nás už nedovolí odsunout někam na kraj. Když zbankrotoval Detroit, celé bloky kdysi prosperujícího města zůstaly neobydlené. Zchátraly, musely se strhnout a  vybagrovat a  časem na jejich místě mladí umělci začali zakládat farmy. Ten zvuk, kdy si ulomíte kukuřici a protrháváte se k jejímu zlatému klasu! Jsou požitky, jichž se elektronická generace nejen odmítá vzdát – ona je dnes na Západě vyhledává a  upřednostňuje před materiálním pohodlím a spotřebitelstvím!  Běžte tedy i vy, a vyžeňte od koryt funkcionáře, co se snaží zahrádky ve středu města likvidovat a  vyhánět pěstitele na okraj. Zeleňte se a množte se!

Pórková polévka hodná prezidenta (zimní a plná vitaminů a minerálů)

Pečlivě vymytý pórek (dva velké nebo čtyři slabší) nakrájejte na patnáctidvaceticentimetrové kousky. Do půl litru vařící vody vhoďte nejdřív nejzelenější část póru (a tu nakrájejte na menší, třeba dvoucentimetrové kousky), a na kostky nakrájené oloupané brambory (pokud máte vlastní nebo jiné bio, nemusíte se namáhat s loupáním). Po třech minutách přihoďte zbytek pórku a jeden stonek zelené celerové natě (pokud máte). Jakmile brambory nejsou syrové (raději tvrdé než převařené!), přelijte obsah hrnce do mixéru. Postupně přešaltujte až na nejvyšší stupeň. Ochuťte troškou citronu, čerstvě rozemletým pepřem a osolte podle chuti. Schválně ji dejte takto ochutnat, je tak krémová, že vám nikdo neuvěří, že jste ji nevylepšili smetanou. Nicméně můžete servírovat s lžičkou řeckého jogurtu. Na snímku na protější straně autorčina zahrádka a nahoře její výpěstky.

ZEN17

ona & ON

Dáti dárek dámě Toť nelehký úkol! Spisovatelka Věra Kudynová pro ZEN píše o situacích, kdy rozbalování dárku připomíná spíše scénu z černé komedie. Ilustrace Tereza Kovandová

O

čekávat něco překvapivého, a navíc jen k  svátku, je samozřejmě pošetilé. Očekávat však něco malého a  mi­lého je standardní. Mé napětí bylo o to větší, že s mým dárcem jsou vždy celkem dobré zkušenosti, v krabičkách od něj jsem rozvázala již mnoho pěkných pozorností. Kytku číšník ubytoval do vázy, jen co podal aperitiv. A při něm dostávám do ruky malou krabičku. Naši přátelé při společné večeři také zvědavě pokukují. Že by nějaký přívěsek z mých oblíbených polodrahokamů? S  napětím rozbaluji mašli a  vyndavám ten tajemný předmět, který mi přivezl ze své poslední cesty do Tanzánie. Je to... mýdlo!!! Koupené nejspíš někde na letišti. Léta zkušeností v  manažerských pozicích mě vytrénovala tak, že umím nasadit tvář pokerové 18ZEN

hráčky. Nebylo na mně nic znát; o to hůř ale bylo uvnitř! Tam vše bublalo, bouřilo a burácelo... Můj dárce má intuici. Byl nesvůj, co se to se mnou děje. Pak se odvážil zeptat. „Dal jsi mi mýdlo,“ zasyčela jsem, „to by nesnesla ani moje prababička, která jedla k obědu suché brambory, ale říkávala mi: Jako dárek se mýdlo nehodí!“ On byl uražen, já naštvána. Mýdlo! Pro mě důkaz jeho nepozornosti a přezíravosti! On nechápal, že jsem tak zuřivá, když přece nezapomněl a „něco“ mi přivezl. „To by mě taky hodně rozčílilo,“ komentovaly všechny moje známé situaci, ze které jsem se potřebovala v následujících 48 hodinách asi sedmkrát vypovídat. Skoro všechny měly ale podobnou zkušenost. Což mě trochu uklidnilo a  zároveň podnítilo moji zvědavost. Proto jsem se pustila do důkladného bádání. Jeho cílem bylo pomoci mužským čtenářům ZENu, kteří chtějí udělat ženám radost, aby pochopili složitosti mysli obdarované, byli si vědomi důležitosti „projektu dárek“ a nikdy nic nepodcenili.

Kytička, nebo bavorák? Vánoce, narozeniny, svátek, výročí, všechny tyto události jsou spojeny s  dárkem. Jde o důležitý symbol, který ukazuje s přesností digitálních vah, jak dárci na obdarované záleží. Nejcennější dary jsou pro ženu takové, které dokazují, že na ni muž myslí, zná její přání, a proto vybírá s citem. Takový dárek je zpravidla potvrzením krásného vztahu či trampolínou do ještě vyšších sfér. Zato opakované zklamání může způsobit zkázu podobnou výbuchu jaderné bomby. Na téma vhodného či nevhodného daru jsem otevřela na Facebooku diskusi. Jeden muž hlásal, že kytička fialek z lásky je lepší než bavorák, což mu všechny diskutující jednotně vyvrátily. K bavoráku fialky ano, ale samotné ne! Od mužů rovněž

ZEN19

Jeden muž na facebooku hlásal, že kytička fialek z lásky je lepší než bavorák, což mu všechny diskutující vyvrátily.

Okem vědce

20ZEN

zaznělo: jaképak štráchy s  dárky, když se nelíbí, tak se vymění. Jenže s  takovým přístupem, milí pánové, narazíte jak buldozer do čínské vázy. Začněme od nejnemožnějších dárků: Na vrcholu leží CD, DVD či knihy, když je nabíledni, že muž myslel víc na sebe. Takže rozhodně ne Pokroky v myslivosti, je-li pán nimrod. Zní to jako samozřejmost, ale z mého výzkumu vyplynulo, že mnozí muži jsou opravdu mimo. Milena měla doma zrovna takový exemplář, takže si dárky na Vánoce začala kupovat sama, zabalila je a  před dětmi překvapeně otevřela, aby později z manžela vymáhala peníze. Asi nepřekvapí, že dnes už jsou rozvedeni. Zdánlivě taktické, avšak ve skutečnosti velmi ošemetné je domluvit se, že si k Vánocům nedáme nic, neboť jsme právě utratili spoustu peněz za byt. Dohodnout se takto pro ženu znamená, že zabalí knížku nebo lístek do divadla, pro muže je ale nic NIC. Takže pozor na zadání! Mnohému muži ovšem nepomůže ani nápověda. „Ptal se, co chci, a tak jsem řekla hodinky, auto či španělsko-český slovník. Samozřejmě jsem chtěla hodinky, řekla jsem i přesnou značku, ale dostala jsem slovník!“ Z  této zkušenosti se dá pro ženy vyvodit následující: přání sdělit zcela přesné!

Názory žen na to, jaký by měl být dárek, jsou jednotné – z lásky, od srdce, abych věděla, že na mě myslí. Hodnota je dárku přisuzována případ od případu, nic se nedá zevšeobecnit. Ženy jsou však v tomto ohledu nejlepší znalkyně souvislostí. Co by při nějaké příležitosti bylo málo, je jindy krásné. Muž není zavržen, pokud se s dárkem nestrefí, to se dá s přehledem přejít a příště naznačit… Harpagone, budeš „ex“! Největší vyvrhelové jsou ovšem škrti, harpagonové, lakomci, šetřílkové, hamouni či držgrešle, kteří obvykle – a dárek to jen urychlí – skončí v citovém propadlišti a jsou zařazeni do kategorie „ex“. „Muži, co odměřují milenkám nebo svým ženám kroupy do hrnce, si dělají ohromnou ostudu, a ty je kvůli tomu dříve nebo později opustí,“ tvrdí kamarádka Alice. Jiná diskutující dodává: „Seznámila jsem se s anglickým producentem, mluvil o svatbě. Přijel na Vánoce s řečmi slibů, tak jsem čekala prsten. Dostala jsem bonboniéru a mejdlíčka. Myslela jsem si, že je to fór, když je to boháč od filmu. Protože to fór nebyl, tak jsem ho poslala k vodě, čemuž dlouho nemohl uvěřit.“ Další kamarádka žila řadu let s  mužem, který vydělával stamiliony, ale jí ani nepřispěl na hypotéku na

▼▼ — ▼▼▼ Inzerce A141014608 — 4609

Moje soukromé bádání by mělo být potvrzeno či vyvráceno odborníkem, proto jsem požádala sexuologa, profesora Petra Weisse, aby mi vztahy v trojici muž–žena–dárek osvětlil: „Ženy preferují při svém partnerském výběru nejen muže, kteří mají dobrý přístup ke zdrojům, ale i ty, kteří jsou ochotni se s nimi o zdroje dělit. Proto si musí nápadníka nejdříve otestovat z hlediska jeho ochoty do ní investovat. Oceňují dárky od mužů, jejich pozvání na večeři a zaplacení útraty, a to i tehdy, kdy je žena bohatší než on a reálně by to nepotřebovala. Je přitom zajímavé, že ženy neocení mužův dárek z hlediska jeho absolutní hodnoty, ale z hlediska hodnoty vzhledem k měsíčnímu příjmu nápadníka. Stejně je může potěšit sbírka básní od studenta jako diamantový prsten od bankéře. Ženy nejsou vypočítavé, ženy se jen chovají z evolučního hlediska účelně.“ Díky, pane profesore! Aniž bych vám slovo prozradila o svém průzkumu, zcela jste ho potvrdil.

▼▼ — ▼▼▼ Inzerce A141014608 — 4609

byt, ani na auto, a se šperky k Ježíšku se taky moc nevytáhl. Zamilovaná žena dlouho zavírá oči, ale prozření se, dříve či později, nakonec dostaví. O  nemocných lakotou se zmiňuje hodně žen. O těch, kteří při placení u kasy v supermarketu nemohou najít peněženku a  v  restauraci, když přichází číšník s účtem, musejí náhle na záchod. Mnozí milionářští lakomci, právě proto, že jsou tak posedlí penězi, se rádi vyvyšují nad „obyčejné“ muže. Ti ovšem vůči své milované dokážou být v poměru příjem–výdej výrazně štědřejší. Bagrista, který dá své milé pozlacený řetízek s pěkným přívěskem, může být výrazně lepší „terno“. Mužům se troubí do hlavy lecjaké hlouposti, kterými se inspirují, nebo na to přinejhorším přijdou sami. „Kámoška slavila výročí roční známosti s milencem. Pozvala nás na večeři s ním – a dychtivá otevírala krabičku od svého pana Božského. Mysleli jsme, že budeme volat záchranku, jak zbledla, když našla vibrátor,“ povídá moje známá. Stejný příběh mi vyprávěla dáma, která slavila čtyřicetiny na party pro padesát lidí a přede všemi rozbalila taktéž erotickou pomůcku. Jedna diskutující, Soňa, se svěřila: „Měla jsem muže, kterému jsem se moc líbila. Půl roku mi dával různé drahé dárky, taky auto za miliony. Jenže já jsem s ním nejenom nemohla spát, ale ani mu dát pusu. Ani za toho nádhernýho červenýho bouráka! A tak se mi líbil. Po čase ho odvezl, prý že Inzerce A141011755 do servisu. A  to bylo naposledy, co jsem to auto viděla. A naštěstí i toho chlapa.“ Nezapomenutelní jsou rovněž ti, kteří chtějí dárky zpátky. „Můj bývalý snoubenec po ukončení vztahu hystericky vyžadoval všechno oblečení a  šperky, které mi dal. Oblečení si nepamatoval, tak jsem do kufru dala růžové šaty a křiklavou blůzu, ale trval na zlatém masivním náramku, který mi koupil v  Římě při zásnubní cestě. Hlásil pak, že to dal první kurvě, kterou na Václaváku potkal,“ vzpomíná Jarmila. Hrnce prou každou Ale teď pojďme k pozitivnějším zkušenostem. „Vlastnoručně namalovaný obraz, vyřezávaný prstýnek ze dřeva zdobený stříbrem, letecký trenažer a  let balonem v  Krkonoších,“ vypočítává Jana bezvadné dárky svého kreativního manžela; a  ta-

bývalý snoubenec po rozchodu vyžadoval všechno oblečení a šperky, které mi dal.

kových případů by se našlo mnohem víc. „Musí být originální, klidně ať jsou to tkaničky do bot, když budou posázené diamanty od Cartiera,“ má jasno Andrea. „Před mnoha lety jsem od přítele dostala z lásky kamínek pro štěstí. Chtěla jsem ho mít u sebe, tak jsem ho nechala olemovat zlatou klíckou a příteli vrátila. Mrknul na kamínek a zasvítily mu oči. Na dalším setkání mi ho zavěsil na krk na zlatém řetízku. Já jsem jednou našla krabičku od strašně drahého pera, atraktivně zabalila a věnovala mu ji. Když rozbaloval mašli, v jeho očích jsem viděla naprosté zděšení, protože si říkal, co by s takovou předraženou věcí dělal. Pak ji otevřel a byla v ní z  lásky darovaná fialová pastelka. Oddychnul si nadšeně – a má ji dodnes,“ vzpomíná Klára, hrdá držitelka mnoha krásných dárků z lásky. Šperkům bych tady ráda udělala malou reklamu. Cituji proto dámu nejpovolanější, Jitku Kudláčkovou, která se jejich designu, tvorbě a „psychologii“ věnuje dlouhá léta. „Důležité je, aby muž podpořil ženskost své partnerky. To asi nic neudělá lépe než právě šperk. Mnohé ženy jsou praktické, chtějí třeba novou sadu speciálních hrnců – ale toho by si muž neměl všímat, to je přece ,pro všechny‘. Dárek muže sděluje – mám tě rád, máš pro mě cenu a zasloužíš si to.“ Láska ve verších Ne všichni muži jsou obratnými či movitými dárci, nešikovnost je ale na rozdíl od lakoty roztomilá. Je třeba ceněno, že v počátku vztahu muži píší básně – ty ženy opatrují jako klenot. I  ti, kteří se později pro společný život neosvědčili, psali krásné verše – a  ženy je mají schované desetiletí a vědí, kde jsou, i když se stěhovaly třeba pětkrát a  třikrát rozvedly. A  i  po té době si je rády čtou... Kauza mýdlo leccos pročistila. Zpětná vazba je důležitá, i  když o  nevhodnosti daru je třeba mluvit s opatrností přecházejícího přes minové pole. Po svátku jsem měla i  narozeniny a  byla plna očekávání. Rozbaluji exkluzivně zabalenou krabičku. Je v ní obrovské mýdlo ve tvaru srdce. Usmívala jsem se nadšeně a tušila, že vtip bude dokonale dotažen. A nemýlila jsem se! Uprostřed bylo mýdlo umně vydlabané a  v  něm krásný šperk! Takže teď už se můžu těšit i na Štědrý den!  ZEN21

advertorial

xxxxx

Sladká Anglie Ostrovní gastronomie se dlouho netěšila zrovna dobré pověsti. Dnes je Made in England synonymem skvělého jídla! Kromě Jamieho Olivera k její nápravě v Česku přispěl i řetězec Marks and Spencer. Text Viola Černodrinská l Foto Jana Tapio a Dorota Velek

Mulled Punch, 84 Kč

Cranberry & Pomegranate Infusion, 100 Kč

Red Leichester, 70 Kč Cornish Cove, medium Cheddar, 110 Kč Christmas Pudding, 110 Kč

Cornish Cruncher, extra nature Cheddar, 150 Kč

Andit, suscipit venim quis nisl ullutpat wis nos nim quipsustrud magna faci ercil ex elenim vercili smolut adio dolore magna commy nit luptat, velenim

Honey Roasted Cashews, 229 Kč

Luxury Nut Assortment, 229 Kč

22ZEN

Organic Pure Green Tea, Strawberry & Raspberry Infusion, Lemon, Ginger & Ginseng Infusion, vše 48 Kč

Z

ačít ráno toastem s  citronovou marmeládou a  čajem s  mlékem, obědvat hovězí maso s  mátovou omáčkou, k  svačině housku s  marmite, pak zázvorové sušenky a večeře korunovaná vánočním pudinkem, dotáhla bych to až k pocitu, že jsem snad občanem z Britských ostrovů. Takže zatímco jistá česká „paní Marmeládová“ (Blanka Milfaitová, s  níž jsme loni měli v  ZENu rozhovor) dodává britské královské rodině onu zmíněnou citronovou supermarmeládu, v  Česku již léta funguje obchodní řetězec, který nabízí autentické britské lahůdky. Když vejdete do jejich obchodů, čeká vás přetěžké rozhodování, zda koupíte čerstvě upečené sušenky s bílou čokoládou, perfektně dochucený medový humus s cibulkou, ryby nebo raději delikátní octové chipsy, čaje a tekutý karamel. Někdy v  roce 1884 bloumal ulicemi britského Leedsu ruský přistěhovalec Michael Marks. Možná zašel do nějaké z místních kaváren a usrkávaje čaj s mlékem spřádal plány o svém životě, do nějž mu později vstoupil pokladní z velkoobchodní společnosti I. J. Dewhirst Thomas Spencer. Nakonec spolu ti dva založili na Kirgate Market v Leedsu první obchod Marks and Spencer. Dnes má společnost, která sídlí v Londýně, přes 700 prodejen ve Spojeném království a dalších 300 ve více než 40 zemích světa. Koupit si můžete fair trade potraviny stejně jako výrobky z  geneticky nemodifikovaných plodin, což veřejně ocenila například organizace Greenpeace. Nebo rybu, ale takovou, u níž je deklarován odpovědný přístup k rybolovu, což zase oceňuje Marine Conservation Society. „Za poslední dva roky se prodej našich potravin v Česku zdvojnásobil,“ říká šéf sekce potravin Marks and Spencer pro Českou republiku Petr Vokroj, se kterým si ZEN o britských lahůdkách povídal. M&S dováží potraviny do Česka od roku 2004. Jaké byly začátky ve srovnání s dneškem? Začínali jsme se sladkostmi – sušenkami, čokoládou, dárkovými bonboniérami a vínem. Od té doby se mnoho změnilo, prodeje celkově narostly o  stovky procent. Jen tak pro srovnání – za poslední dva roky se prodej našich potravin v Česku zdvojnásobil! Nenavýšili jsme počty prodejen, ale přidáváme sortiment, kterým neustále získáváme nové zákazníky. Nejsilnějšími kategoriemi jsou suchý koloniál (groceries) a víno. „Dárkový“ potenciál našeho sortimentu dnes hraje oproti počátkům výrazně menší roli při rozhodování zákazníka navštívit naši potravinovou sekci. Jaký produkt je absolutním bestsellerem? Fruit & Nut Collection, směs několika druhů ořechů a rozinek. Zní to možná obyčejně, ale když je ochutnáte, zjistíte, že i na takovém typu produktu může vzniknout pozitivní závislost.

Co se nejvíc prodává v aktuální sezoně? V  suchém sortimentu jsou to teď jednoznačně čaje, konkrétně dva druhy: Earl Grey a  Lemon & Ginger Infusion. Vynikající je také naše portské Finest Reserve Port, které v období prosince přebírá roli absolutní jedničky. V chlazeném sortimentu jdou zase na odbyt především sýry cheddar a čerstvé ovoce. Hlavní pozice ale patří humusu, čerstvému masu, drůbeži a rybám. Chystáte nějaké novinky? Přinášíme nové příchutě ovocných čajů, balených do netradičních pyramidových sáčků. V  chlazeném sortimentu jsou to nové dezerty a na Vánoce se můžete těšit na party food. Nebo si můžete připravit z  našich potravin britskou štědrovečerní hostinu s  krocanem a  vánočním pudinkem. Vidíte budoucnost potravin M&S v Česku v jejich postupném rozšiřování i do dalších měst? V  první řadě chceme rozšířit naši přítomnost v  Praze, a  to včetně samostatně stojících prodejen potravin. V  dalších městech ČR budeme sortiment rozšiřovat jen v prodejnách, kde už je přítomna také textilní část sortimentu M&S.

„V aktuální sezoně podzim/ zima se nejvíc prodávají čaje a portské víno, v chlazeném sortimentu jdou na odbyt sýry cheddar a čerstvé ovoce,“ říká šéf sekce potravin Marks and Spencer pro ČR Petr Vokroj.

Jak moc je skladba sortimentu M&S podřizována konkrétním zemím? Z 90 % jsou „chutě“ zákazníků stejné napříč pěti zeměmi, kde je nabídka řízena z Prahy (ČR, Slovensko, Polsko, Litva, Estonsko). Zbylých 10 % jsou odchylky. Příkladem je zmiňované portugalské portské víno, které je populární u nás a na Slovensku, zatímco v ostatních zemích je stejně oblíbený španělský sekt Cava Medium Dry. Jaké jsou momentální trendy v potravinách? Jednak snaha o zdravé, ale přitom chutné potraviny, která se netýká jen snídaňových produktů, ale i hotových jídel, jogurtů, dezertů apod. A pak produkty exotické, například hledání inspirace v thajské, vietnamské, čínské a japonské kuchyni. Britská kuchyně je plná neobvyklých příchutí i receptů, stačí připomenout Marmite či ostrou citronovou marmeládu. Je něco, na co jste si vy osobně ze sortimentu M&S musel zvykat? Všudypřítomná chuť tradičních skotských máslových sušenek shortbread. Neprodávají se totiž jen jako sušenky, ale jejich kousky jsou přítomny v  cereáliích, dortících a  ve spoustě dezertů. Jsou velmi vydatné. Jaký konkrétní produkt máte nejraději? Snídaňové cereálie – Delicious Nutty Crunch. Snídám je s ovocem a bílým jogurtem každý den. A  část mé početné rodiny si „ulítává“ na verzi obohacené třemi druhy čokolády – Triple Chocolate Crunch.

Na chuť jsem zatím nepřišel octovým brambůrkům, které rozdělují i samotnou Británii na dva protichůdné tábory. ZEN23

fashion

24ZEN

Oč kratší jsou prosincové dny, o to kouzelnější jsou chvíle, kdy měkké světlo dopadá na chodce našeho města. A třeba se pak stane něco zvláštního... Jako v ZENové fashion story. Foto Bára Prášilová

Šaty Elisabetta Franchi, 11 730 Kč, Anima Tua Holinky Salvatore Ferragamo, 9440 Kč

ZEN25

Pletené body Milimu, info o ceně na [email protected] Boty Ralph Lauren, 18 630 Kč, Pařížská 17

26ZEN

Sako, 36 260 Kč Košile, 11 100 Kč Kalhoty, 12 290 Kč – vše Dolce & Gabbana

ZEN27

28ZEN

Kabát Diesel, 16 160 Kč Košile Ermenegildo Zegna, 4180 Kč Kalhoty Ermenegildo Zegna, 10 640 Kč Pásek Corneliani, 7800 Kč Boty modelovy vlastní

ZEN29

Dámská vesta Meteo by Yves Salomon, 28 790 Kč, Dušní 3 Košile Ermenegildo Zegna, 6900 Kč Kravata Salvatore Ferragamo, 3420 Kč Kalhoty Corneliani, 9800 Kč

30ZEN

Šaty Elisabetta Franchi, 11 890 Kč, Anima Tua Boty Escada, 18 990 Kč Rukavice, nákrčník Milimu, info o ceně na info.milimu.com

Styling: Milina Havrlantová Make-up: Eva Svobodová Modelka: Kateřina (Unique Models) Model: Jindřich (Pure Model Management)

ZEN31

brand story

Erik Hamel

Máme sociální síť už od roku 1864 S holandským generálním ředitelem Heinekenu ČR o specifické pivní kultuře v Česku, o tom, že zákazníci berou kvalitu jako samozřejmost, a značce, která musí být kreativní. Text Zdeněk Strnad l Foto Lucie Robinson

S

edí na okraji střechy jednoho velkého pražského hotelu. Pod ním zeje něja­ kých sto metrů propast. Erik Hamel vesele klátí nohama a  usmívá se na fotografku. Není zajištěný. Odvaha generál­ ního ředitele Heinekenu ČR je impozantní. „Kvalita“ je slovo, které od něj slyšíte nejčastěji. A kvalitní je i tento adrenalinový zážitek. Heineken, to je Liga mistrů. Heineken, to je de­ sign. Heineken, to jsou nejlepší reklamy. Hei­ neken, to je jediná globální pivní značka, která u nás masivně uspěla. Heineken, to je Erik Ha­ mel, který se do seriálu generálních ředitelů fo­ tografovaných pro ZEN zapsal nesmazatelným písmem. Šéf České spořitelny pro nás hrál na housle. Šéf Kia skákal s  pistolí přes auto jako James Bond. Ale Holanďan Erik balancující nad Prahou s lahví Heinekenu v ruce, při družném hovoru s fotografkou, ale vždy naprosto pečli­ vě kontrolující, aby na snímku bylo vidět logo jeho piva, ten překonal všechny. Původní pro­ 32ZEN

fesí je přitom finanč­ ní ředitel. Ale pivo holt dělá s muži divy. Jste pravidelnými podporovateli Designbloku, největší přehlídky designu u nás. Co k tomu pivní společnost vede? My v Heinekenu chceme propojit zákazníky se značkou, k tomu potřebujeme být kreativní. To je také důvod, proč se o design zajímáme. Je úplně jedno, jak velká firma jsme – kreativita je součástí naší DNA. A Designblok je oslavou kreativity. Příkladem spolupráce je třeba naše kampaň Cities, ve které vybízíme mladé kre­ ativní a  progresivní lidi, aby prozkoumali svá města. Pivovarnictví je v Česku velice tradiční obor, proto je většina pivních reklam v retrostylu. Objevují se tam staré propriety, vzpomíná se

ZEN33

každého čtvrt roku dáváme na trh nový sezonní speciál. V Brně se vaří také známé zelené pivo. Od loňska v Krušovicích vaříme pšeničné, mělo fenomenální úspěch.

„Spousta lidí v Česku si chce otevřít svůj vlastní pivovar, což je jen důkazem toho, jak hluboce je pivní kultura v místních zakořeněna. To nenajdete nikde jinde na světě,“ říká Erik Hamel. Styling: Radka Sirková

34ZEN

na „staré dobré časy“... Proč jste se tomuto trendu postavili? Protože pracujeme se současnými spotřebiteli, ne s  těmi ve „starých dobrých časech“. Heine­ken je pivní společnost stará 150 let, a do dnešního dne je v rodinném vlastnictví. Něco zůstává stejné, něco se vyvíjí. Kvalita byla vždy na prvním místě. Jenže zákazníci dnes berou kvalitu jako samozřejmost. K  tomu očekávají nové věci – nejen historicky ověřené jistoty. Pivo musí být perfektní – plus všechny ty ostatní věci okolo. Heineken je sociální síť, narozená v  roce 1864. My prodáváme pivo, ale také propojujeme lidi a  poskytujeme jim zážitky.

Když koupíte pivovar, necháte jej stále vařit pivo podle jeho receptů, nebo se musí přizpůsobit Heinekenu? Do receptů nezasahujeme. Pouze chceme, aby se dodržovaly ty nejvyšší standardy. Český způsob vaření piva je velice specifický a dává pivu charakteristickou chuť. My samozřejmě nové chuti zkoumáme předtím, než je nabídneme zákazníkům – například Starobrno Drak je velice hořké. Takže se jich zeptáme: Co si myslíte o tomto pivu? Kdybychom vařili pořád stejná piva, nemusíme se nikoho ptát. My na to ale jdeme přesně opačným způsobem – nestandardizujeme, ale rozšiřujeme portfolio chutí.

A co konkrétně nové druhy piva? Můžeme očekávat například druhy „IPA“, „stout“, „ale“? Například tenhle rok jsme uvedli na trh Starobrno Drak, speciální ležák. My v Heine­kenu jsme od počátku vstupu na český trh kladli absolutní důraz na kvalitu. V  Krušovicích jsme začali vařit „poctivou desítku“ a „poctivou dvanáctku“ podle starých receptů, přestali jsme pasterizovat pivo. Já osobně miluju pivní kulturu v  Česku, vaše speciální piva a malé pivovary vyrábějící nová piva... O něco takového se snažíme i my, každého čtvrt roku dáváme na trh nový sezonní speciál. V Brně se vaří také známé zelené pivo. Od loňska v Krušovicích vaříme pšeničné, má fenomenální úspěch.

Co si myslíte o malých pivovarech? Získávají si stále větší oblibu a místo na trhu... Jsou součástí pivní kultury, kterou obdivuju. Když jdou lidé do hospody, baví se velmi často o pivu. Spousta lidí si také chce otevřít svůj vlastní pivovar, což je jen důkazem toho, jak hluboce je pivní kultura v  místních lidech zakořeněna. To nenajdete nikde jinde na světě. Já ta piva samozřejmě pravidelně piju, a  některá z  nich jsou fantastická. Největší výzvou je pro ně udržet kvalitu, což je pro malé pivovary někdy obtížné. Vařit dobré pivo – to je totiž v Česku to nejdůležitější, na tom zákazníkům nejvíc záleží. Ve druhé fázi musíte udržovat povědomí o  značce. Mantrou komunikace je ale kvalita, kvalita, kvalita.

Globální reklamy Heinekenu jsou absolutní špičkou ve svém oboru, výdaje do marketingu musíte mít obrovské. Vyplatí se to? Kdyby se nám to nevyplatilo, nedělali bychom to. Obecně jsme v  černých číslech, důležitější je ale dlouhodobý rozvoj značek. Není to jen o penězích, ale také o touze dělat věci co nejlépe – a teď nemluvím jen o vaření piva, ale také o celkové kultuře naší společnosti. Firemní filozofie plodí nápady, nápady se realizují v jednotlivých kampaních. V České republice dosahujeme dvouciferných zisků, stabilně rosteme i  v  globálním měřítku. A  má na tom zásluhu třeba to, že jsme sponzory fotbalové Ligy mistrů, což je celosvětová záležitost, přestože tam hrají pouze evropské týmy.

Chcete v České republice zůstat, nebo cílíte na jiný post v rámci Heinekenu? Jsem tady sedm let, od dob akvizice Krušovic, velice se mi tady líbí. Jen mě někdy mrzí, že neumím líp česky. Je to pro mě velká čest, být šéfem pivovarské firmy právě tady, v České republice, v  kolébce piva. Chci tady zůstat další tři čtyři roky a pak se uvidí. Co děláte, pokud nemyslíte na pivo? O  víkendech rád jezdím na kole, abych se udržel ve formě. Mám také dva bernské salašnické psy, se kterými chodím každé ráno, ještě než jdu do práce, ven. Pravidelně se ke mně připojuje manželka a společně si vychutnáváme českou krajinu, která je pod paprsky vycházejícího slunce opravdu nádherná.

ZEN35

Jiří Hauptmann

Co tvoří DNA firmy Řeší, zda Česko má dost vody nebo jak dál s emisemi CO2. Mladým radí, aby tancovali více a pili pomaleji. A taky pomáhá v boji proti alkoholismu. Přitom je to šéf korporátní komunikace Heinekenu. Jak tohle jde dohromady? Docela snadno. Text Zdeněk Strnad l Foto Alexander Dobrovodský

36ZEN

Globální pivo? Heinekenu občas čeští pivaři vyčítají, že globalizuje tradiční značky, které pak chutnají všechny stejně. Pravda je taková, že Heineken do receptu pivovarů, které koupí, zasahuje minimálně. Pouze kontroluje kvalitu. „Pro všechna naše piva máme stejnou metodiku kvality. Faktorů je spousta – barva, říz, vůně, příchutě…,“ říká Jiří Hauptmann. A Heineken není jen běžný ležák – pod firemní křídla patří u nás Krušovice, Starobrno, Velké Březno, jinde také ovšem taková piva, jako je belgický pale ale Affligem, kriek Mort Subite nebo irský stout Beamish.

M

ůže být firma významný společenský hráč? Ano, pokud dnes tolik omílaná mantra o společenské zodpovědnosti firem neboli „síesárko“ (podle anglického CSR – corporate social responsibility) není jen… inu, omílaná mantra. Zkrátka když síesárko není jen pouhé píárko. Když si globálně působící koncern uvědomuje, že má taky globální zodpovědnost. Jiří Hauptmann to říká jednoduše: „Nechceme přijít do nějaké země, vyžrat to tam jako kobylky a zase utéct. Každá firma je zde proto, aby generovala zisk. Firma, která bude tvrdit, že chce generovat všeobecné dobro, nehorázně lže. My ale chceme, aby na našem zisku dlouhodobě profitovalo také naše okolí a lidé v něm žijící.“ Jiří má štěstí, že pracuje zrovna pro firmu původem z Holandska, kde CSR berou dost vážně. Sounáležitost s okolím je zde skutečnou součástí firemní DNA. Ale pozor, CSR neboli společenská zodpovědnost nerovná se charita. „Ze CSR se u nás stal fenomén. Pořádají se soutěže o tom, kdo víc přispěje na charitu, pan ředitel občas zajde do nemocnice na dětské oddělení přinést pár plyšových hraček a analytici se předhánějí ve vyčíslování benefitů, které CSR společnosti přináší,“ říká Hauptmann. Ano, tahle čísla se pak dobře vyjímají v tiskových zprávách, které PR oddělení firem rozesílají do médií. Jenže tím to také bohužel často končí. Heineken se sociální zodpovědnosti věnoval už v době, kdy většina manažerů, kteří se dnes ohánějí CSR, ještě ani nebyla na světě. Třeba když v šedesátých letech cestoval pan Heineken (ano, je to rodinná firma – hodně vyrostla, ale stále uchovává tradiční vazby) po Karibiku, povšiml si dvou věcí: nepořádku na plážích a nedostatku stavebních materiálů. Řešením byla WOBO – world bottle, světová lahev, ve které se dopravovalo pivo, ale která mohla zároveň sloužit jako základní stavební prvek. Řekněme taková zelená skleněná cihla. Dnes Heineken sám sebe označuje jako pivovar 2.0.

Proto jeho management hovoří o Heinekenu jako o „sociální síti“. Vyjadřují tím přesvědčení, že byznys je vždy zásadně spjat s místem, kde se vyskytuje. V rozhovoru pro ZEN definoval Jiří Hauptmann čtyři pilíře této filozofie: 1. Voda „Voda tvoří 95 procent piva a má samozřejmě zásadní vliv i na chuť. Dosáhli jsme rekordu 2,6 litru vody na litr piva, to je na hranici technologického minima. Povedlo se to v Brně, kde jsou technologie na absolutní špičce. Pro porovnání, evropský průměr se pohybuje mezi 4–10 litry na litr piva. Samozřejmě záleží na velikosti pivovaru, na způsobu vaření… Například ve Velkém Březně máme menší pivovar, kde se dodnes používají otevřené spilky. A tam je spotřeba vody logicky vyšší. Snažíme se každopádně o rovnováhu vody v lokalitě, a to hlavně tam, kde je jí nedostatek. I když to na první pohled nevypadá, v Česku bude s vodou dlouhodobě problém, proto se zde věnujeme osvětě a snažíme se pro tuto věc získat i podporu ostatních firem. Zajímavý projekt máme v Africe, v Etiopii, kde Heineken spolu s regionálním státem Harar a dalšími partnery připravili projekt, jak umožnit každodenní přístup k vodě pro 25 000 lidí. Příští rok se začne budovat systém písečných přehrad pro vytvoření udržitelného zdroje podzemní vody. Voda je celosvětově hodně podceňovaný problém, ani Česká republika není výjimkou. Naše děti můžou Labe zažít už jen jako potok. Dokud ale v Praze poteče voda z kohoutku, tak to nebude nikoho zajímat. A až přestane téct, tak už bude pozdě.“ 2. CO2 „Množství CO2, uhlíkovou stopu, ovlivňuje spotřeba všech energií v procesu výroby a distribuce. Kromě logického snižování energií využíváme šetrné chladicí systémy. Prostě nekoupíme žádnou ledničku, která nebude mít nejvyšší environmentální třídu. Na prodejnách

V roce 1863 koupil Gerardus Adrian Heineken pivovar z 16. stol. v Amsterdamu. Dnes jeho rodina řídí koncern s obratem 14 miliard eur, který prodává pivo ve 120 zemích.

ZEN37

jsou dnes třeba už tak inteligentní ledničky, že v noci nechladí tolik, protože není potřeba mít pivo nachlazené pro zákazníky v zavřeném obchodě. To všechno znamená úspory environmentální i finanční. Obrovské možnosti úspor jsou i v distribuci a obalovém materiálu. Snažíme se méně používat distribuční centra a pivo vozit přímo k zákazníkům. Od uvedení na trh jsme snížili váhu PET lahve o více než 7 gramů, což je při vyrobeném objemu opravdu znát.“

Jako v Postřižinách: Zaměstnanci pivovaru Amstel v roce 1905. Nahoře: reklamy na Heineken jsou ve světě reklamy pojem.

38ZEN

4. Zodpovědná konzumace „Zodpovědný přístup ke konzumaci piva je pro dlouhodobou udržitelnost pivovarnictví jeden z nejdůležitějších faktorů. Problémem není to, že lidé pijou pivo. Problém je, že někteří ho nepijou rozumně. Stát se o prevenci příliš nestará a z objemu investic na tuto problematiku jsou pouze 3 % zaměřena na prevenci. V tuto chvíli ji tak paradoxně nejefektivněji suplují právě pivovarnické skupiny jako Heineken. Máme třeba teď celosvětovou kampaň s DJ Arminem van Burenem, ve které se říká: ,Dance more, drink slow‘ tedy ,Více tancuj, méně pij‘. V  Česku se dlouhodobě věnujeme prevenci alkoholismu mladistvých a alkoholu za volantem nebo prodeje alkoholu mladistvým. Musíte vybalancovat zisky a zodpovědnost. Tu hranici je někdy těžké najít, ale nám se to dlouhodobě daří. Spolupracujeme ostatně také s organizací Podané ruce, kde se léčí lidé postižení alkoholismem a probíhají preventivní programy.“

▲▲▲▲▲▲▲— ■ Inzerce A141013338 — 3341, A141013205 — 3208

3. Udržitelné zdroje „Udržitelnost je jednou z esenciálních charakteristik moderního byznysu, je to schopnost firmy vykonávat stejnou činnost nebo podnikání dál a  dál, aniž by hrozilo, že se vyčerpají zdroje nebo dojde k nezvratným změnám prostředí. Udržitelnost je důležitá také pro efektivitu byznysu – když budeme mít nižší spotřebu zdrojů, v důsledku bude náš byznys výhodnější, a zároveň pomůžeme okolí. Pokud se jedná třeba o akvizice nových pivovarů, vždy zkoumáme postavení v komunitě, vztah k okolí, vyhlídky. Všichni naši dodavatelé musejí dodržovat Kodex dodavatelů. Pokud jej dodržovat nechtějí, tak s  nimi nespolupracujeme – a  nejde jen o  ochranu životního prostředí, ale také třeba o lidská práva a rovnost šancí. Jen tak si můžeme být jistí, že udržitelný přístup k podnikání nezačíná a  nekončí branou našeho pivovaru. Na druhou stranu se někdy v cestě vyskytnou až paradoxní překážky. Když jsme v jedné lokalitě v Česku chtěli postavit nový vodovodní řad, napařila nám radnice absolutně přemrštěnou cenu – jen proto, že Heineken je globální firma. Ne všichni chápou koncept zodpovědnosti stejně. Bereme to ovšem jako součást našeho poslání. Někdo prostě musí jít příkladem.“

Zelená se Praha Pivní značka bodovala na Designbloku. A známé podniky vybavuje svým hi-tech designem. Heineken City Symphony Na virtuální mapě Prahy se zachycuje každá poslaná zpráva na Facebooku a dalších sociálních sítích a ke každé z nich je přiřazen tón. Díky tomu vzniká melodie města, a to v reálném čase. 3D mapa města zobrazuje všechny restaurace s designem Heinekenu.

▲▲▲▲▲▲▲— ■ Inzerce A141013338 — 3341, A141013205 — 3208

Zatímco ryze české pivní značky zaměřují své reklamní kampaně na partičky kamarádů, kteří „jdou na jedno“, Heineken si k zákazníkovi nachází cestu čistého designu. A jde mu to. Se svojí instalací získal na letošním Designloku cenu šéfredaktorů v kategorii instalace výrobce.

Cafe-Cafe

Infinity

Oblíbená pražská kavárna s barem prošla na začátku roku kompletní rekonstrukcí. Designéři Jan Plecháč a Henry Wilgus z designového studia Jan&Henry navrhli do Cafe-Cafe originální instalaci 3D tiskárny (na snímku), která vytvoří model lahve, jenž si host může odnést domů přibližně za 7,5 hodiny. „Naše instalace pro značku Heineken bývají vždy experimentem. Snažíme se nacházet nové přístupy a neokoukané technologie, a přiblížit je tak širší veřejnosti. Nám se právě tento moment, tedy kontrast mezi klidnou kavárnou a ne zcela běžnou technologií, velmi zamlouval. Když se podíváte na Club bottle od značky Heineken, tak také nevypadá jako běžná lahev na pivo, ale je to naopak úplně revoluční záležitost. Taková věc si pak žádá adekvátní přístup i od designéra,“ říkají ke své instalaci sami tvůrci.

Music bar, který v centru Prahy funguje již od roku 2002, dostal v únoru novou podobu DJ pultu ve stylu Heineken od Petera Oláha a jeho bratra Andreje, kteří pro něj použili netradiční materiál – kůži. Peter říká: „Na značce Heineken je mi sympatické, s jakým velkým nasazením a bezprostředností komunikuje svůj produkt právě přes design.“

Cafe-Cafe, Rytířská 10 Praha 1

Music bar Infinity, Chrudimská 2a, Praha 3

Ice bar Karlovy lázně Design měl na starosti Petr Čermák, který ho vytvořil ze 150 bloků ledu o váze 21 tun. A z ledu jsou také jeho stěny, barový pult, stoly i sklenice. Je otevřen po celý rok a je v něm udržována teplota -7 stupňů Celsia. Po vstupu vám zapůjčí stylovou bundu i rukavice a jeho návštěvy jsou regulované po 30 minutách. Karlovy lázně, Smetanovo nábřeží 198/1, Praha 1

ZEN39

foto

Pouštní bouře je v Black Rock City celkem běžná. je nutné se dobře připravit, protože poušť tvoří jemný alkalický prach, který způsobuje popáleniny, a je tedy třeba alespoň jednou denně ošetřit ruce a chodidla octovou vodou. V pozadí je třicetimetrová socha muže, která na konci festivalu shoří.

40ZEN

hořící muž Před více než 25 lety se zrodil uprostřed Nevadské pouště festival Burning Man, který mění svým návštěvníkům životy. Alespoň to tvrdí ti, kteří se z něj vrátili. V rámci festivalu vyroste šedesátitisícové město Black Rock City, ve kterém neplatí peníze a vládne absolutní svoboda. Tohle je něco jako zhmotněná kolektivní halucinace. Text Samuel Kubín l Foto Victor Habchy

ZEN41

42ZEN

Lístky na festival jsou i při ceně 350 dolarů za ty nejlevnější vyprodané během okamžiku. Na zhruba 120 tisíc zájemců připadá 40 tisíc vstupenek.

ZEN43

Na Burning Man bývá přihlášených až 2000 eventů, které pořádají sami návštěvníci. „Vedle všech druhů meditací a jógy tam jsou lekce výprasků, skupinové masturbace či večírky naháčů,“ popisuje list The Guardian.

44ZEN

ZEN45

Vítej doma «Toto léto jsem hořel,» říká fotograf Victor Habchy. «Měl jsem štěstí, že jsem získal lístek na festival. Mnoho jsem o něm četl a říkal jsem si, jak se připravit na týden bez elektřiny, ve stanu při teplotách dosahujících čtyřicítky, s málem jídla a vody. Když jsem do Nevadské pouště přijel, pochopil jsem, že na Burninga Mana se nemůžete připravit. Prostě jen všechno necháte plynout. Nikdy ve svém životě jsem necítil tolik lásky, tolik svobody, tolik touhy po vyjádření sebe sama. Toto místo zosobňuje všechny lidské sny o utopii, o zemi zaslíbené. O tom, jak jeden každý z nás může s ostatními vybudovat lepší svět. Byl jsem tisíce kilometrů od domova, uprostřed pouště, a lidé, s nimiž jsem se potkával, mi říkali: Vítej doma.»

46ZEN

ZEN47

48ZEN

N

ikde jinde na Zemi nejsou hudba, umění a  lidé společně silnější a  povznesenější, nikde není víc energie. Je to úplná kreativní, osobní i  spirituální proměna, kterou tam projde většina lidí. Naprosto zásadní je se naplno zapojit – čím víc dáváš, tím víc se učíš, tím víc rosteš,“ říká Simon Shackleton, hudebník, který jezdí na Burning Man pravidelně každý rok. Na tom, že festival člověka změní, se shodují všichni, kteří tam zavítali a následně o tom podali zprávu. „Kdo odjede na Burning Man, už se nevrátí takový jako předtím. Nelze popsat slovy, co vás čeká, to musíte zažít!“ citoval padesátiletého barmana ze San Franciska účastník Marek ve svém reportu z letošního ročníku na stránce kulturio.cz. Dárková ekonomika V roce 1986 spálil Larry Harvey na pláži Baker Beach v San Francisku třímetrovou dřevěnou sochu muže se psem jako symbolickou tečku za svým minulým životem poté, co ho opustila přítelkyně. Rituál každý rok opakoval, popularita se zvyšovala, ale po neshodách s úřady se přemístil na dno vyschlého jezera uprostřed Nevadské pouště. Tam každoročně vyroste asi šedesátitisícové město Black Rock City, které se na konci srpna po týdnu života rozzáří do dáli třicetimetrovou dřevěnou sochou muže, jenž hoří. Tak končí festival Burning Man. Jak píše ve svých zápiscích dvojice cestovatelů ze Slovenska Mirka a  Michal Pastierovci: „Festival nemá oficiální program a vyzývá návštěvníky, aby ho připravili pro ostatní. Když potěšíte ostatní, potěšíte sebe. Je jedno, jestli rozdáváte náramky, knihy, šaty nebo své nové album. Participace a svoboda je to, co vše spojuje. Na akci nefungují peníze, ale ‚gift economy‘ (čili dárkové hospodaření). Koupit si můžete jen kafe, čaj, led, a to pouze na jediném místě. Vše ostatní si musíte přinést. Nedivte se, když vám podá drink skutečný Dr. Dre nebo dostanete grilovaný sýr od Zuckerberga z  Facebooku, který právě přiletěl v  helikoptéře. Ale pamatujte, že jíte a máte jen to, co si zabalíte. To, co si doma určitě nezapomeňte, je tolerance. Vítán je absolutně každý, ať už věří v  kohokoli a čemukoli, jestli je vegetarián nebo ‚fastfoodarián‘, jestli žije v monogamním nebo polygamním vztahu, nebo je miliardář ze Silicon Valley či dvojice cestovatelů ze Slovenska.“ Pokud si chcete zjistit o festivalu a o tom, jak se na něj připravit, něco více, zadejte do vyhledávače „Slovaci na festivale burning man“ a  vyskočí na vás podrobný návod od citované dvojice cestovatelů pro začínajícího „burnera“. Samozřejmě si prostudujte burningman.com a podívat se můžete i  na dokument Spark: A  Burning Man Story. Pro našince účast není levnou záležitostí, ale o to při osobním prozření, které tam prý čeká, úplně nejde, ne?

Jak na festival? Nejlepší je letět do San Franciska, odtud jet do Rena, ze kterého je to dvě hodiny na místo. Ovšem pozor, půjčovny aut mají kvůli jemnému prachu většinou zakázáno na Burning Man auta půjčovat. Dole družicový snímek Black Rock City.

ZEN49

rozhovor

V l a d i m í r S ta ň u r a

Příběh o lišákovi s měkkým srdcem Jedenáct let řídí Českomoravskou stavební spořitelnu neboli „Lišku“, která je suverénní jedničkou ve svém oboru. Možná proto si může dovolit udělat takový rozhovor pro ZEN. Dokáže mluvit o nespokojenosti, strachu a ublíženosti. A o tom, jak je překonat. Text Jan Müller l Foto Veronika Rose

50ZEN

V

iděl jsem ho na YouTube při přednášce na Relove Summitu, kde se jeho předřečníci vyznávali z  toho, jak se duchovně přerodili a jak odešli z korporace, která je vysávala, a našli svůj smysl života v nějaké bohulibější činnosti. A on tam pak před obecenstvem stál, smál se, že je tam v sále asi jediný, kdo ve velké firmě zůstal a že se mu vlastně z té „zlaté klece“ nechce. Protože mu stačilo, když změnil trochu něco uvnitř sebe, a  náhle je jeho život lepší, korporace nekorporace. Při našem setkání v jeho příjemně neokázalé kanceláři jsem na pracovním stole zahlédl také ZEN, na obálce s  jiným zajímavým generálním ředitelem, šéfem Microsoftu Janem Muehlfeitem. A ptám se Vladimíra Staňury, jestli se mu rozhovor líbil. „Ale jo,“ povídá, „on je výborný. Akorát mi trošku vadí, když z člověka vyzařuje taková ta totální oddanost firmě, pro kterou pracuje.“ Co vyzařujete na své okolí vy? To je hezká otázka. Myslím, že vyzařuju klid, který ve skutečnosti vnitřně nemám. Ale vyzařuju ho. A vím, že mám v sobě naopak spoustu nespokojenosti, kterou raději skrývám. Kdybych ji totiž teď tady ventiloval, tak se ta negativní energie přenese i  na vás. Nicméně někdy loni jsem pochopil, že nespokojenost má i pozitivní stránky.

Je to motor, díky kterému jsem se všechno naučil a dostal se až sem. A třeba jedno máme s panem Muehlfeitem společné – touhu pořád něco vstřebávat, pořád se učit. Protože já jsem nikdy, celý život, nebyl se sebou spokojený, pořád chci ještě něco líp, jinak. Nevím, jestli je perfekcionismus v genech, nebo je to dané výchovou, asi obojím.

Bankéř mezi svými. Díky Vladimíru Staňurovi se dnes děti z mateřských škol potkávají se seniory a společně tráví volný čas.

Takže byste si přál, aby klid, který vyzařujete, byl… Autentický. Co pro to děláte? Teď s  tím intenzivně pracuju. Jeden kamarád mi poradil knížku Temná stránka hledačů světla. Napsala ji jedna americká koučka a  má jen 77 stránek. Já ji přečetl už někdy před pěti lety a žádnou stopu to na mně nezanechalo. Teď mi ale byla doporučena znovu a tentokrát to ve mně rezonovalo. Uvědomil jsem si, že když objevíte své temné stránky, což opravdu vůbec není jednoduché, tak teprve potom můžete zjistit, proč je máte. A že vám také přinášejí něco pozitivního. Dejte mi příklad. O  nespokojenosti jsem mluvil. Pak tu máme ukřivděnost. Navenek asi tak vůbec nepůsobím, ale mám to v sobě. Poznám to díky docela jednoZEN51

Každý o tom mluví, a málokdo to dělá. Je to jako se sexem u teenagerů… Já každému radím, aby meditoval, a to je signál toho, že já medituju málo. (směje se) Takže v centrále Českomoravské stavební spořitelny se medituje? Ano, dochází k nám zajímavý člověk, jmenuje se Jan Bím a zaměstnanci mohou jednou za 14 dní během pracovní doby jít do zasedačky na hodinu a  půl na meditaci. Platí si to sami zaměstnanci. Zajímavé je, že Honza Bím se s námi dohodl, že mu ti lidé platí každý, kolik uzná za vhodné. A proč neplatí firma třeba část? To by váš rozpočet asi nezatížilo... Nezatížilo, ale Honza Bím to nechtěl. Je o meditace zájem? Byl o  to větší zájem, teď trošku upadl, ale já si myslím, že se zase zvedne. Máte ve firmě také systemický koučink, který pomáhá harmonizovat vztahy na pracovišti. Jak to funguje? Teď děláme hodně s Ivou Pondělíkovou. Kdokoli přijde na vedoucí místo, což je nějakých 70 lidí, musí takový kurz absolvovat. Chci, aby lidé z vedení byli empatičtí a uměli podřízené motivovat, vést. Kurz trvá rok, je to zhruba 14 dnů pracovní doby. Chci, aby lidé měli šanci lépe sami sebe poznat, protože to je klíč k tomu, aby pochopili i své kolegy. Aby manažer byl i lídr. I když někdo není moc empatický, takový kurz mu aspoň trochu pomůže. Výjimkou je těch pár jedinců, kteří to nikdy nedají, ale to jsou opravdoví psychopati. Ale ti jsou zase v těch korporacích úspěšní. Ti jsou velmi úspěšní. Na těchto základech můžete stavět... Vladimír staví třeba na znalosti angličtiny, kterou se naučil v Tokiu na konci 70. let. Nebo na bankovním řemesle, které si osvojil v Moskvě v 80. letech. A na schopnosti podívat se upřímně sám na sebe, kterou pěstuje v posledních letech...

duchému testu: Když vám něco vadí na ostatních lidech, tak si buďte jistí, že je to i  váš problém. S ukřivděností se hodně špatně pracuje. Protože ona vás jakoby zavírá, úplně ochromuje. Nemám ji rád, ale mám ji v sobě. Ještě ovšem nevím, co mi ukřivděnost přináší pozitivního. (směje se) Třeba jen to, že když si ji uvědomíte, zase o kousek víc poznáváte sám sebe… Přesně tak. To je asi klíč. A jak s těmi stinnými stránkami pracujete? Já jsem prošel hodně technikami, hodně jsem o  tom načetl, hodně jsem to na sobě zkoušel, hodně se toho snažím i prosadit ve firmě. Počínaje koučováním, metodami, jak řídit lidi, jak jim naslouchat, jak je motivovat. Na to jsou různé kurzy. Taky třeba ve firmě prosazuju meditace. Tedy neprosazuju, ale nabízím, protože taková věc se nedá prosazovat, jen šířit. Meditace je takové hodně módní slovo, každý o tom mluví...

52ZEN

Máte ve firmě psychopaty, které ale kvůli okolnostem musíte strpět? Chápete, že k tomu se nechci vyjadřovat. Ale odpovím vám jinak: mé celoživotní téma je, jaký má být styl řízení. Je lepší styl „direktivní“, nebo „participativní“, kdy dáváte svým lidem více prostoru pro vlastní aktivitu? Oba styly jsou úspěšné, ale myslím, že ten direktivní do budoucna není udržitelný. Direktivní styl zabíjí inovativnost. Jak vás tak poslouchám, nedal vám někdy někdo najevo, že jste na svou funkci moc měkký? Samozřejmě. Ve firmě jednou za čas děláme třistašedesátku neboli moderovanou zpětnou vazbu, při níž sedím se svými šesti kolegy, kteří mi říkají, co dělám dobře a co ne. Loni mi všichni do jednoho řekli, že jsem měkký. A že by bylo dobře, abych takový zůstal. Co jste si z toho vzal?

Dlouho jsem nedokázal dát lidem kolem sebe prostor a hlavně důvěru, aby mohli dělat věci po svém. Víte, ono to v mém postavení chce dost odvahy. Zdá se, že se mi to už daří. (směje se) Co vaši akcionáři? Pro ně nejste moc „hodný“? Nás vlastní z 55 % ČSOB a ze 45 % německá stavební spořitelna. Pro mě je důležité, jak mě hodnotí ČSOB, za kterou jsem nominován. No, jsem tu už jedenáct let, tak asi dobře. Ale já nejsem jen ohleduplný. Chápete, že občas musím přijmout razantní opatření. Říkám tomu tough love. Kymácelo se pod vámi někdy křeslo? Byly nějaké krize, když přišlo snížení státní podpory, protože my jsme státem dotované odvětví. Ministr Kalousek chtěl také zrušit specializaci stavebních spořitelen, ale všechno jsme ustáli. I  tu velkou krizi, ve které jsme všichni od roku 2008. I když, prosím vás, jakápak krize. Máme tu nezaměstnanost 7 %. Ne jako ve Španělsku, kde je bez práce půlka mladých lidí. Takže jste nikdy nechtěl odejít? My muži musíme mít v životě smysl, nějaké naplnění. Měl jsem v jednu chvíli pocit, že firmě už nic nedávám. To bylo asi před šesti lety. Což je běžné, proto Američané říkají, že po pěti letech v takové funkci máte jít pryč. A proto má i ČSOB pro topmanažery rotační program. Já jsem nezměnil práci, ale změnil jsem něco důležitého uvnitř sebe. Přestal jsem se tolik bát. O to, jak se firmě daří, jaké budou kvartální výsledky a  podobně. Začal jsem si prostě víc užívat života. Já se třeba celý život bál důchodu. Asi tak, jako se jiní bojí pavouků. Od 23 let, kdy jsem nastoupil do ČSOB, mám strach, že půjdu do důchodu. (směje se) Bojíte se stáří a smrti? Spíš neužitečnosti. Smysl života tedy je v tom být užitečný pro ostatní? Anebo to, abyste se mohl dál zlepšovat, učit se, růst, což podle vás ve stáří už nejde? Obojí. Teď jsem tady ředitel, takže to, co se naučím, mohu dál zužitkovat ve firmě. V důchodu bude ta možnost omezenější. A s tím se teď smiřuju, že to prostě tak nevyhnutelně bude. Taky dělám hodně proto, abych měl v  důchodu co smysluplného dělat. Co přesně? Založili jsme obecně prospěšnou společnost, jež se jmenuje Mezi námi a kterou se dvěma kolegy financujeme. Je to zaměřené na setkávání dětí předškolního věku s lidmi z domovů důchodců. Máme asi dvacet škol a domovů důchodců, najali jsme si na to ředitelku a asistentku. Teď do toho dáváme každý 200 000 korun ročně. Mezigenerační komunikace totiž naší společnosti chybí.

A jak to funguje? Je to i  docela dobrý způsob, jak vylepšit život v místě bydliště, v komunitě. Dřív se lidé hodně setkávali třeba kolem kostela. S  kostely to dopadlo, jak to dopadlo, a nic jiného je nahradilo. My máme databázi aktivit, takže děti se seniory si kreslí, zpívají, vyrábějí slaměné panáky, chodí na procházky, je toho hodně. Vždy jednou za měsíc. Zatím to máme zaměřené na mateřinky. Ale chceme do toho dostat i školáky. To je ze světa? To jsme si vymysleli my. S kolegou Tomášem Jirglem, který od nás odešel k PPF, jsme asi dva roky tady u tohoto stolu sedávali a já mu říkal: Tomáši, já mám strach z důchodu, musím něco vymyslet. Vymysleli jsme desítky všelijakých kravin, ale tohle se chytlo. Tomáš chce brzy mít sto škol, víme, že budeme muset dávat víc peněz a najít sponzory. Když bude projekt dobrý, finance se najdou. Takže jste si vyřešil strach ze stáří tím, že jste se obklopil dětmi. (směje se) Další kolega zapojený do tohoto projektu je náš finanční ředitel Ivan Egyed, který mi jednou řekl: Tak, a teď už se těším do důchodu. Tahle věta mi moc pomohla. Znáte ten pocit, jak se vám nějaká věta zarazí do srdce? To bylo přesně to, co jsem potřeboval slyšet.

každému radím, aby meditoval. a to je signál toho, že já medituju málo. Chodíte mezi své podřízené? Chodím. A mohou oni přijít za vámi do kanceláře? Ano. A chodí? Nechodí. Jo jo, Češi… Ale zavedli jsme setkání představenstva se zaměstnanci. U  nás je 570 lidí, může tam přijít, kdo chce. Obvykle přijde tak stovka. Mohou si předem připravit otázky a hodit je do kastlíku. Moderátor je vytáhne a čte. Ty otázky jsou skvělé, inteligentní, pro nás moc důležité. Ale skoro nikdy se nikdo nezeptá na místě, před ostatními. Není to jen tím, že by se styděli mluvit. Myslím, že v tom je ještě zakódovaný jeden podivný zvyk ze socialismu. Ten člověk se prostě bojí, že ho pak kolegové budou podezírat, že se snaží zalíbit šéfstvu. Ani ti mladší zaměstnanci? Ani ti ne. Já přednáším na vysokých školách a ani tam nechtějí mluvit. To když přednáším mladým ZEN53

Švédům nebo Italům, ti jsou aktivní, dokonce se se mnou přou. Ale Češi ne. Je mi to líto.

mě dali. Místo toho, aby si koupili mercedes nebo postavili dům.

Na chodbě máte abstraktní obrazy, které se jmenují Zodpovědnost, Svoboda… Říkám si, co se vlastně snažíte vetknout do té „korporátní duše“ Českomoravské stavební spořitelny? Svobodné prostředí. Snažím se pořád vysvětlovat bémínusjedničkám, čili lidem o jednu úroveň pod představenstvem, aby na toto téma dělali se svými lidmi workshopy. Jak jsem už říkal, klíčové je sebepoznání a z toho jdoucí empatie. A pak hodnoty. Hodnoty firmy šíříte tak, že se podle nich chováte, a tak, že o nich mluvíte. Nejlepší je storytelling. Třeba vyprávíte svým lidem, proč někdo kvůli naplňování našich hodnot v práci exceluje, a někdo kvůli jejich nenaplňování musel odejít.

Takže v listopadu ’89 jste měl výhodu. Měl jste zkušenosti s bankovnictvím na Západě? Ne, z  Moskvy. (směje se) Pracoval jsem tam pro Mezinárodní banku pro hospodářskou spolupráci, tedy banku RVHP. Já měl štěstí, že jsem dělal v útvaru s tzv. volně směnitelnými měnami, takže jsem byl v kontaktu s bankami z celého světa.

Jak děláte vnitřní komunikaci? Nejsme moc na sociální sítě, jsou neuchopitelné. Máme intranet a firemní časopis. Posíláme často dotazníky a  ankety. Nově jsme zavedli úžasnou funkci, že pod články ve firemním časopise se zaměstnanci mohou zapojit do diskuse. A dělají to? Ne. (směje se) Co s tím? No, teď zase musím šířit v managementu, aby své podřízené pobízeli. Víte, bankovnictví je konzervativní z  povahy věci a  stavební spořitelny jsou ty úplně nejkonzervativnější instituce. A jakkoliv rozhýbat jisté návyky v tomto prostředí je těžké. Tuto firmu navíc zakládali Němci, a i když už tolik v  managementu nejsou, firemní kultura má obrovskou setrvačnost. Je to hodně o poslouchání šéfa, o pravidlech, o tom, že se moc neinovuje… Ale ta kultura má i svá pozitiva, protože pořádek musí být. Daří se mi ji měnit, ale jsem frustrovaný, že to jde tak pomalu. Nejste příbuzný Adolfa Staňury, který napsal několik knih o esperantu? To byl můj strýc, my jsme z Poruby. Já si tipnu: vy jste z takové té uvědomělé, obrozenecké rodiny z maloměsta, kde se hodně ctilo vzdělání... Je pravda, že vděčím rodičům za hodně. Táta pracoval v diplomacii, než skončil kvůli prověrkám. Takže já jako malý kluk od desíti do patnácti jsem byl v Tokiu. Někdy v letech 1965 až 1970. Co byl váš první dojem z tehdejšího Tokia? Reklamy a dálnice! Já tam chodil dva roky do sovětské školy a pak tři roky do školy, kterou vedli bratři z  řeholnického francouzského řádu. Tam jsem se naučil anglicky. Byla to soukromá škola, platily se za ni velké peníze. A moji rodiče je do 54ZEN

Jste i předseda Asociace stavebních spořitelen a máte za úkol dělat „stavebku“ dobré jméno… Před pěti lety byla image stavebního spoření špatná, psalo se, že se používá na nákup spotřební elektroniky, že se zneužívá. Teď už to tak není. Mám sen, že stavební spoření bude u  nás vnímané jako v  Německu. Tam je to modla. Je fakt, že proto, že pomohlo Němcům postavit si po válce znovu rozbořené domy. Já jsem spíše liberální ekonom, a proto jsem si musel zdůvodnit, proč je dotace zrovna do mého odvětví správná. Ale o stavebním spoření jsem pevně přesvědčen. Dám vám otázku: Co je pro vás lepší na důchod? Penzijní připojištění, či vlastní dům? Já bych se radši spoléhal na vlastní bydlení. Já mám trochu jiný názor. Teď se postavilo tolik nových domů a bytů, protože všichni chtějí bydlet „ve svém“. Jenže na to nemají a berou si hypotéky. Lidé bydlí v domcích za Prahou, platí 25 000 korun za hypotéku, musejí daleko dojíždět… Jsou jako otroci. Souhlasím. Ty banky lidem v reklamách vnutily představu, že mají skoro povinnost vzít si hypotéku. Ale teď jste mi nahrál! Protože stavební spoření se zaměřuje na rozumnější varianty bydlení. My totiž financujeme hlavně rekonstrukce a modernizace. Typická hypotéka jsou 2 miliony, typický spotřebitelák je 50 000 Kč. My zaplňujeme tu mezeru mezi. U nás si za rozumnou cenu pořídíte 400 až 500 000 korun. S úroky, které se blíží hypotékám, a přitom je to charakterem skoro spotřebitelský úvěr. Koupíte si kuchyň, rekonstruujete jádro v paneláku. A gro je pořád to spoření. Jako státem dotované odvětví jste pod přímým tlakem politiků. Jak s nimi vycházíte? Normálně lobbujeme. Studenti mi někdy vyčítají: Fuj, vy lobbujete. Lobbing je jak sprosté slovo. Ale já to musím dělat. Jsem zodpovědný za svou firmu, za celý náš trh. Musíte s politiky vyjednávat o tom, jaké budou podmínky. Ale nikdy jsme nemuseli kvůli tomu dělat něco neetického. Neříkejte mi, že jste nikdy nemuseli dát, jak se říká, sponzorský dar. Ne, nikdy. Ani korunu.

▼ Inzerce A141013151

Já se celý život bál důchodu. Asi tak, jako se jiní bojí pavouků. Od 23 let, kdy jsem nastoupil do ČSOB, mám strach, že půjdu do důchodu.

Huawei-Artist-Magazine-ZEN-v1-long-text.indd 1

21.11.2014 9:46:38

téma

Drsná pohádka o třech kacířích Slavíme narození Ježíše v pohodě rodinného kruhu, zatímco venku za okny může být pěkná vánice. Nad svíčkou a se ZENem na kolenou si můžeme právě teď připomenout příběhy tří mladých mužů, kteří nám chtějí něco říct. Slyšeli jsme je? Text Milan Vidlák

T

ak jako každý rok, i  letos se bude část lidí snažit o  Vánocích hledat hlubší smysl – nejen v onom nejdůležitějším svátku roku, ale i ve svém pozemském bytí vůbec. A tak si mezi gruntováním a  nakupováním připomínáme, kvůli komu jej vlastně slavíme. I  po úctyhodných dvou tisících letech je Ježíš Nazaretský největší globální celebrita. Na příběhu tohoto výjimečného muže je fascinující paradox, že i když to se všemi myslel tak dobře, skončil tak špatně. A že ve chvíli nejtěžší se ho nikdo nezastal. S odstupem času víme, že se tak stalo i proto, že jeho učení bylo prostě příliš velkou hrozbou pro tehdejší elity. Ježíš ostatně nebyl poslední, takový Jan Hus, Galileo Galilei a další by mohli vyprávět. Inu, můžeme mávnout rukou, že šlo o temnou minulost. Důležité přece je, že dnes máme demokracii a každý si může myslet a říkat, co chce. Je to ale opravdu tak? Pojďme se podívat na osudy tří mužů, kteří se pokusili o  nápravu dnešních poměrů tím, že

56ZEN

upozornili na jejich chyby. Neskončili sice na kříži, ale nemají k tomu daleko.

Edward Snowden: Miliarda špehovaných

To, že vláda Spojených států amerických plošně špehuje soukromou komunikaci nejen amerických občanů, se především na internetu živě debatovalo dlouhá léta. Hlavní mediální proud ale vesměs tyto hlasy přehlížel a názor každého, kdo zapochyboval o čistotě úmyslů USA v celosvětovém boji proti terorismu, bagatelizoval, případně dotyčného označil za konspiračního teoretika. Zlom nastal až loni v červnu, kdy systémový administrátor americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) Edward Snowden (31) předal novináři britského deníku The Guardian Glennu Greenwaldovi interní materiály, které tyto obavy nejen potvrdily, ale překonaly i ty nejdivočejší představy. Díky Snowdenovi prasklo třeba to, že Američané mají v  rámci „národní bezpečnosti“ na sledovacím seznamu víc než miliardu lidí z celého světa a vesele jim monitorují či uchovávají

Maska Guye Fawkese se poprvé objevila v komiksu a filmu V jako Vendeta, k němuž napsali scénář tvůrci Matrixu, sourozenci Wachovští, a stala se symbolem známého hnutí Anonymous. To se svými protesty několikrát postavilo za Snowdena, Assange i Manninga.

ZEN57

Vyděděnci. Edward Snowden sice v listopadu obdržel Stuttgartskou mírovou cenu od německé občanské iniciativy Die AnStifter, osobně převzít si ji ale kvůli ruskému exilu nemohl. Julian Assange (na protější straně) už zase dva roky trčí na ekvádorské ambasádě.

Bradley Manning:

Vojín kontra USA

Jak takový spravedlivý proces také může vypadat, by mohl Snowdenovi povyprávět vojenský analytik Bradley Manning (27). Ten se 58ZEN

vynesením statisíců dokumentů na CD nosičích označených jménem popové hvězdy Lady Gaga zasloužil pro změnu o  to, že se lidstvo dozvědělo o každodenních zvěrstvech, jež prováděla americká armáda v Iráku – včetně dnes již slavného videa, jak američtí vojáci střílejí civilisty, novináře i děti z vrtulníku Apache jako v počítačové hře a dobře se u toho baví. Dnes už navíc víme, že USA a Velká Británie zahájily válku v Iráku, v níž zemřely statisíce lidí, na základě účelové lži o přítomnosti chemických zbraní. Jenže zatímco strůjci nesmyslné války běhají po svobodě, vojín Manning byl loni odsouzen na základě zastaralého Zákona o špionáži z  roku 1917 k  35 letům vězení. A  nezachránilo ho ani to, že se v průběhu procesu přejmenoval na Chelsea Manningovou a plánuje (snad pouze z vlastní vůle) změnu pohlaví. Ostudné a protiústavní Pravda je, že na rozdíl od Snowdena zveřejněné tajné depeše podle kritiků mohly ohrozit americké vojáky a informátory. To, jestli je důležitější bezpečnost vojáků země, která pod falešnou záminkou okupuje cizí stát, nebo životy obětí tohoto „osvobození“, záleží samozřejmě na úhlu pohledu. Úplně samostatnou kapitolou je ale zacházení, jakého se Manningové dostalo ve vazbě. Chelsea byla držena 1294 dní v zařízení s maximální ostrahou, na samotce 1,8 x 3,7 metru a v podmínkách, které například Vysoký komisař OSN zabývající se mučením označil za „kruté a nelidské“. V  otevřeném dopise vyjádřilo protest proti „ponižujícím a nelidským podmínkám“ jejího věznění také na 250 amerických akademiků a právních expertů, mezi nimi i Laurence Tribe. Prominentní profesor Harvardovy univerzity, který mimo jiné učil ústavní právo i Baracka Obamu, prohlásil, že toto zacházení je „nejenže ostudné, ale též protiústavní“.

Foto Profimedia.cz

e-mailovou komunikaci a telefonní hovory (je mezi nimi i Angela Merkelová). Dozvěděli jsme se například i to, že západní tajné služby manipulují obsah na internetu tak, že se pomocí smyšlenek snaží zničit reputaci vybraného „cíle“. Zakládají třeba falešné blogy a publikují příspěvky pod jménem toho, koho chtějí zdiskreditovat. Podle jiných Snowdenových dokumentů se americká NSA vydává za facebookový server, aby infikovala počítače uživatelů špehovacími programy, které umí sbírat data z jejich disků. Ještě zajímavější než to, že se věci, které tak pěkně popsal už George Orwell v románu 1984, opravdu dějí, byla reakce státu, který je považován za vzor demokracie. Místo aby se Obama a spol. chytli za nos, Snowdena obvinili ze špionáže a na uprchlíka vyhlásili hon. Nejdále zašel americký ministr zahraničí John Kerry, podle nějž je Snowden zrádce a zbabělec, který by se měl vydat „spravedlnosti“ jako kdysi Daniel Ellsberg, muž, jenž zveřejnil přísně tajné dokumenty Pentagon Papers prokazující, že čtyři vlády USA lhaly o důvodech a okolnostech války ve Vietnamu a schválně konflikt rozšířily do Kambodži a Laosu. Tím si Kerry ovšem poněkud naběhl, neboť nejslavnější americký whistleblower Ellsberg kontroval, že Snowdenovi, jehož považuje za hrdinu a velkého vlastence, by se ve Státech nedostalo férového procesu, a Kerryho slova považuje za opovrženíhodná. Kouzlem nechtěného Snowden našel zastání a azyl paradoxně pouze v Rusku, tedy státě, jenž bývá Západem peskován za nedodržování lidských práv a nedostatek demokracie.

Widney Brownová z vedení Amnesty International k rozsudku dodala: „Odhalení Bradleyho Manninga zahrnují zprávy o podmínkách vězněných osob ve válečné zóně i předtím nespatřené záběry novinářů a dalších civilistů, kteří byli zabiti při útoku americké helikoptéry. Americká vláda odmítá vyšetřovat důvěryhodná obvinění z mučení a z dalších zločinů podle mezinárodního práva, navzdory drtivým důkazům, že k nim dochází. Přesto se rozhodla trestně stíhat Manninga, který se pokusil tyto důkazy o protizákonném jednání vlády odhalit.“

Julian Assange:

Foto Profimedia.cz

Zapomenutý kondom

Pomstě úřadů neunikl ani chlapík, jenž zveřejnění třeskutých informací umožnil. Australský vydavatel serveru WikiLeaks, který publikoval tajné dokumenty, jež upozorňují na porušování zákonů a  lidských práv ze strany autorit – například právě ty od Bradleyho Manninga –, čelí dlouhodobé perzekuci a výhružkám politiků, že z  tohoto „boje“ nevyvázne živ. Bývalý poradce kanadského premiéra Tom Flanagan si přál, aby na Juliana Paula Assange (43) byl spáchán letecký atentát, s  tím, že „si zaslouží smrt“. Populární americká politička Sarah Palinová volá po tom, že „by měl být stíhán jako teroristé z Tálibánu či al-Káidy“. Prezidentský kandidát z minulých voleb Mike Huckabee se vyslovil jak pro smrt Assange, tak „toho zodpovědného za únik diplomatických depeší“ – skutek označil za velezradu a řekl, že „cokoli menšího než poprava by bylo příliš vlídným trestem“. Jednou z  nejdrsnějších, ale i  nejúčinnějších metod boje proti dnešním „kacířům“ jsou kampaně založené na očerňování jejich charakteru. A  tak je Snowden „zmatený špion, který už dostal svůj díl slávy“, Manning „zrádce stižený slavomamem, který má problémy se sexuální identitou“, no a Assange, ten je rovnou sexuální násilník. Krátce po zveřejnění některých výbušných dokumentů na WikiLeaks v roce 2010 na něj totiž ve Švédsku, kde byl zrovna na semináři, podaly trestní oznámení kvůli údajnému znásilnění dvě ženy, které dříve pracovaly pro WikiLeaks. Na Assange byl vydán mezinárodní zatykač a měl být vydán do Švédska. On však prohlásil, že jde o vykonstruované obvinění a záminku, jak jej dostat, neboť ze Švédska je vydání do USA pravděpodobnější. Tomu, že jeho obavy nejsou až tak neopodstatněné a paranoidní, nasvědčuje třeba to, že Švédsko Assangovi odmítlo dát jasnou záruku, že jde pouze o vyšetření jeho deliktu a nebude vydán do USA, i to, že ze znásilnění se nakonec vyklubal takzvaný „překvapivý sex“, tedy bez použití kondomu, jehož použití je ve Švédsku při styku dvou do té doby neznámých lidí povinné. Za dva roky nebyl navíc Assange ani obžalován a úřady ve vyšetřování nijak nepokročily. Šéf WikiLeaks, který byl v Británii propuštěn na kauci, nakonec raději porušil její podmínky a kvůli obavám z toho, že skončí jako Bradley Manning, ne-li hůře, se ukryl na ekvádorskou ambasádu v Londýně, kde žije už dva roky. Jinými slovy je vlastně ve vězení, neboť sídlo ekvádorské ambasády nemůže opustit. Ironií osudu Assangovi – stejně jako Snowdenovi – nabídl přístřeší pouze „nedemokratický“ stát, jak je Ekvádor Západem označován. Že jde v  této kauze o  nepohodlný server WikiLeaks, naznačila i reakce britského ministra zahraničí Williama Hagueho, který loni vyhrožoval ignorováním mezinárodního práva a útokem na velvyslanectví. Hague uvedl, že by Británie mohla využít zvláštní zákon, jímž by ekvádorskému velvyslanectví zrušila diplomatický status, aby mohlo být přepadeno policií. Prozatím je ale Assange stále „na svobodě“.

podle kandidáta na amerického prezidenta v minulých volbách Mikea Huckabeeho by pro assange a manninga „cokoli menšího než poprava bylo příliš vlídným trestem“.

Jak říkal Otto ZEN netvrdí, že jsou Edward Snowden, Chelsea Manningová a Julian Assange anděly seslanými na zem. Samozřejmě nevíme, jaká byla jejich skutečná motivace. Nejsou to třeba agenti placení „druhou stranou“? Je to možné, i když pravděpodobnější je, že jim prostě bylo špatně z toho, co věděli o praktikách systému, a chtěli se o to podělit s veřejností. Jedna věc je každopádně jasná: Zveřejnili důležité a  velmi znepokojivé informace, o  kterých má veřejnost právo vědět. A elity, které si za své vládce volíme ve jménu demokracie, individuálních svobod a lidských práv, s nimi zacházejí podobně jako kdysi římský Pilát s jedním židovským kverulantem. Veřejnost ale samozřejmě hlavně sama musí chtít informace, musí se postavit za své „kacíře“, kteří vynášejí na denní světlo, co mělo zůstat pěkně pod pokličkou. V čase pojídání vanilkových rohlíčků a koukání na pohádky není špatné si připomenout, že onen mytický boj jedince proti systému se stále odehrává, demokracie nedemokracie. Jak totiž říkával Otto von Bismarck: „Kdo se nezajímá o politiku, o toho se zajímá politika.“ ZEN59

tipy na vánoce

OK, zní to jako klišé, ale co chceme k Vánocům víc než lásku a štěstí? Některé knihy pro děti jdou přímo k věci. Vyprávějí o těch nejprostších zákonech života. Které bývá tak složité pochopit. Tomáš Keltner vám řekne víc. Text Jan Müller

P

Tvoje knížka se jmenuje Já věřím. Je o chlapci, který si staví svou kosmickou loď a díky tomu postupně získává sebevědomí a kamarády. Proč jsi napsal zrovna tento příběh? Pamatuju si to úplně přesně, psal se rok 2012. Bydlel jsem tenkrát s  rodinou kousek za Prahou, a když začala starší dcera chodit do školy, vozil jsem ji autem. Pokaždé jsem se moc těšil, o čem si budeme povídat. Bavili jsme se o víře, o náboženství, o vesmíru a taky o konci světa, kterého se tehdy mnoho lidí bálo. Jednou přišlo téma, co je to pravé přátelství. Odvezl jsem dceru do školy a po cestě zpět jsem měl plnou hlavu toho, co jsem jí chtěl ještě říct. Když jsem dorazil domů, sedl jsem a napsal tuto knihu. Příběh malého kluka, který nemá kamarády, a proto si staví vesmírnou loď, aby odletěl do nového světa. Myslím, že to je skryté přání mnoha z nás, ve kterém se mísí zklamání z toho, co je kolem nás a čemu nerozumíme, a taky naděje v něco nového. Jaké máš na knížku reakce? Lidé mi říkají, že to není kniha jen pro děti, ale 60ZEN

Foto Shutterstock

řed rokem ZEN uveřejnil rozhovor s  Tomášem Keltnerem s  titulkem Bodyguard píše dětem, který vzbudil velký ohlas. Není mnoho autorů knih pro děti (i  dospělé), kteří mají za sebou kariéru policisty elitních útvarů, osobního strážce ministrů a člena speciální vojenské jednotky SOG. Před Vánoci jsme Tomášovi znovu zavolali, protože knihy z  jeho vydavatelství Keltner Publishing, kde publikuje řadu českých a světových autorů, jsou přesně to pravé ořechové pro zenové rodiče a jejich zenové ratolesti.

Už žádné výmluvy!

Jsi skvělý!

Jedna ze série knih Waynea W. Dyera o chlapci, kterého neodradila nepřízeň okolí ani výmluvy, a splnil si svůj sen: starat se o mořské želvy.

Já věřím

Já jsem

Knížka o chlapci, který se trápí, že nemá kamarády. Po rozhovoru s tátou dostane nápad: postavit vesmírnou loď, kterou chce odletět do nového světa, kde by našel přátelství a štěstí.

Kniha nese prosté poselství: Bůh není nikde daleko, ani vedle nás. Nejsme totiž odděleni od Boha, jsme jeho součástí. Děti tak vidí i to, že nejsou tak malí a slabí, jak se může zdát.

především pro dospělé. Jakákoliv naše interakce s okolím je fatálně ovlivněná naším sebevědomím a sebejistotou. V knize se dotýkám emočního světa každého z nás. Pocitů, které prožívá každý bez rozdílu věku. Mnoho lidí se za své niterné pocity stydí. Pochybují o sobě, a tím i o možnosti, aby je měl někdo skutečně rád, aby měli skutečného kamaráda.

Foto Shutterstock

Miltonovo tajemství

Kniha povzbuzuje malé čtenáře: Jste jedinečné a silné bytosti a ve vás samých je vše, co potřebujete k tomu, abyste mohli prožívat šťastný a úspěšný život.

Co dnes potřebují chlapci a co děvčata? Jsi bývalý voják a taky otec dvou dcer… Děti potřebují nepodmíněnou lásku rodičů. Chlapci i děvčata potřebují, abychom jim věřili. To je nejdůležitější. Jedním z mých životních přání bylo mít dvě dcery. Strávil jsem celý život mezi chlapy, tento svět znám a patřím tam, ale vždy mě velmi zajímal svět žen. A dcery mi ukázaly, co to je bezvýhradné přijetí. Chlapci dnes potřebují vzory. Skutečné mužské vzory, které žalostně chybí. Já jsem vyrůstal na legendách bojových umění, světech rytířů, mistrů a všelijakých správňáků. Hodně jsem cvičil a obdivoval chlapy, kteří chrání ty slabší. Proto jsem šel k policii. Dnes to zní možná úsměvně, ale já jsem za to velmi rád, protože mi to otevřelo oči. Stejné je to s děvčaty, která se také potřebují dozvědět, jak být tím, kým jsou. A potřebují se to dozvědět od skutečných žen. Být mužem a být ženou jsou dvě naprosto odlišné věci, ale bohužel v současné společnosti začínají splývat. Vidíme zženštělé meditující muže, navštěvující mužské kruhy, a na druhé straně agresivní manažerky, které se chovají jako muži. Je to krize víry, krize ideálů a krize cílů. Děti potřebují mít svůj cíl. Současná esoterika, která se jako rakovina šíří společností, oblbuje lidi tím, že je důležitější cesta, nikoliv cíl. To je nesmysl, který pak člověka demotivuje. Protože

Autor bestselleru Moc přítomného okamžiku vypráví příběh o chlapci jménem Milton, kterého na školním hřišti napadl starší kluk. A Milton má strach z každého dalšího dne ve škole. Jak nad ním zvítězí?

Nedej se zastavit! Kniha učí děti, jak zvládat stres, kdy se vyplatí riskovat, co je to tvořivost, k čemu je dobré být vytrvalý a jak se nedat zastavit a užít si života...

motivace je jedna z nejdůležitějších pohnutek, které vás uvádějí v pohyb. Řada dětí dnes neví, co chce, o nic se nezajímají a jediné vzrušení do jejich života přináší počítačové hry plné násilí. Dnes je v příbězích pro děti spousta magie, kouzel, elementů a duchů. Halloween, upíři, elfové, víly… to je mainstream dětské zábavy. Dřív to bylo jinak. V Mateřídoušce z 50. let jsem našel komiks o Atomíkovi, malém panáčkovi s velkou silou. Tehdy byly pohádky a příběhy pro děti plné víry v pokrok, plné robotů, výletů na Měsíc. Dnes jsou naopak pohádky hodně mytologické… Ano a považuji to za velmi prospěšné. Nadpřirozeno, spíš bych řekl tajemno, bylo dřív zakázané. V pohádkách byli čarodějové většinou jen ti špatní a kouzlení byla čertovina. Dnes jsou příběhy mnohem volnější a vnímám v nich řadu odkazů a možná i trochu skrytých zpráv pro nás pro všechny. Děti se setkávají s příběhy, které ukazují, že je zde více než jen rozum a jeho omezený svět pravidel. Znovu opakuji: umožňuje jim to věřit. Který z dětských titulů, jež vydáváš, je nejvíc prodávaný? Celkově nejvíc prodaných kusů má kniha Už žádné výmluvy! od Dr. Dyera, kterou jsme společně s knihou Miltonovo tajemství Eckharta Tolleho vydali jako první. V současné době se ale nejvíce prodává moje kniha Já věřím. Vydáváš i další tituly doktora Dyera, které jsou bestsellery v mnoha zemích… Doporučil bych určitě Nedej se zastavit!, ve které se děti učí, že jsou milované, skvělé a důležité bytosti, tolik potřebné pro tento

VIDÍME ZŽENŠTĚLÉ MEDITUJÍCÍ MUŽE, NAVŠTĚVUJÍCÍ MUŽSKÉ KRUHY, A NA DRUHÉ STRANĚ AGRESIVNÍ MANAŽERKY. ZEN61

Kniha dětem říká, že mohou udělat velkou chybu, když budou utrácet peníze, které nejsou jejich, tedy půjčené peníze...

svět. Ukazuje dětem, že nezáleží jen na talentu a chytrosti, ale že je taky potřeba odhodlání a  vytrvalost. Změna je dobrá věc a  děje se každý den, proto není dobré se změn bát. Děti se mohou učit, jak změnu přijímat, otevírat nové dveře a  užívat si dobrodružství, která nám život nabízí. Hlavním atributem spokojeného života je pravdivost v tom, kým jsme, právě tím jsme jedineční. Děti se učí nevpouštět strach do svého rozhodování a taky to, aby uměly nechat odejít strach a vztek. Jsou to jen pocity, nemusí vyhrát. Tvořivost je klíč, protože s ní neexistuje žádné omezení toho, čím chceme být. Wayne Dyer dětem vysvětluje, jak prožít každý den spokojeně a s respektem ke všem ostatním kolem sebe. Nestarat se jen o sebe, co můžeme získat, ale také o to, co můžeme dát my sami. Tou druhou knihou od Dyera je kniha Jsi mnohem víc než jen to, co máš!, což je dost důležitá kniha ve světě, kde si tolik dospělých myslí, že nejdůležitější jsou jejich oblečení a  auta. Ale co zbyde, když toto dáte pryč? Děti by se

měly učit neutrácet víc peněz, než mají. Kniha říká, že mohou udělat opravdu velkou chybu, když budou utrácet peníze, které nejsou jejich, tedy půjčené peníze. Nezáleží na tom, co mají ostatní. Kolem nás budou vždy lidé, kteří mají více, ale i  ti, kteří mají méně než my. Pokud budeme závidět, tak tím ublížíme především sami sobě. Nebudeme se cítit dobře, a ztratíme tak čas a  energii, kterou můžeme využít pro sebe a měnit své sny ve skutečnost. Děti se taky naučí, že každá práce je důležitá. Že záleží jen na nich, jak si budou vydělávat své peníze a za co je potom dají. Proč vlastně vydáváš dětské knihy? Knihy, které pro děti vydávám, nejsou pohádky, i když jim dobrý konec nechybí. Jsou to knihy, kterými se pokouším dětem sdělit, že jsou skvělé a úžasné bytosti a že jsou pro tento svět nejdůležitější ze všech. Tyto knihy jim ukazují, jak reagovat na strach, jak rozpoznat výmluvy a nenechat se jimi limitovat. Jak se naučit plnit si své sny.

Pěkná knížka od Ježíška Šest inteligentních knížek pro děti – šest dalších tipů ZENu, tentokrát z produkce našeho vydavatelství Mladá fronta, které jako dárek k Vánocům určitě nezklamou.

Deník mimoňky – Příběhy nešťastný lásky

Jakub a hvězdy

Kouká roura na kocoura

Školní valentýnský ples – nejdůležitější společenská událost celého roku – se blíží a Nikki by na něj hrozně ráda vyrazila se svým idolem Brandonem. Jenže co když ji odmítne? Dočká se Nikki nakonec svého pohádkového happy endu? 352 stran, 217 Kč.

Odnepaměti lidé pozorují hvězdy, seskupují je v souhvězdí, dávají jim jména a vymýšlejí si k nim příběhy. Stejně si v této knize vymýšlejí příběhy i rodiče malého Jakuba, aby mu pomohli rozhodovat se v životě správně. 240 stran, 374 Kč.

Básničky spisovatele Miloše Kratochvíla se těší už dlouhá léta velké oblibě u dětí. Učí se je ve škole, chodí s nimi na recitační soutěže a na besedách je s chutí recitují samotnému autorovi. 112 stran, 209 Kč.

Létající stroje

Malá baletka 6

Pan Lišák má knihy rád

Kniha je určena jak zvídavým nadšencům a obdivovatelům letadel, tak všem budoucím pilotům a konstruktérům. Přehledně a srozumitelně seznamuje se základními principy aerodynamiky a fungování letadel. Kromě teoretického průvodce jsou součástí knihy také modely letadel. 31 stran, 100 Kč.

62ZEN

Další příběhy malé baletky Ely; naši hrdinku začínají tlačit její kouzelné baletní střevíčky. Než si s tím stihne dělat starosti, odnesou ji do Země kouzel. Princezna Aurelie opět potřebuje její pomoc! 96 stran, 127 Kč.

Malý pan Lišák má moc rád knihy. Co to znamená, že je má rád? Má je rád opravdu a natolik, že pokaždé, když nějakou dočte do konce, tak ji se špetkou soli a trochou pepře spořádá. Svou zálibou v knihách tedy nejen naplňuje touhu po vzdělání, nýbrž i zahání hlad. 64 stran, 172 Kč.

▼ Inzerce A141014160

▲ Inzerce A141012835

rodinné stříbro

Pav e l Z ava d i l

Tradičně a bez chemie Majitel slavné české značky Herbadent ZENu vysvětlil, proč si nechce půjčovat v bance, proč se drží přírodních receptur a proč by lidé měli vědět, že běžná zubní pasta obsahuje pěnidlo pro automyčky. Text Zdeněk Strnad l Foto Petr Hricko

64ZEN

A

si málokdo by dnes na Smíchově čekal vinný sklep. Čtvrť v  pražském podhradí je známá spíše díky tradičnímu pivovaru a  do areálu společnosti Herbadent se vstupuje průchodem přímo z rušné Strakonické ulice. Původně se tato firma jmenovala První kvasírny a sklepy maltonových vín Praha Smíchov a patřila bratrům Svátkovým. Navzdory tomu, že kolem ní doslova a do písmene běžely dějiny, sídlí firma na stejném místě jako v době svého založení v roce 1897. Ve sklepení, které je zřejmě nejpůsobivější částí areálu, můžete vidět kromě originálních obřích sudů (nesahal jsem jim ani do poloviny, a to nejsem žádný trpaslík), z nichž nejstarší pochází z roku 1903, také třeba originální lisy na slad, nádoby na macerování bylinek nebo takzvaný „rudý koutek“, což je ve skutečnosti stůl s lavicemi pro hosty uprostřed vinného sklepa, sloužící odjakživa k  oddechu a  zábavě nejrůznějších důležitých osobností. I v minulosti měly VIP postavičky svoje guilty pleasures... Navíc ve sklepě jako by se zastavil čas. Na prastarém stole s  oprýskaným lakem leží papírový sešit, lampička, kterou si místní zaměstnanec svítí, starodávný telefon a  pů-

vabné dámy nahoře bez, jejichž obrázky zdobí čelo jednoho z obřích sudů, jsou dnes již zcela jistě zasloužilými babičkami. Nostalgie zde nemá ovšem melancholickou funkci – naopak, je v  nejlepším slova smyslu zosobněním tradic, které firma Herbadent vyznává. „Děláme to prostě pořád postaru, žádná chemie, žádná nová technologie,“ říká Pavel Zavadil, který před 10 lety firmu koupil v situaci, kdy se pomalu propadala do zapomnění. Nebyla to ale první firma, kterou pan Zavadil takto postavil na nohy – v  90. letech převzal podnik na dovoz zdravotnických materiálů a  poté provozoval hřebčín. V  obou případech šlo o  rodinné záležitosti, Herbadent byl první podnik, který si vybral sám. Odmítáme investory Výroba vín je nitkou, která Herbadent spojuje s minulostí – symbolické stvrzení tradice, jedné ze základních hodnot značky. K původnímu sortimentu přibyla v  padesátých letech ještě řada dentálních přípravků, která je dnes hlavním produktem – i tam ale platí firemní zásada: když něco funguje, proč to měnit? Složení směsi bylin, která se přidává do dentálních přípravků, se ale

nezměnilo od padesátých let minulého století. Tehdy ve výrobně maltonových vín Condurango a Maltoferrochin (k jejichž výrobě se nepoužívá víno, ale ječný slad), která se od počátku prodávala v  lékárnách jako prostředky pro vylepšení zdraví, dostal někdo nápad rozšířit původní sortiment o bylinné přípravky na péči o zuby. Do dnešního dne si značka udržují stálou klientelu zákazníků, kteří na ně nedají dopustit – značka je totiž symbolem, stejně jako zelenočervená kapka na obalu ústní vody, kterou bylo před revolucí možno dlouhá desetiletí vídat snad ve všech koupelnách tehdejšího Československa. Dentální prostředky samozřejmě nikdo nevyrábí v  romantických sklepeních – součástí komplexu jsou i rekonstruované prostory v přízemí s moderními kotli, mísícími nádobami a macerovacími zásobníky. Téměř vše se v Herbadentu ale dělá na původním místě. Mimo hlavní stan firmy na Smíchově se pouze dávkují pasty do tub, na plnicí linku už  v areálu opravdu místo není. Snad i proto chce firma růst a plánuje expanzi. To ovšem neznamená, že by hodlala jakkoliv slevovat z přísně nastavených pravidel. „Chceme samozřejmě do světa – v Americe na-

Víno ze sladu. Ve sklepě smíchovského činžovního domu se skrývají poklady, které by tam nikdo nečekal. Například řady obřích sudů, v nichž zrají maltonová vína. Víno Condurango se zde vyrábí již 117 let stále podle původní receptury. Pavel Zavadil řídí firmu se 17 zaměstnanci a 35 milionovým obratem (oproti loňsku nárůst o 35 %). Firma už věnovala přes 6 milionů korun nadaci Světluška na pomoc nevidomým.

ZEN65

Nikdy jsem nikomu nic nedlužil, vždycky jsem fungoval z toho, co jsem si vydělal. 66ZEN

příklad běží certifikace našich produktů, ale je to minimálně na rok,“ říká Pavel Zavadil. Herbadent má v šuplíku několik dalších produktů – všechny se ovšem velmi striktně drží původních přírodních receptur. Hlavním programem ale zůstávají zubní pasta, gel na dásně, homeopatická pasta, ústní voda a zubní kartáčky. Ani tam ale firma nedělá žádné kompromisy. „Měli jsme tu návštěvy ze Španělska a ze Švýcarska, hledali výrobce v zemích, kde by je výroba vyšla levněji. Je to takový ten klasický rychlý model – rychle něco zamíchat, nabalit, odlifrovat. To však není naše filozofie, takže jsme se nedomluvili,“ dodává Zavadil. Podle čeho si dnes člověk vybírá zubní pastu? Podle toho, jak je barevná, jakou má reklamu, jak dokáže vybělit zuby a jak hezky voní. Což samozřejmě nejsou ta ideální kritéria. „Národ je přeplněný chemií, dozvěděli se, co jíme v potravinách, bohužel se ale ještě nedozvěděli, co máme v zubních pastách,“ říká Pavel Zavadil. Rozdíl mezi pastou za 15 korun a 100 korun je hlavně ve složení. Levnější pojiva jsou hrubší, dražší (a kvalitnější a šetrnější) jsou jemnější. A protože lidi mají rádi, když jim to při čištění zubů pění, používá se do levných past pěnidlo, které bylo původně vyvinuto pro automyčky. „Každý produkt, který září barvou, je chemický. Dobrá pasta je složena z kvalitních surovin, špatná z náhražek,“ dodává

Zavadil. „Všechno děláme střízlivě, třeba u kartáčků malé hlavy, což je standard – žádné obří barevné gumové opičárny.“ Reklama? Díky, ne! Firma s plány na expanzi do zahraničí neinvestuje do megalomanského marketingu – prostě to nemá v genech. „Já si nebudu půjčovat v bance, abych udělal dvacetimilionovou reklamní kampaň a  čekal, jak to dopadne,“ dodává Pavel Zavadil. „Nikdy jsem nikomu nic nedlužil, vždycky jsem fungoval z toho, co jsem si vydělal,“ poodhaluje další stránku své podnikatelské filozofie. Celý tenhle trend jde ruku v ruce s novými trendy marketingu, segmentovat a inovovat. Jakýmkoliv marketingovým poučkám i  proti obecně přijímané ekonomické teorii růstu. I když – čím dál tím víc se dnes lidé vymezují i vůči reklamě velkých médií. Rostou farmářské trhy, malé obchůdky, rodinné firmičky. Herbadent se svým konzervativním přístupem trefil do současného trendu. „My se té své filozofie ale držíme už dlouho a teď se nám to začíná vracet,“ usmívá se Zavadil. „Nechtěli jsme firmu nikdy prodat, i když nabídky byly. Mohli jsme nakupovat hotové pasty v  cizině a  dávat jim naši značku – to ale není náš styl. A dokud já tady budu, nic se na tom nezmění. I kdyby to třeba fungovalo hůř, ale ono to funguje líp.“

▼ Inzerce A141006096  ▼▼ — ▼▼▼▼ Inzerce A141013445, 3443, 3444  ▼▼▼▼▼ Inzerce A141004316

Ruční práce: výroba tradičních přípravků, ve kterých se používá 16 bylin, probíhá v pouhých dvou místnostech – ve stejném domě, jako je vinný sklep.

chytré peníze

Rychle a efektivně Lze si ještě více zjednodušit pomocí nových technologií náš každodenní život?, zamýšlí se šéf Saxo Bank pro Českou republiku Pavel Drahotský. A platí to i pro správu osobních financí?

D

íky překotnému vývoji technologií kolem nás jsme všichni stále více poháněni vnitřní myšlenkou, zda naše každodenní činnosti nelze dělat rychleji, levněji, automatizovaněji, zkrátka efektivněji. Zda nelze naše životy dále zjednodušit a využít technologických výdobytků civilizace ve svůj prospěch a osobní pohodlí. Byť si to neradi sami připouštíme, jsme stvoření líná, která ale zjistila, že dřívější, více či méně náhodné objevy, nám usnadnily a dále zpříjemňují životy. De facto vše kolem nás, co nevytvořila příroda sama, má v sobě otisk tohoto vzorce chování. Kupříkladu od vynálezu kola před více než 7000 lety jsme se posunuli až k  lunárním vozítkům a  každý novější automobil, který si pořídíme, je úspornější, bezpečnější, zkrátka efektivnější a přináší nám větší užitek a pohodlí. Kolik telefonních čísel si pamatujete z hlavy? Vzpomenete si, co to byl kinofilm a  jak velký a výkonný byl první počítač? Nic z toho nemusíte, protože nejen tyto informace najdete během několika vteřin ve svém mobilním telefonu a můžete je sdílet s přáteli třeba na druhém konci světa on-line, zdarma a ještě se jim přitom naživo dívat do očí. Samozřejmě pouze tehdy, pokud víte, jak na to, protože jste si to zjistili sami nebo se nestyděli zeptat. Zkrátka jste před novými informacemi neutekli na strom, ale naučili jste se je používat ve svůj prospěch.

Jak nepřijít o zlaťáky

S financemi a jejich správou je to velmi podobné. Vše se dá dělat postaru. Jednou za čas svěřit naspořené finanční přebytky někomu nebo do něčeho, co se zdá být zajímavé, a zpravidla za několik let se podívat, jak to celé dopadlo. S  trochou nadsázky si tento přístup dovolím přirovnat k  člověku, který chodí po lese a  na pařezy, které se mu z nějakého důvodu líbí, položí vždy několik zlaťáků a čeká, zda se mu samy nebo něčí zásluhou rozmnoží. Ve skutečnosti to pak často dopadne tak, že některé se skutečně rozmnoží, zpravidla něčí zásluhou, což v konečném důsledku zase stojí nějaké zlaťáky, a o některé přijdete zcela, protože jste se dozvěděli pozdě, že pařez byl více ztrouchnivělý, než se „tehdy“ zdál. Nevím jak vy, ale já se necítím být baobabem, abych mohl roky čekat na výsledky svých tehdejších rozhodnutí. Mám raději věci neustále

pod kontrolou, a pokud se podmínky okolo mne zásadně změní, chci mít možnost okamžitě poopravit nebo zcela změnit původní dlouhodobé nastavení. Osobní finance nejsou výjimkou. Zejména v posledních letech, kdy centrální banky pumpují do oběhu bezprecedentní množství peněz. Nikdo neví, co toto snažení způsobí možná již za několik měsíců například při oceňování majetku, protože globální tištění peněz v  současných rozměrech lidstvo nezažilo. Není tedy v knihách zatím popsáno, abychom se mohli poučit z minulosti a ušetřit sebe sama šoků. Sám se určitě nepovažuji za milovníka technologických novinek, protože když jen srovnám své současné znalosti s „již dávno“ osvojenými dovednostmi mých náctiletých synovců, tak si naopak připadám jako technologický dinosaurus. To však neznamená, že věci a služby, které okolo mne již několik let úspěšně fungují a řady jejich každodenních uživatelů rostou exponenciální řadou, postupně nevyzkouším, a pokud se v čase osvědčí, tak si jimi rád zpříjemním život. Podle mě není až tak důležité, zda si věci ve svém životě, včetně financí spravuji sám, nebo mi někdo (blízcí, profesionálové) nebo něco (stroje a služby) pomáhá. Je však třeba neustále se ptát, zda to, co dělám, nelze dělat rychleji, levněji a  efektivněji, neboť kdo nechce, hledá důvod, kdo chce, hledá způsob.

Saxo Bank je lídrem v oblasti on-line tradingu a investic. Nabízí kompletní spektrum nástrojů pro obchodování a investice pro privátní investory i instituce. Je to plně licencovaná a regulovaná evropská banka, která umožňuje klientům obchodovat měny, akcie, futures, opce, CFD, ETF a další deriváty prostřednictvím oceněné platformy Saxo Trader. Saxo Bank nabízí profesionální správu portfolií a fondů stejně jako tradiční bankovní služby poskytované dceřinou bankou Saxo Privatbank. Saxo Bank Group byla založena roku 1992, sídlí v Kodani a její pobočky se nacházejí v 26 zemích Evropy, Asie, Středního východu, Latinské Ameriky, Afriky a Austrálie.

ZEN67

advertorial

Nákupy přes internet Dnes kvůli nákupům brouzdáme čím dál častěji po internetu než po krámech. Ale opakované vyplňování formulářů s osobními údaji a adresami dokáže člověka občas otrávit. S mobilní aplikací MasterPass – s bankovní kartou v telefonu – ale bude internetové nakupování opravdová pohoda. Stačí se rozhodnout, přiblížit mobil k počítači a vybrané zboží se vydává na cestu k vám.

Objednávka bez fronty I u fastfoodových oáz vás někdy čeká fronta před pokladnou, což je otrava. S mobilní peněženkou MasterPass se jí ale můžete vyhnout; jednouše si objednáte a zaplatíte mobilem a pak už si jídlo jen vyzvednete. Například takový Quick Mac už funguje v sousedním Rakousku.

Banka v kapse Češi velice rychle akceptují moderní technologie pronikající do platebního styku a bankovnictví. Richard Walitza, viceprezident pro rozvoj mobilních plateb a inovací MasterCard ČR, Slovensko a Rakousko, proto věří, že rychle zdomácní také placení mobilními telefony. Text David Nesnídal l Ilustrace Richard Fischer

Placení faktur (Bill Payments) Dobře si rozmyslete, jestli budete řemeslníkovi platit „bez papíru“ – s případnou reklamací pak totiž budete mít smůlu. Ale to ještě neznamená, že se vám po stole musí válet spousty faktur. I ty totiž můžete pohodlně platit mobilní peněženkou MasterPass.

68ZEN

Svobodnější nákup Volnost pohybu, možnost dobře si nákup promyslet, porovnat zboží... To vše je ve větším obchodě opět vykoupeno stáním ve frontě u pokladny. Ale s aplikací MasterPass se jí vyhnete – jen naskenujete QR kódy vybraného zboží, rovnou zaplatíte a odcházíte, mávajíce třeba novou kšiltovkou.

Z ruky do ruky... Ruku na srdce – komu se to nestalo? Jdete s kamarádem na oběd a vzpomenete si, že mu dlužíte dvě stovky. Kdy je vhodnější příležitost mu je vrátit než teď? S aplikací MasterPass je to rychlejší, než kdybyste lovili mince a bankovky z peněženky nebo z kapsy.

N

a bezkontaktní platby si lidé rychle zvykli, dá se to očekávat i u mobilních plateb? Ano, předpokládáme, že mobilní platby budou mít časem stejný úspěch jako bezkontaktní platby, které zažily obrovský boom – šedesát procent platebních terminálů už pracuje s  bezkontaktní technologií. Česká republika je v  akceptaci jednička v  Evropě a v celosvětovém měřítku je po Austrálii a Polsku třetí na světě.

Spolupráce kterých bank a operátorů už dnes umožňuje platit mobilem? NFC (Near Field Communication) platby nabízejí ČSOB ve spolupráci s T-Mobile, GE Money Bank ve spolupráci s O2 a Vodafonem. Aby bylo možné platit mobilem, je třeba vyměnit stávající sim kartu za NFC SIM kartu. V současné době nemají ještě všichni operátoři tyto nové sim karty připravené k  distribuci. Společně s  mobilními operátory, bankami a  výrobci mobilních telefonů pracujeme na řešení, které umožní si během několika minut aktivovat platební kartu v NFC telefonu. Karty se v tomto případě nevydávají fyzicky, ale posílají se tzv. „over the air“ vzduchem přímo do mobilu a  ukládají právě na sim kartě operátora nebo přímo v  zabudovaném bezpečnostním elementu, další možností je uložení platební karty v cloudu (HCE). Co je, respektive bude možné mobilem zaplatit?

Platby dnes můžeme rozdělit na vzdálené platby, kdy vůbec nemusím být na stejném místě jako obchodník, a  NFC bezkontaktní platby. Všude tam, kde najdete bezkontaktní terminál a můžete platit bezkontaktní kartou, bezkontaktní nálepkou (stickerem) nebo NFC mobilním telefonem. V ČR a SR jsme představili mobilní aplikací MasterCard Mobile, která nově umožňuje využití digitální platformy MasterPass, můžete nakupovat také na internetu u více než 46 tisíc obchodníků na celém světě. V Čechách a na Slovensku aplikaci MasterCard Mobile používá již 50 tisíc zákazníků. Službu MasterCard Mobile MasterPass podporuje již 4500 internetových obchodníku v  ČR a  SR. Brzy také bude možné dobíjet kredit u mobilních operátorů, platit faktury a  posílat peníze mezi uživateli. Naším cílem je konvergence vzdálených plateb a  plateb NFC do jedné aplikace MasterPass, ve které si uživatel může

Pohodlnější cestování Zatímco lovíte peníze nebo kartu z peněženky, kácí se vám batoh, mince se kutálí přes nádražní halu... O co snazší bude si jízdenku koupit přímo mobilem. A taky ji nebudete muset hledat po kapsách, až budete rozespalí mžourat na průvodčícho... České dráhy jsou prvním velkým dopravcem, který spolupracuje s platformou MasterPass.

Mobilní platby budou mít brzy stejný úspěch jako bezkontaktní platby. uložit své platební karty, registrovat dodací a  fakturační adresy nebo své loajalitní karty. Pomocí peněženky MasterPass v  mobilu tak může jednoduše zaplatit v restauraci, nakupovat na internetu nebo mobilu, dobít kredit, zaplatit fakturu načtením tzv. QR kódu, zaplatit řemeslníkovi nebo přeposlat peníze kamarádovi... První projekty MasterPass konvergence se u nás rozběhnou již v příštím roce. ZEN69

nejstaršího účastníka, kterému bylo čtyřiaosmdesát let. Ale to je opravdu výjimečné.   Mobilní platby nelze provádět ze všech smartphonů. Které to umožňují? Všechny chytré telefony vybavené technologií NFC a čtečkou QR kodu, které umožní nainstalovat aplikaci MasterCard Mobile MasterPass.

Richard Walitza (45) se věnuje ve společnosti MasterCard rozvoji mobilních plateb a inovacím. Před příchodem do společnosti MasterCard pracoval v Telefónica Czech Republic, kde se věnoval oblasti nových platebních řešení a platebních technologií, především NFC, a vedl oddělení NFC & Financial Services. Svou kariéru v České republice začal v českém Telecomu, kde měl na starosti strategii a vývoj nových obchodních příležitostí pro oblast státní správy a bankovnictví. Richard Walitza žil dříve v Německu, kde se věnoval podnikání v oblasti zásilkového a internetového prodeje. Na Fachhochschule Würzburg-Schweinfurt vystudoval zahraniční obchod.

70ZEN

Kolik předpokládáte uživatelů? V  ČR je dnes kolem 9 milionů platebních karet, z nichž kolem 6 milionů MasterCard nebo Maestro. Počty NFC telefonů, které umožňují NFC platby, se pohybují kolem osmi set tisíc. Současnou aplikaci MasterCard Mobile MasterPass (pro vzdálené platby) využívá aktivně více než 46 000 zákazníků a  každý týden přibývá zhruba dalších 1500. Předpokládám, že se počty uživatelů NFC telefonů budou pohybovat v desítkách tisíc v příštím roce.   Jak se rozšiřuje akceptace mobilních plateb u obchodníků? Vyžaduje to od nich další investice? Jak jsem zmínil, více než šedesát procent terminálů už je pro bezkontaktní technologii a výhodou je, že nepotřebují žádný upgrade pro placení mobilem, takže pro obchodníky to žádnou investici navíc nepředstavuje. Kromě toho připravujeme řešení mPOS / SmartPOS, které umožní malých obchodníkům nabídnout svým zákazníkům platbu kartou nebo mobilním telefonem bez velkých investic do terminálů.   Nebojíte se, že mobilní platby přece jen narazí – třeba u seniorů? Vždy se u každé technologie najde určité procento populace, jemuž nevyhovuje. To je zcela přirozené. Ale i  zde jsou výjimky a  v  prvních pilotních projektech NFC plateb si pamatuji

A je na cestě řešení, jak s pomocí nových iPhonů platit i kartami, které nejsou vydány v USA? Připravujeme řešení pro Evropu ve spolupráci se společností Apple. V Americe je tato služba dostupná všem zákazníkům větších bank. Společně s  Applem jsme připravili službu MDES, která nabídne všem bankám vydavajícím platební karty MasterCard nebo Maestro jednoduchou možnost si přímo v  mobilní aplikaci iPhone 6 nebo 6Plus aktivovat platební kartu. A platit tak technologií NFC nebo přímo z mobilních aplikací (inApp plateb).    Můžete přiblížit současné zabezpečení mobilních plateb? Bezpečnost je jedním z nejdůležitějších kritérií mobilních plateb, a i když se to ne všem někdy nezamlouvá, často říkám, že telefon je ještě bezpečnější než karta. Telefon máte více pod kontrolou, dříve zjistíte, že ho nemáte u  sebe. U mobilu navíc oproti kartě nebo stickeru přibyla nová funkcionalita, tedy že NFC platbu můžu kdykoli zapnout nebo vypnout. Stejně tak mohu na mobilním telefonu nastavit, že chci potvrzovat platby i nízkých částek pod 500 Kč. V současné době se v Norsku testují biometrické prvky při zabezpečení mobilních plateb (s projektem se počítá i v Polsku). Dá se něco podobného očekávat i u nás? Ano, chceme toto řešení nabídnout bankám i u nás. IPhone už tuhle možnost dává. Je to výrazný bezpečnostní prvek mobilní platby.   Jak vidíte vývoj platebních forem pro budoucnost, respektive jak budeme podle vás platit služby a zboží za dvacet nebo za čtyřicet let? Před patnácti lety jsme měli mobily, které uměly jednořádkové esemesky. Rád bych měl křišťálovou kouli, abych vám na tuhle otázku mohl odpovědět, nicméně si myslím, že budoucnost je v biometrických platbách – otisky prstů, respektive čtení krevního řečiště –, aby skener zjistil, že prst je živý a není to 3D odlitek. Při placení s mobilem je také přidaná hodnota v tom, že máte o platbách v každém okamžiku přehled – o zůstatku, provedených transakcích, o tom, jestli jste si vyhodil z kopýtka už příliš, nebo ještě můžete zůstat klidný.

Muutos | Designed by Jaroslav Bejvl Jr.

… W H E R E T H E S T Y L I S H , I N N O VAT I V E D E S I G N IS BORN OUT OF THE CRAFTSMANSHIP O F W H O L E G E N E R AT I O N S O F G L A S S M A K E R S

PRECIOSA CUSTOMER CENTRE

PRECIOSA SHOWROOM

Opletalova 3197 Jablonec nad Nisou 466 67 Czech Republic

Jáchymova 2 Praha 1 110 00 Czech Republic

P + 420 488 115 555 F + 420 488 115 665 E [email protected]

P + 420 222 247 550 E [email protected]

www.preciosalighting.com

na drinku Tito Cordero

Diplomático miluješ, nebo neznáš Proslulý producent venezuelských rumů Diplomático ZENu vyprávěl o sudech z bílého dubu a českém Xoco Clubu, který vymyslel párování skvělých rumů s čokoládou. Text Zdeněk Strnad l Foto Destilerias Unidas

„Při výrobě rumu se soustředíme na single vintage, který vyrábíme ve třech edicích – jednu pro venezuelský trh, druhé dvě verze s číselným označení 2000 a 2001 pro zahraničí,“ říká Tito Cordero.

S

  usměvavým Venezuelanem a  nejlepším Master Blenderem let 2011 a 2013, který řídí výrobu rumů lihovaru Destilerias Unidas, mezi jehož vlajkové lodě patří známé rumy Diplomático, jsem se sešel v  kouzelném prostředí prodejny Warehouse #1. Prodejny plné nejen prémiových destilátů ze všech koutů světa, o kterých jsem nikdy neslyšel. Co je dnes špičkou Diplomático produkce? Aktuálně je absolutní jedničkou Diplomático Ambassador, ten je určen opravdovým znalcům rumu. Těm, kteří si rádi vychutnají to nejlepší. Srdcem tohoto jedinečného rumu je dvanáctiletá Reserva Exclusiva, která je na další dva roky uložena do sudů po sherry Perdo Ximenez. Vskutku mimořádný rum s komplexní chutí a aromatem vanilky, koření a sirupu z cukrové třtiny s lehkým kouřovým nádechem.

72ZEN

V Destilerias Unidas v městečku La Mie ale nevyrábíte pouze rum... Rum je ale naprosto klíčový. Při jeho výrobě se aktuálně soustředíme na takzvaný Single Vintage. Tedy takový rum, který je vyroben pouze z jedné vybrané sklizně. V současnosti vyrábíme tři limitované edice – jednu pro venezuelský trh a dvě verze ze sklizní roku 2000 a 2001, ty jsou určeny pro zahraniční trh. Ale vyrábíme i likéry, whisky nebo vodku. Celkem vyprodukujete přes sedmdesát milionů litrů lihovin ročně. Kolik z toho vyvezete? Vyvážíme pouze rum a obecně platí, že na export jde přibližně šedesát procent výroby. Z Venezuely pocházejí i hlavní potřebné suroviny – cukr a voda... Pracujeme s  deriváty z  cukrové třtiny a  nefer-

mentovanýmu šťávami. Za využití kvasinek, které vyvinula před lety sama naše společnost, a čisté vody z  okolních horských pramenů destilujeme naše výrobky v různých typech zařízení. Pro jednotlivé řady rumů Diplomático používáme dále různé typy sudů pro dozrávání. Například sudy z  amerického bílého dubu, ve kterých se skladoval bourbon nebo whiskey, nebo španělské sudy, ve kterých zrálo sherry. Nedílnou součástí receptu unikátní chuti venezuelských rumů je i střídání denní a noční teploty, jejíž výkyvy mají opravdu nezanedbatelný vliv na kvalitu místní cukrové třtiny. Těm, kteří touží ještě po další úrovni vychutnání, jste k dvanáctileté Reserva Exclusiva začali doporučovat hořkou čokoládu. Co je podle vás ideální chuťový doplněk k rumu? Komplexnější rumy s  bohatším složením jsou vynikající v  kombinaci právě s  čokoládou, když tedy nechci hned na prvním místě upozorňovat na neodmyslitelný doutník. Zajímavé je, že tento rituál párování s čokoládou pochází právě z Česka, kdy ve spolupráci s  řemeslnou dílnou Xoco Club vymysleli čeští dovozci tento ojedinělý zážitek, jak obohatit chuť Diplomático Reserva Exclusiva. Rum se ale dá kombinovat s mnoha typy jídel a použít se dá i na vaření, na podlévání i do marinády.

Je u některých rumů povoleno dodatečné použití cukru, nebo je ten alkohol tak sladký už sám o sobě? Většinou jsou rumy sladké samy o  sobě, bývají sladší než jiné druhy alkoholu. My pro garantování standardní úrovně chuti u  verze Reserva Exclusiva používáme pouze speciální likér, stejně jako to dělají například výrobci šampaňského. Koho si představujete jako typického konzumenta vašeho rumu? My vnímáme Diplomático jako pití vyšší úrovně, ani nechceme, aby se stalo masovým zbožím. Chceme mu udržet jistou exkluzivitu. Máme ale celou řadu výrobků, třeba verzi Aňejo, mladšího rumu, jako pití pro mladé, Reservu Exclusivu, která se hodí pro muže i ženy, nebo Ambassador, což je pak pití pro skutečné znalce. Komu byste rum Diplomático doporučil? Jak se říká u nás v továrně, existují jen dva typy lidí – jedni rum Diplomático milují a ti druzí ho ještě neochutnali. Takže komukoliv, kdo chce ochutnat něco nového a nebojí se nových zážitků. Pánům doporučuji ochutnat postupně celé široké portfolio Diplomático a  dámy mohou zkusit třeba vychutnání si Reservy Exclusivy se zmiňovanou čokoládou. Já bych však Diplomático doporučil jako vynikající tip na vánoční dárek. Určitě se nespletete.

Oblíbená verze venezuelského rumu Reserva Exclusiva se vyznačuje velmi jemným a současně komplexním profilem a má na kontě více než dvacet mezinárodních medailí. K dostání v pražské prodejně Warehouse #1, kde můžete ochutnat i další verze rumu této značky. Diplomático Reserva Exclusiva v dárkovém balení se skleničkami za 890 Kč. Více na www.warehouse1. cz či přímo v Sokolovské ulici 105, Praha 8, u stanice metra Křižíkova.

U nás je rum obvyklým doplňkem cukroví. Ale to skoro všude a některé sladké recepty využívající rum jsou opravdu delikátní! Jak jako znalec vnímáte koktejly? U nás by vinař nebyl nadšen, kdybych si jeho archivní červené doléval kolou. Samozřejmě souhlasím s tím, že v zájmu docenění všech chuťových a smyslových nuancí dobrého rumu je zapotřebí vychutnat si ho samotný. Ale bez problémů ochutnám i jakoukoli směs, která daný nápoj nějakým způsobem obohatí. Koktejly dnes bývají neuvěřitelně kreativní a  často už tak výjimečnou chuť našeho produktu dokážou ještě znásobit. Osobně našim barmanům říkám, chlapci a děvčata, ode mě dostáváte muziku a vy si k  ní napište takové noty, aby vznikla úžasná píseň. Využíváte metodu Solera, tedy de facto ředění staršího rumu mladším? Nepoužíváme. Vždyť někdy se díky této technice za třicetiletý označuje i rum, o kterém nevíte, kolik ho tam tak starého vlastně je – třeba jen pár kapek? Venezuela má velmi přísné zákony, včetně minimální doby zrání dvou let, po kterou se průběžné ztráty nesmí doplňovat. A u starších rumů zůstane z původní várky třeba jen patnáct nebo dvacet procent – a  jejich doplněním pak někdy vzniká i ona Solera.

Skladiště číslo jedna Na nápad pojmenovat svůj obchod s luxusním alkoholem Warehouse #1 přišli majitelé firmy Ultra Premium Brands Jiří Rabel a Jakub Janeček před lety ve Francouzské Guyaně, když tam sami na vlastní pěst pátrali po nové značce rumu. Když Jiří Rabel ochutnává rum Zacapa, který, jak sám uvádí, s kolegou Jakubem objevili pro český trh, «prosrkává» nápoj celkem hlasitě, aby získal na jazyku nejlepší chuť. «Ve společnosti by se měl člověk zdržet těchto gurmetských zvyků,» říká, «ale já se stýkám s lidmi, kteří alkohol vyrábějí, a ti si servítky příliš neberou.» Majitelé Warehouse #1 jsou prostě do určité míry dobrodruzi. Jejich firma má tradici už od roku 1993 a zprvu se zaměřovali na dovoz mexického alkoholu, jako vůbec první k nám dováželi tequilu. Dnes dovážejí prémiový alkohol ze všech koutů světa. Najdete u nich třeba několik druhů japonské whiskey, která je vyráběná s japonskou precizností. Nebo třeba whisky z Indie, kterou například znalci ve slepém testu považovali za super-prémiovou skotskou whisky starou pětadvacet let, ačkoliv zrála pouhé čtyři roky.

Warehouse #1 samozřejmě nevypadá vůbec jako skladiště, v karlínském obchodě, v interiéru, kde převažuje tmavě tónované dřevo, jsou v dlouhých policích na stěnách vedle sebe umístěné lahve, které obsahují různé druhy koňaku, rumu, mezcalu, ale také vodky či slivovice, prostě všech druhů alkoholu, na jaké si vzpomenete. Spojuje je to, že k nim jejich prodejci mají vždy nějaký příběh a důvod, proč vybrali pro svůj obchod konkrétní značku. A když vám Jiří Rabel popisuje, jak hledali v jihoamerických vesnicích nejlepší mezcal, vyleje z keramického kalíšku trochu nápoje na zem do kříže, jak to dělají domorodci, než se napijí. Nápoje prodávané v obchodě se pohybují v rozmezí od zhruba pěti set korun výš, nejdražší lahev koňaku z roku 1943, vystavená v samostatné vitrínce, stojí 108 000 Kč.

ZEN73

design know-how

Jana Hradecká

Opravdovost a vtip Co takhle zaplatit své milé k Vánocům studium na škole interiérového designu? Ředitelka Intermezza Jana Hradecká tuto pozoruhodnou instituci založila, protože ví, že člověk by neměl být „špekulant“. Text Viola Černodrinská l Foto Petr Hricko

nímu vzdělání a průzkumu trhu, většina lidí, zařizujících si bydlení, věnovat nemůže, a tak jsem své zkušenosti chtěla předat dál. Začala jsem pomáhat se zařizováním bydlení svým kamarádům a  rodině. Složila jsem rovněž talentové zkoušky na uměleckou školu designu a začala tam studovat. Postupně jsem dala dohromady tým nejlepších odborníků, se kterými jsem se během své praxe seznámila, a otevřela první kurzy, jež měly obrovský úspěch. Po nějaké době jsme zažádali o  akreditaci ministerstva školství a  jako první škola v  ČR specializovaná na interiérový design jsme ji také získali.

74ZEN

V

roce 2008 jste založila studio a školu interiérového designu Intermezzo. Jak jste se k tomu nápadu vlastně dostala? Po návratu ze zahraničí jsem se pídila po nějakých kurzech podobných těm, které se běžně nabízejí v cizině. Nic takového jsem u nás v roce 1993 nenašla. Mezitím jsme ale s manželem začali stavět nový dům a narodily se nám tři dcery. Trávila jsem i s dětmi čas na stavbě, pátrala po informacích ve specializovaných prodejnách, po večerech a  nocích jsem ležela v  odborných knihách a časopisech. V té době dozrálo mé přesvědčení o tom, že tolik času, kolik jsem já věnovala vlast-

Při navrhování interiérů pro klienty pracujete i s jejich nápady a emocemi. Nechávají vám volnou ruku? To je složitá otázka. Nechci vypadat neomylně a  nafoukaně, ale těch „osvícených“ investorů, kteří se spolehnou na rozhled, odbornost a hlavně zkušenost interiérového designéra, je bohužel minimum. Tito klienti se většinou rekrutují z řad zahraničních investorů, kde jsou zvyklí odborných služeb využívat a vědí, že jim takové služby šetří čas i peníze. Také se velmi dobře spolupracuje s klienty, kteří nějakou dobu v zahraničí pobývali či hodně cestují, a s těmi, kteří mají něco

Inzerce A141012908

Tak dlouho Jana hledala kurzy interiérového designu, až je začala vést sama.

V jednom rozhovoru jste řekla, že každý interiér by měl mít svůj příběh. Jak moc dbáte při redesignu na původní podobu interiéru? Většina interiérů, které se nám dostanou do rukou, s sebou právě bohužel žádný příběh nenese, nebo na první pohled není patrný či je nešikovně potlačen. Naším úkolem je pak příběh objevit. V  prvé řadě je to příběh objektu jako takového, jeho historie, okolí, celkového pojetí stavby, urbanistického začlenění, hledání genia loci. Další velkou inspirací jsou životní příběhy, záliby a touhy obyvatel nově navrhovaného či redesignovaného prostoru.

Chytám se za hlavu, když vidím interiér s předraženým nábytkem, kde se ale šetřilo na podlahách a dveřích. společného s  jakýmkoliv druhem umění nebo sami podnikají v  rámci nabídky odborných služeb. Mám stále pocit, že průměrný český člověk je velký „špekulant“, který všechno zná a všude byl a vše zvládne svépomocí. Objedná si jen částečné konzultace a  po nějaké době má pocit, že se již poučil dostatečně, a aby ušetřil za designéra, raději už to „dotáhne“ sám. V závěru utratí zbytečně mnohem více peněz a nad výsledkem by člověk zaplakal. Chytám se za hlavu, když vejdu do interiéru, kde majitelé nakoupili předražené kusy nábytku, které se tam nehodí a za jejichž cenu by se dal zařídit téměř celý byt, a zároveň šetřili na podlahách a dveřích.

Inzerce A141012908

Co musí splňovat uchazeč o dlouhodobé studium? Prokazuje se nějakým testem? Naše interiér design škola Intermezzo poskytuje vzdělání komukoliv, kdo dosáhl 18 let věku, má dokončené středoškolské vzdělání a  je schopen zaplatit školné nebo mu jej uhradí úřad práce. To jsou naše jediné požadavky. Kdo má o  vzdělání zájem, má možnost studovat. Neznamená to ale, že každý, kdo studium absolvuje, automaticky získá diplom a osvědčení o rekvalifikaci. Při závěrečných zkouškách, které se skládají z  teoretické jednodenní části a celodenních prezentací finálního projektu pro reálného klienta, se právě rozhoduje, kdo schopnosti a talent má a dokáže použít vše, co se u nás naučil. Klienty zajišťujeme my a jsou to opravdoví zájemci o návrh interiéru. Klient má možnost si vybrat nejlepšího absolventa, jehož návrh se mu líbí, a s ním projekt realizovat. Nově jste otevřeli studium i v angličtině. Mají o ně zahraniční klienti zájem? Popravdě jsme očekávali větší zájem – vsázeli jsme na partnery zahraničních odborníků, sportovců atd., kteří se vždy po několika letech stěhují do jiné země, a musejí tak pokaždé znovu zařizovat své bydlení. Nebo nově se přistěhovavší, kteří ještě moc česky neumí, mají dostatek volného času, baví je interiérový design a zároveň chtějí rychleji vyhledat přátele se stejným zájmem. Nehledě na to, že naše kurzy jsou mnohem levnější než zahraniční a dle mé zkušenosti mají vyšší odbornou úroveň. V  první otevřené skupině jsme měli studenty z  Koreje  a  z  Indonésie, kteří do ČR přicestovali opravdu pouze kvůli studiu na naší škole. Pronajali si v  Praze byt, získali studentská víza a studiu se věnovali velmi poctivě. Je pravda, že některé své pracovní závazky mohli řešit elektronickou cestou. Další

studentka se k nám nyní přihlásila ještě na nástavbové studium, které už zvládá v českém jazyce! Chystáte se na veletrh Maison & Objet v Paříži? Naše škola se vydává každý rok objevovat novinky jak na Maison & Objet, tak i  na iSaloni v Miláně. Mimochodem i na večírcích, v klubech a restauracích potkáte zajímavé osobnosti v ještě zajímavějším interiéru. A návštěva nejslavnějšího blešího trhu le Marché aux Puces v Paříži, večerní atmosféra na Zoně Tortoně v Miláně nebo sklen-

ka vína či dobrá káva s výhledem na město – takové zážitky nikdy neomrzí. Celkově je cestování pro designéra zcela zásadní. A  jsme opět u  potřeby nového úhlu pohledu, nových zkušeností, informací, vjemů...

„Každý interiér by měl mít svůj příběh. A pokud ho nemá, naším úkolem je ho objevit.“

Jaké jsou aktuální trendy v interiérovém designu? Opravdovost. Krása materiálu a řemeslné práce, vtip, myšlenka, logika, funkčnost. Jednotlivé prvky spolu musí komunikovat a i při své rozdílnosti vytvářet jednotu. Co vás v poslední době na poli designu ohromilo? Nejčerstvější zážitek? Ohromilo mne, jak složité je vlastnoručně vytvořit ombré výmalbu na vysokém, komplikovaném stropě koupelny, a jak moc bolí, když při tom pokusu spadnete ze třímetrových štaflí na okraj vany. A mé o(c)hromení zatím stále trvá.  ZEN75

art & business

Škola lásky. Lásky k umění. Galeristé Petr Šec a Olga Dvořák otevřeli Art Lovers Academy pro ty, kdo se chtějí vyznat v dílech moderních autorů. ZENu velmi dobře vysvětlili, proč je to skvělý nápad. Text Hana de Goeij l Foto Ondřej Tylčer

76ZEN

P

ěkná kabelka Hermès povídá světu jsem krásná a prestižní a říká to jednoznačně. Je tedy řemeslem. Umělecké dílo Zarámovaný plot od Romana Týce mi nedá pokoj. Provokuje mě, chvíli vím, chvíli nevím, co si myslet, líbí se mi a taky nelíbí. Není to jasné a pořád to trvá, moje interpretace díla je jiná než vaše. To je pro mne umění,“ říká Petr Šec, jeden z  majitelů galerie Dvorak Sec Contemporary. Spolu se svou obchodní partnerkou, kurátorkou Olgou Dvořák, letos na podzim otevřeli Art Lovers Academy, roční kurz, který vás naučí sbírat současné umění. „Jednou za dva týdny na večerní přednášce dostávají naši sběratelé vědomosti o souvislostech v  umění, praktické rady, jak umění sbírat, a seznamují se s umělci,“ doplňuje Olga Dvořák. Vše je pečlivě zorchestrované tak, abyste poprvé v životě zažili „art-gasmus“.

Socha Richarda Stipla (1968) s názvem Procession se prodala hned na vernisáži v Dvorak Sec Contemporary za 1 060 000 Kč.

Kde je hranice mezi uměním a něčím, co se tak jen tváří? Mám na mysli hlavně některá díla moderního umění, kdy jsou umělci schopni vydávat za umění třeba rukavici v rámečku a lidé si často říkají, že něco takového by zvládlo vytvořit malé dítě. Olga: Dílo vás musí donutit se ptát. Proč právě rukavice v rámečku? Třeba zjistíte, že to je rukavice vraha dětí nebo že umělec v této rukavici podal ruku svému největšímu nepříteli a dostál své katarze od hněvu k odpuštění. A najednou je rukavice symbolem pro odpuštění. I když se vám to zdá jako blbost, najednou jste udělali to, co umělec zamýšlel. Sami pro sebe jste si vyhodnotili tento koncept a  udělali jste si na to názor. Petr: Rukavice je ještě dobrá, v  Sothebys například v  roce 2007 prodali lidský exkrement v  konzervě za zhruba 4 miliony korun. Do konce 19. století bylo výtvarné umění výtvarné. Malovaly se obrazy, sochaly se sochy, a to ještě většinou na zakázku. První nepořádek v  tom začali dělat impresionisté, všechno to tak nějak rozmazali, pak abstraktní umělci jako Malevich začali tužkou kreslit čtverec na papír a celé to dorazil v roce 1917 Marcel Duchamp, který vystavil jako umělecké dílo pisoár. Od té doby je v umění možné všechno. Mně osobně se líbí ta úžasná šíře forem současného umění, ale chápu, že někdo dá přednost zátiší melounu s jablkama nebo krajině za parného léta. Velcí světoví sběratelé „rukavičky“ a jiné podivnosti kupují, záleží ovšem na tom, kdo je vytvoří a která galerie je vystaví. Vedle kvality díla funguje marketing. Není rukavičkář jako rukavičkář, docela dobře je možné, že autorem je slavný umělec, který prostě došel k  tomu, že je teď potřebné vystavit rukavici, která může a nemusí mít příběh. A jindy nakreslí propiskou superrealistický portrét plačící veverky. ZEN77

Nakolik je důležité umění rozumět versus mít pouze pocit, že se nám něco líbí? Petr: Kdo dnes rozumí umění? Stejně jako máme rozdílné chutě, máme i  rozdílný vizuální vkus. Dejte na své pocity. Jen je dobré být opatrný s velmi líbivými díly, často se vkus vyvíjí a za čas zjistíte, že dílo bylo pro vás příliš povrchní a už ho nechcete. Olga: Když kupuji pro sebe nebo pro klienty, kupujeme dané dílo proto, že nás baví. Není potřeba mít znalosti kunsthistorika, prostě vás to chytí. Je lákavé sledovat, jak cena sochy Davida Černého z roku 2011 během pár let stoupne z 200 000 na 600 000 Kč? Ne a zároveň samozřejmě ano. Mít možnost užívat si těch děl každý den je vzrušující, zažívat egoistické opojení vlastníka a projít si procesem výběru a nákupu má hodnotu. Kromě toho, peníze hrají roli. Bez ohledu na rozpočet, nikdo nechce vybrat neúspěšného umělce. Petr: Dobrá zpráva je, že současné umění je u nás při stejné kvalitě levnější než v zahraničí a dnes je ta správná doba nakupovat.

Mí sběratelé své Filly a Špály už prodávají a za tyto peníze omlazují své sbírky. Jak rozumět umění, jehož autoři ještě nejsou známí a není prověřené časem? Petr: Máme dvě možnosti. Buď kupovat umění prověřené časem, ale to se nám nemusí líbit a také může být o dost dražší, anebo vstoupíme odvážně do světa současného umění a zariskujeme. Velcí sběratelé kupují umění žijících autorů, podpoří tak svoji kulturu, mají jistotu, že nekupují padělek a  je to i  jistý druh sázky do budoucnosti. Olga: Investice do umění, která je pouhou spekulací a není v tom srdce, je trochu složitá. Pokud je někdo tak bohatý, že si může dovolit počkat, až se mnou doporučený umělec, třeba absolvent po škole, „vyklube“ a  dosáhne uznání, tak se hodnota investice může i zdvacetinásobit. Máme klienta, který u  nás koupil sochu mladého newyorského umělce za 1 milion korun a  za 3 roky mu za ni nabízel americký sběratel 5 milionů. Neprodal. Miluje ji. Což dokumentuje, že dnes mladé umění má a může mít vysokou hodnotu a ani není protřeba, aby to čas prověřil. Neexistuje žádný konsenzus ohledně mladých umělců, a  to je ten skvělý aspekt moderního umění: vaše rozhodnutí, zda koupit dílo takového autora, se stane součástí umělcova potenciálního místa v historii umění. Jaké jsou trendy v nákupu umění v ČR? Petr: Chodí k  nám více lidí s  lepším vkusem a odvahou. Vidíme, že více lidí nakupuje současné umění ve všech jeho formách. Stále převládá 78ZEN

pocit kupovat věci pozitivní, deprese máme dost je častý argument. Sběratelé hledají vtip, nadsázku, ironii, kupují, co se jim líbí, ne pouze na investici. Olga: Světový trh s  uměním naše Špály a  Filly nemilosrdně ignoruje, investice do české moderny je dnes jistá ztráta investovaných peněz. Tato díla nemůžete vyvézt z České republiky, je to porušení zákona. Takže Špálové a Fillové jsou tímto určeni k obchodování pouze na lokálním trhu. Jakou investiční hodnotu má něco, co nemůžete dál obchodovat na zahraničních trzích? Malou. Proto se i někteří sofistikovaní čeští sběratelé probírají z těchto sentimentálních návyků a začínají sbírat mezinárodní umění. To je nejvýraznější trend. A také jediná cesta, jak prozíravě investovat. Svět nemá hranice a New York bude za 20 let ještě blíž než dnes. Zajeďte si aspoň jednou ročně do této Mekky současného umění, za den stihnete obejít spoustu galerií. A  každá z těchto galerií tvrdě pracuje na tom, aby umělce, kterého vám prodají, udržela v  kurzu, aby autor rostl na ceně. Pokud sbírate pro děti, tak určitě mladou newyorskou scénu. Jak zhodnotit, zda cena za umělecký kousek, který si chci koupit, odpovídá, nebo je nadsazená? Olga: Než něco koupíte, položte si otázku, zda jste v dobré galerii. V galeriích bývají ceny postaveny tak, aby zhruba odrážely kariérní postavení umělce, a k tomu odpovídající hodnotu umění. U mé práce galeristky, co vyhledává budoucí hvězdy, se význam instinktu přeceňuje. V New Yorku jsou miliony talentovaných umělců, takže jak poznat toho Picassa zítřka? Nejdříve si sednu nad životopis umělce, dívám se, co má za sebou. Zajímá mě, s jakými galeriemi spolupracoval, v  jakých muzeích vystavoval, jestli s ním počítají do budoucna. Ani nemusím vidět jeho díla a umím z jeho CV předpovědět, zda je to dobrá investice. Určení budoucího vítěze je mnohem více o informacích a souvislostech. Mí sběratelé své Filly a Špály dnes už prodávají a za tyto peníze omlazují a  internacionalizují své sbírky. Je to jako se vším: ten, kdo kupuje naposled, kupuje nejdráž a je na ocasu dění. Kdo kupuje mladé umění a trochu riskuje, bude se těšit z odměny. Jaký je vkus českých sběratelů? Petr: Mění se. Čeští sběratelé současného umění jsou odvážnější. Před deseti lety jich bylo méně a  často kupovali na jistotu. Dnes prodáváme dobře díla Romana Týce, se kterými bychom před pěti lety neměli šanci. Představte si nádherně adjustovaný obraz: krásný bílý rám, v  něm jen prázdná plocha, na něm sklo a na skle malý škrábanec. Krásná ironie. Není to nádhera? 

tipy

Jako v Airbusu

Pro westerny mám slabost a pro ty drsnější ještě větší. Sice je to jedna velká historická lež a v reálném světě fandím rozhodně víc indiánům než kolonizáto-

Plně funkční letecký simulátor Airbusu A320 funguje i v Praze. Stroj jménem iPilot ve Zborovské ulici 47 slouží na částečný úvazek jako trenažér pro budoucí piloty, současně však plní klukovské sny platícím návštěvníkům, kteří se chtějí zmocnit kontroly nad dopravním kolosem. Na první pohled to působí jako videohra, ale po usednutí do sedačky se pocit skutečného letu v kokpitu stává velmi reálným, přestože se simulátor nehýbe. Iluzi pohybu obstarají obrovské obrazovky na místě oken, které dokážou simulovat let do 24 tisíc destinací po celém světě. Nejpopulárnější letiště jsou ta, kde se nejobtížněji přistává, třeba Kai Tak schovaný mezi mrakodrapy v Hongkongu. Jelikož oficiální trenažéry leteckých společností jsou značně drahé, pro většinu návštěvníků bude hodinové posezení v simulátoru iPilot (stojí okolo tří tisíc korun) asi nejbližším zážitkem skutečného letu. -luh-

rům v sedle, na filmovém plátně je to ale fuk. Nejnovější příspěvek neukuchtili v USA, ale v Dánsku, a natočili ho v Jihoafrické republice. Hlavní roli hraje severská hvězda Mads Mikkelsen a příběh je veliká řež. Jmenuje se The Salvation. Snad z toho bude série, takový Vinnetou reloaded. -sam-

ZEN like

Co redakce miluje

Mé alter ego na prknech I když je nám těsno, tak to roztáčíme. Jsem to já a mé druhé já – ségra dvojče. Kdybych už tehdy věděla, že ji někdy uvidím na prknech, co prý znamenají svět, pustila bych ji

z břicha o trochu větší. Aby byla víc vidět. A stejně je! Jako věčně ožralá prostitutka, hysterická matka ve středních letech nebo stará panna Máša v představení Čechov na Jaltě hraje lehce, komediálně a technicky přesně. Nejsem objektivní, přiznávám, ale schválně: běžte se na ni mrknout. -vio-

Avatar

Pyramidy

Pečený podzim

Pastář

Ne velkofilm od Camerona, ale seriál na Nicklodeonu, který už rok sledujeme každý

Nedávno Česká televize reprízovala pětidílný historický cyklus kanadské archeoložky Carmen Boulterové s názvem The Pyramid Code. A je to taková jízda, že jej ČT raději

Veřejně se tady k něčemu přiznám. Nesnášela jsem tě, podzime. Tvoje deštivé dny, žluté listí, zesláblé stromy trčící vzhůru, tvoje mlhy a pochmurno. Tentokrát jsi mě ale dostal. Za vše můžou jabka! Pořád se dají

Jak tak drandím s kočárkem po Malé Straně, zjišťuji, že útrata za kávy se začíná nebezpečně přibližovat

den ve 21 hodin s mými dětmi (8 a 3). Obě ječí, když začíná: „Tati, Avatár!“ Kreslená parta, která se učí ovládat čtyři živly (oheň, vzduch, voda, země), se už stala součástí naší rodiny. Jako každá správná sága obsahuje kompletní návod na život: jak poznat sám sebe a pak slavně zvítězit nad těmi, co nám berou svobodu. Nejoblíbenější postava: Slepá banditka alias Toph, která umí hýbat skálami. Nejoblíbenější zvíře: šestitunový létající bizon Appa. -jam-

uvedla jako „kontroverzní“. Podle nedávné studie holandských vědců Egypťané tahali obří kvádry na saních po namočeném písku. Takovým blábolům se kanadská vědkyně jen směje. Podle ní nešlo o žádné hrobky, ale sofistikované elektrárny, které jsou mnohem starší, než tvrdí učebnice. Pokud jste seriál nestihli, je i na YouTube. -vid-

na některých stromech sesbírat odrůdy odolné a lehce natrpklé. Ty pak rozkrojím napůl, posypu skořicí a upeču. Dám na ně kousek másla a tvaroh s rozinkami a pak už ti, podzime, prominu i to, že nám tak nemilosrdně krátíš dny. -vio-

mému státnímu příspěvku na mateřské. Dát si caffè latte pod sedmdesát korun je téměř výjimkou. Proto se nyní dělím o zážitek rovný malému zázraku. V novém podniku Pastář na Janáčkově nábřeží si ji dáte za kaček čtyřicet pět. Navíc jde o úžasnou kombinaci restaurace a obchodu – najím se a další dobroty si koupím rovnou domů na večeři. -hdgZEN79

Foto archiv

Spasení

DÁRKY

JEŽÍŠEK MÁ STYL ZEN vybírá k Vánocům kousky, které vám budou ladit.

Ledvinka Odivi, 3590 Kč, ww.odivi.cz

Prsten Diva z růžového 18karátového zlata s onyxem a perletí, 55 200 Kč, Bulgari, Pařížská 15, Praha 1

Svetr Bogner, 10 500 Kč, www.bogner-fashion.cz

Kabát Zolder značky Max Mara, 51 300 Kč, www.maxpraga.cz

Obličejové sérum Douglas Naturals, cena v sítích parfumérií Douglas

Inzerce A141012237

Náhrdelník Swarovski, 18 100 Kč, Celetná 7, Praha 1

80ZEN ZEN

Připravila Viola Černodrinská

Tekutá rtěnka od Lush, 5 ml, 469 Kč, www.lush.cz

Inzerce A141012239

Vizitkovník Swarovski, cena 1810 Kč, Celetná 7, Praha 1 Veganská brašna Soren značky Matt&Natt, 2650 Kč, www.urbanlux.cz

Boty Donna Karan, cena v butiku DKNY, Železná 16, Praha 1

Prsten Angry Bitch designéra Shit Happens, 1300 Kč, www.debutgallery.cz

Inzerce A141011314

Motýlek s kočičkami Krispol, 590 Kč, www.gentleport.cz

Hodinky Tissot Couturier Secret Date Lady, nerezová ocel, safírové sklíčko, bílá perleť na číselníku, 13 240 Kč, www.minutacz.cz

Diář Papelote Fabrico 5, 350 Kč, www.papelote.cz

Prémiový rum Zacapa 23 Centenario v dřevěném boxu se dvěma skleničkami, 1390 Kč, Warehouse #1, Sokolovská 105, Praha 8

Inzerce A141012911

Připravila Viola Černodrinská

Boty Botas Forever Second, 1900 Kč, Botas 66, Křížkovského 18, Praha 3

ZEN81

advertorial

Omán: Utajený Orient

O

mán je zatím pro české cestovatele spíše neznámou. A  proto stojí za to ho blíže prozkoumat. Většinu Ománu pokrývá poušť, romantický nádech mu ale dodávají oázy, jezírka a vodopády. Hlavní město Maskat byste na mapě našli přímo u moře, je i městem přístavním. Už v dávné minulosti byl totiž Omán důležitou obchodní křižovatkou. Malý arabský sultanát se pyšní nádhernými bělostnými plážemi. K  nejpopulárnějším patří Ad Dahariz, překrásná písečná pláž v oblasti Salalah. Za návštěvu stojí i pláž Shuwaymiyah, u níž můžete pozorovat delfíny a želvy – vyskytuje se jich zde 22 druhů. Omán je také, stejně jako například Spojené arabské emiráty, blízkou exotikou, nabízí ale mnohem orientálnější atmosféru. Let sem zabere jen osm hodin, s jedním přestupem v Dubaji. Nejlepším obdobím pro návštěvu jsou proto lis82ZEN

topad až březen, kdy teploty dosahují příjemných 23 až 27 °C. V  Ománu si můžete vyzkoušet život pouštních beduínů, projet se na velbloudech, šnorchlovat, prozkoumávat jeskyně a  podnikat celou řadu výletů. A také nakupovat, především na místních bazarech. Nabídka je zde pestrá a výhodně koupit se dají například zlaté a stříbrné šperky, výrobky z kovu, oděvy v arabském stylu, šátky a orientální koření. Hlavně nezapomeňte smlouvat, prodejci to přímo očekávají a byla by škoda koupit za první navrhovanou cenu. Dobře se také připravte na to, že vaše láska k Ománu bude procházet i žaludkem. Ománská kuchyně se skládá nejčastěji z jehněčího, skopového či velbloudího masa. Jako přílohy obvykle slouží rýže, chlebové placky (rukhal) a datle. Každé jídlo je přitom poměrně dost kořeněné, mdlé chuti se v tomto sultanátu určitě neobávejte. Tak dobrou chuť a hezký zážitek z dovolené v Ománu.

Inzerce A1410012523  ▼ Inzerce A141014151  ▼▼ Inzerce A141012235

Tajuplná pouštní města, bílé pláže Indického oceánu a zelené tropy. Takové jsou kulisy země, která je exotickou novinkou letošní sezony.

HUGO BOSS International Markets AG Phone +41 41 72 73 800 www.hugoboss.com

Praha 1 BOSS Store Na Příkopě 6 Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 1, odletová hala A Praha 6 BOSS Store Letiště Václava Havla Praha, terminál 2, odletová hala C

inzerce_W14FA_BW_005_210x270mm_ZEN.indd 1

20.11.2014 11:27:11

SWAROVSKI.COM

Miranda Kerr

Náhrdelník 1 810 Kč Náramky od 1 540 Kč

SPA01_ZENMag_210x270_CZ.indd 1

11.11.14 15:23