Hudební publicistika Vít Kouřil, JAMU 2016
Hudební PR PR firmy se snaží co nejlépe propojit značku a produkt umělců s médií a publiky. Součástí jejich činnosti je například:
• • • • •
Radio promotion (rozeslání singlů, PR aktivity , marketing – soutěže) Press promotion (např. tiskové zprávy, rozhovory, med. partnerství) TV promotion (účinkování v TV, podpora videoklipů, soutěže, spot kampaň) Online promotion (tvorba FB a G+ obsahu, YT kanál, optimalizace, mapy) Trend promotion (letáky, nálepky, plakáty, instore rádia, mobilní operátoři)
Podrobněji na stránkách BrainZone Promotion zde.
„Žurnalisté jsou ti, co neumí psát, zpovídající ty, co neumí mluvit, pro ty, co neumí číst“
Frank Zappa
Hudební žurnalistika
Základní funkce hudebních časopisů totožné s médii obecně:
• • • • •
informovat integrovat poskytovat kontinuitu bavit získávat (viz McQuail a Lasswell + Wright)
Hudební žurnalistika • 17. století: hudební tematika už v časopisech, např. Le Mercure Galant či The Gentelman’s Journal • 18. století: v „morálních“ časopisech 18. století jako Der Vernuntffler vydávaný hudebníkem J. Matthesonem, který vydával první čistě hudební periodikum na světě Critica Musica v letech 1722–1725 • později v 18. století ve Francii a Anglii jsou notové materiály opatřovány informačně-časopiseckými přílohami • 19. století: nová vlna hudebních časopisů, rozdělených podle institucí (společnosti hudebních vědců), stylů nebo stavů.
Hudební žurnalistika v českých zemích • počátky hudebního časopisectví v zemích české koruny v pol. 18. století, kdy se v novinách jako Pražské poštovské noviny či Prager Intelligenzblatt začínají objevovat zmínky o hudebním dění • později v morálních časopisech jako Die Unsichtbare a Neue Literatur nebo brněnském Allgemeines Europaisches Journal • v roce 1796 vyšla ročenka Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag. • v 19. stol. se objevovala hudební témata v Kroku, Čechoslavu, České včele, Květech nebo Lumíru • od druhé pol. 19 stol. pak naplno funguje etablovaná hudební publicistika.
Hudební periodika Kritéria rozlišování hudebních časopisů / serverů: • • • • • •
podle obálky (titulky, fotografie interpreta, cena) a dalších prostředků vizuální podoby (typografie, grafika) a tzv. promo předmětů (např. CD); podle designu (vzhled stránek, barvy, typografické prvky, velikost a počet stránek); podle pole působnosti (zaměření na různé žánry, pokrytí jiných médií – odkazy na internet, videohry, film atd.); podle podoby recenzí (délka, hloubka, znění, užitá jazyková forma a systém hodnocení); podle podílu a typu reklamy; míry zapojení čtenáře (dopisová sekce, soutěže) viz Shuker 2001: 86
Hudební periodika
„Hudební časopisy jsou součástí subkultury tvořené konkrétní věkovou skupinou. Prostřednictvím těchto časopisů mohou lidé vlastní subkulturu sdílet. Díky nim mohou vyhodnocovat, kdo je „na úrovni“ a co je „mimo“. Tyto časopisy pomáhají udržovat skupinovou mluvu a další dva určující faktory skupinové identity, což je „zjev“ a „chování“, jak o nich uvažuje Michael Brake v knize Comparative Youth Culture, 1985.“
(Burton, Jirák 2001: 335)
Hudební recenze •
•
• •
Historie hudební recenze do jisté míry souvisí s vývojem hudební kritiky. Svůj prapůvod má již v kritických pasážích nejrůznějších textů ze staré antiky. Jak ovšem upozorňuje Kennedy, „nikdo nemůže přesně určit, kdy hudební kriticismus vznikl.“ (The Oxford Dictionary of Music, 1985) Do podoby, v jaké recenzi vnímají čtenáři v dnešní době, se recenze ustálila až po vynálezu knihtisku. Tehdy vznikla „potřeba registrovat a třídit rychle rostoucí knižní produkci. S pravidelným recenzováním nových knih započal týdeník Journal des Savants roku 1665 ve Francii. Velký rozmach recenze přineslo osvícenství, kdy se recenze jako zvláštní žánr stává trvalou součástí literatury vědecké, od romantismu pak i umělecké.”
Hudební recenze – 19. století „Jednotlivé generace kritiků 19. století vytvářely bohatě rozmanité typy kritiky a ve většině z nich se projevilo zřetelné prolínání s hudební vědou, zvláště s hudební historií a teorií. V řadě případů hudební kritika nebyla jen prostředkem k vyjádření hodnotícího soudu a stávala se i určitým literárním produktem s kvalitami natolik nosnými, že snesla i dodatečnou reedici formou knihy“
(Lébl – Poledňák, Hudební věda, 1988)
Hudební recenze – 19. století •
• • •
původní recenze v 18. a 19. století byly konkrétní, analytické, rozsáhlé, vybavené notovými příklady a poukazovaly na nedostatky nebo přednosti skladeb (Vičar, Hudební kritika a popularizace hudby, 1997) prvním profesionálním kritikem byl pravděpodobně J. F. Rochlitz, editor Allgemeine Musikalische Zeitung v Lipsku první noviny zaměstnávající profesionální muzikanty na posty kritiků byly londýnské The Times jedním z prvních „neexpertů“, žurnalistů píšících o hudbě, byl spisovatel Heinrich Heine v 19. stol.
Hudební recenze – 20. století Do šedesátých let dvacátého století se recenze jako žánr zpravidla vyznačovaly jasně definovatelnými charakteristickými rysy: •
• • •
autoři se snažili o objektivitu, k čemuž přispívala i absence jejich osoby v recenzích (nepsali tedy v ich-formě) nebo též znalost muzikologické terminologie. rozsáhlejší texty dodržování struktury v podobě úvodu, kritické části a závěrečného shrnutí představovaly tvůrce, sledovaly dílo od zrodu a zařazovaly ho do kontextu další umělecké činnosti
Hudební žurnalistika Od šedesátých let je možno v hudebních recenzích sledovat nové prvky, jakými jsou tzv. nová žurnalistika a gonzo žurnalismus Nová žurnalistika: • tento způsob psaní se vyznačuje „antiobjektivitou“, přísnou subjektivitou jako protipólu objektivity. • Jeden z průkopníků nového žurnalismu Tom Wolfe jej definoval jako „metodu, v níž autoři literatury faktu využívají postupy, jež byly až dosud spojovány s románem či povídkou, aby v jedné formě zachytili jak objektivní realitu žurnalismu, tak i realitu subjektivní, kterou v románu lidé vždy hledali“. • V praxi se pak v hudební recenzi využívající nového žurnalismu objevují beletristické prvky jako například dialogy nebo stavění příběhu.
Hudební žurnalistika • • • •
Gonzo žurnalismus (nebo také bizarní žurnalismus) je novou větví, respektive jakousi extenzí nové žurnalistiky Poprvé se objevuje v sedmdesátých letech 20. století v pracích amerického hudebního publicisty Huntera S. Thompsona. Je založený na předpokladu, že „lze napsat pravdivý článek, aniž by autor používal jakékoli objektivní tvrzení. Snaží se o popis vnitřních a osobních zkušeností, momentální nálady a stavu; je založen na tom, že autor je sám jako pozorovatel neodmyslitelnou součástí přinášeného příběhu“. Tzv. nová žurnalistika a gonzo žurnalismus se tedy do recenzí promítají například tím, že autoři píší v ich-formě, texty jsou výrazně kratší a užívají prvků vyprávění, jehož hlavním hrdinou je zpravidla sám autor, nebo intertextuality, tedy odkazování na jiná kulturní díla, a to zdaleka nejen hudební. Recenze také ruší strukturu využíváním například automatického textu apod.“ (Kačurová 2006)
Domácí hudební časopisy 1) Odborné časopisy a ne-populární hudba • Hudební věda (1964, 4x, Praha, Ústav pro hudební vědu, klasika, folklór, věda, biblio…) • Hudební rozhledy (zal. 1947, Praha, 12x ročně, vydavatel Společnost HR, granty, pův. Svaz hudebníků, pokrytí: festivaly v čele s Pražským jarem, hudba v TV a rozhlase) • Opus musicum (1969, 6x, Brno, Moravské muzeum v Brně, klasika, folklór, jazz, viz diplomová práce K. Pacíkové) • Harmonie (2001, 12x, vyd. Muzikus, klasická hudba, jazz a world music, výroční Ceny H)
Domácí hudební časopisy 1) Odborné časopisy a ne-populární hudba • Cantus (4x, sborové umění, od roku 1990) • Czech Music Quarterly (4x, klasická hudba, v angličtině za podpory Ministerstva kultury ČR za účelem propagovat domácí tvorbu v zahraničí) • HIS Voice (2001, 6x, časopis o jiné hudbě, soudobá klasika, jazz, experimenty, alternativa…) • UNI – dlouholetý časopis organizace Unijazz, vznik 1990, alternativní žánry včetně muzikologických statí Zdenka Pecky • Psalterium (6x, duchovní hudba, od roku 2006)
Domácí hudební časopisy 2) Moderní rock&popová hudba • • • • •
Prvním domácím časopisem zabývajícím se novou populární hudbou po 2. světové válce byla Melodie (1963), mezi jejíž zakladatelské redaktory patřili Lubomír Dorůžka, Jaromír Tůma či Jiří Černý Spojené pražské kluby (Beat Fan Club, Aro Cola Club + Music F klub) začaly vydávat od dubna 1968 Pop Music Expres (Jan Hrůza), měsíčník s ilustracemi Káji Saudka. V roce 1968 přibyla příloha Melodie čtrnáctideník Aktuality, zvané Áčko (Čestmír Klos), do nějž přispívali zejména mladší zainteresovaní publicisté. Jan Křtitel Sýkora chtěl zakládat časopis Show, ale projekt skončil po 1968. V 70. letech vzniká řada více či méně undergroundových lokálních časopisů jako Lógr na pražské Hanspaulce atd. V 80. letech vznikla konkurence Melodii Gramorevue, kde působili například Vojtěch Lindaur (ex- Rock a Pop), Josef Vlček (přední „formátor“ rádií) nebo Vladimír Vlasák (MF Dnes).
Domácí hudební časopisy 2) Moderní rock&popová hudba
• Po roce 1989 vznikla řada univerzálních i specifických hudebních časopisů a desítky nových fanzinů či kulturních periodik (např. Voknoviny, Rockoviny); plnoformátový hudební časopis vznikl v roce 1990 jen jeden, zato však stěžejní – Rock & Pop, dnes Rock & All • tomu v průběhu desetiletí konkurovaly a konkurují např. úžeji vymezené časopisy (Rock) Report, (Big) Beng! (do 2003), Spark, Whiplash, HardRocker (2008-2011), Music (2002-2008), Folk & Country, UNI, česká mutace Rolling Stone, Xmag, Ultram:x, F:lter, RockShock anebo hudební rubriky řady teenagerských a společenských periodik.
Domácí hudební časopisy 2) Moderní rock&popová hudba • •
•
Melodie – po úpadku první poloviny 90. let se ji neúspěšně pokusila zachránit agentura GoJa Karla Gotta a Františka Janečka. Big Beng! – hardrocková odnož Rock and Popu založená bývalým redaktorem Jaroslavem Špulákem, zprvu týdeník, pak obtýdeník, zaměření hard rock, metal, HC a punk, skončil v roce 2003 a Jaroslav Špulák se stal redaktorem Rock &Popu, dnes píše zejména do Práva. Rolling Stone – česká mutace fungovala krátce na přelomu století, šéfredaktoři J. Rauvolf a L. Staněk (dnes Reflex), kromě hudební agendy lifestyleová témata, méně politiky než originál; krátkodobou náhradou po zániku RS byl časopis Show!
Domácí hudební časopisy 2) Moderní rock&popová hudba •
• • •
Report – 1991, do roku 2004 jako Rock Report, v Plzni vydávaný hudební měsíčník zaměřený na tvrdší žánry (hard rock, metal, HC, punk), dnes pod názvem Report – Music & Style; širší záběr, zakladatel a šéfredaktor Jaroslav Hudec, od roku 2006 šéfredaktorka Jana Kománková, od r. 2008 součást mediální skupiny Grand princ, www.ireport.cz Spark – 1991, vydává One and One Company, dlouholetý měsíčník o tvrdých kytarových žánrech (metal, HC, punk a deriváty) Whiplash – 1994, ostravský měsíčník zaměřený na metal a tvrdší rockové žánry Pařát – metalový časopis vycházející od roku 2000
Domácí hudební časopisy 2) Moderní rock&popová hudba • • •
•
Ultram:x – bývalý „nejvypečenější hudební časopis“, univerzální záběr, zejména moderní trendy, část redakce poté založila F:lter a část webový portál New Music. F:lter – hudební časopis vydavatelství Mafra s prvky life-style, svého času nejprodávanější hudební časopis na trhu, představitel gonzo žurnalistiky, existoval v letech 2005-2009. Full Moon – aktuálně „nejrozjetější“ hudební časopis, od roku 2009, postmoderní alternativní hudba, šéfredaktorka Jana Kačurová, web fullmoonmag.cz Headliner – e-časopis o moderní hudbě, pro PC, tablety a smartphony
Domácí hudební časopisy Tematické rozdělení undergroundových hudebních časopisů: • Politicko-hudební HC/punk: Hluboká orba, Malárie, Rescator, Defender, Papagájův hlasatel, Komunikace, Ace ventura, Noise Master, XenslavementX, PVOS/Slzy na rtech, Sluníčko; • Alternativní: Vokno, MyšMaš, Mašurkovské podzemné; vychází z tradice undergroundu • StreetPunk/skinhead ziny nepolitické: skinheadské Rytíř, Bulldog, Sunrise, Fistboi!s, punkové Konec světa nebo Armáda zkázy; • Metalové: Unblemished, Metal Breath, Antitrend, Pařát, In Deed Hell, Cassiopeia, Payo atd.
Domácí hudební časopisy Tematické rozdělení undergroundových hudebních časopisů: • např. jen v Brně vznikly (a většinou zanikly): Brněnská vrtule, Omnicida, Šot, Vostnatej drát, Hluboká orba (Filip Fuchs), Papagájův hlasatel, recese Arnošt a Bedo, No heart (straight edge, Lukáš Korecký), skinheadi Sunrise, Riot news, Clockwork Legion a Štyngec, Uši a vítr
Domácí hudební časopisy 3) Folk a country • Folk – hlavní časopis scény, soustředí se na domácí interprety včetně folklóru, do roku 2010 se jmenoval Folk & Country, od roku 2012 pouze na webu • TRHAČ – bluegrassový občasník s přesahy do folku a country • Slovácká dechovka – vydával Dům kultury Hodonín, zabýval se zejména moravským žesťovým a částečně cimbálovým folklórem, trvání 1997-2005
Domácí hudební časopisy 4) Elektronická scéna • Xmag – vznik 1996, do roku 2002 TripMag, magazín elektronické taneční scény, konec 2008 • Bassline – konkurenční časopis techno scény a příbuzných odnoží, též skončil • Rave – do třetice o elektronické hudbě, tentokrát z Brna, konec v roce 2003 • Techno.cz – webový portál od roku 1997
Domácí hudební časopisy 5) Hip-hop • • • • • • •
Bbarák – hip-hopová subkultura a její životní styl. od r. 1999 Excelent Bastards – o urban kultuře, od roku 2011 Boombap.cz – online portál BeatLife.cz – online portál o urban životním stylu PhatBeatz.cz – dtto Freshspace – online portál o urban a hip hopové kultuře Hiphopland – online server o cz a sk hip hopu
Domácí hudební časopisy 7) Časopisy pro muzikanty • Muzikus – měsíčník vydavatelství Muzikus, hudební aparatury a nástroje, studiová technika • Music Store – konkurenční periodikum s rozsáhlým webových portálem • ECHO – časopis prodejen kytary.cz
Online hudební servery • • • • • • • • • • •
Brno – město hudby http://www.mestohudby.cz Freemusic – http://www.freemusic.cz Indie-music https://www.indie-music.cz Jazz dnes http://www.jazzdnes.cz/ Music Open http://www.musicopen.cz Musicserver – http://www.musicserver.cz Musicweb – http://www.musicweb.cz New Music Magazine – http://www.newmusic.cz NMNL http://nmnl.cz Sicmaggot http://sicmaggot.cz Svět kapel http://www.svetkapel.cz
Nejnavštěvovanější hudební stránky zdroj: Netmonitor.cz
• • • •
Karaoketexty.cz (43 tisíc RU denně) Bandzone.cz (14 tisíc) Hudebniskupiny.cz (1 600) Rave.cz (786)
Online žurnalistika Přednosti
• aktuálnost – někdy až výmluvná, když vycházejí články o albech, která ještě oficiálně nevyšla… • multimedialita – omezená autorskými právy, hraní ukázek či klipů je na webu poplatněno • interaktivita – dvojsečná diskusní fóra: na jednu stranu jsou kořením webů, na stranu druhou zaplevelují prostor „hateři“, „trollové“ atp.
Mu hudební kritika smysl? Luděk Staněk: Deset důvodů, proč se rozhodl přestat být „hudebním kritikem“(2003): • • •
•
•
Hudební kritiku dnes dělají převážně nevzdělanci. Vzdělaní hudební kritici píší většinou pouze pro sebe – velmi často naprosté bláboly. Hudební kritika dnes vyžaduje buď naprostou specializaci, nebo naopak ohromný záběr. První je nepraktické a z dlouhodobého hlediska k ničemu, už proto, že díky specializaci přijdete o schopnost vnímání kontextu. To druhé z vás nutně udělá povrchního hlupáka. Být hudební novinář je sexy ve dvaceti, možná ve třiceti, později už působí trapně. Hudba je dnes průmyslové odvětví. Tváří v tvář tomuto axiomu vás nebaví poslouchat věčné debaty o tom, co je a co není komerční na místo toho, co je ve svém oboru dobré a co ne.
Mu hudební kritika smysl? Luděk Staněk: Deset důvodů, proč se rozhodl přestat být „hudebním kritikem“(2003): •
• • • •
Hudební novináři dnes velmi často pouze umí opisovat zahraniční materiály, či udělat nezajímavý rozhovor (neboť k zajímavému nedostanou či si neudělají prostor). Pokud už dávají do článků své myšlenky, jsou to velmi často scestné bláboly bez názoru či společenského kontextu. Kritici sledují interprety, místo aby hledali trendy. Pokud to udělají, čtenáři jim nerozumí, či jim vytýkají komerčnost. Někteří pak zaměňují hledání obskurit za hledání trendů. Tuzemský showbyznys je k smíchu. Tuzemská rádia a televize jsou k smíchu. Většině čtenářů, posluchačů i hudebních publicistů je předchozích devět bodů úplně jedno, nebo mají dojem, že se netýkají právě jich...
Literatura
viz wordový podklad
