5038 K56H74 1849
ROBA
Hvzda, aneb
CUavahlerové. Rytíská veselohra v pateru djství
od
KUcpery,
V. K.
\ NÁKLADEM
Praze.
Di
.«
J.
A.
18 4 0.
tí
A U R
I
EL
A.
Purchased From
Funds Donated
The Andrew W. Mellon Foundation
Hvzda, aneb
^
CUaraUterové. Rytíská veselohra v pateru djství
od
V, JK.
\í
NÁKLADEM
KUcpery,
Praze.
Dra
J.
18 4
A.
9.
GABRIELA.
^
^^
Ftadi§iav,
Zlaíomil, JSlirov,
pánové na Lesní^Hv
\
zd ,
brati.
HostíVÍf,
KrasoUb, Jelena. Sibylku,
její
Petronila,
pstounka. panská
její
služka.
Protivín Bechy/tsný, Faustin^ Krasolibv panoš
Kersk,
a famuliis.
šašek.
Chocholin, Vladislavv
Kluboš, Protivínv
)
j,i,roj„oš.
\
Ryfn'i.
Zbrojnošové.
Místo
dcje
:
Lesní
hrad
Hvzda,
a
v Táborsku.
C
a
s
:
První polovice šestnáctého
vku.
zámek Bcchyský
Déjslví první. BydlLile Vladiíilavofo. c-
Hvzdy
jici
uiuie v Úplné
AV/rf
sbrnji.
pánv
hlarnim vchodem vidli jest
v priivn jjsou
rodili erb,
l'o
v levo veliké obra z-y. zjevu-
i
slénách
visi
roz-finú leskavd
zbra, pa.sy rylishé a vnce vaviunové. V.ierko jei skvoslnost. \a obou stranách v pedli stoly, na nich pak v slibrnych svícnech dohofiijici voskové svice. Prvé nei vyhrnuta se opona, bylo jii bltikou valecni
boui, bitevní ryk a
vie
binkot
slyšeti.
Svitáni.
Výjev první. Faustin. (Sloji v levo raje.
crn
11
okna otvenrho,
jcsl odtn, na lilav
(Sám.) dolíi
má
iia
pcílhradí zrak napí-
birtt taktéž
erný
bilýni
s
pérem.)
Nadarmo niknouli
!
snaží se mi zrak
JešlOf on
se dívaje na krvavý i:lo Ziípasu jejich levni
rNk;
avšuk
noním závojem
zuíivosl luJskou jjokrývá,
pros
r.
m
in zaslepených muž. Tady není slyším sice liluk zbroje a bi-
—
niehož ne vidí ml Toliko 1*
Ladofi
— s
—
4
plamennou tváí tamto se vznáší,
v prsou
,
uchvácena
která již !
—
I
bez
toho
vrátím se ke Krasolibu,
tak abych oznámil, co oko na loSti
a rozdechuje zlobu
vlnobitím
hnvu
veliteli
obloze válení
jsou
svému,
zbse-
zpozorovalo. COdchází.)
Výjev druhý. Jelena. Faustin. JeletlCt. (Lepá zpsobnost a jakási ušlechtilá hrdost jsou její. — Jsouc na útku.) Kdo jsi ? Faustin. Pokojný obyvatel tohoto hradu.
povahy
Jelena. Vládce ili lenovník
Faustin. Jak se komu Jelena. Mohu štít
si
z
?
líbí.
pokojnosti Tvé zástrný
udlati ?
Faustin. Jakýmsi spsobem, ano. Jelena.
Tedys
mj
strážný
andl.
Mluv,
kde
jsem ?
Faustin. Na hrad pánv z Hvzdy. Jelena. Co ? Jest-li možná? Rci, ó optuj: kde jsem? Faustin. V Lesní
—
Hvzd.
Jelena.
pomezím
eské
V
té to Lesní
se rozvstilo
—
Hvzd,
stkvostný
íši télo bleskem zdaru a slávy
která
—
diamant
záí?
rci
a
jak za
koruny
V
F^auslin.
Jelena.
O
to
té
provod"
saiiié.
mne k starému
vládykovi
Faustin. Starý vládyka spoívá v rakvi u proslavených
otcv
svých.
Jelena. Mrtev
!
Všecko nacházím v rukou
hledá
a co živo jest,
v
slepé šílenosti
najdu jeho syny? (Hlomoz venku
smrti,
Kde
smrt.
i)estáv<á.)
Faustin. Dva na hrad, ti ped hradem. Jelena. Mluv, kdo jsi Ty? Faustin. Chovanec milostných Umén. Jelena. Mnoho štstí matkám Tvým, až svým rasem dospješ. Známt Musy, picházejíc ze zem, kde v
dobu pozeriiské své
tu
slaboducha
že za
se
sídlo
mají, a poznala jsem,
Povz
stydí.
mi své
umlecké
jméno.
Faustin. Faustin.
Hvzd?
Jelena. Syn vládyky na Lesní
Faustin. Starý vládyka mne Jelena. Odpustiž
Hvzdo
omylu,
nazýval.
šlechetná
Lesní
!
Faustin. Snažím
decké
mému
tak
se státi;
avšak
se,
hvzdikou
Lesní Hvzda
na obloze
v-
nejsem,
aniž
nebudu.
Jelena. Nuže, kdo jste ?
Faustin. a famulus.
IVejmladšílio
Paprsku svobodný panoš
— Jelena. Rci
—
6
že všickni
jest to pravda,
!
prskové u bratrské svornosti v tomto Iirad
Hostivít
umírajícílio
Pa-
Vladislav, Zlatomil, MíKrasolib. Vedle otcovské vle
Faustin. Pravda
ro v,
ti
sídlí ?
a
vládyky
.
bratrský
žijou,
vespolek
ptilist,
na tomto hrad. Jelena.
Pakli ne
pdu
tuto lesní
nohou,
toliko
zakoí'enn:
jsi
Vz,
výteném dom.
o
tomto
s
obyvateli jeho jsem
duší v
i
vazbou
pevnjší
že
spoutána,
ale
mi vrnou zprávu
dej
sob
nežli
pomysliti
mžeš. Faustin. Jelena.
eho
Povz
Faustin. Nuže. vstí nejmladší djepis nejmilostnjší
s
díle
slár
— u pátel a
—
syn
nejstarší
v
Benátkách,
v
dunu Francouzském, Lesní Hvzd jaro vku stalo,
dvanáct
byl
nkdejších soudruh, na vtším
v zemích cizích, vychovávati
Praze,
zadumivosti proke zpráv
celou duší ke králi a
zemské patero svých
rok
—
—
manželky mrákotné
Obrátiv se
padl.
dovdti? povz všecko. Vládyka Svatopluk tak Lesní Hvzdy ranou smrtí
se chcete
málo, a však
Tak se jim v
dal.
Barcelon, a
Lug-
v
jednomu pak tady v
rozlistilo,
a
tak
se
také
že jelikož vychovám', zvyk, mrav, podnebí a ob-
cování na každého jinou stranou psobily dílnjší náklonnosti jimi zavládají
a
oni
:
ty
nejroz-
mimo rodný
— »
sob
nižádným spsobem k
lál
pokoj, statek v
šlechetnjší pružina
kráso cit,
podobni nejsou. Cest
nejdružebnost, jakož živote lovckém, obliba a i
paprsku
v
II
slov
z d a
smrem
n ý
j
žn
i
východní;
Paprslek
,
k
í
a
každý
majitel
Tak
pojmenován.
svého jest
slov mohovitý, Paprslek
v
Vedle rozkazu otcova
se rozplývá.
paprsku
hrad a
tento
každý paprslek vlastního majitele má, lento
hvzdité bu-
jsou tady v prostoru jediné
dovy uspoIeOnny. patero
a
—
7
pokoje milovm y s n ý Ta-
;
ra s o s
I
,
severní; družeb ný pak, Paprslek západní, a ctižádostivému i-íkáme vesms Paprslek ft
rslek
Tak
jihozápadní.
tady, jeden
povahu bratrsky
každý k velebené nájeden
klonnosti své se piznávajíce,
druhého
snášejí, a celé živobytí
bostný souzvuk, kdyby Via di
s la
v
,
osobní
byloby
tu li-
jehožto ctimilov-
kvtového citlivostí pevyšuje, stjším zábojem svým souhlasnost zdejší nerznil. nost
luno kalisku
Jelena. Podivné
!
—
A
však
Pro
ného hradu vtsnni
Faustin. mníriijícího livný
to,
>c státi
otce
— ncmýlím-li se —
majitelem více
rytí-
jsou byli ddicové do tohoto
kmen-
bylte Svatopluk, starý vládyka,
ských statku?
a-
?
Mohlo
by
[lokládali.
se
to
Dcera
ovšem za vrtochy jeho
pi"itele,
jak slyším, výjev vli[inosli a zvedenosli,
manželkou jednoho
z
tch pli
synu.
po-
má
Le
všickni brati tak dlouho k
stanou pipoutáni, své
paprskm
nevsta
až
vychovatelny, se navrátivší
totiž
této
Hvzdy z-
hoejších Vlach,
z
jednoho
samostatným pánem kmenného hradu
vyvolí, a
ze nich
z
tohoto
uiní.
Jelena. Tebas
žádný z nich nemiloval?
ji
Faustin. Tak strašliv nezní poslední otcovo rozhodnutí. Svobodná vle obapoln žádnými okovy se neváže. (Hlomoz venku
Jelena. Nebesa
!
opt
se zmáhá.)
u rozvinování
zapomnla jsem na svj smutný že jest hrad zteen ?
listu
Faustin. Nikoli docela, nejvyšší
báni
sedl.
Záboj
a
toho stav.
dležitého
—
Zdá
se,
byfby nepítel na jeho
tento
platí
toliko
tem
západnímu totiž, j iž ní mu a jihozápadnímu. Východ Sever odpoívají pod peroutkou nebeského pokoje. — A však odpuste, píliš dlouho eká již velitel mj na zprávu — Paprskm,
i
Jelena. Krvavá Rci,
v kterém
to
boue vždy
Faustin. Kdo
mou
pekonali, a
stanu celou noc
mne
bývá, a nyní snad již pítel.
a více se blíží!
jste ?
mne pepadli, odsmejknuvše mne do svého
Jelena. Zajatá dívka. družinu
víc
Paprsku dojdu ostrahy ?
stražili.
Loupežníci
Ten, kdo Váš hrad do-
opanoval,
jest
také
mj
ne-
— Fa listin.
— a
Tedy Vás
musím
osudu Viišemu veliteli
mému
—
9
pod
lilo
—
Nestrannusl
zanechati.
zakazuje
mi velice
jest
ochranu Vás pi-
svou
jmouti. (Odejde.)
Jelena
Do jakého
(sama).
ských událostí jsem
spsobem, do Lesní se
mám
svým
?
a
jakou
— Ha — kde
se
již
I
—
chod otevený!
rého domu, vaší
tu
Odchylte ode
koum k
mne
dvée
a
to
pátelm
po
kamenných
outoistného?!
pospíchá tam.)
obran
strážní
docela
zrak nepítele,
soucitu a soustrastí
Tu
tohoto se
naklonným!
(Zalilí-
jCSt
A'ý-
vékosta-
odevzdávám!
vydejte
a
jjík
jak
vítzové
místa
Duchové to
Jakým
!
Jak se zachovám ?
svému,
ítéjí
jest
dnuvši v právo postranné
—
!
nepíteli
stupních
dostala
nepochopitelnou rukou vidím se
to
Hvzdy uvedenu zjeviti
nepátel-
to labiryntu
nešastná,
se,
mne ru-
(Vejde tam.)
"Výjev tetí. Fa US
t
i
n.
Fawmin. Ve jménu
C ho ch o velitele
1
í
n.
mého,
ntluv!
Co se
déje? Jak jest tam?
Chocholin dobe.
(s
et.
Faustin. Tedy
m
obvázaným).
jste zvítzili ?
Aby
to
blesk,
— Chocholin.
Faustin.
10
—
Nikoli.
A
pi-edce pravíš, že jest dobré ?
Chocholin. Slávou jsem
Fausíin. Vidím
tvé
Chocholin. Aby
'to
ovnen.
elo krvavým šatem vn-
ené. blesk,
mj
práv
to
bob-
kový vnec.
Faustin. K bobkovému vnci
jest
hlavy
za-
potebí.
Chocholin. S chvalitebnými jizvami, ano.
Faustin.
A
však tvá slávy chlivost
t
brzo o
ni
pipraví.
Chocholin. Potomstvo
mn
nechá namalovati.
ji
Faustin. Ti Paprskové jsou tedy v rukou nepátelských
?
Chocholin. Aby se ješt,
lna
a
zem
tpytiti
se
to
veliteli.
A
byfby je
však Ipytjí nepi'ítel
do
zavel.
Faustin. Pospíším
mu
blesk, ano.
budou,
s
tou smutnou zprávou k své-
(Jde.)
Chocholin. Faustine! panoši
Faustin
(vrátiv se).
Chocholin.
a fanture!
Co žádáš?
Praiinu.
Faustin. Po
em?
Chocholin. Po korbelíku. Celou
noc na
íhání
— —
—
zpv
ranní
len ziiiivý
sudlice
—
II
políbení
lo
a
nepálelské
mi ísi vína.
pcidejtí;
Fuuxtin. Z vašeho sklepu?
nho
Chochulín. Vítzové mají od Fausliii. Tak
našeho
od
také
i
klíe.
Ani
vína.
po-
krmn, ani ná[)oje nesmíme vám podali.
Aby
C/ioc/tolín.
Fau-stín. Af v
každé rnce roh
obt
blesk!
mír
!
Má
on
My máme
liojnosli.
hoc/iulín. lim
ruk,
lišíc
a
nadbytek.
!
Mžeme každodenn
Fausíin. dostnou
to
jest živ
otci
Bachovi ra-
uinili.
mne
Cliocliolin. IVo
Mžeme smle
Faustin.
plod úrodné
všelikých
svornosti požívati.
Aby
C/utcholin.
A
Faustin.
nám vnec
:
uvije
i
ona
Panoši
(mrzui).
famule
a
!
velitel
volá.
Fcnistiii. Volá
selému Zfivu.
i
svíij
H
jelio
mne
k
pokojnému snídání
a
k ve-
(Odejde.)
V/tor/iolín
Kivavý Kiiži
blesk!
nesmrtelnosti.
Cliuliolin \'ás
lo
jsme-li toho žádostiví
(síuu).
Ten knihomol
obvazek nedám abecedou.
míru, a kouknu-li tam:
mu
za
s
jeho pokojem
všecku
svinskou
Vždycky mi nadnáší zrcadlo vidínj
jeho
a
jeho
všemou-
!
—
12
—
drého pána, obadva bledé a hubené jako zimnice.
Aby pek
to blesk!
oleje
Podívám
se,
zdali
—
nepítel nkolik ka-
do lampy mého života neudlí. (Levou
stranou
odejde.)
Výjev tvrtý. Protivín
Bechyský.
K.luhos (zstane u
Petronila. Klub
hlavního vchodu
o
š.
státi).
kdo
Protivín. Ješt jednou, plachý holoubku! jest tvá velitelka ?
Petronila.
Ješt jednou, pane rytíi! jak se
jmenuje tento hrad? Protivín. Lesní Hvzda.
Petronila. Nuže tedy
Vám nesmím
Protivín. Spoléháš na své blankytné
odpovditi.
oi?
Petronila. Na svou povinnost, pane rytíi Protivín. Mohu tebe k odpovdi
Petronila. Mohu Vás
nutiti,
nutiti.
abyste
od
nucení
upustil.
Protivín, Jakou
to
mocí?
Petronila. Uporem a svéhlavostí. Protivín. Uporem, zajatá! Petronila. Aj, tím spsobem mže podmanivý každou cliarpu v šírém poli zajatou uiniti!
Protivín. Vy jste kázaly na vojenský vraziti.
lid
mj
—
13 -^
Petronila. Kázaly jsme Vašeho vojenského
cestu
na
se
vyptávati.
naše jiným jazykem, a
Na neštstí mluví
oštpem
Protrín. Vaše družina dnoduchou odpovd v krvavý dít! tvj
vtip
tak
ti
dala se jim odpoved.
která
byla,
to
lidu
družina
hovor
tuto
je-
promnila. Zkrátka,
málo pomže, jako
Jsem mocnjší. Petronila. Nikdy jsem toho
potutelné
ty
zraky.
tch zrak
vtipu a
ncnadužila.
mocnosti
Protivín. Aniž pak já hodlám nadužívati
kdo
a však slyšeli chci,
;
Petronila. Dívka, nevsta, chetná
a
tvá
své
velitelka jest.
snad brzo velešle-
|)aní.
Protivín. Dovím se toho od družiny vaší.
Slžkem.
Petronila.
Ti
dobromyslní
beránci
sami nieho nevdí.
Protivín. Slena tvá utekla na tento hrad.
Petronila. Šastná
to,
ale
rovn
i
také
ne-
šastná náhoda. Protivín.
Ujíti
mn
nemže.
ností a ochotností další její
cestu
když mne
že
s
totiž
pi-csvdíš,
Le
se vší sluš-
hodlám
v tomto
usnadniti:
mém
záboji
temi Paprsky Lesní Hvzdy žádného podílu nemá.
Mluv
!
Petronila. Neusilujte, šlechetný n e
smím
mluviti.
rylííi!
tady
—
—
14
—
Protivín (hnviv). Nuže, urputnice! necha celou
mou
tvrdost zakusíš.
Petronila
(laskav).
Docela
Protivín.
zyk
tob
dji
r o z poutal?
Ponkud
už znám.
ji
musíš poznati. Dech
ji
ja-
i
spoutám.
Petronila. Aj, myslím, žebyste jazyk
mj
Protivín. Pod zámek a pod závoru tebe Petronila.
Protivín
dám.
Budu alespo o- vnco vdti.
O uitež
Hvzd
zeních v Lesní
ra-
tak!
dvemi v
(odkvapí postranními
právo).
Petronila. Milý pan rytí jest píliš mladý a dobrý, tak aby jalovým hímáním hlasu svého dívku
Milovati bych ho
polekal.
se b á
mohla, nikoli
(\Táiiv
Tam
se).
v
komnat budeš
té
svéhlavosti tak dlouho rozvažovati, až za vhod-
úinek
né uznám, na svobodu tebe
propustiti.
Petronila. Dobie, dobe. pane rytíi
není-li pravda,
(Lichotiv")
že mi prosbu
I
Protivín. arodjnice! prosbu?
Petronila. Jak brzo slenu jí,
mnou
jeho
ti.
Protivín
míte
ale
že se tady v Lesní
stráží,
mou
Hvzd,
A
však
—
neodepete?
tob? uvidíte
a to
:
ozná-
pod Vaší
je-
nacházím.
Protivín. službu z lásky
Koko!
marn
na
Mám
ti
po
vli uinili j
tob dobývati?
a
PlroniJa. Co
fomu
— i5 — —? milý
Bože! kdo pak se
Miij
jakou
protiví ? Ucete,
mohu
službu z lásky
to
Váiu proukázati ?
Protivín. Jmenuj
mi velilelku svou.
Petnniila. Nemoliu, ncsmiu).
Protinn
(prcLIiv).
P('fi'
Do komnaty
Prittívin. Sem, zbrojnoši! a
—
!
nepropou-
dívích
val, nežli z úporných
a
jméno vyburácím (Ohlíží so.) Kde vnce ? To jest Vladislavovo bydlišt.
diné
v
ji
Skalotvrdý to jazyk! snadnji blesku naídím,
aby rachotil
!
vám
vpravo.)
Tu zakotvi nohu svou,
pod žádnou zánunkou vchodem tímto
štj
a
do vzení!
!
Ano, auo, milý rytíi! (Odbilmc
se dále v tomto jeho západním
je-
úst
to jsem? Zbroj
Nuže,
paprsku.
podí(Odejde
levo).
Výjev V I
vejde
1
a d
i
s
1
ladmlav
bl.iviiíin
a v.
C h
pátý.
o c h o
1
í
n.
K
1
ub o
š.
(v úplné zbrojí, Icc bez pílby a bez nice,
vcbodtm).
Mluv,
Statný
zbrojnoši
zdali
I
jsme rekovn nebojovali? Clincltitlin.
vrný
šlechetný
jeho Chocholín jako r//i'.s/rt?".
mé
Mj
nepíipínala ?
velitel
jako
lev,
a
medvd.
Zdali Cest
sama
Icnlo kyrys na
tlo
— Chocholin.
—
16
Bohyn
cti
svou vlastní rukou.
Vladislav. Nemusí nepítel
vážností
s
o nás
mluviti ?
Chocholin. Hluboké' jizvy po dvadcíti letech ješt k tomu je povzbudí.
Vladislav
jsme
(hluboce vzdychne). Ale, ach!
pe-
moženi.
Chocholin. Aby
to blesk
I
Pemoženi! Lesní Hvzda pemožena Prastarý bleskol její tímto hanebným mrakem jest zasmušený! Na hrad mých otcv prochází se neVladislav.
!
pítel nohou svobodnou, nohou vítznou!
Chocholin. Jesti
to ponejprv.
Vladislav. Radji desetkrát smrti, nežli jedenkráte
hanb
k slavným
propadnouti.
rekm
našeho
—
Hle
kmene.
Žalost a lítost na šlechetných
!
zrak
pozdvihni
(Ukazuje
na
tváích jejich
obrazy.)
se
roz-
hostily.
Chocholin. Pláou Vladislav.
A
tyto
žalostí!
vnce, svdkové mé
slávy^
mne dýchají. Ta brnní, ty štíty a pílby, pomníkové lo mých veleslavných vítzství, odhodili hnvem stíbrný svj
usvadly žalem jediné noci, a porušením
osvt,
a vzali
na
na sebe zádumcivý rez, potupné to roucho
Chocholin. Aby
to
blesk, jsou
skuten
•
rezaví!
—
17
^ ýjev
nopicliázím
s
brate,
domluvou
duše Tvé, kterak
to
áostý.
Ped oslí.
Zla lo mil. yjatomil. Nu/.e,
—
k
jihozápadní
Tob; le
Paprsku
tážu
!
hrdé
se
bolestnou sv(»u ránu zahojiti ob-
inejšli?
fladistav.
Toliko
z
rukou
Cti
balsam
ona
pijme.
yjatomil. Bidsam byl by býval, nižádnosti vli do záhoje se nepouštti. riadslav. Balsam byl by býval, nešetiti mammony, tam kde bylo uinné píkoí pomstiti. yjlatomil. Balsam byl by býval, radji žádnou k
válku bez prospt-chu, nežli válku
s
tak velikou ztrátou.
Madialuv. Balsam byl by býval, radji žádného ouéastníka bez vclikoniyslnosli, nežli ouastníka s malomyslností.
yAatomil. Balsam byl by býval, radji deset zá-
boj
na
pd nepátelské,
ném ped hradem
nežli
vlastního sídla
v jednom jedi-
podlehnouti.
fladislar. Balsam byl by býval, Kiáte pro
est,
do boje
i.
jíl
yjatomil.
nežli
Brate
jednou pro jihozápadní
radji
desef-
ošemetný
zisk
Paprsku!
když
jsme válki vypovíJali zamejšleli jsme každý jiného :
2
— samoleta se
a
lapiti;
18
však oba
— rukou jsme
prázdnou
s
vrátili.
Vladislav. Brate jižní Paprsku!
má bych
tak
snadn
kdyby
Tvá:
jako
dala se nahraditi,
ztráta zajisté
ani nepovzdechl.
Zlatomil. Nech
af
rozumný mezi chatrí
bez hanby
ctí a mezi hrabstvím
nebude
volí:
s e
se
dlouho rozmejšleti.
zajisté
Vladislav. Téžko jednati.
—
s
mrtvým
o
Nuže, a cos tedy pišel
života
slastech
?
Zlatomil. Dobyl se nepítel do mého sklepa, a náelníci jeho hrabají se v
mé
zbrojnici.
Vladislav. Jako vítz inils
Zlatomil. Dej Protivína
ným výmínkám míru outraty tím
v
záboji,
a
A
povolati.
uklidí
to
samé.
Bechyn k pedbž-
z
se
z
vezme náhradu za hradu
ím
díve,
lépe.
Vz, že k niemu se nepodvolím, by jménu mému tolik necti psobilo, co de-
Vladislav. ješto
sátý díl
lehkovážné
zajisté otce
pomluvy
dji jasnovelebnou Lesní ného klína
obnáší.
Bylo
by
to
svého po druhé nechati umíti. Volím ra-
Hvzdu
opustiti,
a
do
er-
nejbližší skály se zavíti.
Zélatomil.
A vz,
nieho nepodepíšu, co by ástkou mého rytíského Bylo by to zajisté otcovským že
se jinak, nežli stíbrem aneb statku urovnati nedalo.
— (létlitvítn poinílati,
a
slzami
bolestnými
19
—
tváe roditelovy v rakvi ješt Radji pjdu do vazby,
rositi.
kdežto se na rok a na den ukovati dám.
Výjev sedmý. II
líostivit.
Vkroiv
os
t i
(Pln
v
r
í f.
i'
e d e š
orliotnosli,
zastaví se u Chocholina.)
1
í.
živosti
švitornosti.
a
Aj, zbrojnoši
—
nepostá-
!
pidruž se k našim veselým hostm. C/ioc/ioiín. Což máme hosti, šlechetný pane? Jlostirif. Plné náhradí, co jich totiž naši Ii Pa•
vej tady, a
prskové zajmouti mohou. Jsou vína
Pokro,
pii
VllOCholin
Aby
(mrziit).
mj.
Pipravil
Nieho šeteno nebu, ve skvostný chrám
jsem
bohyn
blesk
Mám
již
slavnou
proslaveného
otce
hostinu.
se
mj
promnil. mezi
Brate Paprsku
jižní!
—
mým
pisedneš.
dležitjší starosti
yiadislav. Nechci v lom podílu
Jak?
dnešní
Paprslek
Družebnosti
Ty k hodováiikám
Zlatoinil.
líostivit.
(Odejde.)
!
veselomyslné tovaryše
pátely našeho pobojovatele. i
to
tak aby západní
Shledáš zajisté upímné,
doufám, že
žádostiví.
Brate jihozápadní Paprsku!
Hostiit. den jest
krmé
a
k tovaryšnosti, a poslužjim.
Lépe
sob
pohrobili:
míli.
poraJte
nezáila
2*
!
Co jsme
naše
Lesní
!
!
— Hvzda
-
20
Píležitost k
na tak veliký spolek.
nám každý Zlafomil. Brate Paprsku
pospolitosti nezavdá
driižebné
den.
Ty
jsi
sy-
takovýto den potupy a hanby
s je-
západní,
baritský itrafník
V
Vladislav.
kotem rozpásaných radostí souhlasiti! Mnohem více žínné roucho, pust a jeskyn smutku. píslušelo by
mn
Brate Paprsku západní! Tvá lehkovážnost nezná meze ani míry.
Hosíivit. Pepiaté jsou pedstavy Vaše marnotratnosti s
j
edn
é,
jakož
Opásal jsem se
meem,
Vy, až jste ho
sami
noní
i
lehkovážnosti a tasil
v pošvu
úkol náš, duch
Zlatomil, Lépe
bys
druhé
strany.
Dodlán
uložili.
tlo žádají
i
s
jsem ho tak dobe jako
uinil,
jest
posílení.
kdybys outraty a
náklady na marné hejsování na opravení své
podko-
pané zdi vynaložil. Vladislav. Nikdy ješt
druhé cti se il, nežli Ty. vali,
týkající, s
Bh
musí zlosyn
s
jest živ, v zemi,
rozkoší na
poet umících
veliký
muž k podstoupení vci,
menší opravdivostí nepiikro-
lidí
kde
praný
okolo
nho
T
jíti,
odcha-
proto
že
se nahromadí!
Zlatomil. Skvostný nábytek tam jako plévu do
povtí
musejí rozhazovati
Uosfivít. Brati! tak abyste
zstate
jen v naší milé
povahám hiým porozumli.
Jak
vlasti,
rozdílní
— jsou pudové
muž,
21
— bohu La-
jenžto se k strašlivému
Jeden pustí
tak
aby
nebezpenou vladochtivost souseda svého skrotil, smahu porušené cti a slávy zahladil. Jedno se
anel)
j)iiznáviijí!
(loiiovi
Tebe, s i
Paprsku jihozápadní!
—
—
Paprsku jižní! proto
všecko
mne,
si
Paprslek
a
tak
i
což
zlatou rukou
mšec brate Vám,
života
si
libuje,
dle
své
a
vždy no-
nade
lidskou
bratrské
libosti
západní, mžete
potahovati.
kde jsem vyrostl;
tak
také ve
týká
Ty dobi*c rozumíš, konen pidá se k
velikou spoleností
s
—
váží
jest to v zemi, vlasti,
zmnu
hlunou
ž(;
vého setkání se
Tetí
záboj,
Za ním chvátá druhý
tím úmyslem, aby mu vítzství špižírny naplnilo; tomuf
v
se
v
—
na
Tak
eské
naší
všem ostatním oboru zem.
Výjev osmý. M
í
Pedešlí.
r o v.
Hostiint. Ejhle, brate Paprsku
východní
!
Živf
není to zajisté malikost, jest mj utšený rozmar co Tebe boulivým tím jitrem tak asn z lastuí skoepky * Tvé vyloudilo. ,
DUrov. Bohdej, aby se kojnou lasturou
stala
• Muschel-Schaie.
celá
zem
jedinou
!
/
po-
!
— Hostivít
nou,
22
— A
(k Zlaiomilowi).
není-Ii pravda,
perlonos-
však
brate Paprsku jižní?
yiirov. Nikoli, není to malikost,
Vkol
uvádí.
sebe, pod sebou
Rcete,
ším strašlivý lomoz.
Hostivít. Nebesa liký
i
brati!
konen
co
mne sem
v íši povtrné slyco
se tu
dje?
Hvzd
v Lesní
ve-
ouet vedou. TálatomU.
A my
platíme
ad.
Vladislav. Jsme pekonáni, brate Paprsku východní! Bratr Tvj Vladislav ponejprv v svém živobytí
potupné
hanb
Mirov. Kdo
podléhá.
nebezpeím
s
zachází, v
nebezpeí
pochází.
Hostivít. a jelikož toliko
A
však pedce
s
nkým zacházel,
zacházka živobytí jest
:
mže tedy íci,
že byl živ.
Mírov. Já jsem také
brate Paprsku zá-
živ,
padní Hostivít. Jako
ta
t
é
výhody
mnoho umí. Le
vk
skála, co
z
na-
jí se
pedce
dostalo, že s ní krupobití a blesk,
vicho-
šeho hvozdu tamto do oblak
rec a chumelice zahrávají.
Mírov. Ptáci
a
opice moje zahrávají
Hostivít. Což, kdyby ptáci tak míru a ticha milovné byly,
a
jako
opice
Ty
?
mnou. Tvé také Pak byste se
—
23
—
dohromady od rakví
so zajisté všickni
v naší hrobce
nelišili.
Mirov. Kéžby se a
o
I
povsiavše z nich smírní
Vaši
c v
c
I
y rakve v naší hrobce,
otcové
naši
dívali
na
se
zteštnou vavost! I
ladisluv. Já jsem bojoval pro est.
Zilatomil. Já pro zachování nábytku svého.
Hostiil. Já pro poliybnost v živobytí lidském. Miror. Co z toho medle máte ? Co ten náš vysoký hvozd, že protiviv se zuivému vichru pokácen leží ? Co olinmetný kopec, že plamenu žravé zuby srdce i plíce mu rozhryzaly ? Co duše lidská, že
vášn
a
náruživosti zrcadlnou
—
rozbrázdily?
Osvéf
Pohybnost nazýváš
zem
poklady
Ilo.stívit*
kdyby nebylo
A
hladinu jsoucnosti Biih,
Paprsku
živobytím? Poslav se
svou k tichému moi. šejí
Tebe
Radostí okídlené
z jednoho dílu
však,
vtr:
brate
muselo by
s
její
západní! obrazností
lod pená-
svta do druhého Paprsku
moe
i
—
východní! s
národy,
jenž na brežištích jeho obývají, za živého tla poru-
lod Tvé
šení vzíti, a
radostí
okídlené pišly
by tak
daleko z pístavu, jako Ty ze svého paprsku.
Mirov. Brate Paprsku západní! potkává se
s
boliaprázdností.
inudrctví
Tvé
—
24
—
výjev devátý. Kra soli Krasolib.
I).
Pedešlí.
Pozdraviiju Vás,
brati,
tverý Pa-
Hvzdy. Hostivít. Práv v hod, brate Paprsku
prslek naší Lesní
Ty
cítíš
co
a znáš,
dobré,
jest.
Rci, jest
dlám
ctnost, a pítele
to
v jakékoli že
z
naší
nepítele k
i
severní!
pípadnosti dnešní
sluš no nekody
spolenému kvasu
svolávám ?
Krasolib,
brate Paprsku západní
Nikoli,
!
to
není dobré.
Hostivít.
Pro ?
Vladislav. Proto že se tak netenost v
ve
cti
a
sláv projevuje. Zlatomil. Proto, že takový kvas za hodinu víc
spolkne, nežli otcové naši za celý rok uhospodaili.
Mírov.
Proto, že
hlomoz pijácké schzky míru
milovné duši tak protivná jest boue, jako nepátelský outok na tento náš hrad.
Krasolib. Tu tedy máš dvody, brate Paprsku západní! První z nich zdá se
mn
býti nejjadrnjší.
yJalomiL Ne mén jadrný jest dvod druhý. Mirov. Tak i také teli. Krasolib. Brate Paprsku jihozápadní pichá!
—
—
25
Tub
zim jcdiuik n[)h'inné své soustrastí
Tob
diiuk šisli I
mi
vyjeviti,
jc-
piáli.
ladi.slar. Nebralrsivý josl
úsmšek
tento.
Jaké
štstí peješ ?
to
Krusolib. Že dnešní zlou piíliodou pokoen uznáš
nebezpené
uvážíš, kterak to neslušné a
a
jest,
každý zápal ctižádosti krvavým zábojem schiazovali.
Mudislav. Tak banis vždycky; le málo kdy Neblediiš sám všudy píinu k odporu?
tak jednáš.
Nenajíždíš
každodenn na mne co na bojovníka?
Krusolib. Xávidím bojovníka; le nenávidím Iludislav.
V pracím
starých
knh
Tebe
boj.
zajisté
nestraší
Krasolib.
A
však
straší
predclidce jeho, Strach, vlasem
vtí
:
bys dnes
Larvítka
:
a
Vedu mou. Kde vousem
i
tam nelze Muse pokojn dýchati.
yjlulomil.
ml
Umu
rozervaným
s
A
však, brate Paprsku severní! ne-
modlu svou,
Apollina
z
Rafaelova
kdybych Ti ho co koist válenou z hoej-
ších Vlach byl nepinesl.
Kra.sulib. Zlato
mé
bylo
Tob
milejší.
práv, co v jednom každém, lim pak více ve vlastním svém bratru nenávidím. Drahocenné zlato za knihy, sochy a malbu vyhazovati Takový to Homer, Plato a Rafael! Kdyby byli Zlatomil. To
jest
!
z
koení:
mohl
liy
je
lovk
pomalu zpolebovati.
!
— Krasolib jsou,
buje
mu
a :
kdo jich
odrození
—
zápalem).
s
šlechetnou láskou
lovka
to
mj
božského
to
nejskvostnjší koflík, by-
spolku milovní mužové!
Obzvlášt Plato, ten žel Bohu! nyní jsou
avšak,
;
k vznešené-
Mužové
dospívá.
duchomocný družebník
pomalu iipote-
tak že duch
silní,
Hostivit. Ano, na lif
Ano, z nebeského koení
(s
jeho oni živí a
povolání
—
26
mrtvi, a nehodí se do spolenosti.
Krasolib. Do
té
brate Paprsku západní stavu, veselomyslní, s
nejšlechetnjší a nejrozkošnjší, !
Jsout
každým rozmarem Tvým,
kvasí se
s
^Tátíš-li se
to
mužové vznešeného
duchojemní;
dvtipní,
žertují s
Tebou, provázejí Tebe ze
spolku jejich
jsi
:
souhlasují
Tebou,
ržemi
i
stízlivý,
smjou
a
trním,
a
posílený,
nejsladšího požívání života schopen
^ýjev Cho Cliocholin.
liteli
—
c
ho
Aby
1 í
desátý. Pedešlí.
n.
to
blesk
!
—
Mj
šlechetný ve-
fladislav. Co jest? Cliocholin. Jeden Paprslek Lesní
Hvzdy
okamžitým sesutím.
Véickni brati. Který
to
Paprslek?
hrozí
-
27
—
Clwcholni. Západní. JloAÍírit. iVbc-H m ii j Paprslek práv nyní? !
!
Oilkvap, nešastný posle?
smí
Nesmí
—
ne-
se
zbuití
Choc/iolín. Šlechetný vládyko
Drž ho,
1/tt.s'tii'it.
si
dnes
se,
ponu
smiluj
?
se
ped kvasem
Tob
nad
vrná
lio,
(irž
—
nedá se držeti
!
duše
!
—
mým
zoufalstvím
Mirov. Mám se zatím do rakve ^Iluv,
Cliochoíin.
Aby
Co
brate Paprsku východní! Postuj)
!
k dnešní slavnosti pevné a pokojné bydlišt své
Vladislav.
— mi
!
položiti?
zbrojnoši! Jak jest tonnižná? to
blesk
1
Proti
Paprsku
zá-
padnímu sedí Bledá Skála. Od tamtu házeli Bechynšlí kamenné odlomky do našeho hradu. Vladislav. Ha! Lesní
v
Hvzda
Strhnte
se,
!
yjaUnnil.
Vdk
a chvála,
nebesa
od jižního Paprsku se uchýlila. hrobu by mne
sklátila!
Mirov. Zavru velebiti, tiž
nepiítelem rozko-
erní oblakové, a pohrobte mne návalu svých navžených vln (Kvapí ven.)
tána!
!
že metla vaše
Rána tch
útrat
do
(Odejde.)
se do svého Paprsku, a
Boha budu
že mi nejlepší požehnání na zemi udlil,
to-
lásku k míru a pokoji. (Odejde.)
telná
Jtosticif. Brate Paprsku severní, Ty ncvyvážistudn upokojeno.sti mysli! mluv, co mám dlali? KrasoUb. V neštstí rovnoduší zachovali.
—
—
28
mj
Hostimt. Rozpadne-li se Paprslek
v trosky
Krasolib. Vystavíš podle zákon krasochuti
Hostimt.
Hvzdy
—
stavti
,
brate
ha,
omráené duše mé.
život do
Stavba
Stavti
vystavti
ta
velebitele
pikouzlí sem
—
lid
!
!
Lesní
Paprslek
trojnásobný
jest
stavti
Ano,
Dlníky,
když Paprslek
a
—
to
—
jiný.
budu!
raditele, tšitele,
co
ten,
okrasa
celé
Hvzdy, zmladostnou tvánost svou povznese: tu ho hluná slavnost ve spolek ostatních jeho bratí
Lesní
zasvtí!
—
pikroím.
Rychle do práce! ješt Stavti! stavti!
Krasolib. Já Ti obešlu af
výtenoslí svou nad
dnes
(Radostí ruce
celou
stavitele
1
Hvzdou
k
dílu
tomu
mna odkvapí) Paprslek horuje
!
Tvj (Jde
za ním.)
Chocholín. Aby
ješt
na
nohou
:
to
vládyka
blesk! Jest-li Hostivít
Zkolí! (Odejde.)
J\-lubos
(na svém stanovisku zstane).
Opona spadne.
ten
Paprslek
vlastnorun
ho
Djství druhé. nydliil KrasoUboro. Hlavni vchod f-adn, v yravo i v levo posiratmi dvée. Obrat-y, malé sochy, police na knihy, folianty
naplnné. V popedi v právo i v leo stl. Aa jednom stoji zemkoule, na druhém leii stoené blány a nkolik knh. Všecko tsjevujc
poádek
a krasochu.
"Výjev prvni. Kra
solil).
Faustin.
(Levým vchodem práv vejdou.)
Krasolih. Krásná, pravíš? Faustin. Krásná, mj veliteli Kra.solib. Co nazýváš krásou?
Fau.sn. V
zpaniN- léiesnosli zpanilou duši.
Krasolib. Cos
pocilil
u pohledu na ni
Faustin. Snad mnohem ni
o
více,
pane
!
?
nežli
jsem
1.
KrasolH). vený
obraz
Pro
nebes.
by
jsi
nemel?
Každému,
Krása jest oži-
kdo jasný
zrak
má,
—
propjuje,
požitek jeho se
—
30
a predce
zstává ten samý,
jakoby nedotknutý.
Faustin. Proež žádám, mne vymluvena ml. Krasolib. Z
eho
veliteli
mj
I
abyste
to ?
Faustin. Okouzlen nebeským okem jejím píliš mnoho jsem jí svil. Krasolib. Co?
Faustin. Záležitosti tohoto hradu. Krasolib. Žádala toho ? proslovila Faustin. „Vz že pevnjší vazbou s obyvateli tohoto zámku jsem spoutána, nežli
—
—
sob
pomysliti
mžeš."
Krasolib. Nepochopitelné.
Faustin.
Praví, že pichází ze
zem,
kde Musy
v tu dobu pozemské své sídlo mají.
—
Krasolib (napnut). Totiž ? Faustin. Z Vlach, mj pane! tak se domnívám. Krasolib. Z Vlach?! Mocnosti nebeská! Faustin. Rozum a milostnost její mluvící jsou svdkové, že um a vd nadpovtrový dech dlouho ji ovíval.
Krasolib. Jesti to ona! Faustin. Kdo, veliteli mj? Krasolib.
rob
Protivína
A
však
—
Bechyského
nepravil ?
jsi,
že jest v po-
[
— Fdustin.
Titk jcsl.
Krasolib. boj mezi
Pospš,
ano
iVužc,
a n e
liiniule
—
31
,
a
mj!
tedy jest
noproniknulrlný
to
neb zloby plné nedorozuniOní hledej a pozvi
ji
do
I
—
po-
nieho
kojného paprsku. Fau.stin.
A
nes tra nno
však, pane! naše
s
t
—
Kra-solíb. Krása jest, co slunce, všeobecný dar
krpje
Každá
nebes.
strom, každý
lovk
dobrý Faustine!
spš, útoišt
ta
každý
rosy,
právo
má
povz
že paprslek
jí,
jest pro niilosteuky pravdy, krásy a
huilfitlll
hlavním vchodem odejde.)
Kra-solib
(sám).
Jest-
li
zhvzdnýui nebem
státi
Kdo mi rozvine
—
má? A
dobra
pravé slran slyšeli jest ránu v komnat.)
tady,
hradu úpln
vazb Protiví-
ve
a objasní
Po-
severní
možná? Jelena
ušlechtilá Luna, jížto se obloha tohoto
nov?
každý
krišfál,
zastupovati.
ji
pohádku
Co
to
tuto
bylo
?
^Na
í
Výjev druhý. Jelena. Krasolib. Jelena besa
I
anebo
kde jí
to
(vydšena
jsem
v Lesní
?
jiravým
(pro sebej
Hvzd
není.
Nesvatyn Umou,
vchodem pikvapí).
To
jest
— Krasolib ona jest
to
—
32
(taktéž pro sebe).
Živ
jest
mj,
ducli
!
Jelena. Šlechetný vládyko! ubohá poutnice utíká Bojovník divé právo spouse k dobrotivosti Vaší.
svobodnou ruku
talo
její.
Stíhá
Krasolib. Nevíte, kdo
mj
Jelena. Strážný
—
úsvitem do toho hradu
ji,
kdo
neví
a
pro.
?
cherub uvedl
mne prvním
Krasolib. Tak abyste válení ten požár vidla, který jste
nevdom
roznítila.
Jelena. Jak, vládyko?
Krasolib. Neviditelná ruka Vaše tohoto záboje
sím sem
vmetala.
Jelena. Nepochopuju
Krasolib.
A
—o
—
milosti
vná!
—
akoli stvo-
ena, abyste vtlený rozbroj v jednosvornost promnila jaké to krvavé boje v prsou obyvatel této :
Hvzdy
rozdycháte!
Jelena. Kterak jest to možná, vládyko?
Krasolib. Nejste
bohatá ddika mocného
hra-
bte Bechyského? Jelena
(pro sebe).
Co
Krasolib. Nelekejte prslek Lesní jste
milovná
Hvzdy tušení Smíru?
jest to ? se.
Mimo mne žádný pa-
toho nemá.
— Rcetež,
ne-
— Jelena.
—
33
Kžbych sem
byla
posclkyn jeho
co
vkroila
KrasoUh. A neearujo lostným védoniím
celá bytnost
do svého
smrtedliiíky
kola? Mohla byste
bez obcování
s
Vaše
s
mi-
kouzedlného
soucitnými
dušemi býti? Piicházím z domova družcbnosli. KrasoUh. A nemusíte, velikého Jaromíra dcera, Cest a Slávu nad všecky pednosti mužské Jelena.
povyšovati ?
Jelena.
Pravou
zlatým
slávu
písmem
bych
znamenala; kdybych byla Musou letopis.
A nemusíte, vykvetši v zahradách krásné dítky Vesny podle zákon kras ochutí umli posuzovati? Krasolib.
Florenských,
Jelena
pomyslu
a
(pro
sel)e).
skutk
Zná
n)ne!
(K
uil mne duchovni
nmu) Krásu mj pstoun
poznávati.
Krasolib.
Pro
ne krásu
Jelena. Aj, pane vládyko
cit? !
každá
krása musí
se cítiti.
Kraxo/ib. Nevyhnutelná výminka
tedy jest
j
í-
šlechetnéh
o,
m a v é srdce? Jelena. Ano! srdce, ježto všeho a
když je uzná,
jest.
O
i
také
sebe
mále-li lakové srdce
btování
—
3
schopno
!
dím
—
34
—
Krasolib. Zpytujte
je,
má
tolik
ped Vámi
nebeské klekl,
Jelena.
útlosti
ve
milostná sleno
Vašich
ocích
co bohyni Vás velebil.
a
Bhf
pane vládyko
jest živ,
oích není v tomto okamžení
mých
o
!
e.
Krasolib. Cítím se pohledem na Vás tak
mne nával krásných obraz jasným oblakm povznáší. šena, že
Jelena. Ostež toho
nou na hrad tomto
Bh
!
a
Jelena.
z
nad-
cit k modro-
kdo by mi byl obra-
?
Krasolib. Kéžbych Vás obrazovati mohl
Vaše mluvila by
Vi-
!
žebych
:
!
Duše
každého tahu dýchajících barev.
chrániti
Aj,
mne máte,
ale
nikoli
obrazovati
Krasolib
(vždy ohnivjí).
klenot bytnosti Vaší u
Vaši ruku se
V
tak
vysokou
cenu
mne zrstá: že jsem hotov pro
svtem
se potýkati!
Jelena (pro sebe). Umlecká šílenost vnm zuí! Zahaliti se teba, nemám-li samu sebe ztratiti. (K
nmu) Jaké
to
nedorozumní, šlechetný vládyko!
Krasolib. To nejvtší, nejstrašlivjší, pak-li mi
úmysln
nerozumíte.
Jelena. Myslíte, že jsem dcera hrabte
Bechy-
ského ?
Krasolib. Jak
—
? Nikoli,
Jelena. Nejsem dcera
—
nemyslím, ale
vím
to.
Krasolih. Jste! Ano,
Toho jsem
chyská.
jslo
Jelena, slena Be-
doslal zprávu,
hned jak
jste
do
Lesní Hvi'zdy vkroila.
Jelena
(v
—
tady
patrné nesnadnosti). Jest
KrasoUb. A
ped
stojí
sice
Jelena
i
zrakem.
nivrn
Jelena. Ztratila jsem ji v boulivém tom ontoku. Mne vidl panoš Váš, a jelikož jsem se ho na rosoudil z toho dinné pomry tohoto zámku vyptávala :
—
myslil
KrasoUb a
kdo
(ped
Jsem zmatený
sebe).
(k
!
Nuž,
ní)
jste ?
Jelena
(s
Panevládyko! slenina pan-
uklonliem}.
ská služka. hra.snlib. Nikoli!
Jelena. Odpuste, že jsem luišt omylu Vašeho tak dlouho napínala.
Kra.solíb. Toto šnost
!
blaliolepí,
proež Vám všecko
ská
vn-
šlechetná
Vám naklonna,
Jelena. Cítím se k a
tato
Mluvte, co chcete, služka zajisté nejste.
—
vyjevím.
na cest jsouc z Viach
sem, kde
paprsk uvedena v oboiu
sob
voliti
—
— do L e
dle otcovy poslední
má, tím
mám
totiž
tchto hradeb
to,
se
že
i
s n
í
Bechyfi-
Hvzd y,
vle, jeden z pti
nejpodivnjším za
milostpane
Ano, Jelena
spíisobem
ona touto
vynacházj.
A 3*
jest
dobou
však
již
—
—
36
byla na tu myšlénku pišla, tak aby, nevím
vera jméno
i
odv
mnou vymnila,
se
a jak tady, tak
pro, také
i
v otcovské Bechyni cizím rouchem pokryta zstala.
Krasolib. Tak Jelena. toho
ode
A
—?
však,
neíkejte,
prosím,
že
jste
se
mne dovdl.
Krasolib
mých bratr
krásného
S tak
(pro sebe).
strašliv spadnouli! Toliko vystíhati. (K
lest
mže
Budiž bez
ní)
nebe
tak
mne úsmchu milá
starosti,
Co mi tajemstvím dáno, tajemstvím také zstane. A však (posmívav) cítím se k tob naklonna, Myslíš, že jsem vláa proež tob všecko vyjevím. divko
!
dyka Krasolib?
vím
Jelena. Nemyslím; ale
to.
Krasolib. Nejsem, dívenko má!
Jelena (pro sebe}. Nebesa, co jest to? (Knmu) kdo jste ? Krasolib. Jeho panoš a famulus.
Nuž, a
—
Jelena. Vy ?
Krasolib. Odpusf, že jsem luišt omylu Tvého tak dlouho napínal.
Jelena. Onen jinoch tedy
—
Krasolib. Jest Paprslek severní, vládyka
Kra-
solib.
Jelena
(pro sebe).
city proti tomuto
Rány dýkou jsou sladké po-
pekvapení
!
(lí
umu) Nuže, zdá
se,
— Tvj
37
—
s mou slenou nií; odbyjeho k tornu Kraxolíb. Mlf on také své soukromé dvody. A však prosím, nepovídej, že ses toho ode mne do-
že velitel
akoli
vdla.
stejnou myšlénku
—
Na rychlost ho pivedu. Nebo, akoli osobu
jeho pedslavuju, netroulám a
Tvou
okresu pod ochranu
vzíti.
a
—
nepocliopiiji,
initelno, Tebe
si
rozhodnouti, zdali radno
slenu v pokojném tomto (Jdc.)
do ochrany,
Jelena. Nikoli! Aniž pak mne, co
jakého plnoniocenslví dáno. Pošlu sem svou velilelku; s
ní
vládyka vyjednává.
af šlechetný
Krásná
citem zachvácení.
nom panská že,
jaké
z
(Jde.)
Ui tak, zpanilá Vlasko
Krasolib.
jsi
Odpus mému
!
a milostná,
to
koli
lovka rozkošn
látky,
je-
zajímá;
když
avšak nesmírné milostnosti ona nabývá,
chem
necha
služka. Jesti to sice pravý pÍMznak krásy,
i
rou-
ušlechtilým jest ozdobena. (Hlavním vchodem ode-
jde.)
Jest-li
možná
v
kole
stojím?
—
V
krásném, rajském
snu
Jelena (sama). kouzedlném
luhíi
drahé své
vlasti,
kytu domovního údolí.
pené
fiiraky
k I
j)utovaIa
?
Sním
Ach,
—
anebo
snila jsem!
jsem
do
vážných
vysokému, životnému blanprocitla jsem, a
tisknou ten vysoký blankyt, a
selomyslnou duši!
,
Kam
tžké, sklotíží
mou ve-
se obrátím? Oblieji války
chtla jsem uhnouti, nenadjíc
se,
že v paprsku tomto
!
— bnj
—
38
nejnebezpenjší mne oekává.
—
bu,
Budiž, jak
navrátím se k stiliatelm svým. (Chce v právo
odejíti.)
"Výjev tetí* Jelena. Petronila. Peironilu,
(tím
samým pravým vchodem
vejde).
Jelenu. Petronilo!
Má
Petronila.
velitelko
Jelena. Jak sem picházíš ?
Sama
Petronila.
—
vítz
dobe
Náš
nevím.
laskavý
Jelena. Laskavým nazýváš toho zákeníka ?
Petronila. Mimo to nákenictví jest milování hodný muž. Nemoha na mne ani slibem ani hrozbou pravdu vydobyti severní alouny. a hle!
zem
Tam
zavel mne do postranní sín.
:
jsem se z dlouhé chvíle procházela,
Najednou
to
dívajíc se
na
ty
pod nohou mi prasklo,
byla otevena.
Jelena.
Též
i
já
jsem náhodou tento východ
našla.
Petronila.
I
vkroila jsem tam,
a
píklop
za-
Toitý vchod vedl mne jeden dol, a druhý zhru, a tak jsem se tady ocíliia. Jelena. Tak jsem pišla já v tato místa na
padl za mnou.
i
—
—
39
ouléku
ped
niiiiodii
do každélio jiiiho jiaprsku
zaplašila
Avšak kéžby mne
nepílelem.
tolioto
zlovolná
hradu
byla
!
Petronila. Pro, má sleno ? Jelena.
Bezdn
jsem
se
pošetilosti
tu
dopu-
stila.
Petronila. Pro dobrý
Bh,
snad jste se
již
ne-
zamilovala?
Jelena. (leknouc myšlénka
Petronila. naíkati
:
se).
Petronilo
!
jaká to strašlivá
!
tu
mi
Ach,
slyším-li
pede vším
ten
na
dívku
nešastný
pošetilost
Milek
na-
padne.
Jelena Krasolil),
(tajemn).
Slyš
!
Petronila. Tak?
(Ohlíží se)
drahá sleno
zaklinaem
Jelena.
O má
jsme do
této
—
kniha jest íše
ješl dílko, dá se pry, pry odtud!
Petronilo!
Lesní
ta
duch. Bude
(ráblu jednati
Jestif
Avšak doí>rá
knih a
se chrate,
Pro?
Petronila. Každá
udlati.
tch
!
Jelena.
s
to jest
IIu!
blan! pro všecky slzy zklamané lásky,
Vám
bytem vládyka
Jest tady
Paprslek to severní.
nho
všecko
— Le
kam?
z
nešastnou
Hvzdy
dobou
j)išly
!
Petronila. Chveju se strachem, co se stalo?
!
— Jelena
—
pijde
—
40
Slyš, milá Petronilo
(ješt tajemnji).
!
On
Petronila. Kdo ? Jelena. Viádyka Krasolib. Chce nosti
pokojném paprsku je-
svém Avšak nerada bych
ochrany v tomto
dnati.
námi o mož-
s
—
Petronila. Co?
nesmím
Jelena. Nemohu,
Petronila.
Mj
s
ním mluviti!
Bože
milostivý
!
tak
daleko
to
pnšlo? Jelena. Promluv Ty
Petronila.
Vždy
s
ním.
ho ani neznám ?
Jelena. Bude tob vlastní svou osobu bude se za svého panoše a famula vydávati
Petronila.
Jelena. panoš
—
Pro
zapírati,
—
to ?
Avšak pravý
Petronila. Slyším kroky
famulus,
ten
pravý
I
Jelena. Pry, pry! všecko
tob
vyjevím. (Odejdou
v právo.)
Výjev tvrtý. Krasolib. Faustin. Krasolib. Nikoli! byla, a tolik hrabství
nikoli!
mla, co
A kdyby dcera
zem
vévodova
písku obnáší
—
—
41
—
Fauslin. Avšak ta lásky plná dstojnost Krasolih. Pravím Tob, jižtos vidI, jest jen
denní
bohyn
vclilelka její hýli
ona
ji
pivítáš,
?
Zstávám spsobem
Kruísulib.
Ty
služka. jest andl: nemusí
liriibnka, jest Jelenina
Faustin. Jelikož však
a
tom,
na
dobrý
Fausline
nejšetrnjším ze
tím
žá-
dosti její se vymluvíš.
mne napomínal, bych, co že šlechetné jest. Krasolih. Ano, ano I budoucn shledáš, že nejen mluvím, ale jednám; le nehloubej a Faustin. asteji
šlechetné jest,
proto
jsie
konal, I
tak
i
neodsuzuj, pokud se svét o dva dni starším nestane.
Pijde v
odvu
urozenost svou
služebním ;
složí
;
s
tváe
i
s
—
jazyka
avšak napomínám Tebe, niím se ne-
dávej zmýliti. (Odejde v Itvo.)
Faustin. záily nui z na
nebesky
ocí,
Co
kdykoli
to asi jest? si
s
Radostné
plamennou
hvzdy
toužebnosli
nevstu pipomínal. Nyní ekaná nevsta nevidl ji, a nechce
obrazovanou
jest tady ta dávno ji
(Siím.)
vidli; nemluvil
:
s
ní,
a
nechce
s
ní
nduviti.
!
—
—
42
Výjev
pátý.
Jelena. Petronila. Faustin. Petroillld (oteve v právo
dvée
a
vklouzne
prosloví tiše:)
Onjest
postraní
sem.)
Jelena. (Zstavší na prahu to
opt
(a
!
státi
se vrátí a zave.)
Srdce
Fuiistin.
varným klokotem,
Pebíhá mu
jeho tak jedná.
co nával horního proudu zachva-
a
cuje jelio jindy tak rozmyshiý úsudek.
Petronila
—
dyko
Faustin ocítila ?
(K
ní)
(k
nmu
Tu
(pro sebe).
jest
!
Rcetež, pišla jste
Petronila.
Obojí
dráhou,
Díve shry, potom pak Faustin. Vládyko
z ?
Jsem
—
Le
jak
shry anebo
vlá-
se
tu
z duly ?
vládyko
šlechetný
dIy.
—
Není
Petronila. Je pravda. Vy
Faustin.
pane
se blížíc). Milostivý
tu
jste
vládyky.
—
Faustin, vládyky
Krasoliba
pa-
noš a famulus.
Petronila. Co jest
Faustin ovati
!
(K
ni)
(pro sebe.)
U
Petronila.
vým
nás
Ve
to
to,
Jak
famulus? pirozen umí
se
Florencii jsem se nikdy
ZYÍietem nepotkala.
petva-
samé, co ve Vlaších. s
tako-
—
—
Ovšem
fauMfín.
mezi zviiily hlednla
pak-li
mn
jslc
—
Rate
i\'f ronila.
—
43
odpustiti, jestif to
rovného
zvyk
v
mlu-
družka
hra-
vení.
Faustin. elio jste žádostivá? Pel ronila. Jsem panská služka l)nky Jeleny Bcchyské. Faustin. Velite-li vím lomu.
a
:
Pclroiiila. Ano, asi
do
tohoto
vte
hradu,
jako
lomu.
—
stíhaná
Vbhly jsme srnka
do
lak
lvové
jeskyn.
Faustin. Dobe. Petroniln. Na štstí dva strann se zachovali
—
z
pti Paprskíiv
Favstin. Dobe.
—
Pel ronila. Severní Paprslek tuším Fauslin. A východní, dobe. Pelronila.
Jestif to
ne-
podivný nápad, hrad v pa-
prsky rozdlovati.
Faustin. Dobe. Pelronila. Jelikož však a
pokoj
[)iý
východní
nad všechen pozemský
ráj
Paprslek mír
milujíc
—
Fauslin. Dobe. Pelritnila. Tedy nám jiného nezbVvá, nežli abychom k dovrné ochran Paprsku severního se poruily.
?
—
—
44
Faustin. Velmi dobe.
A^'§ak Paprslek severní
slinou hrabnku prosí, aby na nem nemožnosti, jakožto jsou: pístešek, ochrana a osobní hostování nežádala.
—
Co
Petronila.
?
Není
zajisté
to
opravdový
úmysl Váš.
Úmysl
Faustin.
mj
od úmyslu mého
závisí
velitele.
Petronila, Praví
že
se,
kras o chu
jest
Vá-
žím velitelem.
Faustin. Dobe. Petronila. Všecky umy a slovem vážnost
obranu
a
hlásají
barvou,
stíhanému
zvukem
pohlaví
žen-
skému.
Faustin Velmi dobe.
meným
(pro sebe).
Nyní mluví hrabnka. (K ní) pedn vle naše stora-
Jelikož však
—
násilím jest spoutána
Petronila.
A
za druhé
—
Faustin. A za druhé stíhanému pokolení ženskému toliko slova promluviti teba, tak aby slihatele své dílem ve svém náruí, dílem pak u svých nohou spatilo
—
Petronila. Jmenujte
to
Faustin. S dovolením,
slovo
!
—
tak daleko nesahá
plno-
mocenství mé. Petronila.
Což
jste
mi nerozuml? Jelena,
— (Irora
a
hrabte
ddii^ka
—
45
Bechynského
o
pomoc
a
ocliranu Vás žádá.
Fa ušlí n. Dobe. Pelronila. Ta Jelena, jenžto z ráje evropského pres nebelyné Alpy pichází, tak aby stkvostnou rukou svuu jeden a
z
tchlo
lesních
Paprsk zahála
oblažila.
Fausfin. Velmi dobe. Pit ronila. Což, kdyby
tak
Fauslin. Mne nevyvolí,
to
Pelronila. ,S dovolením,
Vás
vyvolila.
vím.
pane
vládyko
!
ráíte
býti divný svatý.
ráíte Fauslin. S dovolením, šlechetná sleno Co se Vám zdá o vládykovi? Stojím tu sám, a povdl jsem, kdo jsem. !
býti divná svalá.
Pelronila.
Nepovdl
Fauslin. Panoš Pelronila.
nejste
Za
jste.
a famulus.
toho
Vás
pokládati
máme
I
ale ním.
Fauslin. Nuže, u všech kozlenohých vlkodlak, kdo pak jsem? Pelronila. Krasolib, Paprslek severní.
Fauslin. Co
—
Pelronila. Ano, ano, Vašnostpane Paprsku máme všeho povdomost. Od svého panoše a fábula
—
!
— nebo jak se jmenuje osobu
jste
si
—
—
vypjil
46
—
na
as
naší
tu "pítomnosli
—?
Ode mne Petronila. Od svého
panoše.
Faustin. Panoš jsem
j á.
Faiistin.
Petronila. Nikoli!
Faustin.
Milostivá
Petronila. Co se
hrabnko
Vám
Jsem slenina panská služka, Faustin. Jak dávno ?
!
zdá o milostivé hrabnce? a
jmenuju se
Petronila.
Petronila. Služkou jsem na tvrtý rok, tronila se jmenuju, co
Faustin. Sláme všeho vdomost. kou mluvil jsem již na úsvit. Petronila.. Se
a
Pe-
jsem na svt. S Vaší
služ-
mnou?
Faustin. S Vaší zakuklenou služkou. Petronila. Hahaha! Faustin. Snižujete se, dlajíc ze sebe otrokyni. Petronila. Hahaha Faustin. Ciíitcž tak do své libosti; avšak panošovi Faustinovi
nemla
byste se posmívati.
Petronila. Vzte, šlechetný panel že
—
bu
zrádné
ehož Vás smyslem Vaším se podlily a nebo jste si nebesa milostivé ratež chrániti! umínil, ubohou Petronilu i s její slenou nutiti, tak
tyto knihy
—
aby
se
na
hrad tom
o
paprslek
dále
odebraly.
— V
vci nadarmo
obojí to
l»ych
(Poklonivši se v právo
iuila.
Jak
Fauistiii (sám). pohoršil ?
krásných zraku
na nelibost Vaši
—
?
v
Což jsem nábožném
nebeské
jfjícli
slasti
v ní tu bludnou myšlénku zbudilo, Krasolib ? vina
—
Pojde-li
toho
z
dolé-
oili-jdi'.)
bych
jenžto
Já,
—
47
co
že
ji
skuten
vzození
nabíral ?
jsem
zlého:
—
z
Co
Paprslek
nebudcf
to
má
Výjev sesý. Kcrsk. Faustin. lierak
(hlavním vchodem
pijde).
Hola
!
tady
SC
pnou dýmové sloupy požáru Trojánského.
Faustin. Kdo Kcr.sk.
Piíteli!
jsi?
co Ti
dám
za
Tvj netený nos?
Faustin. Jak to? Kcrsk. Pohané tu páchnou esnekem. Faustin. Jací to pohané? Kersk. Pokej, pokej (Jde ke linihám.) To jsou vousy Homerovy. (Jde dále.) Ach! výborné to ka!
didlo,
P nd i
a r líbezné voní.
Faustin. Koho
Kcrsk.
Rci,
cedy eské groše
tu
piíteli
bili?
hledáš? I
dají se
z té
klasické
abe-
—
—
48
Faustin. Nikoli; avšak
—
Kersk. Aha, pro vnosti nice lépe roste, když se
Faustin. pochoutky.
—
jí
Kersk. Blázne
tou
?
nabývá jimi
více
?
Ty
Jsi
!
dá
Nuž, snad že pše-
tyto knihy
Nikoli; avšak chléb
Co chceš
duševní
zlatý peníz
se z ní ukouti.
ten
ím
co letos Atény a napesrok
tyrmsíný Paprslek, chrámy
se všemi všudy
a sochami spolkne?
Faustin, Jsem jeho famulus. Kersk. To muluješ
Faustin.
míru
lžeš
!
Šteknje podlé hvízdání
mn. — Jdi, pive ho Jsi-li
jeden z
vítz
Dej dobrou váhu, za
1
pl
Faustin. Tys šprýmovník. Kersk. Mlíná kaše jaký !
a
fa-
:
vz,
tedy
že
jsi
do zahrady vbhl.
Kersk. Slovo dlá muže míru.
mého
sem.
epkou
s
Prodej mi
tri
loty
svého
kopy. ^
jest rozdíl
mezi vží
rolnikami ?
Faustin. Jaký mezi zvonním a cinkáním. Kersk. Ze ta epka dále vidí, nežli vž. Tvoje
oi
jsou chatrné.
Dej
si
je navrtati, budeš
Faustin. Tys tedy šašek ? Kersk. Pi-edvírem ml jsem ješt pohromad, žes ním mohl hejno kachen
míti
tolik
tyry.
rozumu
vykrmiti.
—
Jdi,
popros svého
sem
poslal.
49
velitele,
ekni, že FaUStin. Dobe.
—
tak af
Tobé káže,
Dobrou ilo, brachu Cicero! Jak
že se tvj
pemrštný
davice nahromadil; šíš,
jak se
bídný, aby nebyl
by
ii
jedné sorhy
jsi ty
do
šaslný,
této
bra-
žádný nepoznal.— Sly-
té
posmívá? Žádný strom není tak
Katilina
ti
rcpublikanismus
tetf
ho
(Odejde v levo.)
J\.crxk. (Sám. Pícchází semotíini a zstane stát.
a!)ys
jest tu kmotr.
ohn
hoden.
Kdybys
novi do školy chodil, byl by té nauil
byl
k Katili-
umírali.
"Výjv sedmý. Krasolib. Kersk. Jxrcisollb, (jenž slouclial).
Co
to
Kemk.
l)yl
Icvýin
vchodem
již
ykroóil
a \>o~
dláš? Strýce
1
Tvému pstounovi mu-
kážu
droství.
Krasolib. Chra se
ho,
Kersk. (pikroí nmu). li
má bi.
Ml.
Po spícím Ivu myši
bhají.
Krasolib. Jak se Ti daí, kmotie?
Kersk. Strýce mladé žáby Krasolib. Akoli jsi starý, !
skákají, staré lezou.
pi-edcc
Tobé mladí
stav Tvíij závidí.
Kersk. Kdyby se chtl
osel
potem 4
napájeli,
— —
—
50
Promluvme rozumn Musíf mélby zvunjší hlas. lovk mnoho vody vypíti, nežli se smí pochlubiti, že
bláznem.
jest šaškem, totiž
musí nad hnojiskem^ veslovati,
a
!
tam
jf^što
notti
se
Alespo piiniti.
zpozdilosti a pošetilosti, ježto
nákvasu do
povtí
a
to
ohni pistaví, a
a ochutnává, a vaí, a
vaí
a
páry,
z mravního
a
opt
je
vaí
pepaluje
schy-
pekapovati,
vystydne, bedliv jazykem ochutnávati.
opt k
pak je
oblacích
mu svdomit
vystupují, jest
Ty pak musí vaiti, pepalovati
když
v
Morovité
totiž lidské
tati.
msíc
ti sta
zem,
slov
a
Na
to
pepouští
a pepouští a
ochutnává, a ž se stane šaškem.
Krasolib. Avšak na láte
rozdíl mezi
té
své plavb oblakem
Kersk. Zdráv bu, strýce na krev, a krev kali,
ažby
nkdo
d-
pošetilostmi?
opt
!
Srdce
svádí
Kdyby ml jenžto by sám ekl
na srdce.
pišel,
—
všecko kat
:
e-
,,Jsem
musel by mošnu híchy žebrati. Krasolib (pro sebe). Stydím se toho moudrého muže. (Hlasit.) Zstal jsi tedy ddinou veteší na Bechyni? Kersk. Strýce dám Tob voadlo pravdou naplnné, pakli mi tu hádku rozešíš Zddil Protivín po starém hrabti mne, anebo jsem já Pro ti ví na zddil?
rak ve tvái pozemské blaženosti'^ vzíti,
a
!
:
Krasolib. Ty Protivína.
— hrasoUb. na blidlo, až
—
Vidíš?! se
Ti
dubré zvíe; avšak
la
rrusiin Té, stuf luk dlouho
mén
diibri)la
nežli
[dali,
jeho
kostmi! Zvítézí-li Pro-
s
i
Beránek jest
vybílí.
inoui^oiiín
Malé ptáky jídáme
vlna.
—
51
tivín dají sobe pemožení z toho jeho vítzství epiek nadlali. Mj se dobe, strýce! Mám o jiných vcích co žvanili, nežli tady s Tebou o rozumu rokovati. (Vrátí se.) Bez mála bych zapomnl! Slyš! Až :
—
pijde,
Protivín
jakobys
dlej,
tom
o
vdl.
I)n1
(Odejdr.)
Krasolib tivín?
af
mne
sprostiž
Odevzdám mu
povinnosti,
mém
akoli
bych
nevím,
ml
ji
nemá
paprsku, a
sám
se
k jeho
tvá
—
?
ela:
af
vlrohrade že jsem
již
vtrohradl
—
iNikoli
si
lo
mé
!
?
—
Jesti^
sem vloudilaj Zavolám
pi'išla.
— Jak —
dále
ni,
tvé
a
její
? Krasolibej
zkamení v tob celá
potmšilá náhoda
ješt
(/braznosli
bán
—
obranou.
Tu nebeskou, nebezpenou ^Medusinu
podíváš se na
rozumnost. lí
—
její
piíchodu
že se
iíci,
sem
kterak
služku. (Polinirí k dveím v právo.)
co poínáš
ume
se toho ode
další
býti
zstanu studený, jako mramor.
a
ji,
Le pipraviti v
dovz
A'eví-li, co uinil,
pl'ediva.
a
Co slyším? Sám že pí-ijde Propinese den do této noci Iniavélio
(súm).
— Dobix',
!
zpravuje tak
pozlacoval
Jsme u konce,
I
daleko ;
avšak
Hvzdo
tvá
sem ve-
se
—
Krásný
jsi
dospl,
tys
Lesní!
toliko
Roz-
!
—
—
52
uzlen jest úvazek náš, drahý paprsku severní !ib
!
Kraso-
potáhne do jiné hvzdy.
výjev osmý.
Bechy ský.
Protivín
Krasolib.
Protivín. Paprsku severní! u Vás první návštva má, avšak
Bh
a
mu srden
(Podá
av
že
jsem
mlaby utšenjší
býti;
vinou
mou.
veliký jest živ, nestalo se tak
Krasolib. Poblahoslav n
odpuste,
]\usy Vaše vojenským rykem rozplašil. Jestif to
zjitra
ruku.)
ští vi ti?
Protivín.
I
nu
Bh,
Pišel
—
jste
mimo
Bechyský skuten, toliko mne Protivíne
to
—
Krasolib. Nuž ? Protivín. Mírovým
povtím
se napojiti.
Krasolib. Tedy nevíte? Potivín. Co
?
Krasolib. Ani nepedzvídáte ? Protivín. Co mám pedzvídati? Krasolib. dívku
—
Vera veer,
Protivín. Stydím se za
Le
ani to nestalo se vinou
neboli ty dni, zajal jste
to,
vládyko
mou.
Krasolib. Znáte ji? Protivín. Ješt jsem
ji
nevidl.
Krasolibe
•
—
—
53
KrasoliO. Jaké k Vám zprávy docházejí o
dinú slen. Jelene Becliyské Protivín. O na její
vky
spáti,
snášeti
ní
žádné
a zanechal
;
jí
dé-
?
le více
o jejím ujci. Odešel
bedra
nežli
zlata,
mohou.
Výjev devátý. Pedešlí. Vladislav, brzo na to Hosti vít, Zla" lomil a M r o v jeden po druhém. í
,
Vladislav. Mluv, brate Paprsku té
severní
!
mám
povsti vili? Krasolib. Jaké
to
povsti
?
riadislav. Co skvostný samolct k pajjrsku, hlásajíc, že Jelena
Prtivín. Jak llostivit
lítá
Bechyská
od paprsku
jest tac^.
—
(prikvapí).
ším nebeské liboznní.
Brate Paprsku severní!
sly-
Jest to pravda ?
Krasolib. Co ? Jlo.stirit.
Protivín.
Nevsta naše z Vlach picestovala Jestli možná?
j/jlatomil rspíšn vejdcj.
?
Brate Paprsku severní!
jednáš proti svaté vidi umírajících, a veleslavnému otci v rakvi
se rouháš
Krasolib. Jakým
to
spsobera ?
!
—
ddiku Bechyskou
Zlatomil. Bohatou pivábiv v teneta lásky
—
54
sob
k
Ziplétáš.
ji
Protivín. Nebesa! co jest to?
Mírov
Brate Paprsku
(vejde).
mi zlatého poklidu
požívati, pokud' se
Ktasolib. Z
eho
Míron. Praví
se,
?
že Jelena Bechyííská
Protivín. Všickni všudy Paprskové smysly zmýliti? Kde, kdy chovatele
—
a
Kra.solib. Jest tady.
Kde
mn
mého
—
Vaše zajatá
Co jsem
ui-
to
kde?
jest,
V
Kra.solil).
Protivín
hodláte
!
—
—
jak že Jelena, dcera
Protivín. Zlomyslná náhodo! nil?!
nelze
severní!
nepesvdím
(iie
bnkt) Bechyská
!
této
jizb.
dveím v právo
má
drahá,
Jeleno
Itvapí).
milostná
sestro
hra-
!
(Clice
!
otevíti).
"Výjev desátý. Petronila. Pedešlí. Protivín
(zaražen.)
U všech
jízlivých
blesk,
to
není Jelena
Všickni
mimo
Krasoliba. Ha, co slyším
Kra.tolib. Ona jest
Protivín. Anebo
—
?
to.
Jeleno
!
jsi
Ty
to,
a
zaha-
lilas
útnysln bojuviiíkm svou pravou tvá
O
?
rcctc,
Jste to skutení! V
Kraaolib. (Pro sebe.)
O
jak
Vítejte mi, hrabnko z klasické zem. mnohem arovnjší jest poliled siužliy !
Vladislav. Hrabnko Maholepá sláva objasuje Vás na hrad olcv Vašich.
af pivila
!
a
Iloxtiit.
sleno! kéžby se Vám
Išleciililá
nikdy srdcekojných druhu a
Bull veliké
snhu,
hrabnko
Šlechetná
Zilafontit.
nedostávalo
clilelii
kéžby
!
lam
!
porosil
ddictví Vaše, tak aby rosilo, co svalenina
ježto
se
ledové
s
hory
do
alpského
údolí
kotoui.
Mirnv. Spanilý cherube! kéžbys daleko od ryku a
boue svta
v sladkém poklidu živ byl
Petronila. prskové maluje.
!
dobrý
Pro
nechtíí, af
Bh,
páni
umel
ponkud
polekaná dívka
Nejsem Jelena,
i
rytíi
ani slena, ani
a
se
!
Paspa-
hrabnka.
Protivín. Že nejsi?
Brati niimn KrasoUlta. Co? PclnruHa. Jsem slenina vrná
služka.
Protivín. Slu/ka VélalnmiL tladislur.
lío.stivit. Ila,
lé
Mírov.
Protivín. arodjnice! jak
Mluv
1
kde
Služka.
polupy!
jest Ivá velilelka ?
jsi
uklouzla z vazby?
—
56
—
Petronila. Ona jest
nevím,
máte svou Jelenu
kde
?
Krasolib. Ratež mi
odpustiti,
tajemství Vašeho.
stáhl s
kde.
Paprsku severní!
Nuž, vládyko
Protivín.
roušku
—
sleno
že jsem
!
sama
Jelena
Jstef
hrabnka Bechyská. Služka Vaše všecko
íni
vyjevila.
Protivín. Jeleno! Nuž^ co zamejšlíte? Jsem Protivín,
chovanec Vašeho otce. Od
sestrou Vás i
slovem
na
Vaše
nazývati.
mn
zaslíbena,
do
navrácení
pojte! Jsem
tu
nho
nemohl bych
háj
o
pedkv
více
Volte
sob
inech
peslavných
mj svých
tšit,
Pojte,
po dlouhém
paprslek,
Vašich
i
o
tech
vítzem, a svobodno Vám, ve
sob vyvolili, kdežto Vám bude odpoinek.
Vladislav.
Vám
se
otcovských.
paprscích jizby stování milý
mi právo dáno,
Kdybyste dívka byla srdcem
a
ce-
budu
velkých
vypravovati.
Ho.stivít.
V oclle
mj \mprslek,
a já
Vám
na est
všecku šlechtu na deset mil kol a kolem zavolati dám.
Zlatumil.
Mj
paprslek
sob
volte! Najdete tam
hotovou zprávu o všech všudy dchodech svých znamenitých statk. yiírov. Pojte, sleno! do
mého
paprsku, a se-
znáte sladké pochoutky míru plné domácnosti.
Petronila.
O
kterak jste
dobrotiví!
Jabych se
—
57
—
ráda všoini poli paprsky zahívali dala; avšak pozvání ío
k luv vclittilco uilc. jste
Pct ronila
nmu).
(k
Bechyíiská, jako jste
Krasolib. To Petronila.
té
U
právo
hrabnka
lak
severní Paprslek!
Vy jste
jest:
to.
nejsem,
vejdte
ouzkostné tsnosti!
Protivín.
Jsem
Vy
Nejsem,
sleno!
milostivá z
Vy sama.
Krasolib. Ta
pak
nejsem
sem,
(0(ll)i"line'
!
—
Ach mi
pomozte
a
v právo.)
všech všudy zmatkii, co o tom
mám
souditi ?
Vladislav. To jest více, nežli est a sláva rc-
kovného muže pronunouti smí! Hostivit.
zprávu svou
z
Brate Paprsku severní!
tenkráte
jsi
kalného pramene nabral.
Protivín. Beze vší pochyby
hríJzy
Petronila (rukama plná nehoda!
lomíc se
Trálí).
Ach neštstí!
Protivín. Co jest?
Petronila. z hradu
!
fili
Jelena
zmizela,
uprchlá
(Odkvapí hlavními (ivcmi.)
Vsickni vda,
Hrabnka
(mezi sebou).
báchorka
Co ? Jelena
prchla?
Pra-
? (Hrnou se ven.)
KrasoliO. Báchorka! báchorka! Opona spadnu.
(Kvapí
za
nimi.)
Djství tetí. (Sí
U
v paprsku Siápadnim.
veliký,
modrým
suknem
prosted,
pokrytý stl,
ponkud více vkol nho
v právo, sedadla.
V popedi ku pravé stran, na podstavku iistupovém skvostný hrabci stolec. V levo naproti tomu stolci mramorový stolek s dvojím sedadlem.
Zadu, v právo vedle hlavního vchodu, vysoká íiápojna, na ni pak cíše, korbelíky, konvice atd.)
Výjev první. Chocholín
a jiný i
Kersk
tam.
zbrojnoš, rovnají K nim Ke rs k.
a istí tu
(vejde zpívaje).
Slepý lovec kohouta
má
Za vyslance Peroiinova, Lákavá zrnka mu seje
;
Kohout v slunci se epejí.
mu neví, svou jenom pje! chceš nco na tu ránu
Slepý lovec
Píse Já
ku,
píteli!
a
v
hlav?
—
—
59
Clincholía. Alty to Mcsk, nochci. Kers/c. Když
medvul k iijakéinu plesku
[Jiijiiii
sebere kus bláta a zacpe
si
:
díry.
Chochulín. Nestojím o niedvédího lékae. za šust
Šiist
A'('/'.s7i.
!
Dej mi svou
a
ráiiii,
dám
tub svDU epku. Clioclwlin. Aby
to
Kcr-sk. Neboj se!
má pílba neudlá
blesk, pak bych byl bláznem.
mou-
z tebe
drého MUiže.
Tak
Clwcliolin.
málo,
jako
má
rána
z
tebe
hrdinu.
Ker.sk. Víš, co jest C/tocfiolíii.
sláva?
Vím.
Kersk. Veliký klobouk, slon s vží na hbet. Když otec ume: tu si dti hrají s tím velkým kloboukem. Pak ho necliají leželi, až ho náhoda zdvihne-
K
jest
mi
nežli slon
milejší,
Cliocholin.
Aby
Ker.sk. Nedá
troubu bych
si
to
tu kost,
ti
pál;
ta
;
konm mohu
vorali.
blesk, slonová kost je vzácná.
Jeho
leda až po smrti.
jest lepší,
nežli ten nejlepší
jazyk.
Choc/inlin. Nerozumím tomu teskuplesku Ker.sk.
Co?
C/iuc/iolin.
nevíš, co jest: veliký
To
jest:
Kersk. Troupe! To
do každého jest:
lid
nos
I
míli?
vrazili.
sprostý v
vpravo
— i
Tvj
v levo do prachu házeti.
beku
prstek slávy za plnou Cíiocliolín.
štla by
Kubo
meem mým
—
60
velitel
kdybys nebyl
!
by nedal ná-
ctností.
blázen,
zapra-
tvá prkená lebka!
Kersk. Tvým meem? kdybys jaký ml! Tš máš za to slávu. Jdou oni moudejší lidé^ nežli ty,
se, jsi
bláznovi z cesty.
Výjev druhý. Hostivít. Pedešlí. Hostivit. Jest hotovo
?
Cfiocholín. Ano, pane!
Hostiit
(k druhému zbrojnoši).
Zbrojnoši!
a
se
Zavládám opt svým sklepem.
pináší víno.
Zbrojnoš
fodejde).
Kersk. S dovolením, strýce
I
Tvj
zavládá
sklep
Tebou. Hostivit. Kterak
to,
kmote?
Kersk. Triumvir Antonius musíval
jíti,
kam
víno chtlo.
Hostivit.
Co soudíš o své
velitelce,
o
mladé
hrabnce? Kersk. Kde není Inu
I
dá
se
i
ze
staré,
tam
špaka zpvák
není
také
udlati.
mladé. Kdyby si
— sedla
bá
na
Tvého
—
61
západního
paprsku:
sedla by
vysoko.
njakou
mi
Poracf
Ilostivit. jí
na cest zejlejsí den svtili.
Kersk.
Hodlám
slavnost.
ím
více
tím lépe.
lidí,
zbrojnoš svolati, co se poítám na rok dvu hodiny
Pi*cdne dej tolik
jich za dvanáct rokli
—
—
sehnati dá. llostii-it.
Co
s
Kersk. Koka
nimi
?
netaní ráda
s
jelenem.
—
Za
druhé obešli slepého poustevníka z Táborského oudolí.
Ten má Brašnikou kobziku, a jak na ni zabinknc, bude Vaše hrabnka až do stropu vyskakovati. Hostivit. Kmote! to by tak byly hody pro její služku.
—
Rci, jaké to zvláštní náklonnosti
u ní
v-
tiíš?
Není mezi nimi náchylnost k družebnosti?
nežli
Kersk. Soudil bych, že radji s živými zachází, Kdyby se andélé s oblak snesli s mrtvými.
radil
bych jim, aby ržové
s
:
tvare
a
lahodné jazyky
sebou pinesli; sice jim utee. Jlihstivit. Tedy marnivá?
Kersk. Když donese:
rci,
Ilostivit. tys
šilial,
a
straka mládatum
svým tuný krm
jsou marnivá?
To
jsou v
žaludku blažená.
vyhýbáš se mi.
Kersk.
jVa
Uosticit.
mých
ti sta
Tech nemáá.
let,
nevyhýbám.
Avšak
— Kersh. Tak hali,
—
62
mžeš
u svých dvanácti
hrabnka phia Hostivit. Tech laké nemám. že jest Vaše
JVuž,
línovi)
mj
ChochoHne!
noh pisa-
ušlechtilých vlastností. (Obrátí
západní
k
se
Chocho-
paprslek
ješt
stojí.
Chocholin. Aby
to blesk,
má hodn roz-
bí-icho
párané.
Hostivít. Vždyf nestojí na biše!
"Výjev tetí. Pedešlí. Vladimír, brzo na
M
í
r
to
Zla to mil
Kerxk. (odejde). Vladimír. Brate Paprsku západní se piblížila.
tyi
se
hrad tomto
a
!
osudná doba
Hvzdy odlouíme.
od Lesní
Prvé však, než se hlasové ozvou, vyjednáno: Komukoli z
a
o v.
mezi
budiž
námi
hrabnka ruku podá, na
nás
žádná skvrna potupy a hanby
nelpí.
Hostivít. Tou šastnou událostí, že se tu Jelena
Bechyská práv v boui z
nás za
svého
dnešního nepítele vyvolí
chem
se pikryje.
od brair
záboje vyjevila,
manžela, jakož
A
oekávám
:
že
—
což
namlouvání
výsledn budete podporovati
jednoho
a
bratra
našeho
nehoda naše jasným rou-
jestli
—
za
i
:
dvrn
mé
u
tu svatebními
bratr
hrabnky slavnosími,
— ježto, co
caruju, sto
Vsna,
dovedu
Ivrd' zimy
z a
-
63
dokážu,
všecka
a
zanirií.
jiizyk rnMa, odmlí se \
dosti
/adi.slar.
Tvé
hlaholem
s
nesplynou.
Biiilh;
Papr.xku
tu
živol)ytí
pomluva,
v
vy-
byfby žá-
nikdy
západní!
srdce
jejího
Již co dítko
iiiišelio
že
souzvuk
jeden
sláv
zjevovala, že l-iskou k
proslavené otce své pi'ekoná.
Zlatinnil
Hraie
(i.iijdcj.
paprsku Tvého,
tak
abych
ilostivíte!
picliázím do
Vámi k uzaviení míru
s
pisedl.
stal
Mirnv (pijde). Brate svdkem vojenské Vaší
Hoslivíte! žádáš,
porady.
I
bych se
piicliázím slad-
kou nadjí opojen, že andél míru, jenžto slov Jelena Bechyská, bude toho pítomen, a jednoho z nás za prvodce a ochrance živobytí svého prohlásí. Jelikož mi srdce hlasité [liindouvá, že
domácího poklidu
nade všecky blaženosti bude sobe yjtatomil. Tedy jiMižto jsi
vzor
pomínáš, že
raditi,
vážiti
—
pokoje a svornosti? Lee za-
lak velikých a rozmanitýcli slatkii
potebuje, který se všemi živly
ve
Ano, brate Paprsku východníl veliki-m,
hluném svt;
plnýh spoleností byla odchovaná. Mirov. Osobnju sob právo zddilé.
hiinotu
Tob,
aby sáhla po
a
v-
umí.
Jlihslirit. «Iívka, ježto
pi-íklad
ddika
dchodníka try zápasiti
i
máme
ve
Iv
lomu
vlnách
—
—
64
Tálatomil. Já také.
Hostimt. Já
taktéž.
Vladislav. Brati!
to
jcstif
jest porušena, nevezme-li
vc
mne.
Cest
patrná.
Sute
má
Necha
sami.
žádného nevyvoh': nebudou zuby škaredé pomluvy pokrmu míti. Pakli ale mnou povrhne: proz Vás
mní
vtve
se všecky
jelikož
našich
les v utrhané jazyky;
jsem nejstarší mezi Vámi.
Hostivít. Avšak láska nevolí podlé vku. Zlatomil. O vku není v poslední vli ani Miroiy. Ani slova, brate Vladislave!
Vladislav. Avšak
manžel
rovn
i
také
stojí
slova.
tam doslovn, že Jelenin
Lesní
majetníkem
Hvzdy
býti má.
Hostimt.
Tob
Vezme-li
hrabnka
mne: nechám
Hvzdu. Mírov. Já také. Lesní
Zlatomil. Já
ale ne,
brate Vladislave
!
^ýj^v tvrtý. Kras o lib. Pedešlí. Krasolib. Brate Hostivíte! ctím úsudek Tvj, a dostavuji
K
volení
peju.
se
Vám
;
akoli
všem
tomu
tyem
odporuje z
celého
duše
má.
srdce
—
štstí
—
65
—
Vladislav. Jelena vyvolí
Mne Mne
J/o.sfii'íf.
Zilatomil.
Mírov
mne.
!
!
Mírná duše
(pro sebe).
má
v tichosti
se
raduje.
Krasolib.
Avšak
svobodná vle
písluší.
této se
odiokla
nejstaršího,
Pakli by
samovolné výhody
vezte, že co nejmladší,
;
bratra
totiž
Vladislava,
hrabnce
že
nezapomcíite,
ve prospch
svého
práva
se
odiíkám.
Na
Vladislav.
pacholeti
již
na
véhlasnosti bylo vidli, brati"e Paprsku Ilu.stivit.
že
krásu
jsi
Avšak
neznámé
zdá se
nú,
Tobé pupence severní
brate Krasolibe
nám ješt nevsty
!
latinským
veršem opvoval? Krasolih.
Pro
pak ne, brate Paprsku západ-
ímský básník O vid se všemi borusalkami a knžnami zasnoubiti ml, jcjlcližopvoval: svatební pochodn jeho až po dnes
ní? Kdyby se byl liyniiM. to
krásu
by hoely.
Výjev Protivín
a dvanáct jiných
Protivín.
Vládyko
pátý.
rytí. K
ersk.
Paprsku západní
doporouím Vám své pátely
Pedešlí. !
uvádím
a spolubojovníky.
5
a
— Hostivit.
propadne
mi,
Vítejte
ze,
škaredá
—
66
co hromonosný oblak dlila;
nému kvasu mysl Vladislav.
Hersk stavil).
(jenžto
Vladislav hrubjší své lvem.
—
mn
proti se
byl
družeb-
!
Hvzdy
Lesní
Mnoho ps,
sob k
pak
Af se
!
dnes ráno
!
nyní vidím ty
kterých jste dnešního
po
zbo eských rek
my
Bechyfiský
Protivíne
velikánské stupn,
do svatyn naší
nás ješt
ruce podejme
i
pánové
šlechetní
kterážto
pronikl.
jitra
až
Nemalý
to
ozbrojil.
jste
na stran
avšak do
pedu po-
zajícova smrt.
(písn).
zvi
Blázne
podlehnouti;
Rcete, rekovní
kdo mne v dnešním
boji
Též
!
vládykové pro
!
lev másel
i
zstal pedce
avšak
jest
mezi Vámi,
zachování života
tlo
vidl uchylovali?
Protivín Nikdo.
Rytíi. Nikdo
!
Vladislav. Nuže, tedy
pikrome
k práci.
Ješt jedno. Má hrabnka smluvení pítomna ?
Protivín.
našeho býti
Uostivít.
Zajisté.
Vladislav. Af padne dub
jednou ranou.
Ano,
budiž pítomna.
Protivín. Nuž,
vládyko
jelikož velitel paprsku tohoto.
Hostivit.
Hostivíte
Mou
!
pozvete
ji,
prosbu oslyšela.
Vynaložím všecku svou výmluvnost a
— bhilioniravnosl na
svin
Teáím se
to.
prvním miste vidti.
jest
(volá
fanuilus
tu
na
In
ve
slast, ji
Odejde.) za
Ile,
ním.)
Faustin,
má nkolik
také, a že
již
jasné spolenosti co bohyni na
bydlišti a v tak
Ker.sk
^
67
a
strýce!
kmotr
z brusu
ekni
Kersk
že
jí,
že jest tu
nových .šprým.
Protivín. Avšak nemohu a nesmím svou ouzkost
mne
ježto
tajili,
kterak
není
to
vc
sob pomyslím, pravá Jelena
když
svírá,
nemožná, že není
Bechyská. Madislar. Ha, jaká
to
potupa
I
Xlafuiiiíl. Tolik vydání pro cizí dívku
Mirov.
Ten
nepokoj
celého
dne
I
pro
nic
a
za nic
Protivín. býti jisté
a
Krasolib. to
služky
ze
Vám
se
to,
jisté
a
Tak
Krasolib. Na
Má
jakoby zai.líbiti,
volili
se
Krasolibe
!
zdá
teprv
bezpené, jako že jsem
v bouii citu nejvážnj.ších
její
Protivín. Co by
vz.
vládyko
bezpené?
ji
to
sob
jeden každý sám odpo-
pti
bratr,
zroditi
mli.
z
které
Má
tak
málo zná,
se hned
aniž byla kterého z nás vyskoumala.
Zlatomil. Tu
vytiskl.
k tomu navedlo?
jest.
5*
jednomu
—
—
Výjev Hosti vít.
—
68
.
šestý.
Petr on
Pedešlí.
il a.
Protivín. Vítejte nám, sestro drahá! Vladislav. Jak ?
dstojnost
Bechyská ješt v té postav? Oslote se pi-
Jeleno
zlehující
Vaši
rozenou hodností svou, tak ností a píslušností
Zlatomil. vznešené
lv
osob
Ušlechtilá
ddiku
Spanilá
již
hrabnko! ozdobu,
déle
sleno
!
kojné, vrtivé a vtrné chování, rouchem nebeského poklidu.
Petronila.
O
naše
se pocta
váž-
té
ve
na\Tafte
Vás nepohešoval.
odložte pak toto nepoa
odjte se andlským
neslýchané zmámenosti
nco
své
tak aby koite-
nujte
pak mi, pánové!
na
pisáhnu, že jsem Petronila, služka
to
s
potkává.
navyklou
zrak bohatou
Mírov.
a
!
!
Jme-
a
Vám
slen
po-
strašlivého, tak
drobena.
Protivín. Nadarmo se v petváku tu ukrýváte; rychlonohá pravda Vás nadbhla.
Petronila. Tedy jste pesvdeni, a jisté toho máte dvody, že jsem Jelena, hrabnka Bechyská? Vladislav. Máme.
yAatomil. Neomylné dvody. Kersk (ped sebe). Tak neomylné, jako že slunce
kivé nohy
a
ryšavé vlasy má.
— Petronila se
petvíiuje).
Vladislai\
chy
s
do
(pokroivíí
Nužc, tedy
—
69
j s
e
lil
pedu zpímí hrabnka.
Jelena,
Totiž
se
a
hrabnka
vážn
Be-
k á ?
Petronila. Jelena, hnibnka Bochyská. Protivín. Jak se jmenoval otec Váš?
Petronila.
Hrab Jaromír.
Protivín. Matka Vaše?
Petronila. Blanka, rozena Protivín. Kdy zemela Petronila. V
mém
Protivín. Odkud Petronila.
Z
Jak
narození.
pricliázíle ?
Florencie,
vku mého
Benedi od tetího roku
Protivín.
Benedi.
?
žádost
zní
mne
kdežto
ujec
vychovával.
Vašeho
umírajícího
otce?
Petronila. Lesní
Hvzd
Abych jednoho
milostiv
totiž, budeli se
um
za
svého
na
povýšila,
?
Petronila. Dvé hrábí v Protivín. Ona jest Vladislav.
bratr
pti
manžela
líbiti.
Protivín. Váš erb
chy.ská
z
Budiž
poli
blankytném.
to.
Vám muj
!
Petronila. Kdo jste?
hold,
Jolcno
Be-
!
— Mirov cit
(pokroí).
70
— bohatýrko
Ušlechtilá
jemný
!
mého poklidného srdce Vás co nejvlídnji
vítá.
Petronila. Jak se jmenujete? Zdlatomil
hrabnko
Drahá
(dere se do pedu}.
svou nejhlubší úctu k Vaším nohoum skládám. Petronila. Zdvíhám a kladu
ji
na srdce. Kolikátý
Paprslek jste ?
to
Zlatomil. Tetí, Zlalomil^ Paprslek nátkách jsem tu skvostnou
vdu
jižní.
V Be-
nabyl, kterak to strom
mohovitosti povždycky úrodný zstává. Hostivít (pol^roí). Já jsem tvrtorozený, jménem Hostivít, peblažený jinoch, jenžto v spolkumilovném Francouzku bezecenný klenot družebního ob-
cování stalo,
poznal, a jemužto se nyní
mže
paprsku
obdivovati.
Všickni
chové tento a píští týden toliko obtováni,
vybranými
aby
hostu Lesní
Hvzdu
Petronila. Jestif to
a
kde
toho
štstí
do-
že tu nejdražší perlu v okresu našem ve svém moji
životní
té horlivosti
svátenostmi
du-
budou
milostnému
zpíjemnili a zlahodili.
Bh
žehnej utšené
Francouzko!
pravá škola švííornosti a úmluvnosti.
zstal pátorozený?
(Ohlíží
Není
se.)
— ho
Nuž, tady.
Pro?
—
Kersk pravím-li
zená
—
též
(po stran se k
mladá, i
já
ní piblíží).
myslím
Mladá hrabnko!
tolik,
Tebe pozdravuju.
co
novoro-
—
—
71
Pcf ronila. Kdo jsi? Kersk. Také kousek ddictví hrabete Bechyského Mel jsem u nho právo íkati, že jest led stu-
msíc nesvítí. pro jste
dený, slunce teplé, a noc tmavá, když
mne
se;n vyzvali?
ního
záloj(,'
Prutivin.
V
—
šašek?
Pctronila. Tedy
hodin
této
Nuž, a
úinkové dneš-
mají se
ohledávati.
Pctronila. Co jest mi po tom?
nmu
Proiirín. Zavdala jste k
Pel ronila. Já Prolirin.
A
píinu.
?
máte, co nebes poselkyu, k smíru
dopomáhati.
Pctronila. Tedy ve jménu
Pán!
(Kníí
s
váž-
nosU' |)0 stii|)ní(h a posadí se na skvostný stolec.) 1
7a/i".v/av (zrakem
ji
doprovází. Pro sebe.)
to.
Víf ona, jaké to místo
Hostivit.
Protivíne
naší
pedsedou.
—
CllOClwlín
Bratí^ se za
stiil
(jakož
Becliyííský
Sluhové! naplite
(a dva i
Jiní
zl)rojnoši
Protivín
Onajcst
písluší.
jí
butež porady
!
a
uiní
podávejte iše. tak).
a 8poIuI)ojovní(i
až na .Mírová a Krasoliba,
kteií
ji-lio
po.sadí
u
malého
nejnižším
slupni
si
v levo
stolku sednou).
Pctronila. Šašku
mého
stolce.
I
ulož se
na
!
— ze
73
Kersk (u jejích nohou mne dláš kohouta.
— Dkiiju
se posadiv).
Ti, že
Petronila. Kterak to?
Kersk. Což nevíš, že se bohyn Minerva houtem u svých nohou obrazuje? Petronila. Jest
to
blahomravnost, ili
—
s
ko-
úsmvka?
Kersk. Vyber si! He, strýce Paprsku západní! Dej pak mi nkolik rapouch pinésti.
Na?
Hosiivit. ,
Kersk. K uhašení žízn. Hostimt. Vždy nepiješ víno? Kersk.
Což
v údolí pod Lesní
Ti pstoun Tvj nezvstoval, že Hvzdou panenský klášter býval?
Klášter ten se odsthoval; avšak jeho sklep tady stal.
Z toho mi Hostivít
z-
dej posloužiti.
(k zbrojnošm). Pi^ineste
Zbrojnoš
(jeden odejde).
Protivín
(vzav íši
povstane).
mu
ze studynky
Na Šastné vyko-
nání nelibého ízení!
Všicknt
(\sta\se).
Smírný
af
jest
konec jeho!
(pijí)
Vladislav.
Slavný
Petronila.
A
Hostivít
(jí
a
jest jeho výsledek!
se mi také
slouží).
íše podá!
Kersk
—
73
(ipívá).
Vodu
lev;
pije
Dívenky,
Hral)nky Bacluisovu krev! (Vezme od zbrojnoše pinesenou mu íši
Pvtrnnila. Becliynská
Af
vodou.")
iirabnka
• I
Išikni. Blaze
(pije.)
jí!
Pitronila. Jakož
vrná
i
Ker.sk. Af zbuclati!
Kra.folib (pro sebe).
krásná
s
šleclielná
živa
jest
její
služka!
služka!
její
(pije.)
(pije.)
A
kvete na tle
i
na duchu
(pije.)
fladislav. Nuže, Protivíne Bechyský! jak slov ten blesk, jenžto zábnj náš rozpálil?
Pitronila. Ješt lek,
zavolejte
Tiiprslek,
i
neniýlíni-li
ílostirit. P('( ronila.
Neníf
to
—
Aby
nejniladšílio
se
—
naplnil
spo-
severní
to
se.
Tamto sedí u stolu mírového. Ten s tou vysoce uenou tvái
?
—
on.
Hosiivít. bratra
nco!
bratra
My
ho
aspo
již
dvadeet
let
za svého
máme. Petroniln. Za svého
jakoby
bratra, pi^ipouštím.
Bytostí svou jest panoš a famulns.
Prolivin. Odkud
to
podivné
domnní
?
!
—
—
74
Petronila. Odtamtud, odkud prskové a rytíi!
to
domnní
jste
jsem Jelena,
Jaromírova dcera. Hofitivít.
Avšak
páni Pa-
Vy,
že
vzali,
—
bratr náš Krasolib
Petronila. Aj, odpory a zápory, odmluva a samá protimluva!
—
Nuže,
Vladislav. Co
a má
Petronila. Naproti
pivede panoš
se
a famulus!
v našem shromáždní dlati?
mn
sedti, a úpti
za svou
petváku. Protivín. Neslýchaná vrtocha
Petronila.
A
se
zavolá famulus
!
Pakli
se
tu
v okamžení nezjeví: neplatnou uiním poradu Vaši, a odejdu z této sín.
pive
Hostivít. Chocholíne!
panoše Faustina.
Chocholin. Aby to blesk (Odejde.) Kersk. S dovolením kdybychom sleno !
!
,
mli
Petronila. Já bych trkala toho, kdoby trkati
oba
rohy, coby jsme dlali ?
zamýšlel
mne.
Kersk. Kdybychom
ale byli jeleni?
Petronila. Nebyli bychom kamzíkové. Kersk. Avšak jelenu rohy odpadají, a pak jest
bezbranný? Petronila.
Kersk.
Nco mu
[iedce zstane.
Myslíš zubatou
Petronila. Uhodls.
hubu,
a jazyk v ní?
— Kersk. O, jazyk zbra.
má
—
75
bitký
jest
mei
Jest
také
nejmilejší
Výjov sedmý. Fa
u
s
Faustin liteli
pane
a
t
i
C
n.
h o c h o
1
í
P
n.
i-
ed e š
K Vašim
(doied popedí).
I
í.
službám,
ve-
mj!
Jlustívít. 3
Petronila.
ch o jslc Žádného
žádala,
hrabnko?
kr;':sná
Urozený Paprsku
jiného.
Butež tak laskavý a postupte svéniu fámulovi místo. Sám pak sebe, jakož Vám písluší, za jeho lenškem umístte. severní
!
mJaroinif. (vstav za svou
Slušný
to
že
trest,
jsem
chodníku
s
Pro sebe.)
se postaví.
stolici
Slechetnéiio
krasocilu se uchýlil.
Faustin. Co Ker.sk. stavu
jest to?
Podkuj
slena. Petronila. Ano,
k
!
posa
tak
totiž já
jsme
že
uinili.
Kra.solih.
Múiii,
—
mfij
že jsem
místo své postoupil.
do
usazená
Bez rozpavýchodního.
dstojný pane Ti
T
jsnte
a vysoce
se vedle šlechetného Paprsku
Fau.slin. Avšak
bniny
fainule!
.se,
TJádyckého povýšili,
podle
I
—
vle hra-
— Faustin. Nevím,
76
—
jsem-li v Lesní Hvézde, anebo
v Oberonovu zámku okouzleném Vladislav. Bi ale Paprsku
(Sedne.)
!
ím
slavili
ron
pedsedala,
mácí
Tím Ty
se
máš
a šlechta
severní
!
hody, kde
kratochvilné
starém
v
ele
ouad služebníky
do-
knala.
tšiti.
Petronila.
Protivíne
Bechyský!
chopte
se
klíe, a otevte své ízení.
Protivín vím-li,
že
mj
(vstav.)
Známou
milostný
to
chovatel,
vc
ohlašuju,
hrab
pra-
Jaromír Be-
chyský, v minulém lét na den svatého Bartolomje k ctihodným svým otcm se odebral. Devt dní ped úmrtím u pítomnosti
sourodných tí
svdk,
Kerska, hradního šaška, jemužto v soumraku
svého
co
píteli
jakož
i
živobytí
dovoval, písákem svým poslední Nebyl jsem pi tom, a toliko
svou vli sepsati kázal.
man
se stalo, že jsem dv hodiny na to jda ložnicí pergamenu toho si všiml, a pod otcovým vlastním podpisem jakési — snad jen náhodné znamínko zpozoroval. Když pak sedm nedl na to poslední ta vli' u mé pítomnosti ouedn se otevela: kterak jsem se zarazil, vida, že znamení to bylo zmizelo. I na' míst jsem vc písn vyšetoval, a trestem nemilostivým jsem hrozil, pak-li by se u nkoho na hrad pravá
—
listina
vynašla.
Bych
(Jruhý
den
to
na
do
úinek hromu svého poznal zavené ložnice zemelého :
— liriil)("'te
né jí,
a
sehráiice a
Avšiik,
vešel.
jsiMii
iidereii /.trnu
záchvj,
se
místo
—
77
lile
siím
!
jakoby bleskem
anio vidím, že ve skvost-
e d n é listiny d v é se nacháze-
j
Pvodník byl proež jsem všecky
žádná z nich není pravá.
hrade, to bylo patrné,
lomu
bydlišti
tom,
dosti
na
jsem
podržel.
tvrtý
den
trojnásobnou
opatil, a
stráží
hlavní pístup pod
Mc
lyry
však
náctero
listin vedle
krpje
krve jedná
pesná
mén
k
konen sebe
druhé
ledy na cesty k
nemaje
vlastní dohlídkou
zjitra
pergameny se
den co den množilo, až
anižpak se
a
na to
našly, a
ti, ve
tak se to
v dvanáctý den ava-
leželo,
mezi
podobných
sebou co a
rovných,
mezi nimi vynacházela.
Výjev osmý. Klu bos. Pedešlí. Kliihoš. Pane rytíi, kouzly a
Protnn. Co
áry!
jest ?
Kluboš. Ha co vidím ? Profinn. Co vidíš? Mluv! Kluboš. Pane na Lesní Hvzd jest neisté povtí. Profinn. Pro? Klubos. Dívka, kterou jste mi stražili zkázal, !
!
sedí tamto na vysoké stolici.
—
78
—
Profímn. To vím. Kktboš. Já jsem ji nevypiistil. Petromla. To potvrzuji, rytíi Bechyský! Kluhoé. Af do smrti kofiskou hlavu na svém krku nosím
:
pochopuju-Ii, kterak
O tom nkdy
Protivín.
Kluboš. Ješt
uklouzla.
jindy. Jdi!
jiné strašidlo.
Protivín. Jaké
to ?
Kluboš. Ped tvrt hodinou rozlítly se hurdy dvée, které jsem hlídal, a nimi vyítila se s hrzou v tvái ztepilá dívka v bohatém odévu. Protivín. Nuž? Kluboš. I ta jest njaký vtrný živoich; jakby se jina byla tam dostala ? Nenechal jsem ani
mouchu
se prosmeknouti.
Kersk. Troupe! což tam nemohla již býti? Protivín. Kde ji máš? Kluboš. Kvapila násiln z hradu ven, a když jsem
—
ji
stopovati a zajmouti dal
pomyslete
mluviti, že je
si
tu
arodjnici!
:
chtla
—
naše hrabnka, která
nám zavsiti
chtla nám na-
to
dv st
mil od
nás jest vzdálena.
Protivín. Jak?
Mnoho
lila-m. Co jest to ? Kluboš. To mže jedenkaždý íci, Kersk. Toliko muži a staré báby
myslil ne.
jsem
—
— Kluhoi. pivlékli.
A
—
79
naídil jsem žoldnérm,
aby
ji
sem
se co vléice bráni.
iu'cliiif
Proíiín. Pive ji sem! Klttbnx (oteve dvée). Híístint. Co
znamená?
to
Pctroníla. Já vím.
Kersk. Já Kraxolib
také.
O
(pro sibe).
^'^ýjev
nebesa, já také!
deváý.
Jelena. Klu bos. Piedešlí. nimi nkolik žoldné
(Dvée zstanou oteveny. Za
Jelena jest Protivín
(ryrhlým krokem avšak píslušné vejde).
ti
páni
Jšickni
po s
stupnírii
Ach, má drahá
dólíi).
ubohé Petronily
pes moc
na
ni
tu
hrabnku,
uložili.
(vstanou;.
Ker.sk. Jelen
již
rohy
potratil!
Jelena. Rcete, šlechetní pánové Protivín
Kde
Becliyský?
Pel ronila (béží sleno! vezmete pak kterou
jest vidti.)
Bcchyiský
!
kdo z Vás jest
?
Prolivin. Co má Protivín?
Jelena. Vy
—
?
Ty
jsi
to?
jatou? Brate! divý, ohnivý nuiži
seste své
jsi
nadlal! (luc ho
Tvou !
jsem tedy za-
jakých to
olujmoutl.j
ouzkostí
!
-
80
Pro//i'iri (uhýbaje se).
— UstaiTie
rád k srdci bratrskému pivinul jedné
s
na druhou,)
u všech tí
—
!
Sestrii
avšak
bohy
SVOU bych
—
mllosli
(divá
se
líbez-
a
pravá?
nosti, která jste
Petronila (na Jelenu Krasolib. Nikoli
ukazujíc).
Ona.
Jelena (neoWídne se). Jsem! Kdo mn smí právo kdo pesnost šlechtictví odpírati? Mohlaf uinila jsem jsem na okamžení sama sebe zapíti tak, proto že jsem uiniti musela, nemohouc jina z neznámého mi vlnobití rozbouených cit vybísti. Avšak, jako že to samé slunce svtlem i teplem nás oblažuje tak jist jsem Jelena, hrabte Bechyského narození,
;
:
jediná dcera.
mže s
a
Dejte mi
ti
dni
—
asu
tak
dlouho
Sibylka, stará pstounka má, ostatní družinou za mnou pispchá. Skoumejte pak, dojdete pesvdení. to
trvati,
nežli
Krasolib možná?
(pro sebe).
Protivín. Nuž,
a
jest
nebeské!
jest-Ii
lato?
má
dívka.
Nepravila
jsem
Jelena. Petronila, Petronila.
kdo
Hvzdy
tak
nkolikrát
po
sob? Hostivit. Aj, inli na
Tvé zdraví
Ty skotaivá píti
?
šibalko!
proto
jsme
— Petronila. Proto;
~
81
avšak že se
urození
pánové
k lomu lUMiiMi, není tieba dkovali.
ladislav
I
polévá
(pro sibe).
Stud mi tváe veerní záii
!
Pri)tiiv'n. Drahá, rozmilá sestro!
mi dnes v noci byla, a
olium
sraženi
brate
Aikoli,
Hvzd
vdomím
zdáin',
a
bych za
byl
to,
spsobem do
budoucnosti
lomu
stíhaná
nkdy
pijíti
za-
Ovšem —
picházím ze
velikán
Osud
I
co plachá,
se zjevila, kamžlo jsem
blažené
mejšlela. (Tiše k nému.)
dušemi
putka! ledem
budu, jenžlo
Protivíne
abych nieho nepedzvídajíc
líbezný.'!
své
krmiti
blízko jsle
tal\
zloeená
jízdným Vaším lidem píinou!
lané na Lesní s
—
tuporoliého buvola
s
Jelena. chlél,
a já
netajím Vám tesklivé zem, kde nkdy povra
zavládala
—
mnoho, mnoho
kdybych byla jinou dobou, hradu tohoto piputovala.
dala
jiným zcela
a
(Illeflá
zrakem
Krasoiibp, a iizrcvii ho za stolicí, Fausliiia pak na sloliri, užasne. l'ro
sebe
Ha, mluvil mi pravdu!
Protinn.
Rcete,
co jste
tak
ouzkostlivá,
milá
JelenoV Co Vás nepokojí?
Jelena. Pedstavte mne domácím
bohalýnlm.
tu
Protivín. Stoji v jasném plmsíci vkol Vás. Jelena. Prijmlež úctu a pozdravení, šlechetní synové Svatoplukovi, ctihodného pítele mého
ného
otce!
Oslaveni
kmetové
projevili
milost-
žádost,
6
aby
— dli
jejich
pee
úvazkem byU
silnjší
živobytí spoutáni
—
82
kterýmžto
ten,
Avšak, hle!
byli.
by o svatou ve svém
jenžto
se slouily,
n( žli
oni
anto z
druhého,
krasotvorného domova k materské kolíbce prvotní své
picházím,
vlasti
otcv
tak
ddicové
Hvzdy
Lesní
A
na mysli
chtíce
ji
co
peliv
drahých
potkává,
chovancem mého
s
tak
slovo
mne
otcové naši
jest:
roditele
spojení
na srdci mli, že žádosti své pomník
i
v
založiti
vtisknouti
poslední
první,
našich vyplnila:
v krvavém záboji! toto
abych
dali.
tvá
—
listiny
ponkud nesmrledlnou
—
Anebo
rcete
!
neuinil
tak
velebný staec Svatopluk?
Vladislav. Uinil, Jeleno Bechyská! Jestif to hlavní myšlénka poslední
Hostivit. jeho vle.
A
Jelena. to
i
také
Protivín. slovil
;
—
brate Protivíne!
mluvte,
pání mého drahého
avšak
Jelena
—
Jazyk
(žádostiv).
jeho
Jak
otce
ovšem astji
—
?
nebylo
?
je
pro-
nezanechal mi umí-
vli na písm? Protivín. Má zpanilá sestro! to jest práv, co se teprv dokázati, a co tento nešastný záboj náš akoli nevím, jak? rozhodnouti má.
raje tuto svou
—
Jelena. Co pravíte? Nepsal Protivín. Psal jsem Vám,
mi
—
zajisté;
le
jste
—
— Jelena. Prosím živobytí
s|)iísii lil
iieuí
rakve
s
—
83
zavaztiji Vás,
a
ve slovícli
tiiiMio
svdectví,
písiMiiiulio
mluvte!
že
žádost
utec
Pntfirn. Psáno jest; avšak Jelena. Pro dobrý
Bh,
To lžete,
riadí.sliir.
— zkrátka,
pod vržen
co slyším?
Bocliyský
Protivíne
Vladislav. Záboj náš af nove se
sob,
Protirín. Deset jich
po
avšak kdybychom pul
vku mei
Jelena.
—
A
o
to
nelhu
rozlíti!
Vám
pak-li
se
svými
dokazo-
vle nenabyde pesnosti koho uskrovnte mé leknutí
poslední
d;>v()Zovali:
sestro!
a!
Protivín. V všech phunenných bleskn,
vali a
do
tu
sebou vzal ?
poslední vnle Vašeho otce jest
líbí;
Slast a
Vašich spoívá! Tedy
ta
!
!
—
berete v |)odezí-ení ?
Nás, hrabnko!
Vladi.slav.
Protivín. Nikdy jsem
.Synm
l<m jmenovali? dovatý zemplaz
Jelena. v Lesní
Ha
Hvzd
— !
to
mimo
Vladi.slav. Koho,
neekl. nás,
má svt
—
Svatoplukovým
bylo o bohatou Nesluší
mn
ani
porušife-
zasyí je-
ddiku
I"
okamžení déle
meškali! (Odej
Petronila. Sleno! má drahá sleno! (Kvapí Protivín. .leleno Vladislav.
!
slyšte pak! (Chce
Protivíne
Bccbyíiský,
za ní.)
za nimi.)
vybízím
k souboji!
6»
Vás
—
84
—
Protivín. Ano, nakvašená ctižádosti! jak brzo hradu jejích otcv pro-
dceru dobrodince svého do
vodím: dostavím se zbraní svou
!
Rytiri
Vám
s
ramenem svým
se
i
vší
(Odkvapí.) (všickni jdou za ním.)
Kersk. Šašku!
te
to
došlo na tebe. (Odejde.)
Mirov. Poklide! o poklide! Vladislav. Ani slova o míru a poklidu
mj a hlásí!
!
Hlasatel
ho v patách stopuje, a novou válku jemu pro(Odkvapi.)
Zilatomil.
Bud bohatou nevstu, aneb koistnou
válku! (Odejde.)
Faustin.
O
dnové
zkázy
zmatk.
plných
(Odejde).
—
Hostivít. Stojím tu, co mramorový sloup! Brate Paprsku severní, mluv! Co radí Tvá vždycky hotová moudrost ?
Krasolib
vyknte
(z hlubokých myšlének vytržen).
milostivý soud, Jeleno
Hostivít.
Sniteli,
probu
NuŽe, tedy
Bechyská! se!
Co
se
s
Tebou
dje? Lahodná nadje rozdechuje prsa Krasolib. má! S posilnným, radostn vlnícím se duchem ke svým a Latiníkm pisednu. (Odejde.)
ekm
— Uostivit. Nuž, tak vidla
piirozrnýih
liudy iinebo zahoj
85 i
rozkoší !
V
-
také já
svých
všecka všudy vylálinu.
sta-
Svatební
obojí to prípaduosli družebut-lio
tovaryšstva nebude se mi nedostávati!
Mirov. Zavru se mezi své opice jest svornost a svatý pokoj. (Odejde.)
Opona spadne.
(Odkvapí.) a
ptáky,
tam
Djství tvrté. V
Veliká sin na z-ámkii Bechyuském.
-právo
i
v levo vedlejší
jizby. Sluly, sedadla ald.
"Výjev první. Protivín. Brzo na Protirin
zhru Vaše
(stojí
pedhradí
!
prvod má!
slavný
velitelka
Kersk. ouvozem dol,
—
lena, Jaromírova dcera a ctností jeho
se
k vám
jdte
jí
hradní
kíže j
aké
!
ji
to
s
navrátila
Zotvírejte
ddika
plamennou láskou v oustrety! se na svého blouše, !
(Rychle
zave
tajnosti se starou
srdce naklonno, tak že i
Je-
He
!
ve-
!
starý
u bílého
a
popedí kráí.) Nevím,
pšlounkou sdlovala. K k Petronile,
Vlasce,
vaje bavili chtl, jakož vypravila, tak
a do
m,
jenžto jsem
balamutícího
abychme tady
ji
!
af
z Vlach
svých
srdcí
vyšvihni
jen, a k té švitorné i
!
Slyšíte to?
—
pivítej
Zhru
v otevených hlavních dveích).
na náhradí, na
!
to
pivílali.
ní
bylo ucho ji
promlou-
Kerska
naped
— Krxk
koiK
n
87
— Slrýc
(bczdrihv pikvapí).
zas paty Tvé
pak?
Víš-li
vidítii.
Protivíne
Stará
—
!
Si-
hylka jest již také tady!
Protivín. in
Kolikrát imír'
n é, jenžto jsem, tak
jako
Kersk. To délá radost!
oznamovati?
budeš
to
dobije,
Ty,
co
Máiii-li
vidl?
ji
utšeného
zvstovali: pál bych, aby se Jedenkaždý zdvadcaleronásobiiil
mohl.
tak
,
—
Uh
ani malík
její
o dvadcet
let
abych
mu
se
tam
ta
!
nedá
si
z
pouhé radosti
skuly
a
Rozum
sáhu objem starší, jazyk
ze jest
Pozdravuje každého ptáka, ob-
mladší.
jímá všecky
vy[)ásla;
vzíti!
vypravovati
dvadcetkrát
to
—
dtem
v údolí
smákla, že
mezirií
nkolika
hlavy Ink
telecí
jejich jest nyní lak vysoké, jak bývalo široké.
Protivín.
Kersk.
O kom
O
bylka v piíšlím
pravá
nduvíš
matce všech
ase
Protivín. to
to
Co
.'
dílek,
co jich sliná Si-
porodí. Ti
svila
strany
sleny? Jest
.Ii'leMa ?
Ker.sk.
Jest
Jelena,
b y
I
a
Jelena
a
z
ustane
Jelenou, co se totiž narození, jména a stanoviska jejího
týe; avšak mozek, srdce,
ledviny
i
játra
jsou
vespolek v babylonské smsici.
Protivín. Jak myslíš? Ker.sli. Lesní
Hvzda
leží
píliš vysoko.
Podjal
; !
ji
lam
zá-vrat,
nevykouí.
—
který se z krásné její hlavy tak snadno
nezapomnl.
HoIa! abych
Jihozápadní
Paprslek a hlasatel jeho tak zbsile kvapili že jejich
kon
za mnou,
zpátení cestu museli
dýchání až na
odložiti.
Protivín. Co? snad nehodlá na pivítanou cející se
hrabnky
z
Bechyn
Kersk. Upokoj malé ni
no vítzný outok
Všecko jeho stelivo,
se, strýce!
velké, chystá
i
tak
se,
vra-
vojenské táboišt uiniti?
aby
na
srdce Jele-
uinilo. Záboj Váš jest porovnán.
Lví zuivost železožrouta Vladislava v milostivý
úsmch
se promnila.
Protivín. Jakým
Kersk.
V
bezhlavé
duchy,
na bíledni jsou chrastí.
peti
noci
beznohé,
ouinkoval? gygantické
hluky vražedlník
vže, vtrní ndýny, stromoví
to
z
ader.) Tu,
a
Strýe
písmo.
Protivín. Pro veliký Buh pravá poslední jest to!
jsi
a celé
pergamenový závilek
(Yytáline
to
i
kouzlem
to
vidíváme velikány,
vle
— Kersku!
!
Tady
to
!
co vidím? to jest ta
znamínko
Kersku! mluv!
na Lesní Hvzd zvtil?! Kersk. U šaška Kerska jsem
—
vykni
ano to,
!
ona
žes tu
listinu
Protivín.
Ker.sk. Af nerodím ji
schovanou.
ji
zvtil.
Tomu nevím. !
Ten licomrný krádce
ml
—
-
89
Profifín. Vdols o následcích,
a
mlel
Ar.v/i. Ilrib Jnroinír mel chovance
mnohém
rhovaniHMn tím
diive
ml
jsi?
jivšak
;
svéhí)
již
ped
šaška.
Když se posieilní doba jeho blížila: povolal oba k sobe a ekl k šaškovi: „Blázne! lob odporouím svého
mondrého
Budiž jeho
syna.
príivodiím,
kdykoli
v
leninostech vášní a strázní tápali bude."
ve všech dležiloslech parádu
Pri)tii'in. JVeberu s
Telidu
•
to ozhrojuje se moudrý syn vlee bláznivého šaška s sebou; avšak šašek nesmí vdli, pro? Protii'in. Nikdo z mé strany nevdl mimo
Brzo
Kcr.sk.
na
ke krvavétnu záboji,
Boha a mne.
tak
abych
dobrého
—
Avšak
Tajil jsem toho v duši své, jména Lesní Hvzdy ušetil.
Tebe navedlo? Hm — Bylt jednou
vysvtli mi, co Ker.sk.
— s
v
!
—
íiím tuším
jenž
obanm
vhlasný štít
tím doložením, tenio obraz záchrany
jejich
msta
s
nebeské íše jest poslaný,
božské maje jim
býti
zástavou.
Tmysl
král
odevzdal
že od tvorce
vné ostrahy byl velmi
do-
úinek lio neminul. Ostražitá díivra vdychajíc obana smlosf od strachu a bázn ho uvarovala.
brý a v
Avšak
mén
štít
ten
úzko|irsi
mohl sli
panovník nehodu
a tu
S(;
ztratiti,
a
pak
bylo
malotnyslnnsti se uchrániti.
na vše píští od své
I
tím
cht
íše odvrá-
— titi:
potajmu dvanáct
dal
90
—
jiný ch
štít
A
zeznání nebyly.
když pak byl
trnu svého tajn
svatyni
lidskou rukou hotovených
jako
svátost
ten
štít
uložil:
dal
le
zhotoviti,
takových, že od pravého ani látkou ani rázem
k ro-
pravý
knžím zvlášt utvoeným,
nejpednjší, pod
ochranu.
—
Ejhle,
tch
strýce! nebylo to ferinské? Ztratil-li se jeden z
štít: kdo
sml
íci,
že
ve
tch dvanáct
to
pesný? A
byl
dejniež
tomu, žeby nehodou aneb násilím všech dvanáct bylo zmizelo:
pravý
tady
pedce zstal!
Protivín. Nešastná Tvá slepá náhoda, zlatá zrna
ve
vti'í proti sousedil, bratr
zuí
a
vhlasnost, jenžto,
tmách
Soused
píštímu
bratru,
vším vinen?
k poslednímu konci kdo byl tím
mudrovský blázen Kersk. Nebylo by
rozsívá!
proti
co
Pe-
!
jednou, jak
svým
celé díly
„Zdráva
bu!"
nic
nového
asové ubezpeují, svta rozrznili!
volání,
mezi
to
že
Stalof
ne-
se
pophichem
(Na náhradí zazní jásání,
pak kotle
raf z vlaského ráje pichází, a
!
blázni
a trouby.)
Hejsa
tuný andlínek
s
!
se-
ním!
—
—
91
'^^ýjev druliý.
Jelena. S
b y
i
k
1
T
a.
e d e š
í.
I
O/O/mfit (zstane v olevoiiýrh dveiích napolo
as
obrácena).
vpii
všecky pedlal a
picstr(»jil
lnu!
!
také o riéco slarší; avšak, lidiky
Vás
slalaf
len
jsem se
ve Vlaších
!
mluví
a
sláti
kterak
an(lt'líiiku,
Miiij
I
lovk
—
tak n»'stárne, jako lady v tcli severních lesinách.
Vám
Dkiijn
za pozdravení
bnka, slena Jelena, lásky
plnou
klcrak
jsi
byl jsi
ješt šlahounek
a
ovšem žef to Vaše hrajsem vám bohumilou,
—
vypstov.ila.
velilelku
vyrostl
I
!
nížlo
z
sesukovalel! !
—
Mjte
Slracluito
I
ped
trnácti
strpení
!
Jak
!
léty
brzo
prach se sebe setu, a za šastné navrácení liohu po-
dknju: pispchám mezi Vás, pravovuti
!
a
všecko
Protivín. Ješlé jednou z celé na
hrad
Vám budu vy-
(Mluví tam ješt po tichu.)
Vašich otcv.
Bhf
duše Vás
jest živ,
v tom okamžení, kde noha Vaše
prvního
Bechyni se dotekla^ jakési kouzlo všecky jizby proniklo
,
a jakási
svátení
vítám
drahá sestro
tvánost
kamenu na prostory
všudy
a
se
zjevuje.
Jelena. Kéž bych tivíne! co svírá,
horoucí prsa
to
mohla
má brzo
vysloviti,
brate Pro-
v skalní
rozpuklinu
brzo zase v dalekou budovu rozvozuje. Prosím
!
—
—
92
provote mne pede vším do hradní svatyn, tak a rodim svým v hrobce posvcené první pozdravení v nábožní modlitb projevím, a píštímu tu živobytu svému požehnání vyprosím.. Protivín. Títnto pedsíncem velebný otec Váš na ranní i veerní modlení se ubíral. (Oteve dvée Vás,
a
tam Bohu
v právo,
Jelena nimi odejde, on kráí za
Sibylka vidím
?
(do
Kersk. Ejhle valí?
Tot
Mj
popedí pokroí).
Kmote Kersku !
ní.)
andlínku, co
!
co se
to
mn
dstojn ke
tak
trojnásob naší staré Sibylky
DoSibylka. Kéžby tu stála milostivá slena svdilaby, že jsem na Tebe každodenn tisíckráte zpomnla; že jsem Kersk. S dovolením! Každodenn tisíckráte ? To !
—
jest za
rok tikrát sto
tch trnáct
let
Budiž, jsem
spokojen;
astji
to
dlá
pt a nco
šedesát víc,
nelzef
na
tisíckráte,
a
za
pt millionkráte. nebesa mnohem
než
zpomínati.
Sibylka. Ano! Avšak Ty máš také nebeské nápady, rajské posuky! Kolikrát jsme sob pály,
abychom nkolik Tvých šprým na pochoutku mly. Ve Vlaších jest mnoho blázn; le kdyby je lovk
na váhu Kerska.
kupoval: vešlo by se jich
—
O Ty
potutelná
šelmiko
ti-i
!
sta na
jednoho
Víš ješt,
mne jednou na pahorku jalovcovém do ptaích
sílí
jaks
na-
— jsMi so v nich
a já
lovil,
hrab
93 -tetelila
drkotala,
a
a
starý
pavlánu se díval, a rukama tláskal? Jak jsme
s
k tomu pahorku pijely: hned jsem
si na to zpomnla, Tohé najednou se probudila. Kcrsk. Má Tvá láska dobré spaní? Síhylka. mfij andélínku! za celých tch tr-
a láska
má
k
I
náct
oka nezamhouila.
ani
let
Krsix. Avšak
láska Tvá Sihylka. Žihavé železo
jest teplokrevná ?
!
KHk.
Jest tuóná, ili
Sihy/ka. Tuná, jako
Kr.sk.
sádlo
Nuž!
všecka
mají, musejí spáti;
ÍŠihijlka. Aj,
hubená?
ouhoi-.
zvíata,
teplokrevná
proež
i
Tvá
co
láska.
kdož pak by lásku se
zvíetem
rozumu,
ili dle citu?
porovnával AVr.v/í.
ídí
se láska dle
Sihylka. Vždycky dle
citu.
Kcr.sk. Vidíš? Láska Tvá tedy spala. Dobré jitro!
Sihylka. Hehe, Tys ješt len starý jsou, ro vždycky bývaly, jelikož tu
práv žádného
Jaromírovu
— Bh
mu
osidla
není
a
—
dej sladké
sít.
!
—
Slova T>á
—
Avšiik
jak jest?
etl
odpoinutí!
—
jsi
po-
slední vidi?
Kersk. Neetl,
ale dvanáctkrát
Sihijlka. Nuž, zdaliž pak myslil
?
t
jsem
ji
opsal.
po kesfansku
ob-
!
—
—
94
Kersk. Po katolickokesfansku. Síbylka. Prosím T, jak pak? Kersk. Až pijdu ješt jednou na svt mají mne ddicové jolio ješt jednou až k hrobu dokrmiti. Sibylka. Mj andlínku, vždyf jsi ješt mladý! :
mnohem
mladší, nežli jsi býval
Kersk. Na mou šedivou
hlavu, jsem
Sibylka.
oi
tváe blyštjí! chvíle
nic
O, jak se Ti
A
když
nerozlouí,
si
láska Tvá ke
Kersk.
pomyslím, že
nežli
ta
—
Rci,
blažeností srdce petíUá!
jiskrejí
ješt jinoch! se
jak
!
n.!S
Ti
od této
tu mi kmote Kersku! jest
ukrutná smrt:
mn
ješt tak silná? Pokej, pokej! Jak pak bývala
asi
silná?
Sibylka. Jako sukovitý dub.
Kersk. Nyní
jest slabší.
Sibylka. Nu, nu, milý kmote! Jako
pedce
ješt silná?
Ker.sk. Slabší. ÍSibylka. Nuž, jako
bíza?
Ker.sk. Slabší. ISibylka. Jako jíva ?
Ker.sk. Slabší.
^ibylka. Tedy jako
Kersk. Ješlé slabší! Sibylka. A pro ?
nic ?
lípa
bude
—
—
95
Ker.sli. IVoto že jsoni T»*
nemže
Sfti/lka. Což
Ker.sk. Mikoli, jikuž jesl
slepý,
není-li
nevidl.
trunluin dukázati.
si
3Iilek
zavázané oi.
Pro?
her.sk.
Sihijlka. Xuž, pror
Aby
Ker.sk.
so.
O
Si/iylka.
u
nho
!
nezamiloval.
ml
dvanáel ofevenýcli
—
1
mu
mne, ježlo jsem
milovali,
oíí,
lodenn dvadeelkrále, tak aby bylo O Ty ukininíku mén než nic
zamiloval se kaž slilování
?
sám
kéž by
H
mne
let
kdo nevidí?
piavda?
yw
Má
SilnjlUa.
(•tniíitt
milovali,
Olrnáct
vrná
lei
zstala
A
Ker.sk.
niívalas
asto pokušení?
Každodenn A všemus istotn
íSihylka.
Ker.sk.
!
?
Všemu!
íSiOylka.
Ker.sk.
odolala
Nu
nu, kmotro!
Není
zmeškáno,
jsme
ješt oba mladí. Sibylka. které jsem Ti
Porkej,
pivezla,
až
ty
živé
skvostné to
svdky
dary
uvidíš,
své
nesmr-
telné lásky.
Kersk. Radji mrtvé svdky;
živé bych musel
krmiti.
Sibylka.
pomoran,
Pedn:
na
paiiiáíku
dvadcel
cilronfi
žlutých, jako zlato, a velikých, juko tykev.
—
—
96
Kersk. Budiž Ti vdk ve jménu pravnuk mých; jelikož oni dtem svým radost jinsi udlají. avšak ticho, láska neSibylka. Za druhé miluje svdky.
—
výjev
ireti.
Jelena. Protivín. Pedešlí. Jelena
a
Protivín
(tím
samým
vchodem v právo
vejdou).
Protivtn. Pravím Vám, Jelene
vle jsou,
a
z toho netšíte
poslední
ta
?
Tším
Jelena.
mne strany vle léto svému dkuju, že okovy nutnosti nepiložil; jelikož se,
na vždycky zapokojil. k
že
!
pravá jest, jako že oi moje zdravé panit má ješt nezemela. Avšak Vy se
pi*esná a
žádost
své
že jste
Otci pak
bych se nikdy neodvážila, proti Protivín. Paprslek
rozkazu jeho jednati.
jihozápadní
jest ctižádo-
avšak šlechetný.
stivý;
Jelena.
Co
ctižádostivost
za
hodinu
rozboií:
šlechetnost ani za rok nevystaví.
Protivín.
Paprslek jižní
jest
zlata
žíznivý;
avšak ustaviný a udatný.
Jelena.
kovy
pije,
Kéžby
byl
radji vína žíznivý!
neujde íiatvrzeninám a vrtošivosti.
Kdo
—
97
východní
Protivín. Paprslek niílloniyslný
a
avšak vlídný
;
Jelena, riívlivost bez tina
bez barvy
hlunost; má
a
ale
západní
A konen
—
po
a
mn
co
svtlo
a
severní
;
jest
erv zstane ervem,
—
Le to nebeském plazil. kdyby jen tak rozmarné dítko
blankytu
by se ješt snášelo
jediného
potom zstane?
Paprslek
Jelena. Mol jest erv, byf by se
družebnost
miluje
nejlepší srdce.
lo
tisíce rozdíílí:
Protirin. sice knihumul
kv-
cilu jest
inuciiélio
Jelena. Když se však teplo paprsku mezi
slabosrdcí
jest
|)nvt'livý.
bez vné.
a
Prniivin. Paprslek a
—
nebyl.
I^otinn. Avšak vrnosrdoný a milování hodný. Vérnosrdený ? Dobrý brate nabyla
Jelena.
!
jsem jiného pesvdeni.
Nuže,
Protivín.
s
Lesní
Hvzdou jsme
tedy
hotovi.
Jelena.
S jejími
Paprsky,
ano:
nikoli
ale
s ní.
Protivín.
—
do sebe
mla
?
Rcete,
jsem žádostiv. Sibylka (ježto rrotivínovi nadcliázcla a úkhinUy svjíni jevo se mu dávaln). Poblalioslav Bh, rytíi Protivíne jsem se sáI mj andlínku! Vidíte, sleno!
Jeleno
na
Co by ješt
!
o
7
!
!
!
— zela? íkávala jste,
—
jako jedle.
necha Jeho
jest ztepilý;
oi
jste
musí
být
sleno
vždycky
vysoký
a
odmlouvala jsem
nesmíme severní naše hrdiny
oi
—
musejí
býti
— —
hvzdiky
plamenné
co
hvzdiky!
„I co
vnávati! Jeho
ztepilý
—
!
le vysoký jest jenom jako jilma!"
si
pedstavovala.
!
—
98
že
„Nikoli,
!
íkávala jsem
—
Vlaskými
poro-
dv slunce,
anebo
s
alespo jako dva msícové! Protivín. Vítej mi, dobrá Sibylko
Mj
Sibylka.
zmužatlo
brzo dvadcet
let
Iversk
andlínku,
dobe
O,
!
—
v
(stoje u ní
kterak
to
ješt pamatuju
to
!
dosplo a Bude tomu
Dvá
tichosti ji napovídá).
a
dvadcet, kmotro
Sibylka. Aneb dva dva a dvadcet
Byl
let.
mladý dank, když Vás
—
vedl
0^
hlava
Nikoli,
—
Sibyika.
Ano, dvadcet aneb
tehdáž tak Daniel
starý
z
vysoký, jako
Lužice
pi-
poestná šedivá duše
to byla
Kersk. ale
a dvadcet. jste
kmotro
Anebo
!
jeho duše byla
zrzavá
Ano, poestná šedivá
hlava.
hlava
Kersk.
A
ta
poestná
hlava.
celoval a políbil
A
holá,
byla
Sibylka. Anebo
holá.
šlechetný
Vás ti
nikoli ale šedivá.
Ano,
holá
hrab
tisíckráte
—
náš
aneb
šedivá
vyzdvihl
a
— Pt
Ker.tk.
pel
holubí
tváích, veliké, co
mu
tri
aneb
po vznešcnýcii
vejce.
Ker.sk. Nikoli, kmotro!
husí
vejce.
Ano, jako
holubí
veliké,
Anebo co husí.
Sibylka.
Ano,
lisíckrále.
vroucí slzy kanuly
a
tisíckníle,
kmotro!
lisíckrátc,
Silujlka. Anebo pét
—
90
co
aneb husí vejce.
A
Ker.sk.
slzy
ty
nebyly
ani
tak
vroucí,
jako
vaící. Síbylka. Anebo vaící. ící!
ženy
A my i
jsme
muži
Ker.sk.
slály
—
Muži
i
okolo
Ano, vroucí
aneb va-
Viis, a plakaly
jsme (aké
ženy, kmotro!
Sltylka. Anebo muži
i
ano!
zeny,
A
velebný
:
„Jest to
Iirab milostn se na Vás dívaje pravil rka
drahého
pítele
se stal; a
Dopustilt
krev.
proež
zamejšlím, otcem
J3uh, i
že
matkou
otcem, kmotro! Anebo toliko otcem.
sirotkem
mu
býti."
Ker.sk. Toliko
Sibylka.
anebo matkou
mu
býti.
I
mj
Ano
andlínku,
!
oleem
šlechetný
hrab náš držel slovo Byl Vám otcem i matkou, diú Vám své jméno, a zrostl z Vás statený rylí, tak že !
byste
již sám mohl otcem Kersk. A matkou
trouba.)
—
býti,
amen!
(Na baití zazní
!
-
—
100
^ýjev
cívrtý.
Pedešlí. K Protivín. Co jest ? Kluhoé. Hlasatelov Jelena. Pro
Bh,
z
ub o
1
š.
Hvzdy.
Lesní
nejsem ješt ozbrannal
Prothnn. S váleným práporem ? Jiluboš. Praví,
že picházejí, tak aby pátelskou
návštvu vládyckých svých Paprsk opovdli. Prolivin. Provo je do mého bydlišt
k
Kluhok
(odejde).
Jelena.
Prosím
Necha
uvítání.
Vás,
uite pípravy odvu co nejvíce vyjde. Cobyste ui-
brate!
jim úcta naše v
slavném a svátením v oustrety
kdyby knížata na Bechyský zámek pijeli: to uite mírou naplnnou. Ani slova o Vašem záboji. nil,
Obejmete je tou samou vlídností roužto otcové naši i
nerozlun
skutkem tak se k nim
pochybu
nám
ani nezavadila,
podati a initi
Protivín. jim
všecko
mjme
,
aby
byli.
kte-
Slovem
duše jejich a
iníme,
o
co
možná. dobe,
obtovati, vyjímajíc
že
vroucností,
že podáváme
Rozumím-li
Jelena. Netisknte
svat, jako
a
opoutáni
hrab
mne
Jaromír
s
Jeleno!
hodláte
ruku
svou.
touto
otázkou.
bratrem mým
Tak Vás
— jmenoval,
Vás,
Vás tlvÍTníkcm ve všech
lu^^iním
úmyslech svých
—
101
až
,
poteba
to
a
odspchejte
jtléte,
Profínn. Kmote Kersku,
Kersk lady
citech
bude. Prosím
kázati
mne! (Odejde.) Kmotr Kersk mohiby
následuj
rodoh.ízeje pro sebe).
zíistiiti,
kdyby
on
totiž
a
jeho
nebyly
lilava
jedno. (Jde za ním.)
Jelena. Dobrá Sibylko
boulivého záboje.
lu'lio,
zápasiti s
Jelena Tvá musí do tu-
!
Porad
a
pomoz, kterak
pli lak rozmyslnými namlouvati
Sibylka. Z
sobe žádného
nicližto
—
Z4
mám
manžela
nežádáte ?
Jelena. Kdo Ti Sliijlka.
to
to
mj
nieho
bylce své
kou
I
ekl?
tajiti.
vroucností jste o
Snad ani sama
!
SiOy/ka. íiudlež upímná, vídejte
—
vždyf pak
Vám
:
a
a
Sis
ja-
tak nazýváte!
jménu lomu, ?
skutené
?
matce své se zpo-
kdybyste mi všecky
u svého srdénka nezotvírala
panoše
mluvila jsem
mne ješté
k skvostnému
molila radili
nevíte,
panoši mluvila?
Jelena. Pro dobrý Buh
bych pišla
vrné
nesmíte
andlíiiku!
a jak
dvée
i
Jak
bych okna
I'iznejte se, že milujete
famula.
Jelena. Lekáš mne, Sibylko mál Sihi/lka. Milujete panoše, to jest patrné, co ne-
beské
hvzdiky
na istc obloze noní.
—
Jelena. Zajisté jsem
ekla
Sibylka.
—
102
neekla.
to
výslovn ekla
jste to,
desetkrát, dvadcetkrát jste to
a
zetedin;
!
Jelena. Není možná!
Sibylka. ní
I
mj
avšak
bohatá,
andélínku
!
coby mi byla vlast-
draze nakoupená zkušenost platná,
nerozumla ? ekla jste to. O, láska svou pi'ítomnost rozliným jazykem proslovuje! Nej-
kdybych
t
omu
radji mluví, viti:
zpívá;
to,
co
mluviti
a není-li
slov.
zpvu
Nesmí-li mlu-
mžiká, Nesmí-li zástenky ješt hluboko
do
jí
:
mžikati: stená, a pakli ty vzí: tu dokonce vzdychá. Nuž, mžikati jsem Vás nevidla^ jelikož jsem s Vámi v Lesní Hvzd
nebyla;
le ostatními jazyky všemi
proslovovala. a
vzdychala
Mluvila jste, jste.
Jelena. posly jejich. natosti
své
zpívala jste,
Rozumla Vám,
Slyším
kroky!
stará
Pijmiž
city
své
stenala
jste
jste
Sibylka? prozatím
Ty
Pjdu, abych odbhnuvšího ducha srdstopovala
(Odejde v právo.)
,
a
k
navrácení
se
pivedla.
— '^^J
103
jev p^tý. Pe trnila.
Sibylkii.
Pet ronila sleno!
(pikvapí iilavním v(li6
—
loslivá
—
tleni).
Rychle, milá Sibylko
Slcno
mi-
!
kde jest
!
má
velilelka ?
Sihylka. Co pak se slalo? Petronila. Pomoz mi jen slenu k tomu nakloDá-li k tomu svou vli: budu toho licomerného
niti!
vládyku tak nemilosrdn tu
škádliti,
co živ bude,
že,
na
petváku nezapomene. Sibylka. JaktMio
vládyku? na jakou
to
to
pe-
tváku ? Petronila. Slyšela
jsi
nkdy
ve
Florencii,
by rytí sám svým hlasatelem byl ? Siliylka. Sám svým hlasatelem?
že
tomu
neroz-
Lesní
Hvzdy
umím. Petronila.
Zkrátka,
famulus
z
jest tady.
Sihylka. Co pravíš, mulus
Petronilo?
ten
sliný
fa-
?
Petronila. Sliný jest; avšak famulus není. Sihi/fka. Jak tomu tady, ale
není
to
mám rozumti
?
Famulus jest
famulus.
Petronila. Jest
to
vládyka
Kráso
lib.
Avšak
!
—
.
líbilo
pro,
se mu, neví se,
na sebe
Nyní jest
vzíti.
ale famulus.
—
104
osobu svého
tady,
slen
Pichází k naší
mula
fa
není
famulus,
jako
co
posel
lásky;
není ale žádný posel, ani žádný famulus, nýbrž
Nyní
dyka Paprslek severní sám. íšibylka.
mj
I
slova nerozumím nek
andlínku,
nieho
nevím,
ani
myšlé-
z celé té chumelice Ts'ých
slov! Jest to ten blažený, co naši
a
vlá-
všecko
víš
slenu oa-
roval ?
Petronila. To nevím, ale mysli
si,
pichází
tají
co hlasatel,
aby svou
opovdl.
Není
to
tak
oaroval. si
A
zakládá,
pože
návštvu
vlastní
k smíchu ?
Sibytka. Jest i
mne
mnoho
v zakuklení tom
tedy vládyka, anebo
to
famulus
?
Petronila. Obadva.
Sibylka. Tedy dva?
Vládyka
Petronila. Nikoli! famula se vydává.
Jsou
jest to, a za
tedy vládyka
to
a
svého
famulus
v jedné osob.
Sibylka.
A
Petronila. vládyka
s
Ten
Atén
Petronila., Ten vila,
a
s
pravým
bez pochyby co
famulem?
nejdíve jako
ostatními Paprsky pitáhne.
Sibylka. slena
—
jak jest to
já prijdouc k
tt)
jest
tedy jest
to.
,
o kterém naše
Hrabnka
tomu celou zmatenou
s
ním mlu-
a
zapýenou
— jsem
—
ji
Avšak
—
mnu,
Vi-
nalezla.
—
105
mezi námi,
ten
Sibylko,
Sihylko!
(lo!)rá
jí
udlal!
—
pravý
vladyka. Jako amulus, jesl také rozlouíilý jinoch. '
Sibijlka. Aj ?
Spusobný
J*i't ronila.
pi-ivlivý.
a
Si/tyl k(i. Vru-li pak?
Ped
Pefrniiila.
malou chvilkou krásnou svou
Vlaskou mne nazýval. Nu, nu
Sil/iflka.
bohyn
chách
též
!
v
i
Ce-
milých
našich
krásy nebeské své dary štdrou
rukou
rozdiivala.
Petronila.
Aj, tak
jsem
nemyslila!
pak
Jestif
naše Sibylka ješt sliná a vábná. Sibijlka. Nu, nu!
bývaly
jsme, za svých cas.
Petronila. Neniil pravda, sliná Sibyiko se mi tak poštstilo,
že
lapiti,
mcku
mn
vládyku
Tvou
na
famula
pímluvu
Silrjlka.
I
miij
kdyby lásky
naše
velitelka
andlínku, jaká
V lady kov
i
kce své
Petronila. Což moliu já za
mne
bnka
I
tenat
po-
svou neodepe?
jaká to drzost!
Pro
do
af si
zstane lamuiem
famula zamilovali
—
!
to,
A
neviní
zamejšlím, nejlepší
a
nádhernost
klásti
I
že jesl vládyka? nui/e-li
sice
vlastn ten zpropadený famulusjest vilký rozdi! nebude mezi ním
to
— avšak
mnou.
si
posavad, t;ik
Proež
hrac
o
píliš
také
svj rozmar jako motýlka miloba-
!
— evným
— —
106
peroiitkem okídliti
Pojd, poj, rozmilá Sibyiko
výjev pipravíme.
tiše
I
Již
tady
jsou
hrabnku na
af
!
!
ten šidný
(Odejdou v právo.)
Výjev
šestý.
Faustin. Chocholín. Faustin pásce
[má pergamenovou stuku na zelenohedbávné
pes rameno
vyseti).
V/wchoIin
(tím
spsobem tyry štky na rozdíln
barevných páskách upevnny nese).
Faustin
(vkroiv zpouzí
Jak brzo hrabnka
mé
se
Chocholína sem
pustiti).
pijme: budiž
poselství
tob
volno vKrociti.
Chocholín. Panoši
a famule!
Faustin. Co jest? Chocholín. Rozdrtím Vám ruce Faustin. Divochu rozdrtím ti železnou lebku, s rozumem. Chocholín. Nieho nevezmu. Kázáno mi, abych !
nevezmešli poradu
štky
své
díve
odevzdal.
Faustin. Kdo z nás byl díve na hrad? Chocholín. Vy Avšak já jsem silnjší. Faustin. Poslové lásky neceiií se podle pstí !
svých
!
Chocholín. Aby
to
blesk
!
Puste mne
!
—
107
—
Faustin. Ve jménu velilele niélio, Ve jménu mých
uliiii
ty
Choc/iolin.
!
velitel,
uhnete
Faugfin. sluší
mn
Sluší
pedek!
Chnc/utWn.
Aby
pixniek, a já
jsem jeho
Jelena. S
i
h y
k
1
Sihi/Uia
Vámi Faustin.
moudrost! to
te-
?
Miij velitel,
na
milo.slivá
hrabcMiko
Fau-yfin.
Olilitšiije
vládyka Paprslek severní
C ve
prahu).
I
!
vznešené
mne
Ke
Chocholin.
klote
pravou stranou).
Vámi, hlasatelové! Jaká
s
Chocholin (kií Vám,
Pedešlí.
Vás skrze Vaši
C/ioc/iolin. Zaklínám
nice mezi
a.
(vejdou
tebe skrze tvou hlouposti
Ziiklíiiiim
Jelena. Pokoj
veliteli
hlasatel.
sedmý.
^^ýjei^
Jelena a Faustin.
Mému
blesk!
to
r
—
pozdravení
slen Bechyské —
díve
ucha
svého
na-
!
Jelena. Starším náší pozdravení od
Chocholin Fau.stin
slyšte
a
af se
(prispirhií). (s
Kdo mi pi-
dá pedek.
vládyky Vladislava?
druhé
rozhodnte.
Aby
sírany).
(Výrazn)
to
blesk, já!
.Miloslivá
Tak
hrabnko
znamenitý jest
—
—
108
a
povtrného, obsah poselství mého, že jsem kon, Paprsk abych posla ostatních tak vykoupal, v potu pedstihl.
Chocholm. On jest s cfáblem v také umím; nikoli ale lítati.
spolku.
Jezditi
Jelena. Zbrojnoši! hrubé jest tvé chování kpa-noši a famulovi.
Chocholm, Aby tolik vážnosti
vštípilo: byl
blfsk!
to
k jeho latinským a
by
mn
kdyby se
mi
bylo
eckým knihám
ne-
rychleji uhnouti musel.
Jelena (k Sibylce). Jest to vládyka Sibylka. Ulíený panáek! Faustin. Milostivá sleno prijmtež 1
z
!
ruky
—
nebeský obtisk toho nejšlechelnjšího srdce. Jelena. Nikoli, mfij blahomravný famule posílá
Paprslek
Ui
nejmladší.
mi
k
to
mé
Tebe
!
libosti,
a
dostav se naposledy.
Faustin. Vy Kéž byste
chám.
velíte, spanilá
nelitovala,
hraiínko že
jste
!
já poslou-
lak
velela.
(Políloniv se odejde.)
Jelena
(k Sibylce).
Co
Sibylka. Buh dobrý
to
ví.
chce íci? Jest zarmoucen.
Jelena. Nuže, zbrojnoši! odkládej
Chochohn. vládyky
Piii?rs!\u
Ve jménu
prvního
jihozápadního.
bemena velitele
(Podá stuku
svá.
mého, první.j
— Jelena
—
109
(rozvimnii rte)
:
Jasiiorodá dcero nebes!
Dílku
arokrásném kvOlu
Tcb
Vénec slávy Ctí
zá;
Ti
svítila
Neoli af v
pletu,
ozdubíiii sliiiuu tvúí'!
Slunce co na nebi denním,
Msíc
v
noní
livezdnici
Královna co na svém trnu,
Druhý kámen v Lilie
zem
lnu.
co v kvtnifi
Máš Ty v krásné pleli býti, Zcmé eská Tebe clíti Pokorou a holdem svým;
Nebo Slavný
bude Tvým
pípoved,
dostatená,
Veliká
vnou
to
!
aby
knžnu
vazbi)U opouiala!
Sihylka.
Zlaté verše!
tak zaklinkilinkal
Jelena
(k
CllOCholín.
:
kdyby
nkdo
mn
byl
byla bych se slastí rozplynula. Chotholínovi).
Má
se
stáli.
Pokraujme (IVaviiítí se
dále!
do dveí,
a
za-
Ve jménu drupovážn do popedí kráí.) hého velitele mého, vládyky Paprsku jižního. (Podá
toiv
ji
se tam
druhou súiku.j
'
Jelena
—
110
—
(rozvinuvši te).
bytosti Tvé, jenž strom jest drahocenný.
S
Mn
srdce kyne v rámci zpanilém.
jaké to los plné zmny Budou mé lásce z nho podílem? Kéž z nj, co Lada ze své moské pny, Mn Rozkoš vzejde v rouchu pemilém!
O,
rci
Vz,
A
!
jsou okídlený,
stíbro, zlato k
pádem zajde jezdec nezkušený!
Rozumíme, pane vládyko! jakkoli jen málo naLe, žel Bohu, obávám se, kde bohatství ctí a velebí: tam že Lada a Rozkoš co píliš se povídáte.
nejdíve zmizejí.
—
rozSibylka. Srdce, rámec, stíbro, zlato zlatem stíbrem, chce srdce Vaše tomu tedy umím-li :
lemovati
?
Lee
to
se mi nelíbí, že tu srdce Vaše
s
p-
nou moskou porovnává. Jelena. Jak slov tetírozený, zbrojnoši?
dveím litele,
C/wc/iolin. Na rychlost to oznámím. (Jde opt ke a nafouknut se vrátí.) Ve jménu mého tetího ve-
vládyky Paprsku
Jelena
východního.
(rozvinuvši te).
Sliná! v nadehvzdném Sídlí
proto
Blaženost,
ráji
(Po
štku.)
— že tam Mír
111 a
—
.
Souhlasnost
Hlezi svatými se vlají.
Krásná
kdo v tom živobylí
I
Výš a výše hledá lc.>k Toho závistivý blesk Do pesmutných troseit zítí. :
Drahá
!
chceš-li pravou spásu,
semnou v
Vejdi 3Iírný,
avšak
tichý byl:
vrný
cit
S srdcem Ti dám za Tvou krásu. Živf jest
Biih,
mne
patrný dar! Kdyby
ho
dobrý
tento
hradu odchovali
:
byli
vládyka nevnuje mi ne-
duchové tohoto otcovské-
poslala bych
mu celou svou odmnu.
bu-
doucnost za tuto nebeskou pravdu v Síbijllia.
bych
mu
Ach,
Jelena
musí býti bohabojná duše
k Chocliolínovi).
Clwcliolin. (Vciní jako svn Im.)
vládyky Paprsku
Jelena
!
Já
Pikro ku
konci!
Aby to blesk, ano, ješt jedno! Ve jméuu móho tvrtého velitele,
západního.
(Po«lú
jí
poslední siurku.)
(rozvinuvši te).
Bez poctu hejno Jest vidt
to
neodolala.
hvzd
bhem vným
jejich ples, jest slyšet jejich
se jeví,
zpvy.
;
—
H2
—
To
jejich život jest; zavi je do val: Upadnou v chorobu, a shasnou pomalu.
Hle
v jarních luinách
!
tisíc
barev se
zái"í,
Milostky plesají v každého kvítku tvái
Le A
vezmi rostlinám ten rozmanitý lem,
píroda stane se hbitovem!
celá
—
žádoucí v život vnad a kvtu:
I jsili
zmn
Hledej je ve
rychlém hodin
a v
letu;
Neb jest-li pod nebem njaká blaženost, Jí dává zrst a zdar toliko d r u ž e b n o s t. Vezmi si Orfea ze západního zdálí. A, hostv-li nemáš, kol tebe taní skály, A stromv zelen rod pikouzlen v svží háj v zboru veselém sladí Ti zemský ráj
A
!
máme
Ejhle! tu
tam
písluší,
elysium na perg^amén,
také Orfea se vším
i
Výborn, družebný vládyko
jakož
a,
jeho arozvukem.
Lyonský!
kdybych jen
nebyla tak málo motýlem! Sibijlka.
hodlá
chotí
s
Jelena veno.
Jdi,
I
šlechetným
odpovd?
andlínku
!
tenio pan
tváí
Paprslek
taniti!
(k Chochoiínovi). Poselství
a pošli
Chocliolin. latinskou
mj
svou životem zemským
tvé jest zpra-
mi famula.
Aby svou
Paprskm
to
blesk
!
hned se
dostaví.
mým
od
Le
Vám
—
milostivé
s
ecko-
jaká
jest
hrabnky
—
—
113
Jelena. Popros je
ve
jiiumiu
navrácení skvostnou svou nHlonnioslí
se
co
vlasti
se
aliy
iikmii,
mého do
slavnost
ncjiailosdiiji vyjasnili, a
pociili.
C/tocholin. Tof bude také slavný rytíský závod?
Ostež
Jelena.
kde by snad bratr zápasili
Jen žádného turnaje,
!
odmnu
bratrem pro
s
z
mé ruky
musel.
Aby
Chocliitlin. liké
Bh
toho
pDfliDUlky
blesk! nebude
to
pro
ani
vládyku
tu
tedy
ve-
ani
pro
Vladislava,
jeho zbrojnoše. (Odejde.)
Nuže,
Jelena. tém radostným
dobrá
Sihylka. Aj, sleno! mnsíle Jelena. Ano, ano slyšeli
;
!
osobn
i
pátého vidti
jsem hotova ho
Lo
—
chcete íci
namlouvání toho ve verších
nt-hodlá-li
všem
íkáš
slyšeli. i
také
—
le
ÍSihylka. si
co
Sibylko!
výhledm?
i
také
kdosi
i
—
všech pet mohlo
v prostomluve uspoiti,
šestý
psali,
aneboli
radji
se doslavili?
Jelena. Tiše,
tu
^
pichází
ý.í
osmý.
Pedešlí. Faustin. Jelena. Nyní Té srdeC-n vítám, sliný Merkure Picházíš
ve vlastní
záležitosli,
ili
—
8
!
—
— Faustin. Jelena.
A
V
114
záležitosti
—
svého
velitele.
ten jest?
Faustin. Vládyka Paprslek severní, tak jsem
Vám
již
na
úsvit
v Lesní
dne
dnešního
Hvzdé
oznámil.
Jelena. Dobe, žes mne na
T,
mýlím-li se, ptala jsem se z bratrských
Paprsk
?
A
Tys mi na
Faustin. Odvtil jsem, že Jelena. Jsou v Lesní
mulové
to
sám
!
Ne-
jeden
odvtil
ne.
Hvzd
dva
panoši a fa-
?
Faustin. Pokud mi vdomo, jsem
upamatoval
to
zdali nejsi
toliko jeden, a ten
já.
Mám
—
domnívám se Faustin. Prosím Vás, milostivá sleno! pijmte Jelena.
mé
za
to,
a
poselství.
Jelena.
Povz
mi obsah jeho.
n
svou pee. Faustin. Vládyka mj vtiskl na Jelena. Tedy rozvi, a ti. Dej písmenm duši, a vdechni
rže
Faustin. Jelena.
Pt
na jejich tvá. Pakli
neodvratn
Prosím T,
ui
tak kážete
—
tak.
Faustin (rozvinuv štku svou te). Paprsk v strojném bleskotu kol Tebe
to
a teplo berou.
zái-í,
Z rakve oni studené svtlo Dána Ti arci, co slušno, u volb nevázaná vle;
—
115
—
Aváak vazba je o. k vollié že vfidce není. necha odporná nanilouvaí^e lásku zavrhneš: I
I
Le
ra
il
u
vrné danou pecli
—
pítelovu!
si
Jlena. Ha! co to? Fau.stin
(.-le
(liíle).
ped veky Nebesa! také-li práv
Cos podobného událo se Jelena.
(Vezme Kaustinovi
lisí!
lisí,
a
v
hellenské
iíši
—
lušíin ? Lisí, o len
cte s rosloiu
íiii
ol)divcin
pro
sebe.)
Sibyllia.
niíij
I
sleno? Co jest
s
Jelena. Jako
nosím:
úpln
—
rada
ten
tenf
samý!
Vy
že
jest
ta
hlubokou dobrá,
(K FausUnovi.)
jsie!
Co
andlínku!
drahá
tušíte,
tou íší hellenskou?
Ano!
ránu
srdci
svém
miij
osud
a
Vládyko Paprsku severní
jste Krasolib,
Hvzdy,
.šlechclnéjší Paprslek Lesní
v
spasitelná,
I
nejmladší a nejodložte tuto
pe-
tváku svou! Fau.stin. Jak
—
Jelena. Tato spanilomyslná rada piclnizí od Vás!
osvduje
í)dvolení Vaše
bhno Úmysln
Najednou mi
sala.
Vašeho zákrytu.
Hvzd
zjevila,
s
mi, co
oí
jste,
i
to
Budiž
o Vás hlá-
píinu
padá, a vidím
když jsem se ve Vaší
do pozadí sluhy svého se uchýlil, lak
abyste mi vitzslví usnadnil, pak-li bude.
povst
Vam vdk,
ubezpeenství, že
šlechetný
k (diái
mi lžce
zápasiti
Krasolibe!
oddavacímu
8*
s
jakož nikýíu
—
—
116
Vámi ruku v ruce, nepikroím; pakli chotí v nadehvzdí neodvolateln uzaveno, abych se (Odejde.) Lesní! stala jednoho z pti Paprsk Hvzdy
jiným, nežli
s
Fciustin (pokroí
za
ní).
Wilostivá hrabcnko
sím a zavazuji Vás, dejte mi sluchu
menl
Šlechetný
pane
vládyko
eském
!
Faustin. Kdo jsi ? Sihylka. Kojika jakož
ddiky n e
njší
m Vám
pstounka
a blaholepého
pinese
nohoum
k
poklad
to
království.
spanilé
sleny
Mjte mne sob poruena. Co
Bechyíiské.
krásného
dobrého,
i
!
Jaký
Vašim skládám materské své želání. se Vám dostane Nejvtší to perla v
v
(Vrátí se.)
!
pro-
Zka-
jsem.
Sihylka.
a
!
ušlechtilá
nevsta
od Vaší nejpokor-
to pochází
:
sloužitelky. (S mnohými úklonky odejde.)
Faustin, Co se se mnou dje? Jsem Krasolib
!
vládyka
Se mnou ruku v ruce k oltái chce pikroiti!
Výj^v devátý. Faustin. Pe tron Petronila. Ejhle
Faustin, Dívko ješt panoš
a
famulus?
!
mj dobrá
ila.
krásný panoš !
rci,
jsem
a
famulus.
skuten
— —
Petronila. Aj že jste ním
Bch
—
skuten védo si ped rokem býval
jslo-li
týdnem
|iie(l
Faustín.
H7 a
—
Vykupilelf jest
živ,
nemám
m,
již
žádného sejjevdomí
Petronila
mne
obrátiti,
Chcete-li
pomoliu
Vám
srden
se
a
uphinn ke
k nétnu.
Faustín. K sebevdomí
?
Petronila. Ano. Múvemt-o Co myslíte, komu velitelka
má ruku
i
asi
srdce vnovati hodlá ?
Fauxtin. Vládykovi Krasolibu ? Petronila. Chyba lávky Jeho panošovi. !
Fau.stin.
Mn
?
Petronila. Xikolivk. Vašemu famulovi. pak nám famula,
Fauatin. Což sám famulus?
Petronila. Budiž jak
bud",
já,
ježto jsem
vládyku Krasoliba
si
nevezme. Fau.stin.
Prav
toho protiv tady
Petronila. Známe
Fauslin. Se
se v lom lépe
mnou
vyslovila. !
ruku v ruce chce k oltái.
Petronila. S Vámi ? Fau.stin. Totiž s vládykou Krasolibem.
Petronila. Tedy jste
Faustin nejsem
!
pedce
(na ncjvi-jš rozhorlen.)
vládyka Krasolib
?
Nejsem, nejsem,
:
— Pctronila, Tedy vezme ? Faunlin. Nebesa
Mj
Petronila. jste? co zamejšlíte
Co
Faustin.
—
si
!
Vás hrabnka jako fa mul
— co
se
honem
pane vládyko
!
ii
mne
Bože
nevezme!
kdo
pak
tedy
žádný dáti
ne-
(Odbhne.)
Aj, jest-li
ožete!
!
si
a
nás hledáte?
mi na Bechyni
:
Petronila.
Nikoli,
dobrý
mže zdravý rozum! tedy
—
118
Vám rozumu zapotebí Pane vládyko!
(Kvapí za ním.)
Opona spadne.
šlechetný
Dcjslví pate. Ta samá
veliká jti ua hrade Bechifiiském.
Výjev první. Jelena Venku
obleena
(skvostn
slyšeti jest Irub a
stojí
kotl slavné
olna oteveného.
u
O, Kližuych
vítání.)
tom okamžení tajemným kouzlem barev
Nemuselifby mi ani sedéfi, ani na blízku
bych celý
svt
s
vrným
jejich
.státi,
obrazem
a pi-odce
si'Ziiáinila,
tak dorazne vnitíní osobnost svou na odiv podávají
Vladislav
se velebí,
jako
a orel pak, jenž ho nese,
jakoby
na vše strany hledí, i
—
v jezdci kolovala!
sedle, jako
kotn
rybá
východní,
lak ta
vážnou
!
—
tichý co
—
stolci,
samá hrdost v
se chystá. Jedním
!
spiisubiiostí
Paprslek jižní sedí
druhým pak
chynského pohlcuje
svém
Peroun na
v lodí, když sít své
již stahovati
luka a lesy;
s
v
a .^telice vládla-
koni
ve svém
rozestené la-
okem
mí role,
zámku
HeTu se mittjo bere Paprslek veerní vtícek, na klidnou již
zlatou
báni
— toliko duši
—
120
svou vnitním zrakem pohlédaje
;
a za ním,
jakoby slunce paprskem svým všehomíru se dotýkajíc,
umcího, s loNuž? rozmlouvá.
veselomyslný Hostivít! Raduje se z lidu
akoli pístojností
a jazyk jeho,
vkem, a
s
stromem
se
i
se skaliskem
ním slavný ten proud se zraku
nikli
již
Le,
co se
jest upoután,
mému;
—
avšak kde
—
Hle
!
—
proudem
lus! Jaso
jede za vlkodlaky!
to
pedce
tolik
jeho vysvítá!
ha,
—
panoš!
tak zvolna za
prost se nese! jaká
již
—
tak
pozd a famu-
Avšak kterak
milostné dstojnosti ze spanilé
—
vládyky stopuje
?
Le Má
—
pres
to jest
skromnost tváe jeho
to
—
tamto se ješt z hlubo-
kého ouvozu jeden jezdec vynouje
—
za-
hlava zstala?
ptám? Není Paprslek severní
hodinu v zámku?
a
Oudové
zavírá?
v jakém
to
to
odívá;
postavy
úmyslu on hrdé
jim býti kostkou, trpným to ná-
he
strojem v tajemné jejich
Výjev
?
druliý.
Jelena. Kersk.
Kersk
(pichvátav).
se všemi svými
Nuž, hrabnko! Lesní
temnostmi jest
Paprsky, anebo žádného.
Jelena.
Pro ti?
tady.
Vezmi
Hvzda si ti
— Kcrsk. Prulo že ('•
1
h o
121
litk
— proež nco cc-
a
trojici,
(iosliiiicš.
Jelena. Hii! koliknit v
Hvézda? Kersk. Tolikrát,
živobytí
lidském
zatmi
lidské
rokfl,
se Lesní
ti
rokové
dní, a
po paprsku
kolik
to
živol)ylí
dnové hodin obsahují
nepravém
sný: nebude [ila
ti
sáhneš.
pakli
totiž
Uchopíš-li ale
pe-
se Ti ani pi-ed smrtí ani
;
po
smrti
te-
svtla nedostávali.
a
Jelena. Kdo AVr.v/.
Který se
mn
zpupn ku
poví,
který
Paprskové
Všickni
prodli
tlaí,
jest
sami a
p.ilí
pesný?
Ti a
povdí.
to
picliá
:
toho
neber
Výjev
tetí.
Pedešlí. Petronila. Pel ronila. Ach, drahá, milostivá sleno
!
-
Jelena. Co jest?
Pef ronila. Illedle, kterak kterak mé tváe hoí Jelena. Co se stalo ? Pro
se
chvju
!
Pocifle,
?
Petronila. Radost, jako plamenné vlny, ve všech
mých /,<•
žilách
služby
se prouilí.
Prosím
Vás,
propusfie
mne
!
Jelena. jZe služby? Sotva k ohnisku
mému pi-
!
— cestovavší hodláš
mne
—
122
již
opustiti ?
Za jakou
to
pí-
inou? Petronila. Proto že
mne lem
hhis
:
výsosti
s
„Zanechej všecko,
a jdi
nebeské volá na za
svým manže-
!"
Jelena. Teštíš
?
Kersk. Latinice myslíš, že sedíš ješt na vznešeném stolci v západním paprsku? Petronila. Aj vím já dobe, kde sedím a stojím. Ano, šlechetná hrabnko budu se vdávati, ješt dnes, zárove s Vámi. !
!
—
!
Jelena. Za koho
?
Petronila. Za panoše
Jelena
(s
a famula.
nejvtším obdivem). Jak
—
?
Kersk. Blesku! eho se ješt nedokám. Jak jsem starý blázen: pedce ješt všecka bláznovství neznám. Panoška a famulice! Jelena. Není možná!
Petronila. Zajisté Jelena. Podával Ti ruku sám ?
Petronila. Ovšem.
Kersk. Byla
fa
ruka teplá ili studená?
Petronila. Teplá,
teplá!
Ker.sk. Tedy Ti
v zimniné horkosti podal.
Petronila.
V
Kersk. Jaký
ji
horkosti
lásky!
jest to ro/:díl?
—
—
i23
—
Pct ronila. Horkost lásky AVr.v/í. Jest
ka
lioi
?
Petrunila. Ano.
Kersk. A zimnitiiá horkost ne Plronila. Ano
—
jest mrazovilá?
—
!
aj
,
mne
celou
spleleš!
Jelena. Jsi spletena, pominulá! šlénka
V
Jak
Tobé povstala
v
ta
A
že
.Jelena.
To
nedlá,
nic
jen
Mla
jsem.
své srdce
—
Ker.sU.
A
pérem
mne
si
pravda.
T
mic
soli
hned
Aj,
sndli
jste již
do
nho
nežli
sku-
otevi-ela
jsem
býti,
jsen\ dosti na tom.
on
spolu ?
okamžení byla
prvním
v
jsem doma, že se mu vidím pknjší
s
když
mne vezme, jest podstatná vzíti. Nevezme T, nesmi
Petronila.
mu
my-
si
Ker.sk. Kolik
ten
pudivná
Panoš Tebe nemiluje!
Pel ronila. vezme.
smysleni
zbsilá,
dívko!
1
skoil
s
biréfem
i
?
—
Petronila. Ano. zasnoubení
s
Vámi,
Kekla jsem
tnu,
nedlal, jelikož skvostnou ruku svou
tlaclialko
!
Jelena. Nebesa
!
—
odvážlivá
na
jinému
|)odali
komu?
Petronila. Aj, jeho famulovi.
si
nadje
zamejšlite.
Jelena. Komu,
aby
žádné
sleno!
milostivá
—
!
—
Petronila. Vždyf jest Jelena. Jakého pntoulela
tvím
I
—
124
pravda
to
hada
to
k
vným
Za tuto potupu máš
ského rozhlásati
Bechyi-
mla panošovu
bych
Já
!
jsein
nevolnic-
dci hrabete
Takovou neest o
pykati!
svému
životu
panoši
ruku podati ?
Petronila.
Aj,
mluvím
já
zakukleném
o
panoši!
Jelena.
O
vládykovi Krasolibu?
Petronila. Ano. Jelena.
Ten
se chce
Petronila. Nu, ano Jelena.
mém
—
tak!
Tvé odpuštno.
šetilosti
v
A
kdož pak, nežli on ?
— Nuž, budiž polovici po— Avšak, nenech se déle jdi,
okolí vidli!
Petronila. Ach, ano pozoruju lostivá
Tebou zasnoubiti?
s
;
— pjdu
sleno
mi dovoleno, Jelena.
také
až se
!
opt
—
pochybila jsem,
stanu
již
vladykovou,
chotí
to
mi-
není-li pravda,
ale,
bude
pijíti ?
Blázenská
žert lehkovážného
—
krátkozrakosti
pacholíka
za
tak
I
Prostopášný
hroznou pravdu
pokládati!
Petronila.
odla.
Vte mn
,
že
ze
mne šlechtinu
Uinil mi strašlivou písahu.
Kersk. Jak pak Petronila.
zní ta strašlivost?
Uchopiv mne za ruku
vyteštil
na
— MHU' oi,
se
(ial
(li)
—
125
hroztiélio stnícliii
zvolal
a
podám
svale, jako že jsetn vládyka Krasolib,
:
^Tak
Tob
co
choti své ruku!-
Tedy jest podepsáno a zapeetno! Ptronila. Nuž, a že jest vládyka Krasolib hr.sk. Jest lak neomylné, jako že lýden stedou poíná, a s pondlíin se koni. Acr.vA*.
— se
Výjev tvrtý. riedeslí. Sibylka. Shiffka. vidla
I
Jsou
mj
I
andlínku
Kersk. Kdo
a blesku a nádhery
A
Sleno! co jsem
—
?
tyi
Sihi/lka. Ostatní
Ker.sk.
—
!
v našich hradbách
již
—
To
Paprskové.
jest lesku
skvostností!
Sffiflka. Ano.
Kdoby
se
všemi
nimi se
s
sml
zasnoubili
hcr.sk. S jedním po
Tesu
Silujlka.
se,
druhém? a
ili
bojím
najednou?
má
o
Vás,
to
obstojíte
se
ušlechtilá .»leno!
Jelena.
Pro?
Shylka.
I
nu\j
v tak mnohotvárn-m cela jiní,
nežli
andlínku
!
kterak
nebezpeném oulokul Jsout do-
listové
jejich.
Volení
to
bude
^ as
— poklid duše, a snad
—
živobytí státi
i
jsou, jeden jak druliý
V
!
Drazí kamenové
I
jejich osvícené tvái, v je-
spsobnosti jinak se
jich lepé, ctihodné nežli na
126
!
!
!
Zlatým písmem
pergamene.
zjevuje,
to
stojí
tam psány:
Krása, hodnost, pvabnost, dobrotivost, ušlechtilost
A
Kerak. jen na
to
žen
Ano
Sibylka.
i
vo
—
!
s
—
t
mne
Závrat
když
podjímá,
mém kvetoucím vku — Tvém panenském vku,
pomyslím, že se v
Kersk.
v
Totiž
kmotro!
mém panenském vku
Sibylka. Ano, v
nco
i
se
mnou
mohlo
takového
potkati.
Kersk. Krové andlští bdli nad Tebou! íšibylka. Srdce díví není mramorový sloup, žulová skála
!
—
ani
Kersk. Ani studený msíc
„Neuve
Sibylka. Modlíme se každodenn: v
pokušení"
—
nás
Kersk. Ale zbav nás pti ženich najednou Sibytka. Nuž, otec Váš, slavné pamti, byl ná-
božný muž
;
pokušení
avšak do takového to
neml
Vás uvádti! Jelena. Ach, dobrá Sibylko velikém pokušení;
mi
k tomu
jeho v rakvi!
píiny.
le
milostivý
Opatruj
jsem skuten
!
otec
mne
mj
Bh
u
nezavdal
proti
hnvu
—
—
127
Výjev
pátý.
Pi' došlí. Protivín.
Pro//>m doba
Nuž, drahá sestro
(pikvapí).
Snoiibcové se
jest tady.
Mám
jim proslavený otec Váš udlil.
?
rozhodná
o právo, kteréžto
lilásí
sem všecky
j(;
najednou provoditi ?
Jelena. Pro dolirý
návštv
k
kinolie
!
a
!
zvstuj hra-
že jest
jeho pipravena.
Jelena. Nikoli! ule dalšího
pokynutí
Pede
mám
vším
jednolio po driiliétn
Jdi ledy,
jihozápadnímu,
Paprsku
vládykovi
bnka
Bílii,
—
Protii-ín. Budiž.
s
Kcrskovi)
(iu-
bratrským
mžeš; budeš
Jíti
mého oekávati, srdcem
(iie Protivínovi).
Vaším
co
ro-
kovati.
Kersk. Dám zatím Sláv radu, aby chodáky .své sáh zkrátila tak a!)y bez úrazu tmito
o nkolik
dvemi
,
prošla. (Odejde.)
Protivín. Dívko se tam
!
podívej se do
pípravy pro žaludek
kucliyn,
sleenský
zdali
Po
dlají.
celý rok se tu jen pro lovce a bojovníky vailo.
Pelronila.
okamžení
tak
Protivín vedlejší
sín
!
Aj
,
milostivá
slena
málo na žaludek, jako fk Sil»ykej.
Odeber
(ukáže v ievo.)
mysli
já.
sc,
v
tom
(Odejde.)
siaroušku!
Pijdu brzo za Tebou.
do
)
— Sibylka tíi!
jelikož
!
—
128
(pro sebe). Staroušku!
volení
(hlasit.j
musím
nastává:
Pane ry-
zstati
u
své
sleny.
Jelena. Odejdi, Sibylko
Sibylka. Sleno! mužové
tu
budou kostkovati
Plamenná záe nádhery
o Vaši drahocennou ruku.
a
skvlosti jejich zaslepí nezkušené zraky Vaše: nebuduli
co
výstražný
cherub
U
Protivín.
máš se
hlavou
Vaší
pes
odporu,
se
vznášeti.
práh
tento
vznésti.
Sibylka.
mj
toliko
nad
všech
mam, zstane
roušku!
Pes
práh, ano
tady. (Odcházejíc
ve svých uších
koli
mrzut ped sebedí:) S t a-
(Odejde v levo.
Protivín. Nuže, jsme berte po
Prosím
Vás,
ne-
Papr-
trplivosti
se ne-
dostává, co
práv
mu slávy
tolik
nadbývá.
Jelena. Krátká budiž okamžení.
sami.
jednom slov, le po pti najednou.
skoví jihozápadnímu
e
má, jako skvostné toto
Rcetež, milý brate!
srdce svého! pak-Ii z
Avšak odstranítc Vy
!
zrak; sluch, co ho
—
rcete,
—
avšak
zstanu Vám
pti Paprsk Lesní
mén
z
vnitku seslrou,
Hvzdy žádného
ne-
vyvolím ?
Protivín. Já
alespo nezstanu
mén
bratrem
zstanu Vám
mén
sestrou.
Vaším.
Jelena.
O
rcete!
— pnk-li manžel
mé
btJcí
z
nifij
—
129
rytístva k lira-
prostého
údolí
rozoiiosti vystoupí ?
Protivín. Jak
to ?
Jelena. Pak- li toto prvosídlo hrabat Bechyských,
s
zámek,
velikolepý
tento
toto
hrabslví
staroshivné
i
ddickou do rukou muže odevzdám, jehožto
jelio
snad déd hodností rytískou
nesml
se jesle honositi?
—
Pomnete
svatou jeho
poslední
Prutivin. Sleno! co zamejšlíte? na svého dobrotivého otce,
na
žádost
Mj
Jelena.
bodnou
a svatá jeho
vidi,
osvduje.
Mohl
byste
svo-
pozstavil mi
dobrotivý otec
poslední
k spáse
žitdost
své
lulu
víili
mén
sestry
uiniti ?
Protivín.
Já, Jelcno
klatba kouzelníkova
tiilo
!
já ?
lidskou
—
Aj,
a
tak
tvá v medvdí
uii
po-
paslýi-e na stolen hrabat Besrdce, tak aby Vás šastnou ui-
Idcd obrali! Posacfte
chynský:li. nil;
a
Má-li
prsa,
mu
[xxlii
co
soudíte
tak aby
válení kyrys unesl:
Protivín
bratrsky ruku.
Jelena. O, tedy dokonejte, drahý bratiel Rcelo, o
Faustinovi,
panoši
verního ? Protivín jest z dobrého,
O tom
(ohromen).
— — ?
avšak zchudlého rodu.
Jelena. Dále, o dále
1
se-
Paprsku
Nuž
!
—
— Protivín. nežli jest
má
—
Mát
—
130
snadn
hlavu
Jelena Více tch povah a
stokráte pružnjší,
vlastností!
Protivín. Unií knihy ísti, malé
rozumí,
Jelena. Pakli jim
Protivín. Miluje a velebí potká, a skvrny
i
mnoho
za
—
velké
i
stojí!
to
dobro, kde se
ním
s
na msíci nenávidí.
Jelena. Slechtictví jeho jest tedy pesné a staré.
—
Protivín. Avšak Jelena. Avšak
—
tí-esu
?
se tohoto:
„avšak!"
Protivín. Avšak jest dcko. Jelena.
Mužné
jest
elo jeho!
Protivín. Jak dalece k mužskému leží,
Le
ano.
Jelena. Miluje pravdu,
Jeho
jest také milování hoden.
vote,
a zasnoubíte
Protivín. s
hrdinou.
šim:
chopí
S
Kdo se ho
mne
s
nho
krásu:
a
mn
proež
k oltáii
pro-
cherubem.
cherubem,
necha! nikoli ale oddavkám Va-
se uchopí zvonu k
také
k
Svatební den Váš bude záboje.
dobro
ná-
pohlaví
—
poplachu laké prvním
Bojovní tí Paprskové co
a
k
boui.
dnem krvavého
nebes
útoníci
na
se vyítí.
Jelena.
Známt moc,
která
je
ped asem
odzbrojí.
Prvotivín. Mimo
mj
a
mých pátel
me
není
—
—
131
Jsenil hotov,
žiulnú moci.
manžela tak dlouho
pilbou sešt'di\jí
Vás
pru
se pntNkati,
až
Kerslx.
s
kuklí a
mi
k.
Hrabnko! nedoueseš-li brzo pokynutí
donese slávuhrdý Paprslek
zvoneky
Jelena.
pod
—
Pedešlí. Kers
mn:
Vaseliu
kadei'
avšak Vaše v mysli kololáuí, ^'aše
;
ouzkosl a sliizeu
ke
pro
a
k
Tvého
šaška
i
Tob.
Pijde mi vhod,
ím
díve, tím lépe.
Kersli. Nuže, ledy se zpímí, tak abys orla do-
Mále vznešenomyslný
fctojn pivítala. i
také vznešení myslné paáty.
Protivín. otci, 1
Sestro!
psalo
bezpených lv
Jí
Prolírín.
co mále,
\ šickni
(iiluiže
již
v
levo)
tak
abyste
z
ne-
jtátelé Vaši?
je,
aby se
v
této
ve-
k pátelské ochotnosti shro-
máždili.
Prolinu.
nejednou Vašemu dmyslnost zddila.
jsou tady.
Jelena. Nuže, požádejte síni
avšak
slon píznivc sob nadlala.
a
Jelena. Rozešli se
dlejší
se
že jste po matce hellenskou
vynaložte nyní, kde
zobák;
(Odbhne.)
Ozbrujiiii?
—
132 -^
Jelena. Ozbrojeni k jedinému bezklamnému slovu, které jim na jazyk položím.
bude na
Vzte, že Vám vrný
Již pichází.
Protivín. bratr
blízku. (Odejde v levo.)
Výjev sedmý. Jelena. Vladislav. Vladislav (skvostn ostatních bratr, až na
však vkusn nese.)
cházím
vážnou
s
otcv Vašich
nádhern odn.
a
Krasoliba,
tí
tu
si
brzo
To
platí
tak
slušností,
i
u
velmi jednoduše a
se
hrabnko Bechyská!
Jeleno,
pi'i-
hrad
abych Vás na
pivítal.
Jelena. Dkuji Vám, že
který
kolébky,
hrdinský
prvotní
to
vládyko své
Cítím,
!
osv-
vlasti,
oniím.
Vladislav. Kde
tu
dstojný bobkový
starati se o to, tak
ale
trnovalo, tam
velictví
dušný snadn zdomácní.
velko-
Vám
Otcové Vaši zanechali
strom.
I
sluší
aby nejen
šlechetnomysln
radostn se
zelenal,
opatrováním a oživujícím dechem Vaším
i
nové
letorosti ze sebe vydával.
Jelena.
vážný
slib
tak aby
Práv jsem v
nižádný jeho
vtve své
rodinné hrobce
otcm svým
uinila, že strom ten šetrn pstovali budu, list
se neodlouil.
vinou
mou
nesvádí
a
od
—
—
i33
Vladislav. Jste dcera nesmrtelného hrabete Be-
chyského.
vným
Vás
Odchovali
kde
zemi,
v
ovneni vítzn
vaviíncm
Caesarové v jedné
kráeli,
I
nemu-
vznešenou
vášei
ruce svt, v druhé bohující olymp nesouce.
splývali, ježto se
v jedinou
Vaši
všickni citové
sejí
sláva nazývá?
Jelena. O kéžbych vydobyla povst a slávu šlechetné ženy! Po jiné bažili zapovídá mi nebe i
pirozenosL
Hí"íšní
zúmyslní
a
stupové,
po
Zenobia
ku
jsou
Semiramis, Cleopatra
kterých
a
chrámu Slávy se dobývaly. Calpurnia stala se slavnou Vladislav. Též ženou; le stala se ní svým bohorovným Juliem. i
Jelena (erstvé slova se cliopii). soudili pstounové moji
vládyko
uili, že nikoli
lovka
Rcetež, dobi-e,
!
ve
I
i
ct ví,
lec
blaženost
museli
býti
velikosti sob po
cel(''in
svj
mne
cílem jest
na zemi ?
\ladislav. S dovolením, hrabnko
nové
šlechetný anio
svt
trpaslíci. libují
;
jelikož
sosna, cedr a nebenosný
trním vesluje královský mný velryb, a po lesích, slon v obdiv a v úžas
škerým tím tvorem
orel,
ji
Vaši
sama
Nebesa
našlpovaly. V
!
pstou-
toliko
ve
ku své blahochuli
zemi
zakotvuje
Proudem vlnou n> ors k o
vrch.
koen
povu ohro-
co bohatýrové, kráejí lev a
rozumného lovka, který
zavládali
má.
I
nemá
a
ve.
nemusí
— lovk
tento
uno
hati,
i
vku
duchem svým všecku tu velikost doslíavšak ? Malým ho utvoil Bh; do
nho vli,
která
mu
v
mužném
má, že cedrem, orlem, lvem aneb slonem
hlásati
státi
—
predstíhali
velikoslnou vdechl
se
134
nejšlechetnjší jest povolání jeho.
Jelena. jihozápadní!
U
Paprsku
zástup,
nebeských
všech
mn,
ve
zbuzujete stížnost
že jsem se
nenarodila.
lvicí
Vladislav. Jste rozena toliko
1
bnko
!
vu
mžete
došlo Vás
lvice,
mé
a
protž
se také
Rcete, šlechetná hra-
zasnoubiti.
poslání ?
Jelena. Došlo.
píina
Vladislav. Druhá tak
abych
si
této
mé návštvy jest,
z krásných Vašich úst o d p o v
d vy-
prosil.
Jelena. Milujete mne, vládyko Vladislave ?
Vladislav. Clím Jelena. Též
i
obdivuji Vás.
Af mi nebesa požehnání tomu jinak.
já Vás.
svého nedají na zemi,
Vladislav.
a
jest-!i
Kdybych
byl jaké hrdosti schopen:
v tomto okamžení musel bych
Jelena. Mohl byste
cítili.
oslyšeti,
která za-
slušná jest ?
jisté
iladislav. léno
ji
prosbu
!
Žádnou
Vaši
prosbu,
mluvte,
Je-
— Jelena.
mu
z
žádostí
S
— otcu, .ibych jedno-
iia>itli
Hvzdy
Lesní
luiU.slai\
I
žádost
Byl.ih';
Pii|ir>kri
135
ruku svou tou
[lod.ila.
du
vstoupili
rakve
slávou ovtMiCené.
Jelena. Avšak dána mi svolxxlná vle. iadislav. Kdyltycli tu co (íMtel, nikoli ale co
\
budoucí
III
au že
snadné
veltni
zený,
Váš
stál:
ekl bych,
Paprslek jihozápadní
své
bratry
a
I
jest.
velkodiišini
že volení to
prvoro-
jest
pevyšuje
jako
tak,
Jelena Becliyfiská ostatní Eviny dcery.
Jelena. již
;
\
Vládyko
—
avšak
Iadislav.
blažený
:
kteréžlo
vže
se
kouc, že jsem
Dokonejte
a Paprslek a
vyvolila jsem
Vladislave!
j
á
ten
jihozápadní všecku hrdinnost svou,
sosny
sklánjí, k nohoutn
Vašim
položí.
Jelena (Hlasití.)
(pro sebe)-
Slyšte
mou
Smlosti,
neopouštj
Madi.slav. Kažte sluchu, jazyku
Jelena.
mé vle
tolik
teprv osielé
mi zamlelo oplakala?
—
coby
i
Není-li slušno, aby se mi
I
ramenu nicmu. k
prohlášeiu'
asu udlilo, co ho dcei ped týdnem — nebo imrlí roditelovo ve Vlaších se
— zapotebí
A ddice
—
mne
prosbu, vládyko!
(pro selicj
ochromuje jazyk!
jest,
lak aby milostného otce
velikého hrabství tolik týdnu, coby
AV'mohu
to
vyslovili,
nepravda
—
136
Vladislav. Hrabnko
!
ste
ekla: „ne",
zila
jsem se návštvy Vaší!
a
— mluvte smle.
slovo to zdá se
Jelena. Paprsku jihozápadní
Vladislav. Jak
?
!
Vám
Ráda by-
krátké?
ne nadarmo hro-
Nejsem vtlená mírnost
?
Hodlám
náklonnost Vaši vynutili? Máte svobodnou vli tedy volte
!
Hrabnka Bechyská nesmí
bodu chudší, ostýchavosti; povážilo,
že
nežli a
pastýova dcera.
vládyka jihozápadní jest prvorozený, a
Jelena.
ní
Volte beze vší
však žádám šlechetné srdce Vaše, aby
že ctimilovnost jeho povržení tak
Mohuf pak
nuže,
:
na svo-
býti
To
toliko
jest
snadn
práv, vládykol
jednoho
voliti,
nestrpí.
eho
snoubcové rozhodnutí mé taktéž za
se tesu.
by
a pak-li
ostat-
estný
svár
mli: kdo mne v nájezdech jejich zastoupí? Fladislav. Já, královno eských dívek Vyvolte
pokládati
!
mne
a
:
ped
trojím
královstvím
budu
Vás
za-
stávati.
Jelena.
Slibte
to,
šlechetný
vládyko
!
Slibte,
pozmte slova Slibte, že budoucího manžela mého, budiž kdo bu, ped všemi
avšak
jeho
svá.
i
mými neprátely
zastávati chcete.
Vladislav. Jmenujte mi toho milostníka. Jelena. Nejmenuji žádného, a žádnému ruku nepodám, pokud mi Vaše, slavohodný reku a pípo!
— véd slib
vliidyko
šletlicliiý
ludi.slav.
\
nimi, co
>iuže,
ve
sv\'mi
bratry
Ziiliin
S
(Odjde v
právo.
!
slaiiiž
svornosti
živ
se.
Též
býti.
—
i
chci s
já
Prornluvle s
predrodníky Vaše v obrazovn
já
Vaším
zdravím.
Uitež
Paprskv nobude pojišlna.
oslalních ti'íi,
—
137
Jcieno
piivolciiim,
po-
liechyská
Jelena provodí ho ke dveím.)
Výjci" osmý. Jelena. Protivín. S
i
a Pet ronila
Protivili
by1k
Kers
a.
(pijdou
levým
k.
vrhodem).
I\.ersli (Itrzo na to hlavními dvemi.).
Protivín. Nuž, Jeleno Sifjylka.
tásla jsem se toho
Jelena. se
ítí!
—
jak jest ?
sleno
!
V druhé
jizbo
železného vládyky
Horní
Co
!
drahá
Acli,
potok jemnji
pes
skalní srázy
brate Protivíne?
hledáte,
Protivín. Vladislavovu rukavici. Jelena. Veleben
Bh,
budiž
Avšak jemu budiž také lkáno, trnoucí?n sr(Jcem o iSihijlka.
.*.vou
rbohá
Aby
Mám eské srdce,
sleno TO a,
to
nedošlo. s
samostatnost zápasiti mušími
Dejme
!
Vrafn e se do Vlach, ješté dnes
Protivín.
že na
bezbranná dívka,
že,
Beliul
Bhf
se na
oulék
!
i
jest
s
Tvými
živ!
Vlachy!
neži.dám
si
!
!
— tak
více,
abych
Bechyského
—
138
draliou
svou
sestru
na báni bradu
postaviv do všech krajií hlásal
:
Jelena se
chce tonui, a žádnému jiníímu zasnoubiti
Ker,sk
vli
sledin'
Jelena. Nyní Ker.sk.
jehn
—
Líbí-li
se
Ti,
po-
kmote?
to,
Jeden
Tvé od
slyšeti.
?
Protivín. Jak
dictví
Hrabnko!
(pikvapí).
svého otce
sem
se
penžní
tuné dvera zrozené
chystá, který
až na
truhlice
vypoísti hodlá.
Protivín. Paprslek jižní.
Kersk. Hlava jeho
jest
Benátský koráb samými
outy naplnný. Sibylka.
Pro
Bh,
dobrý
oni
Vás o
rozum
pipraví
mn!
Protivín. Postupte, sestro, místo své Vysvtlím jim krátce a zefedln Jelena. Nikoli, brate Protivíne Jesti to zápas
—
!
o poklid celého
blesky
z
mého
živobytu.
rukou vypáiti
:
tch
Hímá tel
sob
dal
ostatních se nebojím.
Rozmarm jejich rozmar na odpor postavím. (Kelíerskovi). Provo ho sem. Mžeš-li ouetní posedlost jeho ui tak. o h a v e m opásati 1
:
Ker.sk. Zakusím toho. Neiiíf
k
ani tak
divo-
ký, jako tvrdošijný. (Odejde.)
Jelena. J.sou pátelé Vaši pi ruce, brate
?
—
—
i:h)
—
Prolinu. I jsou, jsou Avšak Jlvnn. Noplrjle se nyní Až se !
uzel rozvine
!
v^erko se
Viirn
vysvllí.
p chá/.í,
Již
Silujlka. Nikoli, uiiloslivá ne
li
n u
—
jizby
!
I
(Odvede
Vás
já se od
do ved-
Podrulié, potetí a poClvilé,
Prttliiii. lejší
sleno
:
odejdle
v právo.)
ji
Výjov devátý. Jelena. Z Z/^/o/y//7
(vrhiizeje ke Kcrskovi).
herak. Jak pak ne '/jlatomil. Zakládej
Kerfik. Založím
si
na
si
(pokroriv
na
mé
ni
hrad
ped
Jelena. Pátelsky Vás
e
Ti?
velikém
o
štdríjsli.
mezi
msícem
a
Jelenu
na
ni
se postaví
;i
t
s
t
pozdravuji,
vhidyko
Zla-
!
yjlnlolHÍl h a 1
jest
jseni
div;'i).
loiiiile
s
Rozuuil
(Odejde.)
!
Ailafoíntl •e
Vždy
?
Jen se dle rady nié zachovej!
hrabství.
sluncem
Kersk.
to mil.
a
I
v
í
a v e n s
!
— [\
i
rniliiví
n á v
I
a
Jednoslovn avšak dfirazn) (I
n
i
c k á
hlava!
—
I
Jelena. To
mn
Zlíttoml. Ano.
B 0-
blah o-
podáváte, milý vládyko?
—
—
140
Jelena. Ucházíte se o
mé
statky?
Zilatomil. Ne.
Jelena. Tedy o
mou
lásku?
Zlaíomil. Ano. Jelena. Nebojíte tvárných
bemenem mnoho-
že pod
se,
dchod ped asem
sešedivíte?
Zilatomil. Ne.
Jelena. Máte-li pak také
manželku
tak abyste budoucí
vržených
soupe
tolik
svou
a
vle,
v outocích
opo-
smlosti
zastával?
Zlatomil. Ano. Jelena.
mu
Mže
Paprsku Lesní
Jelena
Hvzdy
Bechyská
víc než
jedno-
ruku svou podati?
Zlatomil. Ne.
Jelena. Rcete, zdali moude a opatrn jednám. Uzavela jsem totiž, že rozhodný výrok neohlásím, pokud se mi Vámi, jakož i ostatními bratrskými Paprsky opravdový slib neuiní, že manžela mého, biuf kdo bu, v as poteby štítem svým hájili a zastávati míníte ?
Zlatomil. Ano. Jelena.
Hodláte
mu pomoc
a
zastání
odepíti?
Zlatomil. Ne. Jelena, lilujete
mne skuten
?
Zlatomil. Ano. Jelena.
Což
Vám matka
pirozenost, kterážto
—
Viim zázranou zpsobnost
nebesky dar
—
i41
poklady
dobývati
mluvy
plynoucí
libosv(»riié
iidlíla,
odopiela?
Zi I a to mil. Ne.
Jelena. ili snad za ke
mn
lásce dekovali
tuto
„Ano"
Vaší
a „Ne'*
mám?
Zilafomil. Ano.
Jelena. Nehodlá mi zlaté
mimo
srdce Vaše
tri
zv-
svrchu prohlášená, obsahu plná slova nic jiného stovali ?
Zilatojnil. Ne.
Vládyka
Jelena.
vo.)
prochází
Paprslek jihozápadní
mými pedrodníky.
se v obrazovné mezi
(Ukáže v pn*-
Nechcete ho následovati?
Ano.
Zla(07nil.
Jelena
(s
(Hluboce se pokloniv v právo odejde.)
Kterak
obdivem).
to
mám
vykládati?
^ýjev desátý. Jelena. K e r s k. Jversk
r
o
v.
a
Mírová
SibylUa již
(vyhrnou
se
b y
i
1
k
a.
odejde).
levým vchodem;
lady ryihlc se vrálí).
Míruv. Jsem Mí rov, rozencc
Protivín. S
(Mírovi hlavní vchod otevrev zase
Protivín le vidouo
]\I í
SvatO|)lukúv,
sleno! lietí-
zpanilá
vládyky
to
a
pána na Lesní
Ilvézdé.
Jelena. Vítejte mi,
mj
lichomyslný vládyko
—
142
—
Mirov. Tichomyslný jsem, a to jest má nejvtší Všem boulivým vášním zavelo nebe vchod do prsou mých. Poklidn jsem živ ve svém východním Paprsku, a blaženost má dokroí nejvyššího stupn:
pýcha.
pak-li se mi toho skvostného losu dostane, abych po-
sVámi
kojnou domácností svou tež! Líhí se
Vám
Jelena. z
se
vládyko!
vypovditi
svého
ráje
Evou
mého
ráje
Milý
se mohl zdileti.
býíi
Evou?
nechcete-li
nemohu
:
Jelena. List Váš tak velikou že
s
a
sebe sama
nesmím Vaší
státi.
Mirov. Pro, Jeleno Bechyská dil,
Rce-
Vámi nemohu
a
?
píze
nesmím jina,
ve
mn zbu-
nežli
upímn
jednati.
Mirov. Já jednám vždycky upímn, šlechetná sleno Bývá u Vás nkdy toho opak? !
Jelena.
V
mé
duši
obývají popudliví živlové, je-
astji zakouším. Jak snadn bych tichou hladinu mysli Vaší prudkým dechem svých ná-
jichžto zuivosti
ružlvoslí rozvtila.
Mírov. Na jemnými
mém
divochy, jakož
i
boku slanou se vlkové Vašich Skrotil jsem Afrikánské
beránky.
strázní
lidobqjné obyv:4ele našich
les. Jelena. Kolio
to
Mirov. Opice
a
myslíte?
dravé ptáky.
severních
— Jelena. Atli,
nauí
plák se jítn
Vám
za
to,
lámu, a prosta
—
143
o[»i(e
lovku
všocko po
písni
svého
že
iiKt.siiziH'
délii
Já však
velitele.
,
a
nosto-
nepo-
proutí klecí Vašich
vazliy do [)ovtií Vás nezaiiesu.
obtížiit'
Mirov. Mohla byste mne nemilosrdné do vyvezených vln svých vášní uvrhuduti? Jelena. Jak snadno
stalo
by se
jste Vy, jenžto laškující zefyr za "
to
bouii
mužovi, jako
moskou po-
kládá.
Mirov. Což do sebe
kému
úklidu necítíte
Jelena.
povolání k slad-
nižádiiélio
.'
31aiii-ii
každodennímu
svému
zkušení
viti
:
tuto
Mirov. Prosím ledy, hrabnko Bechynská! abyste návštvu mou za piátelské uvítání považovala.
nižádného.
Ticho a
pokoj jsou
našich k tomu
mí
nade
oprávnnému
všecko.
zdálo
Vaší pozemské nebe své doplním.
Jelena. Kéž Vás Huh
i
se
Žádostí mi,
otcv rukou
že
Byl to jen sen
budoucn tmi
ncjbla-
hostnjšími sny obsýpá
Mirov. Dkuji Vám. Tiší snové jsou Kdo boui-liv žije, má t;iké ]>ouilivé sny, a ani ve spaní srdcekojného poklidu.
iiezakouší
Poblahoslav
šlechetná liralinkol
Jelena. Uozcházíme se v míru
nejsladší.
?
liuli,
!
_ Miroi\ Duše má radí
jest
mi vždycky k míru. Jelena.
Ostatní
v obrazovn.
mu
že jsem
mj vrnosrdený Butež zdráva!
Paprskové
meškají
(Provodí ho k prostranním
ho peju s
—
ten milostný nebes posel
Sama.) Mír!
n
144
prozatím právo.
—
Ach, jak vrouc-
kdybych toho
pak,
i
!
dveím v
pítel, a
litovati
mla,
ním do svatyn pokoje jeho nevešla
Výjev Jedenáctý. Jelena. Protivín. Sibylka. Kersk.
Hos Sibylka
(ve
t i
dveích
ví
\ levo).
Protivín. Zpátky! Jak
Brzo na
to
t.
jest,
mne
Pusffe
!
milá sestro?
Kersk (pibhne). Hrabnko, zázrak! Protimn. Jaký? Kersk. Šest stevíc dlouhý a dvanáct palc široký.
Vidli
nkdy
jste
divou
eku
státi
a
skálu
utíkati?
Jelena. Nikoli.
Kersk.
Slyšeli jste
nkdy msíc
váti a hrom
šeptati?
Sibylka.
Kersk.
Mj Cítili
andlínku, nikdy! jste
nkdy
horký led
a
studený
ohe ? Protivín. Co
s
tmi nemožnostmi ?
1
— Kcr.sk.
-
145
Samé možnosti
!
—
Pry, pry!
Pntlii-ín. riíkcj, Sibylko!
Pomoz
Sihylka. (S
Bh
nám
z
cliiimlico
(é
!
Prulivíiicin v levo odejde).
JxC.sk
(oteve hlavní vchod,
nechá
\kroí(i
Hoslivila
a odfjilt). lli)-'
lene se piihliživ
Musí
dává.
nmým
fsi' \M srdené
svou
celou
iihlazenoslí
nejvtší
a s
vzhledem
živ»u,
mnohotvárnou
a
Je-
vesms
povahu
vj tvarováním, nikoli v.šak pílišn, projevovati).
Jelena. Kmotr Kcr.sk zmizel, aniž mtie uil,
k
riloslí
posunUem na je>o
uvítání
jílky
to
Piipr.slk Lesní
Hvzdy
po-
liyl
v lomlo okaiiižení
zraku mtimu se zjevuje. llostlVlt (poznamenává svta, [)otom
|)ak
Jelena.
Hostivíl
Jste ledy Pitprsick
mnoho
nazván
loliž,
Ilostirit rád
lidí
rukou
tyry
všecky
(pisvdiv
z
ti
padni?
a
ohnivým citem na jevo dá\á.
líti.slint
Zmrtvl Vám jazyk
lo
vytv;i-
v živých ti.stech
.'
pisvdí).
Jak?
hvzdnaté obloze obdivujete;
jak.
u selte má).
nmých?
Jelena.
vhidyka
Družebný?
Jelena. Avšak, eo pozoruji? K eiini íováni
strany
zvlášt slunce západ).
toliko
jenžto
vný
arovným
Orfea rozumíte, se stromem
Vy,
možná?
Jest-li
ples a
jenž
na
libosvoniý zitv
zvukm
divolvorného
a skaliskem
10
rozmlouvati
— umíte:
Vy
—
byste v soucitném sve'm hrdle
ného hlasu nemel Hostivit tas spoután
146
srozumitel-
?
(na srozumní dává, že jazyk jeho toliko
na
jest).
nenavyklý ch
Jelena. Jazyk Váš jest v vech? Váže ho njaký slib?
HostlVÍt
("tomu odpírá).
Jelena. Mela by láska
nOStlVÍt
oko-
s
takovou všemocností
—
(co nejileji pisveduje).
Jelena. Což
Vám
nelítostný
Milek
ení
nervy
prosti-ílel ?
Hostifít
(odpírá).
Jelena. Tedy dobrovolná
obt?
Hostivit (pisveduje).
O
Jelena.
Vám odmním? Cho-
nebesa! kterak
vanec Lyonský, jemužto milost a libomravné rytíské chování
tisíc
jazyk
Hostivit
udlují, stojí tu
(plesaje
co
dvosnub
všemu pisveduje.)
Jelena. Všickni muedlníci lásky musí
obt
Vám
tuto
závidti!
HostlVlt (padne na koleno ruce
—
ped
a
v blahostném záchvatu
ní rozproste).
Jelena (pozdvihne ho). Píliš mnoho milostnusti, Akoli tento zápal lásky tu nejjí hodná
nejsem
pi-ednjší
!
odn)nu zasluhuje
—
rcete
!
kterak
mám
— rozhodnouti,
lak
147
vyvoleného
abych
hiatry nerozdružila ?
—
Má
se to
driíhýrni
s
losem
jelio
rozešili?
IlDStlflt (prosebn tomu odpírá).
Jelena.
Hvzdy
manželi
zali,
ili
mám
všech
na
piípovéd žádali, tak aby
mému,
neprálclin po boku
bu
on,
se
kdo
Paprscích
Lesní
vzájemné
zavá-
všem
proli
butf,
sláti ?
HoStivit (pisvéduje). Jelena. Jste hotov,
JJosfllt (pozdvihne
ten uinili?
slib tré
prslíi
jakohy písahaje).
Jelena. Dekuji Vám, milý vládyko
!
a peji,
ostrež statku,
vala
!
—
Bh, abych upoti'ebení Vašeho nejskvostnjšího jazyka toliž, déle ješt nemilosrdné zamezo-
Bralrí Vaši rozhodnutí
v právo
aby
Le
celé živobytí Vaše mnoholidnou bylo slavností.
oekávají.
mého
Nechtl byste
ílostlVll (nkolikrút se
obrazovn
v
—
pokloní,
a
Jeienou
(ukáže
provozcn
v právo odejde).
Výjev dvanáctý. Jelena. Kersk.
Brzo na
Kersli. Mluv, dcero má!
ného famula mezi psovody
Jelena
(lekne sr).
K-rasolib.
nemáiu toho pielvái-e-
poslali
Jak.'
to
?
Kde jest?
pohoršil?
10*
ím
Tebe
?
!
Kersk.
—
148 ho
žes
Praví,
k oltái provodil.
tak
obeslala,
aby Tebe
mu rozumný
niže-li
Rci!
!
blázen
takovou zpozdilost prominouti? Neníli zbsilý?
Jelena
Ten
(pro sebe).
nejmilostnjší
nejistší,
zápal ušlechtilé duše nazývají pošetilci zbsilostí
Provod ho sem Kersk. Jak dávno zpronevil
(Hlasit.)
má? Famulus jest Jelena. Provo Kersk. dyka
—
ho sem!
ovšem, že jest vládyka
Pravit'
e! jak pak ho jmenoval
Kráso
Jelena. Vládyka
ho sem
se Ti sluch, dcero
tady!
—
lib,
znám
ho.
—
vlá-
Piveif
!
Kersk. Avšak Jelena.
jest
Famulus
famulus nebo
—
vládyka;
chci
s
ním
mluviti!
Kersk. Má také on
m
t
i
oko jest dosti blahomluvné! mám jazyk jeho až na Ano a Ne
Jelena. Jeho
Kersk.
Ci
obloupiti?
Jelena. Jediné nežli
„Ano"
z
jeho
praví
více,
podepíšeš!
(Ote-
úst
moudrost celého Tvého živobytí.
Kersk. Za deset
let
se
mina
to
viev Krasolibovi hlavní vchod odejde.)
Jelena
(pro sthi).
On
jest to.
Tesu
se a trnu
!
— l\.rasullu (v pokroku
zpsobné).
Nebe
popedí
«Io
opriivdov
a dej,
aby
bez
rány
a
bez jizvy
a
vezdejšího živobytí do|)utovala
cíle
Jelena. Zápas svj na vtším
Pocall
vi-liui
želinoj duševní zbrani ušlechlilé hia-
Bechynské,
bi-iiky
ru(l(>>liiélio
—
119
náviileni;
oliruiiiiiNin
le
díle pri
již
ve snadnou válení hru se promnil.
!
jsem pestála.
druhém outoku Xa ncjmladšiho
oekávám,
vládyku ješt
Mluvte
lira.solih.
s
upímn,
ním
Jako vodní kvítek z proudu se vynoiv ce paprskem ídili se
dá
:
tak
mírn
on
hrabnko! slun-
zlal\m
pokorné
a
Vašemu výroku se podrobuje. Jelena. Tedy mu ruku má skuten
vc
lho-
stejná jest?
Kra-solib.
stejností
mén,
Vás
mén
—
a
O
—
nebesa! jaká
Jelene
páno
bylo,
jaro
Jelena.
jemn toužili ?
on
bylby Krasolib nároku k Jelenin
kdyby neodstoupil, žádost svou licete,
co chcete,
nemiluje
Krasolib neprahne
bratrové jeho;
v krá.siijším rouše vyn.ijíti, nežli vati:
vím
prlina mezi lhoKras^lib
nežli ostatní Paprskové.
po lásce vzájennié, nežli
kdyby
to
odvolením.
svého ji
avšak
živobytí
míiže
obto-
piízni
hodin,
mužné pekonávaje muži jsou
—
af
?
to
—
marniví. Paprskové Lesní Hvzdy po mé ruce neznajíce mne — le, co pra-
vyslovím
vždy
jsou
mne znali! Vdelij
že jsem
jediná
!
— ddika z
velmožného
—
150
hrabte
tyi
Becliyskóho.
nich zajisté na vysokou rozenost mou, na
a statky
oi
od nich
lišiti
mé hrady
své obraceli; nebudef se Krasolib dalece
Krasolib. Pedce, Krasoliba ruiti
mohu
pedce,
a síním:
Jeleno!
jest
mu
Pokud
za
zajisté jedno,
ástky lesknatých kov v prvotním Ifin matky a nebo v tmavých prostorách Vaší pokladnice spoívají. Krasolib miluje a ctí toliko zbra, kterou se pevná, veliká srdce, aneb msta a íše svta duševního vydobývají. Vaše vysoká rozenost? Byl jsem pitom, a pislouchal jsem k tomu, zdali
zem,
—
anto v Krasolibových prsou horoucí žádost
mén
pála, aby rozenost Vaše
Vaše
mén
pasník
náramné
bylo
v závodní ohradu
Pak
!
vysoká,
mluvila a a
ddictví
by smleji co
vystoupil,
jsa
zá-
odušen
a
okídlen nebeskou nadjí, že Jelena, bleskem rodu a
vrné,
citlivé
srdce jeho mezi ostatním mužstvem rozezná a
uváží.
statku jasného zraku nejsouc
zbavena,
Jelena. Zajisté, vládyka Krasolib nemohl šího zástupce opatiti, nežli Vás.
jsem
mu
—
si
lep-
Optujte mu, co
verejší dobou sama projevila. Jeho ochotný,
dobrosrdený
list
vážnost
mou
na vší píšf
byl a zajistil.
Krasolib. Upotebila
jste listu
toho?
mu vydo-
—
—
151
Jelena. Upolebila,
— jak
a
—
doufiiin
do-
s
brýtn lo výsledkem.
práv fon list, odtud opt k nebesm
Kra.soll). Pak jost s
nebes do pekel,
a
který
to
ho
vhií.
Jelena. Kterak to?
Krasolib.
Nebeská
proudí
radost
násilné volby
ze
prvodní
auto
že byste se dnes
stíhá,
v okamžení
hvzdou; le pekelná
byl
prorývá duši jeho,
hrudím
se
jeho, když pomysh', že Jelene Hechyíiské
zloradostné
i
neb
zítra
domejšleli
své z ohrady
bou k
sob
slova ta psal
Vás
—
Jelena. Jak
—
Krasolib. Kdož
Vy
—
pipoutal.
?
Vy
Jeleno!
jsem
kdyžto
jste je psal?
jiný,
sleno
?
mi
to
Heleninu výhybku
Krasolib. Já jsem
to
uinil, Jeleno Bechyiská
Jelena.
pamt
jste
na
uvedl?
Jelena. Avšak, z vlastního co nástroj
druhého
aneb
vnuknutí?
to
nikoli
tetího?
Krasolib. Co vlastní
nástroj,
hrabnko!
A chtl byste mne pemluvili, že sobecký cit ruku a péro Vám nevedl?
Jelena.
žádný
sou-
pedenou vaz-
strojn
vytisknuv
ho
mo!il;i,
kterak to v tom podlém úmyslu tak jednal, aby
pee
trý-
tušení
ni-
Dyl
byste pro každého jiného to samé uinil?
Krasolib.
3Iá
drahá
sleno
—
ach
I
jak rád
—
—
152
Vám istou, nelíenou pravdu tomto okamžení toho nežádejte!
bych v
pro sám
tmto úpornou
sím já vlnám liolestné
cit
vlní
sebe trýzníte?
Mupe-
hráz protarasiti, a z
vazby je vyprostiti
Jest
?
—
le
;
Tolik
—
se mi v rozilených prsou
Jelena. Ukrutnice!
vyjevil
Vám
tžko,
tak
pouto svého jazyka petrhnouti, a volným slovem po-
že mne milujete? Krasolib (Idesne ped ní
vditi,
A
Jelena.
musím Vás
na koleno). Jeleno
sama
ženichy uvésti, a promluviti k
mou ? Krasolib. O nebesa
Vám
inezi :
!
svévládycké
Vystup smle,
a
požádej o ruku
Pozdvihnte mne,
Jeleno
Bechyíiská! anebo kažte, abych se tvare Vaší
navky
vzdálil
1
Jelena chu
!
f
pozdvihne
lio).
muselaf bych Tebe
Tiše,
!
tiše,
niuj
Nei
v
ušlechtilý
toho,
svta
kraj
Faustine!
drahý jinostopovati.
Prv,
vždycky do svého nebe vkroíme: musíme ni a
n y
poet
sviij
rovnati
a
uzavíti.
—
?
nežli s
(;jde
—
na
po zek dvéiíni
v levo.)
Krasolib. Faustine na Tebe jsem
již
nepomyslil!
Nešastná domnnko,
—
Jeleno!
hrabnko!
Jelena (dvée oteve vši). Brate Protivíne Protivín (se vyítí). Tu jsem! Jelena. Zavolejte své pately a spolubojovníky. !
— Prolinu. Na Jelena a
(iylvovi'
—
153
rychlost!
Vrátí se.)
otevc\ Šlechetní
fpiispCcliav.ši v |irnvo
[niiii
(»tovsk('*h<)
iiii
Vašeho,
pítele
to
Hvzd!
Lesní
Dcera
žádá
\I;i-
Jaruniírovii,
Vás,
abyste.
ji
iaskavéhu uclia propftjlli.
"Výjev tináctý. Pedešlí. Vladislav,
Z
1
a
I
o
ni
stivít vkroivše na jiravé stran
I
i
,
M
vým vchodem vejdou: Protivín, rytíi ství, a za nimi: Sibylka, Petronila Ivrasull/j
Jelena tomile
dobrovolný
kdo
bud",
slib,
ped
neuinili
Rcete,
!
že budoucího
mínili;
a
H o-
ov a
Le-
z tetího a
dj-
Faustin.
se postaví:.
synové jste
i
staroslavné
šlechetnomysln
manžela
všemi jeho blízkými
pátely zastávati
r
Vládykové Vladislave, Zla-
slavohodní
Ilostivíte,
a
popedí
(v prostedlíu).
Hvzdy
Lesní
(v levo do
í
zfislanou.
stáli
mého,
vzdálenými
budiž
nc-
budete?
Vladislav^ Zíal(>7ttil
a
Ilustivit. Slib ten
jsme
uinili.
Jelena (vzavší Krasolíha Nuže, tento jesl
uvidc.)
Faustin. \
zn
míij
ruku do pro.xledf ho nastávající manžel.
až potuif panoš a famulus vládyky Krasoliba.
lailislur. .lak
—
'/Autoniil a Uogtiil.
Co
—
?
—
!
— Sibylka.
mj
I
—
154
andlínkul
Vladislav, Opovržení tohoto pomstím Zélatomil. Tak
i
také já!
nemžete
Jelena. Vladislave!
mn
svobodný výrok
tento
a
pokutovati
nebudete na
le
;
Svatoplukv
slibu svého, který slavostkvoucí
podle
prvoro-
nikdy nezruší, po boku tohoto jinocha proti všem odporníkm jeho budete bojovati. Vladis la2\ Nuže hrabnko Bechy ská! zenec
,
jest-li
Vám
tedy jest
a sluhovi tento na pravém míst!
se
paijoši
libo,
zasnoubiti:
(Uchopí
Faustina
za ruku a násilné vedle ní ho postaví.)
Jelena. Nikoli
—
tento
jest
mj
vyvolený!
Télatomil. To jest Krasolib, nejmladší náš bratr.
Jelena
Pro dobrý
(ke KrasoHbovi.)
Bh,
vládyko!
Krasolib. Odpuste mi, ušlechtilá Jeleno jení
Vaše
zavdalo
Avšak drazí práva
Vy
bralí-i
svého
píinu
a
moji
i
dají
Jelenin ruce
k
mému
k
sebe
I
Zata-
zapení.
svdectví, že jsem se
odekl,
pak-li
nejste
dcera Jaromírova.
Vladislav.
brate Paprsku
Odekl
severní
ctnosti a pravdy nikdy
!
ses,
a to
A proež
v prospch co
m
zástrný
j,
štít
ruky Jeleniny nepožádáš. Krasolib. Ach, braie! lehdáž jsem byl celou bytnost svou tomuto ušlechtilému tvoru zasvtil, jsa toho mínní, že loliko Jelenina panská služka jest.
—
—
155
Jelena. O, tedy blahoshivíin nehodu,
neznámou mi
do
nikoli
st(jjí(e
si
!
;
mne
bohatou dédiCku,
nikoli
le
!
která
Doslalo se
prostou, nevolnou
rKrasoliba se vsí vroucností obejme.)
Madislar. Rozmyslete se, hrabnko Bechyská! na pokraji bezedné hlubiny '/jlalomil. Bude Vás latin a etin uili, co !
Bechyskými
zatím vroloriniá eletf
Vámi
zdíleti
statky bu !e se s
!
llo.stivit.
o
Vy,
mn
ve
Bechyíiskou
liriiliéiiku
dívku zamiloval
Hvzdy
Lesní
mnnžln, který
vehnnla
knh, co zatím hrad Bechyském budete
Zahrabe se do svýeh
osanílá mniška, po
blouditi!
Výjev
ctepiiáctý.
Pedešlí. Kersk. Kersk vný
a
proli
Cpispchá).
veliký
všem
Hrabnko, má dceruško pese s nebes, a zámek Tvj !
snáší
štít
nepiátelským pokrývá.
síi'elám
Madislav. Jaké '/jlatomil. Jiik
?
to
odbojné pípravy?
hrabnka
pilákala nás
Bechyfi-
ská do založí? Ilogfirf. N«ií možná! jiti,
a
Dív
pak brannou rukou proti Prutiviii. Mluv, co se
nás slibem odzbro-
nám
stalo?
vystoupiti?
!
—
156
—
Kersk. Jsem starý blázen dl, kterak se osvdtMlo, hotovjší jest ruka
ím
že
stokráte jsem vi-
a
,
vtší nebezpeí, tím
pomocná.
Fladislav. Jaké
to nebezpeí, kde esl a chramá stráž držeti byly sebe zavázaly? Kersk (k Jelene.) Vyvolilas již? Toho tady, co Tob po srdci stojí? Dobes udlala. Ten se nebude smáti, když Ty budeš truchlili ani nepjde do sklepa, když Ty polezeš na vž. Žehnám Tob ve jménu otce, jelikož tu Jaromíra není. Keboj se ohnivých šíp ostatních Paprsk Lesní Hvzdy venku
brost
;
;
cherub
stojí
úhl svta
s
Zilatomil.
to
Dejte
a starý
ným,
pohoršení od starého šaška
mi
bi
na
toho
!
svévolného
!
Krsk. Rozbhnete
i!
který je do všech
rozpráší
Vladislav, Jaké
blázna
meem,
plamenným
jako
se,
šlechetní a statení rvá-
šašek a blázon zstane u Vás tak poest-
kdy býval.
(Pikroiv ke dveím oteve
je.j
Výjev patnáctý. Pedešlí. Královský posel. Královský
posel. Pináším miítosta pozdravení od
Jeho královské Velebnosti. Slot poselství moje dj Lesní
Hvzdy
;
avšak jelikož mi tam zvstováno, že šlechetní
—
—
157
ra|irsk()vt' její
na Bechyni meškají, a rozkaz královský
naléliiijící jest
poteba
Vladislav
Královský kterak
zpráva,
zem
údolí
tak aby
Pasovšti
to
ce.>ké se
mee
derou
Ha!
Nmecké ji
Co káže Milost králova?
Došla
pu.sel.
ladi.slav.
\
rukavice
—
(pokroiv.)
tito
—
Pasovšti
I
jmenuje
i
mého
také
Bechyského.
kraje
O
hvzdo
jasná
domu!
této
chetným
chvíle Ludiž
jíriilui.)
Nikoli,
vlast mou
kují
Královský posel Jelena
I
drahá
I
nevstou, a nešlenepátelé
(Odejde.) (za
k Zlaiomilovi.) I
neodchá-
sestro
kdo na jinou pomyslí, když
ten,
národu jeho okovy
ko Zlatomile
—
svého, a od této doby
—
Vladislav rpodá
Králova
Milost
Hvzdy nejped-
buiftež naší záštitou, a
zejte co miij nepi'ítel
Od
posvcená
jsou
ona vždycky vystrí,
chrabrého vládyku Vladislava z Lesní
Jelena.
rychlá
zlíbaly
Králov.skij posel.
njším viukem
jejílio
Šumavou do blaženého
hše, kterou
naše
stolce
ním}.
Neopouštjte
nás,
Návladnické zkušenosti Vaší
vlády-
svi-ujeme
všecky své statky.
yjatomil. Drahá
sestro,
myslíme. Válka SVDU divou a
asem svým
rukou poklady
na
to
po-
rozhazuje
pošetilec jest, kdo jich nenakoislí, co se jich slušné
-
—
158
dá. Pokud se nevrátím, zavi své knihy, brate Paprsku severní, a hle si hospodáství (Odejde.) Jelena (k Hostivítovi.) Nuž, vládyko Hostivíte, manželský mj satek píležitost Vám zavdává k hlu-
nakoistiti
!
ným
slavnostem
—
Hostivít. Ano, spanilá sestro! sti
svou starost beru; hodláte-li
na
všecky
slavno~
totiž tak
dlouho
slenou ziistati, až se válka skoní. Nebo vztež, sleno! co válka muži družebnémli podává: to mu žádná domácí slavnost nevynahradí. Poblahoslav
Bh!
(Odejde.)
Jelena (k Míroví). Avšak Vy, vládyko Mírové! na poest zasnoubení mého u nás pobydete ?
Mirov.
Ušlechtilá
sestro!
zave
vládyka Mírov
se do pokojného paprsku svého, tak aby
lítici
vojen-
skou neslyšel zuiti. (Odejde.)
Jelena noši a famule
(ke Krasolíboví.)
—
mj drahý, v nadme
O
nechat Tebe
ješt jednou tak jmenuji!
—
co oni
drahý paradosti své
tam na
leném nejisté vítzství budou hledati: my peblažen z nho tšíme. Avšak pojme
poli
vá-
se tu již !
písluší
nám, odcházející bratry Tvé provoditi. Krasolib. Zpanilá Jeleno, budiž prvodcem z této
sín
až k studené rakvi! (Odejde.)
Protivín
(a rytíi
s
nimi).
mým
— Petronila stojí,.
mulus
Múj
—
i59
(U Kanslinovi,
ledy
ženich jest
v
jciiž
myšlénkách znhluben
piedce
jen panoš a fa-
a na ni
se
?
Fau.'itlll
oi
(pozdviline
dívá).
Petronila. Tím však lépe, jsme sobe ponkud Satek svj budeme s panstvem našim v tenrovni. týž den
slaviti,
není-li pravda
Faustin. Dívko dobrá padesát
let
na rozmyšlenou.
sliný Kersku!
mimo
to,
a
famule
I
(Kvapí za ním.)
to
my
co
budeme
se nezalkli,
yihno
famulovi
a
!
Víš,
bu-
dýchati.
kterak
Te
miluje.
Ker.sk.
manželský
Dvé
slen A
Sibylha.
budeme
léta
naší k
co
duhu
zpívali.
SiOy/ka. však Ty se
se dívati, jak to slav
jde.
polom.'
Kersk. Potom budeš Ty k tomu
dej panoši
(Odi-jdc.)
slib!
Silfiflka. Nuž, miij
deme dlati ? Kersk. Abychom Sibylka
?
Jsem Vlaská, ponoši
Petronila.
pamatuj na svj strašlivý
Sibijlka.
!
kolíl)ali,
a já
Vám budu
(Odejde.)
Vi
Ty
mj
se,
mn nevyvineš
!
úhoíku,
(Jde za ním.)
(Opona spadne.)
jak chceš
;
Klicperovy nedlouhých Ihiítách
svazk dohromady
;
dramatické
obsahuje jeden
Spisy se mohou odbírati
i-edplatní
bu
knihkupeckou cestou bez
podobiznu slavného spisovatele, a jména spisiim se
Tento st.
(bez
7my
svazkem
12, 15 aneb 2
svazek
kr.
Klicp. dram. sp.
I.
T.
6 kr.
pedplatitel
svým
sli-íbra,
Další
stojí
pak
v pedplacení 80
svazky
stojí
dle
kr.
velikosti
v knhkupectví bude však každý svazek
íražší.
Osmý svazek tchto spis lohru v
.
1
pknou
malou
pipojí.
pedplaceni 24. kr.)
skoro o tvrtinu
svazek obnáší
na poslední
cena
pedpla-
e dplace ní na tyto spisy
stíb., a každý pedplatitel obdrží s posledním
asem k
pak
néknlik
díl.
cení, anebo usamého vydavatele, kterýžto p dosavad pijímá,
svazcích v
vycházejí po
spisy
každý svazek obsahuje jednu hru;
obsahovati
i
bude
:
Svatislawa,
truch-
djstwí.
Vydavatel je bytem v Praze,
na široké
ulici
w
cisle
736
—
II
v 2 poscliodí.
Tiskem
knížecí Arcibiskupské knihtiskárny, pod aprávou Haase, «a faklora J. V. Žáka.
syn
Bohumila
I
PG
5038 K56H7q 18M9 C.l
ROBA
